Original subtitles

Zkusím to, počkejte u telefonu.

Prosím,

tak jsi? Jo, to jsi ty, ano. Nerozumím. Ne, dnes se řenu ti vůbec absolutně nic.

Dobrý. Dobrý, řekni to.

Ano, tak jsi.

Čekajte, my to zjistíme.

Ano, dobrý den, pane doktore.

Ano. Pane doktore, máš něco? Nemám vůbec nikde nic.

Bohužel, nemáme. No, nemáme nic volného.

No, nemůžeme. Tak no.

Ano, já vím, že jste na parkáři.

Dobře.

Jaká je adresa?

Ano, znamená, okamžitě.

Co si chtěla na mě?

Halo?

Ano, okamžitě.

No, jaké jméno? No, přeslechla jsem to.

Prosím vás, přečte víc.

Ne, ne, ne, ne.

Tak bohužel voz nemám.

Dítko, nemáš něco do nemocnice, je to nutný.

Holka vůbec nikde nic, já nevím, co se to děje, já jsem z toho úplně vedle už.

Prosím, že jí až něco budu mít, tak zavolám. Prosím, tak si. Ano, já promím.

Ano, ano.

Ano, tak si.

Pane šef, prosím vás, na vinohrady, prosím vás.

Ještě sem nejed, dámy.

Jitko, prosím tě, ta panice potřebuje nutně dostat do nemocnice. Zkus to

vysílačkou. Počkej moment, prosím tě.

Já jedna, já jedna, volám nutně 105, 105.

Přihlašte se, přepínám.

105, 105, přihlašte se, přepínám.

105, co je s vámi?

Potřebuju na polovku, nutně. No jo.

Už jsem tady, zlato.

Bohužel, Lituško, foukla mi guma.

Montuju na pohořelci.

Pozdravení našeho politického života může zajistit pouze silná a zdravá

pozice. Nerozumím. Musíme provždy skoncovat s politikou milicionářů.

No prosím.

Ale jistě, jak tě mohlo napadnout, že bych zapomněl.

Dítko, dej mi, prosím tě, napíj. Já už nemůžu z toho ani mluvit. Tak si jedna

volá volné vozy.

Já ti řeknu, já už se vůbec nenamáhám. Ty chlapy si z nás dělaj vyloženou

legraci. To není možný, tohleto.

Já jdu k vedoucímu.

Co se děje? Nám tečou nervy. Co máme říkat lidem? Ať si koupí i kola, bude to

ještě horší.

No tak něco udělejte už. Dobrá, promluvím s ředitelem. Ale dnes ne, mám

výročí svatby.

Takže to můžeme zabalit. Jistě, ale až po šichtě, Janičko.

Podívám se po nich, vím, kde se slezají.

U spolupráce se Sověty?

Ano. Ale jako rovný srovník.

Chceme-li v průmyslu hrát důstojnou úlohu, nesmíme se utápět v názorové

izolaci. Naši představitelé by měli využít každé příležitosti k navázání

kontaktu s těmi, kdož představují světovou kpičku.

Tebe už taky zajímá jen to žrádlo, člověče. Každý má svůj program, ne?

Co by si nedal? Ale prosím, ať si dá, ale taky se musí zajímat o to, co se

děje ve světě, ne?

A že venku drnčej telefony, to vás nezajímá, co?

My jsme si zažádali uplatovou úpravu a taky to nikoho nezajímá. To je věc

jednání. Ale sedět v hospodě a žvaní, to je... Sabotáž. To jsme slyšeli v 50.

letech. To se to kecá, když to sype. Prosím tě, neštvi.

Víš dobře, že jsem na voze měl více, než beru teď.

Pánové, že bysme se na něj složili.

No jsou blbý folky.

Evžene, dej už s tím sem pokoj.

Prosím tě, řiď, já to vím.

Co mám dělat, no?

Žena ho podat chtěla a když jsem ho nakonec sehnal, no utekla mě zvrchním z

reprén.

Nesmějte se tak blbě, to se může stát každému.

Pánové, je tam nějaká dáma, pod sebe na letiště.

Tak já jdu, no.

Nikdo?

Dobře, nevadí.

Překně, děkuju. Připravil jsi mě vorito.

Právě vyšel reportér, prohlášení Ludvíka Vaculíka, spisovatele svědomí národa.

Nekompromisní postojí z Trkovského.

Večerní Praha, právě vyšel reportér, prohlášení Ludvíka Vaculíka.

Večerní Praha, zabil vlastní ženu.

Jsme pro marxismus, ale musíme pro něj najít novou variantu, protože leninské

pojetí se pro naší zemi... Prostě nehodí.

Naše společnost je vysoce vyspělá, kulturní a potřebujeme pro ní najít

takový model, aby se v něm každý jednotlivec mohl uplatnit jako osobnost.

Já Dubčekovi věřím. Je sympatiálka, dělá to dobře.

Co je? Já nic nevidím. Chlapci, nejde mi plánplout oči. Měli jsme tak někdy

komunistů kritizovat jako teď, co?

Dubček je přece taky komunista, ne? Jo, ty jsi jaký chytrý.

Ale jdi, jdi ty na divo.

My chceme svobodu.

Svobodu. Jdi domů k mamince, ty. Ať si každý trenerou.

Co je komu do toho, co já dělám? Když se mi zamene, tak si vylizu třeba na

Národní muzeu.

Aby jsi tam pak zpravoval roztaraný fusekle, co? Když se ti to nelíbí, ty

konzervo, tak si táh

Vy nemáte taxametr?

Já nejezdím za peníze.

A vy už žijete v komunismu.

Zatím ne.

Jsem dispečer taxislužby.

A když něco hoří, tak to musím hasit.

To, abyste jezdil s hasičskou přihobou.

Dovolíte?

Prosím.

Vaše žena?

To bych měla znát.

Závodnice?

Vývala.

Pomalu je to.

Jse šaleno zase o vteřinu pomalejší.

Na co myslíš na tom startu, co?

No, zůstáváš tam vyset.

Tak ještě jednou.

V kolik vám to letí?

Já neletím. Spěchám naproti Bratrave.

Neviděli jsme se osm let.

Pane, já si užila.

Teď, co vytáhli tu železnou oponu, se to pomalu lepší.

Naplánujte si od září dva kurzy na vrch a houby se staráte, jestli se to stihne.

