Original subtitles

www.hradeckralove.org

Pumpu máš spravenou a můžeš si zase hrát, abych měl co opravovat. Nikde

nemám tolik práce jako u tebe.

Raději mi řekni, Františku, proč seš tak líný. Jsi boxer?

To přeci nejde dohromady.

Žádný obchod.

Jak tě viděl, ztratil náladu.

Myslím, že zapomenu na dobré vychování, pane inženýre.

Víš, Jirko, ty jsi celkem správný kluk, ale jedno mi nejde do hlavy. To se

divím, Františku, a místa tam máš dost. No žertem to neodbudeš.

Zamysli se radši nad svým životem. Člověk tě nevidí v biografu, nakopané,

tančit nechodíš.

Člověče, vždyť já tě ještě neviděl s děvčetem.

Víš, jak ti říkají?

Eskimo! Co tomu říkáš? Snad jenom to, že sem nepatřím.

Jsem lesním inženýrem a prodávám benzín, protože na panství, kde mám dostat

místo, několik starých pánů nechce do pen

Chápeš, že mi to nálady nepřidá. To víme všichni, Jirko.

Ale škarohlícím ničeho nezískáš.

Nějaký čas to musíš u benzínu vydržet. Víš co?

Namluv si, děvče.

Vem si příklad z našeho šéfa.

Jednu kapsu mě udělejte dole v záhybu nohavice.

A na čto, prosím?

Žením se, pane mistře, a to víte, v takovém případě se tajná kapsa hodí.

Dobře, pane ředite, doufám, že budete se mnou úplně spokojen. Třeba, že jsem

jenom pouhým začátečníkem.

No doufajme, doufajme, ale prosím vás, pospěšte si, nemám mnoho času. To víte,

všichni jsme začínali z malých poměrů, i já.

Vy také, pane řediteli?

Smím se ptát, jak.

No jako kojenec, ale prosím vás, nemám čas vám to tady vykládat.

Představ si, že sedíš v biografu a vedle tebe mladé, hezké děvče.

Představuješ si to?

No.

Přisedneš blíže, letmo se dotkneš její ručky, ona se podívá na tebe, no podívej

se na mě.

Ty se podíváš na ní, ona sklopí oči, no sklop oči, a za chvíli

sedíte vedle sebe jako staří znám.

A tak sedíte a sedíte, až po chvílce jsou vaše hlavy tak blízko u sebe, že

divák za vámi musí přesednout.

Poklona uctří vás, tečno. Dobrý den. Dobrý den. Co si ražte přát, prosím?

Mohu něčím posloužit?

Přejte si penzín, slečno. Vzduch je úplně zdarma, prosím.

Jsem Anna Králová z Březnici a mám nastoupit místo u vaší firmy. Inženýr

Hrubeš. Jmenem personálu této stanice vás srdečně vítám do podniku. Ahoj. Těší

mě. Jak se dostanu co nejdříve k firmě? K elektrické dráze máte slečno 20 minut.

A potom... Počkej, než to řekneš, tak tam budeme.

Vážená slečno, jedu do podniku a vezmu vás sebou. Prosím, můj motocykl čeká.

Proč mě to tady předstává bavit holky?

Proč?

V minulé místě jsem od pana šéfa dostala kožích, ale tady... Máš podivný názor na

život, Berto. Mně je rozhodně milejší šestovek měsíčně, které si poctivě

vydělám. Sečno bráždová, máte jít k panu šéfovi.

Počkej, půjdu tam sama.

Dobrý den, pane šéfe.

Dobrý den, ale volal jsem s tečnou prázdnou, co je s ní? Má nutnou práci,

tak jsem přišla sama.

Mám snad odejít?

No ne, když už jste tady, tak se poslajte a pište.

Prosím.

Jsem připravena, pane šéfe.

Jozef Novák, továrna na karoserie v Praze.

Při návštěvě vašich závodů upoutala mojí pozornost...

Máte to? Prosím, upoutala moji pozornost.

Nová karoserie osobních vozů zaujala mě tak, že jsem

nemohl odvrátit oči.

Že jsem nemohl odvrátit oči.

Dále to jsme?

Jsem dosud zmaten.

Jsem dosud zmaten.

A v rozpadcích, ne, Firos, pak i tam nepíšte.

Dovolte, pane šéfe.

Sečno, já jsem tím nic nemyslel, já...

Ruku

líbám, milostivá paní.

Já... totiž já diktoval.

Nic nechci slyšet.

Odejděte, Sečno.

Václave, bývala jsem často na rozpadcích, zdali si mě sež vůbec vzít.

Jak vidím, mé obavy byly obrávněny. Ale mýlíš se, milátko, dosud chci.

Ale já už nechci.

Teď zase nechápu já proč.

Kdo mi dokáže, že jsi mě jakámal celých dlouhých deset let, co se známe?

Tvé podezření ti nebudu vyvracet. Tady se prostě nic nestalo. Je to

nedorozumění, které ti později vysvětlím.

Co jsem viděla, bylo tedy plané.

Ale dovolí, já přece... Teď teprve chápu tvé chytráctví a teprve tě poznávám.

Nejsem tak lehkověrná, jak si myslíš. Nedřela jsem celých dlouhých desetet

proto, aby se dožila takového zklamání. Mezi námi je konec. Ruším naše

zasnoubení, ruším naše společenství, vystupuji z firmy, vypovídám svůj

kapitál a odcházím.

Višňovka Václavovýho Milada.

Ruklý vám, vlastivá paní. Dobrý den.

Kam vedete, slečno? Jsem Anna Králová, prosím. Anna Králová.

Nemýlimlý jsem, měla jste nastoupit jako úřednice u naší firmy. Ano, vlastivá

paní. Ano, dobře.

Pojďte hned ke mně. A vy, Kalino, přijďte po práci k těmi dobytu.

Ruklý vám. Pojďte hned, slečno.

Ruklý vám.

Pane Kalino. Kdo je to, pane Kalino?

Nic nevím. No je to Karino. Nic nevím.

Vstupte.

Hokla, pane šéf. Co chcete?

