Original subtitles

Nedejte se prosím mílit.

To je jenom začátek.

To nejsem já tady nahoře.

Ani moje žena.

My jsme tam dole, pod okapem. Hned nás uvidíte.

Tady.

Jistě se vám to už taky stalo.

Vyšli jste z biografu a pršali.

Nemůžeme tu přecestát do rána.

Co pak v tomhle můžu jít?

To jsou mé jediné střevice. Říkala jsem tě, aby jsi si je brala. No já tě k

tramvaji neponesu. Nejsem Gerard Philip.

To vidím. Ten by zavolal taxíka.

Věruško, už je po biografu. Už nejsme na riviéře.

To mě právě mrzí.

Taxík! Věruško.

Proč jsi to udělala?

Proto. Pak se nediví, že nemůžeme vystačit. A nesvádí to na taxíky, ano?

Naposledy jsme se vezli ze svatby.

A bude to?

Žižkov.

www.hradeckralove.org

To je dobrý. Bane, ještě čtyřicet halířů.

Tová limonáda.

Myslím, že to stálo za to.

A jaké ty bys chtěl filmy? Jak doktor práv nemá na taxíka? My prostě nemůžeme

do biografu. Máš pravdu. Příště zůstaneme doma u Lampičky, abys mi

pouštěl zajíčka, ano?

Já bych tě nejradši tak přesvědčil.

Vidíš, vidíš, kolik zla nadělají peníze.

Když nejsou.

Jak vidíte, já se s manželkou nikdy nenudím.

Dobré jídlo.

Je 4.25.

do dna, 7 hodin ráno.

Vysíláme zprávu o počasí.

Dnes bude po celý den jasno, mírný... Jdi ho, západní výkraj.

Hej, hej!

Nemůžete si natočit večír tam dole?

To máte po tečisté vzduchu na náhode.

A co je s tou vodou?

No, co je? U Erlebachu zase pero.

Nech je, táto, že si kazíš chránu.

A je to bez křiku.

Tak nezlo, Petříčku. Víš, co jsi babi přeslíbil?

Není to už horký.

Není to horký, opravdu ne. Tak to ochutnej, že je hlavně horký, no tak

víš. Ono to pálí. Věro! Teď jsem nechal! Počkat, něco hezkého koupíš, když budeš

papat. Tak tě nech tě nařeš. Mámo, mámo, neka z toho kluká. Já ti to ochladím.

Každý den.

Věro, dělej! Chceš jít bez snídaně? Jaký je?

Není to nádhera?

Čistá ven?

Nechala mi ho božena.

Karelího koupil k narození náma, neměla na činži.

Za čtyřicet korun je taková věc úplně zadarma.

A uhlí přivezu až příští týden, tak jsem je dala z toho.

Nechtěla jsem ti ho ukazovat včera, protože ta barva vynikne teprve až na

denním světle. Dvěstě jsem jich už dala a pro zbytek si přijde večer, tak co

tomu říkáš?

Takových peněz, za to byste oblékli kluka na půl roku. Ale mámo, moc hezký

děrušku. No a jestli přivezu uhlí dnes, to potom přijdeš mámo, půjč nám.

Pořád. A já řeknu, ajce hřeje bez vetru, když na ohlí nezbylo.

Poslyšte, ale protahuje to tam venku.

No jo, duben, ještě tam budem.

Co na mě ta kouká?

Nic, jdeš právě vhod.

Vrátím ho, ještě dnes ho vrátím. Ale prosím tě. Nech mě. Vědom.

I dovedeš ale potěšit.

Zase něco.

Já jsem byla vždycky nejhorší.

Protože jsem počítala.

Věro! Věro, počkej! Dešník!

Petře!

Ten svetra ovšem vracet nemusí.

Děkuji, pálel by mě na těle.

Víš co?

Tak ho vrať.

Pořádlý. Po pěti letech si nesmím nechat ani svetr, který jsem už zaplatil.

Tak si ho sakra nech.

Teď jsi říkal, abych ho vrátila.

A neříkej sakra.

Vidím, že se chceš hádat a na to nemám ani chuť, ani nervy. Na.

Zmokne ti klobou.

Slyšíš? Stál šedesát korun.

To mi nevadí.

Na jiný nemáš.

Můžu já za to, Věruško, že má přijít uhlík? A můžu já za to, že kvůli tomu

musím chodit nahá?

No tedy promiň, ale nahá nechodíš.

Odpovíš mi laskavě?

Zvrdím, že nechodíš nahá. No jestli mi chceš vyčítat i ten deštník, prosím.

Pan doktor práv.

Děláš to schváně?

Musím tě upozornit.

Jsou v země, kde doktori práv spávají pod mostem.

Výborně. Který si vybereme? Já jsem pro jirázkův.

Jsou věci, o kterých se nežartuje, Věro. Já... Ty? Ty vidíš pokrok i ve frontě

nad Cibuli.

Ovšem, já jsem úplný hlupák. Já nevidím tak daleko dopředu, jako ty.

Za to vidím kolem sebe. Lidé se ohlížejí. Ať se ohlížejí za pár let.

Bude třicet. A co jsem užila? Jen samé starost.

Nemusíš mi napovídat.

Jenom ti pomáhám. Dnes jsi moc věcí vynechala. Žádné vyhlídky, není se na

čtěšit. Samá nespravedlnost, striček na bankráci.

Neříkám, že nespravedlnost, že ho zavřeli. Neměl pašovat hodinky. Ale proč

máš za to trpět ty?

Děláš v podniku poskok, víš?

A jestli ani tohle neuznáš, tak si u mě, tak si u mě... Děkuji, jak by se stalo.

Ty, ty, Petře, Petře! Já jsem to tak nemyslela.

Petře! Věro, dešník!

Věro!

Dobro.

Nezacláněj Chamberlainy, každej se chce svézt.

Kdyby aspoň ta věra neměla tolik pravdy, dnes by se vůbec měly brát jenom lidi

stejného přesvědčení. No, jak to potom vypadá?

má mít příkladem stříc a ono miloví na krátkých vlnách.

Hopla.

Syněte si, dědečku.

Já mám mladé nohy.

To jsi mě, chlapče, potěšil.

Já už v trolejbu se tři dny neseděl.

To je jako by jsi se se mnou o chleba rozdělil.

Počkej, já ti něco dám.

Tumáš, vem si to.

Já totiž nejsem obyčejný dědeček.

Já jsem dědeček z bohátky.

Co tě napadá, já nejsem obilý?

Jen si ho ponech, budeš ho ještě potřebovat. Já ho vezmu, když ho nechce.

Vy jste nevstal, mladíku.

Tak děkuju, mám doma kluka. Co tě to napadá, to není na hraní.

Já ti ho dávám, abys jsi mě zavolal, až si to rozmyslíš.

Já jsem se totiž rozhodl, že ti splním tři přání.

Za to, že jsi vstal v trolejbus.

Vyž se myslím, Filuta.

Neposlouchal bych, když si někdo šeptá.

To tě doma neučili?

No, co koukáš, jako by ti to bylo málo?

Tak si rychle něco přejte, dokud si to nerozmyslí.

No tak, no. No, jen se nestyď. Abych nekazal zábavu.

Třeba, aby se dnes nedělalo.

Vyšel bych si někam navzdu.

Aby se dnes nedělalo, už si to píšu.

Aby se dnes nedělalo, taky jsi mohl přát něco chytřejšího.

No, máš ještě dvě.

Proboha, dědo, já s vámi přejel.

Tak není to zbrkloun, stačilo říct a byli jsme o stanici zpátky.

Taky jsem si mohl přát, aby přestalo pršet.

Už si hraju na pohádky.

Nebo aby bylo alespoň deset minut míň.

Znáte ten pocit, když je člověk poslední upíchaček?

Ještěže pracují ve stavebním závodě. A u nás se to straní.

Nastav!

Soudruzi, už přestává pršet!

Sraz je před budovou.

Ty Karle, co se těje? Ani se neslíkej, dnes se nedělá.

Jak to?

Jde se manifestovat, teď to hlásili.

To přece není možné.

To musí být náhoda.

Ty, nepůjčil bys mi dvacku na sportku. Co?

Kdyby to bralo, tak bysme se rozdělili, víš?

Teď, že to hlásili?

To by byla bohátka pro Petříčka.

Jenže ten by tomu nevěřil. To já bych věřil rád.

To by byl život.

Jdou druzí holubičku.

Říkám vám, bohátek je škoda.

No a posledně stačilo dát dvojku místo trojky, sedmičku místo třináctky a bral

jsem přinejmenším jednu druhou a spoustu třetích.

Já se ti divím, že vůbec vystačí splatem.

No a proč myslíš, že Božka prodávala ten svetr?

Ale jednou to do mě prašti uvidíš. Jednou chytnu všech šest a potom... Já

už to mám promyšlený.

Vysavač, pračka, prázdniny u moře. Celá rodina, víš? Božka... Ano, promiňte.

