Original subtitles

Už je to víc než 20 let.

Psal se rok 1943.

Jména a pojmy z té doby se pomalu stávají legendami.

Dnes je známo místo, datum a čas.

Tehdy to byla akce pod krytým jménem Václav. Vše ostatní bylo hlubokým

tajemstvím. Letadlo startovalo v prostoru Žitomir asi 30 kilometrů za

frontou. Na kompasu byl kurz Západ.

okupované Československo, protektorát Čechy a Morava.

Protektorát, kde si Heidrichiáda vyžádala tisíce mrtvých a vězněných.

Spojení s moskevským vedením strany bylo přerušeno.

Ti tři je měli znovu navázat.

Bylo třeba najít hrdiny ocelových nervů, dokonale vycvičené, kteří by dokázali

vyřešit i nejsložitější situace.

Ale takový prostě nebyly. Byly jenom obyčejní lidé, ochotní podstoupit to

obrovské riziko.

Třeba Štěpán.

Seskočit poprvé v padesáti, to je skoro neúc tak stáří.

Štěpán to dokázal.

Jeho bojištěm bývaly stávkové výbory, tábory lidu.

Znal spousty soudruhů, desítky adres, proto ho vybrali.

Honzu odvolali z fronty a zeptali se, jestli chce dělat velitele skupiny.

Řekl, proč ne, umřít může člověk než jednou.

Třeba se ještě podívám na Spartu.

Karel studoval v Praze na technice, pak utekl do svazu.

V Moskvě pracoval v rozhlase a teď dostal na starost kufl s vysílačkou.

Když všechno dobře dopadne, seskočí ve svém rodném kraji.

Je ti holko, co?

Člověče, od náma je snad okreska, že to tak drcá.

Mě nějak blbě.

To já znám, to je ze strachu, to já mám taky. Ty jsi toho tak nalítal.

Honza, ten se má.

Ten to prospí.

Já nespím.

Přemýšlím, jak se řekne německy.

Žižkov. No, jestli si zapálíš, tak se to nikdy nedozvíme.

Já vím. V tomto okamžiku jsou ještě tři.

Tři živí, průměrně stateční a v celku ve všem obyčejní lidé.

V Moskvě prodělali kurzy. Vědí, co musí být napsáno v kenkartě, na co je

pracovní knížka, jak vypadá kmenový list, kolik gramů masa je na ústřižek A.

Vědí vlastně všecko.

A přece neznají nic.

Tam někde v dálce před nimi, mezi šesti miliony lidí,

Je pět nebo deset soudruhů.

Těch, kteří zatím přežili.

Soudruhů, k nímž se sbíhají nitky boje.

Tak što?

Ničeho. Čes čas svoje doma.

Doma.

Tam ktonivud jest?

Jo, dcerka.

Dočka.

No, možná i vnuk, neznám.

Dobereš s sebou?

Ať se vozí.

Stejně se ti vdala.

Zdena.

Tohle je tady.

Kolikrát jste již vyprávali?

Dneska skáču po třetí.

Přegotovte se.

Ano, už je to víc než 20 let.

Jména a pojmy z té doby se stávají pomalu legendami.

Ale tehdy to nebyly legendy.

Tenkrát byly hrdinství a zbabělost stejně prosté, jako hrdinství a

zbabělost dneška.

O tu do města je to přesně půl hodiny.

Támhle do toho lesa jsem chodil s tátou na houb.

Pojď houbaři.

Třikrát Praha.

Prosím.

Hej, vítám!

Stůjte!

Rychlík do Prahy je v příprave odjezdu z 5.

nástupstvě. Co tady děláte? Pojďte sem.

Nechtěl jsem to obcházet.

Pospíchám z těch... Z Radovic.

To nevíte, že se to nesmí? Ukažte legitimaci.

Prosím.

Vacek, jsi přece Vacek.

Říkali, že jsi utekl.

Pěňka, člověček, kde jsi stary vzal?

A kde jsi vzal tohle, co?

Kto ví, něco dělat musím.

Ty bys taky musel.

Neču. Jsi blázný.

Co jsem ti udělal, Karle?

Podívej se. Drž hubu!

Ty mě chceš udělat kvůli blbý uniformě?

