Original subtitles

Mitro, Božka.

Boženko, kdyby mě tetička hledala, takže jsem si musela na chvilku odskočit. Ráda

bych ještě zastihla Viktora.

Ty jsi mu to včera zase neřekla?

Ne.

Už jsem ti měla, holka, přiznání na krajíčku a najednou jako když se mi

stáhne krk a ne to ze sebe vypravit.

Já nevím, božka.

A jestli mu to dnes neřeknu, tak mu to snad budu muset napsat. Já se ti divím.

Copak se ho bojíš?

Říkáš přece... Dobrý krok, čapka.

Dobrý krok. Dobrý krok. Čau, čapka. Čau, čapka. Čau, čapka. Čau, čapka. Čau,

čapka. Čau, čapka. Čau, čapka. Čau, čapka. Čau, čapka. Čau, čapka. Čau,

čapka. Čau, čapka.

Čau, čapka. Čau, čapka.

Čau, čapka.

Čau, čapka.

Čau, čapka.

Čau, čapka

Tak osm u vás.

Naschledanou.

Tajemstvíte ty klotildy. Tak šla mala.

S tebou je, Inko, kříž.

Nejlépe bude, když tam dojdu sama a řeknu mu klidně, tak pane Židlický,

tadyhle a takhle. No a tak si musíte, Inku, vzít. A je to. Ne, ne, to nejde.

Řeknu mu to sama a ještě teď, protože dnes odjíždí na čtrnáct dní.

Bude to pro mě pérná chvilka.

Tak já jdu, Boženko. A kdyby tetička, tak... Jen dějaj to, vymluvím.

Poklona se, članíko.

Prosím vás, nedala by se to sestře. Já spíchám, ale může to jít dovnitř, se ta

ještě není v krámě.

Co tu stojíš, jak sakura ve vychřici?

Předně to není vychřice, a... A ty nejsi žádná sakura, já vím.

Kolikrát jsem ti říkala, abys na ní nemyslel. Ta má lepší vkus.

A kdo ti říká, že koukám za ní?

Tamhle jsem seděl a hraju kuličky.

O kom to vůbec mluvíš?

O kom? O Ince.

Jo, tak ona šla kolem.

To jsem já si přehlidl. Tak já jdu. Ahoj!

Sestro Boženo.

Bratře Ferdo.

A dej se postříhat, ať si nešlapíš na vlasy.

Až s tebou, do hola.

Víte si, děvčata je za pět minut osm a za chvíli tu bude kopretina. Jo, pospěš

si. Mne už tu zase někdo zavázal rukávy. Kdybych věděla, která tohle dělá, já

bych jí... Tomáš, z toho, že se každý večer slikneš jako had, ať to padne kam

to padne, jen aby jsi byla první venku.

Proč mně se to nestane?

Která mi to zašila dírky u pláště?

Tak vidíš, a u mě se ti to líbilo. No počkej, ono dojde na všechny. Na mě ne.

Ještě tam mají vysokoplátno.

Ty chodíš každej den, viď? Kde bych na to holka brala? Já chodím jen na takový

filmy jako včera.

To vám jeden továrník přejel Bugatkou dělnici. A nakonec jí vzal, já vím, to

jsou takzvaný filmy ze života, viď?

Ty jsi tam byla? Už asi stokrát, a pokaždý se to jinak jmenovalo.

Že bys jen nějakrát to udělala?

No jo, pro tebe biograf není, ale na futbal, to tě užije. To ano, děvčata, za

čtrnáct dní hraje Meteor s Kolínem, ten jim to spočítá. Prosím tě, Meteor.

To se mýlíš. Ferda říká, že jsou teď ve formě. Hraje v neděli na křídle. Tvoj

bratr? No, toto musí Meteor vyhrát.

A to se vsadím, děvčata, ať chcete, že jdeme do finále.

Když prohraješ, koupíš každý kámo ze šláčku. To zrovna, vždyť bych na to

musela dělat celý týden. Ty jsi před chvíli věděla určitě, že to Meteor

vyhraje. O tom jsem přesvědčená, ale co kdyby to museli prohrát? Co kdyby

museli? Dostanu rozkaz od zeleného stolu a jet. To je taky pravda. A co kdybys

No, to se teď hodně dělá, alespoň by ses dostala do noviny jako aktualita.

Ať tedy skáče po Praze po jedné noze. To budeme skákat!

No to by se mně spíš líbilo, já budu kvůli vám někde schánět drakař. Ať skáče

autuť až domů. To ne, to musí být v neděli, aby bylo na ulici hodně lidí.

Přezvát!

Pěkně v klobouku? Bílé rukavice?

S kabelkou? A nějakou ceduli na krku?

Je, kdybych tomu byla Turecká, to by se to skákalo do deltu.

Tak

co

se tady vlastně dělá, co?

Slyšet je vás až na ulici, ale práce není vidět žádná.

Tady se mluví jen o mužských a o parádě. A malý obchodník, ať si upí, ten se

nedopočítá.

Kde je Inka?

Prosím, ona si jen odskočila. Ole, ole, ona si jen odskočila. Teď si není kam

odskakovat. To ona si myslí, když je šéfma. Teta, co bych si neodskočila?

To ono se to odskakuje.

Já vím, že už je osm prý.

Ještě ne, prosím.

Teprve před čtvrtě.

Nezamiluje leti?

Nezamiluje leti?

Nezamilujete-li se do mě?

Zahynu svou lásko.

Nezamiluje jetel.

Nezamiluje leti?

Kulívám. Dobrý tro přeju, milostivý pane.

Snídaně prosím.

Vy jste nová služebna?

Ano, prosím, já jsem včera nastoupila.

Jak vám říkají?

Původně se prosím jmenuji Barča, ale teď co jsem v Praze, bych prosila, kdyby se

mi mohlo říkat Béry.

Jak?

Béry, prosím, milost pane.

Víte, nesmíte mi říkat milost pane.

Ale dovolte, milost pane, já přece... Já o to sice nestojím.

Ale je to tak zvykem.

A potom jde o návštěví, které k nám přichází.

Říkajte mi krátce mistře.

Ano, prosím, pane mistr.

Kulíbám. Pusťte mi v koupelně vodu, Berry.

Berry si říkáte? Ano, prosím, Berry.

Nezamiluje... Nezamiluje-li to?

To prosím já.

Ale to není na vás pořád.

Jak se vám to líbí?

Jé, minko te milo.

Pane mistr, já když jsem se dozvěděla, že je u vás místo, juj, nechala jsem

namočený právda a hned jsem se šla hlásit.

Vzala jsem to o dvacet korun levněji, jen aby to nedostala jiná.

Taková rodina.

Vyhrajete do filmu.

A Milos paní Matinka píše tak krásně doter na listu vzdělaných žen.

Já mám vystřejány všechny romány, co Milos paní napsala. Už toho mám půl

kufru. Víte, Milos paní to tak krásně napíše a potom jí to ještě lepší

sfilmujou.

Já jsem vůbec dost pro kultúru.

Tak?

No a na vaše filmy to chodím vždycky v neděli, když mám volno.

Naposled jsem vás viděla v tom filmu, jak jste museli jít za kněze a jak jste

miloval tu zestatku, ale nemohste si jí vzít, protože jste museli jít za kněze.

Juj, to jsem se naplakala.

A teď, když jsme zrovna dělali šunkové flíčky a vlast paní se strašlivě

zlobila, proč pro její to kráješ tak nerovný, ty nemehlo.

Ale když já jsem vás pořád viděla v tom korál, kolárku.

Juj, to bylo tak smutný a tak pravdivý.

Týnko, teď po ránu?

Chtěla jsem tě vidět, ještě než odjedeš.

Zlobíš se snad?

To ne, ale jistě jsi nepřišla jen tak.

Zatím mě co vězí, víš.

Viktore, já bych ti ráda něco řekla.

Tak se hezky hačni a vypravuj. Ne, tak ne, běž se oblékat, já ti to řeknu

odtud. Prosím.

Tak začni.

Viktore! Ano?

Tak co je?

Viktore, já...

Viktore,

podívej se, to je hezké děťátko, viď!