Božka, Kája, Jiřiček, ten to nejvíc potřebuje. No, dovedeš si to představit?

Slaná voda, horkej písek a v tom písku já až pocať. Co mi schází? Už jenom těch

šest čísel.

Ale ty tisíce Nováků, Erlebachů, Vyskočilů kolem, ti to mají také

promyšlená.

Jen těch šest čísel, co?

Tak to mám člověčně něco lepšího. Stačí vytánout vzponeček.

Zazvonit?

Soudruhu. Psss!

Četo, pozor!

Pochyte, fat!

Tak co se stane, když se zazvoní? Nic, moment.

Už toho mám dost.

Jak to myslíš, soudruhu?

Prosím tě, prosím tě, nepodržel bys mi to, já si skáknu na poštu s tou

sportkou.

Byl to takový odřez, že už bylo dávno po manifestaci a já ještě manifestoval.

Hodiny jsem bloudil ulicemi a stokrát si opakoval. Co je to?

Nesmysl. Jsou pohádky?

Nejsou. Mám zdravý rozum?

Nemám. Nemám? Tak proč bych nezasvonil?

Večerní Praha právě vyšla.

Večerní Praha právě vyšla. Děkuji úctivě.

Večerní Praha právě vyšla.

Večerní Praha právě vyšla. Jedna večerní Praha, prosím. Dostanu třicet haléřů.

Děkuji úctivě. Večerní Praha právě vyšla. Teď musíš do fronty, chlapče. To

znám. Já nechci večerní Prahu.

Já chci mít jistotu. Ty jsi přece takovej nevěřící, Tomáš. Děkuji vám.

Uvidíme.

Teď ukažte, co umíte.

Večerní Praha právě vyšla.

Poško. Vojenskou? To je jedno, já to stejně neměl v ruce.

Drž. Ale přeju se, abych vždycky trefil dvanáct.

No, když si přejete.

Na poprvé.

Hrat jsem někomu pro blázny.

Víš, že jste to neměl v ruce?

Výborně!

Pozor!

Naschledanou. Nech si.

Promiňte, já jsem předseda okresního klubu Svazárů.

To třetí přání si dobře

rozmysli.

Takhle by si z toho moc neměl.

Naschledanou.

Naschledanou.

To třetí si pořádně rozmysli.

Já bych do toho nejradši, kdyby toho člověk nepotřeboval tolik.

Pán napřání?

Ne, ne, ne, ne, ne, ne.

To určitě.

Bůh ví, kdo tě poslal.

Abyste mi rozuměla, já jenom říkala, že za čtyři stovky.

Já neříkala, že aby to vrátila. To ne, to já nikdy. To ne, to... Ovšem.

Tady se nikdy nic neříká.

Tak se na mě nezlobožen. A co pak o to?

Ale kdy já ti ty peníze vrátím, já už je nemám. Vy spoznala, co je jinde v

tchýně.

To jsi směla vzít ministra, když máš pořád málo. Co by za to jiná dala?

Neverte mi sebou, pane Urdálek, ještě vám ublížím.

Nic mě není za kdyžku. To jsou jenom takové babské řeči.

Abyste běželi, ne?

Děti třeba čekají.

No, to je pravda, Boženko.

Dobrou noc, paní Holečková. Pozdravuj Petra. Pojď, Boženko, pojď. Dobrou noc,

paní Holečková. Já jsem vždycky jen ta nejhorší. Já už tohle poslouchat nebudu.

Vždycky se tady pere špinavé práce. Taky bych rád šel, pane Holeče.

Seďte, povídám, už vás jiný stáří. Já za to nemůžu, že jsem taková. Já už si

stokrát řekla, že budu tiše.

Skočím někam a bude ode mě pokoj. Opláchnu se, doba.

Vždyť to mám jenom pár schodů. Vždyť je to hotovo.

Napište mně to, pane Holeček, jednou bez pitralohonu. Dobrou noc.

Na.

Žádný svetr se vracet nebude.

Ty hračky jsou pro Petříka.

Kdybych chtěl, mohl bych mít koksu jako uhlobaron.

Zrujinoval jsem střelnici.

A kdybych byl chtěl motorovou koloběžku, mohl bych mít taky.

Proč nedáte čistý ručník? Nevíš, kdy se chodí k večeři?

Kožích jako lednička.

Všechno samý nesmysl. Tobě není dobře.

Nikdy by nebylo líp.

Létajícím kobarcem do čakardy.

Houpy.

Ráno jsem byla hruba na tebe.

Mě to teď strašně mrzí. To je pryč, to je pryč. Mám tu trochu žaludečí.

Teď udělá dobře.

Vypij to.

Najednou.

Nebojte se, není mu vůbec nic.

To mě jenom napadla taková hloupost a teď mi nejde z hlavy.

Kdybyste si tak mohli vybrat, co byste chtěli? A co?

Rozumíš, táto, kdybys mohl vybrat cokoliv.

No, jak to?

Mysli si, že jsem Ježíšek.

Ty máš ale nápady.

No, no, no, já jsem Ježíšek a ty si můžeš vybrat, co bys si spřál. A jako v

pohádce. Já?

No, je.

Třeba...

A víš, že nevím?

A to já bych věděla. Já bych si vstoupila před zrcadlo, zavřela bych oči

a řekla bych, ať jsem honym zase mladá holka.

Tak to bych teda chtěl bejt.

Honem mladej kluk.

Takhle to se mnou uměli vždycky. Marná práce.

Neměli špetko fantazie.

Pojď, Brouku, já to myslel jinak. Dobrou noc. Dobrou noc. Ahoj, táto. Dobrou.

Dobrou noc.

Jestli pak to není lepší, když je doma klid.

Ale kdyby ses nad tím opravdu zamyslela, víš, co bys si spřála ze všeho nejvíc?

Ty si dovedeš ale vyhrát. To bych musela mít v tušku a papír.

Jedno přání, copak jsi hluchá?

A nekřič na mě, ano?

Vyvádíš, jako bys mi opravdu chtěl něco dát.

Tak když jedno, tak abychom se nemuseli pořád takhle hádat.

Ale vždyť nemusíme.

Jak to nemusíme? Dnes to byl svetr a zítra to bude ta sukně. Jaká ta sukně?

Chce jí vzbučit kluka.

Musím si přece koupit tu skládanou sukní. K čemu bych nosila ten svetr?

Proto ještě nemusíš rudnout.

Nemusím, že?

Já za to nemůžu, že nemáme ani dva tisíce dohromady. Dva tisíce, jo? Dva

tisíce by byly docela slušné peníze. Jenže to bych musela být bourec morůšový

a soukací na sukni sama.

Tak já ti něco řeknu. Abych tebe ošatil, musel bych jít do hornictví.

Chudáčku. A tomu ty říkáš socialismus.

Věděj. Prosím tě, nezlopně.

Nikdy jsem ti neříkal, že je.

Říkám, že bude.

A potom si každý bude žít šťastně a spokojeně. Potom?

Potom už budu stará bába. Jenže já, já bych chtěla žít spokojeně dnes.

Dnes.

Věru! Ty seš geniální.

Pane, já vás nepoznávám. Už vím, co chci.

Věruško, už vím, co chci.

A víš, co bych si já přála nejvíc?

Aby jsi ho nemzáznil.

Mohu dál, děčičky?

Věruško, nechala jsi tu ten svetřík.

Na mém místě byste taky neusnuli.

Já prostě musel vědět, co tomu ten děda řekne.

Tak co to bude, chlapče?

Sám jsem zvědavej.

Totiž... Dobrý večer.

Ono je to, dědoušku, složitější.

Jo? Tak to se tedy posaď.

Hej, starý.

No, tak začni.

Podívejte, dědo, já dvě přání promrhal. No to je tvoje chyba, chlapče. Tak bys

si to chtěl trochu tím třetím, víte, vynahradit. Proti tomu nic nemám. To

jsem rád, opravdu.

Ale kdybych si přál oslíčku za třese, to byste mi asi nesplněl. To bych nemohl,

co by tomu řeklo ministerstvo financí.

To jsou valuty, chlapče.

A kdybych si například přál zámek? To jo, to bych mohl.

Zámek, jo.

Ale to byť ho sebrali pro rekranty. No vidíte? No vidíš. Já nechci žádnou

takovou velikou věc. Já bych si jen přál...

abychom si s Věruškou spokojně žili.

No to se nedivím. To by si přál každý.

No.

Tak jaké máš to třetí přání?

No přece, abych si žil spokojně.

Cože?

To má být to třetí přání?

Hezky jsi to na mě vymyslel, chlapče.

Moc hezky.

A že je to vlastně podvod, co tě nenapadlo, z jednoho přání si udělat

tisíc? A že jsi starého dobrého dětka z pohádky podmet a oší děličku.

Lidé zbějí.

Tak má spát taky.

Spokojenost. On nechce nic velikého, jenom aby si žil.

Sakra, kam jsem dal ty sirky.

Koukej, hled si svýho, buď tak hodný, jo?

Je.

Proboha, dědo, co je na tom zlého?

