Original subtitles

Pane barone, pohleďte, to je Bobeš, váš syn.

Ten mládenec se mi líbí. Kdo je to?

Podívej, Bobši, tohle je tvůj tatínek.

Tatínek! Díky bohu, mluví!

Přátelé, co jsem říkal? Kdo to říkal? Já jsem to říkal. No, Bobši, jistě máš

ještě něco připraveno. No, neboj se, zatlač.

Tatínek je blbec.

Poznal mě!

Co, nikdy už tady nebudou, jo?

Ano, dneska jsme tu naposled.

Prostě jste tu dneska naposled.

Bohužel. A kde budete hrát?

Předtím nevíme.

Člověče, já to nechápu, proč? Vy prodaný jste na měsíc dopředu.

No jak vám to zdůvodnili?

To já vám to, já vám to obtáhnu.

Tak se podívejte.

Tady bude jedna dlouhá zeď.

Za ní chodba.

Takhle se postaví příčky, čímž vznikne pět kanceláří pro deset úředníků. To

není možný. Takhle nám to zdůvodnili.

Moc úředníků se letos urodilo.

Bude potřeba víc kanceláří a mín divadel.

To je děs.

Nic horšího jste nesehnali, jo?

Co blbneš? Ty víš o něčem lepším?

Jsou v Praze lepší divadla a jsou v nich skladiště.

Kluci, my musíme být rádi, že nás nevůbec chtěj.

Počkejte, až to dáme do pucu.

Tady se taky promítají filmy.

Pro školy, pro důchodce, tady pořád něco je.

A to znamená, že budeme po každém představení bourat scénu?

Bohužel.

No kluci, přežili jsme to třikrát, přežijem to i po čtvrtý.

Proč má technický personál zase lepší šatnu, než my herci?

Hele Ráňo, za prvé, my kulisáci jsme v divadle víc než vy.

A za druhý to máte blíž na jeviště. Hm, o dva metry.

No a za třetí jsou ty dvě šatny úplně stejný.

Ty kostýmy, kde tu měly být všechny, já dala.

A toto je co?

To je zajímavý.

To jsem ještě neviděl. To je dráťák, synek, který my nechceme.

Drhni si no.

Pánové, já mám strach, jestli se ty lidi vůbec dověděli, že tu hrajeme.

Aby to nebylo dneska bez děláků.

Neboj, vždycky si nás našli, najdou si nás zas.

Bylo to ve večerní Praze včera, kdy jsme se přestěhovali.

Co tam?

Profesor Fiedler se domnívá, že onen papoušek je pták. Pak by ovšem scéna

ztraceného dramatu vypadala takto.

Koho to sem čerti nesou?

Až na věky, Mikovče.

Vyšli jsme si tady se starým papouškem na zmije a řekli jsme si, že se u tebe

zastavíme. Copak jste tady vyřezal, Mikovče?

Ale prosrny, krmelec.

Hásta udělá.

Bébíko.

Hezký.

Kdo máš ženu, Mikovče?

Je na malinách.

Ruku na srdce, Mikovče, že ty Smartu k tomu očkování nepustil.

Hezký. Jdu na něj deku, nebo ho zabiju.

Toto pojetí je podle nás vysloveně faležné. My se domníváme, že nejde o

ptáka, ale o vezničana, který se jmenuje Papoušek.

a tak si nyní můžeme přehrát pasáž tak, jak má doopravdy vypadat.

Koho to sem čerti nesou?

Až na věky, Míkovče.

Vyšli jsme si tady se starým papouškem na zmije a řekli jsme si, že se u tebe

zastavíme. Copak jste tady vyřezal, Míkovče?

Ale prosrny krmelec. Co jste udělal, Pepíku?

Hezký. A kde máš ženu, Mikovče?

Je na Malinách.

Ruku na srdce, Mikovče, že ty Smartu k tomu očkování nepustil.

Nebyla u vás, doktore, vidíte?

Co jsi to udělal, Pepíku?

Hezký.

Pojďte na něj deku, nebo ho zabiju.

Rengen tu není. Co teď?

Ruka může být naražená, ale může být také zlomená.

V žádném případě neuděláme chybu, když si paži zafixujeme.

Jak se to provádí?

Zkusíme si to na někomu z vás. A třeba tady, pan učitel, bude ta glaska.

My jen procházíme.

Ale to bude sekáč, pánové, ne jako já, ten se nezakecá.

Tak naschledanou.

A jak Smrtka odchází, tak se ještě podívá do publika a řekne,

naschledanou. Jo, a je opona.

Řekl mám, to je silný kafe.

Tak můj gustáš moc silný.

Já nevím, mě se to líbí, to jo, ale jestli je to vůbec pro nás.

Myslím jako pro naše divadlo. To už přestává být sranda. Ale vy jste se

smáli a poměrně dost.

No jo, ale ten konec váděl.

Jestli to toho diváka nezmrazí.

Aby to nezabilo celou hru.

Kluci, naopak, já si představuju, že jak on řekne naschledanou, takže budou dvě

vteřiny ticha.

A pak velkej potlesk.

Jen aby nebyly dvě vteřiny vlažnýho potlesku a pak velký ticho. Jo. A mě se

to líbí.

Smrt je zdravá, hlavně když ten netrvá dlouho.

Hele, a kdo bude hrát toho syna?

Syna? No my jsme mysleli na tebe.

Tak to jsem čekal.

Hele, vy když něco napíšete a já se říkám, tuhle roli bych nechtěl hrát, tak

na to můžu zjít, jenže ji dostanu.

Jako například ten mlinář v Lijavci. Ten měl 27 slov.

Petře, nemůžeš přece posuzovat roli podle toho, kolik má slo.

To je pěkná role.

Tam budeš pít salvy smíchu.

Vždyť všichni se tomu tady smáli.

Já jsem nesmál. Ať to hraje ten, kdo se smál.

A co budu hrát já? Uhlo barona.

Ano? Tak a ten obvaz nesmíme tolik napůjdat. Honzo, vypni to. Jinak je to

správný. Zeptej se na to.

A kdo se mnou bude alternovat? To bych se vsadil, že doktor.

Ty a Schubert ho budete hrát.

Tak to se připravte, co vám na to řekne. Ten už má těch mlynářů, co strávejí celý

představení v šatně, taky plný zuby.

Nezapomeňte, že já už nejsem žádnej mladík. No, kluci, to jsem vám chtěl už

kolikrát navrhnout.

Neměli bysme se na té jeviště přece jenom trochu líčit?

Proč se mají ty diváci koukat na ty naše starý vyžilý obličeje?

Ne. Taky se jmenujeme divadlo starých forem. To teď dostává další význam, že

jo? Co já se vás nahledal?

Ale nic, ta vrchní sestra mě zatáhla na jeviště. A ty ses nechal zafačovat. Co

jsem mohl dělat?

No ne, na poligéně ze zdravotnictví. Přece ji nemůžu odmítnout. Už jste to

dočetli? No jo, Franto, máš tam pěknou roli, budeš hrát synem. No říkej, hele,

doufám, že neslezujou z jeviště, napnou zapal mi to. Když nevylezeš ze šatny.

Franto, před prázdněnou jsi sníbil, že přestaneš koudit.

Takhle ty plníš sliby. Hele, snižil jsem to na třice, to snadé ne.

To patrát, kdybys nebyl doktor, bude jen berichár, už týden nekohří.

Pane Rybník, hraje se dneska český Tarzan? Jakže se lidi ptaj. A kafíčko

dáte si?

Jo, začínám.

Jo, a víte, že nás tady v městě dělaj na objednávku hrníčky se jménem?

Já bych vám každému dala udělat, tam měli byste každej svůj, se svým jménem.

To by byla hezký, paní Marková, ale já bych s tím počkal, až to tady budeme mít

jistý, ne? Copak s těma hrníčkama?

A dělejte to podstivně, pánové.

Ať to tady po nás zůstane hezký, až nás vyhodí.

Vy se smějete, ale víte, že takový hlasy jdou?

Jaký hlasy?

Hledajte si, já jen tak co zaslechnu. Máte lidi, který vám přejou, ale máte

taky takový, který jim vrtá hlavou, proč vás odtamtud vyhodili. Protože tam budou

stavět kanceláře.

On se náš ředitel ptal toho vašeho bývalého ředitele, proč vás tam

nechtějí. Jo, tak mě to mě zajímá, co mu řek. A neměli byste tam nějakej malér?

Jestli jsme tam měli malér, paní Marková, tak to byl tajnej malér.

Vy o něm nevěděli a nikdo nám o něm nic neřekl.

Hele, ten náš ředitel je dobrý. Kdyby to záleželo jenom na něm, tak se vás tu

nechá. Oni se na vás budou chodit koukat z Národního výboru.

Říkala bych jim na každé představení rezervovat dvě místa.

A pak který jsou lidi.

Tomu my ve zdravotnictví říkáme být na pozorování.

Dobrý vidět dneska, ne? No ale všimli jste si toho plešatého chlapa v první

řadě? S tou tlustou blondínou? Jo, toho. Já nevím, proč sem takový lidi choděj.

Pánové, to budou honit. Kdo?

Ty z Národního výboru, co nás choděj pozorovat. Kdo mi zase ukradl ramínko?

