Original subtitles

Děkujeme.

A podíl jsem se, dnes už dost, teď mám jako třeba žený.

No puste, a co jste zač?

Ty říkaj venčuj. Já jsem Mika.

Zámru. Ten třep. A odtěp nechte tady.

Ty sekeri taky.

Vítejte, tulářky. Jste jako ptáci.

Nemí, že ho nabysleží.

Tu sekiru tady nech. Musíš tu zase, šelmo, nebo budeš, pokradeš.

Mylíš se mi střesně, finviný.

Á, báníc kláři, tak bylo dnes hutí.

Jako v pekle, mám šízení pra... Prosí nám, je dobrá? Dej mi ukousnout.

Táhni pryč!

Mně se zdá, že máš na tváři vypálený cej.

Ty mě máš co poročit!

Pusť mě ven nic, místa je tam pro všechny. Já jsem tady rychtář!

A jako burtmister!

Cháni!

Prvám do tebe!

Černanýho kohouta! Na střechu to můžu jíst!

Co je to tu?

To je švěc Bárta, milosti. Já jsem si tři ženy uřvali, dovolím ženu,

nebožíčku. Já jsem hodila do vody, abych se trochu prospala. Pojď, ty pančká

noha. Ach, ty porco porcačione, lezeš jako moucha z pomíjí.

Nestýdíš se pít svou ženu, ty už hráče obselá? Co?

Můž je pánem své ženy.

Já jen dvakrát po písku přetřel. Víš, kam patříš? Do krády!

Odpuste ho, milosti, už je potrestán dost.

Dobře tak, jdi už a netepej ženu. A neužíraj se, aby obraz všemohoucího pána

Boha nebyl v tobě zmazán.

A jestli spíš po druhé, polej ho zas.

Mám to s těmi už hralivý trápení. Pan tatík si jich tu ze nevšímá. Pan pije

víc než dva. Tak ho polej taky.

Kaš, použij ty! Co tu děláš? Náš firma ujídáš a ty si jim sloužíš? Domů!

Pojď, ať se učití!

Což tyhle jemné, benácké rukavice.

Hračně si přičíšnout, jak příjemně voní. Dobrý večer, pane Cechmistře.

A podívejme se, mestro Karl.

Jaká čest pro naší osadu.

Hledám zedníka, dva kameníky a tovaryše balíře, který umí rajsovat na majetě z

grafito. No tady u vás se najdou lidé na všechno.

Dobrý večer, holubínko.

Nestojím o mladýho, natož o takovýho starýho moškrdu.

Dostal jste to, přítelíka, ale patří vám to. No, což.

Neračte se horšit pro jejines dvořáctví.

Namlátím jí doma. Proč pak?

Taková srčná děvenka. Já jsem to liftář a jako burkmister.

Jseš burkmister a co si zlobíš? Ta žena je nemocná a jde do špitálu. Ještě by

nám tu umřela.

Nic jí není, jen nějaké vodnatelné narudí. Do rána jí bude dobře.

Vidíš, že nemůže jít. Pust je. Tak jdi.

Stav bývaj, mošolína, nevodě papošenu.

Do milosrdenství Boží smilujte se nad

nejubožejší.

Když se pořídíš, dostaneš zas.

Všechno zařídím pro vzácného pána, i kdybych měl její lásku přičarovat. Tak

to nemusíš. Na tou hubu výmluvnou spolehám víc.

Vysrápile!

Ty netovali šarážné doklády. Jedna sebe.

A budou tam sedět tak dlouho, dokud nebudou sobě podávat ruce a říkat si

buon amici.

Nikdy by tam měli sedět! Celý týden!

Hni sebou, ty měchu hříšná a zazvoň k večeři.

Bylo tam taky něco pro mě, drahá paní Afro?

Zase s knihou.

Ty žiješ, bratře Bonifáci, jako bys chtěl zítra umřít a studuješ, jako bys

tu chtěl žít věčně.

Nemám rád tu cházku povětrnou tam venku.

Dělám noc v luku.

A či den, ty?

Odpusť pámu, abych neklel.

Musíme je tady mít.

Nám je každý ten groších dobrý.

Naopraví.

Všechno se to bortí a sype.

Střechy děravějí.

Jen není také divu, když už klášter s kostelem stojí bezmána čtyřista let.

Ale já chci mít klid a ticho. No, no, nebublej, nebublej.

Jak patrno už v té staré zříceni některá tak pomalu do země zapadá, zůstaneme

jen sami dva a budeme si věrní.

Viď, ty moje druhé srdce?

Já vám, milosti, budu také věrně sloužit. Neč hereš, ty vříšný měchu!

Jen si vzpomeň, jak jsi nám tu dlouho běhal bez řeholní sukně. Nejsem mnich a

nebudu mnich, ale už vám nikdy neutočím.

Nesmýšlej sobě, ty kadečko nemravná.

Svatý Petr byl starý soldát a padl, jen když se ozvala děvečka.

A až se nějaká mizerná ženská larva ozve, tak padneš

zas i baňatý soldát.

Bóni a míči, pacholku, slyšíš, bóni a míči, bóni a míči.

Rozino, pádenku šťastná, víš, jaké cty se ti dostalo.

Pan cechmistr Karl, ten bohatý stavitel ti vzkazuje, chceš-li ho, že stačí jen

prstem chýbnout a snesetí na ti zpomenem.

Proč se mě polila, co?

No, jak mám blčíc?

Dármé nonosíš na hodle blčíc zub.

Ty draňke jeden!

Čert je v tobě!

