Original subtitles

Konečná, jsme na Smířice, na čtyry stoupnit.

Haló, konečná pane.

Kde to jsme?

Na konci, kamaráde.

Konečná. Víš, co je to smyčka?

No, smyčka.

A nevíš, proč sem vlastně jedu?

To nevím, hochu.

Máš pitomče, neumíš chodit, pozdravo nedere.

Dobrej troši. Já počkám.

Tak a tady to máte, naschledanou.

Jednu porci krovů, ale horkýho, šéfe.

Tak se nezlobno.

Lékuji nápoj zdravý, ale...

pro dětičky, víš. Já mám taky očku.

Aha, a že sem jedu na návštěvu, to ty nevíš, víš, křenet, co?

Jo, jo, jo, jo, jo, jo, ty nevíš vůbec nic, ale já to všecko vím, ne? To

vím, čaleče, já to vím.

Dobrý tro, kamaráde.

Dobrý tro.

Zdeš klebíš.

Dobrý trovespolek, paní maminko.

Dobrý tro.

Ty zase vypadáš. Jo. Co chceš?

Já vás dnu navštívit, paní maminko.

A taky...

Tak jedu k zánku.

Nepovídej. Co chceš?

Maminko, mně se špatně žije, víte?

Já neumím být sám.

Neumíš být sám. A dokud žijela Božka, nikdo tě doma neviděl.

Maminko, dejte mě Hanku domů.

Vždyť jsem přece její táta, ne?

To není zásluha.

Dítě potřebuje pořádek a na to mužský nestačí.

Žádný. A ty teprv ne.

Vy si myslíte, že jsem ten nejhorší člověk, že jo?

Jdi už, prosím tě, jdi se vyspat.

Vy jste mě nikdy neměla ráda vír a nezavíry...

Slyšíte ho?

Takhle vyvádí vždycky.

Pan Zeď, já už bych si s ním věděla rady, jenom, jenom to srdce. Já vás

vždycky vidím, slyšíte?

Božku utrápil lítostí kořalou. Ani do nemocnice za ní nešel, ani jednou. Prý

to nesnáší.

A teď chce Hanku dareba.

Podívejte se, je celá po mámě.

Nedám ji.

Já mu ji nedám.

Já tam přeci jdu, paní mala.

Neštěkaj, neštěkaj, už.

Neutíkej, pojď sem, pojď sem.

No tak, no, no, no, no, no, no, tak, tak, buď aspoň trošku lidský, když jseš

pes. No tak, pojď sem, už, neštěkej.

Pokvorel, štěkáš jedná.

Vy nám tady děláte pěknou ostudu, pane Pešta.

Jak to?

Copak, dneska se nepeče?

Nepeče, o, peče.

Peče. Tak co tady chcete?

Pekář peče housky, uždibuje kousky, pekařka mu

pomáhá, jojojo, Pendrek nepomáhá, mně taky nikdo nepomáhá, a co si upeču, to

si sním.

A co takhle vyspat, byste se nechtěl?

S váma, slečno.

No, no,

ty sešané odrány.

Pospíšte si, pane Pešte.

Ujede vám tramvaj.

Máš pravdu, musí jsou prevíti.

Ale, ale já ne.

Já nikdy ne.

Rozumíš? Nikdy.

Dobré jítro.

Dvě slané a dvě makové.

Dobré jítro. Dvě slané, dvě makové.

Vy máte ale kuráž, stečno, Olimpo.

Tady pán Brzobohatý už vám chtěl běžet na pomoc.

Ale paní Wolfová.

Jak jsem ho viděl v tramvaji, hned jsem věděl, ten zase něco vyvede.

To všechno je ta morálka.

A s odpuštěním akumulace.

Ještě jednu, paní Wolfová.

Ještě jednu?

No ještě jednu.

Zas ponoční, pane Brzo Bohatý?

Já jsem vždycky ponoční.

U nás to jinak nejde, to víte.

Noviny musí vycházet.

Mohu vám nabídnout dnešní?

Nezlobte se, ale já opravdu nebudu mít čas.

Ještě dvě lahve.

Naposledy.

Vy, Davide, a tak naposledy.

Už jste to slyšela, pane Brzo Bohatý? Sešně se vdala sestřička do Indie, víte?

Do Indonésie. A prý za nějaké velké zvíře. Za docela malého nákupčího,

ale... No to je přece jedno, ne?

Jo. Měla byla nejdál v kromě říši.

A co vyslyš na Alinkovi nic?

Jo, s muzkými se to musí umět. To je úplná věda.

Něco jako předvojenská výchova, že? To by měli přednášet na škole.

Tak naschledanou. Naschledanou seš, Alinko.

Copak, copak, nedopijete?

Ne, zažíváním je to.

Děkuji.

Naschledanou. Naschledanou.

Naschledanou, pane Brzopáty.

Starý strom, mladá mýca. Potom zameteme chodník.

A potom?

Potom umejeme schody.

A potom?

Potom vyneseme prádlo na půdu.

A potom?

Potom, potom půjdeme nakoupit. A potom?

Uvaříme oběd.

Potom. Co potom?

Tak, žijte si tu blaze, paní malá, a tady máte klíček. Už ho nebudu

zapomínat. Kdy pak se nám vrátit? No to už bude Hanička veliká. Dělej, dělej! Už

jdu.