Já si na něj budu muset výslevně napsat ramínko režiséra.

Režisérová ramínko.

Správně, Květo, režisérová ramínko, to je moje, veď? Ne, to je moje. Já jak do

najeviště, tak si ho vždycky dávám do tašky. Jé, promiň, tady je.

Láďo, nepocenň mi to. To je hrozně, jak se dneska mluví. A nejhůř v rozhlase.

Vítězství Žižky. Podjakže vás je přece česky říkalo Žižkovo vítězství.

A včera zrovna v jazykovém koutku jeden blbec, doktor to byl, říká, že už je to

dneska povolený. Já jsem do toho rozhlasu napsal.

Nechcete

Publičti. Jenom ten závěr. Jsem starý člověk. Až půjdu jednou přes most Karla

do divadla Národa na stěnu Čerta, smířím se s tím, že jste zvítězili.

Ale upozorní vás, že to bude vítězství Pirhy.

Vříve Pirhovo vítězství.

Že bysme si šli někam sjednout?

Hledal jsem, pane Piha, poněvadž hospoda zavírá a v šatně se převlíkají půjcí.

Tak, pánové, nechte si to proset.

Ajej. No ne, tak zle je to zase není.

Říditel proti tomu v podstatě nic nemá.

Má jen jednu připomínku, že je to.

Málo angažovaný.

respektive, že to není vůbec angažovaný, tak v tom smyslu mám na tom s váma

zkrátka ještě zapracovat. Jak to, že to není angažovaný? Dali jsme mu tam přece

uhlo barona jako komickou figurku. No a znárodnili jsme mu doly. No tak dala by

se ta hra brát jako oslava znárodněného průmyslu.

Já jsem to taky v posudku viděl.

Ale teď to nejdůležitější, chlapci, proč jsem za váma přišel.

Do konce tohoto kalendářního roku...

musí být premiér.

Ale... Pánové, promiňte, jdeme na závěst. To je vyloučený, pane Piha. To

se nedá v žádným případě stihnout.

Pane Piha, nezapomeňte, že my nejsme normální divadlo. Kluci jsou většinou

zaměstnani. Čili my můžeme zkoušet, až přijdou z práce. To je tak o čtyř, od

půl pátí.

A v šest už musíme končit, poněvadž se musí připravit večerní představení.

Kulisy, kostýmy to nám nikdo do konce roku neudělá. Já teď dostal režii v

televizi, přece to nepustí. Podívejte, chlapci, kdyby jste měli zkoušet po

sobotách, ponedělí, po nocích, kdyby dekoraci měli přivézt až na premiéru,

tak ta premiéra musí být pokope. Ale proč, pane Piha? Teď jde přece o to, aby

to bylo pěkný představení. Pánové, prosím vás, buďte nohama na zemi.

Agentura má taky finanční plán, jako každá fabrika.

Ty peníze na vaši premiéru v tomhle roce jsou a v příštím roce nebudou. V příštím

roce budeme mít důležitější programy.

Máme rok dítěte.

A pořadatelé budou chtít programy k roku dítěte.

Tak my to zkusíme stihnout.

Na snímku vidíte studentskou brigádu ze zahraničí.

Jsou to chlapci Černohorci.

A třetí student zprava, možná, že pro vás bude schůdnější, druhý zleva.

Je to ten v tom balonovém plášti.

A já vám ho radši ukážu.

Je to tenhle ten.

Tak to je stojan Jakotyč.

Ten studuje s vyznamenáním.

Na dalším snímku je Lešnerovo stavení před výbuchem. V popředí stojí skoro

celá rodina kloboučníka Lešnera.

Jenom pozor na toho chlapce úplně vlevo, ten do rodiny nepatří, to je vlastních

perníkář ze sousedství, který na snímku být neměl, ale nepodařilo se ho odehnat.

Tak na kterýho se mám podívat nejdřív?

Na pana Daňka třeba, to je jedno.

Teď já to jako zapíšu do toho sešitu, vytrhnu ten list a hodím ho do kamen. Ty

kamna jsou tady? Ano. A tudy se přikládá? Ano. Takže, já tam házím ten

papír, ty kamna obejdu a postavím se k troubě. To je tady? Ano.

Nechal jsi otevřený dvířka.

Ježíš, Květo, nezdržuj.

No ne, pak si zvykneš, že se nezavírají. Ale já jsem si měl vzít celou židli,

viď? Počkej, ta židli by tam měla už stát dřív.

Jestli tam jde i na to, jak říkáš, já se vám na ně kouknu, jo?

Tak já otvírám troubu.

Ježíš, to je hrozný.

Chrápě, že jo? Já jsem si to myslel. Ale ne.

Hrozně mě píchá v zádech. Proč mě to dneska tak bere?

Co je?

Vejde si?

Ježíš, ten Franta v životě nepřijde v čas.

Michale, prosím tě, pojď nám přečíst toho syna.

No, najdi si to a čti.

Kluci, která je ta strana?

Strana šest.

Jdi za dveře, vejdi a čti.

Tak co je?

Já to nemůžu najít.

Myslím, že je tak těžký najít stranu šest. Strana šest to není.

No říkej mi, že tam je strana šest. Ne, ne, promiň. Je tady, já to čet jak

osmičku.

A kde to je?

Ale ne, hrozně mě píchá v zádech. To je můj text.

Ty čteš syna.

O větu dál čti.

Otevře dveře. Já tedy jako... Ale to už jsem snad udělal, ne?

Čti dál!

Tatínku, promiňte, že ruším, ale nezapomněli jste, že máte dneska umřít?

No jo, tam moje hlava.

A já nejsem vůbec nachystaný. Já na to zapomněl jako na smrt.

Takových věcí mám zařízené. Jardo, prosím tě, zatím já na to zapomněl jako

na smrt. Bude asi smích, čili s tou další větou tak... Nenavazuj. Jo.

Já na to zapomněl jako na smrt. Ha, ha, ha, takovejch věcí mám zaředit.

Stačí takovej smík, nebo tam bude delší.

Puch, puch, puch.

Dále.

Dobrý den, tak jsem tady.

Já jsem tu jenom na návštěvě. Tady byl zase smík, jo?

Příbuzný, nejen zákazník. A vy?

Co?

Já jsem syn.

Tak upřímnou soustrast.

Kluci, tady to není dobrý.

Ono není vědět, na koho se ten Smrtka dívá. Květa by měl stát na druhé straně.

Počte mi někdo text.

Co kdybych, Váďo, co kdybych já začal tak na předměnu ustupovat? Jako, že se

ho bojím. Ne, to je přehnaný. Ty by ses tam měl dostat, než vejde Smrtka. Jo,

tady, na větu, hele, chrápe, že jo?

Jakoby ses měl do té trouby taky podívat, jo? A už tady zůstaneš. Tak

pojďte od příchodu Smrtky.

A já nejsem vůbec nachystaný.

Já na to zapomněl jako na Smrt.

Tak co je, kdo má mluvit?

Vol? Já.

A na co čekáš?

Až se lidi vysmějou.

Dneska je totiž výborný publikum.

Jardo, prosím tě, neblbni.

Víš, jak málo máme času.

Bůh, bůh, bůh!

Dále. Dobrý den, tak jsem tady.

Já jsem tu jenom na návštěvě.

Příbuzný? Ne, jen zákazník. A vy?

Já jsem syn, já měl dneska v podlinoci nerváno a pak jsem čekal 25 minut v

totální zácpě na Karláku.

Oni všechno zavřou a celá Praha pak jezdí žitnou ulicí. Tak se nezlobte,

bánové. My se zlobíme, Franto, protože hodina spoždění je moc i přes zácpu v

žitný ulici. Vy jste kdo? Já jsem syn.

A to jsem dneska vyjel jenom s desetiminutovým spožděním. Hladě,

kdežkám jedeš, musíš žitnou ulicí. Tak upřímnou soustrast.

To je hrozný, jak já kašlu.

A to je tím, že jsem měl dnes takovej fofur, že jsem neměl čas ani na kouření.

Moment, kluci, já si jenom zapálím a už to bude dobrý.

Tak až si pan doktor zapálí, tak budeme pokračovat.

Pojďte od příchodu smrtky.

Pan Rybník má telefon.

Je, to bude žena. Já zapomněl koupit sádru a ráno přijíždí elektrikář.

Máte někdo dobrýho klempíře?

Chtěl bych okloukovat střechu.

Už jsem jednoho měl, přímo z hospody, jsem si ho vyzvedl.

Vylezl na střechu, změřil si to a že na to druhej den vletí, on se jmenuje

Brabec.

A nechal si u mě tašku s nářadím a ta taška, pánové, je tam bez

klepy už třetí měsíc a chytá plíseň. Rozumíš to? On si tam nechá nářadí,

který potřebuje v práci.

Jak si v podniku vyfasuje jiný.

V tom to asi bude.

Žádné chmury, žádné mraky. Vede vás dlouhý, široký a pystro zraký.

Já už jsem tak unavená, ty velké nohy tak bolí.

Mlč, zlato vlásko. Mlč, zlato vlásko.

Na zpátek už půjdeš na svých malých nožkách. Na zpátek už půjdeš na svých

malých nožkách. Změj jich.

Překoloději, máme pro tebe nevěstu. Je to krásná obrině.

Jak se jí baguje?

