Original subtitles

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Mám tam tedy přece jít. Neboj se, musíš na něho energicky. Tak dobře.

Tak jdi, já tedy zůstanu.

Pražte proměnout, ale pan bankér má důležitou poradu. Z tohohle se dá

vytěžit až dvěstě tisíc tun ročně.

Promiňte milosti já, paní, ale mám tady důležitou poradu.

Moje záležitost je také důležitá, pane bankéři.

Pozemky, které jste mně prodal, jsou úplně bezcenné. Víte o tom?

Tak.

Mají cenu satova deset tisíc a já vám za ni dala celé bělno své dcery. Ličuji

srdečně, milostivá paní, ale do toho mě nic není.

Ale... Proč jste mě neupozornil, že parcely patří do zeleného pásu? No,

neviděl jsem o tom. Osnatě já jsem si ten zelený pás nevymyslel.

Nevymyslel? Ale měl jste se o tom přesvědčit, než jste mi parcely prodal.

Ale, milostivá paní, to nebylo moje starosti. Ale já se postarám, abyste tu

hanebnou smlouvu se mnou zrušil a vrátil mi moje peníze.

Obchod je obchod, milostivá paní. A podvod je podvod, že, pane bankéři?

Jinus, něčeho člověk musí být živ.

Promiňte, laskavě.

Milostivá paní, bohužel vás musím poprosit, abyste mě laskavě omluvila.

Můj čas je příliš drahocený.

Neodejdu, dokud tu smlouvu se mnou nezrušíte.

Ale milostivá paní, prosím, chápejte, že vaše požadavky jsou nesmyslné.

Nemohu přece jen tak projít se za nic výhovět vaším rozvarům.

Promiňte laskavě.

Je tu zase pan Čermák.

Má laciné zboží.

Ano, ten, co tu byl posledně.

Určitě. Já mě ho nenutím.

Můžu to zboží prodat jinde.

Ano, opravdu laciné. Ano, ano.

A ručíte za něho?

Tady máte svůj prsten, který jste mi přidal k tomu svému čistému obchodu. Má

patrně zrovna takovou cenu, jako ty vaše parcely. Má počkat? No tak dobře, dobře,

dobře, ať počká, přijdu hned.

Vy tady se mnou tu smlouvu nezrušíte. Kdepak, milostivá paní, není to mým

zvykem. Prosím. Ne, ne, ne, jen si ho nechte.

Přinese by mi jenom neštěstí.

Kare, je tu taky. Svát bude mít větší štěstí než já.

A, to jste vy?

Pokládám, pane bankéře.

Malcta.

To je tohle?

Hm.

Kolik? Deset tisíc.

Dva. No, alespoň čtyři.

Sbohem. Tak dva, ale je to zadarmo. To se musí předělat.

Proč? Nemusíte mít strach, ani jeden kus nikdo nepozná. Bane, já se chytit nedám.

Dva. Vy ale rozumíte obchodu. No ne!

Naschledanou, pánové.

Znáte toho člověka? Bez obavy. Má nejlepší doporučení.

Já jsem poslední dobou trochu nervózní, víte?

Co je s tím geologickým posudkem?

Tady je.

Pozemky jsou majetkem Piskořovy celý kláry.

Majetkem?

A ví pískoř, že je tam uhlí?

Kdepak?

Pískořovi jsou fůzkých a rádi by prodali pozemky třeba za pár korun.

Ani korunu za ně nedám. Ne, ale taková příležitost.

Pozvejte, člověče, vy nemáte vůbec obchodního ducha.

Proč bych je platil, když je mohu dostat zadarmo? A dceru nádavkem.

A jakou dceru? No tak to vidíš. Tak dejte ty šperky do pokladny a nechte je

tam do kaváry, se nevrátím.

A volíte mě v nejnutnějších případech. Vzítá se mu pískořů.

Naschledan. Prosím, pane komerční rado.

Co jste říkal?

Pane komerční rado.

Aha, no, nedouze, no.

Řekni, milé no.

Tatínkovi pionát neprovedl takové darebáce.

Ze mě si nic nedělá.

Nepřestanu litovat, že jsem se s tatínkem rozešla.

S tebou není žádná řeč. Tebe baví jenom detektívky. Nemáš pro mě trochu citu.

Luček Žůru, nebo... Dostaneš pusu.

Vyrušil jsi mě v nejlepší.

Mám odejít? Ne, ne, tentokrát přišla policie v pravý čas. Jak to dopadlo u

Jonáta? Zahrál jsem si na zloděje v nesnázích.

Opravdu? Šperky koupil, ale smlouvu s mamikou nezrušil, viď? Kdepak?

A co chceš podniknout?

Ještě nevím.

Nesmíme ho vyplašit.

Musíme mít všechny trumpy v rukou.

Ale Mileno...

Buď statečná, dozvěděl jsem si něco o té moci.

Proboha co?

Je to s ním zlé. Chce se znovu oženit.

Tak?

Ale prosím tě, neříkej to maminci.

A koho si chce vzít?

Klaru Piskořovou. Je u nich v penzionu.

Počkej, ukáži ti.

Taková myšpule.

No to se musí zarazit.

Jedu za ním.

Nebýt bratra Prokopane byl, bych se nic dověděl. Ale že mu to sluší v číšnickém,

co? Ale prosím tě, jak to, že tam dělá číšníka? Proč ne? Z lásky udělá člověk

přelicos. A tak se stal z inžinýra číšník.

Konečně to není špatná dovolená. Ta Klára vypadá velmi rostomile.

Boženko, odjíždím na několik dnů.

Připravte mi zavazadl.

Kam chceš je?

Jedu za tatínkem.

To si hodná.

Ukaž tatínkovi tu smlouvu s Jonátem, jistě už si s ním bude vědět rady.

A Mileno, možná když tě tatínek uvidí, že se k nám zase vrátí.

Počkej, přinesu ti tu smlouvu.

Ta holka má přece někdy dobrý nápad.

No počkej, táto.

Já ti dám ženění, siť by mohla být jeho dcerou.

Je to aspoň pitná?

Ne, okapu.

Hm, sešcová.

Zase účty očvadleny.

Ženské, vy mě připravíte na mizinu. Tu máš, zapiš to do knihy.

Ale, ať to zapíše Slávka, já to neumím. Ale. Tak řekni slávce.

Promiňte Prokope, já nerada.

Prosím, prosím.

To zase ten Prokop. To dělá Soně. Vždycky mu říkám, aby do toho nevlátil.

To už není k vydržení. Ale teď mu to vysvětlím.

Ale dobrý den, pane architekte. No jak se vám u nás líbí? Ale opravdu

překrásně. Však naše Klára vždycky říká, Matínko, pan architekt je náš

nejmilejší host, když on je tak elegantní. Musíme se o to starat, aby se

u nás cítili jako doma. Slečna je opravdu prostomilá.

Ach, vy naši Kláře strašně imponujete. Tak?

Ano, ona se totiž zajímá o stavitelství. Ovšem nejraději pomáhá mému muži vést

účetnictví.

jak je naše Klárinka pělná. Ona stále něco dělá, chvilku

nezahálí. No, není rostomilá. Tak jdi se najít, holčičko.

Jistě už máš hlad z těch účtů být.