A babi, dejte mi tu pozor na Olinu. Ona vůbec nic neví. Vůbec nic. Vždyť ona je

rozumná. No právě, tím hůř.

No pá, babi.

Jo, koufer. Mějte se hezky.

Naschledanou.

Haničko.

Tak. Děkuju.

Tak se měj pěkně a piš.

A ty se tu drž.

Pa.

Pa. A nikomu neotvírej.

Tak co, smutná Olínka?

Ale ne, ani nevím.

A buďte ráda, že jste ještě sama.

Měla jste ji tam nechat, aspoň den.

Nebudete se cítit tak sama.

Já Nerode něco předstírám.

Co není, to není.

Já mám dvě vizitky už čtvrtý rok.

A taky to neodpovídá situaci.

To je něco jiného.

Poslyšte. To je zvláštní.

My se skoro vůbec neznáme.

Nic si z toho nedělejte.

To bude asi tím, že bydlíme vedle sebe.

Na shledanou.

Na shledanou.

Dobrý den. Zase do práce?

Tuhle vás hledá listonož s rekomendem. Já vím.

Něco nového?

Celkem nic.

A co manžel?

Viděla jste ho?

Matojce se předsoud.

Tenkrát se ještě moc věcí nevědělo.

Pan inženýr se určitě vrátí, určitě.

A napište mu, že mám slivovici. Až z Moravy, ať se staví.

Snad nám do té doby pojede výtah.

Dobrý den. Dobrý den. A kde pak?

Tam se stejně nestaví.

www.hradeckralove.org

Co pak je, Haníčko, já jdu pryč.

Svaní. Kdo?

Pan. Kde?

Tam.

Prosím vás, nevíte, jsou doma?

Promiňte, já jsem magister Karel Martinec, magister farmacie.

A tady mám bydlet ode dneška.

A nikdo neotevírá, že?

Neotvírá, no.

Budete si muset chvilku počkat.

Paní se ale určitě vrátí, šla si snad nakoupit. Ale já mám jenom hodinu čas ze

zaměstnání, rozumíte, tak... Hezká, hezká.

Prosím tě, pojď sem, pojď sem.

Jak pak se jmenuješ, co?

To je vaše jediná?

Kdepak, mám doma takové ještě čtyři.

Tak to jste vlastně zasloužilá matka, co? Prosím?

Ne, já mám děti hrozně rád, hrozně rád.

Tak zas abych šel, co?

Nevěděla byste, kam bych.

Zatím.

Víc než ty dvě almary už nemáte.

Lampu. Ukažte. Může se. Ne.

Opatrně.

Dáme to ke mně, ale prosím vás, rychle, už se měla být dávno na favorit. Pojďte.

Počkat, počkat.

Tedy dojmovost slov roste z jejich pretenčních závodství. Můžeme si to

snadno ověřit.

Neznělou retozupnou souhlásku F má čeština jen v slovech přejavých, jako

pakat, pasali, pakule, palanka, vazole, páreň, ověra a podobně.

www.hradeckralove.org

My to ani neděláme pro peníze.

Muž vydělá, ale večer nám někdy bývá smutno.

My jsme si za těch 20 let už všechno řekli.

Tady je koupelna.

Koupat si můžete, kdy chcete.

Tady bydlíme my.

A tady... Tady je váš pokoj.

Ani jsem vás tak hrozně nečekala. Podlaha je ještě mokrá.

Váš muž o dítě ti nic neříkal.

Prosím? No to je ta postýlka.

Ale ne, nebojte se, zastýlám do ní peřiny.

Víte, my vlastně žádné děti nemáme.

Jednou jsme to koupili jen tak.

Tenkrát jsem čekala, potom z toho sešlo, no a postýlka zůstala.

Ale kdybyste chtěl, tak ji můžeme dát do přecíně.

Ramínka nejsou?

Já ji tam dám.

A co snídaně?

Můžete jí mít.

A vaše věci, ty vám přivezou?

Ne, zavazadla už jsou tady.

A, pan soused, vy si dáte pro ty kufly, že?

Moment, já vám je hned přinesu. Nedovolíte já sám, přeci byste se

netahala s mými kufry.

Ale, hezky.

Nezlupte si, já jsem teda trošku zvědavá.

Víte, ona se rozbalila a tak jsem se chtěla... To nic, to nic.

Vypadá tady dobře, jako doma.

Víte, o lampách si myslím jednu věc.

Lampa, ta se nedá jen tak někam postavit, ta se musí hezky zasadit, jako

strom.

To jenom lidé se pořád stěhují.

A lampy s nimi, že?

A lampy s nimi. Tak já vám ji zase zabalím. Ne, prosím vás, ne.

Aspoň si tu nepřipadám tak cizí.

A proč si vlastně nesednete?

Já vám udělám trošku kávy. Mám tam horkou vodu. Děkuju.

Tak.

Tak tady už je můj desátý podnájem.

Jubilejník.

Chudá klampa.

Kolik chcete kostek?

Dvě, prosím.

Ale abych řekl pravdu, já se stěhuju nerad.

A to na mě jednoho dne něco přijde.

Šackouž mi připadá známé a fádní.

Paní bytná, dědeček na fotografii,

koberce, tapety.

Do mě vždycky padne taková beznaděj a já si říkám, postěhuješ se jinam, snad se

něco stane.

A co by se mělo stát?

Něco.

Já nevím.