Miliony lidí to chtějí.

Ale nemůžou to dostat jako prezent. Palice Skopová.

Spokojenost.

Víš ty vůbec, v čem to vězí? To přece ví každý.

To je, když má člověk vlastní střechu nad hlavou. Když si může tu a tam koupit

něco zbytečného a přitom mu zbude na uhli.

Když se doma nemusí hádat pro každou korunu, to je spokojenost.

Maličká, ale já větší nepotřebuju.

Kdybys věděl, jak jsi vedle chlapče. Dědo, tohle mi nepovídejte, o tom vím

víc. Byl jste někdy ženatý?

Ne, já jsem z pohádky. Tak vidíte.

No, co se dá dělat?

Když jsem slíbil, musím plnit.

Dědo. Počkej, počkej, počkej.

Nelíbej, budeš litovat.

Nebudu dědam.

Nebudu.

Děkuji! Na bytovém referátě jsem nebyl poprvé.

Ale tentokrát to byla pohádka.

Copak je to poslouchat za dveřmi?

Proč jste mě sem zval? Vybíhal se mnou jako jindy.

Dneska zase dá komise.

Právě proto.

Každá věc chce svůj čas.

Letošní statistika umístěných soudruží.

Čili 70% v nově postavených bytových jednotkách a zbývajících 30% v

adaptovaných místnostech, sloužících dosud k jiným účelům.

Jen jeden podpis, soudru. Okamžik. To tedy znamená, že v 70.

roce bude v Praze bydlet doslova... doslova každý.

Řekl jsem okamžik, ne?

No tak já myslím, soudruzi, že s takovým výhledem můžeme být a

to pochopitelně plným právem spokojení. No to bych prosil.

Ovšem pozor.

Na druhé straně zase je pravda, jak zde

soudruh správně říká.

Vy jste zde nový, soudruhu?

Že, že v některých případech by člověk strašně rád pomohl hned. No to bych

prosil.

No já, já tu dneska měl takový případ.

Jakže to bylo?

Manželka pracuje, pětileté dítě, chlapec, chlapec, myslím, že

Petřích se jmenuje, vidíte?

Je, vy to tady máte?

Ukažte.

Sláva.

No, pojďte, pojďte dál, nebojte se, my jsme taky lidi.

Tak to vy jste ten nešťastník?

Jak se tváří.

No to víte, bodů mají málo.

Pojďte, pojďte, pojďte dál.

Ach, ty body, ty body.

Vy, vy nejste laureát, že ne?

A nebudete?

No víte, dneska už to není, co to bývalo.

Copak body ty se najdou?

Nějaká vleklá choroba v rodině nebyla by?

Kloubový reumatismus?

Není.

Nebo aspoň TBC nemá někdo u vás doma?

Bohužel.

Ježiš, to je smůla, to je smůla.

A když si tak představím tu radost, kdyby se ještě dneska vrátil domů i s

dekretem, co?

Jak by se mu asi manželka pomyslela kolem kluku?

Obrázek nemáš, soudruhu? No přece fotíčku manželky a kluka.

Vidíte, náhodou...

Nějak to sebou nenosím. Takový amatérský snímeček.

Ale gratuluju, ten klouček.

A ta maminka lidi.

Lidi musíme vidět soudruzi a ne procenta. Ukažte.

Přátelé, hlavy dohromady.

Vy budete bydlet, nežene.

A víte, co mě teď napadlo?

Že by to mělo být na kopci. Čistý vzduch, daleko od tramvaje a všeho toho

rámusu. Na kopci?

Daleko od tramvaje? A kdo tam bude tahat ty nákupy, vy?

Víte, co to je pracující ženská?

No dobrá, tak na kopci ne.

Ale rozhodně vybílej se za hradou.

Aby to mělo ty prostory.

Prostory, to zrovna. Budete za ně platit ty metry? Koukej, Růženo, víš co? Tak si

navrhuj ty, když máš tolik řečí.

No to by mělo být něco zdravého, ale účelného. S dálkovým topením. A zimní

zahradu přitom. Ale dál od středu města. Jenom ne na žádném vydruholci. Ano,

rodiče chtějí taky někdy do kina. Ale blízko školy, soudru. Zjistě, klukovi

nebude většně pět roků. No zkrátka něco, aby to mělo všech pět pět. Ale kde vzít

a ne krást?

Co? Že byste tu něco měl?

Ale no ovšem, ten skleniný činžák, hlavička, víte lidi, ten, co nám tady už

půl roku leží pro strička příhodu. Vidíte, vidíte, jak nám teď přišel vhod.

No ten do toho náměstíčka, pamatujete se?

Jak si ho našel ten hubený člověk s těmi dětmi.

Ale no přece ten, jak ona předměla ta, co byla na tom a co tam teď už, už, už

není. Jo ten, to je nápad.

Co?

Cože, co je nápad? No, nápad.

To je nápad, takhle se zapovídat.

No, no, no.

Neplač, ty prčku, schovej si to až před komisí. No jo.

No tak.

Dneska si sebou vedu pět argumentů. Jeden pádnější než druhej. No.

Těm byste nepomohli, těto.

Stal on v trojbusu?

Haló, prosím?

Holečková, máte telefon. Okamžik, prosím.

Přepáška, číslo?

Ano, já.

Co?

Petře, ty si děláš legraci.

No tak, slečno, řekněte si to jindy, kdyť já podávám express.

No ještě není pravda.

Nezlobte se na mě, my jsme právě dostali byt.

A byl to byt, o jakém se nám ani nesnělo.

Vidíte, tam nahoře, ve čtvrtém patře.

Věro!

Věruško, buď tak hodná! Už!

Ten už tu nebydlí.

Tohle je byt doktora Petra Holečka.

Doktora Petra Holečka.

Prosím.

Jaro, neslyšíš?

Tak co je?

Jestli si tam hraješ.

Cože?

Vždyť jsem to věděla.

Koukám, kam co stavím.

Můžu vědět, že tu měli zvonek na služebnou.

No tak.

Petřík. To bude Petřík.

Petříkůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů Vidíš, Petříčku, až se budeš koupat, tak

jenom zatáháš za provázek a táta přiběhne s ručníkem.

Petříčku. Mámo, ještě ty. Kdo to má poslouchat? Aspoň ty bys měla mít rozum.

Počkej, počkej.

Kdo to mlátí do dveří?

Nemá tam zvonek?

Už jdu.

No, máte zacpaný uši, nebo co, zvoníme tu jako blázni. Tady jsme vám... Pojďte

dál. Jenom pro začátek, potom si to zase odneseme.

Je, to je nádherná. Božka.

Věrko, hodí se ti.

To je od vás pěkné. Pojď dál.

Má poklona, to je všechno vaše.

Obývací, pracovna, ložnice.

Ale byla bych radši, kdybyste to viděli, až to bude zařízené.

Jestli tohle budete chtít udržet, tak to budete hezky dlouho bydlet jenom s těmi

vypůjčenými židlemi.

No ne.

Zimní zahrada, že?

To se teda posadím.

Člověče. A to jsi mě vyčítal, že sázím.

Vždyť tohle je taková loterie, že jsem to v životě neviděl, prosím tě.

Kdybys ty našel takový byt. Věruško, neposloukej ho a ukaž mi radši kuchyni.

Ale ne, počkej. To my víme, že aspoň tři roky budeme dělat jenom na nábytek,

ale... Jenom tři?

Optimistko. Teď je potřeba uklidit a pak se budeme bavit o zařízení. No, tak to

bych teda chtěl být přitom.

Nenasazuj pořád, závidíš. Ale já bych jim to přál, ale ať o mě neříká, že jsem

fantasta. Kde na to chceš zítané krást, prosím tě?

Já myslím, že si s tím zbytečně láme žalavou. Taky si myslím. Ty už rozhodně,

lidi, to je místa.

Samozřejmě, když budeme chtít, tak si třeba vypůjčíme. A, z bance.

Na jeho plat. No počkáme, a co pak to je?

Rozhodně by to tolik netlouklo do očí.

Náhodou půjčka?

To není špatný nápad, abys věděl.

Dědečku by se to taky líbilo.

A tak nás oba pozval do státní banky o dělení soukromých úvěrů.

Co vám mám povídat?

Byla to zkouška nervu.

Nikdy bych byla nevěřila, že to půjde tak snadno, pane.

Hachle, doktor Hachle, jistě množstvá 40 000 je velmi značná částka.

Ale co pak jí vyhazujeme oknem?

Vy přece ty peníze vrátíte z tátu několikrát, vy a váš pan manžel.

Jednou v bankovkách a mnohokrát v poctivé práci, že ano, pane doktore?

Jen prosím klidně čtěte, milostivá, abyste dobře věděla, co podpisujete.

Tědo, nezdržujte, já jsem jako natrní. Co chce své, když tomu má věřit?

Prosím? Nic, nic, jenom nějaké podrobnosti s panem manželem, že ano?

Začte, milostivá, prosím.

