Original subtitles

Výsosti, nehrbte se mi tak, prosím, pěkně. Ano, ano, to sedí

bezvadně.

Tady taky. Tak, a teď ještě připneme límeček.

Budoucí krásy neutírá nos do rukávu.

Jo, tak tu budeš krápat, tak to ne.

Ti spočítám pěj, víš.

Tak děti, zase se rvete.

Potom svatý Jiří odešel do kaple. A dlouho se modlil. Ano, synu.

Zavolal čelek a vyzvadí, abych ho následoval.

Ale nikomu se nechtělo.

Ano, ano.

Vzal kopii.

Sám si osedlal koně, dal spustit most a vyjel.

Ale já slyšel, že to bylo jinak, otče.

Jak? Že nevyjel.

Že se zamkl v kapli, nikolik modlitbám, ale protože měl strach.

Kolikrátě mám žádat synu, aby se zpřestal stýkat s doktory a s

všelijakými rozumáři.

O tom, co bylo, rozhoduje církev svatá.

K sobě.

A za unou.

A dozadu. A pozor.

Roz a dva a tři a čtyři. A dojdeme na figuru.

Tak. K sobě.

A točíme.

Ty nevíš, že máš po jídle užívat ústní vodu.

Výsosti, jste unavení.

A teď se všema!

Výsosti, proti třem to nedovolí.

České království má mnohem víc nepřátel.

Stejně si ji vemeš.

Nevemu. Musíš, už vás zasnoubili.

Ať nevemu si ji.

Já si vemu tebe.

Trapory mého otce.

Necháš toho?

Posto! Lumpa, nechce toho!

Nechce toho?

Výsosti, pospěš tě, rychle, rychle.

Pudr, výsosti.

Pedřichu, to je nápad.

Výsosti, tvůj urozený otec Jan, král Český, věona Lucemburský a vládce v

Toskáně, rozhodl ukončit tvé vzdělání.

Hurá!

Jak se jmenuješ?

Bušek z Velhartic.

Čech? Všichni jsme Češi.

To jsem rád.

Konečně se vrátím domů.

Bohužel, Výsosti.

Jeho milost král ti posílá meč.

Máš sebrat vojsko a odebrat se s námi do Itálie.

Děkuji vám za laskavé vychování.

To nic.

Chlapče, to nic.

Doufám, že nepadneš v první bitvě.

Země nám reulává, leva

a pravá, leva a pravá, víno

země a zpěv svou krev

nám dá.

Kde to jsme, pane Viléme?

Soudě podle vinic na planině Čbánů. Ale prázdných, byl bych možná už i vodu.

A nebloudíme?

Zdá se, že ne.

Zrinkované schovávají ženský.

Král nemůže být daleko.

Hele, hospoda, zeptejme se tam.

Jde mi dobře, milosti, váš urozený otec se tu zastavil na svačině.

Hej, děvče!

Neslyšíš?

A co pozdravit, nic?

Král řekl, že v tomhle plášti mě musí zdravit celá Itálie.

Zpívat! Zpívat!

Napí se, Carissima mia.

Myslanec města Luky žádá oslyšení. Co chtěj, ti zrádci?

Přicházím ve jménu přátelství a míru.

Toužíme po spojení s vámi. Je příhodná chvíle.

Králevic je v polí úplně osamocen a král se dobře baví ve městě.

To já náhodou taky.

Tady uděláme rast. Ale vojsko má dost silnosti.

Silné vojsko je silnější, když si odpočinete.

Konec.

A nemílíte se?

Vyloučeno. Viděl jsem ho na vlastní oči.

Zase divím. Do války a prodaně přichází král Jan Přesně.

Co dělají?

Majou se.

Máme troubit výstrahu? Ne, ne.

Podle tridentské dohody se musí každá bitva ohlásit, pane.

Milý Enrico, dohody se píšou v míru, víš? Na koně.

Já vím, je to padroužství, ale ty nám to odpustíš.

Sloužíme svaté věci.

To není byt, co to je on!

Hej, víno!

Pátky! Spavělci!