Vy jste strašně věcná, slečno.

Proč? Mě jenom zajímá, co čekáte od nového podnajmu.

Nic.

Teď mám takový pocit, jako kdybych tady už někdy byl.

Vlastně ne.

Na konečné jsem ještě nikdy nebydlel.

Poslyšte, nepřipadá vám to tady tak trošku jako na konci světa?

Proč na konci?

Pro mě tady svět začíná.

Víte, že odtud je vidět až na Hračany. Kde tam?

Tam.

A tamhle, když je světlo... Vážně?

No, opravdický les.

Snad se tam nedíváte.

To není právě zábava pro mladou zlečnu, nezdá se vám?

Proč?

Já se ráda dívám na lidi.

Třeba když vystupují z tramvaje.

To si vždycky jednoho najdu a mluvím s ním.

Říká mu, kam jdeš?

A on nic a jde dál.

A já mu říkám, kam neseš ty obrazy?

To jsi malíř.

A on zas nic a zas jde dál.

Až zmizí z kukátka a zas tam vejde někdo jiný.

To já si tak někdy hraju, když jsem sama.

A vy pane, vy jste se dneska říznul při holení.

Kam jste to spichal?

Pro kufry.

Z toho plyné mravní naučení, slečno.

Nedívejte se na lidi s většovacím sklem, poznáte, že mají pyhy.

Prosím, já se na vás můžu podívat taky obráceně.

Teď jste, pane, takhle mrňavoučký.

Nevěříte?

Přesvíčte se.

To já si vás raději přiblížím.

Tak, a teď vás mám na dosah ruky.

Počkejte, jenom neuhýbejte.

Počkejte.

Bylo to hezké u vás.

Já už budu muset jít.

Stejně jste byla moc milá.

Je, to jsem to pravda.

To jsem zaviněla já.

Pozor s třepy.

Já půjdu rozsvítit.

Dobrý večer. Dobrý večer. Noviny máte nahoře. Jo, dobře, dobře.

Hanko, k večeři.

Fuj, to mi dneska peklo.

Dobrý večer. Ahoj.

Rumšink!

Pani, máme hlad?

Už to bude.

Jideš?

Co si přeje, velkomožný pán? Nejprv předkrm.

Ale jen jestli se ti líbím.

No, líbíš.

Najednou. No jo, najednou.

No tak.

Představ si, že jsem měl dneska zase o 10 korun větší zrážky.

To už mě udělali po druhé, pro nic a za nic, víš?

Tak už se nezloblišti, mám ráda.

No jo, tobě se to dekne.

Tebe to nepálí, co?

Nedrži se, Olino, nemá to význam.

Taky jsem kdysi takhle sedával.

A dnes?

Lékárna, závodní kuchyně, hovězí závitek, schůze.

Soudruh Martine zdluží příspěvky.

No. Tak proč jsi vlastně studoval farmaci?

Vím já proč.

Táta měl drogerii, já jsem měl povíšet na lékárníka.

Když jsem byl septým, mě otiskli v něvásničku.

Češtinař mi říkával, jen tak dál, Martinče, jen tak dál.

No a teď chodím na tu jejich polívku a bydlím, kde lišky dávají dobrou noc.

Před čtvrt rokem se ti to tu zdálo docela hezky.

Co pak o to?

Jen kdyby... Jen kdyby... Jen

kdyby měl člověk vždycky takovéhle vyhlídky.

Olino, pojď se... Co je?

Co udělal její muž?

Nevím. Prý něco ve fabrice.

Bude se to teď znova přešetřovat.

A kolik dostal?

Hodně.

Ale kdo ho znal, nedá na něj dopustit.

Co z toho má?

Za rok po člověku nezdechne ani pes.

A ty?

Ty bys mě byla věrná, co? To satva.

Ale ona není taková. No jo.

Blondýnky jsou na tom líp, aspoň se to říká.

Černovlásky jsou vážně rější.

Nech mě.

jsem toho tolik neřekl.

Já se nikdy ničemu nedivím a nikdy nic neodsuzuju.

Maruno!

Už musím.

Děkuji.

Ne, to ne.

A teď hezky domů.

Škoda, mám dneska zrovna volno.

Musíte se hodně procházet.

Ne, nejdete.

Nedělalo by to dobrotu.

Mně stačí, když vás někdy uvidím.

A mně to nestačí.

Dobrou noc.

Není vám dobře?

Jdu snout.

Příjemnou neděli. Dobrou noc. Dobrou noc.

A já ho většině čekám.

Dobré jítro.

Zatrcený život.

Tyhle nedělní služby by se měly zakázat.

Ze mě se mi něco zdálo, já už ani nevím co.

Cizí pane, mám pro vás novinu.

Budete mít sem rovnici?

No ne.

A víš to jistě?

Poslouchej.

Nenamluváš si něco?

Kdyby člověk aspoň nemusel dohčasně vstávat.

Co tady děláš? Já dělám zprávcovou.

Prosím tě. A co dělá babička?

Babička spí.

Spí. Nevím, sedí a nehýbá se.

Nehýbá se?

Ne, nehýbá se.

Paní malá.

Paní malá, co je vám?

Paní malá!

Snad by mohla přespat u nás.

Nemůže přece tak sama.

Má otce, ne?

Tak by jí snad stačilo dovést.

Poslouchejte, ví ten Pešta vůbec něco? Co? Já nevím.

