Original subtitles

Příběh, který vám teď budu vyprávět, se na mou duši stal, ale je to tak dávno,

že už to snad ani pravda není.

To ještě v hlubokém lese pod starým hradem Krákorkou žila byla jedna

čarodějnice, která by se tu za ráda vdávala.

Ale čert, na kterého měla políčenost, jsi z ní dělal jenom samá šprďou chláta.

Čert se dával nejraději za komínem mlína pod rybníkem a vynýšlel

jednu čertovinu za druhou.

Tady, milosti, milosti, princezna z Knédlštajnu.

Jean se zvláznil!

Ani sedmihlavá saň toho tolik nesežere jako ona.

Ale, milosti, milosti, princezna Halaparta, to by byla nevěsta pro vás.

Milá, krásná, úšlechtilá a bohatá. S tou byste se ani pod mě

nebal, milosti. A, co je to?

On ani Hasterman z Rybníka nad mlínem nebyl o nic lepší.

Místo, aby pod hrýničky střádal dušičky, chodil tajně mlsat.

Domlína.

Pak vysedával dlouho do noci na stavidle nad rybníkem a bafal ze své fajftičky.

A zrovna tehdy se udál náš příběh.

Sej, kolky jedny, nechte si taky něco na Jindřicha, tohle už pro mě nejdi.

Jo, a co když vůbec nepřijde?

Tak si pro něj skočte sami. Jo!

Zvej Černokněžník se v jedovatýho hada proměnil, ale Honza se nezalek. Popat

meč, co od dědouška dostal a usek hadovi hlavu. Honza dostal princeznu za ženu.

půl království k tomu a žili šťastně a spokojeně na zámku. A jestli

neumřeli, tak tam žijou dodnes.

Jindro, Jindřichu, pojď s náma tancovat.

To nemá cenu, ten o nás nestojí. Pojď, budeme tancovat sami.

Děkuji ti Jindříšku, že jsi mě vysvobodil.

Ráda se stanu tvojí ženou.

My jsme taky tancovali do samýho kuropění.

Škoda, že jsi tam nepřišel. Kasa se po tobě ptala.

Pojď, stejně už to schytáme.

Co je to s tebou, Jindřichu?

Mladenec k pohledání?

Za práci taky vzít umíš jako málo kdo?

A večer místo, aby jsi šel k muzice, posloucháš s mrňatama pohádky?

Měl by jsi se už taky povohlídnout po nějakej tej nevěstě.

Tadyhle baruška s Aničkou ti nadbíhaj kde můžou.

Kdepak, pan tatínku. Tyhle naše holky, to pro mě nic nejní.

A koho pak by si tak chtěl, co?

Na mě už čeká ve světě jinší nevěsta.

A která pak to je ta šťastná?

Princezna.

Viděl jsi už někdy někde nějakou princeznu?

Neviděl. No tak, najdi si poctivý a pracovitý děvče a budeš se mít líp jak

na zámku.

Copak si myslíš, že zrovna na tebe nějaká... A princezna čeká?

Budu jí hledat do světa.

Najdu nějakou zakletou, vysvobodím jí a pak jí dostanu za ženu. Já tě.

Pendelíne, chlapče nešťastná. Už tě zase jít schytá fantaz. Jen mě nechte,

maminko. Ještě budete ráda, až budete mít zase na pana krále.

To už, aby jsme začali gruntovat, matko.

Vím, jedno návrší zámek nádhernej,

Z nejhezčích pohádek ho znám.

Stavěnej z křišťálu, sahá k nebi pomálu, povětří přijde

k duhu princeznám.

Stavěnej z křišťálu, sahá k nebi pomálu, povětří přijde

k duhu princeznám.

Bílý je lilium, bílej krásnej sen,

bílý je pravý hedvábí.

Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou, jiná mě

na tom světě nevábí.

Jdu cestou, ne cestou, za svou bílou nevěstou, jiná mě na tom

světě nevámí.

Dobrý troj, babičko.

Náte, vemte si.

Já už jsem ale jedla.

Dej to sem.

Je to pěkná.

Já jenom, kdybys to byla náhodou kouzelná babička.

To jako já, jo.

Ale teď, klu... To abych ti stejně měla nějakou přání, veď?

I ty, René, i ty!

Co mi lezeš do rybníka?

Chceš, abys tě utopil?

Nezlobte se, pan táto. Já nerad. Chtěl jsem si jenom kouknout, kdo to tak

krásně zpívá.

Tak může zpívat jedině princezna.

A kdež pak princezna?

To je naše Éliška, zemlejna.

A teď se žádná princezna na světě nevyroudá?

Ale to není nic pro tebe.

Koukej plavat, odkaď jsi přišel. Však já do zelí nikomu nepolezu.

Já se narodil pro princeznu.

A ne pro nějakou obyčejnou holku zemlejna.

Holka, holka, jak ty to děláš?

Tolika práce zastaneš a ještě ti je dosměl. Ale že mluvíte, tatínku.

Ještě zahrádku zaliju a mám hotovo.

Jo, hotovo. Zrovna Nejčko přijel sedlák zhoštit s vobilím a dorána to chce mít

všecko sem lety. Však to taky zvládnem, tatí.

Uvidíte.

Já to tak nerad vidím, jak se mi tady dřeš, holka moje zlatá. Ale což pak za

to můžu, že u nás žádnej pomocník nevydrží.

Ale tatín dní.

Nejčko pokropím prádlo a to přece není žádná robota.

Máš buchtu?

Vandrovníci mají vždycky nějakou buchtu.

Ještě tu jednu mám, ale ta ti už asi chutnat nebude.

Je skoro celá, rozmáčená. To mě nevadí, já bych si ji stejně namočil, aby nebyla

tak suchá.

Taky bych docela něco zakous.

Zkus to ve mlýně.

Stanej mlinář je dobrý člověk, nechá tě přespat a když mu drobety pomůžeš, s

prázdným žaludkem taky spát nepůjdeš.