A přitom je tak dětinská. Přejte jí to, blestivá paní, vždyť je to tak

rostomilé. Opravdu, s naší Klárou udělá každý štěstí.

Slávko, máš zapsat tatinkový účty do knihy.

Tak dobré chutnání, pane architekte. Po obědě vám pošlu kládinku, aby vás trochu

popavila. Moc se těším, osláva.

Poslouchej, Kláro, už toho mám dost.

Já tě chválím, jak jsi pilná a ty si zatím hrejš jako malá žába. Že se

nestydíš.

Odpoledne půjdeš bavit architekta.

Ani mě nenapadne. Ty nemáš rozum.

Vidíš, že jsme na mizině a odmítáš takovou partii. Já se vdávat nechci.

Proč to radši neprodali ty moje pozemky, neždy mě? Jak to se mnou mluvíš?

Takovou pustinu by koupila na blázen. Tak proč je tatiča kupoval?

Protože... Ale vezmeš si architekta a dos.

A teď on mě třeba ani nechce. Protože si taková budíš k ničemu.

Ale to ti povídám, ať jsi odpoledne k němu rostomilá, nebo mě znáš, jak dovedu

být přísná.

A co mu mám povídat?

No, musíš se zajímat o jeho práci. A sem tam něco prohodit o sobě, jak

vydatně tatíčkovi pomáháš. A ne, abys mu řekla, že máme dluhy.

Aha, a potom se ho zeptej, necítí-li se někdy osamělý.

Tobě, že je často smutno a...

A tak dále.

Máš pravdu. Teď je mi například hrozně smutno.

To nic není.

Mně bylo před svatbou taky smutno. A tatičkovi postar běvit?

Nebuď prostřeka, ano?

Pojď sem.

Dones to do kuchyně. A buď poslušná, rozumná holčička.

Ukažte, Vinečko, jakhle se nosí nádobí.

To vidím, pěkné věci, Prokope. Místo, abyste si vzal slova pana vrchního k

srdci, tak za ním děláte opičky.

Naopak, slečno Kláro. Já to beřu úplně vážně. Já se to tady totiž učím.

Tak, tak se to učte s tímhle a směr kuchy.

No tak.

A směr kuchy.

obědě budu s architektem v hale. Tak mě přijď vypobodit, ano?

Řekni třeba, že mě volá maminka.

Rozuměla? Justne, můžeš se taky chvilku otravovat. Já se ti pomstím za ty účty.

Nechám tě s tím dědečkem tak dlouho, dokaleč si do něho nezamiluješ. I však

ty nebudeš tak zlá.

Ty, Slávko, řekni mi, jaké je to, když tě někdo políbí?

Nech se políbit o toho starouška a uvidíš.

A teď přijde vaše paní Matinka.

To nic není, všechno znamená jí štěstí.

No to jsem si mohla myslet.

Prokop!

Kolik to zas bylo talířní? Jenom patnáct mělkých, milostivá paní. Včera deset

hlubokých, ráno salátová mísa a teď patnáct mělkých. To vám strhnu splatu.

Tedy patnáct.

Co tu děláš?

Zbírám střeby pro štěstí, maminko. Nechceš také jeden? Takové štěstí by

Prokop mohl prodávat na kila.

Jdi o tu.

Hned, ještě jenom pro Slávku.

A vy si nemyslíte, že kvůli vám budeme hostům podávat jídlo na plechu, nebo na

dřevě? Neměla bych vždy prokopat do učení, maminko? Umím to myslit. Ty se

starej sama o sebe.

Tak se nedá nic dělat.

Musím si vypojčit.

Pojedu do zálože. Nikam nepojedeš, všechno je na nejlepší cestě, já to

zařídila. Ty?

No pomoct pámbu, to přijdem určitě na buben. Kdybych já se nestarala, co by s

tebe bylo? Ty si taky takový budiš k ničemu jako Klára. Já?

No ty máš pravdu.

Ty máš vždycky pravdu.

Že vás to baví stavět domy. Já bych na to nebyla. Maminka říká, že jsem takové

budiš k ničemu. Tak, ale paní Mandinka mě vyprávěla, že se zajímáte o

stavitelství. Jednou jsem se zajímala a nepřejte si vědět, jak to dopadlo.

Chtěli jsme se s Lábkou opravit kurník a odesla to do sedclepit.

Podol se měli celý týden. Kuře na paprice, smažené kuře a tak dále. A v

neděl ještě risotto.

To jste měli asi pěkné stavební výpočty.

Ono se musí také přitom počítat? Jé, to bych nedokázala. Já z matiky neumím ani

malou násobilku.

Tak, ale předtím jsem slyšel, že vedete panu voci účetnictví. Já?

A kdo vám to povídal?

Prosím vás, nezapírejte, jste asi příliš skromná.

Skromná? Ne, jenom hrozně líná.

To když tatiček chce, abych mu něčem pomohla, tak navezu do toho se střenici

slávku a nejsem k nalezení. Tak to jste tedy pěkná účetní.

www.hradeckralove.org

Jaké pak účty, prosím vás? Vždyť my jsme bez toho samý dluh. A tatíček říká, když

máme přijít na hupen, tak aj to stojí za to. A to je dobré, tohle to. Doufám,

Klaringo, že nevypravuješ panu architektovi nějaké hloupost.

Naopak, prosím vám, paní Slišná byla moc rostomilá. Ona je opravdu velmi

rostomilá. Prominete, dámy, musím napsat ještě několik dopisů. Abych nezapomněla,

není vám někdy smutno?

Necítíte se osamělí? S vámi ne, drahoušku.

To je škoda. Já myslela, že se vám stýská, alespoň popřídu zním. Co vás

napadá, jsem rád, když je nevidím.

Naschledanou, dámy.

Ty umíš ale najít hodnou chvíli.

Já za to nemůžu, že se mu nestýská.

Tak tady jsem.

Kde máš architekta? Měl asi přijít dřív. Já se tady snažím být protivná, vyzradím

všechna rodinná tajemství a ty nejdeš.

Teď se ho už nezbavím.

To je překvapení.

Překvapení. Překvapení.

Překvapení.

Překvapení.

Překvapení.

Překvapení. Neteř, pana architekta Kacik. Ano, teď se řekla, že? Ano, dcera

jeho zemřelého bratra.

Chirota, chudinka. No doufám, že se u nás rozveselíte.

To také doufám. Dáme vám pokoj vedle vašeho strička. Klárinku zavolej, pana

architekta. Ne, ne, chci ho překvapit.

No, jak si přejete. Prokope, dovejte slečnu do desítky. Tak jděte nahoru,

jděte.

Ty tu zůstaneš.

Co říkáš té neteři? No, botičky, nožičky, docela hezká. Docela hezká, ale

že to nemusí být jeho neteř, to tě nenapadlo. No a i kdyby, co na tom? A

kdyby. S tebou nic není, vyšetřím si to sama.

Jak se máte pro...

Ještě deset let a bude ze mě dokonalý číšník. Viděla jsem.

To jste ještě nic neviděla, to byl jen kávový příbor. To už se mi podařilo

rozbít dvacet talířů najednou. Škoda, že vás přitom nemůže vidět váš bratr.