Chopte se zbraní!

Kopřenu!

Modli se po mravu!

Po tě náš jen si na nebesích, na nebesích a...

A

zbav nás ode všeho zlého.

Kámen! Kámen, kámen!

Prostě asi jak máme z vítězí, když nám házejí klacky pod nohy.

No skvělá sentence tohle.

Zapiš mi to, to se mi bude jednou hodinu mých memoárů.

Miláno, tam nebo tam?

Jasnosti, proč se zase válčí?

Pro svatou věc.

Tomu ty nerozumíš.

Svatá Kateřino!

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Strašná smrt mít plné hrdlo vody.

Pane Bušku!

Pane Viléme!

Milosti!

Máš nějaký rozkaz?

Sežeňte jelení lůj!

Já jsem zbláznil, kam jedete?

Chvátám připravit královicovi slavné uvítání.

Ojele, krysa.

Králevic Karel, zastupující zprávce Parmy, reče, kremony,

modeny, breše, přijíždí do naší milované luky.

Přináší nám vítězství. Hurá!

Na důkaz přátelství zanechal králevic vojsko před

branami a sám vjíždí do města.

Vítají nás jenom děti. A děvky.

Snad děvi pánové, ne?

Vidím, že král okupuje váš příbitek s mrtvým i živým inventářem.

Dej pozor.

Byla by těžko, kdyby si vypadla oknem na ulici.

Tak jak je můj syn?

Takovej... Takovej mladej. To vím i ve slovo.

A není ošklivý.

Proč jsi mi říkal, že je ošklivý?

Já jsem říkal, že je ošklivý. Já jsem životem neříkal, že je ošklivý.

Já jsem mohl největší říct, že není hezký.

Taky jsem ho už dlouho neviděl. Nějak moc se o něj zajímáš.

Žádlíš? Já mám jiný starosti.

Ale pan Rossy by se mohl kvůli tomu dopálit a to by se mi nehodilo.

Nesměj se, král jim neřád.

Býval sněžnější, když si něco chtěl.

To je tretná bolest.

Taky mě pálí žáha.

Pálí tě taky někdy žáha.

Je strašný život.

Já se obávám, že ti Rosijové mají nekalé úmysly.

Ty něco víš?

Řekni, co jsi vyzvěděla, pověz. No kdo je?

No tak pojď, pojď, pojď.

Syre, podařil se mi báječný lék.

Je to výtažek z bylin mé země a hojivých plísní?

Strašně.

Ať žije náš osvoboditel!

Hurá!

Bože, jak se můžeš dívat na naše ponižení!

Všechno má svůj konec.

Každý den má svůj večer.

Prosti. Výsosti.

Celá Luka je šťastná, že vás má ve svých zdech.

Myslete na něco veselého, milosti, teď se vám uleví.

Ne, ne, ty kopá...

Udělejte širo.

Otče. Počkej, počkej, počkej.

Ugaš.

To je to tež, co dáváš mě na oči. Širo.

Mně se zdá, že tě nechám přece jenom popravit, vypadně.

Ty jsi chcípáček.

Musíš jíst!

Mazo!

Já jsem se nemohl dostavit k přivítání, protože jsem měl nějaký jednání.

Nech tě uvítali.

Důstojně, dělej mi tady ten řetěz.

Pěkný šmejd.

Proč myslíš, že jsem netasil meč?

Dostal jsem zprávu, že se chystá zrada.

Co jsem si chtěl?

Jo,

když dám rozkaz vyhnout se bitvě, musíš poslechnout i ty.

Já jsem nic nedostal.

Cože?

Ten pacholek se určitě zas někde opil.

Dneska není na nikoho spolehnutí.

Holotá líná všilá.

Každej by jen bral peníze a děletnic.

Slyšel jsem...

že jsi nebojoval jako rytír, spíš jako poryvný.

Svatá Kateřina mě vnukla nápad. To já teď slyším.

Příležitost s ním mě to budeš někdy vyprávět.

Ale vidím, že dřív než já, je tady moje růže.

