Original subtitles

Konec.

Já jsem opravdu zpětný.

Zdravím.

Stráž se skládá ze dvou podůstojníků, dvanácti vojínů a trubače.

Staví ve dne v noci čtyři strážné.

Lásím návrat třinácti mužů z Ruskýho zajetí.

Ustrojit.

Tak co bude s váma, kluci? Budou nás popravovat, vole.

Musí nám dát takový nový mundur, podle předpisu. Ne, tak to, pojď sebou a

nezdržuj to, krátký rukávek. Tady to šponu, já.

Lepší. Op, ach!

Herr Hauptmann, ich melde gehorsamst, heimkäři při vystrojování.

Weitermacher.

Gut. A teď boty.

Boty už máme vyšváplutý, pana Hitlera.

Jezikolařík, zámečník.

Jír.

Jozef Pelnář, nádeník.

Jír.

Karl Werner, Sklářský délník.

Ten měl nastoupit už před měsícem, pane hejtmane.

Alves.

Franz Noha.

Hier.

Čím jste přibyl?

Umělec, pane hejtmane.

Snad jste kusák, ne?

Kdy vás zajali?

Ve čtrnáctém v Karpatech, při první ofenzii. Ale ký je?

Tam hned každému dávali šarži. A náš táta vždycky říkal, čím větší šarže, tím

větší vůl.

Tak, mládenci, aby bylo jasno.

Tady mi po bolševickém manýli zavádět nebudete.

Za tu hostudu, co jste mi dnes na nádraží udělali, je u jiných útvarů

karníák.

Co je to tam?

Tohle, pane, toto je... Tak, sakro, co to tam máte?

Emilku.

Prosím, kvočnu.

Poslyšte, vyrošťáku.

Opravdu, pane Hitman, koukněte se.

On je z kuchařům, je to zaříznou a hodí manšaftu do polívky.

Pro Krista pána, pane Hitman, teď já jí táhnu až z Kyjeva. Ona je cvičená,

opravdu, ona umí ohromné věci. Jestli chcete, já vám to předvedu. Tady nic

předvádět nebudete.

Ale večer v kasínu by snad mohl.

Bud čekal.

A i když to nebude dobrý, slépice do polívky a ty na vási. Zumbe fell.

Závočí přivedli jsme vězně. Dory, ukáž.

Tak se to dělá ty půcho. A teď to uci.

Dory, nekaž nám ho, jo?

No, potrp.

Na frontě by si tak pintlík nebyl. To víš, tady je jiný povětří, ale jinak.

Pešácká vojna. Jo,

ukám.

To chce jediný.

Dělat trochu vojnů, na nic nemyslet, je to legrace.

Sranda byla vždycky moje.

Tak ještě klaníčky od bod.

Jo, on nám taky hned řekl, když jsme sem přišli, jestli se chcete udržet v týlu,

tak musíte sekat obrotu.

Jo, tak je to tedy.

On je zkrátka blbec. Kdo?

Kdo by tady tak asi mohl být blbec?

Dicker, velitel.

On má sték.

Chtěl jít večer tancovat a strčeli ho s náma do stráže.

Náhodou fotr, dneska tancovat jdu.

Žvaníš.

Tak pojď.

Když jsme byli v Itálii, při té velké fatálii, tra, tará, tram, tratatá.

Přišli jsme do solferína, tam vám všude teklo vína.

Ty budeš taky vystupovat? Jo.

Ti to dali tu.

Kam čumíš?

Posledně tu jednomu žonglérovi, co se nechtěl dobrovolně hnout z parketu,

rozbili flaškou hlavu.

No prosím.

My tady plpneme.

Tam už kluci dávno držej holky.

Za prdele.

Nedá se nic dělat, fotr já dneska zdrnu.

Že bys to mohl k tomu dobrákovi, jako je vodička, uděláte mi.

Kdo je teď na řadě?

Tady lejzít, pane Kaprá.

To je tvůj první post.

Poslušně hlásím, první pane Kaprá.

Připrav si, dovedu tě na stanoviště.

Čeho se o jazyku neboj, když se někde něco šustne, křikneš halt a když se to

nezastaví, tak potom práskneš. A je to.

Jestli už nebudeš mrdvej.

Nestráž, nestráž, jo.

Hlavně na kvér pozor. Leženský kvér, to je prevít.

V zajateckým lágru jsme to měli jednoduchý, tam jsme kvéry neměli.