Bračice jedna! Kroutí se jako povětrnice! Je tu jen pro pološení,

nestoudnice! Za to ty už by ses měla modlit na růženci, nebo ti jenom čert

odnese!

Kohože má čert odnést, ty ďáblův spratku?

Sebraňče proklateň!

Čert ví, kdo byl tvůj táta!

Sebraňče!

Kde jste pořád tu? Maminko, maminko, Afra nadávala, že jsem sebranec. Kde,

kdo mi to říká?

Druhým jsem nevěřila, ale stará Afra to musí mět, bydlí tu přes dvacet let.

Co tě to napadlo?

Povězte mi pravdu, maminko.

Co bylo s mým tátou?

No, jsi už dost velká.

Teda, no...

Kovář není tvůj táta.

Je nevlastní.

Tvůj táta byl tu ve dvoře a umřel už dávno. Kovář není

můj otec?

Oli, kdo má paní matku?

To přece není Sebranec.

To víš, že ne.

Maminko, paní maminko. Jen když mám vás, maminočku moje.

Tak neblázní.

To je šum.

Takhle ty ctíš svýho otce? Nejste můj otec! Jste cizí chlap! A jestli ještě

budete být paní maminku, poliju vás jako každýho užralce!

Tohni ty dračice! Co se k tomu považuješ? Tak já jsem ti cizí chlap!

A co Markéta?

Ty myslíš, že ona je tvoje máma?

To jsi se povedla!

A co jsme si to vychovali?

Pojď, svléknu tě, abys nenastavil!

Co tu, děvče?

Co se stalo?

Pověz?

Řekněte, milosti, jsem opravdu sebranec.

Mě paní matka nikdy nepolíbila.

Proč ne?

Proč ty tulačky a žebračky svoje děti objímají a líbají?

A proč já se na žádný polivek nepamatuji?

Pro spasení Boží milosti. Řekněte mi pravdu.

Už by asi nemělo smysl, abych jí déle před tebou tajil.

Víš, děvče, pravda, to je studna pání.

A musíme mít odvahu z ní pít, i když nám někdy svírá hrdlo.

Před osmnácti lety nalezel jsem tě na prahu našeho kostela, když jsem se

vracel zítřiní.

Dál jsem tě na vychování kováři, A rukavičníci, kteří sami neměli dětí.

Víš, děvče, nenaříkej sobě, mohlo to dopadnout mnohem hůř.

A tvá matka jistě nebyla bez lásky, když tě kladla na náš práh.

Poděkuji za to.

I bohu, že tě při životě zachoval.

Jsi jako by naše.

A u mě vždycky najdeš útočiště.

Buď pochváleno jméno páně, milosti. Á, to jsi ty, ten vruto birbone.

Hrvali jste se a kousali jak psi pro kardy.

Je mi to upřímně líto, že jsme vás pohněvali, milosti. A taky proto, že

jsem vám chtěl nabídnout něco lepšího pro sklárnu, než ta nanicovatá kolečka

do oken. To moc nevynáší. A co umíš?

Umím s benátským sklem, milosti. A chtěl bych to tady zkusit.

Co?

Ty umíš s benátským sklem?

No všem, jak by ne, vždy ses narodil pod lvem svatého Marka.

Venecia mia bella.

Už ani nevím, jak hřeje italské slunce a jak vypadá naše modrá obla.

Pojď dál.

Tak mluv, Nikolo.

Ty že umíš ty jemné nitky ve skle a ty filigrány?

Umím. A to by zdejší lidé jistě dobře platili.

Jen si by to nechtělo příliš mnoho peněz.

Ne, tak mnoho. Tolik váš klášterní poklad jistě snese.

Náš poklad. Můj předchůdce, dej mu pámu věčnou slavu, mi to zanechal jen dluhu

jako kvinti a proto je nám každý grošík dneska dobrý.

Ale to benácké sklo, to by bylo něco.

Celý klášter bych dal opravit všecko jako nové a tobě bych dal dvacet grošíků

týdně místo sedmi.

Pojď se mnou do hudě a povíš mi, jak se to dělá.

Pochváleno budí jméno páně milosti.

Až na věky.

Pojď malý, pojď, nechej těch pivosrkačů tady.

Odvezeš mě cihly na količku od pivováru, než je odvozíš trochu toho zvýšeného

tutý odpotíž. Cihly?

Cihly. Děku řád.

Pojď ti, Nikolo, pověř si nám, jak se dělá to 12.

skoro.

No.

Zatím ještě nevím, jak se to dělá, že ty sklenice jsou jako zlatem poprášené. To

by se muselo zkoušet.

Ale ty niti ve skle, to vím. Tak se dej hned do práce, já ti důvěřuju, Nikolo.

Představte si, jak se budou Pražané divit, až se dovědí, že v klášteře u

svaté Anišky umí dělat binácké sklenice.

Dej se hned do toho, Nikolo.

Tady to Aniši ti pomohou. Smohem.

Už se nevrátí.

Hromoval a nadával, že se po světě nepotáhne s takovým línským kamenem na

krku. Co se mnou teď bude?

Zajdu tu někde za plotem, Jakope.

Na umrdení nevypadáš.

Milosti, smilujte se nad chudačkou.

Může nám zametat podlahy a dvůr, až se uzdraví.

Máš pravdu.

Aspoň tu nebude jakého nahnojiště.

Běž a řekni staré Strakovi, aby ji vzala zatím k sobě. Její odpustím nájemně.

Zaměstnance.

Nevyhledneš z okna, když ti večer zpívám.

Všechno je na tobě věkné.