Hodila ti ji ta děvka nestydatá. Já vím, co říkám.

Je to má dobrá přítelka.

Páni Rosyově z Parmy a signoruje města Luky pořádají na počet vašich milostí

hostinu. Nejradšivých je... Věřit panu

Rosymu, že jsem radši v jeho společnosti, než když nevím, co právě

dělá.

Srdce trubadůra, to je neúrodná půda,

na které...

Tak vyhýbují srdce

trubadúra, to je popraskaná kůra,

do které se ryje slovo

miluji.

A když není místa na té popraskané kůře,

Noži rozryté a škedření.

A když není místa, tak se dozajistá.

Moje srdce rázem v růži promění.

Viděl jsi?

Už jsem se bál, že budeme mít jenom zbožného krále.

Vymyslel jsem právě na vás, moji drazí páni Rosiové.

Napadlo mě, že teď po vítězství mého syna bych měl doplnit vojsko, obnovit

armádu, abychom byli připraveni na odvetu Milánský.

Skutečně.

Pozoruhodné myšlenky.

A drahé.

Co říkáte vy, pane Pistorie?

Já nevím, jak jsou na tom páni Rosiové, ale...

Pokladně města není ani mušle.

Pálí vás žáha.

Mě straší.

Máte na mysli pokladnu, která je v sále, anebo tu, která je zazděná ve sklepění?

Kdo mu to řek?

Promiňte, pořádný král musí vědět všecko.

Hrbsrak.

Danujte na výkup zajaců, zachraňte křesťanské duše s rukou k

maoru, zachraňte.

Jsem hostem těchto pánů, pane Pistorije.

Zlatou máte čest půjčit králi.

Vstal se Maver, zaskočili nás.

Před výdomem prince stojí stráže, porca madona.

Tady je klíč od zadní branky.

Mám ráda statečnému, že?

Darujte na vírku k zajacům!

Něco chystají v domě prince.

Postav hlídky.

I v záradě.

Bravo, prince, bravo!

Surovče!

Mečem ne!

Nohou!

Syn je trošku živější.

Je po vás, Syre.

Bravo, princi.

Bravo.

Vidím, Syre, že máte statného nástupce.

Nějak se ti zapalujou lejtka.

Mám skvělý nápad, oženíš se.

Neděkujeme.

Nás pomazané povolává vlast, jak se jí zamane.

Tu na bojiště, tu zas do manželské postavy.

Nebyl by to první hrad, který bych prožral.

Nejde si, kapra.

Sire, vyneste ortel.

Tak co, pane Marsilio, obětujeme básníka anebo zapíchneme šaši?

Záleží na vás, sire.

No, dnes to je.

Dneska se vraždit nebudeme.

Nikdo.

Vidíte, pane Pistorien?

Hudba!

Svěříš mě svou půvabnou ženu.

Rád bych vám něco řekl.

Něco, co jsem sám před chvílí netušil.

Pojďte blíž, pánové, ať nemusím tak křičet. Ale myslím, že ne. Pojďte,

pojďte.

Vidím, že už nepotřebujete naší ochranu.

Můj syn se vrátí do Čech jako Mark Rabí.

Dej mi vodu!

Vodu?

Ty jsi to slovo nikdy neslyšel, nebo co?

Máš starostlivého otce?

Jo.

Viděl jsem ho teprve třikrát, ale udělal na mě nejlepší dojem.

Co budeme dělat? Co budeme dělat?

Musíme nás zamezit.

Pospěšme.

Co bys tomu řekla, kdybych ti na jednu noc zavřel muže?

Jenom na jednu?

Bude krásná noc.

Když svítí měsíc, tak nemůžu spát.

To mně vůbec nevadí.

Vážně?

Viděl jste?

Silavý, madam.

Proti životu je i královský majestát směšný.

Tak polezte makaroni, polezte!

Není to neslušné, že jsem tak odešel?

Blázinku, jsi vladař, tak céti poslušnosti.

Neboj se.

Ty se bojíš?

Jinosti?

Ano. Tak co chystali ty ničevové?