Jmenuje se Stáňa.

Měli byste spolu malé obříky.

To by se mi líbilo.

Dobře, Koloděj, umřeš a nikdo ti nezatlačí výka.

Pláče, Koloděj, pláče.

Přátelé,

je to vůbec pláč?

Pláďo, představ si, co se těmně včera stalo.

Byl jsem u holiče a tam jednoho pána neměla mrtvice.

Normálně byl namydlenej a najednou ten holič povídá, chlapi, nič ono je po něm.

Chvíli jsme ho přísili a nebylo to stejně nic platný.

A pak přijela sanitka a doktor taky povídá, to už není pro nás, to je pro

Havrany. Řeknu tě, to je strašný, když ho dávají do té rakve.

Já jsem tam počkal, než ten pohřebák odjel a pak ten...

Holíč vytřepal ten ubrousek, co měl ten neboštík pod krkem a povídá, další

prosím. Hele, tak tohle to jsi vymyslel, nekecej.

Nevymyslel, to je pravda, nelžu tě.

Nelžu tě, nelžu tě, jak to můžeš říct, čoveče? Je to Jihočech.

Jihočech, Jihočech, ale on tak mluví na jevišti.

A na jevišti se musí mluvit česky, ne Jihočesky.

Hluženko, já tě slibuju, hrozný. Já za to nemůžu.

Na jevišti musí kluci znít pořádná čeština. To platilo za tyla a platí to i

dneska, že jo?

Ty, Peťo, a když vy si v těch jižních Čechách pletete tě a ti, jak řeknete

třeba tětiva?

No, my řekáme tětiva.

Ještě dál.

Ještě kousek.

Ještě dál. Tady je to!

Polárka je přímo v nadhlavníku.

Teď stojím přesně v místě, kde zemská osa protíná povrch naší planety.

Přátelé, severní pól je dobyt.

Přátelé, kamarádi, bratři.

Po měsících útrab a strádání nadešel konečně vytoužený okamžik, kdy na tomto

nejsevernějším bodě naší planety stanul Čech. Je to sice trochu skaleno tím, že

jsem Němec, tedy Karel Němec, ale to je jen jméno.

Srdcem, hlavou i těmato nohama jsem Čech. Rukama taky, Karle, rukama. Jsme

to my, pražtí otužilci, kteří jsme stanuli na vytouženém místě všech

otužilců světa.

Karles, krať to, je tu zima.

Není pro muže hambou, když zde v místě věčného mrazu uroní kroupu.

Teď tedy do rachutu našich slzí zasní naše sokolské nazdar.

Zdar! A teď vás musím upozornit na jednu zeměpisnou zajímavost.

Náčelník, udělej mi na pólu značku.

Tak, teď dávejte pozor.

Jdu na sever, jo?

Normálně jdu na sever. A už jdu na jich.

Zpátky. Jdu na sever.

A na jich.

No, jestli by nevěříš, tak si to můžeš zkusit. To jsem tady zvědal.

No jo.

A zpátky.

Zase.

Stálo to za to. Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji

smrti vysílením, ale stálo to za to.

No já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řekl, že tu nic tak

extrémního nevidím.

Když to srovnám s tím výletem na Kokořín, jo?

Prosím tě, to se vůbec nedá srovnávat.

Jak to? Byly tam skály pískovcový v občerstvení, co je tady?

Prd.

Kluci, když jsme to nějak vorali, kde byla chyba?

Hele, já říkám, už krásně rozmrzá, jo?

A ty na to máš říct, jestli by tam nebyl nějaký dříví, a ty jsi to neřekl. Ježiš,

tak to jsem zvoral já, tak promiň. No vidíš, nás vždycky péruješ.

Já ti nerozumím.

Ale nic, nebudeme se hádat.

Ne, počkej, neuhybej.

Tak já vás péruju, jo? Já.

Já, který okolo každého chodím po špičkách a mluvím oklikama, aby se mistr

neurazil, tak já vás péruju, jo?

Podívej, já vás upozornil na chyby, nebo s váma diskutuju, jestli něco chyba je

nebo není. A pak sám udělám chybu.

Dobře. Co z toho plyne?

Že vás nemám upozorněvat na chyby? Dobrý večer.

Hledáte někoho?

Pana Žemlu.

Kulisáka Žemlu?

A víte to jistě?

Nehledáte náhodou někoho z nás?

Dobře se rozlitněte. Jo. Ne, pana Žemlu.

Tak pan Žemla je tamhle vedle.

Děkuji.

Nehodláte se doufám nikam vzdalovat, pane Hlavsa. Víte, abych vás honil s

kosou po kopcích.

Zdeňku, nechoď k němu, zůstaň kdesi.

Takhle na dálku mám k němu pořád mluvit, nebude to takový statický. Ale to je

ono, ať je v tom napětí.

Ty ještě nevíš, že se tam uvelebíš. Ty si myslíš, že ho prostě zbalíš a

půjdete. Tady zůstanu. Jenom se oholím, panu Ptáčkovi se podívám na Daňka.

Ne, neukazuj na něj. Zůstaň důstojnej.

Seď si to takovej strejn, ale sež smrt.

Jenom se oholím, panu Daňkovi se podívám na Ptáčka.

Co se stalo?

Co jsem řekl?

Panu Daňkovi se podívám na ptáčka.

To jsem řekl.

Ale to je pěkný, ne?

Jo, to tam necháme.

Láďo, a neměl by on měho květa opravit, tím by to každému došlo, ne?

A není to chapku pobertální?

Je, ale je to hezký. Pojďte to zkusit.

Jenom se oholím, panu Daňkovi se podívám na ptáčka.

Ubráceně. Totiž panu Ptáčkovi na daňka.

Tak ale rychle, pane Hlavsa. Víte, on to každý odaluje, ale prakticky to nemá

žádnou cenu. Tak se do toho dáme.

Víte, já nejradši věštím strouk. Počkej, já to... Nejdřív tě přece musíš posadit.

Já tam mám spoustu textu vtipnýho ještě. No, říkej.

Co tam máš?

Tak se u nás posadte. A já řekl, tak se do toho dáme.

Vy máte všechny věty stejný.

To, aby byl člověk génius, aby si to pamatoval. Nekece, jenom uč se text.

Kluci, vážně, nepodceňujte to.

Toho času je tak málo a když neumíte text, tak se neudělá nic.

Já umím text dobře. Jste můžete zbudit třeba o půlnoci a ty své tři věty.

Tak se u nás posaďte, pane Světo.

Pánové, nezlobte se, je půl sedmý.

Musíme stavit.

Tak, kluci, nenádojte se dělat, skončíme.

Kluci. Já byl včera na Polívkovi, Šašek a královna.

To je nádherný představení.

Ale pánové, jaká je to u něj profese. To, kamy se hrabeme.

Ona i v obyčejná neschopnost může být ze začátku půvabná, ale jestli se to má...

Herko, to zase nejsou ramínka. Nevíte, kde mám ramínko?

Jestli se to má k něčemu dovézt. To je tvoje ramínko?

Jo, to je moje ramínko.

Jestli se to má k něčemu dovést, tak je to zase jenom profese. A u nás? Třeba ta

naše technika. Já jsem v jiném divadle nevěděl, že by na konci zapomněli zavřít

oponu.

A nebo, to už mě doopravdy štve, když ten květa v té princezně nemá klobouk.

To do prdele divák nemůže brát jako for.

Kdyby to byl for, tak se jí ten klobouk vůbec nemusel šít.

A když to na tom zájezdu zapomenete, tak ho, co to zapomněl, se musí starat.

Já vím, že za tu práci skoro nic nemáte a že to děláte jenom proto, že máte to

divadlo rádi, ale to máme vylézt před oponu a vykládat to divákům?

Máš naprostou pravdu a nemysli si, že se nesnažíme. My se na každém zájezdě

rozlížíme, kdyby se takovej klobouk dal šlohnout, ale nikde ho nemají a kde ho

mají, tam si ho lídají.

Prograbní symfonie Kovář Jirsa je velice pozoruhodná.

Popišme si tuto skladbu.

a přehrajme si některé zvlášť zajímavé motyvy.

Skladbu otevírá majestátní téma Ohně.

Kovárna je malé, sešlé stavení s kamenou podezdívkou. Žestě. Dřevník je vzdálen

od kovárny dvanáct kroků.

Ještě dva.

Kolem vede pěšina do vsy, vzdálené asi 1,5 kilometru.

Tak z časových důvodů vynecháme.

Široko daleko není žádný les.

Tady se všechna dřeva v orchestru na 16 taktů odmlčí.

Dřevo získává kovář od souseda Kukačky.

který mu je vozí jednou za týden, vždy v pondělí.

Pozor, to je úterý.

Téma je ukončeno mohutnou kódou.

Přemýšleli, komu asi uletěla.

A najednou děti povídají, tati, ona kašle.

Ale to nebyl její kašel, to ona napodobovala nějaký svý bývalý majitele.

Tak jsme si podle toho chrchlání řekli, že to asi museli být nějaký starší lidi.

Tak já povídám dětem, hledejte nějaký starší lidi, kterým uletěla. A najednou

ta Andulka zakřičí, psalamáňa z Krakonož.

Další stopa.

A představte si, že děti opravdu našli v ulici nějaký pecháčkovi.