Hlásím, že jsem provedl všechny opravy na stanici.

A proto mě obtěšujete?

No, musím přece hlásit vykonanou práci, ne?

No dobrá, to je v pořádku. Pošlijte mi sem slešnu Slobanovou. Prosím.

Slešno, máte jít panu šéfově.

Děkuji. Jaká je tam nálada? Ohrovná, pane, ohromná. To je dobře. Teď musí

odovolenou.

Víte, u koho jste zaměstnána?

Ano. A psát na stroji dovedete také?

Ano. Tak si rychle napište výpověď.

Pane šéfe. Od této chvíli nejsem vaším šéfem.

Dovolte? Jak si to představujete?

To by se vám hodilo obtěžovat děvča a pak ho vyhodit.

Sejdeme se u soudu, pane.

Ven?

Okamžitě ven?

Promiňte, slečno.

Copak vy tu chcete?

Pane šéfe, prosím o den dovolené. Chci vypomoci ženě v domácnosti. Vypomáhat

ženě v domácnosti můžete, ale dovolenou nedostanete.

Děkuji úctivě, pane šéfe. Rádo se stalo.

Blázen.

Tak co, dostáváte dovolenou?

Jak pak ne?

Veze všeho. Výborně, já půjdu tady.

Slično, mám pro vás dobré zaměstnání. Jaké vzdělání máte? Měšťanskou obchodní

školu. To mi úplně stačí. Přijmu vás prozatím za podmínek, které jste měla

smluveny u firmy Dub.

Okamžik, prosím.

Haló? Haló, zde Dub.

Václav Dub.

Haló, prosím tě, milátko, jsi to ty?

Nejsem.

Ještě okamžik, slečna. Prosím.

Haló, Milátko.

Přejete si, milostivá paní? Ano, pěto, pamatujte si, že pro pana Duba nejsem

nikdy doma. Ani telefonicky, ani osobně. Ano, ale... Rozumíte?

Prosím, milostivá paní.

Haló, pošlete sem Kalinu?

Co?

Že už tu není?

No dovolte, co to má znamenat? Já jsem ředitel podniku a jsem tu ještě.

Co?

Že nepřijde?

No to je vrcholajdáctví.

Co, že je po úředních hodinách?

No všem, pak je to v pořádku.

Neumíte přecházet silnici. Stalo se vám něco? Co jste pořád? Já chodit umím, ale

vy se naučte jezdit.

K vám budu chodit do kurzu.

A slečno, nemluvte a buďte ráda, že se vám nic nestalo. Vy buďte rád, že to

není strážník. A vůbec troubil jste?

Zásadně troubím, než někoho přejmu.

Zavěděla jste to sama, slečínko. My to dost vědčíme.

My to viděli dobře. Klišela jste to? To je drzost.

Nedá se nic dělat. Seberte si to a děte.

Vidíte, tohle už nepůjde zpravit.

Já bych to dole hezky nabral a zahodil.

Není vám hamba posmělat se tomu udět všetky? Jděte po svých.

Nezlobte se, ale zavnila jste to sama.

Já vím.

Ale tohle je horší, pane. Kalina, prosím. Pratiš je Kalina. Mě to

nezajímá.

Já jsem Katka Dlouha. Vidíte, to mě zajímá.

Vám by také nebylo do žrtu, kdybyste čekal výpověď. To je zlé. Kam jste to

nesla? Pani Dvořákové.

Dosadové třídy?

Čemu se smějete?

Náhodě.

Máme stejný cíl. Tak nasedněte, prosím.

To by šlo.

Přijmeme kůmpám jen pracovitá a řádná děvčata.

Vycvičíme je, aby rozuměla dobře své práci.

Vy jako revizorka budete dbát toho, aby nezapřádali milostné pletky.

Reflektují pouze na nemajetné.

ale budou si muset zavázat, že určitou část mzdy uloží.

Chci, aby se každá jednou mohla provdat a měla pro začátek aspoň nejnutnější

věno. Chci se přičinit o založení několika šťastných rodin.

Musím mluvit s milostivou paní. Milostivá paní není doma.

To mi chcete nám mluvit?

Ty před domem stojí její auto.

Jděte a holašte mě, počkám.

A bydlit budete všechny u mě, abych mohla dohlížet na vaše chování.

Milostivá pani, musím vám něco říci.

Věříte, že nemám a nebudu mít ani vteřinu času. Prosím.

A kdo povede kurz?

Kurz? No Kalina, který se přece nejlépe vyzná v technických věcech.

Milostivá pani, nemá a nebude mít ani vteřinu času.

Vříte, milostivé paní, že já mám tolik času, že mohu čekat třeba až do rána.

Můžete jít, už vás nepotřebuji.

Dobrý den, to je slečna Švadlenka a něco přinesla.

Proboha, co je to za maškarádu? Já hned říkal, že to bude asi pro vás. Nechte si

to, Kalino, pojďte.

Copak vy tu děláte, Kalino?

Milostivá paní si přála, abych přišel.

Copak je tohle, snad té svatevní šaty? To byly, prosím, svatevní šaty. No, to

je hezké. Jděte, slečno, milost paní čeká.

Ukažte, já to vyřídím za vás.

Pane Kalino, ještě tohle.

Ano, slečno, dlouho.

Vyřídte milostivě, paní, že už nemohu dál nečekat, ale že přijdu zítra.

Dnes bychom se asi nedohodli.

Bůh ví, na co jsem myslel. Tu srážku jsem zavinil sám, jel jsem jako

bezrozumu. První karambol v mým životě.

No, dobře to dopadlo, zaplať pámu. Tady jsou šaty, prosím.

Švadelenka se bojí, že bude mou vinou propuštěna z místa.

No to snad ne.

Konečně já ty šaty už nepotřebuji.

Pozvete jí sem, Kalina. Prosím.

Vejděte, slečno.

Slečno, promiňte, že vám Kalina způsobil takovou nepříjemnost.

Ale to já přece... Nebojte se, jděte ráno klidně po své práci, ostatní už

zařídím. Děkuji mnohokrát. Ruku líbám. S váhem.

