Original subtitles

Trochu pozdě.

Všem je tam jak na vejletě.

Vy základňáci to máte jednoduchý.

Odkroutíte si vojnu, vrátíte se domů k maminkám a hranice vám může být

ukradena. Co kec, až sloužíme jako ty?

Ale jenom proto, že musíte.

Tomáš na mysli mě?

Právě, že tebe ne.

No tak co po mně chceš?

Kdo vás tři dal?

Mareš a Filibender, podle služby.

Je se něco?

Nic, na čáře je klid.

Jenom základňáci to mají za pár.

Měla by se jen trochu pozvednout morálka.

Co Puch Maltry?

Měl by si s ním domluvit. Vše na tom pracuje.

Tak ahoj. Ahoj.

A proč ty mu taky něco neřekneš?

Protože mám řízení.

A Sylvie taky.

Takhle pívody by bylo, co?

Ještě buřty s cibulí. Jo, chlapče, zatím abys musel daleko. Tady jsme až na konci

světa. To mě nemusíte připomínat.

Chtěl bych dětské oči mít, viděl bych tak mnohem víc.

Na místo skály lodní příč a na ní pár učebnic.

Každý z nás je jen jednou měl, půjčené na pár let,

pak je někde zapomněl.

Takový je svět, dívej se dál,

na ten svět jako by si zhrál,

aby si s večer mohl zít.

ten dnešní den ten za to stál.

Dívej se, víš,

snad jednou všechno pochopíš,

starosti tvé se rozplynou.

Poslechni mě a...

uvidíš. Chtěl bych dětské oči mít, vidět, co je za duhou.

Po dešti blátem posíjít, to dospělí nemohou.

Vojáci jsou teď z vojáčků, z praku je kulomet.

Mračna z bílých obláčků, je to jiný svět. Dívej se

dál, na ten svět, jak do pisy

zhrál.

Aby sis večer mohl zjíst,

ten dnešní den, ten za to stál.

Nad jednou všechno pochopíš.

Starosti tvé se rozplynou.

Poslechni mě a uvidíš.

Lici jsi nikdy nestěžovala, tak co teď najednou?

Chybí ti snad něco?

Ale nechybí, jenomže o tom nikdo nic neví. O čem?

O tom, že mi nic nechybí.

A proč by o tom sakra měl někdo vědět? Prosím tě, nerozčiluj si. Ale.

Tobě samota nevadí, ty máš svoje koně, ale co já mám celý den dělat?

Přemýšlel jsi o tom někdy? Ty máš nic na práci, nebo co? Ale mám. No tak.

A v čem to teda je?

Víš, s kolika lidmi jsem za letošní rok promluvila?

Když nepočítám tebe a zaměstnance statku, tak přesně se čtyřmi. Víc jich u

nás nebylo. No a můžu za to já?

No ne, můžu za to já, nebo co?

No, ten mě tady ještě scházel.

Nedobré zprávy?

No tak dobré, nedobré.

Jak se to veme?

Něco proti Jiřímu?

To máte tak, lidi vždycky drbali jeden druhýho. Jenže v poslední době jsou jako

puštěný ze řetězu. Každej hledá na každým nějakou tu chybičku.

No a holt na panu manželovi se nějaká najít dá.

A na tobě ne?

Podívej se, já jsem vždycky kšeftoval s koněma, to máš teda recht.

Jenže jestli mám nebo nemám peníze, to na mě nikdo nepozná.

Vy jste měli vždycky s odpuštěným houbelez, ale milost paní si chodí furt

jako milost paní.

Žijete si jako honorace.

No a máme snad bydle v Pastoušce.

Říkají, že tě vyhodili z armády, nebo co?

Kdo si sakra dovoluje něco takovýho?

Jiří, prosím tě, nerozčuvoj se.

Vy jste zkušený člověk, pane Permanec.

Myslíte si, že se proti řečem dá něco dělat?

No tak to máte tak.

Dobrý je nechat ten přirozený průchod, ale já si myslím, že lepší je pojistit

se. V podniku teď chtějí vědět o každém zaměstnanci všecko, budou se ptát, jaký

je pan manžel klidem, co říká.

No a koho se budou ptát?

Těch policajtů, koho jinýho, jejich velitele.

A vy myslíte... Vy jste hlavinka, milost paní, přesně to myslím.

Jenomže právě to nejde.

Proč? Protože ten velitel u nás ještě nebyl.

Ne? Ne.

Ani se s Jiřím blíž neznají. A můžu za to já?

Kdo jiný?

Veď já na tvým místě, tak jsem s ním už dávno takovej.

Co je mu, že je najednou takovej devoutní?

Houňa, já se vůbec nedivím, že musel svít z uniformu.

Ale loupost.

Izbra odešel z armády na vlastní žádov v 47.

Jo.

Pak mu svěřili tady zprávu Hřebčina, protože tomu rozumí. Jak to víš?

Velitel musí vědět všechno.

Slyším.

Ano?

Máš tu starou roli. Přijmu tu porcelánku.

Poručí Koudela.

Jo, proč vás volám, sudru?

Musím se vám omluvit.

Jak jsme se dohodli, že přivezdete děvčata na večírek?

Víte, nám se stala taková nepředvídaná věc.

On totiž umřel na Mostinské a my tu zábavu nemáme kde dělat.

My se vám ohlásíme později, jak to bude možné.

No, tak se už nahněvejte.

Jistě.

No, bohužel.

Děkuju.

Naschledanou.

A kluci se tak těšili.

Dal?

Puchmelter přivez další prezenčáky. Kolik lidí?

Soudru poručíku Svobodník Mareška.

Mám zde dosloužit zbývajících i na čtyřicet dnů své prezenční služby.

To je všechno?

Oni tam nikoho víc nemájí.