Aspoň se Eliška nebude mušet tulika dřít.

Chudělka moje mala.

No no, opatrně s těma pytlema, holka.

Ať se neprodřou, jsou noví zarmarků v písku. A taky stálí.

No jo, no jo, holka jako Kirisar tam lejn podrží.

Povídám sousedé, ráno musí být na mleto. Naše Verunka se bude na Jakuba vdávat.

Terno udělala, sám první zámecký kancelista si o ní přišel říct.

Pozdrav, pánovi hospodáři. Nenašel by se u vás pro potřesnýho nocleh.

Co víš, že našel? A když nám pomůžeš, najde si i něco teplýho do želudku.

Podívej, holka, máme pomocníka.

To koukáš, co?

Samo nebe nám ho poslala.

Dobrý odpoledne, Eliško.

Odkud znáš moje jméno?

Voda v rybníce mi ho pověděla.

No toto!

Ukaž to je fané oče.

Ukaž.

No počkej, já ti ukážu.

Tak ukáž.

To jsem blázen.

Ani podívat se na to nemůžu. Co se to tady běže?

To by ještě scházelo, tohleto.

Jen si ber, mládeňče, a nic se nemoc tejchej. Jak k dílu, tak k jídlu.

Děkuju, pane otče.

Takovýho pomocníka jako si ty bych potřeboval jako sůl. Nemám pravdu,

Eliško?

Nechceš u nás zvostat?

Dobře bych ti zaplatil, to se neboj. Děkuju za nabídku, pane otče. Ale přede

mnou ještě dlouhá pouť. Já se totiž vypravil do světa.

Až ráno vyjde slunce, budu už zase jít zdávno na cestě. To je dobře, to je

dobře, to je dobře, dobře.

No což, zbraňovat ti nemůžu. Tak ti přeju, aby ses u nás dobře vyspal.

O to, pan táto, nemusíte mít starost.

Ještě se drobet projdu okolo rybníka a budu spát jako dudek.

Cože, já ti dám jaký dudek, nepočkej, nepočkej.

Koužičko z dávnejch příběhů, odkvítáš

tiše v ústrání.

Odpust mi svatej Ján, že tvou krásu nehledám, na

jinou myslím večer před spaním.

Odpušť mi svatý Ján, že tvou krásu nehledám, na jinou

myslím večer před spaním.

Stříbrná tůňka se zhlíží ve hvězdách,

velkej vůz ztratil zákonník.

Prosipal nad náma celou fůru zvězdama, jenom já

nemám štěstí za troník.

Prosipal nad náma celou fůru zvězdama, jenom já

nemám štěstí za troník.

Já vím, že v tej noci plnej zázraků

vykvet můj kvítek spoupěte.

Pomoz mi svatý Ján, ať tu chvíli nezmeškám, než planě

na zdar pámbů odkvete.

Pomoz mi svatý Ján, ať tu chvíli nezmeškám, než planě na

zdař pámů odkvete.

To je hezká písnička. O kom pak je?

O mé nevěstě.

Ty už nějakou máš?

Ještě ne, ale prolezu svět křížem krážem do Katí nenajdu. Jo, jo.

Proč tak daleko?

Což pak u nás není dost hezkých holek.

To jo, ale žádná z nich není princezna.

Princezna? Ty si myslíš, že princezny čekají na chudých vandrovníky?

To asi ne, ale já hledám zakletou princeznu. Až ji vysvobodím, dostanu ji

za ženu.

A proč teda nevysvobodíš tu z našeho rybníka?

Prdňáká je.

A jaká?

Komotřička mi o ní vyprávěla. A do čeho je zakletá?

Do žáby?

Takový se musí políbit a kouslo je pryč.

Do žáby ne.

Tak do čeho?

Nevím.

To bys musel počkat do ouplňku.

Komotřička říkávala, že to se prej narníci vždycky zjevuje.

Ale jak ji můžu vysvobodit?

Možná takovou hezkou písničkou, jakou jsi zpíval teď.

Počkej, Eliško.

Eliško, počkej. Počkej, Eliško.

Dobrou noc. Dobrou.

Budičku, budičku.

Blablabla.

Dej to sem. Nedám.

Říkám ti po dobrým, dej to sem. Ne, to je moje.

Vrať mi to, teď se tady v tom kraválu nedá spát. A nedám, a nedám, a nedám.

Co?

No počkej.

Jedeš dolů?

Nebojím. Já ti dám, já ti ukážu, ty.

Obdu do jedna, špinavá, rohatá.

Vypráším ti kůži, ty.

No, no počkej.

Tak, a ještě.

Co?

Tak takhle ty.

Tak,

já tě dostanu.

A už tě mám, už tě mám.

Tak takhle ty na mě.

No počkej.

A je to.

Už tě. No tak zpátky.

Tady budeš, říkám.

Tak, jdeš sem? Lehni.

Přivážu.

Jen drž a máš postrašení.

Tak, kuž, ticho tady bude.

Lehni. No tak lehni.

Tak ty si neslyšel?

Ne!

Ještě pípni a uvidíš.

Protože mě tu takhle nenecháš.

Nechám, nic jinýho si nezasloužíš.

Zasloužím. To víš a ty začneš s tím kraválem na novo.

Ani nepípnu.

No. No dobrá, zkusím to s tebou.

Ale chraň tě sám, Lucifer, jestli neposlechneš.

Neposlechnu. Stejně by si potravoval celou noc a nenechal mě spát.

Potravoval.

Co je za sejc?

To je ta lochta.

Jen drž.

Proč vůbec stropíš takový houposti?

Mě vyhnal. A proč?

Tak bude to, nebo mám zase jít stát.

Když já... Když... Já jsem... Dělališku

pro sebe.

A proto, když nám přišel do mlejna nějakej krajánek nebo kdo, tak jsem ho

vystrašil.

do rána se nezdržel.

Zeměvý strach nemusíš, já ti do zelí nepolezu.