Olino!

Olino!

Tak si člověk myslí buchý, co?

A zatím je to jen jako když krambaj dojede na konečnou.

Peštu, na toho byste marně čekala.

Opravdu nevíte, kdy bych ho mohla zastihnout?

To ví pámbu.

nebo obyčejný, tak společně. Dobrý den.

Tři třicet, prosím.

Pěří pěkně sednu, hraničku.

Děkuji.

Na shledanou. Na shledanou.

Představ si, že vůbec nebyl doma. Kdo nebyl doma? A to on přijde, on jistě

přijde.

Počkej.

Tuhle vezmi si čokoládičku a pěkně to sněs. Jsou v tom vitamíny, víš?

Vlít, teď chodíš s nějakou vdohou.

Pro tebe mám taky něco, něco moc dobrého.

Co to bude? Také vitamíny?

To si vezmi, Olínko, to ti určitě pomůže.

A komenzín?

To je veliká vzácnost, víš?

Co mi to dáváš?

Nebuď naivní.

Přece ti k tomu nemusím dávat návod.

To nemusíš.

Tak snad nebudeme tady.

Před... Víš, Olínko?

Já mám dneska hroznou chuť někam si zajít, někam, kde je hudba, kde se dobře

jí, aby člověk nemusel na nic myslet.

Člověče, vždyť my jsme spolu neměli ani pořádnou schůzku.

Dobrý den.

Dobrý den.

Tak už zase hezky běžte.

Prosím, přijete si. Prosím.

Tančíš takhle i s jinou?

Ne.

Jinak.

Mně to tu připadá jako na malém nádraží.

Za chvilečku přijede vlak a všechno zmizí v páře.

Kam jedete?

Aha, vy čekáte na modrý Express, že ano?

Ne, na osobní.

Stačí druhou třídou, pane.

Jen abych měla místečko u okna. S vyhlídkou na konečno.

S vyhlídkou na tebe.

Sem budem chodit častěji, až se vezmeme.

To má být nabídka k snědku?

Tebe to překvapuje?

Ne.

Pane vrchník! Prosím?

Pane vrchník, jaké máte lepší červené?

Pomar, Bicavert, Chateauneuf-du-Pape. Tak Bicavert, dvě skleničky.

Nasloubte se. Tak lahvičku, ale malo.

Prosím.

Opijem se, viď?

Dovolíš?

To, abych byla přesná... mačelka?

Ano, abys byla přesná. A budeme mít schůzky, že?

No jistě budeme.

Co je?

Nic. Nic.

To jenom jsem myslela, že to je známa.

Líbí?

Vzala jsi to?

Nevzala.

Ještě ne.

A co bude dál?

Já nevím.

Podívej se, Olino, já jsem člověk chybující.

Možná, že máš o mně úplně jiné představy, ale... Je zde volno, prosím?

Ne, obsazeno.

Chtěl bych ti o sobě říct, že mám velmi vyvinutý pocit odpovědnosti.

Zvykl jsem si vždycky dvakrát měřit. Třikrát.

Nežertuj, Olino, prosím tě.

Mám pocit, že v době, kdy každou chvilku vybuchuje nějaká ta bomba, je trošku

zbytečné přivádět na svět lidi.

Souhlasíš se, ne?

Ale když já bych chtěla mít tvé dítě?

Měj rozum, Olino.

Jsi sama ještě dítě.

Snad, snad až jednou, až bude jiná situace.

Máme mi vůbec nějakou situaci nařekni?

Ty máš stipendium a já, já mám almužnu.

Z věrného milování zbydou nakonec bramborové knedlíky a starost o to, jak

zaplatit byt. Prosím tě, neříkej už nic.

Alespoň dnes, ne?

Ty víš, že tě poslychnu.

Ale teď se mi chce strašně brečet.

Vypadám hrozně. Promiňte.

Vy už odcházíte?

Ještě jsem vás tu nikdy neviděla.

Já jsem tady poprvé.

Vy sem chodíváte často?

Ne, ne.

Já skoro vůbec nikam nechodím.

Teď na tom nezáleží.

Já vím.

Jenomže...

Člověku je to trochu lípa.

Ty se nestarej o mě, já se nestarám o tebe.

Lidi žijí vedle sebe a mají k sobě daleko jako návězdu.

Každá si konec konců někoho najdeme.

A gomenzi. Dejte to sem.

To vám dal on?

Ne, já.

Da toho nikomu nic není.

Myslela jsem, že jste chytřejší.

Prosím,

když myslíte, můžeme si dělat komplimenty.

Vy byste nedělala tohle, já zas něco jiného.

Olínko, nechtěla bys jist ještě ztančit?

Proč, prosím tě?

Že jsme šli dřív domů.

Bylo tam moc lidí, víš.

Malé nádraží, co?

Pořád ho slyšíš?

Ty je vlastně vůbec nemůžeš slyšet.

To jsou moje první hodinky.

Počkej chvilku.

Budeš jít ještě kávu? Ne, Olinko, pěkně se vyspím.

Já dneska půjdu spát domů, víš, ke kovandům.

Ale... Abychom měli větší potit svobody, víš, když už jsme se tak říkají

zasnoubili.

A taky jsem si myslel, že bude lepší, když ti nebudu překážet.

Člověk se někdy potřebuje tak do sebe zadívat a přemýšlet a být sám, ne?