Oči, ústa, vlasy.

Všechno bych na tobě objevoval.

A ty mi nedovolíš.

Proč vy vlaši děvčatům při frejování tolik lžete?

Na vaším neohrabaní piláti spříkají ženské tváři kratšej, když jich chtějí.

Úni mi z cesty, ať ji pošlém.

Ty hodná rodina, o všechno ses mi postarala, a teď i za mě pereš.

Až se vdáš, budu ti sloužit. I mlč, nemluv mi o vdávání, ani za nic.

Ti z nich chlapi jsou surovci a užralci. Podívej se na sebe, vyrodi to třeba.

To jeho oči mi udělali.

Přijel k nám do vsy, chodíval k našemu plotu a díval se na mě tak dlouho,

až jsem ty jeho oči všude viděla.

A nakonec jsem šla za ním jako zmámená.

Co pak?

Mají oči takovou moc?

Prostý den.

Přijď dnes tři hodiny po slunci k přívozu.

Karamíja.

Proč na mě vždycky tak hledíš?

Mám tě rád.

Jako jiní. Ne, tak víc.

Kdybych věděl, že máš ráda jiného, zabil bych ho. A tebe taky.

Tak tě mám rád.

Nikola.

Já nemám čest.

Nevím, kdo je můj otec.

A matku taky neznám.

Co na tom?

Od malička mi lidé říkali, že nejsem člověk jako jiní.

Posmívali se mi.

Děti za mnou pokřikovali.

A staří mi nadávali ty prokleté sebranči.

Já mám v prsou duší jako jiná.

Ale nikdo mě nemiluje.

A já taky nikoho nemilovala.

Já měla srdce prázdné.

A vždycky jsem záviděla těm jiným, co mají duši

plnou lásky.

Chceš mě ještě teď?

Navždycky chceš být můj.

Navždycky. Chci být s tebou živý i mrtvý.

Ne, počkej.

Do smrti chceš být mým manželem.

Tak pojď.

Pojď sem.

Proč na hřbito?

U toho kříže mi slib.

Chceš být mým manželem, že mě nikdy neopustíš.

Já ti to slibuju taky.

A ráda.

Slibuju, že tě nikdy neopustím a že chci být tvým

manželem.

Pověz, o čem to zpíváš, Nikolo?

Že jsem viděl nebe, že jsem byl v nebi.

a že to neumím ani vypovědět.

Už je oběd?

Má tam toho ženika, toho taliána.

Chodí sem pilněji, měří do hutě. Pak se má jeho vilost převo dočkat nějaké

pořádné práce.

Podívej se, co jsem ti přinesl.

Ty na mě myslíš, Nikolo.

Myslím na tebe, kudy chodím.

Nemyslím na nic jiného.

Tak jezd, a ti to nevystydne.

Jak se řekne po Vlašsku pro mého manžela?

Proč to chceš vědět? Jen tak.

Pojezd.

Permio marito.

To je můj žen.

Víno?

To je víno.

Mít takovou krasavici, jako je ta jeho, taky bych si zpíval.

Jenom jestli se hodí taková vznešená pana pro ubohýho řemeslníka. Trž pisk.

No však my jen chválíme. Ani se nevyptáváme. Taky se nemáte na č

vyptávat.

Copak o toto bychom měli nač?

Třeba jen tak ze zvědavosti, kdo byla její paní máma a kdo běhá její pan táta.

Starome!

Dorébal z špíny na to děvče, dolil jsi.

Zavř toho! Skoč mezi ně!

Nepouštějte je sobě, nerobotejte krem! Držte Nikolu!

Orko! Ty mě nebudeš dlouho štvát? Non tarabiar, Nikolo.

Možná, že se objeví, že tvoj nejmilejší je nějaká odložená hraběnka. A pak

nemusíš o cech stát.

Podívej se na svou špínu a utři si ji jazykem.

No, jako bys nevěděl, že do cechu nepřijmou nikoho, kdo má ženu nepoctivě

narozenou.

Vzal bys do smrti pídu jako tovariš.

Vedeš, co já vím, jeli poctivá.

Já jenom vím, že je hezká.

Moc hezká. Hezká je?

To je pravda.

Je hezká.

Ale já bych ji radši dal nožem, než bych si ji vzal.

Nelíbí se ti, pane Karf?

Ani ji nikomu neukazujte.

Bylo by to pro ostudu, ale co času utraceno a nákladu.

Vejdi.

Jméno páně na věky.

Amen.

Jen pojď blíž, jen pojď a podívej se, co jsi nám odvedl. To je u tebe penácké

sklo?

Nestydíš se?

Tak se mi stá, že jsi mi zalhal.

Ženou mišnic! Jsi žváč! Však jste tolik nedali.

Dali jste málo. A taková věc by vyžadovala víc nákladu a zkoušení. Dá se

dost!

Výsledám ani hrož.

Už jí nevěřím.

Tady máš plat.

A dobře si ho přepočítej.

To s nám chlapče zle poradil s penězi.

Jsi nějaká lehká ruda.

Ano.

Bůh s tebou.

Můžeme zase dělat kolečka do oken.

Sbohem milosti. Stejně půjdu teď na zimu domů.

A vrať se, Nikolo.

Máš tu nějaký slib, jak jsem slyšel.

Nezapomeň.

I prsty si zdvihl k přísaze.

Bůh všude najde toho, kdo mu skřivdí.

Ať raději zůstane doma.

Dalmo tu hrozně plete hlavu. Co s takovým?

U nás doma právě tak se podráží sápat

slunce v moři.