Moc krát vám děkujeme, pane doktore. Já osobně bych zašel ještě dál. Já bych

všech mladé lidi do vínku pořádně oblékl, dal jim peníze, pěkně zařízený

byt, možná i automobil pro začátek Spartaka.

No a pak bych jim řekl, tak teď jdete a ukažte, co umíte. To všechno vám bude

patřit jenom tak dlouho, pokud si to zasloužíte.

Sám bych se toho rád dočkal, milostivá paní.

Děkujeme vám. Pane doktore, vyplnit a pečlivě uschovat.

Pojď, zdržujeme. Naschledanou.

Naschledanou.

Tak tedy nezapomeňte, pane doktore, dvojmo vyplnit podle přiloženého vzoru.

A do čtrnácti dnů máte peníze.

Vyplnit dvojmo podle přiloženého vzoru a do čtrnácti dnů máte peníze.

Co bych za to dal, kdybych to mohl dát obsat Karlovi?

Co ti mám říkat? Je to 20 minut, co jsme to rozestavěli.

Skočila jsem rovnou do vany, jak jsme se zapotily. Věro!

Mě to svědí!

Tu chvilku to vydržíš, ne?

A chvilku, až to uvidíš.

No hotový jsem.

No, půjčili.

Prostě šli jsme do uvěrového oddělení.

Žádné pohádky.

Božka, nehádej se, vždyť jsem byla u toho.

Je tam nějaký doktor.

Ty Petře, jak se jmenoval ten doktor? Stydne mě voda!

To jsem nejvíc potřeboval, aby se zacházela do těchto podrobností.

Věro!

Slyšíš ho, Božka.

Nazdar, nazdar, já ti zavolám.

Už, už!

Tak co je?

Jako malé dítě, když se ti hned nevyhoví.

Já tomu pořád nemůžu věřit.

Ještě před měsícem... Já si tě nedivím, ale proč děláš boženě těžké srdce?

Začne se šetřit, Petře. Začne se tak šetřit, jak se ještě nešetřilo.

Ty, Petře, viděla jsem ohromnou kabelku.

Ale dokud to nesplatíme... Ani jsem se tě nedotkla.

To je právě ta chyba.

Staň.

A drž.

Tloustneš. Nezmysl.

Tloustneš. Víš dobře, že to není pravda. A tloustneš.

Půjdeš spát sama.

Netloustneš. A je to.

Tak, a rychle spláchnu.

Co už nám chybělo?

Nic.

Na mou duši nic.

Víš, na co myslím?

Na tebe.

Jak sedíš za volantem, protože máme auto.

Tak nejsem blázen.

To bys možná nevěřila, ale myslíš.

Takové nápady zrovna teď, když máme tu půjčku.

Copak s tím bych si hlavu nelámal?

Zlabíš se?

Víš, na co myslím?

Na tebe.

Jsi již vedle mě a máš nový kostýmek. Podle barvy Vosu.

Ježiši, ty jsi zlý.

Jedeme po zbraslavské silnici osmdesátkou, jen to hvízdá.

A nejenom někdo mává, abychom ho zvezli.

Víš, kdo to je?

Tvůj šef z pošty.

Co na něj uděláš? Dlouhý nos. Správně. Náš červený Spartak, jsme jinej. Modrý.

Červený. Modrý. Červený. Modrý.

Kdo vstal v trolejbusu? Cože?

Dobrá, modrý, to je jedno.

Někdy ti nechám i řítit.

Srpnu. Až bude vylidněná Praha.

Ty musíš všechno zkazit.

Možná, že by se děda ani nezlobil.

Proč taky?

Vždyť je to konec konců docela lidské přání, ne?

Co by proti tomu mohl mít?

Nemysli si, že už nevím, co chtít.

To já vím, že auto nikdy nebude.

Ale však nemusíme mít všecko.

Nemusíme.

Ale když můj...

Upozornujeme šťastné výherce loterie sběrných surovin, aby si získané věcné

ceny vyzvedli nejpozději do dvou měsíců. Jinak bohužel ceny propadnou.

Připravili byste se nakonec sami o zasloužené ovoce své práce.

A vy, kteří snad tentokrát nevyhrajete, hlavy vzhůru. Co není dnes, může

být zítra.

Už se bude táhnout.

Já vím.

Jaký máš to číslo?

9690.

Poslíšte tě, ono to nemá centrální mazání, vidíte? A nyní přistoupíme k

poslednímu tahu dnešního slosování. A sice k vylosování hlavní výhry.

Je to, jak všichni víte, osobní automobil Škoda, oblíbený Spartak.

No, dvakrát na pětej zrovna nejsi.

Co se ti taky může stát?

Ty seš vlastně vyrovnaný člověk, viď? Upřímně řečeno, dědečku, já se rád zvezu

vlastním autem, ale nemyslíte si, že bychom bez toho Spartaka nebyli? To

byste mi ubližoval.

Prosím, otevřete osudí.

A teď mnoho štěstí všem.

Hlavní výhru automobil Spartak vyhrává los číslo 0696.

Opakuji. Nula šest devět šest.

Jak to?

Jak je to možné?

Tak promiň, já jsem myslel, že ti na tom tolik nezáleží.

Ale když chceš...

Ježišmarja, máte pravdu.

Pardon, prosím tisíckrát za promenutí, já jsem to... Přátelé, došlo k

nepříjemnému omylu. Spartaka nevyhrává los číslo 0696, Mýbrž naopak číslo

9690. Opakuji, 9690.

Takhle to nenechám, to půjde do novin. Ale pojď nepreč.

Jasná.

Vyhrát může vždycky jenom jeden. Jeli majitel čísla 9690 přítomen, ať se

laskavě dostaví sem na pódiu.

Tak zajdi si pro to své autíčko.

Ať tě taky vyfotografujou.

Já.

Teď mám pocit, jako bych je málem okradl.

To je pěkný autíčko, pane doktore.

To je export, že?

Ten?

Řekl jsem, nech toho, to se nesmí.

Tak saku, kde je tam máma?

Tati, ty můžeš a já... Dobrý den.

Dobrý den. Nech mě dneska řídit.

Ale Petře, denně mi to slibuješ. Dobře, mně je to jedno, sedni si. Já nechci

nic, jenom být včas v kanceláři.

Ty seš ale umělec.

Helejte, mladá paní, držte se k kuchyně, jo?

Jezdíme dvěstě tisíc kilometrů bez nehody.

Co jí pouští za ten volant do prodruhu, sej sebevrh nebo co?

Ježiši, co já zkusím na ulici za těch dvanáctovek?

Já už nevím, co ze všeho mám.

Máme vůz a nesmím s ním jezdit. Máme krásný byt a jsem v něm jenom na ten

nocleh. S Petřičkem k babičce... Pak do kanceláře, z kanceláře k babičce pro

Petřička, nakoupit, udělat večeři, spát.

Nedráždi mě tím napovídáním.

Jestli ti dobře rozumím, tak ti nestačí, jestli do práce jezdíš ve Spartaku,

kdybys tam nechtěla jezdit vůbec.

No a?

Kdo pak mi šest let tvrdí, že jednou si bude každý žít? Já vím, já vím. Žít

šťastně a spokojeně.

Jenže život není mi kuláš.

Šest práce, soudruhu řediteli.

Jo, Fran to nezapomněl, jsem si tam... Ach, děkuju, v pořádku.

Oleček!

Soudruhu Olečku. Má se jí nestavit u kádrového.

Dobře.

Nevím, jak je vám v takovém případě, ale mě nebylo zrovna do skoku.

Posaď se, soudruhu.

Komřiš?

Máš hezký byt, víc soldruhu.

Nezlob se, že tě kvůli tomu volám. Mám tam. V devicích.

V tom sklezněným domě. Ano.

Tam musí být ty sukáční, že ne?

A vy se tam chcete stěhovat? Já?

Ne, já bych na to neměl.

Víš co, já na té verbiu zkoušet žádný hydristiky.

Přečti si tohle.

A dost hloupý.

Kdyby byděl, jen hodil bych to do koše. Ale prosím.

A už je to tady.

Tak především, Spartaka jsem regulérně vyhrál.

Spartaka jsem vyhrál v loterii. To bylo v novinách. Já vím, já vím, ale z čeho

si obliká ženu, kde bere na benzín, že může jezdit do práce v autáku.

A tak.

Rozuměj, já tě neobvinu, to rozhodně ne.

Jenom pokládám za svou povinnost, abych se tě zeptal a za to, abys mi odpověděl.

Jen tak může být mezi lidmi jasno.

Ovšem. Přiznám se ti, že mě samotnému to nejde do počtu.

No uznej sám.

Kdybych ti řekl, Hochu, že jsem stal v trolejbosu.

Tak se nediv, že mi napadlo. Je to v pořádku?

Jak vidím, tak mě opravdu neobvinujete.

Já rozčuluji se soudruhu. No prosím.

Ale nebyl jeden z těch příbuzných zaplezen do té afery s hodinkami?

