Original subtitles

Pán s vámi. Až na věky věrků.

Nyní prosím, abyste všichni povstali a ženicha a nevěstu, abyste odpověděli na

mou otázku a jasně vyslovili své rozhodnutí.

Táží se vás, pane Miloslave Podlešáku. Zda dobrovolně vstupujete do manželství

se zde přítomnou nevěstou, slečnou Ludminou Čermákovou. Ano. Táží se vás,

slečno Ludmilo Čermáková.

Zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomným ženichem, panem

Miroslavem Podlešákem.

Ano.

Mami, Eda má jít ministrovat, Kováčs nepřišel. Pan Faraš už čeká.

A čeká. Máš.

Kde ses tak zřídil?

Já hrál jsem kopanou a střílel na mě desítku, ak se mi zneškonil ramenem.

Máš suplně jako ženská.

Jestli pak jste se učili o Leninovi, jak hrál popy?

Lenin by se mi nesmál.

Proč?

Protože jsem promír.

Počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej,

počkej.

Pojďte, už je ustrojena.

Vyžej, mamíka nemocná.

Políbí. Nepřežila by to, co ti to udělal Mirku.

Mně taky nikdo nic nepolíbí.

Přinese vám štěstí.

Hospodine, sešli jim pomoc ze svatyně.

Budiš jim, hospodine, pevnou věží.

Pán s vámi, jen s duchem tvým, modleme se, zhlédni, prosíme, pane, na tyto své

služebníky a dobrotivě ochraňuj manželský svazek, který jsi k rozmnožení

lidského pokolení ustanovil, aby ti, kteří se tvým působením spojují, tvou

pomocí byli zachování. Budou zachování, když se spojují, budou mít malý

poručíky.

Blahopřeji vám, paní novomadželko.

Blahopřeji vám, pane novomadželi.

Díkal jsem si Čermáku, udělám krásnou svatbu.

Přízeň jsem stavěl do teďka. Postavím ti barák.

Postavím! Řekl jsem jednou Luce, křtiny budou v novým. Nechceme nic.

Chceš, krucifix?

Každej chce.

Promiňte, velebnej pane.

Je dobrý, co?

Jemu taky postavím.

I když je kvůli němu nemocná.

Vymodlila jsi ho, velebnej pane, jo?

Jo. Pokom je tak...

Mrňavej.

Slyšel jsi někdy hrát mně?

Dej to sem.

Fuk jak bejk.

To jenom když se napije.

Hraj vždycky po samou, když se napije.

Nechle bejt.

Jednou jim všem ukážeš.

Ahoj, Martinek.

Luďo.

To za nima lezeš.

Budou se cucat.

Jdem si kabát, pojedem.

Jestli to uděláš.

Mirku.

Řekni jim aspoň teď, že jim na to kašléš.

A ty svatý obrázky.

Krštiny, barák.

Za rok mě tady budou učit mít dítě oče náš.

Panebože.

Vypil to všecko.

Doneseš víno? Jedu.

Ať důjčka nejde.

Dí rovně. Ať důjčka nejde. Flašky jsou v kuchyni. Ať důjčka nejde.

Ať důjčka nejde.

Tady je náš pionír.

Děkujeme.

Léň si je, jestli ti je špatně.

Mirko, jestli tohle uděláš, nemá to smysl, maminka.

Mirko, já jsem si svý děti vychovala dobře. Maminko. Já teda jo.

Maminko. Já jo.

Mami. Vy si jednou na pána Bohatova zpomenete. Ale ne. Váhval.

Víky, Luťka. Mami. Jenomže bude pozdě.

Já za to nemůžu.

To je da, že jsem si zamazal ministranskými čudou.

Nezlob se.

Duťka ti má ráda, ale Mirka taky.

Nezlob se na ní.

Čermák, Daňková, Hořejší.

Ty

přece

už máš tři Ježíšky.

Můžeš jí vyhrát.

Slověši, já mám jenom tři svatý Josefy a jednu panenku Marii.

Koukáš?

Tak s tou si nic nedělej, to máš jako jeden a tři Ježíška. Jeden a tři stupě,

Josefy jeden boh, a když jsou tři a dva vody Marie a dva Ježíšci, jsou šest,

podívej. Já jsem mu na Ježíšky vyflajznul.

Cože? Řekni to ještě jednou.