To je všechno, co jsi mi chtěla říct?

To proto.

že máš dnes volno.

Budu mít dítě.

Co? Viktore, budu mít dítě. Svoje a tvoje. Naše děťátko.

Prosím tě, nekřič tolik.

Ty nemáš radost, Viktore? Ale ovšem, nečekal jsem to.

Tak ty budeš mít dítě.

Moje?

Viktore.

Promiň, vždyť ani nevím, co mluvím.

No a co budeme dělat? Božka říkala, že se musíme co nejdříve vzít.

Brzy vyjď, Viktore, já už se tak těším. Budeme kupovat prádelko a kočárek.

Viktore, já tě mám tak ráda.

Viktore, Viki.

Hned mama.

Jínko, vrátím se za čtrnáct dní a potom si o všem promluvíme. Teď běž, ať ty tu

nezastihne mama.

Sbohem. Sbohem, Viktore.

Mně se zdá, že máte nějaké roupy. To se to směje, to se to hyhotá, když na šinec

platí. Hele, zač ta práce potom stoj.

Jako tohle, to má být tulipán?

Prosím na tulipány, je tamhle máňa.

Tohle to je sedmikráska.

Když je tohle sedmikrása, tak to já jsem kopretina.

Teď se hyhnáte. Ale když přijde nějaký zákazník, tak je to jako v hrobě.

Ať vy pořádně zpíváte, když uslyšíte, že jde někdo do krámu.

Zákazníci to mají rádi, dělá to dobrý dojem a víc se prodá. Hned si to

vyzkoušíme. Pozor!

Hezké, hezké, děvčátka, líbí se mi to. Ale ten druhý hlas, bariton, ten tady

zůstane pokrámě, musíme to zopakovat.

A teď do práce.

Děvčata, představte si, že by si Kopretina udělala známost.

On by ji říkal, ty má umělá květínko.

A ona je mu, já jsem tvá malá... Slabá, samostatná.

Víš, že jsem tvá malá slabá.

Děvčatka, zákazník A.

Dobré jítro, pěkně vítám. Či mohu posloužit, dámo? Já bych chtěla nějaké

květiny. Květiny, okamžik. Řeknu jenom k děvčátkům, aby přestali zpívat.

Děvčátka!

Děvčátka, počkejte na okamžik, až tu budeme zase sami.

To je mládí, jen si zpívá a děsá.

Zpěv, to je jejich. No a co jim také schází? Plat maj slušný, zazpívaj si,

najedi se.

A to dámu dnes slabá, samostatná žena nemůže.

Já si také málo zpívám.

Ano, ona se vůbec teď málo zpívá.

Tak nějakou květinu. A co by to mělo být?

Něco na klobu?

Ne, na stůl by chtěla, něco k jídlu.

K jídlu?

To bych prosím nemohla posloužit. My děláme květiny jen z plátna, jsou v tom

dráty. Tak já to nemyslím. K jídlu, rozumíte, ozdobit stůl.

A tak, no to vybereme něco podle jídelního lístku.

K telecímu masu by se nejlépe hodil brambořík.

Ovšem, kdyby to byla ryba, tu bych musela doporučit chryzantémi. Ano, ano,

jedině žluté chryzantémi. Ovšem, nesměl by to být losos.

ten si vyžaduje lekníny a majonézu. To mi nemůže nikdo upřít.

Ruku líbám.

Dobré jutro, děvčátko, trochu jsme se spozdili.

Teď člo? Tak jen šla, šla.

Člověk musí mít srdce, kdepak mládí.

Už zase zpívají.

Ale musí se to hodně podlévat. A když se to pěkně prošpikuj. Čistě, moje řeč

dámo, prošpikovat. Pěkně tenké dlouhé plátky a hlavně květina

vedle.

Tak já už jdu mal.

Děkuju zdvořile, poroučím se pěkně.

Příjemné užití.

Co to do vás vjelo?

Z Čisté Jasna začnete zpívat a já tam mám zákaznici.

Á, slečna přišla.

Kdo se to odskakuje, když je teta dobrá, co?

Tetičko, nezlobte se.

Potřebovala jsem si něco důležitého zařídit a nechtěla jsem vás budit.

Budit? Malého obchodníka nemusí nikdo budit.

Ten starostí nezavře celou noc oko.

Já hledím, kde co sehnat, abych ji uživila. Ona si odskakuje.

Ale, tetičko... Ty mlč!

Místo, abyste tě pomáhala zvelebit obchod, odskakuješ si.

Kde by jsi si odskočila jednou?

Po druhé si odskočíš na dvě hodiny, potom na celý den a já bych tě živila.

Ale tetičko, vždyť já to nemám zadarmo, já si všechno odpracuju.

Kdy bys si to odpracovala, když odskakuješ?

Jen tě tak nechat živit se sama.

Ty bys si se naučila vážit místa.

Proč mi to vyčítáte, tetičko? Však já bych se taky jinde uživila.

Kdo ti to vyčítá? Já ti to vyčítám. O, pro mě, za mě si můžeš jít třeba hned.

Kdo pak si veme děvče, které si odskakuje?

Dobře, tetičko.

Budu. Ten chleba jinde nebude tak trpký jako u vás.

Kam?

Tak tohle mám za všechno dobrodiní? Za to, že jsem se tě ujala, když jsi

zůstala jako půl v ploti?

Tetičko, dává-li někdo ze srdce, tak to nevyčítá. Ale od vás pořád jenom slyším,

že vás vídám a že bych se bez vás neuživila.

Přesto vám za všechno děkuju a sbohem.

Snad se uživím, aniž bych někoho výdala.

Sbohem, děvčata.

Pro věci si pošlu.

Sbohem tetičko.

Mama, ty si nedáš pokoje ani při snídani.

Podařilo se mně dokončit nový román, Vicky, myslím, že to bude velmi

působivé. Bude mít hezké zakončení, krize je překonána, zbývá jen pohled na

šťastnou dvojici.

To je o tom nemanželském dítěti? Ale hochu, hochu, vždyť víš, že mě ten román

zaměstnává po tři měsíce a ty se ještě ptáš, bude v tom pro tebe zajímavá role

z filmu, je-li to.

Představ si šlechtice, který se nakonec stane opravdovým hrdinou.

Počtej, přečtu ti konec.

která juž, juž vztahovala po ní svá chlapadla.

A když zmučený tílkou ubohé stázinky klesalo do chladného hrobu...

Dojalo

vás to, milé dítě? Juj, milost paní, ono je to tak krásně truchlivé.

Tak zas jděte utírat prach.

Ano, prosím.

Tak kde jsem to zůstala?

Aha.

A když zmučenej tílkou ubohé stázinky klesalo do chladného hrobu, tu náhle

mužná ruka vykomtova zachytila lem jejího šatu a jedním trhnutím přivinula

zoufalou dívku tam?

kde bylo zlaté srdce u šlechtilého šlechtice.

Dávej přece pozor. Já poslouchám, mamá.

A zatímco se jejich rety do sebe vpíjely, sklenula se na obloze

nádherná duha jako slib jejich nastávajícího štěstí.

A v zámku plakala vykomtová matka do jata velkomyslnosti svého syna, který

ač majorátním pánem,

pozvedl k sobě chudej děvče a dal tak otce budoucímu dětsku jejich

velké lásky. To umíš tak krásně vylíčit, mama.

To je praxe, hochu, však už jsem se takových románů napsala.

A co bys dělala, mama, kdybych já... No, také by se to mohlo stát.

Copak?

No, kdybych já se dostal do takové situace.

Do jaké situace? U té vody?

Ale ne, třeba na suchu.

Já myslím s tím dítětem.

Fidon, co to mluvíš? To přece není možné.

No dovol, proč by se to nemohlo stát?

Víš, přece co dostávám od děvčat nabídek, tak proč by se to nemohlo stát?

Dobře, dobře, Vicky, vždyť vím, že tě děvčata obletují.

Jakby ne při tvém zevnějšku.

Ale ty víš, to si měj sobě povinen, proto o takových možnostech ani nemluv.

Ale mamá, ty mě přechvapuješ.