Děkuji.

Či jste v civilu?

Latinář a řečtinář.

Profesor? Doktor filozofie.

O pedagogické práci jsem zatím neuvažoval.

Co máte všech balíkách, pane doktore? Knihy.

A hergot?

Prosím?

Proč vás poslali na čáru?

Zajímavá otázka, soudrů poručíku.

Sám nevím.

Možná mysleli, že tu budete filozofa potřebovat.

Člověče! Děláte si legraci?

To bych si nedovolil.

Dobrý, dobrý. Budete tu jako písas.

Provedu.

Předtím.

Jumi tepsal na stroji?

Zatím pouze teoreticky. Už jsem o tom přemýšlel. Musí mít v hlavě perfektní

představu abecedy stroje.

Quert zu ihr Job. A tak dále.

Prsty se podají, do týdne píšu.

Tak to rozbal.

Tak takhle budeme od ledna vypadat jako nová pohraniční stráž?

Mariška, vy nemáte nic na práci?

Já... Najděte někde desátník a koupka a řekněte mu, ať sem přijde.

Provedu.

Tobě se to líbí?

Ale o to vůbec nejde.

Koncem října přijede. Hrota nováčku.

Poměsíčně výcvikuju praporu, ale přece nováčku.

Ano.

Pojď dál.

Právě tady teď říkám Frantovi, že nás na ty nováčky zbyde jenom pět.

My tři a Lebeda se Suchomelem.

Třeba nás ještě doplňují.

To by museli někoho mít. Já bych měl řešení.

Jaký?

Nedávat ty čepice a nechat jenom vejložky. Vždycky nás budou plít s

myslivcema.

Poručík s tebou počítá.

Uvažuj, od ledna tu bude rota, to jsou čtyři čety.

Jednu by měl Koubek, jednu Lebeda, třetí já a čtvrtou ty.

To znamená povýšení a perspektivně další možnosti.

Hele, nech toho, já se nalejt nenechám. Nejde jenom o to, ale dokázá taky, že je

člověk chláp.

Co?

Co co, chláp?

Neboj se, já jsem za ty dva roky nezapomněl, jak vypadají hračana.

Počkej. Jaký pak počkej?

Říkám ti počkej, tamhle někdo jde.

Ženská.

A s kufrem.

Snad ne přes kopečky.

Kampak! Počkej.

Kampak. Copak?

No moment, slečno. My jsme tady na státní hranici.

My to děláme jako z povinnosti... Ne třeba, že jí trochu ze zvědavosti. No

tak kampak.

K hřebčinci je to tudy? K hřebčinci je to tudy. A co vy, jako tam?

Promiň, Tereza, trošku jsme se zdrželi. Dobrý den, stričku. Dobrý den.

Tak pojď nasedni.

Moment, moment, kontrola dokladu.

Přece mě snad znáte, ne? Vás jo, ale tady slečnu ne. A rádi bysme jí poznali,

to snad chápete, ne?

Máš průkaz, jo?

Ano.

Co za městání? Nemáte tady razítko? Bude u nás, už byla přijatá.

Tak to je v pořádku.

Děkuju.

Tak pojď nasedni.

Kdybych někdy měl někomu dokazovat, že jsem chlap, tak i jedině takovýhle

slečně.

Já jsem doležel z Karlovarský jednoty a přivezl jsem vám novýho hostinskýho.

Tak kdybyste mu prosím vás dali toho koně.

Já jsem Šebek.

To je dost, že jdete.

Vy to otevřete.

Děkuju.

Tak Šebehek, nalej vás do zvahu, máme taky nějaký povinnosti.

Večer si tě přijdem vyzkoušet.

Dobrý, jo?

Jsou tam ještě dva prázdný sudy.

Nalož je a počkej ve voze.

Vezmeme je sebou.

A kde je mapa?

Tak zpočátku půjde o tři přechody.

Až najdeš ukryti, tak se přihlas.

Ale nejpozději za týdnu.

A dej pozor na ty vojáky.

Ty mě moc nevzrušujou.

Víte, je to úplně pitomý člověče.

Nejsou to ani dva roky, co můj brácha utíkal přes tuhle hranici na západ.

A já tu teď hlídám.

No řekni, mohl bys tohle pochopit? No na vojnu přece musí každej.

Jo, ale ne k policajtům.

No už to máme stejně za pár.

No jo, ale tady bych to měl k bráchovi přece jenom, víš.

Jak to myslíš?

Nijak. To je všechno z nudy, že tu není co dělat.

Děkuji.

Seděte.

Vám ten hluk nevadí?

Ne, já se umím odfoutat.

Vypnout, že neslyším.

Totiž slyším, ale spíš mi to tak podmalovává to, co čtu. A co čtete?

Platonův Teaitetos.

To je řecky?

Ano. O Sokratově kritice senzualismu.

Většinou se soudí, že Sokrates ve svých námitkách zabsolutňuje rozdíl mezi soudy

a smyslovými počitky.

Promiňte, vás to asi nezajímá.

Poslyšte, Mariško.

Řekněte nám něco řecky.

Ještě jsem to neslyšel.

Tak například... A teď česky?

Ve stínu budeme bojovat.

To řekli řekové Peršanům, když jim Peršané vzkázali...

že mají tolik šípů, že s nimi při boji zakryjí slunce.

To je velice známý výrok a bývá citován jako... Co druhou poručíku?

Hele, a něco zprostýho neumíš.

Řecky.

A co například?

Tak třeba hovno.

Tak nejblíž by tomu bylo pragma faulon.

Pragma co?

Pragma faulon.

Tak Hostínskýho už máme, ale stejně z té zábavy asi bude.

Pragma faulon.

Cože? Pragma faulon.

Neříkejte, že nevíte, co to je.

Co bych nevěděl?