Že jsem mu na ně vyflajznul a vůbec, kdyby nebylo tebe, nemusel jsem na

návíčko, díráši.

Máš vztek, že mám u dva Josefy víc. Třeba o tři.

Já už nevěřím. Já

už nepůjdu nikdy na náboženství. Ani do kostela, ani ministrovat.

Táta ti to zakázal?

Koukni.

Protože jsi dnešek na svatbu.

Vzal to Eda to ministrování, že jo?

Čím tě líznul, Rákosko?

Voprátě má. Honil mě po chlívě, když jsem utořil.

Co? Že už nebudu chodit?

Farářovi to řeknu taky, aby mě vyhodil. To neuděláš. Když jo?

Kovář, neplkni!

Kovář!

Kovář!

Když někdo zamlčí těžký hřích, A svatokrát, když mě přijímá,

stane se mu co?

Z kamení.

A nebo umře. A když umře, přijde kam?

Do pekla. Peklo je místo, kde zaražení trpí věčnými tresty.

Ohněm pekelným a nevýslovnou opuštěností.

No co to tady máte?

Ty soupru, tatínka, prosím.

Čtvrté přikázání.

Cti otce svého a matku svou.

A koho ještě máš ctít a nezarmucovat?

Své představené.

A já jsem tvůj představený, Martíne, že?

Máme se modlit za své představené a za své rodiče?

A nemáme se posmívat cizím lidem. Starým lidem. No dobře, je vidět, že ses učil.

A páté přikázání nám řekne třeba, třeba Kovájs. Příště nebude chodit pozdě, že?

Zabije.

Nezabije. Nezabije. To je těžký hřích, ale církev svatá rozumí po tímhle slovem

ještě jiné, menší hříchy.

Například trhat mouchám, co?

Zabiješ ty Jana Husa.

Já ho nezabil, kovajsi.

Poslední otázka. Když ji správně odpovíš, ty nebo Martin, řekli jsme si

netrhat mouchámu křidý ruka, že?

A co ještě nemáme?

Nemáme mučit pt... Nemáme mučit ptáky a týrat bližnít.

Zatleskejte Martinovi.

Máš radost, viď?

Ano.

Zostavíš se u kovajisu, ať ke mně někdo přijde. Dobře.

A pozdravuj maminku.

Kováč zvon půjdeš?

Neměl blbnout.

Kdyby řek farář tobě?

No, jak chceš, no.

No, uč si.

Máš jim!

Pakový se koupi, Marcelo, a slezu tě. A kouky ne.

Mně je to fu.

Žalobníko.

Už jde?

Mezi pionýry.

Ještě nejseš, já budu taky.

Pro nás seš hovník!

Počkej až budeš 5 let, ať tě to bude mrzet!

až budeš střípat zubama.

No, čkej, s touhle se vyspovídáš, já řeknu to. Tak jdi, na co čekáš?

Hele, Kovář, nebylo by lepší, kdybys to řekl sám, že mají přijít.

Bojíš se psa, viď?

Martine. Martine.

Martine.

Toto je Martin, můj milý, v kterém se mi zalíbí.

Jsou tu mravenci.

Hledal tě Eda.

Šel jít dlouho ty?

No. Kolik je?

Čtyři.

Poslal tě Kováš?

Kováš mě nemá co posílat.

Ale psali jste si psaníčka.

Můžem si psát taky. Já si můžu psát s kým chci.

Máš ses ho?

Mám.

Jestli chceš, půjdu s tebou.

Podívej se, já bych chtěl, ale já ti to nemůžu vysvětlovat.

Evo!

Zkovej se, nebo tě uviděj.

Sakra minských řečec.

Potřebuješ něco? Ne, jeď.

Jsou pěkný, jsou lovký.

Kde jsi chtěl jim měnit zbláho belgickýho sance?

Boh chtěl.

Co ti posílá?

Jé, ty jsou hezký.

To je párek, tati.

Já si je ponesu sám.

Zač jsi zkoupil toho belgického sance?

Ty če se dostal, jsem mu zachudnul.

Já jen, že se mi poslední dobou ztrácejí peníze. Nevíš o tom nic?

Všiváky, takový šmejdy!

Zakradený! Co?

Ukaž kapci!

To je taký otvaráře, co?

Taký otvaráře!

Teď máš s kránkama konec, všechny ty podřežu a králíkárnu zbořím! Já ti dám,

zloděj zlodějská!

Počkej doma.