Jdeno, nedělej potíže. Víš, co jsme slíbili na ČS TV?

Já vím, každé dítě plavcem.

Kam je chcete nadspat? Máme jisté možnosti.

Máte zvědomí hnát sem ty děti v pět ráno?

Stejničko, ty dokážeš všecko.

Lámat rekordy bylo od jak živa tvoje.

Ano, jo letím, letím, děkuju.

Pánové, mějte se krásně, já jdu v srpnu na dovolenou a vy to zatím nějak

vymyslete. Ahoj.

Ahoj. Zase jdeš pozdě. Nezlob se, jenom deset minut. No jo. Co říkáš, že bychom

si vyjeli na večeři?

To beru.

Tohle není pro lidi. My tady máme školení.

Soudru, prosím vás, potřeboval bych nutně dvě místa.

Pane vrchník, tamhle se uvolnil stoleček. Je milý, to byl jsem nocem

požádat mistra, aby ten stůl uvolnil. Je zadám pro cizí ambasádu.

Co ti to prosím tě napadlo říkat mu soudruhu? Ale nic mě neříkej, zblbnul

jsem to.

Já vím.

Taky jsem si chtěl posedět. Hm, jo.

Povečeřet.

Dobrý den, silniční kontrola. Vaše doklady, pana řidiči.

Zapněte si světla.

Dálková.

Směrovky.

Vrzdy.

Víte, že jste se dopustil dopravního přestupku?

Předjížděl jste na železničním přejezdu.

Ale vždyť je to jenom lečka.

Jenže traktor není dopravní prostředek, ale hospodářský stroj.

Váš průkaz, prosím.

No dovolte.

Omluvte moji ženu, je trochu přepracovaná.

Jste ochoten zaplatit pokutu?

A nezdá se vám to příliš krutý?

Buďte rád, že vám neštípnu.

Kupon soudruhu.

A jsme po večeři.

Říkal ti ale soudruhu?

Soudruhu řediteli volali z té mototechnu.

Ať to odloží na zítra.

Tohle dejte soudruhu Říhovi. Buďte tak hodná, čeká na to. Ano, spolehnute si.

Dobrý den.

Ahoj, tati. Ahoj, Milane.

No ne, ty se zmáhaš. A nový televizor. No, trochu mě to tady zmodernizovali,

ale ten obraz jsem jim nedal.

Já tady ti něco nesu.

Můžu říct soudrům, že přijdu.

A co u vás ve fabrice? Co je nového?

Válčíme. Mezi sebou? No, taky. Tak ahoj. Ahoj, ahoj.

Mudroch, čest.

Ne, nemám zapnutou televizi.

Dobrá, přiď.

Právě uplynulých 20 let socialistického zřízení jasně ukázalo, že téze o

vedoucí úloze dělnické třídy jsou jen mlhavým přeludem.

Masa komunistů se opírá o svůj třídní původ a není dostatečně uvědomělá ve

smyslu vzdělanost. Co tomu říkáš?

Aspoň vidíš, proč se říká televizní kanál.

Troufají si.

Postupně by likvidovali všechny revoluční vymoženosti.

Zatím je to jejich zbožný přání, ale horší je, že jim to trpíme.

Chceš vybrat skleniště milici a jít do ulic?

Máme dost práce pod vlastní střechou.

Bláhova parta nám rozkládá morálku, organizuje podpisový akce. To je teď v

módě. Na každém rohu se něco podepisuje. Něco?

Rozsudky smrti.

Každou chvíli se ozve do telefonu anonim. V soudruhu už jsi vybral

kandeláber, na kterém chceš vyset?

To se mluví o socializmu slízkou tmáří.

prý přijel ředitel.

Jo, já se o ní nestarám.

Já jedu na dovolenou. Já ti sebou pučím psa, nechceš?

Co velbneš, já mám bytelnou kočku.

Ta musí vypadat, když letí na trabanta.

Hele, odpal, nebo ti z té neštovice udělám kůži na okna.

Hergo, člověče, tobě to jezdí jako citron.

Poslouchej, tam je to nějaký divoký.

Slyšíš? Tyhle korunkový kšefty mě nerajcujou.

Víš, co je to, G-Centrum?

Družstvo podle novýho modelu.

Když tam přijedeš s kortínou, tak seš za rok v balíku.

Tam to frčí jenom za valuty.

A ty máš kortínu?

Ne, ale narazil jsem si prachatou bábu.

Jenomže na to musíš mít karoserii.

Tak dost!

Kraválem se nedomluvíme!

To bych taky nikomu nedoporučoval.

Ale to jsou řeči vy v oboze a on v okoze.

Zaplaťte a budeme šroubovat. Co je to za dribling?

Tak nám řekněte jasně, jak je to s naším návrhem na úpravu platů.

Mám ho ve stole.

Takže juhledu.

Nálemci, řekajte důstojně.

Každopádně jsme fajnoví.

Návrh sválila odborová organizace, tak co?

Najednou.

Nedávno jsi vykřikoval, že tě uráží podřizovat se diktátu negramotný masy.

Sakra.

Řekněte něco.

To není jeho hostuda, že musí tak si kařit.

My chceme odpověď ředitele.

Konkrétní.

Dostanete ji na řádné schůzi.

Ale nedělejte si iluze.

Vydělávat za volantem přes deset tisíc měsíčně, to nikdo neodklepne.

To se nedá takhle zjednodušovat.

Nezáleží na tom jenom umět kroutit volantem.

Jde taky o to, co máš navíc.

Já například?

Pět jazyků.

Perfektně.

Hele, doktore, když seš tak přes ty jazyky, nemohbys mi to přeložit do

francouzštiny?

Tak ven.

Děvčata, za prvé je to pomalý, za druhý je to vospalý,

za třetí, co ty ruce.

Chce to vytahovat z ramene.

No a na hladině bejt, boky nahoru, jste strašně utopený.

Chvilku si odpočinem.

Netušila jsem, že tě ještě někdy v životě uvidím.

Škrtla jsi mě?

No. Vidíš, to já zase tebe ne.

Přijel jsem.

Chopil jsem se první příležitosti.

Jen kvůli tobě.

Já vím, máš Praho být uražena. Byl jsem prostě nemožně žádlivý.

No, to je pryč.

Všechno je úplně jinak.

Slyšel jsem.