Ano, byl. A já v tom byl taky. Co?

Jinže se na to nepřišlo.

Už pět let pašuju schwarzwaldky s kukačkama z Vysočen do hlubětina. A v

poslední době jsem šel tak daleko, že prodávám dokonce kukačky zvlášť, že z

práci jsou druhu.

Kukačky zvlášť?

Jen hodně práskej dveř mi, Troubo.

Ale co budu již dělat zítra?

Tady se muselo něco stát.

Anet.

To je zpěchu! To je zpěchu!

Copak hoří?

Něco horšího.

Kádrový mě zavolal?

Pojď se.

Slíbil, že to dá do pořádku.

Rád bych věděl, jak.

Co ten ví o životě.

Andrzej.

Vždyť já za nic nemůžu.

Měl jsem jenom štěstí, no.

Vy byste byli taky neřekli ne, kdybyste si mohli říct o spokojené živobytí.

Konec konců jen se na mě podívejte.

Vypadám jako spokojený člověk.

Sedím tady a čekám, odkud to přiletí.

Člověče, nahoře je poprask.

Už? Zarazili stavbu té celulosti u sobě šic.

Malá chybička v projektu, asi za dva miliony.

Vyžádali si přehled osavatních nákladů. To jsem teprve v polovině. Není ti

dobře?

Pozor, pozor!

Doktor Holeček nechce i hned dostat jí k soudruvovi řediteli.

Opakuji, doktor Holeček okamžitě k řediteli.

Tak se tu měj hezky.

Co mu chtějí?

Slavný soude, že mi to nebudete věřit, ale já vám jednou jel trolejbusem.

To bude veselo, že já tenkrát nešel pěšky.

Dále. Dobrý den.

Kde máte kloboksu, druhou halečku dole čeká vůz?

Na mě? No, přijeli si pro vás.

Doopravdy jezdíte se soudruhem ministrem každou sobotu na ryby?

Kdo vám tohle říkal? Tam, přeci jeho šofér.

Ministru? Ano.

Děda.

Pane doktore, dneska musíme dřív vyjet. Jede se až na Šumavu.

Soudruho říjíte, zdůraznují, že za nic nemohu. Prosím, prosím, to přece nestojí

za řeď.

Všechno je v naprostém pořádku.

Mohl jste přijít sám a říct si, že ano.

Nebo jste si myslel, že to bez vás tady v sobotu nepůjde, co?

No a teď běžte, běžte.

Ministři na radě čekají. Ale já... Tak přes práci, soudruhu ředitel.

Pane doktore Honem, jinak to bude na mě. Slyšíte? Tak, soudruzi, lovu zdar a ať

jsou aspoň takovýhle.

Vy tajnostkáři. Já přesto připomínám.

Naschledanou. Naschledanou.

Prosím vás, dejte mi osobní kartu toho holečka.

Takový tichý, skromný chlapec.

Prosím.

Jak málo někdy známe své vlastní lidi, soudružko.

A tak se stalo, že jsem byl povýšen.

To si dělejte, co chcete.

Potom dvě láve sektu.

Čtyřikrát turecká káva.

A co ještě bylo?

Co?

Mandle. Slané mandle. Ano, mandle.

Slané mandličky, ano, prosím.

My totiž oslavujeme povýšení.

To je můj manžel.

On je doktorka.

Ve 32 letech má zajištěné postavení a krásný byt.

Zatím takový právník na západě. Víte, kde spí?

Pod mostem. Prci, že spí pod mostem.

No všem, Věruško.

Kde by spal?

Rozumíte, má radost, no.

Teď já nic neříkám.

Bude podle papáze.

France? Ne, máte smůlu.

A taky máme Spartaka.

To koukáš, co?

Kouká. Možná, že je to zrovna právník.

Petře, Petře, já jsem tak šťastná.

Ještě? Ne, děkuji, Petře. Ne.

Prechn si dojď. Sorry.

Jo, to jsem sama ráda.

Ač ty chmuly, milostivá.

Žijeme jen jednou.

Petře, já ráno vstávám.

Já vím.

Ale byl to hezký večer, že? No, to byl.

Petřičku, že spí pod mostem?

Bože, no to přece... To se jí to agituje se stričkem nahoře a se Spartakem pod

oknem.

A to je jí pětadvacet.

Kolik bude mě, když mě budeš mít koupit jako ve šate?

Věruško, je půl třetí, půjdeme.

A hlavně nespívat.

Já k tebou budu pít do rána, až budeš oslávat Karlovo pohyšení. Děkuji, ale k

tomu asi nebudu mít příležitost. Ty hloupá, dnes má příležitost každý.

Taky s vámi bych chtěla takhle.

Na slovíčko, pane řidiči.

Vaše doklavy, prosím, radšte vystoupit.

Že má dneska příležitost každý?

Samozřejmě. Váš pan manžel bude mít třeba hned příležitost dokázat, že je

střízlivý. Prosím. Tak mi jdem, Petře, trochu vzduchu nám neuškodí. Pojď,

boženo, dobrou noc. Dobrou noc.

Tak počkejte, mám jenom jedny nervy. Já taky.

Mladá paní, kolik pak je asi teď hodin?

Opatrně, mají vlivné přátelé nahoře. Bože no.

Co? Co to řekla?

Petr nemá žádné vlivné přátelé nahoře, abys věděla, ale má schopnosti. Já za to

nemůžu, jestli ten tvoje nemá. Milčet, milčet, teď toho mám taky dost, jdeme.

Prosím, prosím, prosím.

Prosím pěkně, naposledy.

A k soudru Holeček čest práci, čest práci. Co dělá rodinka?

V pořádku. Tak mnoho zdaru, mnoho zdaru.

Čest soudruhu, doktore.

Já už tě viděl, tak jsem ti píchnul.

Děkuji. Prosím.

Milý Zlatý, na mě už tyhle změny nepůsobí.

Tady v právním jsem přežila vědoucí, že kdyby se postavili do řady, tak bych

byla až dolů do vrátnice. A to jsme ve druhém poschodí.

No, vědoucí přicházejí a odcházejí.

Některý nahoru, jiný dolů.

Jenom dobrá sekretářka zůstává.

No, prosím, osm minut přes.

Aspoň první den mohli být přesnější.

Dobrý den.

Dobrý den, soudruhu vědoucí. Máte tady návštěvu? Já jsem Jarošova.

Těší mě.

O, dobře jsi tady.

Kam si sedneme?

Jež já tu, já tu ještě nejsem doma.

Hledal jsem tě dole. Já vím, proto jsem šel nahoru. Jak to?

Přestane k nám na okruží.

Prosím.

Přišel jsem vyrovnat včerejší útratu.

Dovol. To byl můj večer.

Tady je stovka.

Zbytek ti pošlu, až budeme brát.

Pošleš? Jak to myslíš?

Já bych doběhla pro kávu, ne?

Tady zůstanete.

A teď mi řekneš, co ti přeletělo přes nos.

A taky jsem se chtěl oficiálně omluvit za Boženu, za ty její řeči, víš?

Blázinku, posaď se, to mi nevadí.

Ne, to jsem rád, protože já si o tobě myslím přesně to, co ona.

A vy si patrně myslíte přesně to, co on, že?

Ale dlouho si to myslet nebudete, soudružko.

Jarašová, prosím.

Redakci Večerní Prahy.

Zde.

Útok proti naší práci, který včera přinesl váš list, nás

nutí, abychom... Ne, počkejte, ne, tak ne.

Oprátněná kritika, kterou upozorňujete na nedostatky v naší práci. A jsou

druhoříteli? A jsou druholeček.

Promiňte, že jsem tak vpadám.

Prosím, nechte nás chvilečku. Pojďte dál, copak mi nesete, copak? Nezlobte

se, prosím vás.

Ale já to místo nemohu vzít. Ale proč pak?

Ze zdravotních důvodů. Ale jděte, to nechápu vždy přeci. Ne, ne, ne, já

nemohu dát. Dělite si se mnou, co chcete, já nemohu.

Soukruhu, Holečku, okamžik, okamžik, prosím.

Prosím, zavolejte pozdit.

A tak, prosím, promiňte.

To je pro vás, soukruhu.

Holeček.

Ne, nezavěšuj.

Já si dělala pěknou ostu, druhu.

Nezlobíš se?

To jsem ráda.

Já pořád měla takový divný pocit, jako bych byla píchla nějakého strážníka.

Jak se ti vede v nové funkci?

Výborně. Bohužel teď právě nelhávám něco od druhu řediteli. Prosím, prosím.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne. Jen to pěkně řekni celé.

Nezlobím se a mám tě tak.

Věruško.

No?

Ne.

Celé to řekni. Hezky.

Mám tě taky? Tak tedy mám tady poradu.

Posaďte se.

No, tak ty naši věci jsou druhou halečku.

Co vás to napadlo?

Máte rozum?

Na to nesmíte ani pomyslet.

Prosím vás, zdravotní důvody, vždyť jste chlap plné síle. To nejde.