Důchodci to byli, jo.

A ty mají opravdu dceru Máňu v velký úpě v Krkonoších a hoba dva kašlou.

Tak jim tu andulku odnesli a oni si ji nechali.

Ty měli radost. A byla to tady jejich andulka?

Nebyla.

Oni nikdy žádnou andulku neměli.

Tak, kluci, pojďte. Od toho já věštím nejradši strouby.

Jaro, když jsi tam židlí...

Víte, já nejradši věštím strouby.

Ten horkej luft, co z ní jde, to jako kdyby na vás vanul dech děj.

Foley, tajbe.

To je rozodpovědnost.

To nemůžete dělat, tohleto. Co je? Co tam máte? To jsou foley. Tak malý děti.

Co je? Co se stalo?

Vy jste ale pitomci.

Mě bylo hned divný, že se přišli dívat ve zkoušku i kulisáci.

Náděl, mám postým na smrtku, postej do větřiny.

No, dobrý, dobrý.

Tak, kluci, zasmáli jsme se, půjďte, něco uděláme. Jardo, dej sem židli,

Franta si k tobě klekne a pokračujeme.

Kluci, Hergo, milý synu, celý život jsem se dřel, abyste se vy, moje

děti, měli dobře.

Vláď ho nemůže brousit tiše, jestli já ho nepřeřmu.

Ale ne, ať je ten zvuk bezohledný, jen bruž.

Kluci, ta kosa je tak ostrá, já s jí vemu domů a budu s ní sekat zahrádku.

A s každou reprývou bude ostrější a ostrější.

Já myslím, že to bude ten šerovlasej z toho ženskou ve strkatý blůze. No ne,

Jarno, ty se jenom divi, kam se to dostali. To budou ty dvě.

Ty dvě ubený ženský, jak sedějí na přístavkách plevo. Jo, jak takhle mají

založený ruce a trostivý výraz.

Dobrý večer. Čekají si, co my na ten národní výbor nahlásíme.

Hledáte někoho?

Asi mě, že jo? Mějte na žemlu.

Žemu. Tak to bude složitejší. Objevíte se. Vámhle.

Vidíte ty poslední dveře úplně vzadu?

Tak počítejte.

Jedny, druhý, třetí dveře odzadu jsou to.

Takže tyhle?

No, prakticky tyhle ty.

Tak děkuju. Prosím.

Pluci, já přemýšlím, co s tím papouškem.

Poslouchej, to se týká.

On tam jenom po tou dykou chodí, lidi čekají, že se z toho něco vyvrbí a ono

nic. Co kdyby papoušek došel až na rampu, rybník by ho chytil a poslal

pryč. A pak by se ozval strašný rachot, jako že někam spad.

No já nevím.

Myslíš, že to bude legrace?

Že ty Smartu k tomu očkování nepustí.

Nebyla u vás, doktore, víte.

Co jsi to udělal, Pepíku?

Héský. Já nejde ku nebo ho zabiju.

To osmibujete, doktor.

Lékařská věda, pane faráři, zná řadu případů.

Papoušku, necourej mi tady, zase tam spadneš.

Lékařská věda zná řadu případů, kdy silný citový otřez...

To

je pro vás, pane faráře.

Cože? To je pro vás, pane faráře.

Kudák starý papoušek.

A je po ptákách.

No já bych to tam nechal. Ne, děvčata, netlačte se, počkejte, až se herci

převléknou. Na každou se dostane.

Zase chtěj podpesit. Hele oblíkej se, já na tebe nečekám, jo?

Vy mi neříte, jo? Tak se podívejte.

To bude asi tím, že jsem na ně řval, tak jsi mi zaplašil.

Dobrý den. To je soudrům místopředsedování, vedoucí souboru

Rybník, režisér Kyda, inspektorka kultury Mrzenová a vás.

A dáte si někdo kafíčko?

Já bych si dal.

No,

abychom se navzájem dlouho nezdržovali, budeme struční. Tady soudružka Mrzenová

sumarizovala názory našich pracovníků, kteří se byli podívat...

na vaše divadlo.

Takže tím bychom mohli začít.

Podívejte se, soudruzi.

Vy sami jistě víte, že jste divadlo problémové.

No vždyť se bychom si navlouvali. Víte přece, proč jste museli z bývalého

působiště odejít? No počkejte, to my nevíme. Ale no tak.

Ale my to opravdu nevíme. Nám bylo řečeno, že tam budou místo divadla

kanceláře.

Podívejte se, soudruzi, řekněme to takhle.

Vaše divadlo prostě neodpovídá současným kulturně-politickým pořadavkům.

Vyplníte tu funkci rekreativní, lidé se u vás zasmějí, zvlášť mladí lidé, jim se

to líbí. Moje děti například vás znají líp než já, ale vy se zabýváte tou

dobou Starého Rakouska.

A my bychom spíš potřebovali soubor...

který by se vyjadřoval k dnešku.

Jestli můžu, my se ale taky vyjadřujeme k dnešku.

Jinak by se lidi přece nesmáli, že jo? Já bych to dokonce formuloval tak, že

smích je vždycky dnešní.

Když my mluvíme o tom starém Rakousku a vzbuzuje to smích, tak to znamená, že

jsme vlastně aktuální, protože nikdo se přece nebude smát něčemu, co je pro

dnešek dávno mrtvé.

Tady se teda lidi nasmíjou strašně.

Jednu divačku museli odvízt do porodnice.

Já jsem jí volala Sanitku.

Podívejte se soudruhu.

My jsme ty reakce toho publika sledovali.

A to nezapřete, že si tam lidé dosazují různé výklady.

Vyšla jí voda.

Vy to možná ani tak nemyslíte, ale ten divák si to tam najde.

Víte, já vám to řeknu upřímně.

Nás vůbec netěší, když si diváci vkládejí do našich textů něco, co tam

není. Vždyť to je vlastně důkazem, že si v tu chvíli nerozumíme.

Ale proč to tak je?

Protože u nás neexistuje pravá satyra, politický kabaret.

Kdyby to tady bylo, lidi by nehledali v každý větě jinotaj.

No vidíte, soudruzi, po čem my voláme? Po satyře.

Ano, pozitivní, konstruktivní satyra.

Já nevím, já bych se nedat pouštěl do rozboru toho termínu pozitivní,

konstruktivní satyra.

Kdo ví, jestli už v tom spojení těch slov není něco neřešitelného.

My prostě víme, že to neumíme a ani nás to neláká.

My si prostě myslíme, že to, co děláme, je užitečný.

A to, že je u nás plno, nás v tom přesvědčení utvrzuje.

I když pro ty diváky není snadné zjišťovat, kam jsme se zase

přestěhovali.

No, soudruzi, abychom to nějak uzavřeli. Náš obvod má 170 tisíc obyvatel, to

se v podstatě rovná krajskému městu.

A nemáme tu ani jedno stále divadlo.

My jsme zvážili všechna vaše plus a mínus a jsme ochotní se s vámi smířit.

Aspoň do té doby, než se najde soubor, který by lépe plnil naše kulturně

-politická hlediska.

Já osobně se domývám, že ta doba bude velmi dlouhá.

Tak děkujeme. Naschledanou.

Tak se tady zabědlete. My bychom s vámi potřebovali soudru řediteli, jestli...

Přijďte, píte, kde se dělá.

Naschledanou.

Soudru místo předsedo, ještě jsem se chtěl... Ti pracovníci, co nás v tomhle

měsíci chodili hodnotit, co tomu říkali?

Líbilo se to aspoň někomu z nich?

Ne.

A vy si myslíte, že se jim opravdu nic nelíbilo?

Že se ani jednou nezasmáli?

No, je to divný, ale možný to je.

Jsou takový lidi.

Zlatý prciny.

Kluci, ono to může bejt i jinak.

Oni se třeba i bavili.

Ale když měli nahoře nahlásit svůj názor, tak pro jistotu řekli, že se jim

to nelíbilo, poněvadž si mysleli, že se to od nich chce.

Ale jinak to dopadlo dobře, ne? Nechaj si vás tady. No, Kulturní dům a Národní

výbor už máme šťastně za sebou. Teď ještě přijde další komise z agentury.

A proč?

Aby nám schválili novou hru.

Zlatý prciny.

Prosím vás, kde tady máte toaletu? Na konci chodbičky.

Ty poslíš, Pavle, co ona to, ta tvoje žena, vlastně říká? Mně připadá, jako by

říkala zlatý prciny.

No jo, to říká. Ona si pochvaluje, že nemá vaše starosti. Ona je doktorka,

ginekoložka. Jo, zlatý prciny.

Jen co se princezna převlékne do svatevní čatu, můžeš vyzkoušet kouzelní.

Nebyť to, chlapa. Tak co mi říkáte?

Dceruško, k tvé bývalé kráse chybí už jenom krůček.

Nechybí krůček jeden, ale tři. No že, princi, učiň je.

Dotýkám se tě, princezno, poprvé, abys přestala být mužem.

Dotýkám se tě, princezno, podruhé, aby ses proměnila v ženu.

Říkám se tě, princezno, potřetí, aby se ti vrátila tvá dívčí krása.

Jsi spokojen, princi?

Je krásná.

Kluci v litrovkách nic slušnýho neměli. Jsme vzali sedmičky.

