Original subtitles

www.hradeckralove.org

Nemůžete dát pozor?

Promiňte, prosím.

Karle!

Toníchu, jsi to ty?

Co děláš?

To mám rado, že tě vidím.

Pojď do reuniónky, léta jsme se neviděli.

Oníku, ty jsi se změnil. Vůbec bych tě nepoznal. To věřím. Máš v paměti toho

neohrabaného tondu, s kterým se vůbec nepočítal. Ale ne, tak jsem to nemyslel.

Jen mě nic nevykládá. Já vím, jak jste když se o mně mluvili. Ty se na to ještě

pamatuješ? Samozřejmě, zlobilo mě to. Proč?

Tak co mě to dalo námahy, než jsem si namluvil nějaké děvče. Aha, už si

vzpomínám. A sotla se objednil ten mizera vojnar, děvče bylo fuč.

No a ve škole?

Co jsem se nadřel, aby něco kloudného zem

Ale ty ses mě jen poškroboval a hlásal si celé třídě svou životní moudrost.

Člověk se musí umět narodit, anebo dobře oženit. Tohle že ten říkal?

Ovšem. Máš pravdu.

Ano, ano, na to jsem dávno zapomněl. Ale já ne. A protože jsem se neměl narodit,

tak jsem se bohatě oženil. No, gratuluju. A pak šlo všechno jak na

drátku. Trochu pírek, blízný tánc, tyky a výsledek generálního říditele

Spojených železárek. No, tomu se říká kariéra.

A teď jsem zvědav, jak ty takový chytrý chlapi si uplatnil svoji filozofii v

praxi. Se mnou to dopadlo trochu jinak, než jsem si představoval.

Já, když jsem se ženil, byl jsem rád, když si chudé děvče bralo zlátky

úřednička z pojišťovny.

No, a teď žiju devět let stejnoměrným životem.

A jsi šťastem?

Šťastem?

No ano, jsem.

Totiž štěstím, jak je se dá vykouzit zvaná si stovkami měsíčně.

to znamená bez divadel, bez zábav, bez společnosti, tak tě z toho samotářského

života vytrhnu. Seznámím tě se svými známými a pro dnešek už tě nepustím. Ne,

to nepůjde, moje žena... O to se nestarej, napiš mi adresu své paní a já

tě omluvím.

Jak jsem tě mohl opovážit?

Ach, Harry, ty krásné orchideje.

Ne!

Někdy raději zemru, než bych zradila tvé temné oči tou

stíru divokého Barbaráka.

A je, Maška už zase bládní.

Kdykoliv jdu domů, tak nikdy nevím, jsi-li sama nebo máš-li tady nějakého

tité.

Stojím už pět minut za dveřmi a ty si tady hraješ teatr. Tyhle dramatické

momenty mě...

Té temné oči tvou sílu divokého Barbara.

Maško, nech toho Barbara, nebo začnu řvát.

Ty či nech tu Mašku.

Toňo, Sonjo, jediná ty moje.

Maško, já se to přece naučím. A nemusím si to takhle často zpívat a říkat si, že

to jseš ty, ta Toňo. Jak si ty vstipy.

A je.

Ty jseš nějaká navštvaná, víš.

Něco se ti nepovedlo?

Nepovedlo?

Nic se mi poslední dobou nedaří. Jsem z toho celá nervózní.

Libre to filmu je hotovo, hlavní úlohu mám zaručenou, dialogy mím bezvadně,

všechno vyšlo hladce, až na ty peníze.

Teď mi autor dělá hlavu, že nemohu se nadfinančníkat. U toho chápu. Kdo pak dá

dneska peníze do nejistého podnikání?

Nejistého? Copak já nejsem dostatečnou zárukou? Ty?

Kterému, Jelimánko, bystež tohle namluvit? Hm, Hodašovi.

Dnes určitě přijde a já už tyho utancuji. Hoda?

No, tancuje, rád se baví s těmi děvčaty jako ty ty, ale tím dělimánkem asi

nebude. Je na to příliš chytrý.

Uvidíme.

Moje úcta.

Děkuju vám. Prosím.

Připravila jsem vám milé překvapení. A víte koho? No klába, klába, klába.

Našeho nejlepšího kamaráda, mistra zámětníka.

Drazí přátelé,

přišel jsem mezi vás, abych vám ukázal a předvedl několik svých kompozic, které

vás jistě uspokojí. A jako prvé vám předvedu svého kanára.

www.hradeckralove.org

Mějte se mnou trošku strpení.

Dále mi tvrdíte, že získáte hodaše pro naši věc a dnes vidím, že se ani

nepokoušíte s ním promluvit.

Copak za to mohu?

Přivedu sebou toho nemožného člověka a ten si od něho nejde za celý večer.

A jako další vám předvedu jednu z mých posledních kompozic a sice

k rotesku při staří kamarádi. Pan učitel, pan

farář.

dostat si mariaje.