Počkejte, já vím, co je s vámi. Jste přepracovaný, co?

Kamaráde, tohle já znám.

Potřebujete si odpočinout, vyrazit na pár dní, vyberete si dovolenou, vezmete

si auto, plavky a ven do přírody.

Kamaráde, to dělá divi.

To by byla nádhera.

Aspoň pár dní pryč od toho všeho.

Přesně tohle jsem potřeboval.

To počasí bylo jako na objednávku.

Poprvé v životě jsem byl opravdu spokojený.

Jak můžeš spát, když je tak krásně? Já nespím.

Já si jen nechávám hezky stát.

a hlavně žádný dědeček z pohádky.

Co děláš?

Co je ti, prosím tě? Víš, co to je, tak proč se vzbudit člověka?

Nemůžeš dát pozor?

Ježiši pane doktore, kde se tu berete?

Neublížil jste mě. Ne, ne, to je rostomilá náhoda, milost maní. Nevidíš

Petře? To je pan doktor Hachle. No ten ze státní banky, který...

Petře!

Petře! Kam jdeš?

Jdu se utopit!

Stejně se mu neuteká.

Večer přišel bez zvoní.

Dědek zlomysl.

Dvě, tři partičky před spadním, to je moje radost, milostivá paní.

Petr se taky nemohl dočkat. Tak? Vidíš?

A jak to dovede zaklít? No to je vidět hráč.

Konečně stačí poděvat se mu na stůl.

Vždyť já už jsem hotový žebrák.

Nepomoh bys mi míchat?

A takhle se mu daří všechno v poslední době. Opravdu? Jak já bývala hloupá,

pane doktore.

Ukáž.

Prosím.

Petr vždycky říkal, že jednou si všichni lidé budou žít šťastně a spokojeně. Ale

já to říkám i teď.

No, boryť bys to neříkal teď. Ale že to říkal už tenkrát, když se nám ještě

nevedlo. Víte, pane doktore, on Petr vždycky byl takový idealista.

Ne, počkej, počkej, ne.

Materialista, víš.

Ach, to je jedno. Tak nebo tak. Co máme, to jsme si museli poctivně vydělat.

Au,

vždyť mě kopeš.

Promiň.

To ale opravdu musíte být sám se sebou velice spokojený, pane doktore.

Proč se krůň někdo nevynáší?

Čekáme jenom na vás.

Prosím.

Skutečně máte až neuvěřitelné štěstí. Au!

Štěstí, pane doktore.

Už jste táhl?

Jarouš, podívej se.

Co je?

Ale dolů, dolů se podívej. Dolů co bych?

Říkají, že kanasta je zajímavější, ale já tomu nevěřím.

Dlouho jsem si tak dobře nezahral.

Já se taky výtočně bavím.

Jak vám padá karta, pane doktore?

Nehraju. Je vám něco, pane doktore? Jak se to chováš? Já nejsem nikomu pouhle

kradzí.

Petře, neblázní!

Musíte ho omluvit, pane doktore. Ale my si s panem manželem výborně rozumíme. V

poslední době je tak nervózně. Inu, měl by tak trochu víc myslet na sebe.

Já už vážně nevěděl.

Jsem podvodník.

Nebo nejsem.

Vybíráte si dáreček pro milostivou paní, pane doktore?

Petr teďka nemá myšlenky na šaty.

Zůstaň. Seďte, seďte, seďte.

Ručím vám za to, že vás to bude velice zajímat. To znělo, jako by ještě něco

mělo přijít.

Podle vašeho potlesku, vážení přátelé, je vidět, že se vám model skutečně líbí.

A my z toho máme, upřímně řečeno, velikou radost, protože tyto krásné

šatičky jsou také cenou za nejbystřejší a nejvtipnější řešení poslední

soutěže dnešního večera.

Úkol pro ženaté pány.

Cena, rozumí se, bez obsahu.

Tak vážení přátelé, a teď ve vašich řadách budeme hledat dva odvážné muže,

kteří by s vednutím ruky se přihlásili dobrovolně do této poslední závěrečné

soutěže dnešního večera.

Budou tvoje.

Tady.

Výborně, tak první soutěžící už se nám přihlásil. A kdo bude tím druhým

odvážným mužem?

Výborně, tak prosím. Dovolte pánové, abych vás pozval sem nahoru na podium.

Tak opatrně, ať si neublížíte. Tak, tak, tak, tak, prosím a rychleji. Tak, dobrý

večer, pozor, schůdek. A pojďte za mnou, dobrý večer, přátelé, pojďte opatrně,

hezky. A jenom jako doma, jako doma, klid a zachovat rozvahu. Tak prosím,

pojďte ke mně blíž. Vždyť to je Karel, Petře Karel. To je Petrův kamarád z

kanceláře, totiž byl. Já vím.

Tato krajková pohádka, slyšno předvěďte ještě jednou pánům, je dílem modního

salonu Vlasta a podle našeho názoru má jednu jedinou chybičku. Stojí 2100

korun. A váš úkol spočívá v tom podat co nejvíce zlepšovacích návrhů, jak

docílit, aby tato nádhera byla alespoň o čtvrtinu levnější. No řekněte upřímně,

mohl byste manželce koupit takové šaty?

To bych sem nelesl, že jo? Tak to máte vlastně pravdu. Ale vaše úlaha, přátelé,

není lehká. Dávejte dobrý pozor, pane pokorný, vy také, aby váš soupeř viděl.

Tady na tu tabuli se podívejte, kde vidíte náčrtek toalety. A tady je,

prosím, originál. K tomu všemu máte tři minuty. Nebojte se, během tří minut se

dá vymyslet spousta chytrých věcí. To bych nevěděla, co říct. Pane doktore, vy

byste věděli. Buď stichá.

Teda já bych... No tak prosím, děkuji hudbě, prosím.

Ale to ne. No ne, už vám běží čas, tak... Běží? Ano.

Vítej, já nejsem povoláním krejčí. No to nevadí, no, prosím.

Já si myslím, kdyby se tak dalo něco na materiálu ušetřit. No vidíte, to je

správná cesta, tak ale co? No. Třeba kdyby se sukně tam vzadu, kdyby se

udělala uší. No tak to nevím, co by řeklo obecenstvo. To vám to

nedoporučuje, něco jiného, no.

Nebo kdyby se tady, nebo tady dalo něco ušetřit. No tak to už docela ne, tak

něco jiného.

Nebo, dovolíte, kdyby se vynechalo to, co je pod tím. No to je krajka a

krajka zůstane krajkou, bez toho to by nebyly šaty.

Aha,

no, tak už nevím.

No tak bohužel moc jste nám toho neřekl. Já bych šetřil jinde. No, smím? No

prosím, bez všeho.

No, tedy já také nejsem krejčí, pracuji ve velkém stavebním závodě, ale dělám,

co můžu. Je vidět, že pan Pokorný má snahu, ale pane Pokorný, při nejlepší

vůli pořád se to nepodobá elegantní večerní toalete. No ne, to také má být

průmyslová stavba. A tak, vážení přátelé, to má být průmyslová stavba.

Pane Pokorný, proč jí nedokončíte? No, tak rychle? No, prosím. To by potom

nebyl příklad ze života.

Tak já mám za to, že bychom měli pokročit přímo k věci ve vašem vlastním

zájmu. Čas totiž hodně utíká. Tak pane pokorný, tady je večerní toaleta. No a

tady je rozestavěná budova. Dejme tomu, že je to kombinát na výrobu umělého

vlákna. Ale když to bylo v nejlepším, tak se přišlo na to, že se stala chyba.

Jaká chyba?

A proč o to? Výrobě umělého vlákna je zapotřebí voda. No a?

Tady voda není, široko daleko.

Tak proč to tam stavěli? No, vidíte, už mi začínáte rozumět. Pane Pokorný,

utíkají vám vteřin. Tady utíkala léta, než bylo rozhodnuto, že se k tomu

vybuduje vodní kanál.

No sláva, pan Pokorný nám namaloval vodní kanál, tak to je tedy v pořádku a

my už konečně můžeme přistoupit k těm večerním šatům. No, není všechno v

pořádku. Ne? Ne, zatímco jedni projektují...

Vodní kanál, aby bylo dost vody pro rozestavěnou továrnu na umělá vlákna.

Jiní... Sledujete mě? Ano, samozřejmě, prosíte.

Jiní přestavují rozestavěnou továrnu na umělá vlákna v továrnu na čokoládu,

protože ta tolik vody nepotřebuje.

No ale... ale proč? Vždyť už projektují konečně ten kanál, ne? To víte vy, to

vím já, ale tamti si to včas neřekli.

No ale prosím vás, na to se přece musí přijít, pane Pokorný. No, ovšem, že se

na to přijde.

Všechno se zastaví, vědce řeší, práce stojí, stroje rezivějí, stavba se

prodražuje. A vy prohráváte, pane pokorný. Lhůta uplynula a vy jste nic

nenavrhl. Ale celou tu dobu mluvím jenom o tom. Víte, já jsem takový, takový

šťoural. Já jsem objevil v naučném slovníku, že otec vlasti vybudoval

Karlštejn za devět slovy, za devět, devět.