Máme je dát na mučidla?

Ano, tak to zas ne.

Probustit. Jo!

A tomu Pistoriovi vysázet deset ran.

Ovšem, radši dvacet.

Tak co, spokojená?

Či mluvíš s králem? Kral odjíždí do Flanderu. Zaplať pámpu.

Já dostal a oni nic?

Ať seš ty.

Ano, to jsem já. Ty můj malej chudáčko, moc tě to bolí.

Sofímu závidím.

On si vzal jedinou světici v Itálii.

Karli!

Karli!

Kde je?

Tady není.

V posteli není, v sekretu není, tak kde je? Měli jsme starosti Stalíány. Naše

starosti na volavu. Mysleli jsme... Nemyslete, ale dejte.

Sedláci.

Takhle se nevraždí příslušníci panovnického rodu, ale skot.

Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

Jsme v Čechách, milosti.

Milosti, chceš vstoupit do své země za úplatu?

Ještě nevím, čí je to země.

Nemusíte pospíchat, páni.

Princezna už je ve městě. Bude nocovat v klášteře.

Ty jsi někde přebral.

Jaká princezna? Z Frankreichu.

Leze o našemu kradovicovi nevěstu.

U mě znáš?

Ne.

Pane Bože, dej naší nešťastný zemi víc takovejch bláznů.

Pořádně, pořádně, pořádně.

Princezna si potrpí na čistotu.

Všichni, všichni, všichni.

Lodři přemohli nás, všechno pobrali.

Jak se teď objevíme před princestnou?

No jo.

Obávám se, že vás budu muset požádat o dočasné zapojíčení šatstva.

Podívejte se, někdo se na nás dobývá.

Strašná země, tady bych nechtěla ani umřít.

Ctihodná matko, zazvoňte k modlitbám.

To už se máme zase modlit? Jak je to možné?

Že jsme za chvíli přišli staplet. Ten čas strašně letí.

Můj drahý, vidím, že válka, ze které se vracíš, musela být velice obtížná.

To jsou v Čechách všude tak bídné cesty.

To docela vyhovuje.

Pust mě.

Co chceš dělat?

No co?

Spočítám ti pihy.

Pět na dvě, tři, čtyři tisíc.

Takhle se chová budoucí Mark Rabienka?

Vrátím se.

Doma jsou stejně rádi, že se tě zbavili.

A nevezmu si nikomu, kdo má takovej nos.

Jaký nos?

Jako stříc Friedrich.

No dovol, ty mě chceš přirovnávat k tomu korotánskému opilci, víš, jaký má nos?

Příšernej. No. Jako ty.

Já lituji, ale budeš mít děti jenom s takovým musem.

Hrad je poněkud neupravený.

Tam! Tam!

To je hrůza!

Prosím tě, snad by ses nebála, vždyť jsou to jenom myšky, takový rostomilý

zvířátka, co se vyhubí.

Tady to bude krásný.

To zazdím.

Tam to probourám a támhle hodím dveře.

No podívej se.

A kde byly ty myšky, tak tam budeš mít ty ložnici, víš?

Neměli bychom raději odvězt princeznu domů?

Co řekneme králi, je schopená zátkatu. Pamatujete spoutal vlastního strýce.

Milosti.

Mluvil jsem s biskupem.

Je dejat vaším úmyslem.

Zde richtář města Pražského.

Milosti. Buď zdrav.

Zatím se usídlíme na křivoklátě. Milostí, královské hrady jsou v zástavě.

Jak je to možné?

O tom si promluvíme.

Ty rychtáři!

Nesehnal by se dole ve městě nějaký laciný podnájem?

Pozor, mám tam zrcadlo a skleničku růžového olivu.

Dneska v noci tě unesu.

Vážně?

A kam?

Tajemství. A budeš se chovat slušně.

To mi to bude bavit, když se budu chovat slušně.

Milosti, dar města na uvítanou.

To je milé.

Praha je velice šetrné město.

Vidíte?

Hostel je prostá, ale čistá, milosti.