Ale co jste ho měli děvčátka znát, tak před patnácti lety.

Ale tak jsme ještě nebyli na pětě. Tykuš.

Žádná dva? Taky neukažte nosánek.

Zabavte nějak toho Vojnara.

Ostatní už zařídím.

No ale alespoň v peřince jste byli.

Ale Karel pobláznil všechna děvčata od patnácti let nahoru, jak se na ně

podíval. My jsme mu neříkali nadarmo, Karel, domkla.

Karel má štěstí, že přicházíte pozdě.

Právě jsem na něho prohradil všechny jeho hříchy mládí.

Ve sympatii jsou už i na straně hříchů.

Ale aby se pan vojnár nemusel červenat? No víte, my to podělíme s těřma očima.

Dobrý večer, Karle.

Dobrý večer.

Já ses tak dlouho zdržel. Čekám na tebe z večeří.

Nebudu večeřem.

Spolu spát.

Co je to?

Od advokáta.

Nebude to jistě nic dobrého. Aby jsi neviděla hned ve všem tragédii.

Karle, jestli máš ještě nějaké dluhy, řekni mi to.

Uskrovníme se.

Co?

Ještě více uskrovnit?

V téhle díře s rozvyklaným nábytkem?

V životě plněm bramorových placek a škubánků?

Kdy říže s kusem uzeného byla pro mě pravým svátkem.

Ale vždyť si nikdy nic neříkal.

Celých devět let. Právě že devět let.

Devět naprosto stejných sešílení stejných let.

Devět let vstávání a lehání kuchyně, která páchne jídlem.

Devět let kancelářské dřiny a pitomých nedělních procházet.

Nehradě bych se všeho utekl.

Váš parfém je o mamě.

Jak se jmenuje?

Andra Antik.

Přidaláte mi tak, jako antická bohina.

Bílý, mizerný život.

To musíš mít pořád ten utahaný župan.

Ale Karle, co se ti na něm nelíbí?

Teď je čistě vypraný.

Ale ty ses nějak špatně vyspal.

Dědál.

Jsi celá nadšichlá tou kuchyní.

No, uteklo mi trochu mléka.

Ale teď vstávej, nebo přijdeš pozdě.

Takže tady ubíjíme čas u kavárenského stolku.

Vždyť vám říkám, že Hodaš je už zpracovaný.

Někdy bych ho dostala do Prahy.

Slíbil, že zavolá, aby se o něho mě telefonem otravuje ten jeho vojnar.

A vy?

Jsem blázen.

Co s ním?

Já bych ho nepodceňoval.

Může nám být třeba dobrý. A Hodaš se v něm vidí.

Koukejte, Zložka má docela nové šaty.

Kde na to bere?

Mám novou slovu.

Kdybyste pracovali, nemuseli byste si námal hlavu přemýšlením, kdo z vás udělá

hvězdu. Začněte od piky jako já.

A jestli by vás něco je, tak se také uplatníte.

To tomu říkáš?

To by pro mě nic nebylo.

Když filmovat, tak jedině jako hvězda.

Chodáčku, to se načekáš. Chceš hrát asi komické staré.

Bylo.

Nebo vám jde někdo?

Co máš pořád s tím telefonem?

Čekáš, jsme ty rodinnou v dálnost?

Ještě něco takového. Pán Vojnár, telefon!

Hlavně vám děkuji za ty bombóny.

Jsou báječné.

Zlobím se na vás.

Protože jsi mě dnes ještě nevolal.

To není omluva.

Já vím, když je váš přítel hodaž v Praze, nemáte pro mě čas.

Co?

Že není v Praze?

Že odjete svou ženou k moři?

To nevadí.

Tím vojnarem se něco děje.

Ale však ona ta práce taky podle toho vypadá.

Nechci vidět, až má to který přijde. Tak dlouho se chodí se žbánem pro vodu, až.

Srdečně zdraví Hodaš.

Co?

On odjel?

No to je pěkné nadělení.

Pan generálník si jede pěkně k moři.

A my se můžeme klouzat.

Já jsem dělala, co jste mohla. Mě vinu dávat nemůžete.

No, necháte nic dělat. Ale teď už toho mám dost.

Když jsem se s vámi seznámil, to bylo nějakých řečí. Na každém prstu jste mi

napočítala deset finančníků.

Ale než by stáhli do kapsy, raději se přestali zajímat o vaše původy.

A já, hlupák, čekám.

Pořád čekám. A za rok mě řeknete...

Nedá se nic dělat.

Pano, máte pravdu. Máte docela pravdu, nedá se nic dělat. Ale s vámi.

Já si svoje libro to umístím, ale hlavní roli bude hrát někdo jiný.

Poroučím se vám.

Dobrý den.

Dobrý den.