Jo, a co když se mi bude chtít na záchod?

No tak hoj se pokakáš, no.

Když koukám, pane kaprál, já taky hodně čtu.

Kdybyste měl zájem, mám nad símře tajemství pařížského podsvětí, kdybych

vám...

Zase

nějaká pitomost.

Hrou na pěť, začíná dozvít na měkko.

Krut si fix, já bych tancoval, až bych prečel.

Ale co, když blbnout, tak všichni.

Nech toho, hraple.

Když už jsme se začali bavit, dámo, dovolte mi, abych poznamenal, vy máte

ale zlato v hrdle, nebo snad něco jinýho?

No ne, dámo, to je odrobný, vysnášíte vajíčka?

Dámo, dovolte, abych vajíčko dal ke kuřátku.

A nech se nadějeme...

Co je, pane kaprále?

Potřebuji hejtmana, jdou se ženat. Já, pane kaprále.

Ježišmarja, nebyl žádný vymlomeniný.

Můžeme na ten post?

Pane kaprále.

No hodně, o co jde?

Dobrý, ne?

Jo, tat, ty jsi ten arm vymyslel? No, ty jsi zmyslel, že jsou právě jen o MGRu?

OK, či, hospoda, naše.

Za touhle by vás měli zavřít. No, v pohodě, každá sranda něco stojí, hudba,

chci jim prosit.

Vyklacku. Milostivá paní, jen do toho.

Skontrolujte stavy! Co vypil?

Novotný karyl?

Pekáček Rudolf! Hier!

Metelka Josef! Hier!

Koláři Georg!

Hier!

Hlas Alois!

Hier!

Pelnář Hans!

Hier! Noha Franz!

Noha Franz!

Červenka Emil!

Noha Franz!

Červenka!

Sakra! Prošvih jsem to.

Taky bys mohla otevřít zobák, ty.

Nejseš už zkrátka k ničemu. Moc chlastáš poslední dobou a nic nevytržíš.

Měl jsem si vzít z toho kohout, toho, co mi dávali ve Lvově.

Pamatuješ toho Hrdskýho? Tak vstávat, zpěváčku. Je ráno a bude průšvih.

Hrgu, co mě budíš?

Kdo tě tu nedrží?

Jedeš, mrcho?

Myslíš, že je to žíželička.

Jo, co budeme snížat?

Co bys nechtěl?

Máš si do kasáren. Za co bych tě krmila?

Z lásky, ne?

To všechno přece bylo z čistý lásky.

Hele, co mi tam hrabeš?

Jen klid, my se s tebou rozdělíme.

Vítěz Milko.

Hojzle, ještě krmit tě budu, ne?

Proč jsem tě sem vůbec vzala?

Prachy nemáš?

Božky, nejseš jako noc.

Mělo bys byl nějak mučený v posteli, ale nejseš. No, no, nejsme tady sami. A

chrápeš!

No, tady máš hadr, ať se neřízneš.

Tak vidíš, Emilko, prej chrápeme.

Tak trošičku to chrápe, nakonec každý, kdo má zdravý spánek, ne?

A dáma s náma nebyla spokojená.

Až na to, že moc brzo usínáš, víš.

A je to snad moje chyba?

Ukaž, ať vidí, že jsme frajeři.

Vítě, Emilko.

Počkej, já bych sama, jo?

A víš, že tě mám docela ráda?

Hajde.

A zatroubil třetí anděl.

Vyspadla z nebe hvězda veliká, hoříc jako pochodeň a spadla na třetino řek a

na prameny vod.

Jméno hvězdy té je Peliněk.

Vystala se třetina vod Peliníkem a mnoho lidí zemřelo od vod, nebož zhorškly.

Rozumíš tomu?

Ne,

ale je to moc krásný to o té hvězdě.

To je zjevení svatého Jana, apokalypsa.

To je proroctví, varování.

Už rozumíš?

Ne, ale čtěte dál. Já moc rád poslouchám študovaný lidi.

Podívej, byl jsi přece taky na frontě.

Já jsem to měl pořád před očima, ještě když mě vezli do Lazareto.

V noci, víš, v noci to vypadá, jako když na zákopě padají veliký, krásné hvězdy.

A jsou to šrapneli.

A viděl jsem hořící stromy a trávu.

A vodu otrávenou hyperitem.

Člověk se napije takový zhořklý vody a chcípne.

Rozumíš? No jo.

Třetinu světa jsme už zničili.