Ano.

Dneska se mi to zrovna hodí.

Volínko.

Dobrou noc.

Bylo to moc hezky, Volínko. Moc hezky.

Pa.

Zatracený život.

Už aby ta zatracená trať byla hotová.

Náchytej!

Je z těch kluků jednou trfí šlak.

Dobrý jutro, pane Brzo Bohatý.

Dobrý jutro.

Dva rohlíky a půl litry, že ano?

To máme pěkné počasí, víte?

No, snad se to vydaří.

Sešná Olínka tu dnes už byla.

Já jsem se na nic neptal.

No bože.

Dobrejtr, Olinko.

Dobře vyspaná?

Dobře.

Bohužel. Copak?

Poslyšte, neznáte náhodou nějakého pana Martince?

Martince? To myslím, že znám a myslím, že až moc dobře ho znám.

A byl byste tak hodný a vyřídil mu, že má dneska narozeniny.

Bože, už zase?

Toto utíká.

Já mám totiž připraveny pro něj různé dárky.

Asi tři. A chtěla bych mu je dnes večer slavnostní předat.

Šlo by to?

Jej, večer to nejde, to mám v schůzi.

Jsi stejně hodné děvče.

Vpoledne bys nemohl.

To bych zase nestihl, víš?

Víš co?

Jedině teď.

Nebude to sice slavnostní, ale aspoň nebudeš muset uklízet, co?

Může to být?

Všechno může být. No tak vidíš.

A co pořád děláš, Olino?

Co jsi dělala včera a předevčírem? A co jsi dělal ty včera a předevčírem? Moc

práce, člověče, vážně moc práce. V Neborušovské zase zrušili mediku a my

jsme přebírali sklad a klientelu.

Tak to jde pořád okole.

První dar je káva neboli sníden.

A co je tohle?

To je dar číslo dvě.

Pozor! Sedej si tam opatrně, je z nového bytu.

50 stránek překladu A. K. Č. S. 18.

A k tomu křeslu patří bačkory a to bude dar číslo 3.

A napřes rok mi koupíš dupan, viď?

Kdepak, děvenko, kdepak, já se jen tak nedám.

Na třetí dárek si budeš muset zatím počkat. To nespěchá, hlavně když to bude

stát za to.

Je to veliké tajemství, co?

Já jsem ti totiž už dávno chtěla říct, že to dítě, které se mělo

narodit, se narodí.

Já bych jinak nedovedla.

Karle, proč nic neříkáš?

Žeru se, víš?

Připadá mi to všechno příliš připravené, než abych to mohl důvěřovat.

Co to povídáš?

Nezbývá než ti otevřeně říct, Olino, ty jsi mě podvedla.

Mám pocit, že se tady něco děje proti mé vůli, něco, s čím jsem právě u tebe

nepočítal.

Narozeniny, malé tajemství. Já nejsem sextán, Olino, já nejsem sextán!

Tohle jsi mě dělat neměla.

A to jsi měla dělat.

Co jsme si dohodli?

Jenom nepodvádět.

Neříkat ano a myslet si ne.

Bože,

vždyť je to tvoje dítě.

Ale to s tím nesouvisí.

Tady jde o jinou věc, o čestné jednání, o fair play.

Teď se musíme vzít.

To není pravda.

Nemusí. Podívej se, Olino, mysli si o mě, co chceš, třeba že jsem měšťák, ale

jedno mě táta naučil, plnit čestné dluhy.

Tuhle směnku jsem podepsal, prosím, budu platit.

Tak copak děláme celý den? Tady máš to máslo.

Uklízíme a vaříme. No to máme hodně práce, viď.

Tady ti dám ty vajíčka. A pro pana Martince taky vaříme.

Ne, ale ustíláme mu postýlku.

Postýlku? Tak vyda, pořád ještě. A kam pak máme namířeno potom?

Na kolotoče a na houpačky.

No to se máme.

Já mám taky kočičku.

Kočičku? No.

Tady máš naspět.

Maminka.

Já už jdu.

Tak přijte, přijte zase. Ano, přijdu. Budeme se těšit.

Tak naschledanou. Naschledanou. Dobrý den. Dobrý den.

No, ukáž, ukáž.

No, dobře si to nakoupila.

A teď pěkně uklidíme. A potom?

Potom uvaříme knedlíky.

A potom? Dobrý den, paní komandová. Dobrý den.

Potom zaneseme stridový oběd.

No, co potom? Půjdeme na kolotoče a na houbečky. Ano, půjdeme. Tak pojď.

Ten je. Co?

Proč pak si neumíješ kukadla?

To je vaše nejmenší?

Jediná. A že mě nedohoníte? Počkej, Haničko.

Neutíkej tak.

No tak počkej.

Uženeš se.

No to víš, že tě nedohoním.

Haničko.

Uvidíš, co děláš.

Vždyť jsem ti to říkala.

Můj bože, Pešta.

Dobrý den.

Já jsem si přišel pro celu, paní.

Je lípo trochu griotky?

To nemusí být, paní.

Posaďte se u nás přece, pane Pešto.

Přišlo to všechno tak nahonem.

Kdyby tady byl aspoň František.

Proč pak nepijete, pane Pešto?

Napijete se se mnou?

Ne, já nepiju.

Zítra jí přivedete, že ano?

Pěkně si pohoboříte a ráno vás budu čekat. Nečekejte, paní, je to zbytečný.