Maško, dneska je můj nejšťastnější den. Představ si můj návrh na plakátická v

soutěži první cenu. Víš, co to znamená?

Kolik? Jak to kolik?

A tak, nejpačena není v penězích. Pojedu do Paříže, do Paříže na celý rok.

Budu tam studovat ve škole krásných umění. Mám takovou radost, že bych

přiděla. Jen se nezblázni.

Dívím se vůbec, že se někdo na tu tvojí mazanici nachytal.

Nachytal, nenachytal. Hlavní je, že za měsíc jedu.

Nábytek si složím už peditéra.

A co bude se mnou?

Copak ti dáš výpověď z bytu?

Ano, hnoď bych ho držela.

Všichni to se proti mně spikli.

Kašpar, ho daš, bratr, a teď i ty.

Bratr dnes píše, že mi nepošle už ani korunu. Tak vidíš, tak jeď domů a máš po

starosti. To by se ti tak líbilo.

Ty v Paříži a já za půldem svradlavem hokydám si takovém zapanákově. Ani mě

nezapadne. To bych si raději... Nebo... Co by bylo, abych se z toho

nedostala?

Je tu ještě Vojnar.

To je ten pravý, ten ti pomůže.

Co by nebo? Tak ty si představuješ, že bude dělat dluhy, padělat směnky, krách

a loupy. Když budu chtít, všechno udělám.

Ty jsi v poslední době učinená záhada. Samý telefon, vzkazy, teď zase Express

Recommendé od advokáta.

Nijaké alimenty. Co?

A protože jsem se přesvědčila, že můj synovec Karel Vojnar se moudře oženil,

že zaplatil dluhy, že žije slušně, proto mu

odkazují a zanechávám všechen majetek s přáním, aby ho

moudře užil.

Co tomu říkáte?

Je to možné, pane doktore.

Připadá mi to všechno jako sen.

Blahopřeji vám.

Takový sen by vám mohl každý závidět.

Chudák teta.

Neviděl jsem ji tak dlouho.

Žrá jako nuzák.

Sotva se najedla.

Proto mohla také ušetřit dvěstě padesát tisíc káče.

To už je slušný kapitárek. S tím už se dá hledat, co spodniknul, co?

Kvůli vám.

Dobrý den, pane vojnáře.

Ale pane

vojnáře.

Dovolil jsem si.

Malopozorna. Děkuji vám.

Děkuji.

Orchideje.

To máme ráno.

Lečno, já se ani nezasluhuju tolik pozornosti.

Vy, taková krásná, všichni se vám ovdivují.

Ach ano, jenže mě žádný nerozumí.

Nemají pochopení pro člověka s ideály a touhou po něčem vyšším.

Sníh, abych vám takrát pomohl vždy.

To je od vás krásné.

Ani nevíte, jak jsem stanul.

Prosím. Děkuji.

Pardon.

Musí to být krásně, když člověk najde blízkou duši.

Byl bych tak rád, kdybyste ji našla ve mně.

Chtěla bych vám věřit.

Dušila jsem.

Ale nevím.

Je to možné?

Vy, žena tak neobyčejná, takže bys byl spokojená s malým, chudým úředníčkem?

Já vám něco řeknu.

Já mám peníze.

250 tisíc.

Nemluvme teď o peníze.

Máma, strada, jaký jste?

Děčku. Dobrý večer. Dobrý večer, Karle.

Karle? Co pak je?

Přidali ti?

Přidali? Jak to?

Máš nové šaty.

A tak.

Přidali.

Žena. Zhasním.

Jsi spá.

Já jako odborník to přece musím vědět, Soňa není vůbec filmový typ.

Ať na ní hodím světlo ze strany, anebo zepředu, ať použiju

difuzínek, stále je ten obličej plochý.

No a tak jsem jí řekl, milá Soňo s Bohem, a kdybys měla třeba sto tisíc,

umění neznám protekci.

Češníku?

Přejete si, stečno? Jídelní lístek.

Vůmra s majonézou. Co?

Vůmra s majonézou? Nestačil by milostivé studený bývstek takhle z Olomouce?

To by se to popalo na dluh.

Napřed zaplajte dvěstě korun a pak si můžete poroučet.

Takový pakatel. Kdo pak to má nosit v hlavě?

Zbytek si nechtěl. Děkující jemnosti, já hned posloužím.

Je to obumraz vojené, je to prostředční stojňu.

Pardon, smím přisednout?

S podmínkou, že také mě budete chovat jako k dámě.

U mě začíná dáma teprve od sto tisíc.

To tedy ve mně musíte respektovat dámu.

Mám dvěstě padesát tisíc.

A můj snoubelec, pan Vojnar... Vojnar?

Ano? Je ochoten složit ti při podepsání smlouvy sto

tisíc korun. Suňo!

Teď se chováte jako opravdová dáma.

To vaše gesto, zabarvení hlasu,

úžasná mimika.