Kdyby byl Karel IV. stavěl svůj hrad tímhletím způsobem, byl by prostavěl

tolik, že už by mu nezbylo na Karlův most, a my bychom byli dneska o jednu

památku chučí.

Budiš, budiš. Ale to nijak nesouvisí s naším předváděným modelem. Ale jak to,

že ne?

Všechno souvisí se vším. Co se na jedné straně promarní, to se musí na druhé

straně přirazit. No, jak je pak šetření u výstříhu, prosím vás? Až se naučíme

šetřit všude na správném místě, budou takovéhle šaty o polovinu lacnější.

A jsou jeho.

Ale řekl to dobře, co?

Já nevím, jestli to řekl dobře. Že ne, pane doktore.

A mohl byste mi říct, proč?

Vy byste se mohl zase zlobit.

Obecenstvo rozhodlo pro vás, ale mám-li mluvit upřímně, nevím, zda-li ten váš

příklad byl naprosto správný. No, já vám ochotně řeknu ještě deset dalších, a

nemusí být ani ze stavebnictví. Tak například jsem slyšel, že jedna kavárna

byla před...

Chyba není ve vašem příjimači.

Že tě to tak zlobí? Na jejich místě bych to vypnula taky.

Copak se musí mluvit jenom o chybách?

Prosím? No snad je tu víc správných věcí, ne? O těch je potřeba hovořit. Jak

jinak chceš přesvědčit takovou boženu?

Já nechci přesvědčovat boženu.

Já chci mít aspoň chvíli pokoj.

Nech si ty hloupé řeči na tojci. Vlasy buď krásná, ale mlč!

Neříkám nic jiného, než co si říkali ty před půl rokem. Jenomže tenkrát jsme nic

neměli, to je

Na tom je něco divného.

Mně se zdá, že podezřele obracíš. Já obracím? Co děláš ty? Šest let do mě

hučíš jako gramofon. A když mě konečně přesvědčíš, sám od toho utíkáš.

Kdo tě přesvědčil? Já tě přesvědčil? Ten Spartak tě přesvědčil. A byt? Já tě

dobře pozoruju, víš?

Nemysli si, Petříčku, já mám oči v hlavě. Já už delší dobu vidím, co s tebe

udělalo auto, byt a peníze. A co se mně udělalo?

Reakcionáře, který se neslídí strkat do rukávu žolíky.

A k

Ticho tam vedle!

Dobrá. Ty jsi uvědomělá bojovnice a já jsem reakcionář a strchám si žolíky do

rukávu. Vždycky jsi měla pravdu, já byl vždycky blbec, taky vždycky budu. Já to

všechno přiznávám, tak co bys ještě chtěla?

Aby jsi ho nemzhasnul.

A jelo se domů.

Neveselý.

Jak krásně jsme se kdysi hádávali.

Neříkám, že to nešlo na nervy.

Ale co bych byl za to dal, kdyby to bylo zpátky?

To jsem ještě nevěděl, do čeho se vracím.

Dobrý den.

Dobrý den.

Co si přejete?

Prosím.

Ach, to jste vy!

Vy už jste se vrátil. Ale... Zrovna budu potřebovat váš podpis, soudruhu vedoucí.

Karel Pokorný.

Co Karel Pokorný? Rozvázání pracovního poměru.

Proč?

Proboha.

Zpráta důvěry.

To je kvůli té televizi.

Já jsem myslela, že jste se kvůli tomu vrátil, soudruhu vedoucí.

Děláte zbytečnou práci, soudružko. To, to kdybych měl zburcovat celý podnik.

Tak prosím.

Ty jsi říkal, že se zbavil? Ale jo, řekl to dobře, to já vím. Říha se bavil. A

vy? Já to neposlouchávám.

Ale když říha říká, co se tam povídalo, samozřejmě.

Žádná vylezrada to není. No, to jsem chtěl slyšet.

Říha se bavil, Kořán se bavil, Petrák se smal ještě v posteli, je to tak?

Ale jo to.

A za to má letět?

No, říkněte, prosím.

Ono je to pravda.

Vy ovšem zapomínáte, že u televizoru ještě dávno nesedí jenom naši lidé.

To je ovšem taky fakt.

Co pak v tu chvíli myslel na to, kdo kde sedí? Chtěl vyhrát šaty.

A kdo nám zaručí, že třeba příště kvůli vedničce neřekne víc?

Ostatně nezáleží na tom, co řekl, ale co mohl říct.

No, četli jste tuhle dykobraz.

No, soudruzi, vážně, kdyby nás už vlastní lidi měli napalovat... To ovšem

není rozhodující.

Kritika prosím, ale chápejte, já nevím, jak bych vám to řekl, tady jde o vyšší

zájmy, soudruzi.

Ale poslyšte.

Skončeme to, ředitel má pravdu.

Vyšší zájmy, no.

Proti tomu jsme takhle maličký.

Tak v tom jsme tedy za jedno.

Soudruhu Holečku, lituji, ale nedá se nic dělat.

Konečně máte své vlivné známosti, zkuste to intervenovat tam.

Ovšem, neradím vám to.

Ale já to udělám.

Copak, ztratil jste něco?

Tak co? Seď, seď, seď, nic se neděje.

Mám něco, co bude někoho strašně mrzet.

Víš, až boženě řeknu, jak ses ke mně pěkně dala.

Jestli zjistím, že se mi někdo hrabal v aktovce.

Ale soudruhu vedou tři.

Poprvé v životě jsem měl kliku.

Ta božena ti měla z těch šatů takovou radost. Máte.

Sakr, kalohoty.

Vrace dolů, buď naprosto klidnej, tohle dám do pořádku.

Soudružko, kdyby něco jsem na ministerstvu. Petře, děkuji ti.

Blázinku. Já, já si tě moc vážím, Petře.

Věro!

Co je?

Kde mám zelené kalhoty?

Věro!

Zelené kalhoty!

Zelené kalhoty, mluv!

Zbláznil ses?

Teď jsem to tam uklidila. Zelené kalhoty, zelené, rozumíš? Strašně na

nich záleží. Kdybys věděla, jak je potřebuji, tak bys tu nestála a pomohla

bys je hledat.

Zelené kalhoty.

Na nich ti záleží. A že já od včerejška brečím. Kalhoty, nehrej si se mnou, já

tě takhle prosím.

Měj se tu hezky.

A neubudíš mě, dokud nepřijdeš jako jiný člověk.

Rozuměj. Měl jsem jich zvoneček.

Dnes ráno vyhodili Karla kvůli té televizi. Co?

Vyhodili Karla?

A ty hledáš zvoneček? Ano, měl jsem ho v těch kalhotech, co se v ní hrá žolíky. V

těch šantungových. Ty se divíš, ale ty by ses nedivila, já ti to teda řeknu. To

byl zázračný zvoneček, pochop to, zázračný. Kdybych ten zvoneček měl, tak

mi stačí zazvonit a zabráním křivdě na člověku. Ale neši, Petře, ani slova.

Udělám ti hermánek. Nedělej, miláčku, nedělej hermánek

Doktor Hachele není až zdaleka doktor Hachela, abys tomu rozuměla. On je

dědeček z pohádky, protože já jsem jel v trolejbusu.

Tak co se tak třesej? Vždyť je to docela prosté.

Nedřív jsem vstal, ale pak jsem si přál, aby se dnes nedělalo a trefil jsem

každou ranu dvanáct.

Nekoukej takhle, nebo to neřeknu.

Petře. Věruško, buď rozumná, ale rychle, jde o vteřiny.

Podívej, tohle všecko, co vidíš, co máš na sobě a kolem sebe, ten byt, to auto,

povýšení, všecko máme od pohádky. Pohádka je hodná, ale potřebuju z

Jeden jsem viděla.

Věro.

Seděl na něm antělček a tak krásně zpíval.

Máš mě za magora?

Kde jsou ty káhoty? Dala jsem je do naší čistivny.

Ale je express, budou brzy.

Express? Express.

Petře, Petře, kam jdeš?

Petřičku, buď hodný, nikomu neotvírej.

Já se hned vrátím.

Tak ještě tenhle a dost.

Pane, my jsme rychločistina a žádné ztráty a nálezy. Tady!

Kde to zaplatí?

Vždyť jsem vám to říkal.

Takové tretky my házíme rovnou do smetí.

Kde je to smetí?

Nejste smetí zdej víc?

Proč? Totiž měl jsem kalhoty, ale dál jsem je do čistírny, víte? Tak? Ale

zvoneček zřejmě vyhodili do odpadku, protože nemají rozum.

Já musím najít ten zvonek.

Aha.

A co tenhle?

Koukej, tenhle by ti nestačil, ty šašouré!

Chlape špatná.

Smetíc Dejvíc?

Promiňte.

Dejvíce? Dejvíce?

Vy jste Smetíc Dejvíc? Veliká odměna.