Když jsme spolu chodili do jedné třídy.

Podívej se.

Pojď se!

Hraje hudba.

Co je?

Odkud jsem známý je?

Kdo to byl?

Ten nic neřekne.

To je v pořádku.

A že je plešatý, na tom vůbec taky nezáleží. To u nás výměn bydlel domovník

dole, měl hezkou ženskou hudbu, ale byl taky plešatý.

Ahojte, kontrole.

Zahradní 12, Chuchlem. A okres?

Smichov.

Jak dlouho máte tu legitimaci?

Tři měsíce. Datum tam máte.

Odkud jedete? Ukažte mi, prosím, jízdeňku.

Prosím.

Pojďte se mnou, kveliteli.

Jak myslíte?

Pojď!

Pojď!

Přece ho tam nenecháme.

Hergot Karle, musíme pryč.

Zpamatuj se, chlape.

Prosím tě, pusť mě.

Rozumíš? To jsem všechno zavinil já. Prosím tě, pusť mě.

www.hradeckralove.org

A až nikde střípnou mě, tak taky zahneš, co?

Když tomu tak chceš říkat, tak zahnu.

To jsme teda začali jako pěkní grázlové.

A co chtěl dělat Střílec?

Střílec měl možná tam na nádraží.

Jak to víš?

Co když to byla náhoda?

To bych musel zabít na potkání.

Jdeme. Musíme pryč.

Ale to byl přece spolužák.

Možná, že jsem ho měl zabít.

Ale vždyť mi nic neudělá.

Já se na to asi nehodím.

Kdybys dokázal střelit po klukovi, kterým jsi chodil do školy.

Štěpáne.

Štěpáne.

Co je s tebou?

Nic. Člověče. Můžem dál.

Ty jsi úplně vyřízený.

To by tak scházelo. Pojď.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Hledáte někoho?

Můžeme se napít.

Co můžete?

To je barunky.

Potřebujeme se dostat do Prahy.

V stanice je tady kousek.

Tam nemůžem.

Prostej vlastně.

Na tom teď snad nezáleží.

A to chcete čekat tady? U nás? Nebojte se.

Hamoučka!

Počkejte.

Jděte.

Vedle, Hamoučka!

Heil Hitler!

Ty koni, to jsem já!

Fuj, to jsou vtipity.

Kam utikáš?

Řekni starý, ať si přijde pro kůřata.

Jo. Vtipit!

Vidíte, tady chodí lidi.

Pojď, půjdeme.

Zůstaňte tady.

No, jsem posedan, no.

Každý jsme nějakej.

A moc se neusmívejte, člověče, za takovýhle věci stavej ke zdi.

Celý národ ke zdi nepostavěj.

Někdy to stojí za to.

Herkot vy se cítíte.

Takovýhle keci mám moc rád.

Jsou kontroly?

Náklady ne, ale nádraží jsou hlídany.

Já o vás nesmím vědět.

Se bojíte nebo co?

Že co?

Vždyť přece sloužíte Němcům.

Zásobujete frontu, že jo?

Hargoc, člověče, vy máte řeči, jako byste spadl z nebe.

Odkuď vlastně jedete?

Odtedy z Prčíce.

Před týdnem tady zastřelili chlapa na trati.

Taky jsem slyšel.

Už musím spát.

Jak se chcete dostat z nadraží?

No, to nevím.

Dí do hajzlu, děvenko, di.

Vláda protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle paragrafu 1 odstavec 1

nařízení řížského protektora.

Paragraf 1 odstavec 1.

Zakládatí nové chovy králíků je zakázáno.

Odstavec dvě.

Počet chovaných králíků smíčeně ti tam, kde se již králíci chovadí.

Prosím vás, Zelenohorská, kdepak mám vystoupit?

Zelenohorská, to nevím.

To je teďka Wilhelmstrasse.

Já tam taky vystupuju.

Vy nejste z Prahy?

Ne.

Dále.

Já půjdu ještě někam na pivo.

Poslyšte, mě se nemusíte bát, já jsem poctivý člověk.

Neprodal byste nějaký vajíčka nebo kousek špeků?

Dobrý den.

Dobrý den.

Co byste dál?