Jak říkám, jedinečný filmový typ.

Hodím na vás světlo ze strany.

Zač jsi zkoupil všecky ty věci?

Šaty,

raglán, klobouky?

A tady to všecko? Na svoje peníze.

Nezlob se, že se tě ptám, ale kde jsi vzal ty peníze?

Dopravo ti nic není.

Karlíčku, myslím, že je.

Vždyť jsem přeci tvá žena.

Na svoje peníze si koupím a budu dělat to, co budu chtít.

Ano.

Nehněvej se.

Tak jsem to nemyslela.

Já jenom... Až... Až

přejde tato zlá doba.

Až zapomeneš na místa, kam teď chodíš.

Pamatuji, že jsem tě dne přestala mít ráda.

Nemusíš se bát a stydět.

Já se nemám za co stydět, slyšíš? Vždy.

Vidět.

A za to, že jsem si tě vzal bez grejcel.

Já, študovaný člověk.

Ono se už nikde pohodáš a lépe než vyhodáš. Kale, nekřič. A co je na tě to

slyšet?

Život jsi mi otrávila.

Kde bych byl, kdyby nebylo tebe.

Držela jsi mě tady v té díře, s tím větším kroucením. Karle, Karličku,

prosím tě, dej mě pokoj.

Karle, pamatuj se, teď nevíš, co mluvíš. A vím, co mluvím.

A ještě něco ti řeknu.

Zabal moje věci a odpoledne se pro ně pošlu.

Karle, pro boha! Jsem řek!

Tato rozumíš česky, ne?

Rozumím česky.

A taky nejsem hluchá.

Ti se tam naviváť.

To je ksiku a smíchu.

Neruší tě to Evol?

Ráda se na to dívám.

Jsou tak veselí.

Měl bys jít taky mezi mě.

Trochu se pobavit, zasnout.

Vždy tě to musí mrzet sedět stále jen u mě.

Ale co tě napadá, jsem nejraději s tebou.

A až se uzdravíš, pak se sem vrátíme a pak budeme mě vyvádět.

Báno, to ničeho, pro mě není budoucno.

A tím dokazuje můj klient, že rozvrat v manželství jste způsobila vy. Ale pane

doktor... Okamžit.

Chci vás jenom upozornit, že vaše požadavky nesmí být přemrčtěny.

Jaké jsou vaše nároky?

Podstupné?

Pravidelnou měsíční částku?

Ne.

Nechci žádných peněz.

Co pak máte?

Své vlastní příjmy?

Ne, nemám.

A z čeho chcete být živa?

Pane doktore, trvám na svém rozhodnutí.

Pokud jsem s ním žila, starala a pracovala na něho, potud to bylo

správné, aby mě živil.

Ale za co si mám nechat platit teď?

Za to, že mě měl rád. Že si mě vzal.

Nebo snad za to, že jsem ho měla rád ať já.

Ale co si počnete, paní Vojnarová?

Víte přece, jak dnes ve světě vypadá.

Jak se chcete užít?

Dobrý den.

Jak si přejete?

a zříkám se všech nárokov.

Hlasím na váš podpis.

Tak, děkuji.

A poslyšte, paní Vojnarová.

Nejsem s tímto řešením spokojen.

Kdybyste někdy něčeho potřebovala, přijďte k němu.

Děkuji vám.

To případlo, že?

Člověk by se stal pomalu sentimentální.

Děkuji vám.

Kufry odnešte do hotelu a předejte je vrátit. Prosím tě.

Tak, Maško, za hodinu vyjede vlak.

Uvítali zdráva. A to mi nebudeš přádaný štěstí k mému snadku?

Jaké štěstí ti může vzít takového manželství?

Beřeš si stejně s Vojnarovi peníze.

Jinak byste se nepřepustila.

Tak sbohem.

Sbohem.

Dobré ráno, paní Vojmarová. Dobrý den.

Dobré jítro, paní Boučková.

Zbíráte a já teprve dneska začnu. Však je člověk rád, když má tu dřinu za

sebou.

Áno, lítra.

Teď jsem potkala Bojnárovou.

Lidia se vám kdy zhrozila, jak vypadá.

Ty ženskyně polovička.

Taky není divu.

Žívají jen od kafe, nikam nechodí chudá. Jen se trápí pro toho dareváča. To je

špat blábnům.

To on lout by za to stal.

Já bych byla v její kůži.

Já už bych si věděla rady, jak ho dostat domů. A jak.

Třeba na nosítkách.

Ale tu druhou mýzu bych mu se sakra menicky vyhnala z těla.

Kdyby na to nebyly zákonný, že jo?

No tak ať jsou. Těch čtyřadvacet hodin bych na to obětovala. Ale pak bych měla

doma pokojna do smrti.

No, nemám pravdu?

Nápravdu. Já bych se bála. A to já zas ne. Já bych to udělala taky.