Co to tam učí? Toho si nevšímejte.

Vdova, která tu bydlela, byla spolčena s dňáblem a...

Konec.

Vykompte! Slyšel jste to kvílení?

To byla souva.

Bojím se!

Vy se nebojíte, když jste tak sám?

Neumíš lézt po žebříku?

Co ty vlastně umíš?

Matiše.

Prosím tě, ještě padáš z koně.

No co děláš?

On mě shodil.

On tě shodil, dejť.

No jo, on tě shodil.

Bože, jsou to ještě děti.

Je statný?

Je po matce. Po přemyslu.

Maminko?

Tu je Blanka.

Hlásíš se k památce českých králů.

Hlásíš se k ctihodné matce Elišce Přemyslovně.

Narodila se v české zemi a zůstala jí věrná.

Ano, král má být ve své zemi.

Svoláš s něm.

Když zavedeš v zemi pořádek, lid bude při tobě a církev svatá ti pomůže.

Obnovíš slávu království.

Tak pánové, otec mi kladl na srdce, abych co nejrychleji

pochopil vaše zvyky.

Chceme vědět, Markrabí, co zamýšlíš.

Porušuješ naše právo.

Jeho milost nám dal záruky.

Tady to je.

Pečetě mi řád je stvrzeno.

Jednáme jenem krále.

Zde je plná moc.

Nikdo nebude krást?

ani přepadat, ani zabíjet.

Správně, ukradli ti šaty do věže s nima.

Ano, na cestách musí být bezpečí.

Nejsme lupiči, Mark Rabí.

Ale děje se to na vašich panstvích.

Já jdu vám čas honit k dejakého lapku, tak budu stíhat vás.

A proto jsi královského výběrčího vydal na mučení.

Je to tvá pečeť.

Přistup, synu.

Přesvědč se.

Bože, to je doba.

No, tak křivoklád.

Získal jsi křivoklád levněji než mlyn na botiči.

A královský výběrčí si postavil dva domy.

Lže. Pak se tedy zastává žháře.

Nepoctivý úředník propadne hrdlem.

A s tebou, pane Spočtejna.

Já s tebou udělám takovou dohodu.

Já ti dám tohle a ty vrátíš křivoklád.

Ty si, Mark, dobí taky z lacinýho kraje.

Karle!

Už to mám dost!

Jak si přeješ, milosti.

Že jsem s nima vyběhl, co?

Vedeš si dobře, synu.

Jen žádné rozčilování. Vyletěl jsi, jako když tě píchla včelka.

Ano, otče, to bylo naposledy.

Slibuji.

Přeskočilo ti?

Prosím tě, nekřič na mě, já to nesnáším.

Dovol!

Já křičím, já?

A snad ne, slyšel jsi radu biskupa.

To si ty vem v srdci, víš?

Rušíš tady důležitý jednání. Hned pože, vy Češi jste tak protivně vážený.

Za to ty máš humor.

To je ohromně duchaplný, píchat budoucího krále do... Zadrž!

Nesnáším neomalená slova.

Hele, hele, vstávej, vstávej, nastydneš se.

Slyšíš?

Blanko!

Blaničko!

Pane Bušku, pane Viléme!

Pojďte sem!

Ono jí něco je?

Probuď se, Blanko!

Pane Viléme!

No kde jste kdo?

Blanči!

Blančík! Kde jste, kdo?

Blanko!

Agato! Věto!

Blanko!

No tak!

ať přinesou víno.

Všemu lidu Království Českého i Markrabství Moravského.

Milosti.

Co? Chtěl jste, abych četl vaše provolání k národu?

Ano.

Tak čti, poslouchám.

Přísahajme.

No pánové, nebude to na českém trůně poprvé.

A co král?

Bojíš se, pane Spočtejno?

Ne, dávám přednost chytrosti.

Posuťte sami.

Kluk je pověrčivý, má bláznivou ženu.

Vyžeňme blázna bláznem.

Na učené vytáčky, ať řekne ano nebo ne.

Mr. Hyvarius, vědec.

No?

Ale pánové, pánové!