Ty, Jardo, nevzal bys za mě to ústí příští měsíc?

Já bych rád se psem na výstavu.

A kdy to je?

Třináctýho.

Třináctýho. Nemůžu, člověče. Jenom za mámou. Už jsme to dokrát odložili.

Nikad to bude muset žena s peckou sama.

Tak se, kluci, napijeme, ne?

Zděnku, řekneš něco?

Ne, já už jsem dneska mluvil a nikomu bych to nepřál.

Řeknu vám, že nepřišel Kydal, tomu nezapomenu.

No řekněte, to nemůže ani z těch pitomejch hor přijet kamarádovi na

pohřeb. Režisér. Je to blbec.

Vám se to mluví, pánové, ale mít dvěho věku mladou ženu a malý děti.

Ale prosím tě, přijet mohl. On jedinej tu nebyl. Žeť mu Franta ty děti léčil.

Tebe to nenaštvalo, Zdenku?

Naštvalo. Na pohřby bysme si měli chodit.

Tak na tuhle, kluci, Franta doplatil.

Jděte a nic vás nepoučí. No dovol, kolik já kouřím, to přece nemůže s Frantou

srovnávat. Kluci, ale on kouřil opravdu moc. Když ani po prvním infarktu

nepřestal, to bylo trestovodné. On totiž spolehal moc na vědu.

Vzpomínáte si, jak tady říkal, medicína postupuje závratnou rychlostí.

Než mě to sebere, tak na to něco najdou.

On to prostě nebral vážně.

Kluci, ta smrtka se nám teď bude blbě hrát.

Jestli bychom se nerouhali, když jsme to psali. Ale hovno, to bychom se z toho

zbláznili. Když je člověk na něco krátkej, tak by si s toho měl dělat

aspoň srandu.

To platí o smrti i o politice.

Kluci, přemýšleli jste už o tom, kdo bude hrát toho syna na premiéře?

No, přece ty.

Počkej, ale my jsme měli dohodnutý s Kydalem, že já jsem zrovna v té době na

tom podnikovém školení v Trenčíně. A z toho oni mě neuholněj.

Proto se to zkoušelo s Frantou.

No jo, něco takovýho on říkal.

Chodci, my budeme za toho Frantu stejně potřebovat náhradu, i v jiných rolích.

Já jsem o tom tady nechtěl mluvit.

Ale když jste to nakousli... Chci hozít třeba někoho z Damu.

Těch je, co nemají kde hrát.

Ale prosím tě, tam se učí hrát úplně jiná, no. Počkejte, chodci, co jsi říkal

o bratravi?

No ne... Když se ukazuje potřeba toho novýho herce, tak jsem si myslel, že...

Prostě jestli znáte mýho bratra...

My jsme si dost podobní.

Myslím si, že je to taky talent.

Čili kdyby se napsala třeba hra s dvojčatama, nebo kdybych já nemohl,

takže bych mohl nastoupit a nikdo by nic nepoznal.

Ukaž. Ne, já ho nevnucuju.

To je fajn, že někoho potřebujete.

Já nevím, Pavle. Já myslím, že jeden vrzáň na tak malý divadlo bohatě stačí,

ne? Ty, Pavle.

A nehrál on za tebe, bratr, předevčírem v pohádce?

Ne, to jsem byl i... Já, co pepneš, prosím tě. On teď již vůbec neuměl text.

Tak ho by to hrál poprvé.

Dobrý večer.

Dobrý večer, my jsme se trochu spozdili. Pojďte dál. Tak jdeme zadem. Budete se

dívat? Vy se pojďte vám jen zkulí spotit.

Pojď, pojď, pojď. Očkejte!

Známe celou řadu případů, kdy silný citový otřez...

Dobrý večer.

Dobrý večer. Čekajte, moment.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Já musím.

Ještě moment. To je pro vás, pane faráře.

Dobrý večer.

To jsem já schválil. No neschválil, ale když jste tady, tak byste toho schválil.

Rybník. Otáhl vám.

Špaček. To je moje, ne, to je spánové. Pouček. A to je pan režisér, paníko.

Vydále. Ukažte, já vám povězím, kabáty.

Jestli toho všem najdu ramínko, tady se pořád ztrácejí ramínka.

Tak dneska jste tu jako divák, pane Piha.

Ne, ne, pánové, já jsem tady dneska služebně.

Ten cikán musí ven.

Který cikář? No ten, co vám tam lítá s tím nožem v zádech.

Ježišmarja, ten je tak ať ten.

Prosím vás, a co na tom komu vadí? Ředitel se bojí, že by se tomu mohlo

dotknout národnostní odsítění Rómů.

To víte, no tak musíte tam dát něco jinýho. Já jsem vám chtěl navrhnout

koňskýho handlíře.

Podívejte se, koňský handlířity u nás prakticky neexistujou, čili to se nemůže

nikoho dotknout. Taky se tomu ale nikdo nezasměje. Jo. A ještě něco, pánové.

Projednávali jsme tu vaši žádost ohledně odložení tý premiéry z tamtoho umrtí,

tak to bohužel nepůjde.

Vy jsme po námi v roce ty peníze nedostali.

Kluci, začínáme. Pojďte, já vás posadím.

Jo, ještě maličko, spánové.

Kdyby volal manželka, tak jsem tady byl služebně a sám.

Proč mu říkáte pecká, když to není fena?

On se jmenuje Gregory Peck.

Tak mu říkáme Pecka.

Jo, to jsem ti chtěl říct, Jendo. Musíš ty toho psa vrát sebou na zájezdy? Pojď

mi, suka.

No když tam mám vyjednané krytí, tak tam přece nepojedu extra.

Já už tědy vedle něj odmítám sedět. Jak jsme jeli z Brna, tak já doma koukám, já

měl nohavice Turch.

Ten pes by se ti měl na zájezdě zakázat.

Neblázni, když ten vydělá za jeden zájezd víc, než my všichni dohromady.

Tři tisíci. A na packu.

Pánové, kde ten Kydal je?

To on nám řekne. Ten mývá pěkný příběhy.

No a jestli vůbec přijde. Jestli zase nemá televizi.

Pánové, vy nepozorujete, jak on na to divadlo kašle.

A bývaly přece doby, kdy on měl režijní knihu.

A doma, doma, pánové, si tam kreslou obrázky. Věk, kdo stojí, kam se přesune.

A teď?

Já minule myslel, že vyrostu.

Když vám teprve při zkoušce přemýšlím o tom, jak to zařídit, aby syn stál tam

a uhlobarun tady. To je pravda.

Kluci, nezlobte se, já měl poslední frekvenci v televizi. Na sto procent

jsem počítal, že to dotočím, ale bylo to na doraz. To je sice hezký, Láďo, ale

tady na tebe čeká deset lidí.

No, deset, je vás tady šest, se pštem sedm, s figurou osm.

Ona už to přestává být legrace.

Ty víš dobře, v jaký jsme situaci.

V jiných divadlech je přece režisér na zkoušce první. A třeba hodinu před

zkouškou. A ne půl hodiny po začátku zkoušky.

Hele, my už jsme se smířili s tím, že ti kamarád z divadle nestál za to, abys mu

přijel na pohře.

Ale teď si, sakra, budeš muset vybrat, jestli se chceš proslavit v televizi,

anebo režírovat naše divadlo.

Tyri ti mimochodem kdysi bylo dobrý a nikdo by o tobě nevěděl, nebejt divadla.

A nepřeháníš to trochu?

To je jako kdybys, já nevím, vytýkal támhle Špačkovi, že ilustruje knihy.

Špaček ilustruje knihy, ale na zkoušky chodí včas.

Podívejte, já chápu, že to divadlo není pro nikoho z nás jistá existence, ale

tím spíš musí každej dělat pro něj maximum, jinak to můžeme zabalit.

No tak já už jsem se vám omluvil, nevím, co bych měl víc dělat. Snad bychom mohli

začít zkoušet.

Odkud pojedeme?

Jak hlavsa odkazuje Grund.

Mimochodem a víme už, kdo bude hrát místo Franti?

Jo, já jsem vám chtěl navrnout, že bychom zkusili Melichara. Honzo, naučil

ses to?

No naučil.

Přečet jsem si to. Lucine, blměte, když je to lopata.

Závidíš Kulisákovi? Ale jo, ať si to zkusí.

Tak mi podaj ruku a mluv.

Milý tatínku, já vám děkuju za všechnu tu vaši dřinu. Dobrý Honzo, ale nahlas.

Kdy dřvu?

To se ti jen zdá.

Milý tatínku, já vám děkuju za všechnu tu vaši dřinu. Takhle vyřvete?

Ne, ještě víc dřveme.

Že jste se celý život snažil, takhle vyřvete?

Ano, teď řveš dobře.

Vidíš vole, mám talent.

Princip bezmotorové těžní věže spočíval totiž v tom, že do klece směřující dolů

nastoupilo vždy o jednoho horníka víc, než do klece směřující nahoru.

Tím byla horní klec těžší a vytáhla tedy vlastní vahou první směnu zhůru.

Jestliže bylo kolo těžní věže řádně promazáno, pracoval systém bezvadně.

Ovšem po několika týdnech těž by se ukázalo, že se v dole hromadí horníci.