Ale těch ohně je víc a je v nich víc šár.

Na morově paláce v nich svítí.

Jsou tam samé pláce?

Ne, jsou tam také úzké a tmavé uličky.

Odtamtud jsem vyšel do světa.

Ale vracím se každý rok přece rád domů.

Ty chceš taky letos odejít? Ovšem.

Tak já půjdu s tebou. Co tě to napadlo?

Můj domov je tam, kde jsi ty.

Půjdu s tebou všude.

Ty bláhová, vždyť já se ti zase vrátím.

Nikola, budeš na mě vzpomínat?

Už jsem ti to řekl.

No ačko, ty jsi mi slíbil.

Kámbu tě slyšel.

Tu máš zástavu, že se vrátím.

Ta je krásná.

Nikolo, podívej se, co jsem ti našetřila.

Peníze na cestu, až se budeš vracet. Aby každý grož, který zaplatíš, tě poháněl

rychlejšímu kroku.

Hej, Nikolo!

Brzo se mi vrátíš. Brzo si já vrátím. Než přijednou vlašťovky sem, pod střety

těch kostelů.

Brazino, pan setmistr Karp si koupil mně tři páry nejlepších rukavic a ptal se po

tobě.

No, co je s tebou?

Nemůžeš odpovídat?

Chodí jako bez ducha.

Pěkně tě prosím, Stráková, ty dovedeš, co jiní nedovedou.

Měla bys nějak zařídit, aby jeden člověk si na mě zase vzpomněl.

Aby se mi vrátil.

Ale proč my?

Proč ne?

Umím.

Udělám ho, Lubičko.

Přivolám ho. Přijde jako pitomý.

Jeli blízko, vrátí se hned. Jeli daleko, vrátí se později. Ale neodolá. Přijde.

Tak vydej, co máš z toho mužskýho. Já to zabalím do toho rudýho sutníka, dám na

uhli a zaříkám. Mám o něj pěknou skleničku. Hned jí donesu. Je to nic.

To nepomůže.

Nejlíp několik vlasů. Nebo ještě líp kousek košile.

Jinak nenastane ohučinek.

To ti, děvečko, nemohu pomoci.

Vezmi si své grošíky.

Pojď k nám, jasně veselo, samý vznešený pání. Ty kdybys chtěla, mohla bys chodit

hned vábí jako nějaká urozená paní. No stejče a pojď dál.

No škory.

Já to myslím s každým upřímně.

Dobrý večer, děvečko.

Pořád sama?

Co chceš? Pán cech, mistr Karf, tě pěkně pozdravuje. A podívej se, co ti

posílá darem.

Takové šaty, drahocené.

A ty jemné střevice jsou jako nové. To je všechno po jeho nebožce. Jen abys k

němu byla vlídnější. Nebuď proti sobě. Pusť toho skláře z hlavy. Udoví, jestli

se ho vůbec očkáš. To není pravda.

Nikola se vrátí.

Vítej! Pozdrav Bůh, krytáři! Jaká byla cesta!

Hej, pojď mě, Bílej! Zdrav došel!

Rád jsem s tebou, valši! Já udělám hutí. Letos na tu žebrotu nepůjdu. Zkusím to u

Karfa, uvedu trochu z grafika.

Pojď mě, Bílej!

K ještě Madonna utěší.

Ale... Stalo se mu něco?

V tom listě ti píše, proč se nemůže vrát.

Tomu nerozumím.

To je po vašem.

Pojď, řečte si mi to.

A teď čti.

Kára Mia, moje drahá, vzpomínám na tebe a mnoho

pozdravů ti vzkazuji, ale do pražských měst se už nevrátím.

Nečekej na mě, nemohu si tě vzít za ženu,

ztratil bych svoje řemeslo.

Nikde by mě nepřijali do cechu ani zde v Benátkách, protože jsi...

...bastardo.

Cože jsem?

Co je to?

Nehněvej se, ale u vás tomu říkají... ...Pan Hart.

Potřebuješ mužské ochrany, děvče. Víš dobře, že jsi sama na světě. Ten tvůj

očím opilej a matka lakomá, to je pítlik z groši milější než ty. A mohla bys být

svou paní, jen kdybys chtěla.

Parf sice není nejmladší, ale statný je doposud. A pohatý a tuze vážený, jen po

váš bídný tovariště nechá a cechmistr s velikou radostí vezme.

Cechmistr?

Ale za dětka se mi nechce. Ale jen pováž, budeš chodit ve dvábí, budeš mít,

co ti hrdlo ráčí, má tě tuze rád, takový vdovečkové jsou jako oheň, ten si tě

bude vážit, ber blahová.

Já si to ještě rozmyslím.

Rozmysli, holubičko, přijdu zítra.

Tovařiš nechtěl, cech mi struchce.

Skoč mi zup nebo oku.

Pojdu za dětka.

Já věděla, že jsi moudrá, srdíčko moje.

A baso, abych neklel. Mně to nejde do hlavy, milý Karpe, s tím děvčetem.

Nedělá si s tebe kumšty?

To.

Kluci letitý a ona mladá. No vždyť. No a že je sebranec, to ti není napřekážko?

Je to přece pravda? Ovšem.

Byla nalezena na našem právu, je naší podanou.

Ten nešlechetný původně tu zemrzí?

No ale když jsem cechmistrem, snad se žádný mistr neopováží chtít mě pro

rozinu škodit v řemesle.

No a konečně budou-li ti vyčítat, sebrance, máš peněz dosyt a můžeš rozině

koupit císařský majestát?

a její původ bude prohlášen za poctivý. No pravda, bude to stát hodně grošíků a

budeš mít pokoj.