Vypětoucí vědomí krásní.

Jdi zadem, dala jsem ti nahoru jídlo.

Tati, já to opravdu neudělal.

Holovni si.

Kde jsi byl tak dlouho?

Já ti dám takhle setoulat.

Umej ta spad!

Dá jenom tak.

Tata ti ji chtěl spálit. Mami, já jsem vážně nic nevzal, to mi dal farář. No

jo, to víš, že jo.

Vem si bonbon, tady nahoru.

Táta do rána na všechno zapomene si.

Mami, já jsem vážně ty cigarety neukradl.

Já viděl jsem a chtěl jsem utect.

Neposlouchal jsem rodičů a přál jsem jim zlého.

Odmlouval jsem.

Co zlého?

Něco.

Mně musí říct všecko, Martine.

Aby umřel.

Ale já jsem to tak nemyslel.

Bral jsem jméno boží nadarmo, hlál jsem a myslel jsem na neslušné věci.

Sám nebo s jinými?

Sám.

Těchto a všech jiných říků srdečně lituju.

Nevěříš.

Myslí to s tebou dobře všichni.

I babička se za tebe modlí. A jak je nemocná, viď?

Někdo ti něco namluvil a ten to s tebou nemyslí dobře.

Já sám? Ty ne.

Děti si vymysleli Boha, aby se nebáli. Tak se to teď učí.

Já vím.

Ale jsou pravdy zjevené, které nemůže lidský rozum pochopit, viď?

Říkají, že není Bůh, ale On je.

Víc než předtím.

Tady s námi.

Aby nás sívil.

A nic na tom nezmění žádná paní učitelka.

My sami udělali jsme si kroužek pravdy.

Kdo?

Mně to můžeš říct?

Tady u svatý spovědí?

Jsme astronauti, ale nikdo to neví.

Neměli bych tě pustit k svatému přijímání, ale ty chceš jít už kvůli

tatínkovi a kvůli babičce, aby jí bylo líp.

A lituješ toho všeho, viď?

Něco ti namluvili a ty jsi jim věřil.

Ale teď už nevěříš, že?

Teď, když rozjímáš nad svými říchy v době, jak když vzpomínáme útrpení a

umučení pána našeho.

Ježíše Krista, budeme se za tebe modlit, abys byl silný a vytrvalý.

A ty se pomodli za pokání.

Třikrát oče náš a třikrát zdravost Maria.

Máš prác slabšího.

Pokaž se, Martinu.

Zase kovajs, že jo?

Měla bys si to rozmyslet s tím jeho šátkováním.

Proč?

Kovajs rumajs, jako táta, co?

Tak shvat muže, kluk, za tátu, prosím.

Lmao se o podle tebe snad říct, nebo co?

No co má dělat utýc? Postav internát a za ním a jezděj rodiče na niděle, potom

mluv.

A tady je Žižala, co s ním mám dělat?

Že jsi mě zbyl, tak nemůžeš k přijímání, jinak seš svatoprádežný a upadne ti

jazyk. Mě to fuk od roku.

Aspoň nejsem rumajs.

To bylo naposledy, co jsi za nima lesl, slyšíš?

Řekneš té vaší učitelce, že jsi to s tím pionýrem rozmyslel.

Já vidám astronauty.

Ale teď Eda je taky pionýr.

Martine, pojď sem.

Podívej, Eda je rozumnej. Ten ví, že musí bejt v pionýru, aby mohl studovat.

Tak měj rozum.

Ich zwar dem Kind.

Kroužek pravdy.

To tě radši šlápnu na krk, pamatuj si to.

Ale to přece nesměl Farář říct. Já to taky nevěděl. No, Martinka, nemám

strach. To je náš ministrant.

Tak, Polínskou velivnej, pane.

Ano.

Co se tu motáš?

Děkuj se, Kraminská.

Počeku, prosím vás.

Jdem!

Kou!

Chlapci, pojďte sem.

Tady paní Kovajsová vás prosí, dávám každému desetí korunu.

Martinkoviče, půjdeš, než nám babička umře.

Jinže máte svůj podpoření. Zbredli pryč z nedla tlačenku, aby že to nesmí. Jen

na chvilku jsem si odskočila k praseti, mohlo být devět.

Maminko, probuďte se, je tu pan farář.

Volitově, pán mu tě potrestal.

Má dietu, tý tlačenk byl asi půl kila, vole.