Sonička. Soničko.

Soničko.

Sonička chce... Sonička se dnesky napadá.

Potom bude hajat dál.

Měl bych tak rád zůstat s tebou.

Chovane, když musím do kanceláře, jdu už bez tak pozdě.

Víš co?

Sejdeme se v jednu hodinu.

A obě?

Savary.

Ano?

Paní, tři dny jsem neměl sousto v ústech. A doma mám nemocnou ženu a dvě

malé děti.

Rok jsem bez práce.

Všecko už jsme prodali.

Chodím takhle. A venku už je zima.

Proboha vás prosím.

Počkejte, podívám si.

Zaplať vám to, pán Bůh.

Pan Vojnár není přítomen? Měl důležitou cestu, musel dojít.

Pan Vojnár má denně důležitá jednání mimo kancelář.

Úřední hodiny pro něho neexistují. A svou práci vykonává tak ledabile, že se

vůbec nedá použít.

Přepracujte to.

Prosím.

Pan Vojnár, ať se u mě hlásí v ředitelně. Prosím, vyředím.

Cože už jsi doma?

Ale... Pohádal jsem se s ředitelem.

Vyhodili tě?

Co by mě vyhazovali?

Šel jsem sám.

Mám to až pokrk poslouchatelů stále jejich výklady, kdy mám pracovat a jak

mám chodit do kanceláře.

Tak jsme se domluvili, že toho nechám.

Tak tě staroušku přece vyhodili. To dohodu.

To bude spodná domákovka, tak vyhrni na mě!

Koliko vládáte řečí?

Doboručující listy. Nedá se nic dělat.

Nedá se nic dělat.

Jakou máte pravci?

Nedá se nic dělat.

Nedá se nic dělat.

Místo už je odsazeno. Přišla jste pozdě.

Pozdě. Pozdě. Pozdě. Pozdě. Pozdě. Pozdě.

Nedá se nic dělat. Místo už je odsazeno. Přišla jste pozdě.

Pozdě. Pojďte, pojďte, pojďte, pojďte, pojďte, pojďte,

pojďte,

pojďte, pojďte, pojďte, pojďte.

Nepušte mě!

Chci být sama!

Co to chcete udělat?

Nemáte k tomu práva!

Staří a choří drží se života se sláblou rukou a vy, taková mladá a zdravá,

chcete z něho utéct si?

Na Smichově vystoupíte. Ano.

Pokázala byste mi laskavost?

Prosím, doručte to na danou adresu.

Slípte mi, že jsem nevzdátel.

Ano.

Slibuj.

Když se vám říkáte, že svou nemístnou hrdostí ubližíte jenom sobě, no tak se

dá dneska něco ve světě kohřídit s takovouhle pavahou?

Dneska platí ve světě jenom sobětství, protekce a lokte.

To jsou ostatní jak snímu.

Jak si to vlastně představujete?

Hledat místo.

Kde?

U koho?

A jak je?

Tak já tady půjdu.

Kam chcete jít?

Tady zůstanete.

Přejděte si.

To vlastně umíte.

Chcete pracovat u mě?

Dvojitá frekvence, 80 měsíčně, stačí?

Pane doktore! Dobra.

Sonitko.

Nespíš?

Soničko.

Nechceš jít do divadla?

Je premiéra.

Nechci.

A co do variéty?

Je tam pěkný program.

Ani mě nenapadne.

Otravovate.

A biograf?

Nikam nepůjdem.

Budu by se raději staral o naši věc.

Peňte ty už dávno nad Falka Šparovi a nechážu, aby si zde mě dělal blázmy.

Filmovat tep pořád ještě nemůže.

Ateliéry nejsou volné, kameramán odjel do ciziny, počas týmu nevyhovuje, pořád

má nějaké výmluvy. A tobě je to fuk.

Ale Soničko, já tomu přece nerozumím.

Právě se ničemu nerozumíš.

Jiný mužík se zaradí, všechno zařídí, je na ně spolehnutý. Ale já si musím za

vším sama.

Počkejte chvilku, jen co naberu dech. Jde o nějakých schodů.

Dobrý den, paní Brýderová. Dobrý den.

Vidíte ji?

Teď je spokojená. Od rána do noci dře za pár mizerných stůdek a jemu nechává

úplnou volnost, aby si utrácel milionet stůdů. Takovou nějakou. Co to povydáte?

Milion?

Páni, já tomu nemohu ani věřit. Co byste nevěřila?

Když já řeknu milion, tak to není ani o korunu víc, ani méně. Pravděpodobně

milion. Takové peníze.

Takové peníze, páni.

Haló, pojišťovna?

Prosím, zavolejte mi pana vojnára.

Jak? Čeňová zaměstná?

Karel Vojnár.

Haló, sdělte mi prosím jeho adresu.

Vinskov, Karlova.