No nemám tolik, kolik se praví. Ne?

Ne, ne.

Jak rozumíš.

Je ti věru potřeby, mladé ženy, aby trochu rozhodila, co ty si ulakomil. No,

no, no.

Nikde není vlásek šedivý jako mladík. Na co nechce pance chmistr žení?

Hm? Tak?

Mladou? Hm?

A hezkou?

Oh,

toho si nevěsta nevšimne. S tím se už nedá nic dělat.

Vítejte. Jsem šťastný, rozičko, hrličko, že jsi mě neodepřela.

V samotě jsem se polit a služoval tu samotu teď s tebou proměnit.

Budu pořád u tvých nohů.

Nebyl jsem jakživ na ženskou láskavější než na tebe, holubičko. Ani ne na svou

nebožku? S nebožkou?

To mu už je tu ze dávno.

Ale teď má panovat nová královna a teď jsem na důkaz dvornosti.

a lásky přinesel dál.

Tím prstenem si tě vážu, holubičko.

Už mi neuletíš.

A tenhle pás má velikou cenu.

I to jablko a celá ozdoba.

Koupil jsem to u předního zletníka.

Pěkný je.

Ale pobřežného háta Šafránko víc má pěknější.

Hrdlička tomu nerozumí. Hrdlička chce jen škádlit.

Hereš, pane Karfi.

Ale z domova nedostanu nic.

Já nemám vůbec nic.

To mi nevadí. Sám mám dost.

Nejsem člověk hatrného stavu.

Hereš. Ale já jsem sebranec.

Tak to už mě nechceš, co?

To tím spíš potřebuješ, rytíře. A tím bych ti

chtěl být já, holubičko.

A ten tvůj původ ti mohu vykoupit císařský majestátem.

To bys opravdu udělal.

Nevím, co na mě čeká, ale vezmu si tě.

Snad u tebe najdu domů.

Vystrojíme stejna slavnou svatbu?

Ne.

Svatbu chci mít od nás s Františku.

Jak hrdičko moje myslíš?

Taro, hoď mi ji na pekáč.

Dobrál večeřek. Kde jsi ji sebral?

Ulovil. Ulovil?

Ty jsi se přece vrátil?

Právě včera.

A proč?

Táhlo mě to se.

To bych rád viděl, co?

Před rozinou zutíkal.

Nebo je to ona?

Ne.

Tak to jdeš právě v čas.

Rozina se bude vdávat. Za koho?

Drž se.

Bude paní cechmistrovou. Toho opelichanýho dětka?

Nejlepší na tom je, že když jsem teď u Karfa, budu se jí muset klenět a snad i

líbat ruku.

Ta si pospíšila.

Snad tě to nemrzí.

Já myslel, že budeš mít radost.

To bylo řečí, že si něco udělá. A ona zatím...

To je za bohatýho dětka. Ta teda dlouho pro tebe neplakala. To se půjdu podívat

na paní cechmistrovou.

Co Bůh spojil, člověk nerozlučují. Z náše jeden druhého mile.

Žehnám vám ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Půjdu se modlit za vás.

Za Oba.

až půjde nevěsta z kostela, musíš jí podat ruku a přátit všeho dobrého.

Já? Ty?

To by mě musel v tu chvíli šlak porazit. Stejně ti jednou porazí ze vzteku, ale

udělej to, sice tě pak vezme čert.

Tyto pak posvěcené prsteny, nerozdílné, bez začátku a konce, jsou jako

duchovní závod, že se nikdy ani vaše manželská láska a věrnost

nerozdělí.

Přeju ti, aby ti pán Bůh pořeknal.

Tebe jistě pán Bůh vyslyší.

Děkuji ti.

Přeju mnoho štěstí, zácná paní.

Ménopáně na věky, vaše milosti.

Máme.

Ale ménopáně nech na pokoji, nemáš ani práva.

Jak ses mohl opovážit sem přijít?

Opovážit?

Ničím sem se neprovinil, vaše milosti.

Ani sem nic neukradl, ani sem nezabil.

Jsi horší nečerváč nebo zloděj.

Nejen roziněj, pohu si skřidil.

Jsi skřivě přísahl!

Vem! Nikdy se tu neukazuj, nebo tě dám odtud vybít!

V tom vašem pelechu zlodějským, kuplýřským stejně nebudu.

Přijma do mě, tohle mi převo nezaplatíš.

Basta.

Už toho mám dneska dost.

Mladenci.

Nechte toho a pojďte si zahrát.

No.

Tak pojďte.

Ta barava má čas.

Zkrátky to děláme až zítra.

Mando, co je s tím pivem?

Mando, je paní Rosina domů? Není, pust mě. Počkej, vyřídíš jí něco.

Nechce tě ani vidět, mám ti to opakovat každý den. Musíš jí říct, že tu na ni

čekám. A jestli mě dnes zase neodpoví, že přijdu za ní zítra sem do domu. Ty se

zblázníš. Pust já, už musím jít.

Co bude s večeří? Co bude s večeří? Co bude s večeří? Co bude s večeří? Co bude

s večeří? Co bude s večeří?

Co bude s večeří? Co bude s večeří?

Co bude s večeří? Co bude s

večeří?

Rome, hlad mám, jako kdyby mi někdo do žaludku řezal. Ale protože se mistrová

Toulá, tenhle zmolovatelej sejr, jíst nemusím.

Kdy odešla žena?

Celý odpoledne jsme ji neviděli.