Já jsem narodil pro princeznu a ne pro nějakou obyčejnou venkovskou holku.

To je dobře, taky to. S tebou by to ale pěkně chytla.

Víš, že jo?

Já jsem malej, ale šikovnej.

Čtyři, osm, jedenáct. To je moc, to je moc.

Dejš to, Eliško, dejš to.

Dobré jítro, pane otče.

Dobré ráno, Eliško.

Dobré jítro.

Ty jsi ještě tady?

A proč ne?

No, víš, po našom mlejně se široko daleko vypráví, že prej tu

straši. Už ani nevím, kdy tu kdo zvostal až do rána.

No vidíte, a já tu zvostal. A nejen do rána.

Rád bych se u vás zdržel až do úplňku, pane otče.

Můžu?

To rád slyším.

Vráce je tu habaděj a my dva se ryškou už na všechno.

Nestačíme, víš holka.

A co, že jsi se tak najednou rozhodl?

To kvůli vašemu rybníku.

Moc se mi líbí.

Já se snad splázním.

Dobré ráno. Dobré ráno. Dobré ráno. Dobré ráno.

Dobré ráno. Dobré ráno. Dobré ráno. Dobré ráno. Dobré ráno.

Dobré

ráno.

Kde jsi?

Budičku, ne.

Budičku, halo!

No kde jsi?

Co to vyvázíš,

prosím tě?

No kde jsi?

No kde jsi, člověče?

To je zhruba tohleto.

Malým jsi mi popálil starýho kmotra sumce, to by bylo nadělení.

Nadělení, nadělení.

Jestli chceš vědět, jak vypadá opravdický nadělení, tak se plav

podívat, co se děje ve mlejně.

Pro pět šupin zleklý ryby. Snad se nestalo něco, Elišce?

Stalo.

Může na tom chasníkovi, co jsem přimandroval, v oči nechat.

Je, ty si mi dá.

Toho strach mít nemusíme, ten obuch ty naší élišky vůbec nestojí. On si chce

vzít nějakou zakletou princeznu nebo co, no sám mi to říká.

Ty mu věříš, ty mu věříš.

Vy jste ženský, to vedou.

Když ona, éliška snad ženská ani není.

To je učiněnej anděl.

Jaký anděl, prosím tě?

To se ti teda povedla.

Když ona je ale opravdu krásná jako... Jako princezna?

Ještě víc přece.

Když Eliška dokáže pobláznit nás oba dohromady, ty si myslíš, že se jí to

nepovede s obyčejným smrtelníkem?

No jo, no jo, to máš řek.

Tak co budeme dělat? To já nevím.

Mně se zdá, že mně možná asi něco napadne.

Co chceš?

Já, já... Co pak to vaříš?

Malývku. Malývku.

Ááá, zhadíš moc lásku.

Pořád stejný.

To je dobré.

Vždycky tě naletím. Vždycky. Potřeboval bych tvojí pomoc.

Trochu přijdu.

Co jde?

Co tě trápí?

Trápí mě? Trápí mě? No co?

On se trápí.

Hastrman se zamiloval do Elišky Zemlejna.

O tak se trápí. Jo, Hastrman se trápí. Nebo někdo jinej.

Máme na to věk.

On je taky zamilovaný. A bude mě chceš co?

Abych jí přičarovala lásku k tobě? Jo. Tam do přebíše to nejde.

Já vím.

To potom já ani dám.

Ale poslední dobou se kolem ní motá takovej mladej a sprotivnej.

Vůbec se nás nebojí.

Máme strachu, aby nám ji neodvedl.

Je radši jí odvede, aspoň budete zase jít shodit za mnou.

Kdyby jsi mu vyčanovala nějakou princeznu, víš jo? Na co?

On by chtěl porád vysvobodit nějakou zakletou.

Tu by jsi pak odvedl a Eliška by zůstala na...

Tak to udělám!

Přijdeš dneska na večer k rybníku?

Dneska asi ne.

Všiml jsem si, že je tady na kopci nějaký rozpadlý hrad, tak jsem si řekl,

že bych se tam podíval.

Co kdyby tam byla nějaká princezna, že jo?

A proč ne? Třeba náhodou, kdo ví?

Slyšíš to? Já mám nápad! Tam nikdy až žádná princezna nebyla.

To by mi kmotřička pověděla.

Jediná široko daleko je ta z našeho rybníka.

Opravdu. Na mou duši.

Vidíš něco?

Vidíš něco?

Počkej, počkej. Hele, hele, a myslíš, že přijde?

No, ten, no určitě, ten jak slyší o zaklitej princezně.

Ale my budeme dvě?

Když se mu nebudeš líbit ty, tak se mu budu líbit já.

A když se mu nebudeš líbit ty, tak se mu budu líbit já.

Dělej honem rychlečko.

Tohleto je nějaká krásná kometa, tohleto!

Já s tebe leknu.

To se mi ale povedlo. Já jsem malej, ale jsi komnej, žejo?

No, sláva!

No,

no, vidíš, no.

Tohleto to je krásná konata.

Tak honem, honem, honem, honem. A teď my.

Dělej ty vozem po uchu jeden!

Já nejsem!

Teď je to hrozně těžký!

No tak honem rychle dělej už!

No teď jo!

Koukám... Koukám... Ale... Já

neumím číst.

Princezny krásný zakletý, tady by to mělo být!

A ten chvízdank!

Chybí tady stránka.

Já, já už jdu.

Dobré večeroviňšuju.

Princezny, to snad není možný, to se mi snad zdá.

Čvarný náš zachránče, udatný.

Já i moje sestra Vodněna ti děkujeme, že si

nás vysvobodil a... Vysvobodil.

Jo.

Za Vodněnu si vyber jednu z nás, kterou si pak veneš.

Za ženu, že jo? Jo, jo. Ale Kero, vy jste jistě bohatý a

urozený. A krásný. To jsme.

Jednu z vás si vyberu a tu si odvezu k nám domů.