Uhrovy jsou doma.

Jo, to já nevím.

Počkejte!

Nepodržel byste mi to?

Uher už tu teď nebydlí.

Podstěhovali se?

Jo, na Pankrát.

Uherová taky? I s klukem.

Kdy? No, to už bude pomalu půl roku.

No, že tam mají tu cedulku.

To si tam nechal ten pán se tu teď bydlí.

Promiňte, je pan Prokop doma?

Skočil si na poštu, vrátí se za chvilku. Ale můžete na něj počkat, pojďte dál.

Jestli dovolíte.

Se prosím poslejte a plminete na okamžik, já mám na pletně jížku.

Trochu hudby?

Děkuju.

Většinu.

Většinu tady není nic jiného.

Vůbec? Jo.

Vítejte, že člověk nevěděl.

Tak co? Nic.

A co ty?

Frontauer je zavřený.

Člověče, já to nerozumím. Ty lidi snad ani nechtěj vědět, že je válka.

Ale mě dostali. No a?

Dostal jsem.

Ale co?

Aspoň jsem to vrátil za Honzu.

Potřeboval bys do tepla.

No, fajn.

Hned zítra půjdu nahrát k Frankovi na kafe.

Lápče, pojď sem.

Chceš si vydělat pěti koruny?

Chci. Znáš pana Landu?

Toho, co zabřeli?

Na svých 45.

narozenin přijal zastupující řížský protektor SS Obrstgruppenführer a

generál Obrstpolicie IG přítomnosti SS Gruppenführera státního tajemníka Karl

Hermana Franka a ministra doktora Berče delegaci dělníků a sedláků z Čech a z

Moravy, kteří mu vyslovili blahoksání jménem pracujícího obyvatelstva.

je heslo výstavy, kterou uspořádala Česká Liga proti bolševismu v pavilonu

Myslbeka v Praze na Příkopě.

Výstava, kterou Česká Liga proti bolševismu tupuje do druhého roku své

činnosti, je sestavena z autentických fotografií.

církevní slavnost u světcovy Sochy na Karlovně Mostě.

V

České

Lucerdy se ztomáždila česká mládež k manifestačnímu projevu, který uspořádalo

kuratorium pro výchovu mládeže pod heslem Jde o budoucnost všech, rozhodni

se. Generální referent kuratoria doktor Tojner vybrcholil projev slavnostním

apelem mobilizaci všech duchovních sil Českého národa proti bolševismu. A

společným zpěvem z dnešného chorálu svatovácovství vyznejeme naší pevnou

hýlu konečné vítězství.

Naši!

Kdo jsi to vyváděl, člověče?

Jdem.

Já už tě samotného nikam nepustím.

Pojď, pojď.

Dobrý den, paní Hedlova.

Dobrý den, pane Hradecký.

Heda je vzadu.

Co mu chcete?

Je tam sám.

Edo, ale já už nemůžu dál... Ne to nejde, Štěpáne, oni jsou pořád

prohlídky. A jestli mě nechceš dostat do Malheru, tak prosím tě, ty pryč. Ale

kam? Máš aspoň nějaký spojení?

Nemám.

S nikým jsem nemluvil. Už dlouho jsem s nikým nemluvil.

A nechci.

Chceš říct, že tě taky dostali?

Musím si hlásit na gestapu.

Každej týden.

A když nikoho hledají, tak rovnou jedou taky za mnou. A to nemám nikoho na

svědomí.

Nikoho štěpáme, ale jenom proto, že o nikom nevím.

A nechci vědět.

Protože se bojím.

Nevím, jestli by to ze mě nedostali.

Ti nepřeju poznat, co je to, výsteh na gestapu.

Myslíš, že ty bys dovedl mlčet?

Všechno bys řekl, všechno, jako řekli jiný.

No tak, to abys mě teda šel rovnou prásknout.

Tak proč jsi tam nezůstal?

Tam jsi mohl něco dělat, ale tady?

Válka se vyhrává na frontách, ale tady nikdo válku nevyhlásil.

Jak to?

Někdo ji přece vyhlásil. A všichni poctiví český lidi... Všichni poctiví

český lidi.