Kalino, pojďte sem.

Rozhodla jsem se zařídit vlastní firmu a převezmu několik stanic firmy Dub.

Budou je obslohovat jenom děvčata a vás potřebují jako instruktora a technika.

Chcete u mě pracovat? Vy chcete konkurovat panu Dubovi?

Správně.

Jaká je vaše odpověď? Budu pracovat u vás.

Děkuji vám, Kalino.

Prosím. Švadlenka to tady zapomněla, musím za ní. Nechte šatu a běžte, ať na

vás nečeká.

Děkuji. Ruku líbám.

Budeme pokračovat, slično.

To je dnes blázinec.

Co je vám, nachladila jste se?

To brzo přejde.

Vy jste churava?

Vůbec ne.

Jenom mě tady tak divně svírá.

Ale lékař říkal, že to nic není. Potřebu pri více vzduchu a pohybu.

No a když slyšel, že jsem švadlena, pokrčil významně rameny.

Slyšno, Kačenko.

Řekněte rovnou Káčo. Říkali mě vždycky Katka.

Katka? Víte, že se mě to líbí? Mě říkají Franta.

Poslyšte, mám nápad. Jaký? Vím o místě, které by vám jistě vyhovovalo. Na

čerstvém vzduchu, pěkně za Prahou, skoro jako na Venkově. Ale o tom si řekneme

víc, až vás příležitostně potkám.

Nevíte, kdy to bude?

Nevím. Opravdu nevím.

Mám mnoho práce, ale můžete mě potkat zítra v šest hodin až půjdu ze závodu.

Myslím, že vás potkám.

Vidíš, Máňo, jednou jsem tě poslechla a takhle to dopadlo. No a proč jsi mě tedy

poslouchala? Zapomněla jsem na dobré české staré přísloví. Ševče, drž se

svého kopita.

Byli jsme dobrými prodavačkami a chtěli jsme jít v divadlu.

No a je to něco zlého se pokusit o štěstí? Proč ne? Ale výsledek?

Podívej se.

Slečny Táňa a Máňa do stálovy u divadelní společnosti Rudolfa vyskočila.

Protože jste neobstáli ve zkoušce, jsem nucen vám s politováním oznámiti, že na

vaše členství v našem uměleckém souboru nereflektuji.

Leškerou už z toho vyskočil. No a co teď? Pojedeme domů, ne? A vidíš, to mě

ani nenapadne. Chceš, aby se nám vysmáli? Do Prahy sice pojedeme, ale

domů se nevrátíme dřív, dokud si nenajdeme nějaké pořádné místo. A teď

pojď.

Tak rychle dáme na stůl a pojedeme.

Další pasíme blízko, na konečnou stanici.

Prosím, posaďte se, slečny. Děkuji.

Dovolíte? Děkuji.

Promiňte, slečna.

Máničko, bez pudru jsi hezčí.

Promiňte, slečno.

Pane, vyměňte si se mnou místo. Vaše kniha a brčko té slečny si nerozumí.

Prosím, prosím.

Promiňte, slečno, já nerád.

Prosím.

Haló?

Poklona, poklona, pane doktore, tady Dub.

Navšem, že mám dnešní noviny, ale žádný inserát jsem nečetl.

Jakápa konkurence.

Dovolte, abych toho ubožáka už despolitoval.

Děkuji vám.

Děkuji vám, pane doktore. Poklena.

Mějte se rád. A v dnešních novinách?

Co z pop, to je?

Tady nic není.

Aha.

Dívky a ženy.

Toužíte po dobrém samostatném zaměstnání?

Přijte dnes ve 20 hodin do vily paní Milady Dvořákové v Praze 19, sadová

číslo 5 na informační zkusku žup.

Máničko, podívej se, ženy u benzínu. Ženy u benzínu nastupují, ženy u benzínu

vítězí.

Jo, to je Dvořáková.

Haló, haló, zde Václav.

Promiňte, nejsem doma.

Ve skutečnosti mi patří sedm čerpacích stanic.

Nežádám výplatu kapitálu, ale převezmu svůj podíl materiálu a zařízení.

A bude pan Dub, milostivá pani, s tímto řešením souhlasit? Na všechno bylo

pamatováno. ve vzájemné společenské smlouvě.

Paní Milada vyhlásila boj.

Dobrá, přijímám.

To by bylo něco pro nás.

No podívat se tam můžeme.

Já nevím, co tam mohou dělat ženy. No přece prodávat benzínu čerpadel. A to

snad ne.

Vám by se to nelíbilo, stečno?

Starejte si o sebe, pane. Já mám o sebe postaráno, ale horší je to s vámi. Si

budete muset někoho zjednat, aby vám pečovalo to metrové brčko na klobouku.

Promiňte, slečno.

Neobtěžujte, pane.

Chtěl jsem vás jen upozornit, že jste pausamusině to zapomněla. Promiňte.

Děkuji vám. Pro ten člověk.

Nasledanou, slečny.

Ukažte ženy u benzínu. Žup, tam musíte číst mezi řádky, dámy. To je úplný boj

proti mužům. Ale to je přece jasné. Půjdeme tam. Co bych tam nešla? Už jsem

půlrokovou práci nezavadila. Vstát na silnici u benzinové pumpy, to není přece

špatná práce.

Vy říkáte, pane Slámo, že jste soukromý detektiv.

Službám, pane řediteli.

Tak podívejte se, pane Slámo.

Váš první úkol je dostat se do té schůze.

vyslechnout tam, o čem budou jednat a zítra mi to přijít hlásit.

Rozuměl jste?

Prosím, pane sedítele, to je pro mě úplná maličkost.

To jsem si mohla ušetřit. Nemáme si ani kde sednout. Prosím tě, máňo, sedni si

na kufr, klidně spi a dej mi pokoj. Až bude konec, tak mě probudí.

Vy jste si pospíšila, slečno. Kalina už o vás vyprávěl, paní Dvořákové.

Věřte mě, že jsem dnes mohla být paní majorovou, ale on tenkrát nepřišel na

rande. To je právě to má zlata.