Proč tedy píšeš takové romány? Protože to čtenáři chtějí. Netouží po tom, jak

život vypadá, jim se líbí to, co se ve skutečnosti z pravidla nestává.

Chtějí být zkrátka klamáni.

Ale kdyby přesto se mně něco takového stalo, jak by ses zachovala?

Vicky, nechtěl bys změnit téma?

Tak já už o tom nebudu mluvit.

Ale představ si mamá, že se zamilují do mladého, hezkého děvčete.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý

večer. Tomu, Srejdo, nevěřte.

Tady v domě se neschodnou ani dvě partaje, než kvůli osmnáct.

Schodnou, neschodnou, když jde o mě, tak jsou jedna ruka.

Víš, Ferdinande, oni vědí, že kouření je jediná moje radost na světě.

Ale oni taky vědí, že si na tom nejvíc pochutnám, když se pořádně rozstřílím.

Tak to se dělá dnes váje dobrota, co?

No, ani tohle, Ferdinande, u plebencu nahoře, ticho.

Pafejtový cpes, jako když stříp, a vlače máš prázdný, jako kdyby v tomhle domě

nebylo o čem drbat.

Kdyby aspoň někdo trochu popela načípal po schodech. Ani to ne, no. Taková

maličkost.

Je trochu dneska s námi nějaký zatrachtělý, dám mu mluvit.

Víš, Ferdo, když já se někdy tak aspoň tak trošku...

trošinínku rozčílim, už je hned svět celý veselější.

Fajčení mi zachutná a jedno s druhým, víš?

Ale... Jakhle to nestojí za... Jo, dřív, kdo jsem měl domácího, to byl šťoura.

Ten mě proháněl od božího rána do večera, že jsem s tobě celý říčnej.

Říčnej, chlap v prašivách. Vol, teďka, co to patří? Bance, no. To je repakta,

nemluví nebo neštve.

Prosím tě, to jsou samý lejstra, papíry.

Sednul jsi na mě smutek, Ferdinande.

Tak já odzůst, Trejdo.

Dobrou noc. Dobrou.

Zatrachtilej, výrostku, co tě to napadá tady odhazovat z pačky?

Kdo pak to má po tobě sbírat?

Takový... Co tohle?

a když mám takovou příležitost, tak nemám oheň.

A co Meteor, vyhraje to v neděli?

Těžko, máme půl forvadu v nemocnici.

Jo mináčku, teď já jsem se vsadila.

To jsi neměla.

Chudák Inka.

Co je s ní?

Měla u sebe jistě jen pár korun.

Práce se dnes tak snadno nenajde. A proč nepřijde k tobě, když jste byly jako

dvojčata?

To je právě to, že nejde.

Kdybych jí tak dobře neznala.

Dokud nebude mít místo, nepřijde, kdyby měla padnout hlady.

Jinak by už tady byla jak na koni.

Ale kdyby přece přišla, tak jí dej.

Řekni. A co jí mám říct?

Ale nic, ona stejně nepřijde.

Ferdo, tobě se Inka líbí, viď? Už zase začínáš?

Vážně, Ferdo, Inka je v hrozný situaci.

Bůh ví, jak to skončí.

Je v jiným stavu.

Tak, no tak se vdá a bude zaopatřená. A co, když si ji neveme?

Inku, třema deseti. A zvlášť, když bude chovat, s tím si nedělej starosti.

A tobě je to, Ferdo, jedno. Já?

Co já do toho mohu mluvit?

Dobrou noc, Božka.

Dobrou noc.

A co je tohle?

To jsou prosím tři stupňa asi do půl výkladu. Na každém figurína v plavkách

jiné barvy. To už to bylo stokrát, málo originelní.

Okamžik prosím hned jsem k službám. Prosím, já nespěchám.

To je prosím velké zlaté slunce v pozadí a před ním figurína v plavkách.

To není špatné, ale něco originelnějšího bych potřeboval.

Reklama musí být živá, aby upoutala choce.

Musíte mi přinést ještě nějaké další návrhy. Prosím, pane řejmě. To mě tady

nechte. Prosím.

Čím mohu sloužit, milostivá?

Máte tu volné místo prodavačky a proto jsem přišla požádat... Místo prodavačky?

Lituji, ale to už jsme obsadili.

Pracuji úplně samostatně a mám několika letou praxi a nežádala bych tolik. Je mi

líto a nedá se nic dělat. Vyznám se také v učetnici a píši na psacím stroji,

takže bych snad... To je všechno hezké, ale u nás není nic volného.

Promiňte, prosím.

Už jste dlouho bez místa?

Teprve dvanáct dní, ale nemám kde... No jo, to chápu, to chápu, to chápu.

Ale řekněte mi, proč vy vůbec hledáte práci?

Jsem sama a musím se živit. Vy mě dobře nerozumíte.

Vy se svou postavou máte přece docela jiné možnosti.

Dovolte? No ale sečno, není proč se rozštěvovat. Já s vámi mluvím jako

přítel. Vy jste rozumná, dospělá žena, je úplně ve vaší moci, jak si svůj život

uspořádáte. Já vám jen radím, jak si můžete svůj život zlehčit. Ne, děkuji

vám za radu a za dobrou vůli, ale po tomhle zaměstnání netoužím.

Škoda, slečno.

Možná, že až se umoudříte, bude již pozdě.

Tak jak jsem řekl, bohužel u nás nic není.

Haló, slečno, okamžik. Prosím?

Snad pro vás budu přece něco mít. Pojďte sem.

Prosím, posaďte se.

Děkuji.

Budu pro vás přece něco mít. Ono je to poněkud neobvyklé, ale na to vám snad

nesejde. Spokojím se s každým zaměstnáním, jen když to nebude... Mám

žádné strachy. Ono to vlastně není práce, v pravým slova smyslu.

Budete dělat živou reklamu.

Živou reklamu? To, co tady vidíte, je návrh na úplavu výkladní skříně. Jenže

místo figuriny tam budete stát vy.

Já v plaskách?

Za výkladem?

Tej, slušnost vám, je to opravdu těžké.

Co pak, jste na plovárně více oblečena?

No tak, a to u nás budete ještě za sklem.

Budete stát, pokud možno bez pohybu, vždycky hodinu, potom čtvrt hodinky

odpočinku a potom zase hodinu stát. Osm hodin denně za pět a dvacet káče.

Nastoupit můžete zítra ráno.

Přijímáte? Promiňte, pane řediteli, nehněvejte se, ale když já nevím,

jen tak v plavkách... Jak chcete.

Hledá ty práci a když vám ji nabízím, tak zase nevíte.

Já vás nenutím, já vás vůbec nepotřebuji. Za jednu sto.

Chtěl jsem vám jen pomoci, protože vím, co to je být bez chleba.

Tak co?

Jak jste se rozmyslela?

Za výkladem.

Tu živou reklamu z výkladu musíte odstranit. Na chodníku se tvoří takové

zástupy lidí, že to ruší pasáž.

Pane řediteli. Jak vidíte, slečno, měl jsem nejlepší vůli.

Nechám vám vyplatit mzdu za tři dny, abych vás aspoň trochu odškodnil. Ale

mně patří jenom... Ne, slečno, to je má věc. S těmi pětadvacítí káče byste

dlouho živa nebyla.

Vidíte, vidíte.

Říkal jsem vám již včera, že si nerozumíte.

Neumíte se dost dobře přizpůsobit životu. Tak jak vymyslíte, neumím.

Podívejte se.

Nikdo by se nemusel nic dovědět.

Já bych vás mohl zaměstnat jako stenotypistku nebo sekretářku, mu to je

konec konců jedno.

Pro tu funkci byste se výborně hodila.

Ovšem za určitých předpokladů.

Ne, děkuji, to nemohu.

Nechci vás přemluvat, ale pro všechny případy vám dám svoji adresu, kdyby se

vaše zásady přece jen změnily.

Děkuji vám, ale s takovými změnami nepočítejte.

No, prosím, milostivá paní, tomu se říká reklama.

A jaký to má být film?