Jméno si změnila?

Ano.

Jsi šťastná?

Mám zajímavou práci.

To já taky.

Ale chci ještě něco navíc.

Víš... Promiň, nemám teď čas.

Ahoj.

Spravuju ti tu lampu.

Co to je pozdě?

Přeš ti si tu.

Tady.

Když jsem zádala knihu stížností vedoucí Modrochová, mě hrubě odbyla ten

Černá Praha 5.

Co tomu říkáš?

Je to nepříjemný, ale to se vysvětlí.

Zavolám do redakce. Prosím tě, počkej, neblamuj se.

Byla jsem tam osobně.

Podpis i adresa jsou smyšlené.

Tak je to tedy.

No, začínám tomu rozumět.

Aby jsi věděla, vůbec nejde o tebe.

A o koho?

No přece o mě.

Když to nejde přímo, zkoušejí to i ze zálohy.

Co uvidíte na obrazovkách dnes večer. V 19 hodin televizní noviny. V 19.30

promluví k problémům dneška docent Hermach. V 19.40 pravidelná relace

redaktora Škutiny.

Ve 20 hodin první část publicistického seriálu Pravda o mém muži.

Pásmo přímých svědectví, autentických materiálů o pozadí politických procesů v

50. letech.

Taxi služba.

Ne.

Ne, soudruchal už odešel.

A to neříkal.

Ráno určitě. No samozřejmě. Spolehněte se, vyřídím.

Jste se vrátil?

Něco si potřebuji dodělat.

Kdo to tady uplidil?

Buďte rád, to nebyl stůl vedoucího, ale vrapčí hnízda.

Hele, já jsem v něm i znal. A co, když někdo přijde?

Jak to vypadá? Je jako, kdybyste neuměl úřadovat.

Vždycky, že neumím.

Já se rozčiluju s někým hádám.

Co tak poslušný úřada dělá?

Čí jsou to stopky?

Nevím.

Přinesel je Evžen. Našel je ve voze.

Kde je vřen?

Jan Barandov.

Mám ho přivolat?

Ne, to počkám.

Snad by se měli dát do vody.

Co?

Aby ti nezvadly.

Tak už běž, běž.

Mami, já tady nemám ručník.

Pane Tvaře, tak smutně.

Já to beru sportovně.

Podívej, co mi udělali ve sprchárně.

To jsou fóry, viď?

No vidíš, už to máš zpravený. Podívej, to udělali Milenovi v továrně.

Bytomci. Ani mizernej Hakenkreuz nedovedou pořádně namalovat. Ukáž.

Fakt? To mohl udělat jen debil. Ne, Milane, s tím se nežartuje.

Nenávidí nás, protože si nechceme pošpinit minulost.

Minulost? To mě připomíná návštěvu muzea.

Ukazovali nám pionírům, jak mistrně uklidit revoluci do vitrýny.

Co tím chceš říct?

Nic.

Vůbec nic.

Nebalit slova, dostane Jolu, to jsem se naučil od tebe.

Říkám, co vidím a co mě žere.

Třeba ty táto starý komunisti a scházíte si jako ilegální skupinka.

by to být docela chytrý, kdybyste tu dělovou ránu dali vy.

Nechtěl bys si říci jak?

Jako v našem cechu.

Přišel rozhlasák a nastrkuje mikrofon.

Soudruzi, jak přijímáte obrodný proces?

No dobrý, proč ne?

No jo, ale pak vyjel s milicema.

Souhlasíte s jejich rozpuštěním?

Přál bych ti vidět točača.

Vyjel jak nadupaná pětistovka.

Dobrý večer, bánové.

Kde dáte, prosím, někoho? Prosím vás, pan inženýr Brotánek. Ano, ano, ano. Má

rezervovaný vůl, prosím.

Dvacet.

O, promiňte, promiňte.

Kde jsem pošlil čišníka?

Odšle se v lahe v šampusu, prosím, služba.

No, tak tohle to si dám líbit.

Mr. God, to je kusanec.

Doufám, že taky nechcete dělat striptýs, paní Černá z Prahy 5.

No, ale že mi to ta večerní Praha zbaštila, co?

Ale mezi námi na rovinku to s tou Mudrochovou dobyla kurvárnička.

No počkej, počkej, jak to myslí.

To asi jen charakter.

Když to, tak mě nepověd, ne?

Děkujem.

Tak ať nám to vyjde.

No jen aby přišel.

Do takovej vedoucí odboru na financích, to je nějaký zvíře. A můj kůň?

S kým myslíš, že jsem konzultoval tu naši platovou úpravu?

Veďte, pane inženýre.

Pustivá poklona, pane inženýre. To je inženýr Brotánek z ministerstva financí.

Hejtmanek, jméno mé.

Posaďte se, pane inženýre.

Ještě jednu lahev, prosím. Co?

Ještě jednu.

No jo, ještě.

Jsem rád, že vás poznávám.

Tady doktora Sedrš, to je to hlava.

Já nic jinýho nedělám.

Jak stojí naše záležitosti? Snažíme se.

Ty konzervy musí rychle do sběru.

Já vím, ale nebude to snadné.

Mudrch je starý bolševik. On už má nějakou tu šarvátku za sebou. Moment.

Sledujete projevy vládního ekonoma Šika?

Já nic jinýho nečtu. To je můj člověk.

Vaše požadavky jsou v naprostém souladu s jeho celostátní hospodářskou koncepcí.

Ale co mudra. No pořád nás straší, že podnik bude pasivní patnácti milionama.

Ten má starosti.

Jakoby to hradil ze svého.

To je pěkná zlodějina, to vám řeknu. Za takovou dekravinu takovej balík peněz.

To je umění, žádná pornografie. A stejně se divím, že to kulturní referent

Národního výboru pustil.

Každý si ten socialismus vykláda po svém.

Ne,

děkuji.

Ale vraťme se k těm patnácti milionům.

Tím se nenechte vyšachovat.

Budete mít podporu odborového svobodu. Já to s nima.

Skalní komunisti mají pořád ještě pozici.

To zařídíme. A hned.

Tak co?

Kanon.

Známku do telematu.

Prosím.

A to jste vy, inženýre.

Ale to jsou nápady, já už jsem... Já už jsem spál.

U Beneše taky tahali v noci z postele, když pekli mnichov.