Můj nebožník byl moc hodný člověk. Já vím. Od rána do večera seděl, ale v

hospodě. Nebudeme-li smět jít na rande, tak to nevezmu.

Jo, to nepůjde, slečínko. Muži jsou darebáci a my budeme proti ním bojovat.

Tady, tady.

To je hrozné. Včera nové podvazky a už se trhají.

Prosím vás, pomožte mi.

Okamžik.

vám vysvětlila, co svým podnikem sledují, co nabízí a co žádám.

Poznala jsem, jakému nebezpečí je vystavena žena pracující pod dozorem

mužů. To je správné!

Výborně! Výborně! Výborně!

Rozhodla jsem se vybudovat podnik, v němž budou vládnout ženy. Výborně!

konkurovat mužům v každém oboru.

Já tedy začínám s benzínem.

No jo, ale musíme taky došlápnout na trubláře. A co agenti?

Nebojte se, na všechny dojde.

Paní Dvořáková od nás žádá poctivost, svědomitost a slušné chování. Bydlet

budeme společně.

Podotýkám, že část platu budu zadržovat a odcházejícím členkám vypláceti, aby

měli k výbavnému nějaké věno. Jaké věno? Jaké výbavné? Výbavné!

Chci položit základ k novým a šťastným rodinám. Jsme ženy a nesmíme zapomínat,

že naše hlavní poslání je býti matkami.

Tím, že zakládám ženský podnik, nepoceňuji muže.

Dobří muži zasluhují dobrých žen. A jen takové chci zaměstnávat. Takhle jsme si

to nepředstavovali. Ticho, paní má pravdu. Ale já se nechci vdávat, protože

vás nikdo nechte.

Dámy, dámy, dámy, uklidněte se.

Někoho nenutím a ze svých zásad nic neslevím.

Kdo nesouhlasí, může klidně odejít. Fuj, hamba! Děčeta, pojďte! Ne, podvolte!

Nikdo vás nedrží, můžete jít!

A seznamte se, Aničko.

Naschledanou. Naschledanou.

Holky, nemám kdy se každé představovat, protože pospíchám na schůzku. Jsem Katka

Dlouha. Naschledanou.

Naschledanou.

Sledoval jsem po celou dobu jejich přípravy, pane šéfe, a musím uznat, že

milostivá paní... Dost.

Konkurence není milostivá.

Prosím tedy paní Dvořáková jako nastávající konkurence, že si vede

znamenitě.

No, došla, došla.

Kdo došel, prosím?

Hele, Višňovka.

A co říkáte?

Že si vede znamenitě?

Dosud ani nezačala.

To vím, ale pozoruju její propagační činnost a vidím, že podnik vzbudil velký

rozruch. To je zvláštní.

Vlastně ani není.

Vždyť u nás to dělala také sama.

No a co dále? Čekám na vaše rozkazy, pane šépe. To říkáte všichni.

Stokrát za denkem je lídek, chodějí pro rozkazy.

Nic nebudu rozkazovat. Každý musí sám myslet. Každý musí sám něco vypracovat.

Něco kloutného vykonat. Co tomu říkáte, pane?

Budu se snažit. To nestačí. Snažit se. Já chci být ječíny, pane.

Pamatujte si to a nastupte okamžitě na svém stanovišti.

Prosím, pane šéfe.

Poklona úctivou, pane řícteli.

Jak to vypadáte, člověče?

Byl jsem na té schůři, prosím, ale ona ta věc nebyla tak lehká, jak se zdálo.

Nic mi neříkejte, pane detektive. Mně stačí, co vidím.

Můžete jít a pošlete mi účet.

Poklona, děkuji, úctivý. Ráda se stalo. A buďte na sebe pozorný, ať se

neporaníte. Poklona, úctivá.

Pane Kováříku, pojďte sem.

Mluvil jste s Kalinou?

Co říkám, vrátí se?

Nevrátí. Zůsta mě prý tam, kde se mu líbí.

To je vše, co každá z vás musí o benzínové pumpě vědět. Slečna Alžběta,

bude tak laskava a povím vám něco o slušném jednání s lidmi. Prosím.

Milá děvčata, jednání se zákazníky vám není cizí, ale služba u benzínové

stanice to je něco zvláštního. Povím vám hlavně o tom, jak musíte slušně, ale

rozhodně... odmítnout jakýkoliv pokus o milostné pletky.

Vysvětlím vám, jak si to představuji. Pan Kalina bude dělat zákazníka a já

prodavat.

Prosím, zde je pumpa a vy sem přijďte, Kalino. Ano.

Nejede. A?

Poklona. Dobrý den, pane, čím vám posloužím? 20 špeciálů.

Prosím, dostanu 66 korun. Prosím.

Děkuji. No pak tak spícháte, Kalino.

To do mě bude obtěžovat. Ono se bude taky obtěžovat. To bych prosila, tak

sebou hněte a honem.

Haló, slečínko. Když si to dovolujete, pane, odejděte laskavě.

No počkat, Kalino, ještě jsme neskončili. Ale když jste mě řekla,

abych odešel. Ale to neplatilo vám, to bylo míněno pro automobilistů. Pro

automobilistů, tak já tady nemám co dělat. Ale vy mě nerozumíte, vy jste

přece automobilista. Tak to přece jenom platilo pro mě, poklona.

A nyní, když množila řidičskou zkoušku, zahájíme provoz. Budete zastávat funkci

jakési létací kontroly.

Kolik ten slušet, slešno? 57 korun, prosím.

To je dobré. Děkuji vám a přeji šťastnou cestu.

Naschledanou.

Mausta, slečno. Já jsem Vaněček. Těší mě, pane.

Už jdu?

Potřebuju benzín.

Kolik, prosím?

Kolik dáte? Já totiž budu platit až zítra.

Tak co, slečno, uděláme ten obchod?

Je mi velmi líto, ale úvěrové oddělení má tamhle ten pán.

Děkuji, pěkně.

Slečno, buďte tak laskavá a zatlačte mě tak.