Třetinu světa.

A zničíme všechno, jestli se něco nestane.

A co by se mělo podle vás stát?

Přestat, dokud je čas.

Poslechnout to varování, zahodit zbraně a jít domů.

Domů? To se teda nedivím.

Pane kapráže, vás dali do lochu.

Ježišmarja, zahodit zbraně.

A proč tebe zamřeli?

Já? Přetáhl jsem urláp o měsíc. Nechtělo se mě od ženy.

Málem jsem tam zůstal na dobro.

Lákali mě do zelenejch kádrů.

A proč jsi tam nešel? A co gebíry?

Jaký gebíry?

Zkrátka gebíry.

Žolt za celý čas našeho ruskýho zajetí. Přece to nevrazím erálu do chrtánu,

takový peněz, ty.

Copak, copak bys za těch pár šestáků šel, šel znovu na frontu zabíjet lidi?

Že omluví o frontě? Já jsem Heimker a nastoupil jsem do týdové jednotky. Těch

pár měsíců to tady v tom týlu vydržím.

Jo, v pěkném týlu.

Na frontě.

Dnes noci přišla Lipeše.

Za čtrnáct dní jde tahle jednotka znovu na frontu.

Do Itálie.

Helen,

od toho seber si svoje věci a pojď.

Kam?

Dicker zrušil tvůj trest.

Červinka se k tomu alarmu přiznal.

Co si z toho bude, Emil?

No, vzhledem k tomu, že jsme oba syroci, třicet ostrejch na největší.

Vojáci, jednám s vámi vždy jako váš starší druh a kamarád.

Kdo však sklave moji důvěru, toho tím přísněji potrestám.

Proto jsem se rozhodl, aby vojín Karel Werner pro pokus o dezertsi, vojín Emil

Červenka pro opuštění strážního stanoviště a své volné vyhlášení

poplachu a vojín František Noha pro podstní návraz vycházky...

byli potrestáni před nastoupenou jednotkou dvěma hodinami uvázání ke

sloupku.

Co čumíte?

Čekáte, že budeme brečet?

Šup sem, šup tam, s náma už to nevyhrajou.

Šup sem, šup tam,

nám už je to fuk.

Ticho!

Šup sem, šup tam, s náma už to nevyhrajou.

Ticho!

To přece nesmíte, to, to jsou lidi a ne zvířata!

Na to nemáte právo je takhle mučit!

Stanko! Spášky!

Našchap!

Jako, člapte tu mrchu!

Za tohle vás můžu poslat předpolní soud.

Já vím, pane hejtmane. Dá vás degradovat!

Zavřu vás znova, až budete černý.

Já vím, pane hejtmane.

Já s tím počítám.

Vy jste fantastický idiot.

Odvedet ke štábní lotě, strčit někam do magazínu, abý nepřišel do styku s

mužstvem. Ručíte mi, za něj čekal.

Osobně.

Pane Noah, bolí to.

Ne ty troubu.

Já bych vám vážně strašně rád pomohl, ale já si myslím, že by mě za to

zavřeli. Nechceš se radši bavit o děvkách?

Ano.

Jenom se mi prosím, tě do ničeho nepleť a drž obu.

Co vlastně chceš?

Vez lidi do vzpoury?

My máme jenom dvě možnosti. Buď udržíme uplukku kázeň, nebo nás budou za chvíli

věšet jako v Rusku. Mně ne.

No mě taky ne.

Mě přece každý líbí, že držím ruku nad českým manšafterem.

Musíš mě rozumět, Stanko.

Mě jde o české životy.

A na frontě tích nebude líto?

A kdo myslí, že na tu frontu povede?

Dykr?

Jestli ji někdo udrží v týle, tak je to on.

Pane námi.

Stálo to vůbec za to?

Co? To je soupek?

Já nevím, jestli bych to vydržel.

S tou ženskou?

Ne.

Ten sloupek.

Sloupek je lehčí, troubo.

Jo. Toho chluka si musíme vzít do prádla a hledat proti oštu.

Mám to však, když mám dneska ruce do bordelu, co říkáš?

Jo.

Takhle tě přece nemůžeme poslat s mámě domů. Co by si mám pomyslela?

To pan Feldwebel si poručil.

Pro sebe.

Kryv.

Ježišmarja, Franto.

Franto, to je jiná.

To je jiná.

Na mou duši to je. To je jiná.

Všecko bude zase dobrý, Franto.