Chyba byla v tom jednom horníku navíc, že?

Bylo tedy třeba podzem i na povrch dopravovat vždy stejný počet horníků.

Jak ale zařídit, aby i v tomto případě byla horní klec těžší?

V řešení tohoto problému spočívala právě genialita vynálezcové myšlenky. Do každé

klece umístil nápis.

Kamarádi! V zájmu svých kamarádů, kteří jsou dole, přicházejte do práce řádně

najedení. Vítána jsou zejména vajíčka, houby a jiná těžká jídla.

Rubat pak musíte ze všech sil, abyste nějaké tokilo shodili.

Jinak se nahoru nedostanete.

Hele, Zdeňku, myslíš, že je správný, když ty mě před ostatníma seřveš?

Já myslím, že jo.

Podívej, já bych nerad, aby si kluci mysleli, že když jsme kamarádi a

spoluautoři, takže se ti může víc tolerovat, rozumíš?

A pokud jde o tu minulou zkoušku, tak to jsi mě skutečně dožral. To jsou prostě

situace, kde já tě nemůžu hájit.

Ještě nějaký problém? Ne, děkuju.

Já samozřejmě nechci, abych obhajoval, že mám právo chodit pozdě na zkoušky.

Ale mně připadá, že právě na mě demonstruješ, jak seš spravedlivý a jaký

seš demokrat.

Ale já chci být spravedlivý a chci být demokrat.

To je možná správný stanovisko, ale ne v divadle.

Notabene v autorském.

Dal bys mi cigaretu?

Ty kouříš?

Někdy.

Já si čověče myslím, že v téhle oblasti, řekněme v umění, že tady neplatí

žádná demokracie.

Aspoň v těch podstatných otázkách. Tady by měl mít ten vedoucí, ten autor, ten

režisér absolutní slovo.

Tady se prostě nemůže hlasovat.

Nemáš pravdu.

Mám.

Ne, opravdu, dělčata, nezlobte se, musíte počkat.

Pan Špaček je například ještě ve spotkách a to není hezký pohled.

Tvoje děti na ten rybník.

Abych je zase nezaplašil.

Děvčata, neodcházejte, čekejte.

Ano, my počkáme.

Je, on tam opravdu někdo je. Pojďte dál.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Mohli byste se nám podepsat? To víte, že jo.

S těma ramínkama je to záhra.

Slečny, to vás bude taky zajímat. Já si sundám z ramínka kostým a když ho dávci

po představení vrátit, ramínko je pryč.

Přece existují nějaký přírodní zákony.

Já bych nosila z domova rezervník. Vidíte, to je řešení.

Nechcete svézt? Mám místo v autě.

Jedu do centra. No.

Pane Kydal, můžu se vás na něco zeptat?

Ano.

Nechodil jste náhodou do vyšehradskýho gymnázia?

Chodil. Tak vás mám pozdravovat od maminky.

Ona chodila o rok niž, ale pamatuje si vás. Aha, tak děkuju.

A víte jistě, že to byla maminka?

Nebyla to babička? Ne, maminka.

Prosím tě, Jardo, nemůžeš toho nechat.

Mě to opravdu vadí.

Já teď budu dvě hodiny mluvit.

To není tak jistý. Třeba vůbec nepřijdou.

Tak, Hergot, říkali v deset hodin.

Pánové, čí jsou tyhle kalhoty?

Takže je můžu vyhodit. Nebyl by nic, abys je vyhazoval.

Teď jsou to pěkný kalhoty.

No, ani že furt remcáte, žádný nemáte.

Ty buď zaspali nebo zapomněli.

Třeba jsou v úplně jiném divadle.

Když si ty kalhoty vyhodí, tak bude mít Láďa volný ramínko.

Tak pánové, už jsou tady.

Nenechte se deprimovat, že se moc nesmějou, klidně, jako byste hráli pro

normální lidi.

Ani šachová literatura neuznala za vhodné zařadit ho do seznamu světových

velmistrů, ačkoliv jedině on dokázal vyvést z rovnováhy tak neotřesitelnou

šachistu, jakým byl Kapablanka, když mu při ho simultánce v Madridu hrozil

dvojitým šachem.

Což velmistra znervoznilo natolik, že ohlásil tah na G12, čím se odtl zcela

mimo šachovnici a zaznamenal tak první aut v dějinách šachu.

Děkuji vám za pozornost a předávám slovo kolegovi Rudousilovi.

Če, če sedí tam vůbec někdo?

Vážení přátelé, dostal jsem od profesora H. W. Weyna z Austrálie v zácné mládě

ptakopiska univerzálního.

Slyší na jméno Jindra a je to mimochodem jediný žijící...

Jindro?

Ano, jediný žijící exemplář tohoto druhu v Evropě.

A proto se nedivte, že jsem na Jindru tak opatrný a chráním ho před světlem,

které mláďata nesnášejí.

Takže ho neuvidíte.

Kluci, jenom pár poznámek. Prosím tě, dneska to nemůžeš posuzovat, to není

představený, to je funus. Mně nejde o dnešek.

Květo, ty před každou pojentou dáváš najevo, že přijde vtip. A jak to dávám

najevo? No prostě je to na tobě vidět, jak se na ten smích toho publika třeseš.

No dneska jsem vám teda na co přátel. Zdeňko.

Pánové, pánové, je to výborný. Já mám co dělat, abych se nesmál na vás. Většině.

Většině, tak se smějte aspoň jeden.

Každý k nám to zakázal.

My nesmíme. To není možné. Ne.

Vy si děláte legraci. Co já? Nedělám. Včera jsme byli na takový pantomimě,

Kuličky se tam jmenuje.

To jste měli vidět, jak nás jel. Hned ráno si nás volal a vysloveně zakázal se

smát. No, prý jsme tady o to, abychom odnodili a zábavu si máme nechat až po

práci. Dobře, pane Pyhe, ale víte, jak se nám hraje? Tak, pánové, pojedeme.

Tak, chlapci.

Vidím jen výjevy.

Vždycky jsem viděl jen výjevy. Pánové, vy to ale opravdu protahujete.

Já nejsem žádný pedant, ale mně stojí práce.

V Tanvaldu u Labutě je teď rvačka a ten...

Koňský handlíř jim tam už půl hodiny běhá po lokále s nožem v zádech.

Tak mějte prosím vás taky trochu uznání.

O voně nic, člověče.

Dále.

Dobrý den.

Tak pojďte dál, soudruzi, pojďte na kobereček.

Tak. abychom nezdržovali sebe ani vás.

To představení, myslím si, že mluví mi za tebe, sotlů řediteli.

Bylo ještě syrové, to víte sami, ale v podstatě je to zábava vkusná, která si

jistě svého diváka najde.

Jsou tam drobnosti, o kterých by se dalo diskutovat, ale co jsme tam postrádali,

bylo takové jisté větší sepětí.

víc té naší současnosti nám tam chybí.

Nebojte se té satiry.

Zvedněte tu rukavici.

Nemám pravdu?

Nikdo na vás samozřejmě nechce nějakou komunální satyru.

Váš humor je trochu jiný.

Ale dejme tomu, jak tam mluvíte o té výpravě do hor, tak proč byste

nemohli... Říkám příklad.

Vidět cestou nějakou stavbu a tam pracovníka, který se opírá v

pracovní době o lopatu a nepracuje.

A je to tam.

A vy byste možná přišli ještě na lepší příklad. Kdy na to máte?

No ale, když my jsme nikdy na tu satyru nebyli.

Zvedněte tu rukavici.

Tak my se na to samozřejmě ještě podíváme.

Možná, že při zkoušení nás taky něco napadne.

Zamyslete se nad tím.

Vždyť to nechce moc, aby se ten divák nejen pobavil, ale aby si také něco

odnesl. To jsem právě chtěla říct, jestli můžu za náš kulturní dům.

Ty lidi se tady ohromně baví, to už vidíte ten zájem. Včera tady bylo

patnáct lidí, navíc já jsem neměla jedinej lístek. Říkala jsem jim...

Divadlo není nafukovací.

Zamyslete se nad tím.

Já tady mám také pár poznámek.

Rozhodně bych vynechala tu nudnou pasáž těmi čísli.

Kterou pasáž? Jak tam říkáte o tom počasí, tady jsem si to poznamenala.

Studená fronta, teplá fronta, okluzní fronta a teď čtete tu spoustu čísel.

Aha, no ale my si myslíme, že se tomu lidi budou smát.

Já nevím, mně to tedy k smíchu nepřišlo.

Dejně to slyšíme v rozhlase.

No právě, ale v tom je ten vtip, že to každej z toho rozhlasu zná.

Tak to aspoň zkraťte, aby to nebylo tak dlouhé.

Víte, ono, v tom je to právě humorné, že je to tak dlouhé.

Nesmíte to posuzovat podle té dnešní předváděčky.

Vy nejste normální diváci.

Uvidíte, že se tam u lidi budou smát.

Tady se teda lidi smějou strašně.

No, uvidíte podle ohlasu. Ještě něco, Souruško Karásková.

Potom tady mám tu studenou Němku. Já nevím, jak to tam přesně je v tom textu.

Jo, tak.

Vy asi myslíte, to teplé pivo je horší než studená Němka. Ano, to.

Představte si, že přijdou na představení Němci. No, mohli by se urazit.