Druhou tady nechám.

A ale pošlu pro ní kočár, který ji odveze k jejímu pantatínku králi.

Jednu si odvezeš?

A druhou tady necháš?

Švarný náš udatníku.

Moji sestru Bodněnusivem, ona je mladší a krásnější.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, udatní švarníku. Moji sestru Belzebusivem. Já,

já, já, já, já mám tuzevošklivý zelený vlasy.

Tebe políbil první.

Jsi políbil první, tak jaký pak co pát? Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Moji sestru Belzebus je vem, já, já mám ústavičně strašně studený a

mokrý nohy a pak celý noci prokašlu, tak jsem porád nastydla.

A já, já, já, neumím číst.

A já.

A víš co?

Víš, čím se ti musím přiznat?

Já mám od narození tohle.

Co je to proti mým blánám mezi prstama? A i na noze.

A víš co? Víš co já? Já kulhám. No, podívej.

A kulhám. To je pak kulháníčko.

To já se toho nakulhám.

Protože mám kopejtko.

Nevěříš?

Navož mi střevíček.

Ne!

Vemej si Beelzebubu a hotovo!

Hodněnu!

Hotovo!

Beelzebub? Hodněnu!

Tak a tady všude.

Tak.

A ticho tady bude.

Slyšeli jste?

Tak takhle je to tedy, vy podvodníci.

A já už myslel, že ty jsi ta zakletá princezna z Rybníka.

Že se nestydíte.

Ale... Vy hambáři.

No, no, no vidíš a je pryč. No je.

Za práci vzít umí, jen co je pravda.

To by mlejn veselé klepal, kdyby měl takovýho mlynáře.

Co říkáš, Eliško? To by byl ženich.

Já o něj nestojím. Má plnou hlavu princezen, tak ať si nezanima.

Ty nestojíš o někoho, jak tak pozoruju.

Nezapomínej, holka, už jsem starý a někomu bych měl mlejn předat.

Podívej. Vojta a Štěpán, co dneska v obilí přivezli, mohli na tobě

oči nechat.

Však mi taky Vojta v hospodě nadhodil, že se mu tu zelíbíš.

Ale tatínku, však on se ten pravej taky najde, uvidíte.

No to říkáš furt. A na co čekáš? Až zavřu oči?

Tatínku, prosím vás.

Eliško. Eliško.

Eliško.

Nebreč, holka.

S tím nic nezmůžeš.

Ale takhle to dál nejde. Já chci přeciž pro tebe jen dobrý.

Radši bych se koukal na vnoučata, než na to, jak tady ve mlejnici jenom dřeš.

Ale, tatínku... Ale je to pravda, holka jako rozmarina.

Zatracená práce už mi zase luplo v kříži.

Tady vidíš, že už to mlynárský řemeslo sám nezastanu.

Ale já už toho mám dost.

Jestli si do ouplňku nevybereš ženicha sama, tak tě dám prvnímu, kdo si o tě

řekne. A basta!

To slibuju na svou mlynárskou čest.

Já!

S tebou já se nebavím. Jsi pěkný podvodník. A ten zelenej z rybníka taky.

Chtěli jste mě napálit.

Ne, ne.

Chtěli jsme ti sehnat jenom tu princeznu.

A to už se na nás nezlo.

Belzuba, vodněna. Jedna lepší než druhá.

A cože najednou taková starostlivost?

že byste mě měli tuli krádi.

To prosím, nemáme.

Ale? No, a proto jsme ti honem rychle chtěli nějakou tu princeznu najít, aby

si ušel zemlej napryč.

Zemlej napryč?

Jo, jo, protože, protože nám tady moc překážíš, víš?

Tak já překážím.

No, jo, jo, jo, bez tak má... Oči jenom pro tebe.

Oči pro mě? Prosím tě, ty tomu nějak rozumíš.

Protože se ti Eliška ale vůbec nelíbí, že jo?

A ty hledáš přede pořád tu zakletou princeznu, že jo?

No, tak jsme ti chtěli drobátko pomoct.

No, nám se ty princezny nepovedly. A to je všechno.

Ale protože v široko dalekým okolí ta... Tady stejně žádná zakletá princeza

není. A co to je v rybníce? V rybníce?

No tady žádná není.

Tady je jenom Hastermar.

To já musím vědět.

Vám dvěma už stejně nevěřím ani slovo.

Počkej, počkej, počkej, počkej. Počkej, počkej, počkej. Kde jsem si to? Kam jsem

si to? O, tady. Tady mám pytliče.

Ještě dám pár zlaťáků na cestu, tak bys si mohl odejít do toho

světa s těma jinejma zakletejima.

Tak Elišky se vám zachtělo, vy vobludy jedny, vobludný. No, my máme totiž

ráti, no.

A hele, nemohl bys si mi učesat záda?

Cože?

Já si tam nedošáhnu. A já bych chtěl, aby mi to zejtra slušelo.

Jdu totiž požádat Elišku poruku.

Cože? Tak tebe to nepřešlo? Ne.

Koukej zmizet, než vstanu a uvidíš ten tanec.

Ne, ne, ne.

Radši seď.

Já jenom... Co pan otec řekl? A co řekl?

Tvoro jedna rohatá, plesnivá, tak na takový děvče hezký by si si dělala z

kominy. Ale já něco vemu a to se budeš divit, jak s tebe budou

chlupy lítat, to budeš koukat. Ty rohač jeden, já ti dám.

Tak ty se nebojíš?

No počkej.

Dobré ráno, Jiliško.

Dobré ráno, Jindřichu.

Tak co, našel jsi princeznu?

Našel a hned dvě.

Jenže jednej kapala z krajek voda a druhá smrděla sírou.

A kterou pak jsi si vybral?

Žádnou.

Pojď se mnou nahoubi.

Udělám ti k pověru takovou bramboračku, že se ještě večer budeš oblizovat. A kdo

pak si myslí, že to za mě dodělá?

A pak jdu s Moukou do města.