Tak, a teď půjdeme na něco jedným.

Nejsme žádná šebrota, ale tovariši. S námi se musí jinak.

Neříkala paní nic, kdy se vrátí?

Mistr vypadá, jako by se s myslem pominul. A tak.

Víš, co je to mladá žena a starý muž?

To je slunce a let, slunce ho ujídá, až ho sní docela.

Je už doma?

Proč jsi nešel s ostatními? Tak jsem se paní najedl, že se ani hýbat nemohu.

Tak se touláš!

Osmá hodina je už na půl orloji pryč a ty běžte prvé domů?

S kýpak si scházíš?

S tím lejvákem, s Nikolou, viď?

Porej bys břel.

Už byš tím dna zla směla na tropi něco takový, abys došel pravdy.

No, ty jsi čoho schopná?

Co tím chceš říct? Jen to dopověs.

Přijala jsi na sebe práci jako manželka, hospodině, ale slib nedržíš. Už mi taky

slíbil, že mi koupíš majestát.

Zlákomosti nekoupil jsi.

Já, že na to byl jako tím?

Podívej se na sebe, v jakých šatech si chodíš. A zač mi jsou?

Můžu mít jen na ulici. Ženy mistrů se mi vyhýbají. Pro ně nejsem panice

chmistrová. To je pořád jenom sebranec. Není ti to hanbatý, krkavče stará?

Šla jsem tobě za děvečku?

Ovšak se o nic nestaráš.

Takhle se nechová upřímná manželka.

Jenom se touláš. A?

A nechceš se mnou manželsky žít?

Proč pak se přede mnou zavíráš, co?

Protože se tě štítím, zhnusil ses mi, všechno mi tu protiví.

Ty!

Ty!

Pěkný potvore!

Se světa bych tě měl zprovodit!

To by tě pověsili nahák, ne v kříku, ty prosmích stařečku!

Ty jsi jo jako myslená fajířka! Za tvým vlčným zubem sedí čert, v každém oku máš

ďábla a čerti z tebe na mě hledí! A tebe zastaný a koukat!

Tebe!

Bože, on ji zabije.

Vidíš to, ty hloupá, ten ji nic neudělá. Bojí se, ona mu každou ráno hned vrátí.

Já sám bych se s ní nechtěl revát.

Vzkazuje ti, abys... Zakázala jsem ti s ním mluvit.

Ale on by chrošoval.

To může.

Jdu spát.

Nezapomeň všude zhasnout a zavřít dům.

A Karchovi ustal dolů. Paní, proč mu to děláš? Nic dobrýho z toho

nebude.

Dobrovoc.

Jdu spát.

Pusť mě.

Když si kázat chceš.

Tady není pro tebe místo.

Povídám.

Pusť mě.

Dobrou noc.

Žiláš, mistr se může vrátit každou chvíli, nebo tovaryši. Teď jsi na

stavbu, dobře jsem je viděl. Kde je Rosína?

Chci ti něco říct, Rosína.

Nebo už nemám co mluvit. Musíš mě vysvětnout, nebo za sebe naručím.

Nejdej venku.

Co tu chceš?

Mě máš dost, že jsi mi zkazil život?

Chceš mě ještě přivez na praníř?

Tomuhle ty říkáš zkažený život?

To už stálo za to vzřící dětka.

Není divu, že jsi tak rychle zapomněla na chudýho tovariše. No, pospíšila jsi

jsi. Ty, mludráku, prohlítaj!

Odpusti, vznešená paní Užgu.

Já vím, nechce se ti blubit s odrancem.

Herleš, nemusel bys tak vypadat, kdyby ses nepotloukal a našel si práci. Copak

mohu?

Nikde mě nechtějí.

Převor mě všude pomlouvá, že nic neumím. Chce mě zničit.

On až si dá na mě pozor.

Převora nech na pokoji, ale si jemu a mě taky.

Teď jsem ti napsal nejčíštší pravdu.

Jak jsem si tě mohl vzít?

Chudoba by nás byla udávila.

Proč ses vůbec vracel?

Ptáhlo mě to za tebou.

Teď teprve vidím, co jsem ztratil.

Já už bez tebe nebudu jít, kdyby mě to stálo život.

Rozíkám mě.

Já už ti nevěřím.

Jdi pryč.

Já už tě nechci nikdy vidět.

Prodat se takovému dětkovi, co pak to je, je jak i život.

Žádám na tebe večer u přívozů.

Když nepřijdeš, ráno odjedu a už se nikdy nevrátím.

Paní se ještě nevrátila? Ne pane.

Dej na stůl o talíz víc.

Thank you.

Zajete si mistře?

Je tam někdo? Ne, všichni jsou ještě na stavbě.

Pospi si a dej pozor, ať ti věc ztratíš z očí, jak šitrá jako lasice.

V tom se už vyznám, mistře.

Co tu děláš pod mě, Bíl?

Jdu se trochu pobavit s děvčaty.

Teď? Když máš sedět u práce, to tě Karl poslal za mnou slídit, co?

Ne, paní, na Mauduši.

Podívej se.

Napíj se někde na mé zdraví.

Na zdraví tak krásné a štědré paní se rád častěji napiju. Dobře.

Jdu už.

Počkám, až zmizíš.

Prosína mía.

Proč jsi se tenkrát nevrátil, Nikolo?

Všechno mohlo být jiný.

Ale teď už je zase dobře.

Jen jdu si zase u mě.

Teď už tě nepustím.

Půjdeme někam, kde nás nikdo nezná.

Kde bychom mohli spolu žít.

Neboj se.