O čem to mluví?

Bohovně? Jak to se mnou mluvíš?

Počkej, nech si to vysvětli.

Já nechci nic slyšet.

Nemyslete si, že když to máte za pár, že si budete dělat, co budete chtít?

Já vám ještě ukážu, co je to služba.

Ty kluci se mi poslední dobou nelíbí.

A ten Mariška si dělá blázny. Ale já ho zvětřím a všechny základňáky. Za pár dní

to končí, půjdou si domů a my... Ne, ne, víš co? Co?

Otevři si stůl.

Vem si cestovní rozkaz a vyplň si ho.

Zajdeš do ty porcelánky, do starý role a domluvíš, kdy přijedou.

Přespat můžeš na praporu.

Nebo kde chceš.

Třeba u Milady.

Vrátit se smíš až po zejtří večer.

Jako sůl to potřebuješ, ocho.

Jako sůl.

Mám takovej problém.

Přijede mi žena.

Čtyři měsíce jsme se neviděli.

Co je to za problém? To snad si rád, ne?

No co je to za problém?

Vedle mýho pokoje je světnice mužstva.

A je.

Koupku,

není to divný?

Co?

Že si sem vezmu ženu.

Sice jenom na den, ale přece.

No a co je na tom divnýho?

Tudy.

Já myslím vzhledem ke klukům.

To víš, jsme tady na tom všichni stejně, ale proč bych já měl mít výhody?

Možná, že tenhleten názor brzy změníš.

To všechno zařídili kluci?

A proč? To víš, každý má někde nějakou holku. A občas některá přijede. Sice

jenom na den, ale přece.

Aha.

Takže velitel nemusí vždycky všechno vědět, co?

Psalmi brácha.

Sem?

Matka mi to donesla do varů.

A co píše?

Že se těší na shledanou.

To máme tak domluvený, víš.

www.hradeckralove.org

S rucksakem na huby?

To jsem ještě neviděl.

Jsem rád, že vás vidím.

Já jsem Šebek.

Zemánek. Chtěl bych... Potřeboval bych od vás do hospody koupit pár metrů

dřeva. Ale jo, proč pak ne?

Jak dlouho to ještě může trvat?

Než to praskne.

Do Vánoc.

Takový iluze nech těm, kteří by to bez nich nevydrželi.

Neptal jsem se na to, jak dlouho bude trvat tedle sráp.

Chci vědět, kdy začnou ty lidi chodit přes čáru.

Nebaví mě smrdět tam měsíce jako putykař.

Tak ukaž mapu.

Jsi hotov? Jo.

Úkryty jsou zachyceny pro jistotu čtyři, kdyby něco bouchlo.

Každej má svý pořadí.

Zdálenosti jsem zapsal.

Čas přechodu ti oznámí vždycky signál z druhé strany.

Těžký kulomet, tři dávky.

Přechod se uskuteční vždycky půl druhé hodiny po něm.

Já si dám dva prcky.

Proč na jednoho velkýho?

Jednomu by bylo uvnitř smutno.

Tak nám dejte tři sklaničky, jestli mě pánové neodmítnou.

Když nás nutíte, tak já se do urazu... Neměli bysme pozvat taky poručíka?

Dneska asi sotva.

On tady má mančo.

Tak prosím, prosím.

Na zdraví. Ať slouží.

Tak co, jak jste pořídil?

Bylo to fajn.

Miladě zrovna končila služba, fajn. Ty porcelánce, jak jsi dopadl?

Nemech ty kluky čekat.

Tak,

mládenci, abyste věděli, co jsem vám vyjednal.

Děvčata přijedou.

Za to chci vidět řádnou službu.

Vojna není kojná.

Že, soudrů poručíku?

Prosím tě, sedni si.

Cigarety.

Přece mám hodiny v hlavě.

Když mám pohyblivou, tak vím, že se s ním sejdu každou sudou.

A on si přijde o čtvrt hodiny pozdě.

S ním se nebáv.

Co můžeš chtít od bažanta?

Páni, ta holka to je ale kus. Je to fakt zprávce Vaneteř? Jo, strejček ji drží

zkrátka, vůbec nechodí z domu.

Chlapi z Hřebčína říkali, že šla v neděli akorát do kostela. Taková mladá

holká do kostela? No teď ti to říkám.

S tou nemá cenu se o něco pokoušet, je to klašterní pana.

To je předem prohraný.

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.

Až na věky.

Co tady chcete?

Pst!

Potřebuju se vás na něco zeptat.

Vy stojíte na žebříku?

No já moc nestojím.

On pode mnou pomaličku popojíždí asi, jak je, jak je dole to bláto.

No, a jsem tady.

A co chcete vědět?

Je to vážná věc, slečno Terezo, a na vaší odpovědi velice záleží. Ale

sponěně, v jaký jste církvi?

V katolické.

Já to věděl, já to tušil.

No tak to jsme tady dva.

Jak to dva? A co teta a strejček? Ale ty tomu nerozuměj. Víte, já...

Můžu si sednout?

Děkuju.

Copak oni mohou vědět, jak je takovému mladému člověku jako já, víte?

Chlapci na posádce nejsou zlí, to ne, ale dovedou se mi někdy posmívat pro mý

náboženské cítění.

No ano, ano, třeba takhle večer, když upadnu do rozjímání.

Co se na mě tak díváte?

Vy nemýváte podobné pocity, že se cítíte sama mezi lidmi?

Rozumíte, zvlášť v takovém bohem zapomenutém kraji, jako je tento, kde

vůbec žádný lidi nejsou.

Já tu nejsem ještě tak dlouho, pane.

Říkejte mi, bratře.

Tak si přece v církvi neříkáme.

Co? Ne?

No to víte, já...