No tak dobře, dobře, no, tak ať se ti dva ohlásí u mé sekretářky, ale zázraky

nečekejte.

A je to.

Právě jsem intervenoval vlivného činitele v ROH.

Páne inženýre.

Žádné díky.

My s vámi, vy s námi.

A pokud jde o ten deficit, navrhněte zvýšení cen za kilometr.

Já nevím.

Co se vám nezdá?

Aby se nám to nevrátilo zpátky jako bumerang. To je pravda, lidi budou

nasránit. No a co? Pardon.

No to právě potřebujeme.

Máme ve hře důležitější věci než vaše platy.

Musíme soudruhy přitlačit ke zdi.

aby se společenské problémy řešily fundamentárně. Hergot vám to zapaluje.

Nová fakta o smrti Jana Masaryka, senzační odhalení teroristických metod.

Nová fakta o smrti Jana Masaryka, senzační odhalení teroristických metod.

Hledáš něco? To snad vidíš.

Peníze? Ne.

Tak hleditku.

Víš co, běž do kuchyni a udělej si snídani a nech mě.

Stejně mi nepomůžeš.

Že by to bylo tohle?

No prosím tě.

Co pak nevidíš, že převracím celý byt?

Neřekla jsi, že je hledáš.

No tak jestli to má být vtip, tak to se ti nepoved.

Ale já jsem ti je fakt neschoval.

A jak jsi k ním teda přišel?

Náhodou.

Snad si sama vzpomeneš, kde jsi je ztratila.

Když se dostali až ke mně.

Jedeš na stadion?

Pak kamínám.

Odvezu tě.

Ne, děkuju.

Ahoj. Buď zdrav.

Stalo se něco? No, stalo.

Peperové se chystá. Tak pojď dál.

Možná bychom mohli tady, ne? Narád bych obtěžoval tvoji ženu. To už je pryč,

pojď.

Ty boxuješ?

Dřív jsem tam měl opravdu dobrou náladu. Teď si na tom vylejívám stek.

Taky bych ho někdy potřeboval. Pojď dál.

No, řeknu ti, máš to tu pěkný.

Nic zvláštního.

Pokoj s příslušenstvím.

Ale stálo to spoustu peněz. A znáš to.

O, B, P a niña.

Daj si kafe?

Ani ne.

Ty jo?

Jo, už se vaří voda. Tak mi udělej taky.

Ale bez cukru, jo?

Nějak se nám to kazí.

Já se ti stejně musím omluvit.

To nemyslíš vážně? No.

Smluvili jsme se na dnešek, vypouštěl jsem si auto.

No, to je mrzutý, ale já musím na stadion.

Takže Karlštejn, Křivoklád. No, tak se tam podíváme jindy.

Musím si něco vyřídit.

Vyřídit?

Zavezu tě tam a počkám, to přece nemůže trvat věčnost.

Prostě nemám náladu, budu protiv nám.

Zdeno, nebo se něco stalo?

Hm, myslím, že něco tuší.

No a?

Posaď se, pojď.

Dostal jsem hlášku, že Bláha má kontakty v odborovým svazu.

Nevím s kým, jen naznačuje, ale včera se v garážích vytahoval, že nás zamete.

Co je ti?

Ty mě neposloucháš.

Máš starosti?

Kdo je dnes nemá?

Jsou starosti a starosti. To máš pravdu.

Máme těch svejch dost.

O ty velký ať se starej za volantem nahoře.

Jenže za volantem může taky sedět nepřítel.

Já jsem z toho pitomej.

Pořád se mluví o stranické kázni.

A ty říkáš něco jinýho než vedení.

To se stává a je to moc nepříjemný.

Rozpoznat, co je pravda a kdo jenom plácá do větru, to není jen tak.

Zapravdu jsem vždycky musel bojovat.

Nikdy by bylo lepší neznat.

Co je ti, Jirko?

Proč najednou tolik pesimismu?

Proč?

Všechno se zamotává.

Všechno se zdá zbytečný.

Komu věřit? Ale tak počkej, počkej, počkej.

Tak mizerně na tom zase nejsme.

Vždycky se máme s kým poradit.

A prosím tě, mohl bys mě říct s kým?

No, hm.

Třeba s Marxem.

Nebo Leninem.

To ti nestačí?

No jo, ale...

Kdo ti to řekl, Bláhovi?

Budeš se divit.

Evžen.

A ty mu věříš?

No, tak trochu jsem ho zkorumpoval.

Dovolil jsem mu toho Ratlíka.

Jo.

Půl šestý, ahoj.

Dobrkaš ta tenora, co?

No můžeš si šánout pro štěstí. Počkej, počkej, ale zabůrávám.

To jsou fóry.

Tak přece do cejnovýho. No.

Zatím nic, čekáme.

Tak mi dej šlutka.

Ta zase čelá.

No jo, ale říkal jsi šluka, ne? Nebo, jestli to bláha na úru prosadí, tak

zaplatím celý metr.

Taky pak jestli. My jsme členové, neplatíme, no tak.

Nemyslíš si, že za tisíc peníze si můžeš koupit celý odbory?

A co si za ně koupím?

Když se chci volepit, tak jedině za tu rexi.

Čoveče, já ti teda vůbec nerozumím. Ty seš furt samá kortýna sem, kortýna tam a

najdou ti škrábou naše platy.

Mě to zajímá politicky.

Moc ti to kecá, frajerec. Mí než tobě.

Já tě sleduju.

Já tě voztře sleduju.

A zírám, jakýho máme předsedu. No, podstrčili nám ho.

Já ho nevolil, podtrhovače.

Hele, řekni to ještě jednou.

Kdo je u tebe podtrhovač?

Tak teď jste mě teda pěkně otrávěli.

My za vás kušníme na nejvyšších místech.

Dokazujeme tam, jak jste jednotný a vy se tady perete jako kluci.

Za našima zádama.

Styďte se.

No tak, tak co?

Snad aby jsme si šli zahrát, ne?

No tak, vybal to.

Co si děláš takový tajnosti, doktore?

Opatrnosti.

Kvůli tobě, ty bys byl první, který by to vykečal.

Ježiši mali, jak vykeli jste to. Dělal toho vražení tolik peněz a on to všechno

vyžená, ale... Hele, hele, tím odválu, tím odválu. A podeš mi to otře.