Já, ty svině Dykerovský, tu... Emilku nedaruju.

Já bych s tím kverem nejradši praštil.

Tak s ním prašť a nepolíruj ho, vole.

Pozor, Emil, pozor.

Za to je garňák.

Nech je.

Oni by radši kamarády nechali utejrat, jenom aby měli klid.

Co jsme teda měli dělat, podle tebe?

Nenechat si to líbit.

Jako vodička.

To je jedinej opravdický chlap v tomhle regimentu. Jo, a oni nás pošlou na

frontu. Teď jde jen o jedno, Hergot.

Nepřijít o kejhách před koncem války.

Tak vy se bojíte fronty?

Werneré, pověs jim, co ti říkal vodička v base.

To o té hořské hvězdě? Ne, to o té frontě.

V červnu jdeme kluci všichni do maršek.

Víš, co to znamená?

41.

To jsme my.

Číslo naší pochodové formace.

Píšem si číslo na italské krcho.

A jemu je to snad jedno, on si čte.

Pane kaprál, vy jste študovaný člověk, všichni vám věří.

Kdo mi věří?

Celý plůk.

Vždycky jste se o nás bral a to vám bojáci nikdy nezapomenou.

Co vlastně chcete?

Abyste nám poradil.

My nechceme zhebnout na frontě.

Vy jste žvanil, Werner, co?

I kdyby nežvanil, pane kapráli,ť nespadli jsme zvyšně.

Jen jim to všecko řekněte.

Jako mě, jak bysme měli zahodit kvéry, aby táhalo. hořká hvězda nespadla.

Pane kapral, já mám tři děti.

Dva kluky a holku, hodný děti.

Kvůli nim jsem pospíchal z Ruska.

A tadyhle Werner, ten má těch dětí pět. A Jirka, ten má jen starou

mámu a kousek pole, na kterým teď nic neroste.

A takovejch je nás tady tisíc, pane kapral.

A jak vám můžu pomoct?

Řekněte nám, kdy máme jít na frontu.

Musíme se přece na to připravit.

Rozhlídnout se, kde jsou nejblíž zelený kádry a upatřit si munici.

Ale to ne, to... Copak jste se všichni zbláznili?

Pochopte, že nikdo, ani ten nejhorší z vašich důstojníků, přece nechce na

frontu. Bojí se stejně jako vy.

Ještě týden, dva je konec.

Řekněte všem klid, rozvahu a trpělivost.

No tak jo.

Tak my teda budeme trpěliví.

Skurvý syn.

Zakopat!

Je ale svině všech svině. Moc ho tak seknout přes tu jeho ješitnou

kušnu.

Držel byl, zadejchal se.

Dál jsem rozkaz k zemi.

A když je voják nejde, to není už voják, ale kus krčího lejna.

Jinak mu nepřítel ustřelí zadek. A co je voják bez hadku?

Podělaný civil.

Nicka, kus hadru.

Už je ti to jasný?

Noha, čím jste tu mrchu krmil?

To byla šlakovitá jak stará kobila.

Štáru!

Co teď?

To je neřešitelná situace.

Vy byste se měl vlastně nestřelit.

Všichni, co se vrátili... Mlčte!

Měli zůstat v lágrech, rozvraceli armádu.

Bouří se ve všech Erzatzbataillon. Ale tady se nebouřili.

Jestli je brzy nezvládneme, poznají nahoře, že nejsme protýlový výcvík,

nepostradatelní. A pak jdeme na frontu s nima.

Je vám to jasné?

Ale jde o to, že nás chtějí poslat zase na frontu.

co se stalo dnes na cvičišti, nebylo v pořádku ani z vaší, ani z naší strany.

Ale dobrá, stalo se stalo.

Rozejděte se na ubíkat se za svými povinnostmi a zítra se v klidu sejdeme a

promluvíme si o tom.

Dobře, tak zaprvé.

Příkaz ke sformování maršek skutečně přišel.

Tak se má nejdéle za měsíc přesunout na frontu. Já však ten rozkaz považuji za

omyl.

Heimkehrzi mají slib ministerstva války, že zůstanou v týlu.

Poslal jsem proto i vaším jménem protest militér komandu Leitmeritz.

Za druhé, projednal jsem při inspekci s generálem otázku zadrženého žoldu za

dobu vašeho zajetí.

Jakmile ministerstvo uvolní potřebné částky, budou vám gemíry vyplaceny.