Nebudu ti na obtíž, udělám všechno, co budeš řetít.

Jen když budeme spolu.

Odejdeme.

Ale nemůžeme jít jen tak, s prázdnýma rukama.

Potřebuju peníze.

Máš pravdu.

Ale kde jezdí?

Nevíš?

Přijď zítra.

Snad ti je přinesu.

To věc nebyla. Šel jsi za ní? Šel.

Chodila nakupovat, pak byla u rodičů a v kláštěře.

Potom se mi ztratila.

Děláli jen hamburguji. Jak už se my všichni pošklebují.

Nespoušej, sočí. Je chytrá.

Ale já jsem chytřejší. Dobrý večer.

Pane techmistře, máte sporučení pán mistru vyřídit, aby s požádnou zámínkou

nezameškal dýktejší kvartální vchůzi techu. Protože se bude jednat také o

tobě, abyste byl přitom. O mně?

A proč?

Proč se bude jednat o mně?

Milý spolumistře, dnes musíme promluvit.

o tobě a o tvé manželce.

Nejen, že paní Rozina je s odpuštěním sebranec a tyže jsi se

nepokusil, ač upomínám vrátit jí čest koupení majestátu,

ale nyní docházejí i divné zvěsti o její poctivosti manželské.

Zjevný hlas je, že je to ženas pronevěřilá.

My cechmistři jsme se usnesli, že přináší všemu cechu ouhanu a nelze nám

nejší vyloučit z cechu a zpráva.

A proto, dokud nezjednáš nápravu, musíš se zřít si hodnosti

cechmistra, které místo bude nadále mezi nejmladšími mistry.

A jestliže tvá manželka nepolepší ani nyní svého pohoršlivého

chování, budeme musít, ač neradi, také tebe

z cechu vyloučit.

Vidíš, pane spolubratci, kdybys byl paní Rozině, zaplatil císařský majestát,

nemuselo k tomu dojít.

Ví Bůh, že to udělám.

Ji hned podám žárst a zaplatím.

Snad se tím i ona napraví.

Nemohla jsem jít najednou, aby to hned nepoznal, ale vezmu zas, jen abychom už

byli odtud pryč.

Kraději!

Kraději!

Jsem ochráněn!

To ty jsi kradla! Vzala své peníze!

Vy jste se zbláznil! Jak bych se já dostala do vaší truhlice?

Tak to ona kradla.

Vidíš, z toho usypáno, z toho taky, z toho taky, ze všech je usypáno.

Za mě peníze, mé těžce vydělané peníze.

A já jich chtěl koupit čest.

Co si přeješ, paní?

Co, škrde? Jdu domů. Do svého domů.

Jo, paní, nerozčiluj se.

Co v tom domě bylo tvého, všecko je složeno tuhle na kolečku. To ti odvezu

kam poručíš.

Zadárno, pán už zaplatil.

Ale tvoje komůrka už je pronajatá.

Dole spí tovaryší a kovář je nemocný.

Nemůžeme tě k nám vzít.

Nejlíp bude, když se vrátíš k muži.

Onižíš se a slíbíš, že se polepšíš. Je to pro tebe veliká ostuda. Budu s tebou

a budu karta za tebe, prosím.

Počkej, Kadi.

Vždycky jsem vám říkala, milosti, že je Rozina špatná holka. Sám teď vidíte, jak

to dopadlo.

Karfa všichni litují. Ten si s ní posloužil.

Nešťastné dítě.

Nešťastná? A co mi níž dělat?

Zatím nevím.

Hlavě mi chučí.

A vím, co chce Karf.

A já udělám právě opak.

Nikdy se k němu nevrátím.

On udělal hanbu mě, já udělám hanbu jemu.

Pani, utekla jsem k Karfovi. S ním zůstal u tebe.

Ty bláznice bláznivá.

Co teď s tebou?

Země nedělej, jinou se naučí.

Však ona se vrátí a bude plakat a prosit.

To špatně počítáš, mistře Karfe, že takhle vyléčíš ženu.

Vyhnal jsi ji z domu, ale víš kam?

Tady neuvál, jela.

Napíš se s náma.

To je

vděk za to,

že jsem pozdbil z ulice.

Coval jsem tě, milý mistře.

Teď je dobrá rada dráha.

Můžeš čekat. Snad sama přijde k rozumu.

Dělá mi hámbu po celém městě. Chce mě zničit.

Cechů už mi porazili vyloučením, když se to nenapraví.

Známí se mi vyjíbají.

Pomoste, oče převore.

Chci rozvod.

Rozvod, stůj, co stůj! Co Bůh spojil, člověk nerozlušují.

ale jenom to mě může zachránit.

Kdybych jí tak Richtář křistil, sám bych jí vyzdvihl

na katovu káru.

To jsou hříšné myšlenky mě, Karpe.

A pak nezapomeň, ta žena nosí tvoje jméno a to by bylo také

vymrskáno na pramíři.

Jenom to ne.

jméno Giovanni Carfa, který tolika předním osobám v království stavěl domy

a zámky.

To, to nesmí být pošpiněno.

Můžeš je prodat. Já už je potřebovat nebudu.

A Nikolovi se budu líbit i tak.

Viď, Vanda, nevěř mi. Už jednou tě podradil.

Ať udělá, co chci.

Půjdu za ním.

Víte, jsem špatná.

Jsem horší, než lidé říkají.

Já jsem hlářka.

Karf mi byl celý, těle mi tuší protivný.

Podváděl jsem ho.

Já jsem horší, než hlářka.