Ty větší trouba, ty větší štěstí.

No jo, proto ty seš furt samý tu zexy.

Pane velvyslanecký Rado, co jsem to slyšel? Vy prý nás chcete opustit.

Nerad. Zvykl jsem si na Prahu a mám jí rád.

Navázal jsem tu také četá přátelství, ale myslím, že už je na čele, abych šel

zase o dům dál.

Víte, začíná to tu jako kdysi v Budapešti a to není nic pro mé napli.

Tak daleko to u nás nedojde, držíme pevně o těže svých koní.

Těch na Národním divadle?

Poslyšte, až jste přesvědčen.

že zvládnete i krajní situaci.

Uděláme všechno, co je v našich silách.

Ovšem samozřejmě nemůžeme vyloutit, že se nebude i stříl.

Promiňte, spěchám.

Pane vrchní, dvě kávy a tonik.

Stejně si to neumím bez práhy představit.

Posaď se.

Stenu, já tě nechápu.

Když si vzpomínu, kolikrát jsi šla na startovní blok téměř bez šanci.

A z bazenu si snesla nový rekord.

Kde je tvá dravost?

Odvaha se vším se poprat.

Nechci mu působit bolest.

A mě ano.

Hm, ale on je můj muž.

Proč jsi se vůbec brala?

Přejete si kytičku pro dámu?

Ano.

To je v pořádku.

Hm,

nevoní.

Zdena, proč neodpovídáš?

Nerada o tom mluvím.

Nebyla to žádná maličkost zůstat tady sama.

Naučili mě perfektně plavat všechny styly, ale v životě jsem hrabala čubu a

polikala andělíčky.

Ujali se mně příbuzní.

Zvali na obědy, litovali.

On je jiný kamarád.

Je hodný, ale to je všechno.

Děkuji.

No vidíš, sama uznáváš, že se k sobě nehodíte.

Teď je nejpřírodnější chvíle.

Hrany se se uvolnily.

Teď to celkem jde snadno, ale kdo ví, jak to bude za měsíc.

Teď nebo nikdy?

Asi to nikdy.

Zdeně, já se nechci naivně chlupit, ale já mám vážně dobrý postavení.

Vedu fotografický podnik.

Aby jsi viděla, co dělám.

Mám zakázky z celé Evropy, tedy západní, pochopitelně.

Reklamy?

Víš, kolik to nese?

A co moje práce?

O tu se nestrachuj.

Voda je na celém světě stejná.

A ty máš jméno, popadnou tě oběma rukama.

A ty to s mladými lidmi umíš.

Ale ty jsi tam přece taky nežil, jako Robinson.

Jistě příležitosti byly, ale proč o tom mluvit?

Prostě jsem tady.

A to mluví za vše.

Konec.

Co je, srábkové?

Já už byl dvakrát ve vodě. Říkal jsi dvakrát, jo? Nevadí, půjdeš po pětích.

Hej, rup!

Hej, rup! Hej, rup! Hej, rup!

Tak,

nám se nevěří. A kde jaký politický dezerter má u vás kredit?

Prosím tě, nerozčinuj se a buď trochu sebe kritický.

Ruku na srdce, na tomhle zmatku máš i ty svůj podíl. Víš vůbec, o co v podstatě

jde? V taxislužbě? Ne, v republice.

Prosím tě, nepoučuj.

Vidím věci z většího nadhledu. To bude asi tím, že obřaduješ v sedmým patře.

Tak tyhle invektývy odmítám.

Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Neseš mi něco?

Jde o to Brno. Předseda potřebuje tvoje vyjádření. Ale prosím tě, brzo.

Hned to vybalím.

Takhle jsem si naše jednání nepředstavoval.

Už se nedivím, že ti lidi mají v nelásce.

Vyhlašuješ válku kdekomu.

I mně.

Když dovolíš soudru, Hlávko, něco ti přečtu.

Nekomunisté celého světa, spojte se.

Připrav se na svém pracovišti, ve svých bytech ke konečnému zúčtování.

Jen fyzickým zničením komunistů je možno znovu získat svobodu.

Demokratický socialismus?

A humanismus?

Prosím tě, to je hloupá provokace.

Když myslíš, krucinál, co pak nevidí, že ten socialismus s lidskou tváří je

vlastně trojský kůň?

Prosím tě, kamaráde, to laskavě přenech příslušným orgánům, ty se staraj o

vlastní kůži.

Neměl bych ti to říkat, ale zaměstnanci se dožadují tvého odvolání.

Co budeš dělat?

No, snad ještě umí makat, ne?

Není ti třicet.

Tak ty souhlasíš, aby stát doplácel patnáct... To jsem neřek!

No výborně. To znamená, že stojíš za mnou a pak se nemůže nic stát.

Tobě lidi věří.

Tak počkej.

To je čistě můj privátní názor. A za ten se laskavě neschovávej.

Tak já ti něco povím.

Člověk může být buď charakter, anebo svině.

A ty to válíš na obě strany.

Počátku se dostává Long John, Arimus, Kirke, Madlen,

Sardavid, Pagoda.

Vy jste ho hrál, víte?

No ovšem.

Auca idři, to je vaše. To je zvláštní, jak umíte vystihnout koně. Škoda, že vám

tuhle lichotku nemohu vrátit.

Myslím ty dva z taxislužby.

To nejsou koně, to jsou oslové. Vidíte, a to prosím, jeden z nich je dokonce

právník.

Nepodceňujte tu válku na čtyřech kolech.

Nepodceňuji, ale také nepřeceňuji, víte?

Tohle je taková malá špinavá šarvátka.

Co s tím, prosím vás?

Ani ty potičky se nesmí prohrávat.

Jen si vzpomeňte na únor.

Dělníci nám nedali rotační papír a byli jsme v limbu. Ale děte, ten papír byl

tenkrát jenom detail.

Já bych hrál tohohle. A já bych hrál tuhle dvojku.

Dostihy jsou přece jenom společenskou záležitostí.

Potkat vás, pane inženýre, je lepší, než kdybych v Paříže vyhrál prividia.

Pánové, nechcete se podívat do stájí?

Znám se tam s trenérem, Rejhou. Pojďte.

Dobrý den.

Přál bych vám je vidět předsedláním. Ten neklid, jak cítí, že přišla její chvíle.

S námi je to taky tak.