Já kdybych v Německu slyšela studená Češka, tak bych se určitě urazila.

Tak nám do divadla většinou Němci česky neumějí. Jen si nemyslete.

No, jestli se mnou soudru ředitel souhlasí, já se domnívám, že to

představení je celkem v intenciích, tady soudruzí ještě zauvažují.

My to představení v podstatě považujeme za schválené.

Zlatý prciny.

A já se na tu dlažbu kouknul ze strany a pojídám.

Mně připadá, že se to zužuje.

A ten zedník povídá, to vám nepřipadá, pane, to se opravdu zužuje.

A já mu říkám, no jo, ale my se na to budeme celý život koukat.

A on povídá, to si zvyknete.

Tak jsem mu zaplatil a sotva odešla, tak jsem to všechno vytrhal, dokud to bylo

vlhký a vydláždil jsem si to sám.

A jednou napíšu knihu Úpadek řemesel v Čechách.

Hele, ještě máš ve sklepě to náření po tom kaňpíři, co ti nepřišel. Jo, to jsem

vám neříkal.

Já ho potkal.

Povídám, pane Brabec, ještě máte u mě tu tašku s nářadím? A on říká, tu si

nechte, já už to nedělám.

Já teď jezdím s Big Beatem.

Nosí jim bedny.

To je kniha, pánové.

Poslouchejte.

Jeden z mohamedových tchánů, Omar, on totiž, Mohamed, měl při tom mnohoženství

spoustu tchánů. A jak měl ty mladé ženy, tak ho všichni ty tcháni přežili a pak

se střídali jako jeho návrtů.

Za 10 minut jsme hotoví.

Tak ten Omar dobil Sýrii, Palestinu, Berzí a Egypt.

A v Egyptě, to vás bude zajímat, tam dal spálit slavnou alexandrýskou knihovnu.

A teď poslouchejte, jak to vzdůvodnil.

Buď obsahují tyto knihy totéž, co Korán, pak jsou zbytečné.

Nebo obsahují něco jiného a pak jsou škodlivé.

Ty Pavle, a nemenoval se jeden z těch jeho tchánů?

Džingist cháň.

Snáší vajíčka, ale mláďata sají mléko.

Je to tedy pták a zároveň savec. Promiň, Honzo, kluci, já vím, je to generálka,

potřebovali byste si to přeříkat celý, ale to bychom nestihli tu hru.

Čili všechny ty přednášky uděláme jenom technicky.

Začátky, konce a místa, kde je spolupráce s technikou, jo?

Takže, Honzo, teď to skoč a předej slovo dalšímu. Jo.

Těší se prostě na nové nožičky, podobně, jako my se těšíme na nové boty.

Děkuji za pozornost a předávám slovo kolegovi Rybníkovi.

Tak, tady bude potlesk a přijde Zdeněk.

Vážení přátelé, děkuji za pozornost.

Při restituci nástěných nápisů jsme se teoreticky opírali a tak dále, a pak je

tam ten zvukovej záznam.

Ano. Sledujete to?

To je novej zvukař, promiňte, já jsem zapomněl.

Gellner, ano, sleduju.

Důležité však bylo, zda se stěny před novým malováním škrabaly.

Poslechněte si, co nám o tom vedoucí provozovny, pan Rudolf Sirotek, řekl.

Ne.

Ano.

Tak co je?

Přečti ten konec a jdi pryč.

Já čekám na smích.

Z uvedených skutečností jsem zjistil, že se nápisy z roku 1904 nalézají mezi 34.

a 37.

vrstvou. Technické vybavení. Hloubkový izotopový detektor, s tím jsem pracoval

já.

Škrabka, lopatka, smeta.

Dobrý večer, k tomu patří ta zelená Škodovka.

To je pana Špačka.

Zavolejte nám ho.

On teď nemůže, on mluví.

Tak ať přestane mluvit, rád auto někam je nám.

Ale on mluví na jevišti.

To je schůze.

Ne, divadlo.

Tak co s tím uděláme?

Opustte mu to, oni mají dneska premiéru.

Co to výspěle nestane?

Z Prahy jsme vyjeli 22.

září v 6 hodin ráno.

Počasí nám opravdu přála. Posuňte sami.

Okluzní fronta.

356, 42, 359, 44,

363.

Teplá fronta.

350, 38, 345, 34, 341, 33.

Výška, tlak, teplota, rostní bod.

570, 954, 7,6, minus 3,6.

2760, 959, 9,9, minus 14.

Lepší počasí jsme si nemohli přát.

Promiň, já tam vrátím toho cikána, ne? Ten koňský handlíč, to je na něj.

Doufám, že si dneska dáte všichni kafíčko.

Ne, ne, tenhle je váš.

Jezdeně. Když jsou tu jména.

Láďa. To dělají na starém městě na objednávku.

Pánové, začínáme.

Podívejte se, pane Ptáček, my vizionáři do té budoucnosti vidíme, ale

vidíme z ní jenom takový výjevy.

Františku, přines mi pár polínek.

Čili můžu vám říct, co vidím, ale nemůžu vám říct, co to znamená.

Rozumíte tomu?

Ano, jistě.

Tak a teď ty nacionále.

Jméno? René Ptáček.

Bydliště? Praha.

Povolání? Uhlobaron.

No, to musí být zajímavý povolání.

Mě to baví.

Mám pět dolů, tři v Ostravě a dva na Kladně. A máte nějaký děti?

Tak kvůli tomu jsem právě tady. Mám syna a dceru.

O syna nemám starost, ten má budoucnost jistou. Chce být také uhlobaronem.

Ale u dcery, to víte, tam záleží na tom, jak se vdá. A tady bych od vás

potřeboval odbornou radu. Pak mi pěkně najednou řekněte, co vás trápí. A potom,

až já ji otevřu, tak už mi do toho nemluvte.

Poněvadž já to s ní musím dostat, dokud je horká.

A taky mi dnes není nejlíp.

Všude mě píchá.

Tak prosím vás, stručně a jasně.

Tak Tereska má dva nápadníky. Líbí se jí oba a nemůže se rozhodnout.

My s manželkou bychom jí rádi poradili, jenomže to víte, s vámi snad mohu mluvit

otevřeně, jsme dospělí lidé.

Ti mladí se vlastně doopravdy poznají až o svatební noci. A to už bývá pozdě. My

máme v rodině jednu takovou tragédii.

Sestra se provdala za Mazavku. No, to je teda tragédie.

Jak muž pije?

Ne on, doktor Mazavka je abstinent.

Sestra se s ním seznámila, viděla, že to je slušný, urostlý mládenec. No a potom

přišel ten okamžik, kdy spolu poprvé ulehli do manželské postele.

A tehdy sestra objevila, že spolu nemohou spát.

Ona nás jednou schválně pozvala, abychom se sami přesvědčili.

A skutečně, pan táto, já vám řeknu, jak ten člověk chrápal, to jsem v životě

neslyšel. Co ty dva nápadníci? Taky chrápou. No to je právě to. Tereska jako

slušné děvče to pochopitelně vědět nemůže.

Takže kdybyste se mi na ně podíval, s kterým by Tereska byla šťastná?

Tak já se vám na ně kouknu, pane ptáček.

Ale to máme dva výjevy.

Bude to stát dvakrát tolik.

Jistě, stejně nevím, co s prachama.

A na kterýho se mám podívat nejdřív?

Na pana Daňka třeba, to je jedno.

Daň.

Ježiš, to je hrozný. Krápe, že jo? Já jsem si to myslel. Kucí, brousek, já

nemám brousek.

Michale, kucí, já tam bez toho brousku nemůžu.

Petínku, nezapomněli jste, že máte dneska umřít?

No jo, já na to zapomněl jako na smrt.

Takových věcí mám zařídit.

No pojď mi, chlapče, přikládat, ať máme tu ještě výzkum. Lucia, už tam jdu, cest

je blouské.

Poholit, ten grunt odkázat, teď vy do toho s těma nápadníkama.

Poholit se.

To už jsem vlastně říkal.

No, taky umýt bych se mohl, že?

Co ještě, tak... Dále.

Dobrý den, tak jsem tady.

Já jsem tady jenom na návštěvě.

Příbuzný? Ne, jen zákazník. A vy?

Já jsem syn.

Tak upřímnou jsou jste.

Vy jste?

Já jsem Smrtka.

Mě to trochu zaskočilo, pane Smrtka.

Já bych si potřeboval zařídit ještě pár věcí.

Nehodláte se, doufám, nikam vzdalovat, pane Hlavsa.

Víte, abych vás honil s kosou po kopcích, to už není pro mě.

Ale počkejte, to tam máte zase toho Daňka, to už jste říkal.

Kdepak. Tohle je kolben.

Dokonce lokomotivy. Ale taky mi nespí, pane Ptáček. No, nedá se nic dělat.

Tak to máme kolben a Daňek. Po pěti korunách dostanu celkem deset korun.

Ale to hlavní, pane Hlavsa, to chrápání jsem se vlastně nedověděl. Však to máte

taky levnější. Jinak by to stálo dvacet.

Tak...

Hotov. Nezlobte se. Ještě ten grunt odkázat synovi.

Tak ale rychle, prosím vás.

Milý synu, celý život jsem se dřel, abyste se vy, moje děti, měli dobře.