Pane Pešto, my jsme si na ní hrozně zvykli.

My na světě nic jinýho nemáme.

Nemáte, nemáte.

A co mám já, paní?

Františku?

A to jste vy, pane Martínec?

Často. Přišel pan Pešta a chce nám vzít Haničku.

Cože? Prosím vás, podajte mi, co mám dělat.

Tak co, Haničko, budeš se mnou?

A neboj se, ty hloupá.

Já ti koupím něco lepšího.

No, víš, takovou panu tu, co mrká.

Víte, paní Kovandová, do takových věcí já se zásadně nepletu. Na to nemám ani

právo, ani čas.

To jsou vyksádeny, co dřív. No,

vidíte.

Tak co?

Tak dáte mě ty její věci, anebo ne?

Ano. Ano.

Hned to bude.

Chceš si mě vlastně vzít nebo nechceš?

Vždycky jsem si myslela, že chci, Karle.

Teď už nevím. Tak vyplň ty formuláře, ostatní už zařídí svatka.

Moc lidí zvát nebudeme, co říkáš?

Já nevím.

Ostatně na tom nezáleží.

Řekni mi.

Máš mě vůbec rád?

Prosím, já uznávám, že máš právo ptát se třeba stokrát, to už je výsada žen.

Nikdy jsem se tě na to přece neptala.

Víš,

lidé dneska toho slovíčka hodně zneužívají.

Možná, že tě mám rád svým způsobem, ale kdybych tě nemiloval, co pak bych tady

byl?

Tak vyplň ty formuláře.

Tady máš adresu.

Co s tím mám dělat?

Teď dopoledne jsem s Arnoštem mluvil.

Olino to je nejlepší fachman, jakého jsme mohli najít.

Žádný obchod, rozumíš?

Čistě s kamarádství.

Říkal, že ještě nemusí být pozdě, ale musí tě vidět. Hned dnes.

Čeká tě večer kůl devátej.

To jsi s ním sjednal?

A co když se mi něco stane?

Podívej se, Olino.

Musíme jednat odpovědně, když už jsme v takové šlamastice.

Bez rizika to nejde.

Jsem konec konců otec a snad mám stejné právo rozhodovat o tom, jestli dítě bude

nebo nebude.

Někdo s nástvou přece musí mít rozum.

Proč ho máš mít právě ty?

A chci řeči, nohýnko, co mám dělat? Co jen já večer řeknu, Františko? Co se

vlastně stálo? Podívejte se, tam, tam háníčka, háníčka tam dole, vidíte?

Co by se mělo stát?

Prostě Pešta si přišel pro dceru, no?

Pani Kovandová.

Olino, prosím tě, uklidni paní Kovandovou, já už zase musím do krámu,

víš? A večer?

Čekám určitě.

Proč jste mu je nic neřekl, pane Martinec?

Počkej, Karle, počkej.

Karle, počkej.

Tak ty jsi u toho byl? Byl. A co jsi udělal? Co jsem měl dělat? To je přece

evidentní, ne? Otec je jednou otec. Tak nezapomeň, Olino, pasáž variété.

Ahoj. Máš neobyčejně vřelý vztah k otcům.

Vidíš, Hančko, už jsem tady.

Pane, to si pochutnáme, počkej.

Tak, hezky se napiješ.

Tak ti ukrojím, vem si to do ručičky, tak. Je to moc dobrý. Papej hezky,

papej. No.

No tak, proč pak nejíš?

Copak, Aničko, tobě to nechutná?

Nechceš, nechceš crème rôlí?

Nechceme, mrkací panu.

Tak počkej, já hned přijdu.

Táta ti naře, že, když nebudeš poslouchat. Hm?

Jančko, kremrole, vidíš? Ty jsou sladký, papej. No tak vem si.

Teď vždycky jsi měla ráda kremrole.

Teď já se pamatuju, jak jsi říkala, tati, kup mi kremroli, no. Já nechci.

Copak, ty mě nemáš ráda?

Ne.

Ne. A proč, povíš mě to?

Nepovím.

Máš rept.

Hele, proč si tvýho?

Pomodlíme se za maminku a za tatínka.

Zdrávas, Maria.

Opakuj to po mně.

Zdrávas, Maria.

Zdrávas, Maria.

Milosti plná. Milosti plná. Pán s tebou.

Pán s tebou.

Požehnaná ty jsi mezi ženami.

Požehnaná ty jsi mezi ženami.

Požehnaná ty jsi mezi ženami Požehnaná ty jsi mezi ženami

Požehnaná ty jsi mezi

Momentu, momentu, Pikola.

Čau, grazie.

Aničko, kdy pak jsi?

Aničko?

Aničko?

Aničko?

Aničko!

Aničko!

Haló chlapci, počkej, pojď se, neviděl jsi tady holčičku?

Jsi má s takovou malou holčičku, malou holčičku, neviděl.

Prosím vás nevěděl jste.

Dobrý večer. Dobrý večer. Copak?

Neruším.

Potřebovala bych s vámi mluvit.

Je hrozně, víte?

A nemám, komu bych to řekla.

Nezlepte se.

Teď to nejde.

Snad zítra.

Teď to opravdu nejde, bohužel.

Tak promiňte.

Může to být zítra?

Třeba.

Třeba zítra.

Snad.

Kdo to byl?