Věříte pánům, že proces společenské obrody se nedá dělat holýma rukama.

Ministerstvo financí se nechová k televizi macežsky, pan šéf, redaktore.

Přihlédneme-li k našim zásluhám, tak ano.

Potřebujeme valuty.

Pardon, já nechci zmeškat poslední dosti.

Okamžik, pane inžiníre, já bych si s vámi rád promluvil tady mezi čtyřma

očima. Chcete-li mluvit o valutách, je to beznadějné. Máme jich jako šafrán.

Tak proč nepožáráte opůjčku na západě?

Zatím nejsme tak daleko.

Dokud nenastane kvalitativní změna našeho politického systému, je to

beznadějné.

To je přece náš model sociál.

Dokud mají dělníci zbraně, je celý ten model mídlová bublina.

No nezdar, ten si čuknul.

Můžu se o to vůbec opřít?

Nevěl jsi s tím náhodou do mrameniště?

Prosím tě, kde jsi s tím jezdil? No on s tím jel Monte Carlo a narazil na cílovou

pásku.

Mějte si nouke, cálkové.

Ten si čuknul, co je to za materiál.

Hele, radši nám řekni, jak jsi z toho vytahl tu kočku.

No přece za kožešinku.

Ono mu to jezdí na úzený šproty.

Nezdá se ti, že to s tím sem přeháníš?

Ten? Ten je náhodou milionovej, to bys koukal, jaký mi dělá kšefty. Pejsek

pěkně zaspívá a pasažer je z toho na větvě a vůbec nekouká na taximetr. Takže

jedeš taky na privátní kasu? No ne, teď ne, teď vážně ne. A on je taky prevít,

víš, poslední dobou vynechává. No a ředitel mi to dovolil, tak co? Já vím.

No ale představ si, že jich měl žirafu.

Ty? A žirafu?

Já tě vidím jak živýho.

Počkej, já ti něco řeknu, na tebe letěj holky.

Přestaň, prosím. No nic, ty to víš, rovna teďka ta Jana z dispečníka...

Přestaň už!

Nic jsem tak moc neřekl, to je takový můj soukromý pozorovací talent, no!

Takže bys si mohl vzpomenout tak něco blížšího o těch stopkách.

No co?

O těch, co jsi našel ve voze.

Když jsem našel, taky jsem je odevzdal.

A nevíš náhodou, komu patřili?

Vzpomni si, koho jsi vezel.

Prosím tě, co já už odvesl lidí? Já myslím ten den.

Ježišmarja, co pak si to píšu?

Taky to nemá lehký, viď?

Čest práci, soudru. Čest.

Dechal jsem ti tam ty materiály.

Pozorní, co je to s tebou?

Pokaž se mi, ty nám hubneš.

Ne. Nemáš cukravku nebo něco takovýho? Ne, to jsou nervy, víš.

Nervy, jsem už tvaný. Vůbec tím je nechutná.

Prosím tě. Ten obrodný proces mi dává.

Pospíchám na schůzi rehabilitační komise. To je smůla, já jsem s tebou

potřeboval něco projednat.

Prosím. V tom případě počká i rehabilitace. Tak pojď do výjimky.

Ano, volali tady... Můžeš ji dát.

Díky.

Z ministerstva.

No, to není tak horký.

A co mám říct, když budou volat?

Že budou zítra celý den v kanceláři. Ano.

Ale dneska už nechci slyšet nikdo.

Nechte to všechny na zep.

A dneska máme fotbal.

S kým pak to hrajou?

Já nevím.

Copak ty to nesleduješ?

Ne, soudru předseduju, já mám kancelář.

Naproti do ulice.

Jo, tak.

Podívej, běhal bys tam takhle v tom vedru?

Já, prosím. A to jim vyčítají, že berou peníze a neumějí to.

Takových lidí já znám a choděj krokem.

Já se na ně rád dívám.

Je to marný.

Obrodný proces sem, obrodný proces tam.

Meruna je pořád kulatá jako z Arakouska.

Ale bysme to nezamluvili.

Jak pokračuješ v taxislužbě?

Doufám, že jsi to vyřídil diplomaticky a k oboustrané spokojenosti. Je to nervák.

Musíš se do toho říznout.

A kdo to má podle tebe udělat?

Pracující. Ovšem pod naším vedením.

A proč se to už nestalo?

Ne, nemohu, nemohu.

Později.

Svolejte řádnou plenárku a rozčísněte to.

Samozřejmě pod tvým aktivním vedením.

Mám obavu.

Modroch může mít ještě nějakou kartu v rukávě. Když získá většinu, jak budu

vypadat. Prosím tě, co to máš pořád s těma knoflíkama?

Nejraješ po večere harmoniku?

Jsem rád, že máš dobrou náladu, sodru.

Chceš Ameriku?

Ne, nekouřím.

No tak aspoň čokoládu.

Ne, neblesám.

Děláš vůbec něco?

To prosím tě. Podívej, je nutné tam zasáhnout včas, promluvit, paralyzovat

jen. S tímhle alibizmem už konečně přestáváš. To není alibizmus, ale

neutěšený zdravotní stav. Když mám mluvit na schůzi, hned se potím,

hlavomit se ještí žaludek, prostě abych měl ležet.

Je to na ostri.

Někoho nakopli.

Ze zadu.

Jako v životě.

Za deváté. Návrh nového systému odměňování ředitel

Mudroch nerespektoval, torpédoval ho v odborovém svazu a tím

hmotně poškodil naše rodiny.

Za desáté. Ředitel Mudroch si osvojil maníry z období kultu

osobnosti, projevil se jako...

dogmatik a proto žádáme, aby byl z funkce ředitele odvolán.

To je obžaloba jako v Norimberti. To je.

Tak teda, slyšeli jsme závažná obvinění ředitele Mudrocha a já považuji

za správné, aby se k ním tak nějak to

mohl vyjádřit, že? Co ti slíbil?

Klid.

Soudruží klid, prosím. Klid. Klid.

Navrhuji vyslovit předsedovi nedůvěru. Předseda postupuje podle jednacího řádu.

Proč by neměl mluvit mudro?

Bojíte se pravdy?

Předseda není schopen vé schůzi.

Připojuju se k návrhu. Ať se hlasuje.

Neřvi ty krávo, rytni zbejkneš psá.

Tak.