Ale s největší radostí.

Má poklona.

Prosím, přivezla jsem vám zákazníka.

Tak vám pěkně děkuji, slečno.

Potřebuju šťávu, mladý muži. Co, došel vám benzín? Uhodl jste.

To je náhoda.

Mě také. Právě před chvílí jsem to prodal. Tak mám teda smůlu. A co takhle

vzdoušek?

Lituji, ale mám poroukanou pumpu.

Vedle budete ho sloužit.

Tam už jsem byl. Buďte tak laskav a zatlačte mě zpátky.

S největší radostí. Děkuji vám, mladý muži.

Tak, zákazník se vrátil.

Přeji vám dobré pořízení, slečno. Děkuju uctivě, vím.

Zákazníček si zdřímnul.

Haló, pane, jak si to představujete?

Tak co s ním mám dělat?

Prosím vás, pomocte mi.

S největší radostí, toho já znám, ten se u mě prospal často.

Vemte za volán, Toničko.

Tak a jede.

Co je vám k smíchu?

Vzpomněl jsem si na jedno dobré pořekadlo.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Tak abyste věděli, že jsem uznala, tak

si od vás koupím olej. To olej ode mě? No nedivte se, dnes už jsem všechny

vyprodala a nechci-li odmítat zákazníky, musím jít nakoupit ke konkurenci.

Prosím, jste zákazník?

Račte do krámu.

Jediný olejček, který vám mohu hřele doporučit, maže fantasticky.

Dobrá, vezměte to a pojďte sebou.

Je, pan šef.

Poklona odstřívá, pane šéfe.

Co pak tady dělá slečna od konkurence? V tomto případě není slečna konkurencí,

pane šéfe, nejbrž zákaznicí, protože jsi u mě koupila olej za plnou cenu. A tak,

vy tedy.

Vítám vás pěkně, slečna. Děkuji.

Poroučím se. Poklona. Má odsta.

Máme to pěkné, pane inženýre, co?

Konkurence je vyprodána a vy nemůžete zabrat.

Takhle se od vás činu nedočkám.

Mohu vám pomoci?

Jak vidíte, nejede to.

Chcete-li, dopravím vás dvěma koňskými silami k nejbližší zprávkárně. Mě ne,

ale hlavně ten vozík. A už napřed vám děkuji za laskavost, pane.

Jsem Karel Loukota, hospodařím támhle na stadu.

Počkejte chvíli, přijedu s koňmi.

Otavoř, srčno. Ano. Děkuji.

Prosím.

Můžu vám něco říci, slečno?

Prosím. Víte, že jste docela rastomilé děvče.

Nezměňte se, prosím.

Snad bych vám mohl být něčím na pomoci. Jsem továrník Marič. Máňa Dostálová.

Ještě už ne?

Můžu zde nechat na chvíli můj.

Vedám totiž vhodné místo pro stavbu několika továrních budov.

Slečno, slečno, nebavte se a lejte si práce.

Hned, hned.

Promiňte, pane továrníku, zákazník je trochu netrpělivý. Prosím.

No tak co je, mám si snad podat kolkovanou žádost?

Už jdu, pane.

Rubián, nic si z toho nedělejte, vrátím se hned.

Co jete si, pane?

15 litrů. Hele, už aby tam byly.

Prosím.

Já věděl, že budete mít radost, až mě uvidíte. Umíte moc dobře hádat, ale

raději si hleďte služby. Děkuji za upozornění, ale služba mě sem právě

přivedla. Vy zde máte službu? Tuslat, nemyslíte, že jsem přišel kvůli vám?

Budeme se teď vídat častěji. To je pro mě velké potěšení.

Pochybuji, ale já jsem skutečně potěšen.

A mimochodem, slečno, váš zájem o elegantní vozidla je poněkud nápadný. A

pane strážníku, nemyslíte, že vaše kritika je poněkud vtíravá? Ale upřímná.

Pán se vrací, slečno. Přeji vám veselou zábavu.

Nebudu vás déle zadržovat, slečno, ale o něco vás poprosím.

S ním?

Ovšem.

Chcete se dnes večer se mnou přejít?

Ano, ráda.

Nemáte zač děkohat, rád se mám pomoct. A kdy bude vozík hotov? Dnes večer. Tomu

říkám rychlost. Jak žádá dnešní doba. K bojem, pane Volkoto.

Naschledanou.

Promiňte, slečno. Mohu ušetřit vaše nožky zbytečné turistiky. Děkuji za

laskavost, ale jdu jen k nejbližší benzínové stanici.

Ach, rozumím, slečno.

Patříte k podnikužu. Chápu, že musíte moji službu odmítnout. Bylo by to proti

předpisům. Neřídím se ani tak předpisem jako vlastní zásadou. Promiňte.

Všechno je v pořádku, Katko. Proč mě se zbytečně voláš, co? Víš, že je to

zakázáno. Vidíš, a já tě zde musím jít, třeba je to zakázáno.

Ale dnes večer mám volno, tak půjdem spolu do biografu, viď?

Já nemohu.

Proč? Jdeš snad za jinou? Ne. To bych ti naradila.

Katko, víš, já se ti tedy přiznám. Mluv rychle.

Bez rozmýšlení. Já dnes večer boxuji.

Ne, vydělej si ze mě dobrý den.

Vážně, dokonce trénuji na mistrovství. Já ti to nechtěl říct, dokud to

nevyhraju. Tak ty jsi tedy boxer, Františku.

No vidíš, a kartářka mi hádala, že se seznámím s krásným a jemným hochem.

No, nic si z toho nedělej, Františku.

Je! Co se stalo? Pane, nezdržujte mě, nemám čas na vaše povídání. No, Katko.

Teď se svou cestou.

Výborně, slečno, jen se nenechte obtěžovat.

Rád jste si přát?

Dnes od vás benzín, slečno. A zítra se přijedu zeptat já vás, co vy byste si

přála ode mne. Víte co, já vám to řeknu hned.

Dejte mně pokoj, nebo zavolám tady svého kolegu. On je totiž boxer, rozumíte?