Sousedka. Ty hodějí vždycky vhod.

Chtěla sůl?

Nevím, co chtěla.

Neodložíte si?

Rád.

To je můj muž.

Tak to je on.

Jaký byl?

Proč byl?

On je.

Promiňte.

Maruno, hodně jsi ho milovala?

Proč? Mluvíte v minulém čase.

Já ho mám ráda.

Tak tedy jeho, neje mě.

Tebe mám taky ráda.

Nezlobte se, ale já takové řeči nerozumím.

Nerad mluvím, o čem se nemluví.

Ale léta utíkají.

Jste sama.

Proto vám není dobře.

A máte někoho.

A to jsem já.

A je tu ještě někdo?

Ale ten tu není.

Škoda každé hodiny.

Každého dne, každé noci.

Já jsem nikdy o nic nedělil.

Já chci všecko anebo nic.

K čemu jsem tu vlastně byl?

Pěstujete si sny?

Nebo jste mi chtěla ukázat tu fotografii? Třeba jsi.

A to vám nestačilo, že?

Maruno, takhle jsme spolu nikdy nemluvili.

Nech mě, prosím tě.

Že to tak nemyslíš, Vítěz?

Hm?

Mám jít?

Jdi ti rychle, dokud je čas.

Tak dobré.

🎵🎵🎵

Byl jste už na policii?

Nebojte se, však ona se najde.

A vůbec.

Nechte si jí.

Kdo by s ní jednou chodil do tanečních? Já už...

Jen

klid, klid.

Dokud se čeká, není zlé.

To někdy trvá hodiny, než se takové dětko najde.

Tahle Ferdík, ten už tady čeká celý večer.

Nudí se, Ferdíku? Nudím, ano.

No tak vidíš, to jsme na tom stejně.

Máme tady nějaké nalezené větři.

Pojďte se na ně někdo podívat.

Počkejte, já tam půjdu.

Tak tady říkáte, že tam někdo vedle vás nebyl v tom kostele?

Díval jste se dobře?

Nebyl.

Snad jenom pámbu.

Ale ani ten tam asi nebyl.

Dobrý večer, poslechte se, slečno, prosím vás. Tam jsou dnešní nálezy,

podívejte se na to, jestli něco z toho poznáte.

Tak připustíme, že utekla.

Proč utekla?

Zacházel jste s ní špatně?

Bála se vás?

Tak vy nechcete odpovídat.

Jak to tak vypadá, budeme muset navrhnout, aby se vám to dítě vzalo.

Vy jste na to zralý, člověče.

Neboj se, já mám dobrý kádrový posudek.

No, trochu chlastá mi.

Prosím vás, mluvte k věci.

K věci?

Co je to u tebe k věci?

Vy to máte dobrý, všichni.

Jako ve škatulce, tady je dobro, tady je zlo a uprostřed je čára, že? Ale já po

ty čáře chodím, rozumíš?

Nerozumíš, viď?

No to není v žádný příručce.

Člověče, nežvaníte.

Co pak, nechápete, že se tomu dítěti mohlo něco stát?

Nikdo ji může odvést.

Taky může přijít o život.

Jste přece otec.

Otec, otec, to já vím taky, ale co mám dělat?

Čemu vlastně říkáte otec? Slečno, prosím vás, to se vás nepiká.

Poznala jste některou z těch věcí?

Ne. Tak vám, Nikola.

Naschledanou.

Já ji přece mám rád.

Panu jsem chtěl koupit.

www.hradeckralove.org

Tak čí pak seš, holčičko?

Nevím. A kdy pak máš maminku?

Doma.

A kdy pak je to doma?

Na konečnej.

Na konečnej? A na který konečnej?

No na konečnej.

Aha.

Vy tu s námi ztrácíte čas, slečna Olínko, a třeba sama něco máte?

Ne, nic.

Co bych měla?

Kde je? Kde je? Nestalo se mu nic.

Víste, paní?

Tady jsi!

Ty uličníko jeden!

Co tě to napadlo chodit z domu? Co? My na lidi! Ne, no!

Také postrašit.

Mámu, já už ho viděla někde pod autem.

Mami, já jsem se nudil. Nudil? Já ti dám nudil! Ty se přestaneš nudit, až tě

uvidí tatínek.

Ferdíku, pojď.

Běž se rozloučit. Tak nasledanou, Ferdíku.

Naschledanou. To raději ne.

Pani, prosím vás, tady mi to potvrdíte, ano? To víte, k čemu by bylo.

Prosím.

To už tak je.

Někdo má a třeba ani nechce.

A druhý nemá a zase by chtěl. To nesmíš tak brát.

No řekni.

Řekni, co tě trápí.

Tady před Polinkou to řekni.

Neužírej se. Ne, Mařenko. A nelitujme, není třeba.

Řekni, nic mi nedala, i ocizíti tě přišla. Já jsem se proto na tebe nikdy

nezlomil. Nebuď tak ohodný, ty.

Myslíš, že tě neslyším v nocích?

Myslíš, že já klidně spím?

Olíko!

Telefon!

Telefon! Jseš chytrá, ty káčo!

Olino! Konečně, že už jsi tady, prosím tě.

Mělo ještě kam půl hodiny.

Víš, co jsme si říkali o přesnosti, když jsem ti dával ty hodinky.

No já tě rozumím, tak pojď, pojď, pojď.