Kdo hlasuje pro návrh soudruha Frýhaufa, aby mi byla vyslovena nedůvěra?

Prosím tě spočítej.

Třicet. To je tedy pouhá třetina přítomných. Děkuji.

Děkuji vám a slovo má teda soudruh ředitel Mudroch. Prosím.

Když se hlásí soudru soukup, proč mu nedáš slovo? Tak je to čeček karný, co?

Hlásíš se.

Já?

Jaký pak prdy?

Ředitel nás neživí, nás živí jejich zákazníci, že jo?

A do toho řízněte, ať tady nejsme do rána, ne?

Třeba až do rána.

Ano, jsem komunista a komunistou zůstanu.

Nepřebíhal jsem z partaje do partaje podle toho, kde to zrovna sypalo.

Obvinujete mě z chaotického hospodaření.

Dobrá, ať ho tedy v zájmu práva proskoumá příslušný státní orgán, ale je

podlé dávat do novým zpráví, že jsem něco spronevěřil.

Vylásili jste svobodu tisku.

Svobodu. Svobodu ano, ale ne anarchii.

Kde kdo tady vykřikuje, ale tady váš mozek mlčí.

No doktore, jak to bylo, když jsme spolu jednávali?

Říkával jsi, že jsem správný chlap.

Ano, to jsem říkal, jenomže teď se s tebe vyklubal nepřítel pracujících.

Nebavte se s ním, nás je víc!

Vy jen víc křičíte, ale nás jsou miliony.

doma i za hranicem. A ti nás helpíš.

Takže dvojko rozlomím. Moment, říkám.

Tak si nol jedu pro pět devět. Ano.

Pět devítko. Pětdesát devítko, Vynohrady, Slovenská, třináct.

Momentka, třináct dík.

Tak vám jde radio vůz a má číslo 0594.

Asi za deset minut.

Proč to podnášíte?

Podporuju obrodnej proces.

Balím.

Stěhuju se.

Tak to já jdu taky.

Ale Jano, to se tebe netýká.

Ale jak to, že se mně to netýká? No tak Jano.

Janínko.

No tak.

Co její?

Co já vím?

Znáš mladý holky.

Zeptej se jí. No právě pro to jdu, zeptat se, ale tebe.

Straň těch stopek, jak to dopadlo.

No a co by mělo dopadnout? No nerozumíš, pacími nálezný.

To je normálka.

Měli cenu dva papíry, já jsem informoval.

Tak pokud vím, tak patřili ČSTV.

Komu?

ČSTV.

Nazdar, to jsem zase vybouchl.

Ty mi daj největší sto jarních kilometrů.

To se ví, mně se nic neřekne, všechno se přede mnou tají,

o ničem nevím a měla bych být první, kdo to ví.

A nedělej, že spíš.

Nespím, ať bych rád.

Všechno zaspat, o ničem nevědět.

Prosím tě, jak se to všechno mohlo stát?

Asi tak, jako když psali o tobě.

Ale já jsem nedala, museli to odvolat.

Se mnou to sfoukli jinak. Pro změnu odvolali mě.

To je šibeniční humor.

Ale neboj, přejdu k jinému řízení.

Nabídli ti něco?

Jo.

Volant. To nemyslíš vážně?

Mám jít k lopatě?

Za to, že jsi celý život sloužil straně?

Asi špatně, když to takhle dopadá.

Mudruchová? Pani ředitelová osobně?

Počkejte, paničko, to vás bude zajímat.

Helejte, vyřiďte starýmu, ať si nepouští hubu na špacír.

Jinak ho nedá dohromady ani ten nejmodernější servis.

To byl chaluš?

Ne, nějakýho mil.

Ty, táto... Nesmíš to tak nechat.

Jdi na partari.

Nevíš ke komu?

To byvalo kdysi, jenže dnes nevládne partaj, ale partiu. Aspoň nelež tak

nečinně.

Řeknu ti, že by mnohý politik udělal líp, kdyby se místo žvanění v televizi

natáhl na pár měsíců na kanape.

Ahoj, rodičovstvo.

Co je?

Tváříte si jak laureáti bez ceny. Mírni se, miláne, není doba na legrácky. Mami,

plně s tebou souhlasím.

A nejenom já.

Představ si, dělníci z Pragovky se naštvaly a napsaly dopis.

Sovietum. To je bomba.

Počkej, já to vezmu sám.

Ano?

No snad byste se měl taky představit, ne?

No to si ty je, že ne?

Já si nemyslím, že tě volá Pastel Trio.

Hele, až budeš ráno přebírat vůz, já tam nebudu, já mám to, já mám rozvodový

řízení, víš, tak si dej pozor, oni jsou to neřádi.

Herko, člověče, vy jste teď přišel a už se sem drásáte. Promiňte, já nepotřebuju

telefonovat, potřebuju vašeho taxíka.

Jo, tak si, to je něco jiného. Moment, já to zkrečnu.

Jo, tak rozumíš, já už musím končit, jo?

No, tak ti děkuju.

Moc jsi mě potěšil.

Věřte, že je nám hanba a stydíme se do hlouby duše.

Za ty lidi, kteří licoměrně jedním koutkem úst se vydávají za přátel

sovětského svazu a druhým koutkem štvou a volají... A představ si,

mami, že to naše noviny vůbec nechtěly otisknout. Jak to?

Vždyť tisky věc strany.

Najivko.

S tím hejvou pravičáci. To nevadí, hlavně, že je to na světě. Však už to

někdo otiskne.

Halóž. Nazdar Jeno, co chceš?

Kam?

A ještě v noci zpátky, co?

No jo, no, beru.

Ahoj.

Jedeš na služební cestu?

Ne, mám rito.

Dolomouc.

Rito?

Rito.

Sisadili tě?

Odešel jsem sám.

Solidarita?

Kvůli sobě.

Nemůžu takhle dál.

Kvůli sobě.

Na mě si přitom nemyslel, viď?

Jak budu před lidma vypadat.

Myslel jsem, že to pochopíš.

Ahoj.

A kdyby ti to mělo vadit v kariéře?

Tak se na mě nevohlí, že?

To seš ty, Zdeničko.

Rukuli vám.

Tak je všechno zařízené.

Musím s tebou mluvit.

Mezi čtyřma očima.

No, mám dojím, že to nepůjde.

Ne, ne, ne, ne.