No, milostivá paní, musí to být film, jaký se líbí, jaký se žádá, film, který

naplní lidské duše krásným cítem. A vaši pokladnu penězí? No, opravdu, milostivá

paní, ušetřila jste mě velmi mnoho vysvětlování. A ten váš román

Nemanželské dítě, ten by se vám, milostivá paní, moc dobře hodil.

Ale vždyť ještě nevyšlo ani druhé pokračování. O, to nevadí, milostivá

paní. Již z prvních řádek je vidět, že hrajete na lidská srdce jako na klavír.

My k vám máme důvěru a sfilmujeme to přesně tak, jak jste to napsala,

milostivá paní. No to se rozumí, začátek musíme trochu předělat, tak je konec,

musí být dobrý. No a doprostřed bych vrazil něco, něco pikantního. Víte,

takovou nějakou scénu z Ba, milostivá paní, s tancem.

To dělá moc dobře. Bar tam není.

Měl byste si přečíst celý rukopis.

Milostivá paní, to je úplně zbytečné. Kdo pak by četl celý rukopis? Věc je

přece jasná. Vykont, chudá dívka, nemanželské dítě, jemu budou bránit.

Ona bude trpět, lidi budou brečet. On ji zachrání na pokraji zoufalství. Lidi

půjdou spokojeně z biografu domů, doporučí druhým, třetím, celé město se

směje. Pardon, slzách.

No a úspěch je zaručen. Slzy, milostivá paní, to je dneska kapitál.

Nevyužitý kapitál. Za slzy se, milostivá paní, platí Dovolte, abych se zeptala,

jak je to s horářem.

A tak.

K tomu já nejsem kompetentní. To sám mi vyjedná ředitel.

Já bych jen prosil, jako jeho zástupce, který ten film prodává, hodně citu.

Hodně citu.

Čím víc, tím líp.

A takový malý pokus o sebevraždu by také neškodil. A takový přísný otec a

nepřístupná matka to taky dělá moc dobře. To se moc žádá.

A co kdyby, milostňá paní, na začátku byl milovník kapánek bezcharakterní. No,

ale nakonec bys jí přeci vzal. A kdy mohu ohlásit vaši návštěvu? Snad zítra,

dnes nemohu, přijel mi syn. A já vím, z exteriéru.

Chlapík, chlapík.

No, tak já nebudu nijak vyrušovat, milostňá paní. Ruku líbám, ruku líbám.

Proč se ucíl, milostňá paní?

Jen neračte zapomenout, milostňá paní, hodně smutné, hodně smutné, to se chce.

Bože, mu vždyť život je tak veselý.

No tak nějaký kontrast.

Tak ruku líbám, Rosia, fajn, ruku líbám.

No, teď už nás snad nikdo nevyruší.

Tak co jsi mě to chtěl tak důležitého říci?

Je to pro mě tak nepříjemné, mama.

Co pak, Vicky?

Stalo se ti něco na venku?

Venku nic, ale dostal jsem se...

Jak bych ti to tak řekl?

Víš, mama, že bys nechtěla, abych se dopustil něčeho nečestného.

Proboha, ty jsi něco provedl?

Ne, ještě nic.

Ale dostal jsem se do situace... Peníze?

Ne, peníze to nejsou.

Seznámil jsem se asi před čtvrt rokem s děvčetem.

No a to víš, zkrátka, to děvče se stane matkou a spolehá, že si ji vezme.

Proboha, Vicky, oženit?

No... Já právě nevím.

Tak jsem si myslel, že když v tom máš tak velkou prakci. Prakci v čem?

No v těch románech, mama. A prosím tě, nech už ty romány. Jak to můžeš brát tak

na lehkou váhu?

A kdo je to vůbec?

Je alespoň z lepší rodiny?

Abych ti pravdu řekl, mama, já toho ani o ní moc nevím.

Jenomže je syrotek a že je zaměstnaná v obchodě své tety.

Dítě, dítě, co jsi mi to provedl.

Tolik děvčat se kolem tebe točí a ty si vybereš nějaké děvče z ulice.

No dovol. Leč prosím tě.

Já se tady snažím, abych tě dostala do nejlepší společnosti, abych ti zajistila

kariéru a ty se mně takhle zahodíš.

Proboha mama, to je ona.

Kdo? Co?

To je děvče za výkladem?

To je ostuda, to je ostuda.

Ale o tom jsem neměl ani tušení, že se takhle vystavuje.

No já jsem si to hned myslela, že tě musela nějak podvést.

Títě moje ubohé oklamané, ta tě dostala.

Ale mama, kdybych to byl věděl, tak jsem s ní přece nikdy nechodil. Bože, to jsou

dnes ženy.

Takhle oklamat.

Ale kdo ví, jak je to s tím dítětem.

Snad si jen něco vymyslela, abys to utěžila.

To já nemyslím, mama.

Co ty víš o ženách?

Jsi neskušené dítě v osidlech prohnané ženy.

Ale už je mně to jasné.

Ale já tě nedám, Vicky.

Zavláší sem a já si s ním pohovořím.

Co je?

Nějaká slečinka volá pana mistra k telefonu, ale já nevím. Co nevíte?

No ono jich bude asi víc, protože ona říkala nejdřív I jako ideál, N jako

naděje nebo co, potom K jako kolébka a A jako anděl.

To je ona.

Ať sem hned přijde.

Ale já bych u toho nechtěl být.

Chápeš, víš, mama?

No samozřejmě, s tou ženou se už nikdy nesmíš sejít. Tak já jdu.

To jsi ty, Inko?

Odkud voláš? Telefonní budky.

Tak sem přijď, mama by s tebou chtěla mluvit. Maminka už o tom ví?

Prosím?

Ano, hned.

Tak na shánou.

Na shledanou.

Slečno,

můj syn je ještě neskušený, hocha, nezná různé ty, řekla bych, cestičky k

zaopatření ženy. Není třeba nic vysvětlovat, slečno.

Chápu, že vás natláká taková příležitost k dobrému zaopatření.

Ale i vy musíte pochopit, že moje jméno a společenské postavení nedovolují,

abych souhlasila s tímto spojením.

Milostivá paní, mluvíte o nějakých cestičkách a využívání situace. Nemám a

neměla jsem nikdy takových umyslů.

Nevím, řekli vám Viktor.

Vím všechno, slečno.

Pak nechápu, proč mě chcete usvědčovat z nějakých postranních cestiček, milostivá

paní. Neptala jsem se ani Viktora, chceli si mě vzít.

Chtěla jsem prostě vědět, kdy se vezmeme.

Vždyť je to tak přirozené.

Vždyť se máme rádi.

A teď?

Tím spíš. Slečno, mám dojím, že se zbytečně vžíváte do úlohy, která vám

nesluší. Mluvme otevřeně.

Vy tvrdíte, že jste v jiném stavu a mého syna jste si vybrala jako nejlepší partí

za otce. Buď to si vás vezme, anebo dobře zaplatí, že ano?

Ale já jsem rozhodnutá.

Ani to, ani ono, slečno. Vaše plány... Co vás opravňuje takhle se mnou mluvit?

Snad proto, že jsem chudá. Prosím, slečno, jen žádné scény.

Ostatně, kdybyste měla mého syna ráda, sama byste ustoupila.

Víte, co by takové spojení znamenalo pro něho, pro jeho kariéru?

Nežádám od vás takové oběti.

Sama jistě nevěříte tomu, že Viktor uzná za své dítě, které může mít tolik otců,

kolik mužů hledělo na vaší nahotu ve výkladní skříni.

Konec.

Nevrni, nevrni, broučku, maminka ti dá dumlik, počkej.

Slečinko, nepodržela byste mi na chvíli toho caparta?

Takovýhle starosti nemáte, vidíte.

Ten mi nahnal v noci strachu, celou noc křičil a ne, a ne přestat. Tak jsem s

ním byla u báby.

Bába dala klištírek, a no, a u tě za to dozvěl, no, no, no, no.

tu máš maličku, tu máš, tu máš, doma dostaneš piškotek, no to si dáme, no

tak, no tak, no tak, tak vám pěkně děkujeme, slečeníko, no tak pojďte

pokušiteli, no to víš, máma nedá, nedá nikomu, ani za nic na světě, no

to víš, no tak se podívej hezky na mámu, no, máma už není sluchá, už se o tebe

nebojí ty drobičku maličky.