Ti,

kteří dnes porušili nadzvičáku hrubě subordinaci, půjdou zítra k raportu.

Současně však přísně potrestám Feldwebla Klossberga pro bezdůvodné týrání lidí.

A za čtvrté, dnes večer vás všechny zvu...

Do růže severu.

Přihláste se u svých velitelů o Iberzeit.

To je vše.

Počkejte, kucí, to, to jsou všechno slova, ale až dá nějaký záruky.

Přece, přece mu nebudete věřit.

Máme jedinou povinnost.

Dostat je na frontu.

Tam už jim nezbýde nic jiného, než střílet, nebo sebnout.

Sežejte spolehlivé šarže.

A, jak se máš, mazlíku?

Hele, hele, já nemám náladu. Potěš tady toho, teďka jsem mu pomalu.

Dobrý den.

Dobrý den.

Tak pojď.

Rád je, že myslíte na ten sloupek? Ne, pane hetman, vás nepíří.

Jste starý frontový voják a víte, že to muselo být?

Bezkázně by armáda přestala být armádou. Ano, pane hetman. Služba je služba,

družba je družba.

A nějakou legraci, náladu. A víte proč? Noha?

Ne, pane. Naša rakouská armáda prolomila v těchto nechytářskou frontu.

Válka se blíží k vítěznému konci.

Regimenty, které teď pojdou na frontu, jdou jako na výlet.

Jdou mašírovat s kytkama na kvérek až do binátek. Vy se tam vyspali s italskými

holkami a naplni se tam italského vína.

Na slávu našich rakouských zbraní.

Vy nepijete Chianti? Ne, pane hejtman. My Plzeňáci jsme spíš na pivo.

Tak zvesela, pane Littman, na ty naše rakouský zbraně.

Chceš kafe?

No.

Mlčecenku mám sama.

No.

No tak co?

Ani půsu mi nedáš?

Že ty jsi ještě neměl ženskou.

Tak takhle se líbá, víš?

Obsazeno!

Boty. Nech ho.

Jsou boty smradé.

Nevěřím mu ani slovo. Je falešný jako pětník. Když neudělal dneska nic, tak

udělá zejtra. A, ten si nedroupne.

Mančap mu to dneska ukázal.

Hou by ukázal.

Stačí, aby jim dal i brcajty, zaplatil za ně pivo a utáhne každýho českýho

buřiče na vařený nugli.

Ty jsi taky takovej hodnej českej bolševik, že jo?

Taky jsi mu věřil. No vidíš, dneska věřím jenom tomuhle.

Na oficíry to stačí čtyři do nich, pátou do sebe.

Tak jste to byl přece jenom vy.

To je dost, pane kapráž, že taky přijdete mezi nás.

Posaďte se.

Sloubnost nespím, počítám patrony a... Jestli se bojíte, můžete

nás udat.

Víte, noha, já se na světě bojím už jenom jednoho.

Aby lidi nepřestali být lidma.

To, co chystáte... A co teda chystáme, pane Kapra?

Já vím, byli jste v Rusku, ale... Tam do toho šla celá armáda, ale vy jste

batalion jeden.

Jeden batalion.

Stačí pár mašinkvérů a je po všem.

A já už nechci vidět.

zbytečně umírat lidi.

Vraťte mě ty patrony.

Počkejte ještě týden, dva.

Jestli vás hejtman Dicker klame, tak... tak já budu první,

co půjde s váma.

Věříte mi.

Tak dobře.

My vám věříme, pane Kapr.

Pane Nová!

Pane Nová!

Pane Nová. No?

Oni nám zamkli kvéry.

Pojďte, chlapi.

Počkej.

Počkej. Počkej.

Pátá kumpany nastoupila s kvěrama.

Zavolejte starýho.

Co to má znamenat?

Kdo vám dal rozkaz k násupu s puškama?

Kdo?

Zbraně odložit!

Tak sakra, mějte rozum, kluci.

Co si chcete vytrucovat?

Hadzo!

Neslyšíte pana obora lejtnanta?

zpouraz smradi?

Rozchod! Zbraje složit!

Zbraně odložit!

Zbraně odložit!

Hovno! Dotazek!

Já! Jeho vada!

Havano!

Sekí ho!

Pro živého boho, paní Hildo, prosím vás, schovejte nás tady.

Posádka ve městě se vzbouřila.

Pojď tu, ty, zaber nádraží. Pojďte.

Počkat, kluci!

Nádraží nám neuteče!