Já už jsem dlouhá léta na vojně, takže... Víte, že já ani nevím, jak

vypadá náš kostelíček.

No tak mi říkejte, Zděnku.

A je to.

Měl byste se stydět.

Já?

Proč? Děláte si země legraci.

Slečno Terezo, podívejte se mi do očí.

Copak si myslíte, že já bych si z vás mohl... Nechte už toho.

Abyste věděl.

Byla jsem docela ráda, když jste se tady objevil. No.

Víte, člověk si tady opravdu nemá s kým promluvit. Že jo? Ale nevěděla jsem, že

může být nějaký chlapec z posádky tak zlý, aby se mi přišel posmívat pro moje,

jak vy říkáte, náboženské cítění.

No tak mi to odpuste.

Já jsem se chtěl s váma jenom seznámit.

Proto se nemusíte ještě rouhat.

Ale ne, u mě se to tak nebere, já jsem bez vyznání.

Můžete jít dveřmi.

Klíč je dole v zámku.

No, slečna Terezo, přece mě teď nevyhodíte.

Vždyť jste sama říkala, že si chcete s někým popovídat.

Ukažte, já vám s tím pomůžu.

Co je to?

Saldo conto. Salto co?

Vždyť tomu nerozumíte.

Cože?

Já že tomu nerozumím?

Ty Karle, co?

Šel bys se se mnou?

Kam? Do té Kanady.

Za bráchou. To nemyslíš vážně? Co tady? Do roka je stejně válka.

To je

těžký

kulomet. Z druhé strany a hezky blízko.

47 a 30, 70, 78, 81, 17, 98, 102,

102, 110, 115, 123 a 40,

40, 46, 56,

50.

Půlnoc.

Ježišmarja, já jsem to měl jen do jedenácti. Co se vám stane?

Co se ti stane? Tak teda, co se ti stane?

No, můžou mě taky zavřít.

Podívej se, jak tam leje. Já ti půjčím deštník.

Tam tudy ne.

Co?

Jo tak.

Nezlob se na mě, že tak pospíchám. Jen běž, ať ti to dobře dopadne.

Budu se za tebe modlit.

To jo.

To jo, to.

To mi pomůže.

www.hradeckralove.org

Člověček, věci.

No, viděl jsem chlapa.

Šel od čáry dovnitř. Nemohl jsem nic dělat, neměl jsem přece zbraň. V jedné

basi po službě s dekou, protože si přetáhl propustku. A teď vyhláš poplach.

V pořádku.

Jeďte.

Kde bych našel velitele?

Co mu chcete?

Měli jste v noci poplacht, co? Proč se ptáte?

Chtěl bych s ním mluvit. Našel jsem kousek od řepčice nějaký stopy. V noci

tam od nás nikdo nebyl, tak jsem si myslel, že by se na to mohl mrknout.

Změřit délku, hloubku a z nejlepší udělat odlitek, jo?

Člověče!

Lebeda! To jsi nic neviděl?

Jestli šel touhle cestou, tak musel projít tvým úsekem.

Kam vzal oči?

Sakra, chlape!

A co jsem tady dělá?

Popis v stopy pošli na prapor.

A příště tak neři, nebo se ti stane, že když kluci najdou stoupu, budou mlčet ze

strachu z tebe.

Děkuju vám, pane Jezběra, že jste nás upozornil. To nic, to byla přece moje

povinnost.

Když my se tak setkáváme, pane poručíku, nemohu bych vás pozvat k nám?

Žena říkala, že žijeme hodně sebe, skoro se neznáme.

No jak sakra?

Posaďte se, pane poručíku.

Máte to tady hezky.

A vidíte, když jsme se sem přistěhovali, zdálo se mi, že tu nevydržím ani týden.

Tak jsem se cítila opuštěná.

No copak o to lidi, je tu pořád málo.

Prosím. Děkuji.

A z toho mála, jeden druhý o ní pořádně nezná, prosím.

No řekněte poručíku, kdybyste například jim měl říct nebo napsat, co si o mě

myslíte, to by vám asi dělalo starosti, co?

Za to ovšem pan poručík nemůže.

A já snad jo?

Jiří, musíte si na manžela zvyknout.

On žije celý život s koňmi a s lidmi to moc neumí.

Tohle je norický hřebec, rarita mého kovu.

Tygršek rakouského původu. Chtěl bych s ním trochu experimentovat.

Jak to má s tou pravou přední?

Nohu?

No, no, no.

To je zahojený.

Už je to v pořádku.

Když dovolíte, pane poručíku, chtěl jsem s váma mluvit o samotě.

Víte, já nemám rád diplomatický řečičky.

Prostě na rovinu. Asi na mě budete psát posudek.

A tak jsem si myslel, že by bylo dobrý, kdybychom my dva si některý věci...

Rozumíte mi?

Nerozumím.

Lidi o mě říkají, že jsem byl vyhozený z armády, ale to není pravda.

To já vím.

Tak vidíte.

Proč o tom mluvíme?

Chci, abyste o mně napsal pravdu.

Tak to vám můžu slíbit.

Tady na hranici to ani jinak nejde.

Urban, Havelka.

Pojím Čoupál, pojím Krutský.

Zde!

Běž napřed, já ten jeho ksicht nemůžu ani vidět.

Máš to s čoupanem od 20.00 do 04.00 pohyblivou na čtyři a padesátce. S kým

ještě? Co s kým ještě? Co ještě chcete, chlapi? To chcete, abych stavěl na čtyři

a padesátku tři chlapi, nebo co?

To se tam chcete flákat, nebo spát, nebo co?

Snad jsem tolik neře. Bez debaty, odchod.

Dneska v noci.

To je jedinečná příležitost.

Šel bys?

Co tam a co tady?

To není tak lehký se rozhodnout.