Tak mi řekni, proč ty poctiví český lidi chodějí do biografů a zpívají německý

šlágry.

Protože to chtějí přežít.

Teď jde o to jenom to přežít.

Neť hlej si iluze, že tady něco vybojuješ.

Teď nevím, já nevím, jestli tím mám na dodržky nebo co.

Tak teda podle vás, všichni, co jsou mrtví, i všichni, co se prali s

fašistama, to jsou blbci, že?

A chytráci to přežijou, co?

Líp to přežít.

Když chcípnou propár z kořelých vagónů.

Nebo kvůli Heidrichovům. Co to mělo za cenu?

Vždyť to je fanatismus, Štěpánek, uvědom si to.

Kdybys tady žil, tak bys mluvil jinak.

Tak si teda tady žij, Hedo.

Štěpánek, křivdíš mi to.

Já tě opravdu nemohu.

Víš, kdo tady byl?

Podívej.

Ty myslíš, že?

Celou dobu tady stojí.

A proč jí něco neřekla?

Co pak jsem mohla přes dvorek?

Byl by mě viděl.

Ujde za ním.

Tak na co čekáš?

Běž!

Já už nemůžu dál.

Dej to sem.

Pojď pryč.

Kde ty lidi ten klas zberou?

To byla chyba, že jsem byl v Leningradě.

Že jsem viděl, co lidi dokážou.

Tady není Leningrad, to jsou Čecháčkové.

Máš teplotu?

Musíš, musíš někam lehnout.

Jinak se z toho nedostaneš.

Já se nesmím složit.

Kdybych se jim dostal do rukou, co pak víš, že si dokážu mlčet? No a co?

Všecko už můžu jenom zkazit.

To je konec, Karle.

Co blázníš, čepáne?

Znat se nechceš odprásknout.

Ale to přece... Proč myslíš, že jsem poslal starýho chlapa?

Že se se všema znám?

Teď je to zbytečný. Všichni jsou o smrti nebo na gestapu.

Jde pak, Karle.

Já nejsem hrdina.

Já bych mohl ještě všechno prozradit.

A ty si myslíš, že tě nechám, co?

Musíš.

Jsme na frontě, to je rozkaz. Na frontě si taky riskuje.

Jednou jsi riskoval a víš, jak to dopadlo.

No tak, jen jdi.

Jdi nestůj tady.

Nebudeme se přece loučit, tak jdi pryč, jdi.

Já nemůžu.

Já to nedokážu.

Já jsem jenom žvanil.

Pojď. Musíme někoho najít.

Budeme, budeme za Zdenou.

Alonzovou Zdenou.

Dobrý den, co si přejete?

Hledám slečnu Horáčkovou, Zdeňku Horáčkovou. Jestli vám to nevadí, že se

teď jmenuje Kalábová, tak vám ji zavolám.

Ne,

ne, ne, to bude omyl. Co se děje?

Zdeno! Ne, ne, ne, nebojte ji.

Promiňte.

Posaďte se tady, prosím.

Zdeno? Co?

Někdo tě hledá.

Někdo? Kdo?

Prahčel sebou na schode.

Kdo to je? Nevím. Zavři dveře.

Vy jste Zdena?

Odkud mě znáte?

Honza.

O vás pořád mluvil.

Prosím vás, otevřte okno na ulici, ano?

Prosím vás.

Ty ho znáš?

Ne.

Já nespím.

Puste to z hlavy.

To při kontrole ho.

Byl první.

Na zadě.

Ale... Tam v Moskvě měl někoho. Vidíte?

Že nečekal jenom na mě.

To víte, že nebyl svatý.

Ale už na to nemyslete.

Máma umřela.

Já byla sama.

Prosím vás, neznáte pana Valina?

Neznám. Poptejte se ve vrátnici.

Mánové, jsme bez proudu. Jak to bez proudu?

Ježiš, tak já zase přijdu pozdě na všechno.

Děláme, co můžeme.

Od kdy nosíš brejle?

Ty jsi měla vždycky takový pitomý fóry.

Pani Vosecká!

Copak?

Pani Vosecká, u Kindlů máňci budu.

Děkuju.

Malásková. Jo, zamíchali s tím jedna radost.

Nemáme spojení.