Karel, co dělá? Vezu vám dopis od něho. Ježiš, děkuji.

Pro mě?

Ne, pro mě.

Chtěla bych také dostat zamilovaný dopis. To není od děvčete, to je od

bratra. Žistě?

Prokope, umíte psát zamilované dopisy?

No, ještě jsem to nikdy neskoušel, ale kdybyste si přála, tak... Možná, že bych

si přála.

Ale to jsou hlouposti.

Co tu děláš, mileno?

Přijela jsem za tebou.

To máš radost, víš?

Zdraví strýčku.

Prosím tě, snad se nevydáváš, zamovnete.

A nejsi rád? Ušetřím ti aspoň ostru, že máš dceru pomalu, tak... jako je tvá

nastávající. Co to mluvíš za nesmysly? Žádné nesmysly, táto.

Vím všechno. Ale hlouposti, trávím si tu v klidu a v vázní boží svojí dovolenou,

abych alespoň tak od pískořů dostal své peníze, a ty si najednou přijdeš a...

Nevhodit?

Nezafírej. Já vím, že si chceš tu Kláru vzít.

Ale to se překazí. Uvidíš.

No, mince, by to srdce utrilo.

Ani nevíš, jak lituje, že jste se spolu rozešli.

Opravdu?

A ještě ke všemu naletěla tomu bankeři Jonátovi a koupila od něho bezcené

pozemky. Kolik za ně dala?

Celé mé věno.

A máš s sebou tu kupní smlouvu? Mám, přinesu ti ji.

Hlavu k zůru, dceruško. Však já to s tím Jonátem už nějak vyřídím.

Ty jsi můj drahý, zlatý.

Tríčínek.

Promiňte.

Chtěla jsem jenom našemu milému hostu, panu architektovi.

Ale to je rostomilé od vás, milostivá paní. Ale ta vlastně patří tobě.

Jste velmi laskava, milostivá paní. Ale bože slečna, už teď pan architekt je už

skoro jako náš. A jeho netep je nám srdečně vítána.

Bude se vám jistě u nás líbit.

Vy ty odjíždíte? Až se stříčínkem.

Jsem velmi ráda, že ho trochu užijí. A stříček je také rád, že mě tu má, viď?

Ohromě rád.

Nebudu tedy zdržovat. Uvidíme se později.

Naschledanou.

Poslechni, Mileno.

Piskoři, pojdeš do záložny. Já?

Jak to?

Vždyť jsi říkala, že je všecko na nejlepší cestě. To si myslíš ty.

Ale říkala jsi to ty.

Ano, ale teď uděláš, co já chci. A ty vždycky uděláš to, co já nechci.

Piskoři!

Že tě to baví, ty nudné účty.

Dej mě pokoj, bez toho musím dělat všecko to, co se tobě nelíbí.

Poslechni, Slávko. No?

O čem mluvíš se svým chlapcem, když se sejdete?

Jeje, Kláro, ty jsi ale naivní, že se vůbec tak ptáš. Svak jsi ještě opravdu

nechodila se žádným chlapcem? Chodila, ale lásku mi žádný nevyznal.

Totiž mohla jsem dostat zamilovaný dopis od pro... Tak povídej. Od koho?

Co je ti potom? Nevyzvídej na mě. Ty jsi mě taky neřekla, kde je ten tvůj

chlapec. Jeje, Kláro, ty máš mláden...

Prosím tě, snad se nezamilovalo toho starého architekta. A kdyby, tobě to

povídat nebudu, abys to ještě někomu vyžvanila.

No, tak toho ti nezávidím. Ale tetička, ta bude mít radost.

Ta by měla radost, i kdybych si vzala třeba svatého Mikuláše. Jak když je to

partie.

Pardon. To je překvapení!

Pankéři. Milostivá paní Rufulíma.

Co, že jste u nás tak dlouho nebyl? Nešlo to, ale tentokrát se zdržím aspoň

týden. Musím si trochu odpočinout. To je báječné. To jde si jako obyčejně. Ovšem

jako obyčejně.

Milostivá paní,

mohl bych s vámi mluvit o samotě.

Prosím. Děkuji.

Milostivá paní, moje dnešní návštěva má obzvláštní důležitost.

Tak? Copak to asi bude?

No totiž, chci vás požádat o ruku slečnice.

No ne.

Pane bankéři, vy jste nás překvapil.

Milosivá paní, promiňte mě za jisté můj spěch. Ale jaký pak spěch?

Drahý, drahý, nevzpomenu nadstěnej jméno, drahý synu.

Viktor, ale mamá mě říkala Vicky.

Drahý Vicky.

No ne, věřte mi, to musím, to musím svému muži. A kde je Klára? Kláro?

Kláro?

Kláro?

To je mami. Pojď sebe, drahé dítě.

Takové štěstí. Rychle běž do pokoje, čeká tam na tebe velké překvapení. Ale

mami, já jsem chtěla jít jezdit, nemohlo by to počkat.

Nemohlo a už ať jsi tam.

Na návštěvu. Na návštěvu. Máte rostomilou neteřínku.

Rostomilá je, ale dovede řádně zlobit.

Je taková... Pyskoři!

Pyskoři! Ta ženská mě umoří. Zas něco chce.

Nejste sám.

Pyskoři, kam jdeš?

Do záložny přece, jak si poručila. Nikam nepůjdeš. Všechno je na nejlepší cestě.

Už zás?

Představ si, jaké nás spotkalo štěstí.

Štěstí? Ná? Áno, štěstí! Právě teď říkali Jonát o

klářinu ruku. Piskoři jsme z nejhoršího venku. Bankéř Jonát?

Stále jsem na vás myslel a něco hezkého jsem vám přinesl.

Líbí se vám?

Hezký.

Prokope, už se bude brzy večeřet. Ještě ne, slečna.

Počkejte, přineste mě ještě trochu cukru. Okamžitě, slečna.

Rubín znamená lásku.

Já od vás nic nechci, puste mě. Ale klárko, vy mě nerozumíte, nabízím vám

přece svoji ruku.

Já nechci ani vaši ruku, ani váš prd. Ale no tak prosím, buďte rozumná, mohli

bych vám všem zpříjemnit život.

A dom, milostivá paní. Prokope!

Prosím, milostivá paní. Dnes budete obsluhovat jenom nás. Máme takovou menší

rodinnou slavnost. Přineste ze sklepa šampaňské a panska ať přichystá

křišťálovou soupravu, ale vy se jí nedotykejte.

Co to má znamenat, Prokope?

Nemám nejmenší tušení.

Zásnu by.

Na co já se ti divím, taková myšpule?

Mně se vůbec neríbí. Na tom přece nezáleží.

Myslela jsem, že už budeš hodný.

To víš, že budu, ale teď se mě prosím tě na nic nevyprávej.

Později ti všechno vysvětlim a přines mi tu smlouvu s Jonátem.

Co tady děláte, slečno?

A co vy tu děláte, pane?

No, promiňte, slečno, ale to je můj pokoj. Mýlíte se, to je můj pokoj. To je

váš pokoj? To je zvláštní, že bychom k sobě patřili.

Vyprošují si podobné žarty. Mileno, tak co je s tou smlou?

Dovolíte bankesjonát.