Jsem hodař.

Hleba pracujemeho muže. Ano.

Promiňte, že jsem vás přepadl.

Nevadí, právě jsem přišla z kanceláře.

Prosím, pojďte dál.

Děkuju.

Poslechte se.

Děkuju. Nemohu vám bohužel říct si adresu svého... svého muže.

Odstěhoval se. A nemohu vám jí zjistit.

To by bylo od vás velmi rostomilé.

Promiňte mě, nechci se vtírat, ale tak rád bych viděl, proč Karel odešel.

Karel...

Jsme se rozešli.

Jestliže vás to zajímá, zeptejte se přímo jeho.

Prominete mi nyní.

Omluvte mě, chápu, že vám velmi nepříjemně hovořit o svých záležitostech

s člověkem, který je vám cízí. Vítra vám sdělím Karlovu adresu. Jste velmi

nazdravá.

32806. Hlásí se doktor Polanský.

32806.

Byl jsem celý den tak zaměstnán, ani poješonovat jsem nemohl.

Dovolíte, abych vás doprovodil?

No dobrá, nespěcháte-li?

Dovolíte, abych někdy použil šťastný návrh a potkal vás?

Bude-li to náhoda, to jste dát dělat.

Řekl jsem, šťastná náhoda.

Milostivá paní, je tady nějaký pán a chtěl jsem mluvit s naším pánem.

Vždyť víte, že není doma.

Ale je to takový, ne?

elegantní pán.

Proč jste se nezeptala, jak se jmenuje?

Říká podač, nebo tak nějak.

Podač?

Tak proč se mi řeknete hned?

Co tu stojíte?

Že přijdu.

Prosím.

Kamer se ožení s penězi?

Hm.

Množstivá dobu nestává.

Pane řediteli!

Slečna Kolázová?

Pani Bojnárová?

Vy jste se prozdala za Karla?

To od vás rostl, milé, že jste nás vyhledal. Karel bude mít velikou radost.

A já?

Tolik jsem to nadzpomínala.

Vidíste, Karel?

Drahušku!

Já tomu nerozumím. To jsem rád, že tě vidíme.

To si zase jednou pohovoříme.

Proto bude nejlepší, když pojeme společně na oběd. My totiž nevážíme.

Země rád.

Omluvíte mě?

Převleknu se.

Převleknu se dobře, babci.

No.

A teďka pni božskou.

Prosím, pane doktore. Tak jak pokračujete, dívky? Já jsem z praci

hotová, pane doktore.

Paní Vojnarová dopisuje smlouvu s Hrušovským.

Hned to bude, pane doktore.

Nech je to na zítřek.

Nic se nestane.

Mate, zítra brzy stání. Raději to dopíši.

Dobrou noc. Dobrou noc.

No, tak jsme skončili současně, co?

Jen když je vše hotovo.

No, byl to perný den.

Teď hřela jste?

Ano, zde v kanceláři.

No, ale šálek kávy neuškodí, co?

No, přece mě neodřeknete.

Pojďte, půjdeme do kavárny.

Trochu rozstýlení nám neuškodí.

Velice ráda, pane doktore.

Karlek!

Kaspar je pryč!

Jak to je pryč?

No ujď a utek!

Kam by ujel?

A on se vrátí.

Taky si myslíš, že se vrátí a příští týden, že se začne filmovat?

No ovšem, když to řekl. To je to takového můžeš věřit jenom ty.

Já to věděla, já to tušila.

Mně si to si dělá blázy, ale ty pariži z naše peníze žije.

Jak to víš?

Napsal mi to uličník.

Nemáš se dobře, nejměš.

Roztrhla jsem ho.

Nepač. Podáme žalu.

Máme přece smlouvu.

Smlouvu? Ani nevíš, co jsi podepsal.

Takhle se nechá zapěhnout!

To byl tvůj přítel.

Za našeho přivobě.

Tak.

Tak já jsem lina. Já jsem muž. Já rozumím oponím dále, že to jsem. Já jsem

umělkyně.

Slyšíš? Ty hlupá fu.

Já, Sonja Kolářová, která mohla mít muže z tituly.

Bohaté, opradové muže. Ale ne takového omezeného slabochla, jako jseš ty.

Dáš mi 50 tisíc, budeš.

Tak vidíš, ty stavý blázne.

Ženu si opustil, existenci zahodil, aby ti taková

jemná kultivovaná dáma umělkyně řekla, že si

bezcený slaboch.

To je všecko málo.

Měla ti dát pár pohlavků, abys si zumědomil, že tenhle ráj tě stojí 250

tisíc.

Hlupáku. Ty idiotek.

Teď on už těch paritéřitů nemohl.

Mám z vás radost, paní Engel.

No, že už nevěsíte hlavu a že se z vás stal zase rozumný člověk.

Tak se mně to líbí.

Samozřejmě nic nedokázala.