Pane Kovaříku, pojďte ke mně. Prosím, paneše.

Tak co, psala už paní Dvořáková? Ne, prosím, ale váš dopis vrátila

neotevřený.

Proč vzdycháte?

Milostivá paní zde chybí. Vám i celému podniku. Věřte, že ano.

No dobrá, můžete jít.

Kdo tam?

Haló, zde důb.

Haló, kdo... Kdo tam?

Haló.

Velmi elegantní člověk. Tak jsem si představala džentlmena.

A pozval mě dnes na večeři.

A představ si, Tončo, že si tam objevil také ten protivný strážník z autobusu.

Proč je ti tak protivný? No dovol.

Takový nějaký pan strážník mě nebude předpisovat způsob mého života. Já mám

jiný cíl, než myslet na vaření.

Možná, že je k tomu třeba víc inteligence, než si myslíš.

Slečna dlouhá.

Prosím, máte hned přijít k paní.

Přejete si, milostivá pani.

Katko, máš Kalinu ráda?

Hrozně. Tak můžeš se s ním scházet, ale jen ve volném čase.

Prosím.

Máničko, nechoď na tu schůzku, mně se to nelíbí. S tebe mluví také závis?

Nemluv tak.

Vzpomeň si, jak to dopadlo s divadlem, to byl také tvůj nápad.

No dovol, sad mi chceš přirovnávat divadlo k takové známosti. To je jedno.

Tenkrát si se chtěla stát slavnou herečkou a dnes si myslí, že náhodné

setkání s boháčem znamená nějaký životní úspěch. Podle tebe bych si tedy měla

namluvit nějakého zámečníka nebo šoféra, ne? Bylo by to rozumější.

Konečně zámečník nebo šofér může být lepším člověkem, než nějaký elegant s

limuzínou. Podívej se, Tončo, já ti tvoje zastavové názory dotmluvat nebudu.

A tak je zbytečné, aby ty si mi něco rozmluvala. Já mám jiný cíl, než dřinu u

benzínové pumpy. A co chci, toho také dos

Dobrý večer, pane Loukoto. Jdu si do zprávkárny pro vůz. Dobrý večer.

Čekám tady na vás, Aničko.

Jsem také ráda, že vás vidím.

Opravdu? Upřímnost oplácím upřímností. To rád slyším. Věřte, už jsem jim nějak

lehčej mluví.

Já pořád přemýšlel, jak vám to povědět. Ono je to vlastně hrozně jednoduché. No

a co, prosím?

Nechme to až na neděli.

Přijdete odpoledne?

Ano.

Nech mě spát, Kačenko.

Pane inženýre!

Prosím? Pane inženýre, prosím vás, pojďte mně pomoct.

Dobrejtr, Toničko. Dobrejtro.

Tak, zas na staré místo.

Doleva, Toničko, doleva.

Toho mě jsem byl čer dlužen.

Nebýt vás, nevím, co bych si byla počala. No, tak zlé to není. Pomohl by

vám někdo jiný.

Ale něco se mně nelíbí. Mohu vědět, co?

Přejete-li si, ano.

Předně zaujímáte místo, jež vám jako ženě nepatří.

No dovolte, musím se přece nějak živit. To rád uznávám, ale vaše zaměstnavatelka

přiděluje vám práci, kterou by lépe zastal mladý chlapík. Co na tom, já

přece tu práci docela dobře zastanu. Dobře, ale místo vás dostal by místo

jeden nezaměstnaný?

A mohl by se oženit. Ale potom bych já byla bez chleba.

Proč? Mohla byste se provdat?

Myslím, že mi závidíte dobré obchody.

Bůh ví, že ne.

Ale vaše výpka mě nutí k tomu, abych také trochu mluvil o sobě. To je nápad.

Vy sem vlastně také nepatříte. Ano, Toničko, také já překážím někomu, kdo by

se tu lépe uplatnil.

Vidíte, jsme na tom oba tedy stejně.

Věřte mě, Toničko, já nevím, jak bych vám to řekl, ale...

Tak mě několikrát napadlo, že my dva bychom jednou mohli odejít spolu.

Haló, slečno.

Co si přejete, pane?

Došel mě benzín. Buďte tak hodná.

Pozoruj, Aničko.

Žena, to nestačí.

Podceňujete se, milostivá paní.

Každý ví, že firmu Dub jste vlastně vedla sama. Nevěřte tomu. I ta

nejsamostatnější žena potřebuje mužovu oporu.

Dnes, kdy jsem sama, nemám odvahu k rychlému rozhodování. Obchody jdou přeci

skvěle a s námi jste spokojena, ne?

Mám vás ráda. A proto se obávám, abych nebyla jednou sama.

Proč tak mluvíte, milostivá paní? My přece nechceme od vás odejít.

Dnes ne.

Ale později se tomu neubráníte. Budete se chtít probdat.

No víte, já to chápu. I já toužím po rodinném životě. Třeba jsem zvykla na

práci v kanceláři.

Jsem přesvědčena, že to, co dělám, není správné.

Ale to vše je příliš složité. Dnes to nevyřešíme.

Já maskoval horní, levý a dal se mu spodní pravý hak na solár. Ty jsi měl

vědět. Prosím tě, nech toho. Někdo nás uvidí a bude žalovat, že se tu pereme.

Ty nemáš pochopení pro kouzlo rinku, ale budu brzy mistrem. Nebude to dlouho

trvat. Františku. No, Kačenko.

Tak já budu paní mistrovou.

Poklona, pane šif. Haló, tatíku, to musíte být hbitý jako lasička a ne se tu

válet jako mrož. Pane šif, copak jako lasička? To já bych byl, když tu nikdo

nezastaví. A jak to, že tamhle u žubu je nabito? A věřte mi, že bych radši nosil

auto na zádech, než od nich koupit litr benzínu. No dobrá, ale musíte se snažit.

Pane šif, radšte potřebovat trochu benzínu. A dejte mě pokoj.

Já vám přivedu kadeřníka.

Pojďte, pojďte, slečno, přece tady nebudu denocovat. Co si přejete?