Jak víš, tvého mladšího bratra Václava jsem dal vyučití popelářem a tobě,

prvorozenému, odkazuji náš grunt.

A není to malý grunt.

Máme devadesát korcul, polí a luk, pěset korcul lesa, jeden rychlík, pěset

ptáček, tři bejčky, zaplány plní, tři pracáky, růbež nepočítají.

Vše, Františku, bude ode dneška tvoje. Tady pan Ptáček je svěden.

Jestli tomu dobře rozumím, tak ten podnik pana Kolbena je stejného druhu

jako podnik pana Danke? Jo.

A ve slavníku, Františku, máš peníze na tu parní mládičku.

A který z těch podniků je větší?

Ty podniky jsou jeden jako druhý.

No, úplně stejné. Na vlas. A hypotéku na barák, Františku, jsem už taky splatil.

Milý tatínku, já vám děkuji za všechnu tu vaši dřinu, za to, že jste se celý

život uskrovňoval, aby jsme my, děti, neměli nouzy.

Děti jsem vychoval dobře.

Ale ten grunt, tatínku, ten náš velkej grunt, já nechci.

Co říkáš?

Ale ten grunt, tatínku, ten náš velkej grunt, já nechce. A proč?

Já nechci být bohatej. No co je to tedy? To jsem ještě neslyšel. On nechce být

bohatý. Vám snad, mladý pane, přeskočilo. Ale ne.

To my jsme jednou tu troubu strašně rozjicovali a viděli jsme neuvěřitelný

věci.

Tady chlapec se toho polekal.

Já ten grunt nechci.

Ale neboj se, synu, kdo ví, co ty vy je vyznamenají. Já myslím, že bohatý to

budou mít vždycky dobrý.

Ne, ne, co trouba ukázala, to se vždycky stalo. Copak, copak jste tam viděli tak

hrozného? Do toho se nepletne, pane Ptáček.

Vy jste si zaplatil Kolbena a Daňka, tohle je zase jiná předpověď.

No počkejte, pane Hlasa, tady se naznačuje, že majetné lidi stihne snad

nějaký úpadek či co. A na to já bych si rád připlatil, abych se dověděl, co nás

čeká. Podívejte se, pane Ptáček, já tady teď musím dát do pořádku rodinný věci.

Žádný další zakázky už neberu.

Správně, končíme, nic novýho nerozjíždět.

To jsem to dopracoval.

Celý život se od slunka do slunka držu na poli.

po večerech ještě přivydělávám utrouby a nakonec mi syn oznámí, že od

hospodářství nestojím. To ti není hanba říct takovou věc starému tátovi v jeho

poslední hodině?

Ano, no tak hodinu ne, pane Hlavsa, my jsme si nedomluvili.

Já taky nemám jenom vás.

To jsem teda nečekal. A jak si to vůbec představuješ? Co já teď mám dělat, když

už jsem vlastně na smrtelný žedli?

Pane Hlavsa, Já tedy nevím, co v té troubě bylo, ale kdybyste věděl, co já

mám pod zemí uhlí. A to mě švagr ještě přivedl na myšlenku, že bych si mohl

vedle toho uhlobaronství něco přivydělat jako finanční magnát. Takže já tu

budoucnost v našem fochu vidím velice růžově.

To se smějete.

Ale mě si nevšímejte.

Vy něco víte.

A nemohl byste nám to prozradit.

Je pak.

To my nesmíme říkat.

Tohle to tedy. To jste mi tedy, pánové, nasadili pěkného brouka.

Řeknu vám, pane Hlavsa, za ty peníze jste mě moc nepotěšil.

S tím chrápáním jste mi neporadil a teď ty divné řeči o majetku.

Kdybyste alespoň řekl něco určitějšího, aby člověk věděl, na čem je, vidím jen

výjevy.

Vždycky jsem viděl jen výjevy.

Pánové, vy to ale opravdu protahujete. Já nejsem žádný pedant, ale mně stojí

práce.

V Tanvaldu u Labutě je teď rvačka a ten cikán jim ta už půl hodiny běhá po

lokále s nožem v zádech.

Pane Hlavsa, přiložíme a vy se nám rychle podíváte do té trouby.

No, říct nejde jen o mě, udělejte to už kvůli svému synovi.

Hoďte tam poleno, mladý pane.

Tak tam nalož, Františku, já se vám na to kouknu.

Otevři mi dole popelník.

No, a je to tady.

Dneska je pěkný obraz.

Vidím řeš, vidím poh.

Já vám nerozumím. Řeš a kovo.

Tohle vám nevadí.

Je tam taková krásně kovaná práha.

Co? Co jste říkal?

Kovaná brána!

Vy jste snad hluchej člověček!

Tak to je Tereska, můj nejvědejší důvod. Je to napsáno na branu.

Tereska! Prosím vás, nemůžete s tím na tvíři přestat?

Co?

Že se v tom rámusu nedá pracovat.

Tam není napsáno Tereska.

Tam je napsáno...

Petr.

Petr? Já přece v rodině žádného Petra nemám. Proč já bych měl... Nedá, že by

Tereska měla syna a pak by se to jmenovalo povnukovi.

Počkejte, tam je napsáno Petr Bezruč.

Já?

Petr Bezruč.

Tohleto tedy Bezruč?

Počkejte, není to ten, co píše proti nám ty básničky?

Já básničky nečtu.

No jo, to je on.

Ale že bych já po něm pojmenoval důl, to je nesmysl.

Léda, že by ho ode mě koukěl.

Ale že by mu ty básničky tolik vynášely.

Možné to je, když bude mít dost peněz, klidně mu ho prodám.

Píš, barde, střádej a až budeš mít 20 milionů, přijde den, zúčtujem spolu.

Vidím jen výjevy.

Víc po mě ani nechtějte.

To je v pořádku, pane Hlavsa. Já jsem s těmi výjevy spokojen. Já bych se tak

neukvapoval, pane Ptáček.

Ty výjevy můžou znamenat všelicos.

No co by to mohlo znamenat? Prodám důl, no.

Třeba ho neprodáte.

Třeba vám ho veme.

Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby, tak, tak.

Prosím, kněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít, ale důl, ten se může

zasipat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít.

Pane Smrtko, vy se pořád jen smějete.

Když něco víte, tak to řekněte, nebo aspoň naznačte.

My nesmíme ani naznačovat.

a teď nebudu ani spát. No jo, je to v troubě. Proto já ten grunt nechci. Ale

Františku, komu ho mám tedy odkázat? Byť mám jenom tebe a Václava.

Tak ho aspoň rozdělte na půl. Půl mě a půl Václavove. To by bylo škoda dělit

tak věkný grunt. Škoda, škoda. Já vám řeknu, proč ho nechcete rozdělit.

Protože Václav je váš mazánek. On si v Praze veselé popelaří a mě hodíte na krk

takovýhle majetek.

Až se ty vaše výjevy vyplněj, bude si Václav spokojně sypat pope a já tu

odskáču za celou rodinu.

Poslyšte, pane Hlavsa, jak tak o tom přemýšlím. Nešlo by s tím něco dělat.

Nemohl já bych se dát proti tomu bezručovi pojistit.

Pánové, pánové, pánové. Já vás tady tak poslouchám a nestačím se divit.

Všichni jste stejný.

Včera taky.

Řídící učitel Sýkora z Liberce, takový rozumný až osvícený člověk, se

všem smířený, nezlobil, ale taky, jestli prý by si sebou nemohl vzít knihovnu, já

mu pojídám, pane řídící, prosím vás, co tam s tím? Tak aspoň sbírku brouků, že

bys měl. Já říkám, tam si užijete brouků.

A ve dveřích... Dělám to teda nerad, jsem ho jen tak zběžně prošacoval.

A co byste řekli, že měl v náprstní kapse?

Spořitelní knížku, že preje cestovní.

Pánové, uvědomte si to všichni, to se netýká jen tady pana Hlavsy.

Je zakázáno cokoliv brát sebou do hrobu.

A víte, pane Smrtka, že jsem si vás představoval úplně jinak. Že jo?

Lidi si totiž strašně vymýšlej.

Loni. Loni na jaře jsem viděl, jak mě vynášely. Nesly mě naholi k

potoku. No já vypadal.

No tak, hlavcokoli, pak už máme hodin.

Pro pána krále. To jsem se zase zakecal.

No to je pěký nadělení.

Teď už mi vás nevemou.

Ještě tak toho cikána s tím nožem v zárech, to je násilná smrt, toho mi

vemou, ale vás už ne, hlavso.

Vás až tak za dva roky.

Ale to už nebudu já.

Jak pak to, vy ne? No jo, já končím.

Poslední, co dělám, je nějakej Ferdinand Sarajevo.

A pak jdu na odpočinek.

A přijde novej.

Mladej.

Ale to bude sekáč, pánové.

nejako já, ten se nezakecá.

Tak naschledanou.

Naschledanou.

Dobrý večer.

Tak pobavili jste se?

Diváci se, myslím, bavili.

To víte, je to premiéra, chce to ještě čas.

Nebo máte nějaké... něco se vám tam nezdálo?

No běžte oslovovat, čekají na vás.

Bude ještě příležitost.

Dobrou noc. Dobrou noc. Dobrou noc.