Hrapnej to vždycky na chvilku, za hodinu si mě pošle pro flašku.

Ještě ráno říkala, kdybych tak mohla do kostelíčka.

Pojď sem blíž, teď vidíš Zožku.

Vždycky jí pomohla.

Stačí tady si.

Tu ruku!

Je z rozcestí u svatý Maří urazilý blésk.

Jdem ti špatně, běž ven.

Je ti líp?

Ano.

Zapomněl jsem, že jsi nesnídal.

A pomůže jí ta ruka?

Já bych jí do nesvědce jim kočičky.

Teta je poliká proti kašli, ale prášky bere taky.

Nic jí nenos.

Stejně by se mi nechtělo umřít.

Akorát kdybych nemusel do školy. Mě škola nevadí.

Já neumřu nikdy. Já vymyslím takovej lék, že nikdo neumře. Každý musí umřít.

Na hodinu je to dobrý. Za pohřeb máš dvacku a za pomagání deset.

Musí se to každému vyplatit, jestli to platí vždycky.

Co se mu má vyplatit?

No, když někdo někoho zabije a už má umřít a my ho pomažeme tím olejem, to se

mu všechno odpustí.

No, před Bohem by mu bylo odpuštěno. A kde by zabil tisíc lidí?

Neptej se na pítomosti.

To teda není spravedlivý.

Co s tím vrahounem? Ale všecko. Když jeden se modlí a druhý dělá takový

strašní věci jako Kovajsa, je to fok.

Náhodou ho potrestal Kovajse.

Náhodou!

A pišta, vydělali jste si snad, ne?

Paráž by mi měl dát pěti korunů.

Kam jedeš?

Babič se prorům, viď? Jdem to radši zadem. Má hlomá vstek.

Spočítala si, že by za to pomazala mě a na boty.

Nebreč. To se dalo myslet, že nevydržej.

Uhonil jsi je, tenkrát jak ti utekli.

A co jsem měl dělat?

Já bych je tam nechal, když to byl párek. Za rok bys tam měl angoráku

milion. Všude samý angoráci, to by byla sranda.

Nešahej na ně.

Necháš.

Uděláš jim na zahrádce hrobeček. Ano.

To kvůli tobě.

Chtěl jsem, abys byl spravedlivej. Ale ty nejseš. Na nic nemůžou králíci. A ty

to víš.

Zrovna ti budu ministrovat.

Stejně nevěřím, že seš. Kdybys byl, co máš z králíků? Nic ti neudělali.

Pionýr Československé socialistické republiky, slavnostně slibuji před svými

druhy, že se budu učit a jednat tak, abych se stal dobrým budovatelem i

obrátcem své milované vlasti.

Juhu, sakra, co to tam máš?

Velkou přijutí. Máš herovský? Mám.

Prosím vás, na mě nic neříkejte.

Blahokřivník, ucoldu.

Zavři mi to!

Co? Špatný tělej!

Máš to jak noční košiny, myslíš, že se to srazí?

Budování a obraně vlasti.

Buď připraven.

Vždy připraven!

Kovezi jste neměli škrtnout.

No počká si.

Dali jste nám velký slib.

Váš život je jasný a čistý.

Neposkvrňte ho sobectvím, přetvářkou a lží.

Nikdy nezraďte svůj rudý šátek, cíp rudého praporu dělnické třídy

komunismu.

Vaše je budoucnost.

Vám a tří zítřek sahající ke hvězdám.

Na, pí, pí, pí, puta, puta, puta.

Na, pí, pí, pí, pí, pí, pí. Na, pí, pí, pí, pí, pí, pí.

A puta, puta, puta, puta, puta, na.

Na, puta, puta, puta, puta, puta, puta, na.

Marech, teď skoro sklobou.

Edo! Edo!

Co řveš?

Čekám tu už půl hodiny. Chceš, aby nás našli?

Ještě se směj.

furt jsem si ho musel tahat přes břicho.

No, dělej.

Edo, a na první máj? Koukni ten límeček, ještě ti něco půjčím. Proč ti nekoupil

košily, když ti podepsal přihlášku?

Stejně vám na to máma přijde.

Dále ty způjáš domů, si ji nemohu zahodit.

Edo, tak v čem budu?

Co tu chceš? Já jen tak.

Potřebuju košily. Na první mají tati pionýrskou.

Máma nic neví.

Šatek mám zkovaný. Máš dost jiných košil.