Pomohli mi druzí.

A hlavně vy, pane doktore. No, no.

Jen žádné scény vděčnosti, nemám to rád.

Podívejte se raději, co je nového ve světě, to bude užitečnější.

Můj Bože.

Co pak vás tak rozrušilo?

Doktor Martin Brown?

Krásný muž.

Patří vaše rozechvění jemu?

Ano.

Ach tak.

Promiňte.

Nechtěl jsem být nediskrétní.

Pane doktore, chci se vám s něčím svěřit.

Potřebuji vaši radu.

Poznal jsem ho ve chvíli...

kdy jsem byla se svojí rozvahou u konce.

Slibte mi, že se nevzdáte.

Ano.

Slibuji.

To je vše, pane doktore.

A teď byste se ráda na ten svůj ideál podívala zblízka.

Ne, to opravdu ne, pane doktore.

Chci jen vrátit ty peníze, ovšem ne osobně.

Samá sentimentalita.

Mohli bychom je vrátit prostřednictvím vaší kanceláře.

Dobrá, zahraj si tedy na detektýva a najdu vám toho vašeho

záchránce.

Haló, zde doktor Polánský.

V posledním čísle vašeho časopisu je odjištěn obraz doktora Brauna.

Ano, prosím, sdělte mi jeho adresu.

Děkuji.

Počkám.

Děkuji.

Jsem šťastná, že jste přišel ve chvíli, kdy tak potřebují přítele.

Jsem vám v dispozici v každém ohledu. Děkuji vám.

Můj snědek byl omylem.

Ale milostivá paní, Karel vás přece miluje.

Tak ano, miluje, ale nerozumí mi.

Nemá pochopení pro člověka s ideály a touhou po něčem vyšším.

Jsem nešťastná.

Jedině vy mi můžete pomoci.

Obdivuji vás. Jsme praví muži.

O vás se může slabá žena důvěrou opřít.

Vychodíte mi musíme?

A nezapomínáte?

Že Karel je můj přítel?

A vy jste jeho žena?

Ano.

Ale... Můj rozvod je otázkou několika měsíců.

A pak?

Prosím vám, paní, aby mezi vámi bylo jedno pro vždy jasno.

Stíme vás ženu svého přítela?

A o rozvedené ženy se vůbec nezajímám.

Jste vám nesympatická.

Nelíbím se vám.

Špatně mě rozumíte, milostivá paní.

Jste krásná, líbíte se mě, jak kdyby nebylo Karla. Kdyby nebylo Karla?

Pane Karel?

Bohutíky je zde.

Vítám tě, Toníku.

A nezdár, Karne.

Co se ti stalo?

Jsem na mizině.

Tak zlé to není.

Karé rád přehání.

A pak z téhle věčné řetě o penězích nemohu ani slyšet.

Tak jdi pryč a neposlouchej. Já o nich musím mluvit.

Ty jediný, Toníku.

Můžete poradit.

Ale co bude dělat?

O peníze přišel, místo žádné nemá, co si počne?

Pane řediteli, prosím vás, pomozte mu.

Máte styky a možnosti.

Přimluvte se za něj.

Teď by si jistě svého místa vážil.

Vy ho máte ještě ráda?

Ráda?

Ne, nemám.

Ale je mi ho líto.

Dovolte mi jednu otázku.

Nemusíte mně dnes odpovědět. Počkám, jak dlouho budete chtít.

Chtěla byste být mou ženou?

Já? Vaší ženou?

Ano. Je to moje nejvroucnější přání.

Odpadá se o má místo.

Prvního se stavujeme.

Ty se zblázni.

Kam jsi? Našel jsem malý, slušný byt a když budeme šetři, vystačíme.

Co? Tak ty si myslíš, že ti budu zbláznout?

Prát na tebe a zpravovat? Po dvahu držou tam jít nádobí? Takyže budeš.

Ten blázni ty měsíc jedinou vydržovat slušný.

a nebudeš jí pracovat, nebudeš jíst.

O rozvedené ženy se vůbec nezajímám. Jste krásná.

Líbíte se mi?

Kdyby nebylo katla.

Slyšel jsi? Vojnar se zase vrátí. To už dávno vím.

Když má člověk protekci, všechno jde.

No on prý měl zdravotní dovolenost. No to taky měl.

Prachy utretil a teď mu bude pojišťovna dobrá.

No jo.

Ale ať si nemyslíš, že se tu zase bude ulejvat. Neboj se.

Ten už má hřebínek dole.

Jen aby.

Dnes večer se nezadávejte. Půjdeme spolu.

Jsme hosty doktora Brauna.

Doktora Brauna? Ale vždyť víte, že se s ním nechci setkat.

Proč? Chce vám nabídnout místo sekretáři.

Já nechci.

Odjíždí na dva roky do Anglie.

To je skvělá příležitost.

Mé místo je zde.