Teď už je toho moc nezbývá.

A když ti pomůžu, budeme hotoví jedna dvě.

Můj! Ty jadaný!

Hop!

Hamza se utíkají! Já se z toho zblázím!

Mlynář! Mlynář! Jau!

Jauaj!

Dobrý tro mlynáři.

Fuj, to jsem se lek.

A hlejte, zelenej mužíček.

To jsem nedělil, že mám ve mlejně Hastermana.

Pane otče, když přece víte, že jsem tuhle z vašeho rybníka přece.

I to, že vím, zelenáči, a taky jsem rád, že jsme spolu pořád za dobře.

No, copak bys rád, brachu?

To je totiž taková...

Já, já nevím, jak bych to řekl. No, jen se nestyď a ven s tím, a jestli je to v

mojich silách, rád ti pomůžu. Posaď se tady se mnou.

Tak.

Hmm.

Svěda.

Ještě radši buchty.

No, tak zajdi v sobotu Eliška na peče.

Rád.

Jenže...

Já přišel radši už dneska, protože... Protože...

Protože jsem tě přišel požádat

volku tvý élišky.

Cože? Chtěl bych si vzít élišku za ženu, no.

No to je mi ale novina.

Snad si nemyslíš, že jsem je vychoval pro tebe.

Dám ji tomu, kdo se vyzná v mlinářským řemesle. A ty, co se mouky tejče, znáš

tak akorát buchty, jak na tebe koukám.

Takhle ty držíš mlinářský slovo?

Slíbil jsi, že dáš Elišku prvnímu? Kdo si o ní řekne, a prvním jsem já, uvaj!

No, to jsem sice slibil, ale...

Platí to až po úplnku a do té doby si Eliška může najít ještě dva tucty

ženichů.

To je dobře.

Tak jí věřiť, ať už nikoho nehledá, protože lepší živobytí než se mnou

by stejně nikde nenašla.

Tak.

A k večeru přijdu na námluvy a...

No, to jsem tomu dal.

Moje úcta!

Pozor, když jde.

Jindro.

Co to dělal? Nemehlo.

Hej,

mládenče.

Nepotkal jsi tu někde překrásnou dívku? Nepotkal?

Princeznu? že pak princeznu.

Ali, ali.

Obyčejné venkovské děvče se zlatými vlasy, s dolíčky ve

tvářích a s červenou mašlí.

Kolik už mi vnucovali princezen, aby se po mém boku stali nejbohatšími v celém

království. Ale žádná z nich nebyla tak spanilá a líbezná, jako tahle dívka z

náši. Ta?

To byla Eliška ze Mlejna.

A ty jsi její muž?

Kdepak? Žije ve Mlejně sama s pán Tátolou.

Ale její pán otec Mlejnár si už po nějakým ženichovi ohlíží.

Už se nemusí ohlížet.

Bohatšího ženicha, než jsem já, stejně nenajde.

A pro Poulémule? Mlejn, Mlejn, Mlejn. Kde je ten Mlejn?

Oni vám! Šup, šup! Oho, jistě, jistě, prosím milosti.

Koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou,

koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou,

koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou,

koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou, koukou,

koukou, koukou, koukou, k

Kdepak? No a co teda chceš? Neříkej, že čerti chodí po světě jen proto, aby

zapalovali starým dětkům fajtky.

Ne, ne, ne, ne.

Přišel jsem si pro Elišku, no.

Pro Elišku?

A to musí být nějaká mailka.

Neznám hodnější a poslušnější děvče. Ta peklu určitě nepatří.

Peklu ne, ale mě.

Mně bude patřit. Já jsem si přišel o ní říct. Ty za ženu. Za

ženu? Ty?

Jo. Aby Eliška celý život jen přikládala pod kotle v tom vašem začouzeným pekle?

Tak to ne, Holenku.

Z toho chlupáči chlupatá ničehož nic nebude.

Ale... A co tvoje mlinářský slovo?

Jestli ho nevplníš, bude to velký hřích. Kdo by se potom peklo o tebe?

a mě začalo zajímat.

Řekl jsem, že si do ouplňku může vybrat sama, koho chce.

Až přijdu odpoledne na námluvy, už si nebudu muset vybírat.

Řekni, až mě určitě očekává.

Já přijdu.

Tak.

Má zámek, spousty peněz, šperků, služebnictva, koní. Do smrti smrťoucí by

si nemusela ničehož nic dělat.

Žila by si jenom v radovánkách. Umřela by se nudou.

A pak... Já bych chtěla jinýho ženicha.

Jena by si nepřebrala, Eriško.

A jak si vůbec toho svýho ženicha představuješ?

Mladej, hezký, hodnej, kudrnatej, pracovitej, veselý v oči, aby měl, a

dobrý srdce.

A hlavně... Aby mě měl rád.

A ne takový drdlo jako ty.

To je divný. Já si tu svou zakletou princeznu představoval vždycky jen ve

zlatě, stříbře a drahých kamenech. A co když bude vošklivá, pyšná a zlá? Co když

si vlastně to svoje zakletí doopravdy zaslouží.

Co to je?

Co půjde?

Děkuji ti, mlináři, že si napojil mě i mého koně.

Žán, napil se také.

Oho, merci.

Mlynáři, jsem spokojen. Vyři své dceři mou nabídku. K večeru přijedu požádat

ruku přímo ji.

A potom, mlynáři... Tady máš tu svoji zdravou vodu.

Odvezu si ji hned sebou.

Voilà.

A za to ti mlynáři postavím ještě jeden krácnej mlén.

Pojedu s Moukou do města, pane otče.

abych byl ještě do soumraku zpátky.

Zaplat vám už za polívku, Eliško.

Za co?

Za trochu vody a hůb?

Co je s váma, tatínku?

Vám dneska nechutná?

Jak by mi mělo chutnat?

Celou dobu si o tebe nikdo neřek a najednou se trousí jeden nápadník za

druhým. A jaký nápadník? Já vím.