Kolínskou vodičku. Nejsem tady pro legraci. A co bych měl říkat já? Dejte

mi patmáct litrů. Prosím.

No já, ženská u benzínu.

Ten benzín vylejete na zem. Prosím vás, podržte mi to.

A že bych snad zavolal zámečníka?

Nejde to.

Dovolíte, slečno?

Prosím, můžete čerpat.

Děkuji.

Hotovo. Co dostanete, slečno?

47,50 Kč.

Spitek si nechte.

Tak, loucečku.

Děkuji vám.

Ještě se na mě zlobíte. Už jste hodně napravil.

Já věděl, že nejste zlá.

Však my se spolu domluvíme. Co ti myslíte? Že jste trochu svéhlavé děvče.

A možná, že z vás bude jednou dobrá žena.

Prosím vás.

Na co vy hned nemyslíte?

Myslím na nás dva.

Pane? Ano, na vás a na sebe.

Pane řediteli, to je návštěva.

Nazdar, Kalino, prosím. Vy mě to nebudete věřit, ale já nemám ani trochu

benzínu. Ale to se nic nestalo. Můj utca, začne si psát.

Prosím vás, ne tak nahlas.

Nemusím je tady nikdo vidět. Za to se nestyďte, že kupujete u nás. To jedno

koupí náš, benzina, olej, vždycky se k nám vrátí. To dobrá, dobrá, jenom si

pospěšte. Prosím.

Vidím jasně, že se paní Ševka trápí.

Podnik sice prosperuje, ale štěstí člověka je závislé ještě na docela

jiných věcech.

Zkrátka a dobře, paní nemůže na Duba zapomenout. A u pana Duba to není o nic

lepší. Jiří mi říkal, že prý s ním není možno rozumně promluvit.

Děvčata, musíme něco podniknout.

To by v tom byl čert, abychom ty dva lidi neudobřili.

Máš pravdu.

Počkejte.

Pojďme hned, paní Dvořákové.

Promiňte, že vyrušujeme, milostivá paní. No copakně, přicházíte jako deputace.

Uhodla jste, milostivá paní. Rádi bychom se jednou společně pobavili a napadlo

nás uspořádat malý domácí karneval. A proto jsme vás přišli požádat o souhlas.

Proti tomu nic nenamítám.

A můžeme si pozvat své mládence?

Proč ne? Jste přece rozumné dívky a víte, jak se máte chovat.

Ale dovolím vám to jen tehdy, když mě taky pozvete.

Velmi rádi, ale my jsme si sami netroufali. A kdy to chcete pořádat?

V nedělí večer, milostivá paní. No tak dobře.

Vlevo a hodně hluboko, hluboko, hluboko.

Haló, neulejvej se.

Pravo,

vlevo, pravo.

To stvorechneme si chvilku.

Děvčata, já se těším na ten karneval. Zvláště si se to povede s tím ředitelem

Dubem. To už musíte vyzařítit. A kdo tam z vás půjde? Já s Tončou. To je úplně

výborné.

Dobrý večer, děvčata.

Kalino, máte rozum?

Co tě to napadlo chodit sem večer? Budu mít mrzutost. Víš, Katko, už bychom se

před tím zápasem neviděli a já bych měl smůlu.

Zahradní dně jsem pustil za den.

Nevidíte o tom nic? Ne, nevidíme nic. Co jste to viděla, prosím vás? Ale

milostivá paní, já jsem přece... Ale zamkněte dobře dvůr a jděte si klidně

léhnout. Dobrou noc, děvčata. Dobrou noc.

Je zamkly.

Já se o tu dostanu. To budeme dělat.

Ano, hlídá, ale já se o tu dostanu.

Čverci mě sem zanesl. To je jedno, kdo tě sem zanesl, ale ven musíš. Ale já,

já. Víte co, nastavíme prostě radost.

Co chcete nastavit?

Dobrou noc, děvčata.

Děj na sebe pozor. Tak.

Dobrý den.

Co jste zas viděla, prosím vás, Alžběto? Já bych za to dala krk, že někdo nezel

dolů později.

Máte trochu podrážděné nervy, to časem přejde.

Dobrou noc, děvčata. Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrý den. Dobrý den.

Jste dokvělná, slyšnu, Laničko. Vy ještě přesnější, jak vidím.

Nechtěla byste se podívat k nám? Já vám řeknu pravdu.

Otec by vás rád poznal.

Tak vás chci představit. Chci se s vámi poklubit. Prosím vás, přestaňte, nebo

budu domýšlivá.

Půjdete, Laničko?

Ráda. Tak pojďte.

Tak prosím, pěkně dámy, poslaňte se.

No. Jsem zvědav na přání konkurence.

Pane ředitel, jistě se vám to bude zdát divné, ale my vás jdeme pozvat na náš

domácí karneval.

Karneval? No ale to přece není možné, to nejde.

Poslejte se k nám, my vám všechno vyzvětlíme. Měla rád.

Ale tak ne, hezky mezi nás.

Mezi vás, no. Ano.

No proč ne?

Prosím.

Neděláme to pro legraci, ale máme proto svůj zvláštní důvod. Víme, co chybí vám

a víme, co chybí paní Dvořákovi. Víme, že nechcete povolit. A víme, že ani

milost paní nechce povolit. Proto jsme našli zlatou střední cestu, jak vás

usmířit, aniž by tím utrpěla vaše osobní hrdost. A tak jsme přišli, aby...

Okamžik, okamžik, dámy. Prosím, to si musím důkladně rozmyslit.

To je zlé.

Ani nemám, čím bych vás uctil.

Děvčata, vy jste skvělá. Pardon, pane ředitel. Přijímáte naše pozvání?

No jo.

Co mám dělat?

Ústupuji přesile.

Ať žije karneval.

Jak se vám u nás líbí, Aničko.

A přece tu ještě mnoho chybí. Co například? To hlavní, bez čeho se statek

neobejde. Hospodyně.

Hospodyně?

To přece není pro dobrého hospodáře žádný problém. To máte pravdu. Poslížte,

Aničko. Vy jste přece děvče z venkova, znáte život na dědíně.