Donnerwetter, zabít!

Post světě, hajsli!

Post! Centrale?

Militärkommando, nejtmeritsch! Cofor!

Vás?

Já? Militärkommando? Já? Nejtmeritsch! Povolíte?

Odpušte, ale musí to být. Můj telefon.

Helkot! Haló!

Tam máte varný, pane hejtmane! Dímu se nikam nedokřičíte!

Přišli jsme se rozloučit, milost paní.

Poděkovat za všechno.

Zprostňákům. A taky zabrat tuhle putiku.

Jakým právem?

Jakým?

Tímhle, milost paní.

Co chcete?

Já jsem přece taky Čech.

O mně každý ví, že jsem vlastenec. Tak co vlastně chcete?

Celkem nic.

Tohle.

Toho mi nech.

Tenhle mě musí zatancovat.

Aspoň jedno kolečko.

Já ho to naučím.

Počkej.

Vaší zbraň, pane hejtmane.

To jsou vás, kamaráde.

Patrně, pozor na ten kvejář.

Já přece nikdy proti vám, kamaráde. Já vím, kamaráde.

Jde!

Děkuju tě, milé. To je ono.

Au!

Vnitr!

Au! Kluci!

Kluci!

Kluci! Volatová, Plzeňský!

Čelej služ!

Šandár medí komandou Leitmeris. 7. regiment v Rumburku se vzbouřil. Stop!

Ty svině!

Já si tady na tebe tučám.

Vždycky nedám. Už jsi dál zprávu do Vídně?

Zalarmovat četnictvo.

Soustředit všechny posily do prostoru Bemischleipa.

Depeši 18.

regimentu.

Alarm!

Vytvořit obranu hliní severně od Bemischleipa.

Zadržet povstalce.

Jestli můžou na nás někde čekat, tak je to tadyhle. U Český Lipy. Jo, u Český

Lipy, 18.

pěší plus. Takhle. A co my?

My? Nic.

Jak to nic?

No my si jen vyhneme a potáhneme otec semhle.

Na Varnsdorf?

Na Varnsdorf.

A proč na východ?

Nejkračší cesta domů je přece na jich.

Nejkračší cesta je přes Varnsdorský fabriky.

Děkuju pěkně.

Spojíme se s nima.

a uděláme zmatek na celým sebe. A potom teprve budeme postupovat dolů do Čech.

Od posádky k posádce. Buď to se k nám přidá, nebo je rozřežené.

Máme jen jedinou možnost, jak se udrže.

Udělat to tak, jak jsme to viděli v Rusku.

Jsi se zbláznil, Franto.

Z Rumburg není Petrohrad. Lidi už toho mají dost, tak chtějí domů. A když je

nepovedeš domů, tak s tebou nepůjdou.

Půjdou. Nic jinýho tím nezbejvá.

Když jsme byli v Itálii, při té velké patálii, tra, tara, tram, tra, ta, ta.

Přišli jsme do souverína, tam vám všude teglovína, tra.

naší vzpoury a proto vám musíme říct, kam se teď potáhne. No to je přece

jasný, ne?

Domů!

Pěkně, od hospody k hospodě.

To se ví, že půjdem domů, ale to není tak jednoduchý. Ale lidi nestráť, koukej

na fice.

Hele, nech toho. Co, co? Ty jsi najednou nějakej frajer.

Vyhnali jsme oficíry, ale musí být mezi náma pořádek. No a co?

Není? Ale je, ale zvolte si ve svých četách.

Velitele! Jo tak, už ti rozumím. Ty jsi dělal hejtmana.

Kresakra, jestli nepřestaneš, tak... Tak co? Co bude, co? Tak tě nám zavřím!

No tak vidíš, trouba.

Kluci, jak se teda sformujeme, potáhneme na jih. Co pak jsme čápi, aby jsme táhli

na jih? Orgot, nepepni.

Musíme se spojit s fabrikama. Co je to za blbost? My přece všichni chceme domů.

Domů!

Bratři, z celého srdce vám děkuju za to, co jste udělali.

A děkuju vám...

Děkuju vám taky za to, že netekla krev.

Já... Já jsem s váma.

Já jdu s váma... Já jdu s váma domů.

A co teď?

To znamená, že on nás vědí a odříznou nám cestu.

Musíme to nějak říct ostatním.

Rozhodli se pro vodičku, tak ať si jdou teda s někým. Ale počkej, o to nejde

přece. Co ty tady chceš?