Jeden starý a protivnej kníže pán. To by bylo ještě to nejmenší zlo.

Ale přišel si o tebe říci hastrman z našeho rybníka a navíc ještě jeden

chlupatý čer.

Což pak některý z nich umí roztočit mlejnský kolo, že si troufnou říct po

mlinářovo dceru?

Hastrman a čer?

Snad si z toho neděláte hlavu, tatínku.

Dělám, holka. Váže, dělám.

Dal jsem svý mlinářský slovo a to vždycky platilo a platí.

Jednoho z nich si budeš mušet hold vybrat.

Ale... do úplku času dost.

No, moc ne holka.

Už po zejtři.

Jsem to ale vrták, řekni.

Copak se kaboníš, Ariško?

Snad jsi se nezapomněla smát?

Co ti mám přivezt z města, abych tě rozveselil?

Hlavně se nám, brati, sám.

Hyé!

Tak, nožičku, no!

Tak, dovolíte?

Škandál.

Vznešeně, tak.

Miloš.

Plynáři. Zdrav.

Nebojte se, milosti. To jsou jen další nápadníci naší jelišky.

Co? Ptá... Ptá... Dál jsem svým linářský slovo, že ji po houpelňku dám.

Prvnímu, kdo si o ní řekne, no.

Jak vidíte, radšte prosím.

Do houpelňku ještě nějakej tendenc bývá, tak ať si jeliška podle svýho gusta

vybere sama.

Dobrý vodpolad nepřeju.

To je bolest.

Je

velice

těžký vybrat si mezi takovýma vzácnýma nápadníkama jako jste vy.

Nerada bych někomu ublížila a proto... A

proto bude mým ženichem ten...

který mi zejtra přinese ten nejkrásnější dárek.

Kdybych tak mohla být jako vy, vlnky moje krásný.

Rozběhnete se po rydnice, kam jen chcete?

Kdybych se tak i já mohla rozběhnout.

Daleko.

Daleko od všeho.

Co nejdál od všech těch ženichů.

Už vím, už vím, už to mám.

Chodit po vodě by se jí líbilo.

Co by jen takové prosté děvče zemlý nám mohlo potěšit? Já nevím, stát květiny.

Jean, víno, až mám jasnou mysl, nebo mě nic velkolepého nenapadne. Jistě,

milosti, jistě. No tak, Josef pohnul sebou, no tak dělal přece. Tak, dal to

sem, tak.

Milosti, čaktické červené, prosím. Já si myslím, že každá žena ze všeho nejraději

dostává krásné šaty.

Takové običené děvče, jako je ta Eliška, no ta přece... Ano,

šaty. To je nápad.

Můj nápad.

A teď běž a povolej sto švadlenek. A dvěstě vyšívaček.

A třista krajkářek. A

královského krajčího.

Cože? Tou seš tu zase?

Sežerol Božka, sežerol!

Nějak se mi podobě zastezklo.

Nejmo.

Šach se taky dopadl.

Bele zuba, hodněna.

Bele zuba.

Princesnu, slížíš to?

Jovové jste, budišničemové.

žádný dobrý skutek.

i když si to vůbec nezaslouží.

Ne, ne, zasloužím.

Pomůžeme mu, Božeňko?

No řekni, kdyby tebe chtěl někdo požádat voruchu, tak jaký dárek by se ti

nejvíc líbil?

No, žádnou kresavici by neurazil drahej

šperk trpitivej.

žádnej kouzeník nenamíchal nikdy jako já.

Kdo si řekne, to je hloupej trik, nepochopil vůbec nic.

Tak jak jsi pořídil, Jindřichu?

Přesvíčte se sám, hospodáři. Nakoupil jsi všechno, co potřebujeme.

Je to všechno na boze, nic nechybí.

Ošatky pro vás.

Tady pár košťat a dva lokty plátna. Je, ty už jsi tady.

Už se mi po vázi pomlejnům odstejskalo.

Pojď sem.

Zavři oči a nastav ruku.

Já?

Bože, to je krása.

To je ten nejhezčí dárek, který jsem kdy v životě dostala.

Tatínku, podívejte.

Safra forte, to je ale srdce.

Skoro jak naše mleňský kolo.

Za to ti k večeři upeču líbance s borůvkama, co máš tak strašně rád.

Až někdy jindy.

Mám teď jinakší myšlenky než na jídlo.

Co pak si zapomněla? Zítra je ouplněk. A já ještě nevím, do čeho je moje

princezna zakletá.

Na tož, jak jí vysvobodit.

A pochybuju, že by na to nějaká písnička stačila.

Neříkej, že ty ne.

Ne.

Já si je dám až po svatbě. Tam je Eliška bude pect každej den.

Děkuju, Eliška. Hostům nabídněj.

No.

Vemte si.

A na ples do blatný si vezmete ty krá... Milosti, milosti, no co vidíte?

Podívejte tamhle!

Milosti, nezda se vám náhodou, že se ten mladík nějak podezřele potlouká o

glomlej naco?

Dosta si nemysleš, no, že by pana Eliška a ten čeledín... No já...

No. Vidím, že vy dva jste se sem přišli jenom najíst, zatímco já si přišel

pro Elišku.

Bravo, milosti, bravo!

Ud nenechte se rušit.

Já teď předvedu paně Elišce svůj dar, odvezu si ji na zámek

a vy si tu můžete svoje lívance Sežrat sami?

Obludy. Jak trfné, milosti.

Ulčičku, tak.

Šrum!

Bravo!

No tak, postavila se sem. No tak šla, šla, šla, šla, šla.

Tak.

Milosti, magnifique!

No a teď? Ukažte, co umíte vy, obludy.

To nic není, ty tvoje šaty. To je chabejdárek.

Nic nevozdobí Elišku tak, jako... můj dárek.

Já jsem malej, ale chykovnej.

A jakým dárkem se pochlubíš ty?

Co ty si mi přines?

Co já jsem ti přines?