Počkej venku, mistře.

Ten chlap je Lucifer.

A v mých službách.

Neozývá se! To nic.

Královský rozmar.

Kde je Mark Rabin?

Mysleli jsme, že jel napřed.

Klid, milosti, klid, dám osedlat čerstvé koně a...

Babu!

Onem!

Co se motáš, motovidlo?

Lanko, maničko.

Zbylo vám trochu vody.

Pan Markrabí by se rád umyl.

Já nevím, čím to je.

Já si na víno nejáno je zvyknout.

Zvykneš, milosti.

Jen přivoň, jakou má kytku.

A jak je buclaté. A rozum nemám jí.

Že mě levu rodí, leva rodí

víno. Po jádři se mi chodí jako

pál.

Ze mě pod oblou, rude víno

rodí.

Dítě, dítě, to je věc.

Máte takový, takový vám

prstíčky a hlavu.

Vysosti, malé děti nemají vlasy.

Cože?

Moje dítě naodou má vlasy.

Dovolte, milosti. Když říká, že má vlásky, tak má vlásky. On to musí

vědět. No horozeněta nemají vlasy.

Já už jedno viděl.

Má vlasy.

Áno, milosti.

Samozřejmě, že má vlasy.

No proto.

I ty by neměl.

Zouvat.

Zouvat!

No neslyšeli jste?

Já vám ukážu, jestli má nebo nemá vlasy.

Milosti, princezna už jistě spí.

No, právě proto jsme sezuli.

Můžeš si tak úplně potichu...

Viděli jste?

Běželi lidi. Já vidím vždycky krávěky.

Lucifer přišel po schodech.

Jménem krále!

Neokouněj! Pěcháme!

Máte klejt Markrabýho?

Tady ho máš!

Za mnou!

Nerad míchám veřejné věci se zábavou, pánové. Není to potom ani jedno, ani

druhé. Je to nejenom zvrhlost, ale přímo ztráta času.

Ostatně já se necítím dnes úplně.

Mě pálí žáha. Taky vás pálí žáha.

Čím to je, že mě pořád pálí žáha?

V poslední době pít léčivou vodu z Montpellier můžu vřele doporučit.

No prosím, poslušte si.

Je ukrutně zdravá.

Hroznej život.

Tak co, nedáte si?

No víno to není.

Tak můj syn se vám nelíbí.

Proč pak?

Nemá dost český noc?

Nejsme malicherní.

Ruší staré poctivé smlouvy.

Obsazuje hrady.

A to vám nevoní.

Nejde jen o nás, milosti.

Šíří se řeči, že on, pomadce potomek českých králu, je pravým dědicem koruny

svatého Václava.

A ty jen, Civandrovales, máš moc horkou krev.

Vaše věrnost mě dojímá.

Chápu. Lepší jeden Lucemburg za horama, než půl přemyslovce doma.

Ale vaše spolehlivá podlost mě nutí k zamišlení.

Ta cesta je nekonečná.

Už budeme brzy doma.

Zdálo se mi obouřit.

A kolem nás byly samé meče.

Ale děti...

Tak vidíš, tvůj sen se nesplnil.

Tady se nemáš čeho bát.

Já tu Hanbu nepřežiju.

Není rozumné, protivice králi.

Není jen rozum.

Je taky čest.

Otče.

Meč.

Vyrost si.

Jenomže trošku rychle.

Markra být je zbaven úřadu.

Doběže!

Otče!

Ty s nimi?

Proti mně? Odvěřte ho.

Neboj se.

Jsi princezna Francie.

Ať žije hrám!

Ať žije hrám!

Ať žije hrám!

Ať žije hrám!

Nemám kdy hrabat se v zemských foliantech, pánové. Proto pořádatky

zavedené Markra by jim ponechávám.

Vy, pánové, mě ručíte za majetek, který syn připojil ke koruně.

Ale to je proti ujednání. Slíbil zvrátit hrady. Připomínáš mě slabou chvíli?

Osvědčili jste věrnost.