Nechtěla byste se vrátit?

Kam, domů?

Ne.

Myslíte, že zde by nemohl být váš domov?

Aničko, to je moje nejkrásnější neděle.

Dokolíbám a poklonám, pane továrníku. Dobrý večer. Vaše přání, prosím. Sherry

gobbler a Manhattan koktejl. Službám, pane továrníku.

Spokojena? Jistě. Jsi takový milý.

A pozorný.

Jsem ráda, že jste mě zbavil té společnosti ve vile. Nasloužíte si ji

mnohem více, Máničko.

Počkejte, až pojedeme spolu. Možný, to nemyslíte vážně, vy jste... Docela

vážně.

Prosím. Děkuji.

Pane továrníci, já mám pro vás také překvapení. A jaké, smím mi se ptát?

Mohu vás pozvat na váš domácí karneval do vily, paní Dvořákovi?

A to přece nemyslíte vážně. Proč ne?

No nemůžete mne přece zvát do soukromého domu.

Proč bych nemohla? Jste přece můj snoubenec. A pak paní šéfová o tom ví.

Víte, že jsem vám nic nezamlčela. Ani obchodní tajemství ne. Už jsem hodný,

drahoušku. A psídu.

Dovolíte, abych vzal sebou svého přítele?

Ovšem, o tanečníky bude stejně nouze. Děkuji.

Poslyšte, Váničko.

Říkala jste, že podnik paní Dvořákově dobře prosperuje. Dobře, znameníte.

Chvále, ale vy se hájíte.

No vážně, pane továrníku, vždyť mě tržíme třicet tisíc korun.

Třicet tisíc korun.

Děvčeta, kde je Anička? Jo, Anička už taky chodí na zkustky. A co ty, Katko,

že jsi dnes doma? Ani bych to nemohla vidět.

Představte si, děvčata, že Franta v této chvíli boxuje o mistrovství. To je to.

Co máme dělat? Co máte dělat? Držet palce. Líbili jsme držet palce. Chci

vidět palce. Ruce nahoru. Ale bude Franta byt. Bude pak.

Franta má ránu.

Jako bych to viděla. Arena je naplněna do posledního místečka. Franta se bíje

jako lev. Teď dá soupeři ránu a ten leží v rinku.

Ty se zlobíš. Prosím tě, jdi na druhou stranu, nemůžu se na tebe ani podívat.

No, lidi mě křísili jenom půl hodiny.

Já vím, ale mistr nejsi.

Jsem jen tovary, šviď.

Víš, že bys ani nepotřeboval masku na ten karneval? Jen se mi posmívej, ale

nepřestanu trénovat, dokud nevyhraju. Tak sbohem. Počkej, v jaké masce půjdeš?

To je otázka, když mám takového toreadora, tak jedině za Carmen.

Katko, ty máš ránu. To je nějaký omyl, prosím. Ražte, promiňu.

Ty chceš někomu říkat, že má ránu? Ta tvoje se ti ještě nezahojila.

No, Katko.

Františku, pojď tanci.

Anička? Karlička!

Tady je.

Aničko.

Už jsem myslela, že tě nenajdu.

Holandňan je všude.

Jirko, na něco jsem zvědala. Na co?

Jak bude pan Dub vypadat.

Podívejte se!

Pozor!

Máňo!

Neviděla jsi pana továrníka? Kdo je pokoj s továrníkem? Pana Duba hledá.

Toho jsem neviděla.

Páničko! Je pane továrník, to je zdělá matka. Tiše!

Nechci být poznán.

Dovolte, abych vám představil svého přítele, disponenta Horského? Těším ne.

Majíčko, teď vás na chvíli opustím. To je škoda.

Jistá malé překvapení. To teď těším, pane továrník. Naschledanou, Majíčko.

Tak jdeme.

Naschledanou.

No pro ty.

Ten ředitel Dupuř asi nepřijde, nač jsme to tady všechno dělali?

Už přišel? Kdo?

Pan Dub?

Ne.

Jehle děvčata.

Druhá bojadéra.

Podrak pambuk.

Já mám nápad.

Děkuji.

Půjč mi to, prosím.

Pojďme.

Výborný vikér smím nabídnout, domácí višňovka. Dejte pokoj, holky.

Podívej.

Výborná domácí višňovka, prosím.

Jsem s ní.

Děkuji.

Vážte se, Alžběto.

Vidíte, vidíte, buďte na sebe opatrná.

Škoda, že šla kuchařka spát. Víte co, uvažte si čaj, vypuji si s vámi šálek.

Jděte, jděte, Alžběto.

No jděte, jděte.

No jděte, jděte a važte čaj.

Děkuji, máně.

Víte, že vám to velmi sluší. Kde pak máte pana továrníka? Nemohu v tom tmatku

najít. No tak jen hledejte.

Jste jistě nachlazena.

Proč nemluvíte?

Prosím vás, paní, pojďte se s námi fotografovat. Vezměte si aspirina, jděte

si lehnout. Zařítím všechno sama.

Co je to, co je to s vámi? Já chci čaj a vy zhasnete.

Co je to s vámi? No já paní řekla jsem vám, že chlapejte si aspirin a jděte si

veřej.

i světlo.

Co se tu děje? To jste vy?

Je to dost, že jste mě poznal. Vždyť vy jste začal.

Á pánové, to není strášný, to je jeden z těch telebáků.

Ven s nimi.

Žejka.

Vezmi si ho.

Pane továrníku!

Raskoto!

Měl jste pravdu, pane Svobodo.

Vždycky jsem vám říkal, že se spolu jednou domluvíme.

Milado, musím s tebou mluvit.

Poslechni, obě firmy nemohou dál existovat.

Děvčata se brzy provdají. My se spojíme, vezmeme se a vše půjde lépe

než dosud. Možná, snad.

Žádné možná, žádné snad. Tvoje řeč budíš určitá. Ano, ne.

Vidíš, takový si mohl být vždycky.

A nemusí být nikdy ženy u benzínu.