To teprve uvidíte.

jak vypadá ten, ten nejkrásnější a nejvzácnější dárek.

Fuj,

to smrdí ryby, no.

Příšelně be.

Lakom tě jedna, to jsi tu rybu nemohl přiníst celou, abys ty jí mohl upít,

viděl? Eliško, když se budeme vrátit... To, to, to není, to není lec jaká

obyčejná šupina. To, to je štičí, ouplnko.

Kdo ji za ouplnku do lody hodí, může se rozběhnout po hladině,

kam se mu zachce.

Třeba... Třeba až ke mně domů,

Eliško.

Přinesli jste mi krásný dary.

Jeden hezčí než druhej.

Ale krej si mám vybrat.

Když sáhnu po jednom...

Ublížím těm ostatním.

Nemůžu se rozhodnout.

Tak to rozhodni ty vlináři.

Dal jsi přece svý vlinárský slovo.

Houpelněk je až zejtra.

A do té doby si Eliška sama ještě může vybrat ženicha.

Dva oukoly jste už splnili.

Požádali jste mě o ruku a přinesli dary.

Ale teprva třetí okolo rozhodne.

Až se zejtra vyhoupne měsíc nad lesem, bude mým ženichem ten, který mi na břehu

rybníka zaspívá tu nejhezčí písničku.

Písničku!

Písničku říká.

Mně to nespívá. Ale při vašem nadání, milosti, to bude radost, to bude radost.

Nemám žádnou kantilénu. Já jim všichni říkám, že se mají věnovat mému zpěvu. A

oni se nevěnovali.

Má to docela hezkou notu.

To by byla píseň pro Elišku.

Žán. Ale nesměl by zpívat od milosti. To bychom taky mohli přijít zkrátka.

Nádej. No, vidíte, milosti, a máme to. No, to bude nádej. Nádej.

Tak vidíš holka, to jsem tomu dal.

Myslel jsem si, že chci pro tebe to nejlepší a zatím jsem chtěl to nejlepší

jen pro sebe a pro mleň.

Nejčko si hol, budeš můžet vzít Hastermana nebo Chanta.

Nebo toho nafintěnýho banáka.

Do nejdelší smrti si to neodpustím. Ale tatínku.

Odmítnout čerta, to aby se člověk bál, že mu podpálí střechu nad hlavou.

Hastrmanná zas může zatopit velkou vodou a pohněvat si kníže pána. To

už nejní kor žádnej špás.

Vidíš. A teď baborať.

Panák ze zámku, nebo to čertisko.

To by musela bejteliška slepá, aby si někoho z nich vybrala.

A vůbec, kdo je jej nejbližší? No já.

No, dítě mlinář říkal, že mlej na rybník je jedno a to samý, tak co? Ne, ne!

Ne!

To teda ne! To teda ne! Já! Jdi pryč! Jdi si tam dolů! Co? K čertu? Co tady

děláš tak brzo?

Měsíce ještě daleko za lesem. No to ty tady děláš.

Nech mě. Já jsem tady doma. Doma, doma. A já si jdu ještě za světla,

poblídnout místo svýho vítězství. Co vítězství?

Ty by si nejlíp udělal, kdyby si vůbec nespíval.

Jenom chudinku Elišku vystrašíš. A mě vyplašíš ryby. Ne.

Ty, Eliška, vybere mě, pak budeš mít do času ty svoje brebličky si spočítat, ty!

Eliško!

Eliško!

Jidříku, neviděl jsi Elišku?

Neviděl, pan táto.

Není u rybníka?

Nebo na sadě?

Jo.

Eliško!

Eliško!

Hledal jste mě, tatínku?

No, hledám.

Podívej, slunce už zapadá.

Kdybych ho tak mohl zadržet.

Proč, tatínku?

Aspoň si už dneska vyberu ženicha.

To jsou mi ženiši. Vodní paráček a pekelník. Ale mají mě aspoň drobátko

rádi.

I když jsou to takový strašidla.

To jste si ale pěkně zašli. Kde fakt tady do hoštic?

Ale počkejte! Máme tam hrát na veselce.

Už se pláká ondrovce. Pane obče, dovedu je do vsy.

Bez tak nemám už co na práci.

Dobře, chlapče, jen běž.

Eliško, nechceš jít s náma?

Pojďte, pojďte s náma. Pojďte, panenko, pojďte s náma. My vám zahrajeme.

My vám zahrajeme.

Nemůže, přijedou ženiši.

Jo, aha, tak šťastný pořízení, Eliško.

Tak s Pánem Bohem a pozdravujte nevěstu! S Pánem Bohem! Vyřídíme!

Žádnej neví jako já, jak se seče votavička. Žádnej neví jako já, jak se

seče votava. On se zpívá notu tenkou a já musím za panenkou. Žádnej

neví jako já, jak se seče votava. Už asi zpívá milosti a hezky zpívá.

Kam na ty písničky pořád chodí? On se zpívá notu tenkou a já musím za

panenkou. Žádnej neví jako já, jak se seče votava.

Hej, chasníku, kdepak jsi sebral tak hezkou písničku?

Říkáte hezkou?

Tak to se bude večer u rybníka líbit.

U rybníka?

Ne, ne.

Ale, ale!

Tady!

Nechce! Co to děláte?

Pusťte mě!

Pusťte!

Tak, a teď si tady můžeš prospěvolat třeba celou noc, nejspá?

Mravencům, jak draknat mi ho sníh.

Mravencům, mravencům, mravencům, mravencům, mravencům, mravencům. A oni

koušou, oni koušou, žerou.

Až žerou, žerou.

Oni mě celého sežerou. Žán, dělaj něco.

To není k vydržení! Šán!

U sbohem!

Něco sem jede!

Kotiny!

Tak a jsme tady, milosti Račter, prosím.

Už doml!

To je divočí na žán, já tady nechci být!

Co tady děláš? No, co tady děláš?

Smrdíš horodě!

Prosím, smrdíš!