Já Karfu vykradla a dala jsem peníze tomu křivopřísežníkovi Nikolovi, protože

to chtěl.

protože ho mám k zprti ráda.

Ale teď bude všemu konec.

Pojedu s ním někam, kde mě lidé neznají.

Až Karv umře, sezdám se s Nikolou i před bojem.

Vášení ti zmátla rozum a nevíš, co mluvíš.

V hříchu chceš žít a čekat na manželovu smrt?

Rozvaž si to, dítě, dokud je čas.

Karp rád na všechno zapomene.

Vrať se k němu.

Tam je tvoje místo.

Teď už je pozdě.

Pak už nevím, co říci.

Bojím se jen, že tě Bůh k nějakému hroznému pádu chová.

Budu se modlit, aby jeho trest nebyl příliš krutý.

Modlit se také můžeš.

Sbohem.

bude konec.

Slunce ustane v běhu, blesk věst padatí bude na zem,

a v té tmě zbouří se náhle povětří ze všech stran s

metelicí, se zimou, kroupami, a ta metelice vše

zláme, zboří, vyvrátí.

Všecky živočichy země vyhudí, moře sevře

vlnobytí, země pustne od stromů a

dříví. Lidé schnouti budou a

běhati budou ve tmách.

Klašteři je velký poklad.

Veliký poklad.

Touha po zlatě vede lidi ke zločinu.

A zabíjí lásky v blížním.

Co tam neseš?

Povolení zvláštní cechovní schůze. Ale ty mistře k té schůzi pozván nebudeš.

Proskočily zase divné řeči o tvé ženě. Velice zlé. Prychtář prý sám ji viděl v

jedné zájezdní hospodě s lidmi nejhoršího druhu.

Řízám, že se pomstím za tu ambu.

A kdybych měl sám platit hrdlem.

Tenhle ti dávám.

A povede-li se ti, dostaneš větší.

Jen měj zbav.

Ale to jde o hrdlo.

Vykonáš a ujdeš otud.

Budeš-li opatrný, nikdo se nedoví, že jsi to byl ty.

Za tyhle peníze budeš u vás doma živ.

Jako pán.

Pasta. Na čoko-pivu. Ty máš ve všem štěstí. V kostkách i v lásce. No druhýho

bych se rád zbavil.

Co si neumíš poradit?

Nesmí se dovědět, že jdeme na kláště.

Mohla by nám něco provést.

Proč tam ty lidi štveš?

Zemsty.

Nenávidím ten plášter.

Ve všeho nejvíc nenávidím převora.

Urazil mě.

Předevšema mě sesměšnil.

S tím nechci nic mít.

Ale jestli chceš, prokážu ti přátelskou službu.

Držím ji tu, abys mohl zmizet.

Neboj se mě, paní! Mr. Carf mě vyhnal za to, že jsem tě neprozradil.

No, vždyť bych tak mohla něco věřit.

Ale vám dvěma to sluší.

Až je mi líto, že tu spolu sedíme naposled.

Už zítra si tě chce Nikolu odvést z Prahy. No, tak se přiznej.

Nikola, opravdu mě vezmeš sebou?

Nikola!

Nechoď nikam, Rozino.

Vlčkej, suho.

Připijme si, přátelé.

Kdo ví, když se zase uvidíme.

Právě se tím nešťastněji žijeme.

Pojď, Nikolo, ještě si tu má početný zádančínek.

Až mi se dobře napijeme, skočíme si v pole, až mi se dobře napijeme, skočíme

si v pole z koulu.

Až mi se dobře napijeme, skočíme si v pole, až mi se dobře napijeme, skočíme

si v pole z koulu.

Popijem, skočíme si v polu, pakujem pro proše, popijem, skočíme si v polu,

pakujem pro proše znovu.

Až mi se dobře napijeme, skočíme si v pole, až mi se dobře napijeme, skočíme

si v pole z koulu.

Až mi se dobře napijeme, skočíme si

kvůle.

Až my se dobře napijeme, skočíme si kole, až my se dobře napijeme, skočíme

si kole spolu.

Kde je Nikolo?

Kde už je Nikolo?

Nekřič, tak Nikolo musel zmizat. Kam?

Co se stalo?

Kde jsou všichni?

Utekli před Richtářem.

Jde sem zatknout Nikolu.

Karv ho udal.

že tě chce odvést.

Zatknout? Kde je Nikolo? Já musím za ním! Pojď, zavedu tě tam. Kam jdeš? Jdu

s tebou.

Pariseď, všecko vybrutá. Mando, počkej tu, teď s námi nemůžeš.

Pojď s náma, děči.

Pojď, ať víš, jak my Nikon protřepáváme...

Tady není.

Tady taky ne.

Tam je.

Prosím, minosti, jdou na vás!

Upovořte se!

Bráni fortu ve věži!

Bato, přinesu mužky tu, budeš mi nabíjet. Prosím, minosti.

Když už je zbavěná hvězí, to je on!

www.hradeckralove.org

Nejdem zlato, jdi přeborat!

Nemáte pohledy, hloub! Levo tě víc nebud kutni!

Nejdem přeborat!

To je přece klášterní poklad, který přišli vyloupit. To je všechno, co má.

Tady bude vaše milost bezpečí.

Můj syn.

Můj syn.

Můj syn.

Proba, co děláš? Není mi z cesty.

Opuštěj mě!

Hrazi.

Klesla do propasti, ale milovala jen jednou.

A tou milostí srdečnou, velikou, chtěla být čista.

A jestliže na ní padaly nějaké stíny, proměnily se v světlo.

Je vykoupila.