Občas se sice... Občas se sice

něco semele, ale to každý na svou vlastní pěst.

Je to vidět až do talíře.

Dáš si ještě?

Kuju.

Petře, já už dál nemůžu.

Člověče, kdybych aspoň věděl, co mám dělat.

No, tak já bych tam napřed dolil tu rajskou a pak bych se na to pořádně

vyspal.

S tebou byla vždycky legerace.

To se s ním nasmíješ, co?

Karle, ty si udělal, co jsi mohl.

Teď by ses měl někde schovat.

K bratrovi na Vysočinu bys mohl. Ne.

Aspoň na pár týdnů. Ale ne, ne, to nejde.

Hanka myslela, jako že bys tam mohl lovit koroptvičky a přepelky. Prosím tě,

nech toho. Nech toho, nech toho!

Já tady zůstanu, rozumíš?

I kdybych tady měl chcípnout nebo někoho vodilet.

Promiňte.

Promiňte.

Tak to někdo vypnul.

Tak co?

Já jdu pro zámečník.

Nikam nechoďte.

Možná, že nemají na zaplacení, však to znám.

Tak to můžou říct, proč ze mě dělají volat.

Pojďte, já vám to zaplatím.

Měl skliku, že to byla malásková, ta snad nic neřekne.

Jo, hochu, to není byt pro špiony. To je výkladní skříň.

Hele, něco jsem přinesl.

Doufám, že ti to pomůže.

Kdo ti to dal?

To víš.

On se ti podepíše.

Našli jsme to v šatně.

Hergot, to znamená, že tady něco je?

Že existuje někdo, kdo by nám... A ty jste mu nevěřil?

Slověče, už skoro ne.

Hm, už se ti povedlo.

Já jsem Karel.

Štěpán nemohl přijít.

Pojďme jí dát.

Něco jsem vám přines.

Copak?

Českej národ neskoná.

Kde jste to vzal, člověče?

On je v každým klubu nějakej, ten Zezník a už z nás.

Koukám, že ještě závodíte.

Jo, Tour de France, Žatec Louny.

Až skončí válka, bude ze města řeček.

No tak to by měla skončit brzo. Už kvůli vám, že?

Taky děláme, co můžeme.

Zdena.

Zrovna dneska schořil hlavní kabel a stáli jsme někde na půl hodiny.

Celá fabrika.

Tak už jsem tady.

Tak co? Je to v pořádku.

Našel byt, pozdravuje vás.

Tohle vám posílím.

Dobrý.

Tohle přece kreslil Franta Uhel.

A jak je to starý?

Tři týdny.

Tohle nemohl kreslit nikdo jiný než Franta.

Dobrý den.

Dobrý den.

Byl to jste vy?

Něco bych od vás potřeboval.

Nepamatujete si, kdy zatkli Frentu Uhra?

Člověček, já vás vůbec neznám. Rozumějte, já to potřebuju vědět, kdy to

bylo přesně.

No, to už je půl roku.

Na jaře, okolo velikosti. A vy jste byl u toho?

Ne, Uhra zatkli asi ve Fabrice. Tady sebrali Uhrovu a kluka. Říkal vám to

někdo. No ne, ale proč by ho nechávali, když... A hele, zajděte si za jeho

sestrou.

Copak ono je v Praze?

Děkuju, na shledanou. Na shledanou. Mě taky se do vkuslečnou hrová.

Štěpáne.

Chci můj cvento.

Já o něm nevím.

Mě přece nemůžeš lát, Mařenko.

Já nechci.

Mít někoho na svědomí.

Víš, co je s Božkou a s klukem?

Odvezli je do koncentráku.

Ale já vím, že Fran tu nedostali, já to vím určitě.

To všechno stejně nemá cenu.

Stejně vás všechny zavřou, prosím tě.

Já nechci nikoho přivést do neštěstí.

Marinko, pro boha, musíš mě pomoct, nebo? Dobrý den, jedno pivo bych chtěl.

Pivo není.

Tak sodu, prosím. Prosím.

Co jsem měla dělat?

Znám jenom vás.

Štěpán Delfrantův, nejlepší přítel, za něj ručím. Měla ses napřed zeptat.

Další, prosím.