Architekt Kacík. A to je moje... Netez.

Velice mě těší.

Měli jsme se slečnou malé nedorozumění. No, nejsem sice vinen, ale... Já také

ne. Je to dáma, tak nezbývá nic jiného, než s omluvou odejít. Také si myslím. Z

pravidla to ale nedělám, slečno. To je zcela výjimečný případ. Alespoň se tomu

naučíte. No dobrá, buď již. Jednou architekt, po druhé bankér.

Už toho mám dost.

Vidíš, kdyby ty měla chlapce tak, jako mám já, tak by se ti to nemohlo stát.

Prosím tě, to neznáš maminku.

Kdyby mě tetička nutila do některého z těch staroušků, tak bych jí řekla,

tetínko, už je pozdě, já už mám jiného.

Tobě se to řekne. A co mám dělat já, když nikoho nemám? Ty chytrá, navluv si

taky někoho.

Podívejte, můj Jarda by pro mě do ohně skočil a na jeho věrnost bych mohla

přisát třema deseti.

To si myslíš ty. Ty nebuď protivná, ty.

Ať já chci být protivná.

Slečny, máte i k večeři. Já už jdu.

Prosím. Prokope.

Volala jste mě, slečna?

Ne, nevolala.

Pardon.

Prokope. Ale tentokrát jste mě opravdu volala.

Chtěla bych s vámi mluvit, Prokope. Jste jediný rozumý člověk v tomhle blázinci.

Opravdu? Mám dojem... že se sem ani nehodíte.

Čím jste byl břít, než jste k nám přišel?

Proč? Tak, jen tak.

Jen tak, no, důlním inženýrem.

Opravdu? Tak to vás teda litují.

A musí to být pro vás hrozné nosit tady ty talíře. O ne, jen kdyby mi tak často

nepadaly s rukou. Ale já jsem tady hrozně rád, slečno.

Prokope, vzal byste ty někoho bez lásky?

Bez lásky? Ne.

Ale vás, vás litují, slečno Kláro. Ale musíte být stratečná, nesmíte se dát.

Tak vidíte, já lituju vás a vy mě. No. Prokote, udělal byste pro

mě něco?

Pro vás, slečno Kláro, všecko na světě.

Skočil byste pro mě do ohně?

Třeba i do ohně, slečno Kláro, kdybyste chtěla.

Ale víte, proč já vlastně jsem tady číšníkem?

Abych... abych vám byl hodně na blízku. A abych... a... A?

No a... A?

A? A?

A. A.

Já jsem tak šťastná, mami.

No tak vidíš, holčičko, já hned říkala, že je vše na nejlepší cestě.

V dnešní naše večeře, abych tak řekla, má jakýsi slavnostní ráz.

A pro... Kláru, kde to sedíš?

Vedle pana architekta.

Proti mnou. Co pak to nevidíš? Jak to, co pak nevíš? Vím, ale vždycky sama

říkala, abych pana architekta... Prosím tě, mlč.

Já si jen přála, pane architekte, vzhledem k okolnostem. Ale úplně chápu,

milostivá paní, ale snad by bylo zbytečno zatajovat tu zprávu, ne?

Jakže vy víte?

Jak pak bych já nevěděl?

A kdo pak vám to prozradil?

To si byla jistě ty, Kláro.

Já? A co jsem vlastně prozradila? Vůbec nevím, o čem mluvíš. To se ti, Kláro,

povedlo. Není nadupřímnost. To já jsem vždycky upřímná. Byťte, pane architekte.

Ale ovšem, my si s Klárinkou moc dobře rozumíme.

Za to já tomu nerozumím.

Milostivá paní, rozhodně bude nejlépe, když okamžitě oznámíte... No ovšem,

ovšem. Piskoři, začni.

Vážen.

My...

Já, totiž tuhle moje manželka.

Víť, že už je všecko na nejlepší cestě.

Vážení, jsem dojadl nad láskou své milované choti,

která o nás tak bečlivě pečuje.

Dejš Bůh, aby moje stará, totiž, ale ne, dobře je to, aby moje

stará... Osvědčená pohostinost byla našemu domu pucti.

Ale já vím, totiž, co jsem chtěl říci, nepleťte

mě. Aha, já už vím, totiž v naší tísnivé situaci,

totiž, totiž jsem rád, že naše milovaná Klára

konečně našla muže, který...

který se chce s ní zasnoudit. Nešiko, já prosím?

To jsem neříkal vám, prosím. A tak já myslel.

Dovolte, vážený pane Piskoři. Prosím, já jsem sice ještě nedomluvil, ale prosím,

prosím. Dovolte tedy, abych vám z plna srdce poděkoval jménem svým i sličny

Kláry. Ale teď vážně, už toho mám dost, prosím. Já už mám taky dost téhle

komedie. To je moje zasnoubení, vážený pane.

A pardon, to je omyl, to je mé zasnoubení. Ha, mama!

To je strašné, Vicky.

Nešťastné dítě, s kým jsi se vlastně zasnoubil?

S nikým, mama.

Nežertuj, Kláro. Koho si chceš vzít?

No mně, to je jasné.

Mamo!

Koho si chci vzít?

To vám povím až jindy.

Promiňte, nenechte se rušit při večeři.

Musí mi napravit hlavu. Prokope!

Noste na stůl.

Dovolte, pane bankéři, takhle sklenka koňa ku prouklidnění, ne?

Děkuji.

Nepotřebuji.

Co to děláš?

Okamžitě se znovu oblékni a jdi se omluvit panu bankéři.

Proč? Já jsem mu nic neudělala. Poslouchej, Kláro, už mě s tebou

přechází trpělivost.

Já vím, chceš mě přinutit, abych si vzala člověka... Se kterým budeš mít

lehčí život, než jsem měla já.

A já se pro peníze vdávat nechci. To ti taky neříkám. Ale víš, že naše situace

je katastrofální. A pak se ti opravdu, Kláro, divím.

Vždyť Vicky je tak rostomilý člověk. No tak, tak nech odmlouvání... Nikdy bavit

pana bankéře. Pořád abych někoho bavila.

Mám se taky zeptat, jestli se necítí smutný, osamělý a tak dále? Třeba!

Nenapadne-li tě nic chytřejšího.

Přineste lahet, koňaku a dvě sklenky, ano?

Čemu vděčím za čest? Rád bych přípil k vašemu zasnoubení, pane bankéři. Tak?

Ano, slyšel jsem, že se chcete oženit se slečnou Klárou, totiž správně řečeno s

jejími pozemky, ne?

Pozemky? Jak to víte?

O, já vím všecko, drahý pane.

Ty pozemky mají velkou cenu. Bohatá ložiska uhlí 200 tisíc tun ročně.

Děkuji.

Na vaše štěstí, pane bankéři. Děkuji.

A tu si vzpomínám, neprodal byste kdysi mé bývalé paní nějaké bezcené pozemky?

Ale to nevím, prosím.

Nestarám se o takové bezvýznamné detaily, pane architekte.

No víte, slečna Klára je víc nakloněna mě než vám. Mohl bych se s ní tedy já

oženit. A ty pozemky mají rozhodně větší cenu, než ty, co jste prodal mé paní.

Hleda, že by...

Ledažebi, co?