Chci si najít místo, kde se má píseň, bude nejlépe výjímat! O bludo!

O zelena!

To jsi měl zvoustat doma na zámku!

Tam se ti nikdo neodváží říct, že to tvoje krákodání nestojí za nic. Já?

Co?

No, toho... Možná, že někde ve světě žije lepší zpěvák, než jsem já, ale...

Milosti vyloučeno, vyloučeno.

Určitě to nejsi ani ty.

Ani ten zelenej vedle.

Slouho! Pst!

Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst!

Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst! Pst!

Pst! Pst! Pst!

Pst! Smysl, smysl, smysl. Žán, poda mi ten instrument.

A kde je ten měsíc? Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

První já, první já.

s pukličkama, možná s dušičkama, co si řekneš sama, všecko

tě chci dát.

Ulci, žáby, raci, přijdou na trachtaci, budou s náma po

veselce v kole tancovat.

Víš, co já mám, dobrej známostí.

Můžeš si žít, pokrým království.

Sejmní mníci kapři, přijmou tě jak bratři. Raz a dva a dvadci,

budem rodina. Dám těm zácný perly, dary morskej chmerly.

Svaky štějky pochopí, že si má jediná.

Jste hodný, mravenečkové, ale svázali mě moc fest.

Na to vaše síly nestačí.

Honem, honem! Rychle, milostičáni! Rychle! Voda!

Když má zaznit pět, začnu zpívat. Líbě zní loutna má nebeská.

Kdo má hudbu rád, zvolá vývat.

Mě dvěsta nadšeně zatleská.

K lásce jistě patří píseň ježená.

Do bitvy jdu ovšem s trumpetou!

Až se s mojíma šér stane kněžna, bude z nás belkanto dueto.

Dávno cítím krásu a umění, to ať máma na zel ocení.

Mondy je čar s ní ožení, sám mám...

Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil! Já jsem se bláznil!

Já jsem se bláznil!

Já jsem se

bláznil! Já jsem se bláznil!

Stříbra a zlaťáku pilnou, koť po svatbě tě můžu dát. Stříbra a

zlaťáku pilnou, koť po svatbě tě můžu dát. Já jsem víc než Lucifer,

odzastal již to Tiber. Celý dny budeme karty hrát a pod kot nepřikládat. Celý

dny budeme karty hrát a pod kot nepřikládat. Když tě peklo udaví, já

budu kde je děraví, začíváme město jednobřít. Odletíme na měsíc, tak třeba

devěsto jedno být.

Co?

Prosím, prosím, slyšíte? Tam!

Počkat! Počkat!

Počkat!

Mo? Jak to?

Já nevím. Co ty tady?

Prospěvuju, jak jste si přál.

Takhle pozdě večer? Jdu si pro nevěstu. Tady pro tebe dneska stejně, žádná

nevěsta nezbyde.

Jo.

Žádná zakleta, princezna, tady nejí... Nejní.

Možná nejní, možná i je.

Bydlí tam panenka, oči má jak poměnka, jinou už

na tom světě nehledá.

Vím jedno oudolí, vím já pěkný

mlejn, míří sem cesta s přívozem.

De cesta, ne cesta, tady je má nevěsta,

nerovná se jí žádná s princezen.

De cesta, ne cesta, tady je má nevěsta,

nerovná se jí žádná s princezen.

Vím jedno oudolí, vím já pěkný

mlejn, vedle něj rybník zrákosím.

Ta dívčí, co jí znám, je má bílá princezna,

tu si já od pantáty vyprosím.

Ta dívčí, co jí znám, je má bílá princezna.

Tu si já od pantáty vyprosím.

Vodník zpíval o sobě a o svým mokrým království.

Jeho milost zpívala o sobě a o své píše. A čert zpíval o sobě a o strachu,

kterým peklo vládne.

Jen Jindřich nespíval o sobě.

Spíval o lásce a o dívce, kterou má rád.

Proto byla jeho písnička nejlepší.

Jindřich vyhrál.

To neplatí! Ne! Nedají ti žádnej dar! Vůbec žádnej! Dal?

Dal mi dar ze všech nejvzácnějších.

Dal mi srdce.

Srdce? Takové nesmysly!

Počkejte.

Třeba ještě dojde na někoho z vás.

Ještě nevím, jestli chce taky on mě.

Chceš mě za ženu, Jindřichu?

Říkaj něco.

Tak co? Chce jí?

Eliško, to víš, že chci.

Vždyť jsem se bez tak vydal do světa jenom kvůli tomu, aby jsem tě našel.

Ale já nejsem princezna.

Já víme, Ryško.

Už dávno vím, že šťastnej můžu být jenom s tebou.

Jo, jo. To se mi snad zdá. Tohle to.

Sněpa posýbl! To není možený! Škandál!

Vás, miloste, ne! Ne!

Oni oblužili! Ty si oblužila! Škandál! To je škandál! To my takhle nenecháme!

Pojďte, milosti, pojďte!

Vy se na mě taky zlobíte.

Taky Jindřichovi závedíte.

Ale jde pak Eliško!

Teď!

Závista a zloba jsou jenom lidský vlastnosti. Jak pak bysme se vy na tebe

mohli zlobit?

Jo, Hastrovanskej. Jo, jo.

My tě stejně máme pořád rádi.

Tak víte co?

Půjdete nám na svatbu za světky.

Jo, jo, to si... Ať devotník sám.

Mě by do kostela stejně nepustili.

Ale připravím vám takovou hostinu, že není do smrti smrťoucí.

Nezapomenete.

Já jsem malej, ale chybomnej.

Konec.

Nebrať zelenáči, no.

Hlavní věc, že Eliška šťastná. Když ty si taky můžeš najít nějakou tu

krasavici mezi rosálkama, já se nastěhuju zpátky k čarolejnici a bude

nám taky dobře, no.

Ale na buchty budeme za naší Eliškou chodit do mlejna pořád.

Ano, tak na zdraví Elišky.