Tak co je?

Já nikam nejdu.

Olino, přeci ho nenecháme čekat.

Bojíš se, viď? No neboj se, po těch shodech už jich přešlo.

Tak pojď.

Olino! Kam jdeš?

Oninu, prosím tě, nehraj divadlo.

Takhle to přece nemůžeme nechat.

Opravdu? Ale já to dítě budu mít, přestože je tvoje. Vždyť se dohodneme.

Já tě k ničemu nenutím.

Vždyť víš, já tě mám rád.

Vyplněla jsi ty přihlášky?

Zítra si odneseš své věci.

Chci být sama.

Tak.

Tohle jsem si o tebe nezasloužil, víš?

O tom všem, co bylo mezi námi.

Jsi mi strašně lhostejný.

Strašný. Jako kdybys nikdy nebyl.

Olino! Olino!

Copak, mladý pane?

Cesty nebojí podmetu.

Všechno nejlepší v novém roce. Taky, taky, všechno nejlepší. Kavičko,

kavičko. Dobrý den.

Dobrý den, pane Brzo Bohatý. Dobrý den. Dneska mám taky něco pro vás. Pro mě.

Počkejte, kdepak to mám? Aha, tady.

No, tu bude asi pozvánka rozchůzet. Tak šťastný a veselý. Šťastný a veselý.

Naschledan. Naschledan.

Haničko, Haničko, kde jsi?

Copak je nadělil mě Žísek, Haničko?

Já pouštím hady.

Všecko nejlepší, pane Borzovohatý. Kam pak s tou kytkou?

Dobrý den.

Šťastně a veselý.

Kdybyste dovolila čtyř lístek.

Líbři naši štěstí.

To jste hodný.

Nepůjdete dál?

Já musím na šichtu.

No, tak.

Já to půjdu zalejt.

Zase roky pryč.

Jsme takový normální dům.

Co se všechno stalo za ten rok?

Prosím?

Tady v domě.

Co se stalo za ten rok?

To víte, všude se něco stane.

Je, je, pozor.

Ale pre Výtovy se nestane nic.

Jen Hodnej na všechno doplatí.

Vždycky Hodnej.

Tak já jdu.

Naschledanou. Všechno nejlepší.

Poslížte se, člověko, nechtěla byste si mě vzít?

Já?

Vás?

Moc jsem o tom přemýšlel.

Moc, ale... A to byste si mě vzal z přátelství?

Nebo ze sousedské výpomocí? Ale ne, já jenom, aby to děťátko mělo jméno.

Tak... Ale to bude mít pane brzo bohatý.

Moje.

Jistě. No nemyslíte, že k tomu, aby dva lidé mohly spolu žít, se musí mít rádi.

No, to se říká.

Ale člověk musí být skromný, víte?

Někdy. Ale já nejsem vůbec skromná.

No, nic se nestalo.

Nezlobte se.

Ale ne.

A vemte si to ode mě pro štěstí. Prosím, to ne.

Promiňte. Já myslela, že jste sama. To nic, jsem zrovna na odchodu.

Chtěla jsem se jen zeptat.

Vlastně jsem vás přišla poprosit, jestli byste nechtěla oslavit syvestra

společně.

Nevadilo by vám to?

Naopak. Taky.

Ale se mnou se moc nenapijete. Platí?

Platí. Naschledanou. Naschledanou.

Konečná stanice.

Vystupovat.

Haló, jsme na konci, vystupovat.

Pane, něco jste tu zapomněl.

Co s tímhle, mám to vyhodit?

Ukáž, to mám pro dcerušku, já jdu navštivit, víš.

Člověče, kde to vlastně jsme?

Jsme na konci, kamaráde.

Ale říká se tady na smyčce. Kdepak, Hoku, to už je za námi. Teď už jsme o

kus dál. A za rok, chlapče, budeme ještě dál.

Ty seš jako úvodník.

Nic se nezměnilo.

Hospoda je tady jako všude jinde.

A vůbec nevytahujte se, optimisti.

Elektriky stejně přijdou drušit.

Víte, čeho se nejvíc bojím?

Samoty.

A té mám právě nejvíc.

Poslušte, nechtěla byste si poplakat.

Nevím, jestli je k tomu zrovna vhodná příležitost, ale můžeme to zkusit.

Opravdu ne.

Co myslíte, mohla bych se napít?

Neublíží mu to.

Vždyť to bude mužský.

Tak, aby to byl opravdu muž.

Protože chlapům se nežije tak těžko.

Hlavně, aby to byl člověk.

Aby se taky trochu trátil.

Aby nebyl líný, loupý, věšitý.

A aby taky uměl mít rád.

Hodně rád.

A aby nebyl sám.

A nesmí být lékárník.

A nebo ať.

Pojď si třeba lékárník.

Nekopej.

Vždyť jsem tvoje máma.

Kluci, dělejte, ještě máme dvě škace na rušku čekají.

Pojď, neboj se.

Nemenuješ ty se Hánička?

Ne, já se jmenuju Madla.

Madla.

A líbí se ti ta panenka?

No tak vem dokud dávám.

A utíkej, tatinek má žíze.

Muziky, muziky, vy pěkně hrajete,

vy jste mě ze spaní probudili.

Ale kuchařská zajíčka oprací, dělá si z

něho legraci.

Vystupuje někdo na smyčce, prosím. Na smyčce, moment.