A nic.

Ale to je od vás prosto, milé, že chcete být mým sokem v lásce. Bude to alespoň

romantičtější.

Slešno, kláru, nechcete si se mnou zatančit? Milé ráda.

Pomluvte Kláru, drahý Vicky, to víte, příjemnej to není, ale nemohla odřít si

tomu protivnému člověku.

Prosím vás, víděte se mnou na chvíli na terasu, nechci být stále pod ohledem.

Myslíte, že nás nikdo neviděl?

Myslím, že ne. Proč vám na tom tolik záleží? Ani nevíte jak. Ráda bych totiž

alespoň pro dnešek unikla těm věčným hovorům o manželství. Proč pak?

Manželství je přece krásný a klidný přístav. To já raději pluji po širém

moři. Ale jeli vám libo, nechám vás zde snít o přístavu a půjdu si odpočinout.

Dobrou noc. Dobrou noc.

velikou výhodu, že život velmi ráda má, proto nemůže být nikdy na škodu, že se

pořád usmívá, vždyť štěstí není náhoda.

Tady. A co tam děláte?

No držím se, abych nespadl.

Nemohla byste mi pomoct?

Stalo se vám něco?

Upoznám, až si dole spočítám řebra.

Tak pojďte.

Počkejte, počkejte, to já radši skočím.

Co na to nebina má vina?

Ale kdež, za to může určitě jen ten strom.

Nestalo se vám opravdu nic?

No, jen tak, že jsem vyvázl životem.

Ale on mě teď neběží, jde o jiné dva lidské životy.

Mám totiž přivez na svět.

Malého občánka.

Děťátko. Tím vozem už stejně nehnu.

Každá minuta je drahá. Musíte mě zvést.

Tak nastupte.

Jsem doktor Hlaváček.

Klára. Těší mne.

Totiž těšilo by mne za něj popolnosti. Vaše adresa? Proč chcete vědět moji

adresu? Abych vám mohl napsat, co mě stála oprava vozu.

Penzion Piskoř, Ohořovice. Penzion Piskoř. Znáte?

Tak trošku.

Jenom mě prosím vás, neposílejte účet. Snad se nějak domluvíme.

A na policii musíte volat? Musím.

Tak kam jste vlastně jela?

Pryč z domova.

Proč? Tak, ze šťastné lásky.

Děkuju za svedení. A nedělejte hlouposti a jdejte rovnou domů.

Zasloužila byste... Za to rozbité auto?

Ne, za tu nešťastnou lásku.

Vyřídím to, sbohem. Naschledanou.

Kde jste to jezdila, slečna Klára?

Jedním ženským lékařem.

S vámi není možno mluvit vážně. A vy byste chtěl se mnou mluvit vážně?

Chtěl. A o čem byste chtěl se mnou mluvit? Ani sám nevíte, víte?

No, kdybych nevěděl, tak bych raději mlčel.

Třeba. A o čem byste mlčel? Třeba.

O tom, co jsem už vám dávno chtěl říct a co bych neřekl zase.

Tak já tedy počkám, až dostanete odvahu.

Zase. Zatím odveste ten bus do garáže.

Zavřeno.

A marně zvoníte.

Proč myslíte?

Totiž, to je, to je tak. Je to veliké tajemství, ale vám to prozradím.

Náš sluha je zamilován.

To nechápu. Já také ne, ale už je to tak.

Každý večer prostě vychází do přírody a dívá se na hvězdy.

Díváte se také rád na hvězdy?

Já? Ano.

A dokonce hrozně rád.

Od jisté doby.

Ale jak se dostanu domů?

Musíte počkat, až se vrátí. A já? Já vám budu zatím dělat společníka. Třeba.

Kdepak? Co kdyby maminka? Třeba.

Pak je tady další možnost. On totiž se nevrací tudy a nechává si otevřené okno.

Tak teda... Tím oknem?

Kam pak letíš, můj andíl? Ale někdo zvonil a nikdo nejde otevřít.

My máme taky personál.

Nemohl byste... No, ale jak?

Tak. Tak, no to by šlo.

Milostivá paní ještě nespí? Jak vidíte, ještě ne.

To byste přijel naším vozem.

To je drsost.

Říká se rousnice.

Tak teda rousnice. Oni totiž mnoci vylezají, ty nejtučnější. Tak jsem si

jich dala pár nachytat a cestí rozpršelo.

Kdy jsi byla tak dlouho?

To bys ráda věděla, viď?

Tak si to nech, já se ti o to neprosím. Já spím.

Klidně.

Tak abys teda neřekla, že nejsem upřímná, tak ti to povím.

Zažila jsem úžasné dobrodružství. Tak se chlup.

No co bych se chlupila, teď je to pravda.

Představ si, jedu, najednou na mě někdo mává.

Zastavím, kouknu se a hle, počátek mého dobrodružství. No a dál?

Máš-li trochu fantazie, tak si vše můžeš jasně představit.

Lékař, ženský lékař.

Vysoký, štíhlý, brunet s elegantní brašnou na nástroje.

Oblek. Tedy to jsem ještě neviděla.

Limuzina u příkopu. Nemůže dál. Porucha.

Dlouho se na mě díval a pak se mě zeptal, jestli bych ho kousek nesvezla.

Pak jsme jeli do nejbližší samoty, kde se mělo narodit děťátko. Dál ti nemusím

povídat. Přišlo to jako blesk.

Přivinul mě k sobě a dlouho se mě políbil.

A ženský lékař, říkalas? Ano, ženský lékař.

A byla to limuzína?

No, možná, že to nebyla limuzína, ono bylo tma.

Nebyla to náhodou érovka? Já nevím, mohla, mohla to být érovka.

A vysoký štívlí, říkalas?

No, tak, tak moc vysoký nebyl, ne. A byl elegantní v tom jeho trenčkotu?

No, tak moc nebyl, ne.

A neměl uši drobátko takhle? To měl. A měl vás ze hlaváček? Jo, jo, jo. A on tě

líbá? Ne, ne, ne, ne líbá, ne líbá.

Já ti dám dobrodružství.

Ty mě taky nic nepřeješ.

se vyspal po předejším slavném večeru. Prosím tě, Mileno, přestaň.

Vidíš, táto, slíbil jsi mě, že už budeš hodný a... Což pak nejsem.

No, uvidíme.

Kam pak jdeš? Koupat.

Naschledanou u oběda.

Naschledanou, holčičko.

Máte pravdu, v tom případě budete dokonce mojí maminkou.

Architekt Kacích je totiž můj otc.

To je báječné.

Vám to nevadí? Ale kdepak, je mi to docela příjemné, drahá Tero.

Slávko, řekni kláře, a jdete k snídaní. Už jsem ti to říkala.

Vstupte.

Co je? Je prý to velmi důležité.

Upomínka na dvacet tisíc.

Zaplatit do osmi dnů.

To nám ještě chyběl. Tak a teď jdu do záložny.

A já si promluvím s Klárou.

Dobré jítro. Dobré jítro.

Dobrý pán, dobré jítro.

Teď buďte tak laskaví, ale jdu věrně.

Nevíte, zda-li má slečna Klára nějakou známost?

Nevím.

Víte to určitě? Lituji, ale nemohu sloužit. Tak děkuji.