Tím si hlavu nelámte.

Už se bez vás obejdeme.

Chápu.

Přijáste mě ze soucitu.

Měl žádné scény.

Nemám to rád.

Nedělám scény.

Mohu se vdát.

Tak.

Proto tedy musel do těch bránků stoupit.

Z praktických důvodů?

Já chápu, že snědek je výhodnější, než sebe lepší místo.

Já chápu.

Jsi ty stranou, že já?

Jsi ty stranou.

To velmi moudré.

Smím se vás zeptat, jak se ten pán jmenuje?

Ředitel Hodaš.

ze severozápadní, ocelářsky.

No to všem gratuluji, paní Vojnarová.

Promiňte teď.

Nech to odštedí. Káva ti vystydne.

Ta káva má nezodpornou chuť.

Musím šetřit. Je zde žita.

Je taky nechutná, nedělám řeči. No dobře, já už mečím.

Musí mít přivadleně.

Přijdu hned.

Volám za Karla Vojnara.

Ptal jsi něco vážného.

Karel vás potřebuje.

Přijdete?

Hned?

Co se stalo?

Proč jste mě sem zavolala?

Karel umírá.

Proboha! Puste mě k němu! Je tady lékař!

Jen žádný zpěch.

Lékař přijde.

Ale i policia by vás zackla.

Sračina! Píšte!

Jste v pasti!

Nikdo vám nepomůže.

Jakou to hrajete se mnou komedii?

Dokáži, že jste svého bývalého muža otrábila!

Jste šílená!

Cesty!

Karle!

To nám stačí.

Rychle to oglebněte, slično.

Pane řediteli, zabila mi muže.

Chtěla jsem mu pomstit a mě také.

Ty! Ona!

Já jsem, dali jsme jí kávu, něco do ní nasypala.

Pojďte.

Vy, paní Jindru?

Co jste to udělal?

Doufám, že přijdeme v čas, pane doktore.

Zavolíte policík!

Zabila mi muže!

Odznámila ho!

Jen se jí podívejte do kabelky!

Má tam věc!

Jak víte, co má paní Vojurová v kabelce?

Vím to.

Odveďte laskavě paní Jindru k domu.

Ušetříme ji další rozšilování.

Já už to tady zařídím.

To není slovo!

Komedii jste hrála dost dlouho.

Váš muž nezemře.

Sám nám řekl, kdo mu dal jet.

Byla jste to vy. To není pravda!

Karadě, nikdo mě neviděl!

Nikdo, nikdo, nikdo!

Děkuji vám, pane řediteli.

Teď už mě opravdu můžete nechat samotnou.

Vy jste tak obětavý ke mně.

Je to jen nová přátelská služba, paní Inga.

Jen když vás opět vidím klidno.

Dovolíte, abych vás brzy navštívil?

Budete vždy srdečně vítán, ale jenom jako

přítel.

Chcete tím říct?

že odmítáte mou nabídku?

Prosím, nezlobte se na mě.

Ale nemohu jinak.

Jste skvělá žena, paní Ida.

Škoda, že vás nemohu nazývat svou.

Tak, hoši, padla.

Nazdar, naschledanou. Dobrou chuť.

Už bys to mohl taky nechat.

Na mne doma nikdo nečeká.

Jsem tady docela rád.

Nebude-li dlužný obnos zaplacen do tří dnů,

podáme na vás žalobu.

S veškerou úctou. Pojď dál.

Doporučeně, pane doktore. Samozřejmě.

Pane doktore, v kanceláři čeká paní Vojnarová.

Co? Tak pojď si to odeřekla hned.

Vítám vás, paní Vojnarová.

Račte dál.

Tak co vám nesete?

Přišla jsem si pro vysvětšení.

Vysvětšení?

Tohle je zase nápad.

Na co?

Chcete si ho dát za rámeček?

Pověsit ho panu generálnímu řediteli na psací stůl?

Ještě se mi tu dejte do brevu.

Vy... Vy si potrpíte na scény, co?

Nenávidím scény.

A nikdy jsem je nedělala.

A za to, že brečím, za to můžete jedině vy.

Co, já?

Proč mě vyháníte do světa s člověkem, kterého vůbec ani neznám?

Jenom proto, abyste se mním zbavila. To bylo to já. Já vás vyháním?

Ano. Vždyť se chcete vdávat.

Ale já se nechci vdávat.

Já chci zůstat tady.

U vás.

Já vás mám ráda.

Ježiš.

Vážně? No tě.

Vážně? No tak proč si to neřekla?

Někdy bys věděla, co jsem se natrápil kvůli tomu.

mizernému Brownovi, ty milošklivá jindro, ty malá moje... Prosím, prosím,

nemám žádné střeny.

Nemám to ráda.

Takhle.

A jak ti vlastně říkají?

Oje.

Připrav se na nejhorší.

Pepik.