To je překvapení, to je překvapení.

Vidíte, slečno, všechno se časem mění.

I názory.

Okamžik.

Je lípo? Ne, děkuji.

Nechcete odložit? Je tady takové teplo.

Ne, děkuji.

Pane řediteli, přišla jsem vám nabídnout obchod.

Obchod? Vy mně?

Učinil jste mi před několika dny jakousi nabídku.

A já ji přijímám.

Výborně. Většinou jsem věděl, že jste rozumné děvče. To víte, já znám život. A

takové případy, takové děvče jako vy si jistě zaslouží lepší úděl.

Ostatně, uvidíte, že budete spokojená.

Jistě máte ráda hezké věci.

Ráda se oblékáte, pano.

A co se týče místa, to už nějak zařídíme.

Chci přijmout vaši nabídku pod jednou podmínkou. Ale děťáčka, už já vím, že

nemůžete žít bez peněz.

Ale nechtěla byste odložit, já vás v tom plášti nemohu vidět. Ne, děkuji, o

peníze mi nejde.

Chcete, abych se stala vaší milenkou a... No snad bychom o tom nemuseli

mluvit takovou formou.

Přece víte, že k vám cítím náklonost již od první chvíle. Chtěl jsem vám pomoct

jinak, ale... Ne, prosím, mluvme spolu upřímně.

Chci se prodat a mám svou cenu.

No a?

Kolik? Jsem ochotna stát si vaší milenkou, ale... Jak bych vám to tak

řekla?

Později.

Víte, bojím se, aby moje dítě nemělo bídu.

Tak, aby bylo jasno.

Kompenzační obchody. Já nepěstuji.

Starat se o nějaké dítě.

Což, no víte, co mě tady vůbec nabízíte?

Nemáte ani trochu smyslu pro morálku?

Myslím, že tenhle výraz se pro vás dost dobře nehodí.

Překnou věření.

Já jsem vám stál tatínkem.

To má člověk z toho, když chce někomu prokázat dobrodění.

Poroučím se vám.

Tatínkem!

Taková rána středota mi hned zas dlouho nepřijde.

Ještě teď to vidím, jak se mi to šourá na pravičku.

Předenou nikdo, za mnou nikdo, obrana na druhé straně, já to tam poslám!

Nepad, takovejhle kousek nadtyčí.

To jsi neměl, Ferdo. Já bych řekl spíš takovejhle kousek potyčí. To bylo lepší.

A kolik jste to vlastně dostali?

že si mohu zase s někým promluvit.

Ani nevíš, Božka, co to je, když je člověk v takových chvílích sám.

Protože nemáš rozum.

Vždyť by tě bylo neubylo, kdyby jsi byla přišla ke mně.

No a co teď?

Já ti pomohu najít nějaké místo.

Věříš, Božka, že je mi dneska krásně.

Krásněji, než mi kdy vůbec v životě bylo.

Byl to takový mrak, který prošel mým životem. Tak děsný, že teď, když jsem ho

setřásla, svítí všude slunce.

Rozumíš mi, Božka, já jsem zachráněna, já mám v životě nějaký cíl.

Co všechno jsem nechtěla udělat, jen abych zajistila teplé místo tomu

červíčkovi, kterému dám život. To jsi zkusila, chudinka.

No, čas všechno zahojí a bude zase dobře.

I na Viktora snad zapomeneš.

Věříš, Božka, že když jsem šla o tan tuť, Viktor pro mě úplně přestál

existovat. Ani mě tak nezabolelo, že mě zapřel.

Jako mě zděsilo vědomí, že ten člověk by měl být ocem, který by vychovával moje

dítě. Božka, ocem, který ho měl připravit na cestu životem, který by mu

měl vštěpovat svoje zásady.

On, který neměl ani tolik odvahy, aby se mnou promluvil sám a nenechal za sebe

jednat matku.

Moje dítě nebude mít oce, ale než takového oce. Máš pravdu, Inko.

A co tetička?

Hubuje, víš, ale kdepak. Chodí jak zmoklá slepice, vyptává se.

To ona dnes zavírá?

Ano, milost paní, dnes je na mě řada. To vám nedrobila Inka.

Tak si některý člověk šlape po štěstí. Já vím, že pospíchá na randíčko, teď aby

stahovala rolet. Že ani tak nepospíchá, milost paní bratr. Přijde až v osm a to

tu naší večeři ještě obřeju.

Tak bratřiček se nechá obsluhovat.

Uvidí, že se taky jednou sebere a bude pryč.

To jsou příbuzní, to je jejich. Čiň příbuznému dobře... Ale co

bych se zlobila.

Já na ní, inko sem, inko tam, co chtěla, to měla, třeba při tom obchod hynul.

No špatně se u mě neměla, to ne. Při práci si jenom zpívala. Když bylo třeba

zatopit, i uhlí si mohla přinést.

Já s ní opravdu jako z má... Ona teďto má mu mít nádoby. No bože, proč by si to

neuměla? Když teďto těší, umej si nádoby. Nebo když se má prát, tak se

bude prát. I to prádlo jsem jí dovolila.

Ať si holka zapere, když jí to těší.

Já jí modré z nebe a ona fuč.

Když vy jste jí taky tenkrát dala, co proto, milost paní. Já?

Co jsem jí řekla?

Když si odskakuješ, tak si odskakuj, ale já jsem šéf, já musím vědět, kam

odskakuje a kdo.

Teď si odskočila. A na dýl.

Co je mi do ní? Už o ní nechci ani slyšet.

Co je s ní? Nevím. Nikdo nic neví.

Ruku líbám.

Bohem. Tak já už jdu. Ruku líbám. Já myslela, že spolu bydlíte.

Nebydlíme.

Nešťastná holka.

Ještě ji někde prodaj do harému. Ruku líbám, milost paní.

Když si odskakuješ, tak si odskoč.

Ale do harému...

Tak tohle bych už měl.

Znovu! Žíry!

To jsi hodný, že jsi uměl kávu.

Na si to do vody.

I s tím smetím?

Já, sestra nešťastná, to jsem mohla vědět, že zas něco vyvedeš.

Já nevím, že vy ženy vždycky ztratíte hlavu. Tak do toho fouknu, jsme ti

odleti a je to, ne?

Nepovedlo se. Divo toho, prosím tě, že já hloupá vždycky věřím těm tvojím

vynálezům. Už tolikrát, ale tolikrát a po každý je z toho nějaká škoda.

Tak se nezlob.

Inka tu ještě nebyla?

Inka? Ona se má přijít.

Já jsem jí pozvala.

To víš, teď se asi moc nenají.

Víš, Ferdo, ona je na tom teď moc špatně. Spí v noclehárně.

Tak jsem si myslela, že by tu třeba, že by tu zatím mohla bydlet.

Kde? U nás?

Vyloučeno. Já vím. Ty bys neměl kde spát.

Což to ale?

Kam ji chceš uložit?

Já myslela, že na tvé pohovce.

Tomhle říkáš pohovka?

Člověče, sestro, řiď tě to hotové záhořovo lože.

Když si z toho lehnu na hromádku štěrku, tak si ještě odpočinu.

A co to okno? Je to tam fiči jako na Sibíři.

Copak to okno by se dalo ucpat, ale ta péra, i to je o život. Na tom přece

nemůže mladé děvče spát. Ferdo, ferdáčku, ty máš zlaté srdce. A co máš

pořád s tím zlatým srdcem? Já už si připadám jako srdcový sporek na mou

duši.

Teď si skočím k Pírko On tam má jednu volnou posel a bude rád, že bude mít

koho komandovat.

To je Inka.

Dále?

Dobrý večer.

Dobrý. Pojď dál, Inko.

Co jsi tady tak dlouho?

Ale to víš, hledala jsem, scháněla jsem, nic.

Tak si pojď odložit.

Vás už jsem dlouho neviděla.

Jak se daří?