Já tady neměl nikoho jinýho než bráchu a chci jít za ním.

Ty jsi za mě pěkně modlila.

Jedním jsem nemohl vytáhnout paty.

To znamená, že Bůh moji modlitbu nevyslyšel?

Jo.

A proč?

Asi usoudil, že si nějaký ten trest zasloužíš. To je spravedlnost.

Jo, promiň, já jsem tě nestačil ještě ani pozdravit.

Tak, a od dneška se budeme zdravit jenom takhle, jo?

To asi sotva.

Poněvadž líbat se s mužem před svatbou je hřích.

Praaguma faulon. Co je to?

Značka vína.

Hele, ty vážně bereš to náboženství? Vážně?

Už zase začínáš?

No ne, mě to zajímá.

Jestli si myslíš, že se modlím před každým jídlem a usínám s růžencem, tak

to si teda vedle.

A proč teda chodíš do kostela?

To je ještě zvyk z Pettingea. Z čeho?

Z Pettingea.

To je v Itálii?

Ale ne.

Olomouci. Aha.

Penzionát pro dívky.

My jsme tam měli šíleně přísnou ředitelku, takže jsme museli chodit

každou neděli do kostela.

Přes celý město, ale hlavně kolem kasáren, kde byly dělostřelci.

A ti nás zvali každej rok na svatou Barboru. Na ples.

Takže o kostela nic moc nešlo.

A proč teda pořád mluvíš o rouhání, o bohu?

V ohříchách.

V ohříších. Protože tě to tak krásně rozčiluje.

Víš, jak jsi mohl puknout z teky u té kapličky, jak jsem se pokřižovala.

Ty jsi vlastně normální. No, až na to náboženství.

Teď už jsme se zdravili.

Člověk není nikdy dost zdvořilej.

Raději se napijem.

Dobře.

Na co?

Tak řekni.

Co to bylo?

Tady se občas střílí, to si časem zvykne.

Minule, když jsem šel o tebe, tak jsem viděl chlapa, jak přecházel hranice.

A co se stalo?

Nic.

Utekl.

Viděl jsi ho?

Jseš v pořádku?

Jsem.

No, a jseš v tom.

Až to tady praskne, najdou ten zápis, tak se budou ptát, co kdo dělal a ne, co

si při tom myslel.

Co kecáš pořád?

No, co chceš?

Tak pojď, opušťáku.

Já tě vemu na nádraží.

Jedu nakupovat.

Ty máš, chlape, kliku.

A se ti omlouvám teda.

Jseš frajér.

Já myslel, že jsi takovej, co jen kecá.

Nech toho, prosím tě.

Kdo to má poslouchat?

Chci ti říct, že jsem k tobě neměl, jak bych to řekl, no, tu pravou důvěru.

Říkám ti to otevřeně.

Taky ti závidím tu odměnu.

Dal bych si opušták, až bych brečel.

Ne, že ti ho nepřeju, to přeju.

Co to stavíte?

Maštal. Taky si koupím kobylku, bude mi veselejc. Krmení je tady všude dost, ale

cihel málo.

Prosím vás, těch starejch polorozpadlejch chalup?

To jsou cihly z plev a bláta.

Já potřebuji něco tvrdýho, pořádnýho.

A kam pak ty tak po ránu, chlapče?

Prosalám, do varu. Nic nevezou.

S tím jsme počítali, že neprojdou všichni.

Já za to přece nemůžu, že ho chytili.

Hledem o něco jinýho.

Dostali ho a našli u něj mapu.

Objevili místo, kde měl na mě čekat.

Určitě si domyslí, že ho někdo měl výst dál.

Co je, když nemám čas?

Já vím, pane vedoucí, a když on zase přišel... Kdo?

Ten Heiberg.

Že prej neodejde z kavárny, dokud s váma nepromluví, tak se mohl za sebou.

On je tady?

Co se mohl dělat? Čeká venku.

Je prej ochotný dobře zaplatit, jen když se dostane za hranice.

Proč chce vlastně pryč?

Co já vím...

Mám jenku peníze, to víte, advokát.

Tak co mu mám říct?

Že mu pomoct nemůžu.

Ale... Chtěl jsi ještě něco?

Pan vedoucí, kdybyste... Tak běž, já opravdu nemám čas.

Ale kdybyste... Běž, běž.

Docela rád bych tomu člověku pomohl.

To nejde.

Pro malé věci nesmíme ho rozjít velký. A co když si to kladu jako podmínku další

práce?

Zbláznil jsi si, jakou to má logiku.

Tak já ti řeknu, jakou to má logiku.

Dřív jsem byl obyčejný študák a ty majitel restaurace.

Dneska jsme na tom zdánlivě stejně.

Zdánlivě.

Nemysli si, že nevím, co z toho máš.

Akce je akce a prachy jsou prachy, jinak to u vás nejde.

Chci ty peníze, co ten advokát nabízí. Něco takovýho nedovolím.

Převezmu ho po zejtří v deset večer.

Tady na tomhle místě.

U kapličky.

Já vím, že ty pastviny patří hřebčínu.

Jenže právě ten pruh nám vodiluje v obě pole.

A můžu za to já?

Ne, ale můžeme se snad dohodnout. O čem sakra?

Terezo, to je rozdědeš. Tak pojď, pojď.

Já se bojím.

Prosím tě, on se bojí tebe.

Když se mu díváš do očí, tak tě vidíš dvanáctkrát větší, než seš.

Udržet se na něm, to chce jenom trochu mrštnosti a smyslu pro pohyb.

A nechtěl bys nám to ukázat?

Proč? No, když seš takovej odborník.

Prosím.

No tak.

Co? Tak si ho odklej, toho svýho konvoje, no.

Ty, stalo se ti něco?

Jo, něco mám s nohou.