Prosím, přejete si ještě něco? Ne, ne, prosím.

Poslyšte, teď jsem si vzpomněl.

Buďte tak laskav, kupte mě koš v růži, ale ty nejkrásnější, jak je dostanete. A

dejte to na účet, ano?

Prosím.

Prokope.

Knuževník. Poslyšte, příteli, tak slešna Klára opravdu nemá žádnou známost?

Myslím, že ne.

No jakáž pomoc, pak musím tedy zakročit.

Popatřete mi také nějaké růže, ale lepší než pro pana pankéře. Prosím. A dejte to

také na účet.

Služebník.

Kdo by do vás nebyl zamilován, drahý Vicky?

Ale milostivá paní, jejich hodně, co nejsou do mě zamilováni.

To už je osud génia. Ano. Jak vám někdo může ublížit? Ublížit? Vraždí mě.

Utopili by mě na lžící vody. Stavím plovárny, kluřiště, hříště, podporuji

kdejaký dobročinný spolek a věk jen pomluvi.

Slyšela jste některé?

Chraň pámu. No se divím. O vás se mluví přede mnou jen v superlativech. Váš

závod má nejlepší pověd. Ano, policie.

Dovolíme si u vás udělat malou prohlídku.

Dejte mi laskavě všechny klíče. Hned je přinesu.

Vám bych se nebála svěřit poslední haléř, drahý Vicky.

Nechci se chlubit, ale u mě svěřený majetek je opravdu v dobrých rukou.

Ten se vyznal.

Má tady všechno, co hledáme, jako v muzeu.

Dejte mě, prosím, pana bankéřa Jonáta.

Dejte to sem.

Vyřídím to za vás.

Haló, nerozumím, kdo tam?

Nazda Prokope, je u vás bankéř Jonát? Ano?

Prohlédni jeho pokoj a vezmi k sobě všechny ceny věci.

Ale ne na moje zodpovídání.

Dobře. Spolehám na tebe, Prokop. Ještě dnes?

Ano, všecko zařídím.

Nashádnou.

Došla pošta. Dejte to, milostivá paní.

Dobře.

Co je? Pošta, milostivá paní.

Pomůžete mi to rozdělit.

Co to máte?

Dopis. Pro koho?

Pro slečnu Kláru. Ukaž, co je?

Ženský lékař?

Nedělejte to, milostivá paní, to je porušení listovního tajemství. Nemluvte,

kdybych to neudělala, porušila bych možná své mateřskou povinnost. Je, už je

tady pošta.

Ukáž, to je pro mě. Počkej, nechtěla bys mi vysvětlit. Jo, často, mama, já musím

dát do kuchyně rybu, kuchlař už na něj čeká a potom...

Jako obyčejně. Po zem ti nekoupí a peníze nepůjčí. Nikdy si z toho nedělej.

Klára se vdá a budeme mít po starosti. No jen aby.

S tebou si taky promluvím, ale až po obědě.

Pravda, pokazila bys nám chuť.

Kdo pak je Slávka?

Nevím, patří tak, bys je učil.

Vstupte.

Pro slečnu Kláru.

Od pana bankéře.

Vidíš, Kláru, jak je pozorný. To by jistě architekt neudělal.

Ať si.

Ale holka, ty si toho neumíš vážit.

Proslišnu Kláru od pana architekta.

Vidíš? Kam je pan, prosím, dál? Postav to třeba na zem.

Podívej se, mama, pan architekt je alespoň o půl metru pozornější.

Pojď, pana bankéře. Dejte sem.

Budíš ještě bonboniéra.

To by pan architekt neudělal.

Neudělal.

Vidíš? Nemůžete dát pozor, Václav, jděte.

Prosím, od pana architekta.

Ferdo, sebe ty bonbony ze země a můžeš si je nechat.

Děkuju moc, klára. Není zač.

Klára, po obědě musíš panu bankeři poděkovat.

Proč? Vždyť bonbon je sněd tvrdá. Už jsem řekla, poděkuješ mu a dost.

Klára,

víš, že chci s tebou mluvit.

Už bys mohla nechat těch svých hloupostí.

Staráme se tady s tatínkem o tebe a ty nás jenom zarmucuješ.

Umoudři se konečně.

Jdi a poděkuj se panu bankéři.

Maminko, prosím tě. Už jsem řekla.

Jdi a odpoledne se bude slavit za snoubení.

Maminko. Snad si neměla nutit do toho bankéře.

Možná, že se jí ten architekt víc líbí.

Ty musíš vždycky něco namítat. Přivedu je oba, ať si Klára vybere.

Stalo se vám něco slečno, Klára?

Nic.

Mám pro vás potěšitelnou zprávu.

Mě už nic nepotěší.

Pán bankéř, Jonáf je... Prosím vás, nemluvte mě o něm. Ale slečno, Kláro, je

to hrozně důležité.

Pán bankéř, si vás... Já už o něm nechci ani slyšet. Ale slečno, Kláro...

Pekvapili jste mne, pánové.

Ale teď je věcí mé dcery, aby vám dala jasnou odpověď, pro kterého z vás se

rozhodla. Pro pana bankéře, že, Kláro?

Promluv přece, Klárinko. Můžeme připít na tvoje zastoupení? Prosím, pane

bankéř. Bráníte se, pane bankéři, dá mi vás těj mermu moci oženit.

Bránit? A proč? Tak rozklošným dámám.

Ostatně... Je to i moje nejvroucnější psání. Tak se vyjádři, Kláro. Nemůžeš

přece odolat panu bankéři. Nemohu tě nutit, ale... Já se také nedám nutit,

protože už je pozdě. Jak je pak pozdě? Co to znamená?

Tak mluv!

Ano, je pozdě. Já už jsem... Já to nemohu říct.

Proboha, Kláro, co to říkáš?

Já vím.

Proto ten dopis od lékaře.

No to je strašné.

Katastrofa. Káro, to přece není možné.

No proč? Mileno, Mileno, jdi odtud. To není nic pro tebe. Áne, teď to zrovna

začíná být zajímavé. Ale jejejejeje.

Co tomu říkáte, pánové? Já na své nabídce trvám. A já také. A teď teprve.

Promiňte, pánové, ale to mění celou situaci.

V první řadě musíme zjistit svůjce.

A ten si Kláru musí vzít. Pro pět ran, holka, jak ses mohla takhle spustit?

Za prvé jsem se vůbec nespustila a za druhé není s vámi rozumná řeč. A vůbec

myslete si, co chcete.

A tohle muselo potkat právě nás.

Pánové, ale ruku na srdce byli jsme právě takový. No ovšem, byli jsme mladí,

ale znali jsme meze. Ale dnešní mládež... Pánové, tady se nedá nic

dělat. Milostivá paní, mám pro vás velké překvapení. Kdybyste rozbil třeba

všechny lustry, mě už nic nepřekvapí po tom, co jsem před chvíli slyšela. Ale

milostivá paní, já nic nerozbil, nesu vám tak... Nemám kdy!

Ano, pane kolego.

Přijete pro mě, prosím, do bytu, milostivé paní Kacíkové. Ano?

Mám něco vyřídit, mileně? Ne, ne, řekněte jí jenom, že se těším, až se oba

vrátí.