Ale to víte, srčna, rozvářím to mlíko a... Tak já už běžím. Dobrou noc.

Dobrou noc.

Řekla jsem mu, že aby si u nás zůstala a on se bojí, že se ti bude špatně spát.

Vy jste tak hodný, ale já přece u vás nemůžu zůstat, kde by spál tvůj bratr.

Ten už má o nocleh postaráno.

To máš tak ochu.

Tak a poznáš po peri, trampa po kytare a ženskou po fajvce.

No.

A i leto, muzeum.

Dýmek, jak vidíš, to není jen tak kus ke kusu. To je vlastně takovej kus mýho

života. Abych ti řekl takovej můj memoár.

Rozumíš? Ke každý ty fajfce, jak tady vidíš, patří nějaká ženská osoba, která

mě jí dala co by zástavu lásky.

Rozumíš? No, strejdo, všechna čest. To jste musel být na dýmky chlapík,

panečku. No, jsem pak byl, ale to nejsou taky všecky jako z lásky.

Jako tuhle, vidíš? Tuhle mě dala nějaká partaj.

Krze dva nějakou intervenc, víš? Podívej se na ní, podívej.

Malinká baňatka, plechovou hubičku, úplně jak kdyby ta partaj na ní

stála modelem.

Úplně to samý.

A tohle ferdiku je Mánička.

Podívej se na ten troubel.

Dlouhej, rovnej jako prut.

Takovou měl figuru.

Škoda, že měla kypcovou hlavu.

Kdo, ta dýmka? Obě.

Nebyla tahle od Nestovic, Lejdo?

To ne, ale pyhovatá.

Jak jsi to poznal?

Vidíte ty puntíky na trouběli?

Vidíš, Ferdo, tohle potvrzuje moji teorii, když i ty, člověk nezasvěcený,

poznáš takovýhle tělesné vlastnosti. Počkej.

Ferdo, tak ti mě stála peněz?

Zrovna jako ta fajfka byla, víš? Samej kanýrek, samá parádička, třepeček,

zrovna to samý, úplně ta fajfka. A co tohle vrtaný dřevo? Pojď na má prca,

kluku.

Poslouchej, ty seš talent všech talentů. Ty, když budeš jenom...

Nevýjde se zlosti.

Tak dělej.

No vy máte talent, paní Šimůnková, vyloženej talent.

Já přeci nejsem taky žádná začátečnice. A už mám hezký pár soudů za sebou. Ale

na tohle já jsem nepřišla.

Kde pak na mě? Řeknu vám, nejmíň v pátém měsíci. To se podívejme.

Vidíte? A takovou vezmou do bytu.

Ale to ten domovník ještě podporuje.

Pošlepat schody, to je hned oheň na střiše. Ale pošlepat čest domů, to je

prosím v pořádku. O domovníkovi mě nemluvte. Ten se tady drží, protože

tejrá partaji. Ale páni, až se s ním jednou sejdujte, tak mu řeknu.

Pane Pírko, vy máte srdce na pravém místě, že jste tu dál utule k tému

svedenému děvčeti?

Ale páni, vy s tím souhlasíte?

s takovou ostudou, až já uvidím toho Pírka, tak, paní, na mou duši, jak tu

stojím, to já mu... Já už musím jít. Sborem, paní, sborem. Počkat, dámo,

počkat. Vy tady máte tolik rozumu a já bych ti jako... Já mám svůj rozum pro

sebe, pane Pírko, ano. Pro sebe. Tak vy jste tady nemluvila. Vy jste jen tak

myslela nahlas. Já si mohu myslet, co chci. Ne, vy můžete platit největší

činži, rozumíte? Ale na hlas myslet tady nikdo nebude, protože to ruší klidomu.

Tady by všetky parté tady začaly myslet na hlas, tak to tady za chvilku bude

zvěřínec, rozumíte dávo? Pane Pírko, to jsou urážky a na urážky jsou soudy.

Tady paní Šimůnková mě to rozsvědčí, vidíte? Ne, ne, ne, paní, já nic

neříšila, já nic neviděla. Pani, paní, já se s váma soudit nebudu, protože vám

puknul pitlík a čipete tadyhle klupici na zem, rozumíte?

To je pořádek. Rozumíte, paní, já vám řeknu jenom tolik, že než přijede sv.

Martin na bílým koni, tak vy pojedete.

Co tam ho říkáte, paní? Já už tady hlídám na schodech tři dny, až tam půjde

bába. Jsem z toho celá regmatická, paní. To jste hlídala špatně.

Bába už tam je.

To nám ještě scházelo.

Parchant v domě, člověk, aby se styděl vystrčit hlavu na ulici. Možná, že ani

sama neví, kde je ocem.

Nakonec to by mi tátů několik. Ach jo, to je dnes mládež. Tady to máte, zelený

sporek s klovy filkem, to znamená krátkou známo se špatným koncem. A

srdcový filek navrh, že by přece ten Ferda... Ferda? Ten se na ženskou ani

nepodívá. Takový fešák a bude plakat.

Copak by tomu říkala maminka?

Jak pak dělaj hodinky?

Jak?

Tik tak, tik tak, tik tak.

Strejček pučí, ale nerozbít.

Dobrý den, paní Papitová.

Pojď a nech jí bláznivou.

Strejček jí koupí míček, naučí tě přihrávat a udělá s tebe pravou spojku.

Viď, cimbrlátko.

Anebo počkej.

Udělám s tebe malého středního útočníčka abychom je nemuseli dovážet z ciziny. To

bude něco.

Ti kluku mali.

Budeme spolu rozvážet mlíčko, viď.

Strejček bude řídit a chlapeček bude dělat tu, tu, tu a jeje. To je pěkné tu,

tu, tu.

Strejček ti dělá tu, tu, tu a ty mu děláš do plínky. Co já si s tobou počnu,

děťátko bekaný. A hodinky do toho pro pána krála.

To je s dítětem. Člověk, aby se tu s tím páral a potom tohle.

Ty jsi mě pěkná, chůvám.

Vidíš, chlapečku, oni tě hubujou, viď? Jako kdyby to něco bylo.

Tak, maminka tě hezky převine.

No.

Klínku dáme čistou, že to bude lepší.

Je to osud pro takový

robátko nemít oce? Já nevím, ale já bych to snad radši utopila.

Drbni. Bříško, vím, to se pudruje, ale zádička snad jenom docela dole.

Já bych to pro jistotu napudrovala všecko. Já vím, a něco se mu stane.

Víš co, já se pro jistotu zeptám vedle.

Prosím vás, paní Šimůnková, kde se všude pudrujou dětičky?

Tak pojď domů.

Tak s tím ultimem bych měl dost ferdo.

Ten ultimo deset, ten třicet. Ale počítejte, máte opět oči víc? No.

Tak jdu pro.

Řekněte mi, strejdo, proč vy se vlastně nevoženíte?

Příležitostí byste měl přece k tomu dost. Ale to pak o to ferdo.

Ale jak se vožením, tak nevydržím.

Protože bych zašel na otravu nikotínem.

Z manželství? No jistě, že.

Podle průměru posledních...

Pěti let se rozčílím denně tři a půlkrát. A se ženou, Ferdo, abych se

rozčíloval od rána do večera.

A tolik nikotínu mi tělo nesnese.

Rešto?

Tak jsem o tom přemýšlel, Strejdo, a myslím si, že přeci jenom manželství.

Co?

Anic.

Milej brachu, jak do toho vidím, tak na tebe přišla ta slabá chvilka.

A to tě neudrží ani celý podpůrnej spolek domovníků se sídlem ve Velký

Praze. Na to štalej pírko.

A neseš.

Co mě do toho pletete?

Já to mluvím o vás a vy si to hned kombinujete, prosím vás. Milej hochu, mě

nic nenamluvíš. Já jako zpráva domu musím vidět každým partají až do ledvy.

Copak bych to byl za domovníka?

No, že jsi duše ztracená, to mě věř.

Přiznáváš mi žaludy a prvé jsi je byl trumfem.

Mámou duši.