Tak pojď ke mně, já ti to ošetřím. Jo.

Ale nesmíš si nic dovolovat. Čoveče, co pak můžu, teď vidíš, že se sotva vleču.

Co je ti?

Nic.

Tak se na mě podívej.

Já se stydím.

Kolikátýho je?

Proč? Potřebuju vědět, kolikátýho je.

Osmnáctýho.

Osmnáctýho? Tak to znamená, že je dneska svatýho Lukáše.

No, tak to vlastně ani takovej velkej hřích není.

Už zase začínáš?

Teresko?

Teresko!

Proč se zamykáš?

Zpátky! Co? Pojď sem, honem!

Schověj se!

Tak, nemluv!

Je ti něco?

Ty už ležíš? Trochu mě bolí hlava.

Ukaž.

Říkal Jiří, že se tu zranil nějaký voják. Ten už odešel, nic to nebylo. Ty

se s ním znáš?

No tak trochu.

Opravdu? Ale, tetínko.

Tak si odpočin, já ti něco pošlu.

Děkuju, tetínko.

A teď jsem ke všemu ještě lhala.

Promiňte, to vy se ženou žijete takhle na dálku?

Jsem tady rok.

Být máme v Plzni.

A jezdíte tam?

Byl jsem doma dvakrát, za tu dobu teda.

Manželka teď přijde poprvé sem, tak to víte.

Proč se ptáte?

Je to tak trochu odiseovské odloučení.

Vy v troji a manželka v Itace.

V Plzni, Mariško.

Jenom v Plzni nedaleko pivovaru. Jaká pak Itaka.

Jedno je mi divný, všem tady tykáte a mě vykáte, to nechápu. Proč?

Já nevím, Mariško, vám se snad...

Mám se snad ani tykat nedá.

Promiň, to je svobodník doktor Mariška.

Těší mě.

Mně taky, pane doktore.

Já prosím vás, Mariško, buďte tak láska, panu.

Co to je?

Cinový důl.

Němci tu za války postavili koncentrák.

Já bych chtěla, abys byl s náma.

A co děcka?

Povídej.

Já jsem strašná máma.

Neřekla jsem jim, že jedu za tebou.

Chtěli by jet taky.

Co je ti?

Nic, dlouho jsem tě už neviděl a všechno mi to připadá.

Takový.

Snad se přede mnou nestydíš.

Ne, to ne.

Čemu se smíš?

Sním se, že jsi tady mezi vojáky a policisty, nebo co to vlastně jste.

A že jim máš velet.

Takže to jako myslíš, že se na to nehodím?

Naopak.

Já tě obdivuju a jsem na tebe pyšná.

Pánové, čím on byl dřív?

V civilu.

Teda původně.

Poručík. No, v Ostravě, v Hutích.

Pak si udělal průmyslovku a šel sloužit na čáru.

A kluci?

Co vy si myslíte?

Proč on mě netiká?

Já to pořád nechápu.

Ty toho nechápeš.

Dovedeš muset kamaráda ještě hodně študovat.

Přišel rozkaz.

Jdeš do kurzu pro strážmistry.

A kdy?

V úterý ráno v Praze na velitelství.

Jako na zavolanou, co?

Přemýšlím, co bych tady mohla dělat.

Trochu se bojím, ale líbí se mi tedy.

A hlavně by jsme byli spolu.

Na začátek by nám stačila třeba tahle chaloupa.

To ne, zrovna tuhle klukům brát nemůžeme.

Jakým klukům?

To je přece vojáků.

Víš,

když za někým přijde děvče, tak...

Tak vy si sem zvede děvčata.

Jak to vy?

Já tady přece mám tebe.

Teda pánové, jak může někdo číst přichůzy? To je přece vadný, ne?

To zavedli peripatetikové.

Při mechanickém zdravém pohybu, který neruší myšlenky.

On vlastně už Sokrates.

Jo, Sokrates.

To byl ten tlustej, co se rád koupal ve voně.

Proč tlustej? No, když mohl říct, že těleso polořen do kapaliny, výjde na

stejno. Jako to, co kapalina vytlačí.

To byl Archimedes.

A o jeho váze se nic neví.

Vždyť si říkal, že Archimedes byl ten atlet, co furt cvičil a řekl, vypadni od

mých kruhů.

Ale to je výrok Pythagorův. A kruhy kreslil do písku. Jo, takhle.

Vidíš, jak kecáš?

Výrok Pythagorův náhodou zní...

Čtverec nad oponou se rovná... Pragma faulon.

Jsou přece dvě věty Pythagorovi a vyslovil je v sudu.

V jakým sudu? Co v něm žil? V sudu žil Diogenes. Marýška!

Co to tu zase máte za zprostňárny?

To jsem si mohl myslet samý učený. Geci, ale brambory žádný.

Zase na cihly? Jo, na cihly.

Stůj!

Já bych o něčem věděl.

Co to máte s nohou?

Strom mě jí přerazil.

Pojď mě to zrostlo.

Je!

Kam mě to vezeš?

Co tomu říkáte?

Jo, mlejn.

To mě nenapadlo.

A pěkný cihly, zastav mi.

Tak na tohle si vezmu z hřebčí na traktor.

Neotáčet se.

Dole v rohu máte mapu.

Obálku tam položte.

Běžte dál.

Stůjte. Neotáčet se.

Pojďte za mnou!

Ještě 300 kroků a dojdete ke skalám. Půjdete soutězkou a hranici máte přímo

před sebou. Zlomte vás.

Ali! Já jsem chtěl, abyste mě...

Můžu se vás na něco zeptat?

No?

Proč vy se tak straníte lidí?

Protože rád říkám, co si myslím.

Lidem to vadí, koním ne, tak jsem radši jenom s koňma.