Zbláznil jste se? Co tady hledáte? Smetíc Dejvíc.

Otázka života a smrti.

Smetíc Dejvíc? Ano.

Člověče, kde už je Smetíc Dejvíc?

Raději bych tam skočil taky, protože to byl definitivní konec.

Prosím vás, a o co tady vlastně šlo?

O Karla.

A pod tím krkem opatrně, pane Hurdále, když jste zvyklí na žiletky.

A Petra, on je v šupliti.

O Petra se stará. Pan Hurdálek si už poradí, tak dělej.

Počkat! Já tomu stejně nevěřím. Bůh ví, co si na mnou má.

Ty sej zdravá, já jsem zdravej, tak proč on by měl být idiot?

Jinou, to je dnes našup.

Petře!

Petře! Ty klupu, já tě rastrhnu!

To ti dovolil vzít ten zvonek.

Petříčku, podívej se.

Tu máš. Je, ten je hezký. Ten je hezký, viď?

Vezmi si ho, je tvůj a jdi si hrát do kuchyně. Já nepůjdu.

Buď tak hodný, my tu máme něco důležitého. Tak se dá dělat Petříčku.

Pojď.

Půjdeme do hajhanu.

Kdybyste věděl, jak vás potřebuju.

Já vím.

Neboj se, ten se nevzbudí.

Já vím totiž Petře všecko.

A to jste nedovedl přijít.

Každá pohádka má své zákony, hochu.

Přijdu vždycky, když se zazvoní.

Víš, já si strašně rád hraju.

Vy chcete říct, že celou tu dobu víte, co se děje s Karlem? Neviděl jsi náhodou

někde tu druhou modrou?

Víš, Tomáš, tak, milej Petře, každá pohádka je v podstatě krutá. Počkej

kousy. Ne, támhle, podívej, podejme ji.

Tu a tam někoho odmění za dobrý skutek, ale jinak co je jít do lidí? Ale Karlovi

přece musíte pomoct.

Ba ne, nemusím.

Ty jsi vstal v trolejbuse. Ale taky jsem si přál, abych si šel spokojně. A nemůžu

přece být spokojný, dokud se někomu je křivda.

Ale já přece nemohu odstranit všechny křivdy na světě, abys ty mohl být

spokojný.

Myslíte, že to nevím?

Já to vol, abyste věděl.

Vstal jsem v trolejbusu, no.

Kdyby každý vstával v trolejbusu, tak by se leda cestovalo pohodlněji.

Ale kdyby každý, rozuměte, dědo, kdyby každý vždycky a všude promluvil tak

otevřeně jako Karls, tak se u nás za pár let všichni žijeme jako v pohádce.

Začíná ti to myslet, chlapče.

A já tu začínám být zbytečný. Ale právě naopak, dědo, právě teď vás nevíc

zapotřebí. A to je právě tvůj největší omyloh.

Jsou věci, které zázraky nevyřeší.

Ani kdybych vám... Dědo, ani kdybych vám potom tohleto...

Už navždycky vrátil. Jo, to by bylo jiné.

To bych ti aspoň poradil.

Ale jít bys do toho musel sám. Klidně, dědo.

Kdybych věděl, jak na to?

To je právě to, jak na to.

Ono to může být pořádně zamotané.

Víš, kolikrát s tímhletím veřejným zájmem se sveze i zájmeček soukromí.

Co když zrovna ten ředitel měl nějakej skrytej důvod, aby toho Karla vyhodil?

Myslíte? Já jenom uvažuju.

Nebo je tu někdo jiný?

Vlivnější než on a má zájem na tom, aby všem takovým Karlům zavřel pusu.

Kdo pak to ví?

To může být pořádně zamotané. Vy to rozmotáte, dědo.

Rozmotám a dám ti k tomu klíček.

Ale pak do toho půjdeš.

Víš, že do toho půjdeš.

To by si mě zklamal, kdyby si nešel.

Proč bych nešel?

Jiný by se třeba bál, aby s ním nezamávali jako s tím Karlem.

Copak?

To by se mohlo stát? Jo, pak ne.

Teď?

Když je konec pohádky?

Počkat, dědo.

Jestli to říkáte vážně? Samo sebou.

Tady přestává všecká legrace.

To se napřed musím promluvit, svědok. No jak myslíš.

To cinkátko si zatím zastrč.

A kdybys to chtěl risknout, stačí zazvonit.

Mně se tak tři jsou kolem. Ty, ty, ty, ty.

Dneska je všecko vylečitelný.

Hlavně mu v ničem neodporovat. Co řekne, platí. Rozuměli jste.

Kěty.

Ty jsi doma?

Jdeme s tátou kolem a potkáme Věrušku. Já vím, mámo. Pojďte dál, pojďte dál.

Já jsem stejně rád, že vás tu mám. Musíme si vážně promluvit. O čemkoliv

ochu. Řekni téma a hovořme. Dobře, dobře.

Doktor Háchle?

Pane doktore, kde se tu berete?

A už jste s ním mluvil? To už je doktor? Ale ne, to je dědeček z pohádky, posaďte

se.

Samozřejmě, že je to dědeček z pohádky. Řekni, s který a stačí mi to. Je to

dědeček z pohádky. To je pan doktor Háchle, maminka a tatínek.

Tak to není dědeček z pohádky, prosím, je to pan doktor Háchle, ať je po vašem.

Posaďte si, dědoušku. Děkuji.

Ty taky vyhodu. A nezlopně.

Podívej, táto.

Když se někdo topí, má se pro něj skočit.

Skočit. Rozhodně skočit. To je bez debaty. Taky bych řekl.

Ale co když nemáš jistotu, jestli se taky nenamočíš?

No... A co ty by si chtěl?

Podívej, já to řeknu rovnou. Jde o Karla.

Snad vám to Věra řekla.

Ano. To pořád máte.

Vždyť mluví docela rozumně. Tak to teda dvakrát skočí, když jde o Karla. Přece

nenecháš ukřivdit člověku.

A ty?

Všichni skočíme, dítě moje, tatínek skočí, já skočím, Věruška, všichni

skočíme. Maminka má pravdu. A teď si představ, že za tím Karlem skočí,

obrazně řečeno.

A co když pak přijdeme o všechno, co máme? O toho Spartaka, o ten pit, o to

povýšení? A proč bychom o to měli přijít? Začnou se třeba zajímat, odkud

to máme. A můžu jim říct, že to máme od pohádky?

Tak, slyšíte. Ale on to má vážně od pohádky?

Taky je blbej. To je jako z udělání.

Tak dost.

Tak není docela v poř

Ale já nedovolím, aby se s ním zacházelo jako s malým dítětem. Děkuju ti, Věru. A

odkud myslíte, že byla třeba ta půjčka?

Ale pane doktore, to není doktor, Věruško.

To je dědeček z pohádky.

Nádou, je to dědeček z pohádky. Všichni říkáme, že je to dědeček z pohádky. Tak

jste dědeček z pohádky, nebo nejste dědeček z pohádky?

Děrušku, prosím vás, dokážte jim to, nebo vážně přijdu hrozu. Není potřeba,

máš úplnou pravdu. Tady se nemusí nic dokazovat. No pro

Co se vám to dělá na skli?

Teď v půli června.

Nezlobte se, ale já hrozně nerad dělám tyhle staré triky.

Ale vy byste mě jinak nevěřili.

Tati, mě se ztratil krolíček, protože byl bývaj.

jak dlouho tu budeme ještě takhle pochodovat.

Věc je přece úplně jasná, ne?

Já opravdu nechápu, nad čím ještě všichni přemýšlej.

Včera jsem ti, Věruško, viděla v Domě Módy.

Takový pěkný světříček.

A zadarmo.

Jestli stál čtyřista šedesát korun. Nejti hloupý hřička! Máš rozum?

Převerhne se za cínka a rozjedeš to.

No a? Před chvílí jsme se na tom dohodli. Na čem? Nehry si na schvávanou.

Kdo říkal skočit? Kdo to říkal dvakrát skočit, když jde o Karla? To bylo něco

jinýho. Jinýho?

No, no. To jsme mysleli, že jsi blázen.

Ale přestaňte.

Petr ví dobře, co se má udělat a taky to udělá. Děkuji ti, Věra.

Ty jsi vždycky zvonil.

Nestaráj se jiní, co byste se starali vy.

Já, já to vezmu a hodím to do Vltavy.

A, to by se vám hodilo.

Zbavil jsi. Tak dost, tak dost.

O mě nikdo nebude říkat, že mám plný kalouty. Tak to!

Petříčku. Jdi si jezdit na terasu.

Myslete taky na to dítě?

Právě proto.

Právě kvůli němu.

Jaký já býval charakter, dokud jsem chodil pěšky.

Dědečku, nechcete se posadit?

Hej! Cože?

Jestli si nechcete sednout. Ne, ne, ne, ne, ne, ne. Chraň Bůh.

To jsem sám zvědav.

Zazvoní nebo nezazvoní.