Vyloučeno. Víš, kolik jsem musel získat lidí. A co to stálo, se ani neptej.

Zdeni, prosím tě, hlavně nebuď sentimentální. Co je nám do nějakého,

chaluše? Dali jsme si slovo a to platí.

Naschvěranou.

Ahoj.

Sokora, ty jsi se na mě nějak přivstala, víš? No, co tě mi jasné, proč jsi chtěl

bydlet v hotelu? To jsem rád, drahoušo.

Snad si nemyslíš, že jsem přijel jen kvůli tobě. Bo galantník jsi nebyl

nikdy. Já vím, já vím. Sedni si, zapal si, nalej si, já jsem za chviličku

hotov.

Tak, a teď mládence pěkně přitáhnou.

Dostali, co chtěli, tak už žádný plákání. Já vám to jasný, garáč mistře.

Jasný, jen aby to kapalo taky tobě, dokud... No, to doufám. Hele, Josef!

Vystříkej mi taky spodek.

Já se domrknu dolů, jak se tváří mudroch.

Já to nepřeberu.

Klepe píst.

Klepe píst.

Kluci jezdí s družšíma šumkama, musí to vydržet.

Copak? Něco, co nám nelíbí?

Potřebuje vyměnit píst?

Taky na něj dojde.

Zatím vyměňujeme funkcionáře.

To má být vtip?

To je ubohost.

Jenže tohle já se neleknu.

Seděl jsem v Drážďanech v celé smrti. Tři dny mě dělili od sekery.

Ale o várme si je.

Dokonce týdne je vše obsazeno, paní Chalušová.

Slečno, prosím vás, buďte tak moc hodná.

My to hrozně moc potřebujeme.

Nebyla by tam nějaká rezerva, třeba někdo odřekne.

Vy jste trenérka z Podely, vidíte?

Já vás poznám, já se ještě zeptám.

Každý opravdový vlastenec už podepsal. Komu leží na srdci bláze mě? Kdo si k

demokracii a svobodu připojí svůj podpis?

Podepsalo již 1,5 milionu lidí. Co kecáš?

Cenzura je přece zrušená. Ale rudý právo vychází dál?

A proč ne?

Taky není dávno rudý.

Nesouhlasím např. No?

Ty nesouhlasíš?

Je přitec svobody. Ty potvoro jedná!

Puste mě!

Nechte mě!

Máme nádhernou, zapálenou mládež.

Počíná si, pravda, poněkud temperamentně, ale nikdy nevybočí z

rámce obecné slušnosti. Je potěšitelné, že lid je

odhodlán hájit nezávislost za toto právo, bojují i menší národy, dokonce

se zbraní v ruce.

Máte snad na mysli Izrael?

měsáleží.

Hotovičko, teď mu nepomůže ani UV.

Děkuju.

Tři banány.

Děkuju.

Prosila bych dvě kyla.

Jano!

Jano, prosím vás, leďte hned k rozhlasu a zavolejte Chalušovi, ať se mi hned

přijede. To nepůjde, jel do alemouce.

Ježišmarja, když se vrátí? V noci.

Takže ho nemůžu ani vadovat. A co pak se prosím vás děje? Strašně vážná věc. Já

jsem k tomu přišel úplnou náhodou.

A ty neposlouchej, je to důvěrný.

Garáže, prosím vás, není tam náhodou...

Tak co je s tebou? Tobě to nemožně trvá.

Nekřič na mě, nesnáším to.

Promiň, ale já zase nesnáším lourání. Zvyk jsem se na ostré životní tempo.

Já vím, je to těžký, ale musíme jít.

Nemohla jsem vědět, že je to tak těžký.

Nevím proč.

Byla jsem přece pořád někde venku na závodech.

Dej tam ještě tohle.

Prosím tě, přece sebou nechceš brát tyhle střepy.

Jenže ty střepy je to jediný, co mám.

Teď budeš mít všeho dost.

Pojď.

Já musím napsat ještě něco na rozloučenou. To vyřídíme, až budeme na

místě.

Rošťáku!

No, no, prosím tě, ty mě ani zjímnout necháš. Pojď sem, ty.

No pojď.

Vy chcete jít domů?

No víte, ani tak ne, jako spíš on.

Ale stejně je to všechno prošvihnutý. Ale Evže, ne. No? Ještě by se dalo něco

dělat. Ale co?

Doktore, když tě komu uteče žena, co může dělat?

Co, žena?

Tak se nejde jinou, no.

Tvoje starosti bych chtěl mít.

No člověče, Jirko, kde jsi?

My tě tady s Janou scháníme po celý Praze, lítáme, tady se dějou věci a ty

jsi v tahu.

Co pak je?

Zase nějaká špinavost?

Tak mluvte. Kde má ženu?

Já ji nehlídám.

To je právě to, víš, že ji nehlídáš. Tak, abys věděl, zmizela. A jestli už

není v luftě, tak je na letišti.

Evžene, tohle je vážná věc.

Nám to budeš povídat.

Tak jedem, třeba ji ještě stíhneš.

Pojedeme mým taxikem.

Prosit, aby se vrátila.

Ukázat, že to bereš sportovně. Je plavkyně, tak ať plave.

No vidíš.

A za půl druhé hodiny jsme ve Frankfurtu.

Ty ano.

Ty přece taky.

Proč by si tu jinak se mnou byla?

Protože chci vidět, že seš pryč.

Nezlob se, ale musíme to skončit. Jo.

To chci taky. No tak mi dej pas.

Nedám.

Nežeň to do krajnosti.

Přece nic i mě nedostaneš.

To je tvé poslední slovo? Ano.

All right.

Tady máš pas.

A můžeš si...

s tím svým taxikářem vyjet třeba někdy do Polska.

Jsi zbytečně zlý. Jo.

Já jsem zlý, on je hodný.

Ale nic víc.

Člověk se přece může zmílit.

Slečno, dejte mi koněk.

Elkot, šaraňky.

Dupni na to, ještě dobro jede.

Vytekla mu brzdavá kapalina.

Slověče, někdo napiloval trubičku.

Milane, kde se tady bereš?

Tato, slyšíš mě?

To jsem já, Milan.

Tato, proč jsi se nedal pozor?

Sám si říkal, že jsou schopný vraždit.

Vraždit.

Ale vyhrát schopni nejsou.

Nikdy.