Proč se tedy trápíte se mnou?

To pořád kvůli tomu posudku?

Ale ne, to byl manželčí nápad, já bych... Tak proč? Na to ani nepřišel.

Proč, sakra, proč mě vyslycháte, proč?

protože se dá s váma mluvit na rovinu.

Takže si mě ceníte asi jako ty svý koně, co?

Ne, pane poručíku, vás si cením víc, protože koně neumí hrát čachy.

Spokojen.

Ano, pane majore.

Pane poručíku.

Prosím.

Přijeli pro vás.

Tohle měl u sebe.

Je na ně vyznačena kaplička mezi Reinholzem a Holiní.

Dobrý.

Dobrý.

Tak ho přiveďte.

Koubek, pojďte.

Jan Neuberg.

Odkud? Z Marianek.

Kde vás chytli?

Ve skalách, v soutězce.

To jste už lety svou kapličku minul.

Vracel jste se na zpět hranici.

Šel jsem k ní přece od začátku. Proč?

Chtěl jsem ven.

Já tady... Já tu prostě nechci žít. No já se... Počkejte.

Tak proč máte na mapě označenou kapličku?

Tam se se měl ukrýt.

A počkat, až vás převezmou a předají na akci.

Na... Na jakou akci?

Tam na mě čekal ten člověk.

Vedl mě dál k hranici.

Jak vypadá?

Popište ho.

Nevím, no.

Pilat má nevím.

Ničeho jste si na něm nevšiml.

Vzpomnějte si.

Nevšiml. A dejte mi pokoj. Tak pomalu, pomalu.

Odveďte ho.

Tak co si o tom myslíš?

Docela dobrý trik.

Agent dělá, jako že jde přes kopečky pryč.

Ale proč si vymyslel toho chlapa, který uměl jíst?

Neměl přece ani zbraň.

Mohl klidně říct, že šel sám.

Co jsi to udělal?

Jak jsi si to mohl dovolit?

Obětoval jsem malou věc za velkou.

Ta velká věc, to jsi ty?

To, co mám zajistit.

Přebral jsi peníze a ještě si toho člověka obětoval.

Nebudu se koukat, jak si druhý žijou.

Já riskuju život porád, každej den.

To není možný.

S takovými lidmi, jako si ty, nechci nic mít.

Ničemu.

Rošťáku!

Jste ze starý školy.

Tohle je boj na život a na smrt.

Jestli jste to nepochopil, tak jste se do toho neměl pouštět.

Zpráva z VBS, Mariánek.

Tak co?

No jo, tak to teda ne.

Když byl včera odpoledne na pracovišti v kanceláři, tak nemohl být současně na

druhé straně.

Připravený k přechodu.

Klíče.

Sedněte si.

Podívejte se na svoje věci znovu a s rozumem, pane Nijberg.

Ten člověk, co vás vedl, vás poslal k soutěze do skal.

Ano? No jistě, ale to už jsem všechno vypověděl.

Ale tou soutězkou chodí hlídka se psem. Každý to tu ví.

Vedl vás tady nejhoršímu místu, ale dál s vámi nešel.

Co? Co tím chcete říct?

No i kdybyste tou soutězkou prošel, stal byste se pod stanoviště.

Přímo do rukou hlídky.

Chápete?

Ale z jakého důvodu by to dělal?

A řekl jste nám všechno?

Dal jsem mu peníze v takové větší obálce.

Viděl jste mu do tváře?

Ne, byl jsem zády.

Položil jsem je tam místo mapy. Vzpomeňte si.

Ničeho jste si jinak nevšiml?

Ano, všiml.

Kulhal.

Ke kapličce přijel sám.

Jdi se tam podívat.

Co tady děláte?

Tak, počkat, počkat.

Pěkně od začátku. Jak to bylo?

Co, co tak bylo? Já jsem pro cihly. Ke kapličce.

Ke kapličce.

Zrovna dneska.

Náhodou. Náhodou ne, sválně.

Jak to sválně? Stavím maštál pro kobylku.

A žádal jste o povolení?

Co, o povolení postavit maštál?

že si smíjte odvízt cihly z té bouhračky na lesní správě.

Lesní správa ONV na KNV?

To já znám, to bych se dočkal.

To bych měl kobylku dvě zemi na mraze.

A kde jí máte, tu kobylku?

Vytížanu nemáte.

Tak co se pořád o ní staráte? Co o ní mluvíte? Co se na ní vymlouváte?

Dokud nebudu mít maštal, tak si kobylku nepořídím.

Já ji chci přivízt do čistého, do hotového.

Já mám zvířata rád.

Tak tohle jsme tam našli.

Tak půjdete s náma.

Tohle nám budete muset moc důkladně vysvětlit.

Tak tenhle ti prošel.

Stopa, kterou si poslali, je jeho. O tom není vůbec pochyb.

Můžu si ho vyslechnout?

Nemůžeš, než je. Než jsme ho dostali, ztratili jsme dva lidi.

Rozuměj, nic ti nevyčítám.

Nemusíš. Já si to vyčítám sám.

Proč jsi mě zavolal?

Máme tady člověka, který s ním navázal spojení.

Já dohromady nic nevím, prosím.

Opravdu ne.

My víme, že měl u vás ukryt.

Kdo ho odtud vyzvedl?

Nevím. A kdo ho převedl od hranic až sem do varu?

Nevím.

Jak se sem tedy dostal?

Já sem se ho na to neptal.

On vám o tom nic neřekl?

Ne, jen se smál.

Čemu? Že si při cestě sem pěl Archimedes.

Nebo Sokrates.

Archimedes nebyl filozof. Tak asi Sokrates.

Sokrates, prosím.

To pro všechny dost, na každýho se dostane. Je naš moc, ať. Když už máš,

nechte to, chlapi, tak mi nešlavte po nohou.