Víte... Věřím, že se vám podaří přivezt sebou také mého muže.

Doufám taky, milostivá paní. Ale pana bankéře přivezeme určitě, jenomže asi

nebude příliš potěšen. To nám bohužel už asi nepomůže. Ty peníze sotva uvidíme.

Haló, Prochopen, černou kávu. A mně přineste oranžádu. Studenou, jako pije

slišna Klára.

No ovšemže.

Poslyšte, tak tu černou kávu nenoste. A přineste mě taky oranžádu. Prosím.

Jak se zdá, vy znáte se velmi dobře ve zvících sličny klády. Vy jste snad

náhodou také vinen nyníž její situací?

Nejsem zvyklý napodobovat vaše způsoby, ale tentokrát vám selhala, co?

Za to vy spíte na vavzínech, co?

A poslyšte, co jste včera myslel tím ledažebi, ledažebi, co?

Nevím, o čem mluvíte.

Jsem ochoden vám vyhovět. Nerozumím vám. Zruším slous, vaší paní.

Ohledně těch pozemků. To není tak jednoduché, to vás bude stát půl

milionu. Půl milionu, vy jste se zbláznil.

Žid nemaj žádnou cenu. Tak si bez mukláru. No ta také ztratila již na

ceně. Ale jej, doli.

Třista tisíc.

Neslevím, ostatně nechci od vás víc, než jste dostal od mé paní.

Ale smlouvu sem dáte.

Ano.

Tak vidíte, teď jsem se najednou rozhodl, že se neožením.

Ovšem, je-li ten váš šek krytý.

Bohužel je.

Nešťastná holka. To, co si provedla, dokazuje, že nemáš ani špetku ohledu k

svým rodičům.

Tak mluv! Proč jsi to udělala?

Nerozčiluji jí, mohlo by jí to ublížit.

Nařezat bych jí měla za to, co provedla.

Mám ti dnes chleba namazat hodně tlustě? Je, ona více krvit. My o ní trdeme

strachy a ona se ještě vysmívá.

Nesmíje se, vždyť pláče. No a taky proč.

Kolik žen bylo v podobné situaci, ale žádná se s tím nechlubila. Ale vy mi

nerozumíte, já se chci vdát a mít děti, třeba pět dětí.

Čtyři by ti nestačily? Tak třeba jen čtyři.

Jenže takhle s tím pospíchat nemusela.

Kdyby aspoň řekla, kdo to byl, vždyť ona to třeba ani sama neví, víť, Klára?

Praboha, děvčata, jak to mluvíte, to je spoušt. Je, tatičko, Klára umdlela.

A co pak jim něco dělám?

Jdi, zatelefonuj pro lékaře.

A řekni Prokopu, ať přinese rychle vodu.

Stalo se něco? Klára omlila. Je z toho celá vyděšená. Já se jí vůbec nedivím.

Slečno Klára, stalo se vám něco?

Vše ti lépej.

Můžete jít. A ráno dávejte slečně kláře místo kávy mléko.

Jiné jen měl jste kávu jako obyčejně. Prosím. Bože, dítě, ty mi děláš

starosti.

Haló? Je doma pan doktor Hlaváček?

Prosím vás, podívejte se, kde je strýček, ano?

Nazdrav Slavko, chtěl jsem tě právě volat.

Máme si večer volno.

Mohli bychom si někam vyjet, chceš? Jarko, já dnes nemohu. Máme tady v

penzionu vážný případ. Jedna z nás bude asi matkou. No? Pro pána krále?

Jak je to možné?

Tak. Ale každopádně okamžitě přijeď. Ona omdlela.

Ale prosím tě, neprozrad, že se známe.

Prosím, pane doktore, tedy za hodinu vás můžeme čekat. Ale určitě.

A nevíte, která je nejlepší firma na dětské kočárky?

Samozřejmě rekord. Ta už kupovala moje babička.

A objednejte bílý a aerodynamický. To je letos v modě.

Uklidni se, dítě.

Nikdy se nejí kaše tak horká, jak se uvaří. Doktor Hlaváček, tady bude co

nevidět. Kdo?

Doktor Hlaváček, už jsem jede. Zaplať vám už jej líp. Ale kdepak, tetičko,

podívejte. Bude to asi těžko snad. Nebojte se, nebojte, tětičko, já vám to

dítě pomohu vychovávat. Nemluv mi o dítěti.

Dřív musí říct, kdo je ocem.

Já si teď počnu.

Proč já jsem nemlčala?

Máš jen jedno východisko.

Buď se vdát, anebo skoči do vody.

Mohu si tady vzít, koho já chci? No můžeš, tak kdo je to?

Tak já vám ho ukážu. Je tady? Je. Tak pojď.

No jo, ale co, když mě nebude chtít? Na to bych se podívala.

Tak by se to mohlo, on totiž o tom vůbec neví, že si ho chci vzít.

To už já zařídím, neboj se.

Ale budeš se divit, mami, moc divit. Mně už dnes nepřekvapí nic na světě.

Tak bude to ten, na kterého nejdřív promluvím. A prosím tě, Klárko, řekni...

Klára se rozhodla, že nám poví, koho má ráda. Mám vaše slovo.

Ovšem...

Prokope, přineste mě oranžádu a hodně studenou.

Jako obvykle.

Cože? Prokop?

To je ostuda.

Já omdlím.

Říkej si, honem, něco pro uklidnění. Třeba šla prokopka pro prokova.

Prokope, honem, přineste vodu, tetička asi omdlí. Žádnou vodu. Tady zůstanete.

Vyskoři sem.

Pánové, provinou. Prosím, necháme vás o samotě. Pojď, Miluško.

Ano, necháme vás o samotě, mama.

Prokope, pojďte blíž.

Přejete si, milostivá paní?

Přestaňte se přetvářovat. Víme všechno.

To je zvláštní. Kdo vám to mohl prozradit?

Přiznáváte se tedy.

Je mi to velmi nemile. To rád věřím.

Diskrétnost se rozuměla samosebou. To to si myslím.

Byl to znamenitý nápad.

Doufám, že mi za to pochválíte.

O tom pochybuji.

Víte, čeho jste se dopustil?

Není sporu, byl to husarský kousek. On je na to ještě pyšný.

Jak bych nebyl, taková věc se nepřihodí denně. Většího cynika jsem neviděla. To

je ďábel v lidské podobě.

Myslím, že trochu přeháníte. Máte pravdu, jste docela obyčejný zloděj.

Pardon, jestliže jsem kradl, stalo se tak z vyšších důvodů. On tomu říká vyšší

důvodů. A takového člověka si vyvolila má dcer.

Slečna nemohla vhodně ji volit.

Mám zkušenosti v tom oboru.

Ostatně jednal jsem na slečnino výslovné přání.

Sacpi si uši, Slávko, to není pro tebe. Dalo mi to velkou práci najít vhodný

okamžik, abych ji mohl získat.

Ušetřte nás podrobností. Jde, jen pokračujte.

Že se nestydíš.

Udělal jsem to úplně nezjištně. A ostatně měl jsem také příkaz z Prahy.

Myslím, že byste mě měli děkovat se slzami v očích. On nám svede dceru a my

mu ještě máme děkovat se slzami v očích.