Vy

jste

doktor Gruber?

Ano.

Ta sestra překážela mi.

Posuňte se.

Znáte Frantovu hru?

Máme jen dvě minuty.

Co chcete?

Musím se spojit s vedením.

Existuje přece, ne?

Myslíte, že já to vím?

Říkal jste, že máme jen dvě minuty, doktore. Já musím najít spojení.

To chcete hodně.

Tohle užívejte.

A za tři dny se přejďte ukázat. Děkuju.

teď se jenom přežívá.

Co jsi chtěl?

Byla za mnou u hroba.

Přišly dva soudruzy z Moskvy.

Noviny jsi viděl?

Tak to je jeden z nich.

Další, prosím.

Dobrý den.

Dobrý den.

Tohle jsem užíval a dneska jsem si měl ukázat.

Sestru, jděte se podívat, jestli je Röntgen volný.

Máš tam volno?

Děkuji. Už skončili, je tam volno.

Jděte chodbou doleva a tam za rohem je Röntgen. Pojďte tam.

Vám dá tartu?

Snad jí má osm.

Štěpán nemůže. To jsem pochopil.

Ale musíte za ním ještě dnes zajít.

A víte, kde je dupo? Ne, to je máma staničko na plzeňské trati.

Zítra ráno v 7.30 tam před nás až jim bude stát člověk a bude pumpovat kolo.

Heslo je.

Kde je tu hospoda? A on řekne, ve středu mají zavřený.

To je všecko. Ve středu, to si budu pamatovat.

Co tu děláte?

Měl jsem si tady zapomnět čepici.

Vy jste byl na rentgenu? Ano. U koho? U doktora Berinskýho.

Na prosím.

Slyšel něco?

Asi jo.

Sedí tam na chodbě. To byla náhoda.

Alech slyšel to. Musíte všechno odvolat.

To bohužel nejde.

Jak to?

Nemám adresu. To znamená, že do toho Dubova přijde vaše spojka?

Že ji můžu sledovat.

To musela být náhoda, počkej.

Pořád tam sedí.

Co z toho, že sedí? To může sedět ještě hodinu. No co jste tedy dělal?

Chcete diskovat, že zítra chytnu vaši spojku?

Ten chlap musí zmizet.

Zbláznil jste se.

Přece byste ho nechtěl. Co když nic neslyšel? Myslíte?

Počkejte.

Slyšíte mě?

Slyším.

A co na tom? To neznamená, že to půjde hned udat.

Jak víte, že nepůjde?

Nevím, ale musím tomu věřit, co mi zbývá jiného.

Hm, já jsem tak jednou věřil a přišlo to moc drálo.

Přiď by to byla vražda.

Víste, doktor, já vím. Ne, to s tím nemá nic společného, ale všecko, co děláme,

ztrácí smysl, jakmile zabijeme prvního nevinného člověka.

Myslíte, že v téhle válce padlo málo těch nevinných? Ano, ale to vám ještě

nedává právo, abyste... To je moje věc.

pravou zvětšinu.

Za ráno v 7.30. Ano. Na stanici Dvoch bude čekat.

Další, prosím.

Prosím vás, sestro, já už nemůžu čekat.

Musíte počkat na kartu.

A můžu se aspoň zavolat? Dala chvíli a to je to. Mějte ji vám.

Prosím.

Co po mě chcete?

Tak se na to podíváme, sestro.

Zat už čekáme dost dlouho, ne?

Počkejte.

Teď už je to vaše věc. Jen tady zůstaňte.

Tak co, jak je vám?

Můžete mluvit?

Pamatujete, co se vám stalo?

Proč na vás vystřelili?

Slyšíte?

Slyšíte mě?

Nevím. Nevíte. Jak to, že nevíte? Co jste s ním měl?

Kdo to byl?

Tak mluvte, člověče.

Mluvte, rozumíte mi?

No tak.

Nevím nic.

Kde je tu hospoda?

Ve středu mají zavřeno.

Já jsem Štěpán.

Kdy jsi přijel?

Šel jsem pěšky.

A ten druhý?

To nevím.

Tak pojď.

Podrž to.

Tak jedem.

Já už na tom neseděl 20 let. To bude dobrý.