Tak je to renonc a bůlka je vaše. A vidíš, tak to je i v manželství. Tam

musíš přiznávat barvu, žena udělá renonc a ty musíš mlčet. Ale dejte už pokoj.

Kdo se tu chce ženit? Teď ani nemám nevěstu.

Máš, nemáš, ale až se oženíš, Ferdo, tak nezapomeň, že u mě najdeš útulek, kde se

můžeš ze svý zlosti vykouřit a kde se ti dostane mravní opory.

Ale strejdo, co se tu dnes mluvilo, to zůstane mezi námi.

To víš, Ferdo, mlčím jako hrob, já přece nic nevyzvoním.

Ticho a pracovat!

Už jste našli ty dva metry psihovina?

Našli. No kde bylo?

Mezi kozím tiskerem.

Pořádek.

A kdy budou křtiny? V neděli. Já bych mu šla ráda za kmotru. Tak já. Pst,

děvčata, půjdeme všechny jako jedna kmotra. To bude pan farář koukat.

Co už tu zase punktujete?

Jenom tuhle, ta tulipány. Jaké tulipány? Co má pan farář tulipány?

No, božka, komu bude za kmotru?

Ince se narodil chlapeček, abyste věděla.

Ince chlapeček?

Chlapeček Ince?

A co firma?

Dobrá pověstí obchodu. Ach, já, já slabá samozřejmě. Vám jde pořád jen o firmu a

jen o firmu. Co pak nechápete, že člověk je víc než ta vaše firma? Že to dítě je

také vaše krev. Nechala můj krev na pokoji, ona hubatá.

To ona si odskakovala, proto se nevrátila. No s tím by mi domů nesměla,

to ona věděla dobře. Však je to dost chmutné, že neměla v nejtěžší chvíli

domov u jediné příbuzné. Spá v noclehárně. Co by z ní bylo, kdyby se jí

Božka neujela? Ticho, tady poroučím já.

A nikdo mi nebude nic vyčítat.

To si pořád jen šuškáte, šuškáte, a mně se neřekne nic.

Protože se vás všetky bojíme, když jste dovedla vyhnat i Inku. Je to pravda,

nemáte kouska citu. Nemáte vůbec nikoho ráda. Vajo!

Ticho tu bude! Ticho! Nic tu nebude! Jednou musíte taky slyšet pravdu. Ano,

my jsme taky lidi. Vy jako my. A jako Inka. Všechny sedřeme a máme starost.

Nerozumí. Proč ke mně nepřišla? Proč si nepostěžovala? Já na to čekala.

Copak jsem takový netvor?

Myslíte, že nevím, že mi říkáte kopretina?

A udělala jsem vám za to něco? Ne.

Že si někdy na vás vědu. Ale pro koho já ten obchod vedu? Kdo ho jednou dostane?

A ona ani dítě mi neukáže.

Ani oce mi nepředstaví.

Otec jí zapřel, milost pani.

Cože? Moji netrž je někdo zapřel? A proč jste mi to neřekli? Co je to za člověka?

Je to syn spisovatelky Židlické.

Židlické, že?

Počkat!

To je Židlické, co je od něj utrpení sestry Alžběty, čím srdce čím si trpělo

a ne manželské dítě? Ano, to je její syn.

A na to bych se podívala. No počkej, já ti dám utrpení sestry Alžběty. Hned teď

si na toho holobrátka došlápnu a za týden musí být svatba.

Odpoledne je volno. Obchod se zavře za příčinou rodinných událostí.

No a teď se skočte podívat na mladou maminku a ti není smutno.

Divoši, teď mě umačkáte.

Najednou byste kopretímu láskou smědli.

Dobré poledne.

Dobré poledne, cože dnes tak brzy?

Dnes mi to šlo.

Pojďte, já vám pomohu, máte teď bez toho dost práci s panem synem. I kdepak, ten

teď spí. A potom přece nebudete dělat hospodyňku, když jsou dvě děvčata v

domě.

Vítěz, já se nepřetrhnu.

Prosím vás, nekuřte mi tady.

Vám vadí kouř? Mně ne, ale tady.

Já cítím cigarety ráda.

Tak mě vidíte. A co dýmku? S tou byste mě teprve hnala. Ale kdepak, já cítím

kouř ráda.

Víte, já bych si tak přál mít jednu dýmku.

Žádnou sbírku ani muzeum, ale jednu hezkou pěknou dýmku.

Ta by mi vystačila pro celý život.

Já bych si ji hleděl, opatroval.

Vy máte ale skromné přání.

Počkejte, až si budu vydělávat, tak vám jich koupím třeba tucet.

Jdepak, jenom ne tucet. Mně by se líbila jedna, jediná. Dobře, tak vám koupím

jenom jednu, ale musíte si sám vybrat.

To je právě to těžké.

Taky se vám někdy stane, že chcete někomu něco říct a pak nevíte, jak do

toho?

Někdy, ale já jsem děvče.

Vy přeci jako muž si máte vědět rady. To já vím, ale když ono to není vždycky tak

lehké. To naše Božka, ta má vyřídilku.

Jednou jsem jí seznámý s jedním kolegou, ale ten ji hned nechal, protože ho za

celý večer nepustila k slovu.

Tento nestačil pochytat, ačkoliv je to první bránkář našeho klubu.

Já myslím, že se Božka nikdy nevdá.

Aspoň tu zůstaneme obě na ocet. Už se určitě brzy vdáte. Nevím, kdo by si měl

zás touhle živou výbavou. Prosím vás, vy můžete mít chlapců.

A jakých?

Já sám bych, kdybych totiž, kdyby se se chtěla vdávat, třeba věděl.

Ale já si půjdu zakouřit na Pavlač. Bez toho vám tady jenom překážím.

Mě nebudete ohlašovat. Hurechová se ohlásí sama. Ale dovolte, já přece

nemohu. Ale já mohu! S cesty nebo... Malosta.

Co si prosím přejete?

Moment.

Aha, tady je to.

Ubohé děvče.

Jako červená nit táhlo se jejím životem utrpení. Kolik pošklepků, kolik ústrků a

křivtý bylo údělem jen proto, že nebyla zlože

manželského a přece byla dítětem lásky.

O, zlnobolická, o, promiňte, paničko, proč mě to čtete?

O, pléně bezcitné, které tak růtě trestáš nevinné za hřích jiných.

Znáte to?

Ano, to je Marlitová. Tuším, panenská věž. To není žádná věž. To je váš román

Nemanželské dítě.

Ach, ano, ano. My máme tak trochu příbuzný styl.

Tam je to poněkud jinak.

Ale nechápu naprosto, co si vlastně přejete.

Spravedlnost, paní, spravedlnost. Tak, jako vy chcete na stránce 167.

Kýto zloduch posedl její mateřskou duši, že vyhnala Milénku svého jediného syna

jen proto, že na jejím prádle nebylo korunky knížecí či hraběcí.

Čím srdce, čím se zprovinilo?

Vysvětlete mě okamžitě, co vlastně chcete.

Ale tohle jste napsala dobře, opravdu moc dobře. Ale teď už toho mám dost.

Kdo vlastně jste?

Já jsem její teta. Čí teta, jaká teta? Teta Inky.

A babička našeho vnuka.

Pani, já vám vůbec nerozumím. Já žádného vnuka nemám. Máte, páni, máte vnuka jako

buka. A váš syn je jeho ocem.

Aha.

Vy myslíte ten nepřirozený poměr mého syna? Ten poměr je tak přirozený, že je

ho slyšet na celý dům. Já svou povinnost jako babička splním. Tak se vás jdu

zeptat, jak se na to vydíváte.

Tento nechutný případ je pro mě skončen rozmluvou s vaší neteři. Ale pro mě není

skončen, pro mě paní teprve začíná.

Mně to nejde do hlavy, že byste jinak myslela a jinak psala. To

musí být nějaké nedorozumění, to se musí vysvětlit. Podívejte se, paní, paní...

Hurichová, umělá květena.

Pani Hurichová, jistě pochopíte tak, jako pochopila vaše neteř?

že můj syn má určité závazky vůči nejlepší společnosti a nemůže si zničit

svou kariéru pro nějakou epizodu.