Promiňte, milostivá pani, ale já slečnu nesváděl. Udělal jsem to úplně sám.

Slečna o tom vůbec nevěděla. Co to mluvíte, člověče? Vždyť se nám Klára ke

všemu přiznala.

Jak to mohla vědět, milostivá pani? Vždyť je tam vůbec nebyla. On nám ještě

namluví, že má s ní to dítě telegraficky.

Dítě? Já se slečnou Klárou dítě?

Mluvím přece o mapě, prosím.

Počkejte, ukáži vám.

Dejte pokoj s mapou, nebo zavolám záchranu v stanici, aby vám dali sfilaci

kazajku. Tak prosím, podívejte.

Prosím.

Nědlo mě okradl. Buď architekt, nebo číšník. Co vám vzali peníze? Ale ne,

mapu. Mapu?

Ovšem. Pane bankéři, tu mapu vám Prokop musí vrátit. Vy máte moji mapu?

To musíte vrátit.

Slíbil jsem ji panu Piskořevi. Ale to je krádeš, pane.

Ale to jsou přece pozemky naší kláry.

Váří pozemky výhradně vám, pane Piskoři?

Ovšem. Protože nám na ně nikdo nic nepůjčil. Podle posudku, který obstaral

tady pan bankéř, jsou tam skvělá ložíska uhlí s těžbou 200 000 tun ročně.

Ukažte.

Teď vám rozumím, pane bankéři.

Proto jste tolik stál o naší kláru. Křivíte mi, prosím.

Jen z nejušlechtilějších pohnutek.

Promiňte, pane bankéři, venku čekají dva pání. Ale nemám čas. Jen to už říkal.

Ale oni nechtějí odejít. Tak je vyhoďte. To nejde.

Proč? Oni jsou totiž od policie, pane bankéři.

A tak, ano, od policie. Teď si vzpomínám.

To jsou přece známý.

Oni říkali, že vás znají. Ano, my si slíbili, že si večer někam vyjedeme.

Mají auto?

No prosím, takhle malé červené, že? Ne, velké zelené.

Velké zelené, ano. No oni mají dvě.

Ruku líbám, těšilo mě pánstvo.

Tak jdem.

Pan Prokop mají také.

Také?

Vyskoři, já ničemu nerozumím.

Konečně, že to uznáš.

Já to nevěděl, neměl jsem tušení, že... Není vám to nic platné zapírat.

Vaši dodavatele kradených šperků se přiznali. A já rovněž. Můj bratr Prokop

nám pomohl vás usvědčit. Ale půjdeme?

Snad pojedeme, ne?

Pojedu s Jonátem napřed.

Pan komisář už nepotřebuje mojí asistenci.

Půjdeme?

Vy, vy... No, no, bude to.

Ano.

Mě už také nepotřebuješ. Ne, to už obstarám sám. To si myslím.

Petičku, dovol abych ti představila svého snoubence, policejního komisaře,

doktora Karla Čermáka.

A tak, a to je hezky.

Celý život jsem nechtěl nic mít s policií a teď ji budu mít dokonce v

rodině. A bude to stát i věno.

Bankés Jonát se dává poroučet.

Táto mý, můj táto, maminka měla pravdu, když říkala, že dokážeš všechno.

Maminka dokázala víc svou trpělivostí, že jsem zanevřel dokonce na svůj

samotářský život a že se mi po něj stýská.

A co Klára?

No to mi dopomohla k tvému věnu a teď je jistě ráda, že se zbavila mě Jonáta.

A tak, děti, teď pojďme k mamince.

nechtěli zavřít? Ne. To je škoda.

Já už se tak těšila, jak za vámi budu chodit do vězení, jak budu krásně trpět,

opuštěná ode všech. Tak žádné domlouvání. Napřed musím zjistit tvého

svůce. Láro, kdo je to?

Pan doktor Hlaváček. Je, je.

Jakže, to je on?

Tak kdepak máme tu nemocnou? Nemocný budete vy, až se do vás naše matka

pustí. Tak to jste tedy vy, který naší Kláru přivedl do neštěstí. Já?

Já ne.

Vaše slešná dcera je toho vina. Já za nic nemohu, pane doktore.

Ty mlč!

Teď si Kláru musíte vzít.

Já?

Jak to?

Jak bych k tomu přišel?

Koukejte, příteli, když to naše matka poručila... tak si ji vzít musíte. A to

zase ne.

Ať si Klára veme, koho chce, ale Jarda je můj. Známe se už přes rok.

Já se z toho zblázním. Tak jak to vlastně je?

Ale když ty si to mámi nenecháš vysvětlit, já jsem pana doktora jen tak

kouzíček svezla. A vyhodila do povětří, takže málem přišel o život.

Však má u vás k dobru slečno ještě ten účet. Nemohla bych vám, pane doktore, za

to rozbité auto poslat třeba uhlí? Já mám teď ty doly a nemám peníze. Jak je

to s tím dítětem, se ptám? Tomu se daří díky bohu dobře.

Copak už je naživu?

To bych řek, a jak se má k světu?

Vyskoři, to dítě už je naživu.

A je, je, je, je, je to holka nebo kluk? Ale když vy mi nerozumíte, já bych byla

málem pana doktora zajela. A když se mu auto rozsypalo, zavezla jsem ho svým

vozem k pacience, které se narodilo děťátko.

Zaplať pámu, že jsi to konečně řekla.

Já už jsem si myslela, kdo ví co.

No tak to nevím. Tak bankéř to nebyl, architekt to nebyl, prokop to nebyl,

tady pan doktor to také nebyl, tak teď už zbývá jenom Václav a Ferda.

Já?

Já to nebyl, já za nic nemůžu a tady máte kočárek.

Co je zase tohle?

Kočárek. To vidím. Ten je ode mě. Chtěla jsi říct si od nás. Já jsem totiž

myslela, že už to postýchá. Je, ten je hezký.

Vidíš, to máš z toho, že si pořád říkala, že je všecko na nejlepší cestě.

A vůbec, já už toho mám dost, já jdu do penze.

Nikam nepůjdeš, napřed musí být svatba. Svatba, svatba, svatba, svatba, ale s

kým?

Prokope, chcete si mě vzít?

Když už máme ten kočárek?

Já vás vzít?

Vzít si vás.

No, ale co to, miminko?

To si jen maminka vymyslela.

Vymyslela? Ten kočárek si necháme do výbavy, ano?

Líbí se vám.

Je hezký a má takovou hezkou líní.

No, byťte aerodynamický a dají se vyměnit pneumatiky. No, prosím.

No, tak přece bude svatba.

Bude, ale teď ty doly nebudeme potřebovat. Proč? Když si Klara vezme

číšníka. Dovol maminko, abych tě vyvedla z omilu. Prokop je důlní inženýr a žádný

číšník. Důlní inženýr?

Nezvláčeš, maminko?

Já už jsem si na tu myšlenku, že budu babičkou, tak zvykla.

A tolik jsem se těšila.

Proto nemusíš plakat.

Máme uhelné doly, důlního inženýra, aerodynamický kočárek.

No a to vnoučátko, to už přijde samo sebou.

Vidíš, všecko je na nejlepší cestě.