Jedu s váma do Prahy.

Ty jsi se zbláznila.

Přijeď prvním vlakem, který oteď pojede normálně. Ale teď s náma nemůžeš.

No a proč?

A přece vám byla dobrá, viď?

Protože teď to s náma bude zlý.

A to není nic pro ženskou.

Kdo ti řekl, že jsem jenom ženská?

To já snad musím vědět, ne?

Hele holka, dej si, dej si říct, jo. Přijeď až za náma, já tě budu čekat, no.

Pamatuj si, Noha, Plzeň, Koperníkova, 45.

Tam je vždycky moje máma, kdybych tam snad ještě, kdybych tam nebyl, víš.

No, já se od vás nehnu.

Tak ty nepůjdeš, víš. No.

Pelnář. Jo.

Odved ti ji naspátnou.

Ne. Kdyby utíkala, byla moc divoká, tak ji přivaž někam ke stromu. Jo.

Rozkaz.

No tak pojď, holka.

Hele, vemte mě sebo.

Tahni k sakru!

Ty...

No a napadlo vás, kluci, jaký to bude první noc v posteji ze starou, co? No

jo. Ale jestli se zatím pověsila někomu jinému kolem krku? Je, toto by jí

přirazil vejpůl.

A!

Okolo hráce, malý zahrádce, rostou tam příruše,

sárá dám. Jaja, pánové, Mozart.

Nermohl před stolety říci, mý čachové.

My rozumějí, ale dnešní Čechové rozbíjejí Rakousko.

No jen si představte, pánové, kdyby se těm bláznům z Rumburka podařilo projít

do Čech, no tak je z toho pro Rakousko katastrofa, prosím.

Ne snad pro těch tisíc chlapů, to můžeme klidně oželet, ale jako příklad,

jedna taková povedená úspěšná vzpora...

a za chvíli nám jde do toho celá armáda.

On nejde.

My ale rozdržíme tady Beemischleipa.

Beemischleipa není jediný možný směr, Herr General.

Nesmysl.

Jsou to Češi, jim budou pospíchat domů.

No len se řekněte, kam byste šel, kdyby vám teď skončila vojna?

Do nejbližší hospody na pivo, že jo?

a pak hurá na Chprak, na Václavák a pláca českým Mařiny Přezarek, co a kdět

nazor.

Svěříte tedy ten úkol osmnáctému regimentu, her generál?

Chyba.

Chyba, velvážený.

Osmnáctý regiment je až v druhém sledu.

První nápor povstaleců přijme oddíl horských myslivců tady.

Hajda.

Osmnáctý regiment bude jenom předstírat obranu. Rozumíte? A zdrží povstalce tak

dlouho, dokud je neukličíme ze stran i ze zadu. No, jasné?

Za dvě až tři hodiny, jestli miámen.

Her generál, velitel osmnáctého regimentu žádá o souhlas, abys měl

ustoupit. Zvláznil se?

Jeho postavení je kritické.

Nesmysl. Nejdalej za hodinu dorazí expediční sbor.

Expediční sbor uvázel na trati, kterou zablokovali čeští železničáři. Za pět

hodin postoupil jen o patnáct kilometrů.

A horští myslivci v Novém boru po prvních výstřelech ustoupili bez boje.

Cože?

Utekli? Rumburskí vzbouřenci mají cestu na Českou líbu volnou.

Vrfluchte, austríše švajneraj.

Teď jsme v hajzlu.

Kruci, ty kzimeherko!

Spojte mě okamžitě s osmnáctým regimentem.

Okamžitě! To je jediná naše záchrana.

Ano, pane generále.

Rozkaz udělám předev mých silách.

Ale pošlete mi posily. Bez posil se neudržím.

Ano, rozkaz.

Padneme, ale neustoupíme.

Volove. Zastavíme je, pane hejtmane. Já je znám, dálím jak na ně. Je to všechno

pro kočku, proti nám je tisíc zkušených frontáků. A s tímhle manšaftem se můžu

udržet na nejvíc půl hodiny.

Teď u našich, chlapci.

Proč nespíváš?

A vyslo mě v krku.

Ať už ne s tím slovančením.

Stará, stará...

A my stejní hru zapárdeme do civilu. Mlč, klase!

A víte, co mě můžete udělat? Koškej radpe, kam jdeš?

Domů. A kam myslíš, že jdeme my?

S váma, vy srabové, bych se dostal jedině do nebe.