Ticho!

Ticho!

Tak sakra držte hubu.

Přišel nám dopis.

Milí chlapci, velice se vám omlouváme, ale pro neodkladnou zakázku na export

nemůžeme přijmout vaše pozvání k taneční zábavě k určenému termínu.

Přihlásíme se ale určitě později.

Nebo vás sami překvapíme. Tak se nehněvejte. S upřímným pozdravem,

porcelán, národní podnik, stará role.

Pragma faulon.

Tak tam zlom vás.

Jenom jsem se chtěl zeptat, komu dáte Silvii?

Neboj, bude v dobrých rukách.

Já, já vám musím něco říct.

Tu noc na čáře jsem chtěl zdrhnout.

Proč mi to říkáš?

Abyste to věděl.

Já jsem vám to chtěl říct dřív, než odejdu.

Co se mnou uděláte?

Zachovám spovědní tajemství.

Proč byste mlčel?

Chceš zdrhnout teď?

Teď ne.

Teď je všechno jináč.

Tak drž hubu!

A myslíš si, že to byl někdo jinej, kdo chtěl přes čáru?

A jinak ve slušný společnosti se klepe, než se někam vejde.

A podle řádu se o rozhovor žádá.

Dovolte mi odejít.

Jdi.

Počkej.

Pošli za mnou Marišku, že ho čekám venku.

Ale to vám řekl určitě nesmysl.

Proč by si ten agent měl připadat zrovna jako Socrates?

Právě. Mně se to taky nezdá, jako s tím Neibeltem.

Připadá mi to všechno nějak naaranžovaně.

Ovšem, když u něj našli ty peníze?

To mu mohl někdo podstrčit, to by nebyla taková práce.

Ale o to teď nejde.

Mě spíš zajímá ten Socrates.

Socrates, Socrates.

Počkejte.

Čím byl ten agent v civilu?

Policista. A ten druhý, co z toho vyslíchali v Karlových varech?

Řezník. Proč?

Přemýšlím, co takový řezník ví o antické filozofii.

Vás prostě napadlo to, co mě.

Že se ten člověk asi splet.

Určitě.

Právě proto chci, abyste ho vyslechl vy.

Já?

Kluci mě pořád přemlouvaj, abych tady zůstal.

A co ty?

Co já?

Jak ses rozhodl?

Nevím. To by si snad měl vědět, ne?

Kdybys to dělal jenom kvůli nim, tak to nemá cenu.

Už jdu!

Dali by mi četu, to by znamenalo povýšení a ještě jiný možnosti. A jaký?

No, třeba bych se na to mohl poženit. Jo, a tvoje žena by se den co den bála,

jestli se vrátíš domů. Prosím tě, tady už se dávno nestřílí.

No tak co, chceš, abych tady zůstal nebo ne?

To víš, že jo.

No, tak proč to neřekneš hned?

Ahoj.

www.hradeckralove.org

Anaximandros. Ne.

Atiménes. Ne.

A což Xenofanes?

Ne. Velice zajímavý filozof. Pokládá bytí za... za neproměné.

Permenides. Určitě ne.

Zenon.

Meliseos.

Já nevím, ale to není ze zlý vůle, prosím.

To nemá smysl.

Pane Jiráčku,

když si toho člověka představíte, jak vám říká, že si připadal jako řecký

filozof, co se vám vybaví?

Jaký máte pocit?

Žízeň.

Přece jen Sokrates.

Vypil číši bolehlavu.

Počkejte chvíli, mlčte. Já mám to jméno na jazyku.

Enes.

Enes.

Diogenes. To jsme pořád tam, kde jsme byli.

Moment.

Diogenes tedy nebyl opravdový filozof. Nezanechal ucelený systém, ale... Co?

Žil v sudu přece.

V sudu!

Tak co je novýho?

To byste nepochopil.

Všechno je jinak.

Mariško, připravte se.

Stoj! Lepsio.

To máte takovou žízeň?

Mariško, pozor.

Tak si rychle vyber, doktore.

Buď půjdeš do civilu, anebo do hajzlu.

Do civilu, pan Ševik, do civilu.

Do hajzlu půjdete vy.

Tak už tě pustili?

Museli.

Museli? No proč pak?

Ano, pak bych se staral o to zvíře. O jaký zvíře?

O kobylku.

Copak ty máš nějakou kobylku?

Budu mít. A kdy?

Až si postavím maštal.

Dokud nebudu mít maštal, tak si žádnou kobylku domů nevemu.

To je tak těžký pochopit.

Bude mít maštal.

Tak vidíte, bažanti, ode dneška už jste mazáci. A člověče, kdo uvaří? Neblbni mi

hlavu.

Promiňte.

Chtěl jsem vám věnovat Platonův teaitetos.

Ale já neumím řecky. Jak to tak vypadá, asi se už ani nenaučím.

To všem ohodně přicházíte.

Jinak mám faktickou poznámku k celému případu.

Diogenes samozřejmě nežil v sudu od piva.

Staří řekové totiž pivo neznali. To ovšem ohodně přicházeli, Mariško.

Taky jsem vám chtěl říct. Ten, kdo vás sem poslal, měl stejnou pravdu.

Správně usoudil, že tady asi filozofa bude třeba.

A, Mariška.

Tak sláva, už je tady i Mariška.

Padat, padat.

Podjezd!

Musím vás zklamat, žádná žádost o posudek nepřišla.

Přijdete na šachy?

Velice rád.

Děkujeme.

Já vás moc pěkně vítám.

Mě nás bohužel míň, ale dnes jsme bez hostinskýho.

Buďte zdrávi.

Tak to teda ne.

S tímhle si snad poradíme, že se vás nenecháme odjet.

Prosím, jen děte, jen děte.