Já jsem si na vás už zvyk. Zvu vás do sluné Francie.

Toužíte zajisté vyznamenat se po boku svého krále, ne?

Nalídli jsme.

No.

Doufejme, že Francia není tak vykradená jako Čechy.

Tak co, už má zuby?

Dívej se na tchána trochu laskavěji, ano?

Pozoruj nás, cizí lidi, co si pomyslí o naší rodině?

No...

Vysostěj, je čas spání.

A odvar z bylin.

Napijte se.

To vás uklidní.

No já se nechci uklidnit!

Nechci, nechci!

Místo pro krále, jeho milost přichází.

Tak pones, pones, pones sem.

Mně se tu líbí.

Už mě nebuďte.

Když se nevyspím, nemůžu dobře snídat.

A já snídám rád.

Jedeme špatně.

Žebráky na druhé straně. Nestarej se.

Král nařídil. Ty Tomče!

Král tě neživí ani nešatí.

Jember, jsem tvým dlužníkem.

Nevzpomínáš si ten krát na hranici.

V mého meče se nemusíš bát a s těma třema si poradíme.

Tak otevři!

Zadržte! Od této chvíle tasíte jen proti tomu, koho já označím.

Země nám revu dává, leva a pravá,

leva a pravá, víno země v házbě nech.

Milosti, můj pán Albrecht de la Scala z Veronitě prosí, aby zbytvě u jezera stál

na jeho straně.

Za kolik?

Ale, tvůj pán shodnul.

Nebo že by začal šetřit?

Milosti, válka už trvá dva roky.

Mě to taky unavuje.

Dobrá, budu u jezera.

Bartolo mě ji zvél je a senitě prosí, abys u jezera tasil meč po jeho boku.

No dobrá.

Budu u jezera.

Celá vélie ti děkuje, milosti.

Ke komu se vlastně přidáme?

K vítězi.

Ujišťují vás, že opak je daleko nepříjemnější.

Ale zaplatili nám oba.

Tomu, kdo prohraje, vlastně nemám nikdy příležitost peníze vrátit.

To jim stačí.

Musíme myslet na zadní kolečka, ne?

Další peníze.

Co si přiješ?

Ty mě nepoznáváš.

Blanko!

Blanko!

Já jsem se na tebe hrozně těšila.

Já už jsem to nemohla vydržet. Co tady děláš? Já jsem si pro tebe přijela.

Ty nejsi rád?

No jsem, ale... No, ale?

No víš, já...

Já mám teď strašně moc práce.

Napřed musím podpálit a pobořit pár měst.

To musíš všechny ty města zapalovat sám.

Ty škrábeš!

Milosti!

Milosti!

Země ti posílá meč.

Co je s ocem?

Vítězí. A země pustne.

Co mám udělat?

Řídit se vůlí národa.

Aby ti nebyla jednou připisována nečinálho stejnost.

Milosti! Zrada!

Odhoďte zbraně!

Kdo to řek?

Co je?

Neumíš mluvit?

Kde jsi? Ukaž se.

On nevidí.

Ale vidím. To je bezrádče vidím.

Nesi, pojď sem.

Tady.

To jsem já.

To jsi ty, synáčku.

Ukaž, co umíš.

Nemá meč.

Ty nemáš meč?

Ne.

Já nejsem lupič trůnu.

Tak k čemu ta maška ráda?

Otče, nevzpouzej se.

Nikdo tě nemá rád. Proč?

Nikdo si tě nepřeje.

Jsem povazaný.

Jsem korunovaný.

Ne pouhá koruna.

Cnosti zdobí krále. A tak ukryl se spod křídla církve.

Otče, já... Dej si můj syn!

Dívej se na syna laskavěji.

Pozorují nás cizí lidi. Co si pomyslí o naší rodině?

No, nemyslí si.

To není jen tak, ale vem si to.

Stejně nejsem pro sedavá zaměstnání. Mě baví rozhrabávat cizí ohně.

Železnou rukou!

Poctu králi!

Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.

A teď už budeme pořád spolu.

Obávám se, že máš pravdu.