Proč mě tu má po, Františku?

Na čí potřebuješ?

Chtěl bych se podívat, kudy se jde nejkratší cestou domů, jestli přes Mímoň

nebo přes Mladou Boleslav. Jedeš přece vlakem, ne? Já jo, ale v ostatní

douběžky. A co ti po nich?

To oni zradili, my ne?

Ale proč, Františku, proč?

Proč?

Protože my v Čechách dovedeme být někdy hrozný svině.

Já ti teď něco povím, futr.

My jsme se naučili chytračit. My už chytračili na Moravském poli.

Nechali jsme tam radši umřít svýho velkýho krále. A pak u Lipan. A na Bílý

hoře. A teď v Rumborku.

Člověče, my jsme si snad i ty blanický rytíře vymysleli jenom proto, aby jsme

pro svou svobodu nemuseli udělat vůbec nic.

A co bude s náma dál, když každej bude chytrý jenom sám pro sebe.

To je dobře, ale pořád to jsou naše lidi Františků.

Kašlou na tebe lidělstva. Tak co chceš, sakra ještě děláme. Co?

Vystoupím a budu s nima. Pěšky.

Nablbněj.

Jdi na lokomotivu.

Ať na to šlápnou. Rychle.

Česká lípa, bratři!

V cestě nám ale stojí 18.

pěší pluk.

A já bych vás chtěl teď o něco poprosit.

Slyšíte mě?

Slyšíme!

Ti, co jsou před námi, jsou český lidi jako my.

Nesmíme na ně střílet.

Pokojně projdeme jejich pozicem, já městem.

Oni přece vědí, že my máme pravdu.

A možná, že půjdou s námi.

Slyšíte mě?

Slyšíme! Hlavně nestřílet!

Jenom ne zbraně! Ano! Přič skverama!

jeho veličenstva císaře.

Zahajují přelíčení zeměbraneckého divizního soudu jako mimořádného soudu

staného proti vojínům sedmého pěšího pluku střelci Františku Nohovi,

střelci Vojtěchu Kovářovi,

střelci Jozefu Pelnářovi,

střelci Alojzu Hlasovi,

a jednoročnímu dobrovolníku, desátníkovi Stanislavu Vodičkovi, pro zločin

vzpoury a velezrady.

Točte se, pardálové, točte se pěkně,

dobrové.

A co je, pánové? Tohle nepotravuje. Ano, no to.

Děláte, jako by soudili vás.

On myslí, že soudějí.

Oni dostanou největší garňák a nás pošlou za trest na frontu.

Takže ten rušťák mohl se nakonec toho ze všeho dostat.

Teď po ránu dostanou volovo.

Čekal vede, poprav příčetu.

Cože?

Ani je chtěj zastřelit.

To přece... To není možný.

No, to přece takhle nenecháte.

To je Strauss, víme?

Kde pak už asi jsou? A co pořád máš, buď rád, že už je to za náma. Jenom, aby to

sem nebylo slyšet. Jo, milej, znatej, já to předvojnou o muzice moc nevěděl. To

až náš generál.

Bude to sem slyšet, až je prásknu.

Určitě to sem bude slyšet. Tak si to můžem taky pustit silně jít.

Už dávám tuhle jeho kysnu přes celou válku.

On říkal, duševní potrava je víc, než na želený pandělo.

Aspoň nechcít, než od bachšusu.

Už je odvedli.

Za chvíli už budou mít potom.

Ježíš Krist.

No, copak se nedá nic dělat?

Molka, proti jistanému soudu není odvolání.

Hledá, že by jim pomohli obyčejní vojáci, ty, co chrní v kasádlách.

Zbuďte je, kamarády, teď je zastřelí. Zbuďte je, stečí deset, prosím vás.

Tak si říš.

Zbuďte je, teď je zastřelí.

Prosím vás.

Tak dělej něco!

Mám to dál.

Matko Boží rodičko, oroduj za nás.

Matko Boží milostník, oroduj za nás.

Matko svatá, oroduj za nás.

Svatá pano, panen, oroduj za nás. Matko neposkvrněná, oroduj za nás. Matko

neporušená, oroduj za nás. Matko přemilá, oroduj za nás. Matko

stvořitele, oroduj za nás. Matko spasitele, oroduj za nás.

Řejší, oroduj za nás.

Nechci.

Máte ještě právo posledního slova.

Aby Češi už nikdy neopustili jeden druhý.