Tak a co vykomt?

Prosím? Povidám, co vykomt v románě. Ten si mohl vzít chudé děvče?

Pochopíte přece, paní Hurichová, že román není život.

A to mi říkáte vy, která ty romány píšete?

A tak vy nás jen takhle balamutíte a my nad tím propláčeme celé noci.

Pani, já jsem malá obchodnice. Platím si tři koruny za číslo a chci za to svoje

vzdělání. Rozumíte?

Tak vy takhle, nemanželské dítě.

Aha, tady už zas na nás něco šijete.

Tak paní.

Jak mě tu vidíte, jsem žena, která ví, co chce.

Já už toho mám dost.

Tady máte tu vaši kulturu. Za tři koruny číslo, to jsi směl vzít vykomt chudou,

ale pan syn ne, ten má závazky k lepší společnosti.

Jak nálepší společnost, kde vyženou děvče s dítětem na ulici. Fuj, probávám

vás, prosím, paní Horchová, jen mě to tu neozrázejte.

Splníte svoji povinnost vůči dítěti mé neteře? Splním, splním, jen už toho

nechte. Dobrá, tak já to zatím nechám.

Tady je adresa.

Ale nebudete-li tam za půl hodiny?

tak bych si vás dovolila ještě jednou naštivit. A to vám mohu slíbit, že pak

tu kulturu nedáte už nikdy dohromady.

Tak za půl hodiny tam, nebo za hodinu tady.

Lidičky, lidičky, ono je to tak... tak smutný a tak pravdivý.

Já jsem mu koupila bačkorky, ale oni jsou tak majíký, že nevím, jestli mu

budou. Která jsi mu koupila šavly? To je ohromně praktický dárek.

Že jsi mu nekoupila hned kanon.

Zákazníček to má rád.

Už je tu.

Týnko, co se ti stalo?

Zas už povlouvali?

Naše dítě?

No počkej.

A jak se všetky jmenujete?

Vy vzásné ženy bez poskvrny, vy vzorové dokonalosti, které za zády šuškáte,

drběte, klepěte a pomlouváte.

Pojďte mě říct do očí, co proti nám máte.

Čím vám ublížilo to děvče?

A co vám překáží na tom dítěti?

To, že je nemanželské, bylo zrozeno za stejných bolestí a má stejné právo na

život jako ten váš Frantík, Pepík nebo Mařka.

Výchá stejný vzduch? Taky prožve celou noc? A dělá doplínek právě tak, jako

jste dělali vy?

To jste mámy?

Místo, abyste pomáhali vychovávat nevinného človíčka, házíte po něm

blátem?

Jestli jste si mysleli, že odsud vyženete slabé, svedené děvče, tak jste

se přepočítali. Naše dítě nemá jednu mámu. Naše jich má deset.

začepat rubicích petrolej. O našem dítěti se bude mluvit slušně anebo vůbec

ne. Jinak je válka do úplného vyhlazení. My chceme pro naše dítě klid a dost. My

chceme pro naše dítě klid a dost.

Nebo jestli spustím, tak mě nikdo nezastaví. Tetičko, tetičko.

Ty jsi mi dala volka.

Ty jsi jsi odskočila.

Ještě, že jsi mi udělala radost tím capartem, jinak bych... A už se

nezlobíte, tetičko.

Jak se nemám zlobit, když obchod nejde?

Třicet krabic čelivníku ani pes o nich neštěkne. Že mně přijde kus ke kusu za

tři koruny a za měsíc to zčerná, to je lidem jedno.

Toho člověka nikdo nepolituje. A co kopretiny?

No, no kopretiny to by tak ještě... A vůbec, holka, co mi o kytkách? Pojď mi

raději ukázat toho caparta, já už se ti nemůžu ani dočkat. Podívej se.

Děkujeme.

No počkej, to se budeš divit.

Přijměte místo, prosím.

Děkuji.

Proč pak nepřišel pan syn?

Není v Praze.

Je nutno, aby při naší rozmluvě bylo tolik svědků? Milá paní, s někým možno

mluvit beze svědků, ale na druhého je jich třeba deset málo.

Tak.

Můžete mluvit.

Slečno, dověděla jsem se od vaší tety, že se vám narodil syn.

To je skutečnost, kterou se musíme všichni smířit. Já i můj syn.

Možná, že jsem se ve vás smílila, snad ani nejste taková, ale nyní po energické

návštěvě paní Hurichovi, kterou jste za sebe poslala vyjednávat... A to jste si

to, paníčko, špatně vyložila.

Mě nikdo neposlal. Já vždycky jednám sama za sebe.

Počkejte to.

Pani Židlická, neřekla byste mi laskavě, proč jste vlastně přišla?

Přišla jsem, že uznávám jakýsi závazek dítěti svého syna.

Jste opravdu velkomyslná. A dál prosím?

Musím opětně zdůraznit, že z důvodu, které jsem vám již řekla, nemohu dovolit

svému synovi, aby se s vámi oženil.

Není to ostatně ani jeho přáním.

Ale o dítě v něm školují má krev.

bude dobře postaráno. Tak tohle se mi nelíbí, buď to... Tetičko, prosím vás,

nechte toho, já si to s paní Židlickou vyřídím sama.

Ne, řekne se hráčko.

A jeje, tady je nějaká sešlost.

Tak já zas jdu.

Počkejte, neodcházejte, pane Ferdo.

Jedná se tu o moje dítě a já bych ráda, abyste všechno slyšel.

Má ten páne nějaký vztah k těti?

Ne, totiž ano, má je rád.

No budiš.

Slečno, abychom to skoncovali.

Předně musí dítě z této díry. Dám je do nějaké dobré rodiny na vychování.

Vy ovšem nečekejte žádné odškodny.

Pani, to je, jak bych to řekla, drzosť. Od toho jsem tady já, abych dítě

uživila. Když si člověk pováží, co by teď... Tačko, prosím vás, já bych té

paně ráda něco řekla.

Pani Židlická.

Vaše a moje společnost jsou asi dva různé světy.

Vy handlujete s láskou jako se zbožím.

Dala jsem vašemu synovi všechno, co žena může muži dát. A neptala jsem se, jestli

on mi dá svoje jméno, protože jsem ho měla ráda.

Že on využil moji neskušenosti a lásky je u vás, paní Židlická, mým pokleskem.

Nemám pravdu?

Totiž sečnu, abych tak řekla, vžitá morálka, tak... To je to!

Vy žijete a jednáte podle nějakých zákonů, které si vaše společnost

vymyslela pro pohodlí svého svědomí. A nestyděla jste se urážet děvče, které

jste předtím ani neznala, jen aby vašeho syna nepomluvila společnost.

A teď chcete, abych dala vychovat svoje dítě lidem těchhle zásad? Ne, paní. Já

jsem matka jako vy. Vy chráníte svého syna, já chráním svoje dítě. A já ho

uživím a vychovám. Třeba prostě, ale s láskou, k

Teď jste to slyšela.

A já vám, paní, taky něco řeknu. My všichni, jak nás tady vidíte, se budeme

o to dítě starat.

Každý jak může, ale upřímně a ze srdce.

A kdyby Inka chtěla pro ně moje jméno, byl bych nejšťastnější člověk na světě.

Tak, teď jste to slyšela.

Poroučím se vám.

Má poklona, přijďte zas.

Děvčata!

Pojďte se podívat na děťátko.

Já jí to tak musel říct. Teď by člověk odsaď nedostal.

Řekste jí to opravdu jenom proto?

Já musím jít k Pěrkovi, on tam... Počkat, nikam nepůjdete.

Je, ta je krásná.

Tak vy byste? Ano, já bych.

Teď chvilkou tady bude takovej kramal?

Teď je tady ticho?

Hej, hej.

Jak jsem věděl, ztracená duše, kde pak tlumfa na žaludy.

Ne.

I pak bude svatba.

To není svatba, to je fůnus.

Copak do toho neumíte vložit trošku života nebo duše?

Znova, přestanejte tam s těma varhanama, nebo co to je.

Budeme to dělat tak dlouho, dokud to nebude v pořádku.

Já bych s tím...