Ale tahle je bílá, s kapsičkou, tati.

Vanda, už jdu.

V tvým věku jsem měl jednu košili.

Nemusíš mít všechno, co vidíš.

Tondo, přišla ti kontrola.

Co chceš si?

Dej mu limonádu. Jo.

Hlačit!

Ten kluk je jako morová rána.

Martínek!

Zajímají tu tvou košili.

Víš, že jsi vyrost nejmíně o deset centimetrů.

Takhle mít svý kolo, co? Jaký bys chtěl? Jako jeda?

Ale s přázovačkou.

O, to ještě musíš vyrůst.

Já chci být astronautem. A astronauti musí být mňaví. Aha, to jsem nevěděl.

Tak sliz.

Nestavíme se ulky?

Tak ti radši pojď.

Jen pojď, pojď. Vyber si.

Tak co?

Nebylo by to špatný, co?

Zavřu nám, tati. Neboj se.

Mají.

Ze dvacet korun, tati.

Mně to jedno, já ti ji koupím, ale jestli ti na ni přijde máma při praní...

Nepřijde, já si ji vyperu sám.

Zmáženský.

Kdyby nebyla nemocná, víš, my dva musíme mít rozum, Martine.

No, tak už pojď, tati.

Ať jde!

Pochválím, pane Jidiš Kristus, že nám ta sláva zmokne, víte, paní Červáková.

No co, studený maj, studený ráj, že se to tak říká, Kovájs?

Počkají na nás. Prosil učitelku, aby nás pustil a řekl, že to zkrátí.

Kdyby ses radši pokřižoval.

Ježíš, to budeš čekat celý smetu do desíti.

Přehně to. Amen.

Amen.

Amen.

Povstaňte a poslyšte slova svatého Evangélia, která církev svatá čísti dává

na svátek sv. Josefa Dělníka.

Evangélium podle svatého Matouše, kapitola 13, verš 54 až 8.

Za onoho času přišel Ježíš do svého činy, učil jejich synagoze tak, že žasli

a pravili.

Odkud má tu moudrost a moc.

Copak to není syn Tesařův?

Zase nejmenuje jeho matka Marie a zase nejmenují jeho bratři Jakub a Jozef a

Šimon a Juda.

A což nežijí všechny sestry jeho mezi námi?

Odkud to tedy všechno má?

A pohoršili se nad ním.

Ježíš jim však odpověděl.

Všude jinde je prorok v úctě, jedné ve své občině a mezi svými krajami.

A pro jejich nevěru...

tam neučinil mnoho zázraků.

Děkujeme.

Co s ní? Nám by se náhodou šikla. Dali bysme s ní ve škole do zahrady a dali

bysme do ní motor.

Jaký motor?

Z motorky, z politechnickou kroužku.

Hranto, mají plzeň. Pane, prosím vás, dal byste nám tu raketu?

Jo, seš to ty.

Můžeme pouštět letadla. Kdo je pro?

Já! Já!

Já! Já! Já! Já!

Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já!

Já! Já! Já! Já! Já! Já! Já!

Já!

Já!

Já!

Měli bysme jít k nim, aby nemusel.

Už jsem měla strach.

Trvalo nám to trošku dlouho, že? Copak, kdybych byla věděla, že je s vámi takto,

ale utekl. Ani mi neřekam, kde.

Ty bys mě stejně nepustila, mami.

Edu jsem taky nepustila, že jo? Božinku, když jsou to děti, tak když jim to dělá

radost, proč pak ne, že? No hlavně, že je celý.

Tak. Můžu to ještě zůstat, mami?

On toho ještě nemá dost.

Poděkuji, paní učitelce, že se o tebe tak pěkně starala. Děkuju. No nemáš za

co. Děkuji pěkně, nashledanou.

Pani Čermáková, mám ti lidi napřed.

Jan Čermáková, nezlobte se, ale... Neslyší Martin náhodou něco jinýho ve

škole, něco jinýho doma?

Po čemu má věřit?

Jak to?

Někdy ti nachytám cvrčky. Můžeš si je dát do krabičky.

Semej, ty si budeš stěžovat, jo?

Komu si budeš stěžovat? Za to, že chceme něco, aby z tebe vyrostla, ty pokrytče,

pokrytecký! Cíze jim si budeš stěžovat, jo? Z kostela budeš utíkat, jo?

Mizeru, mizerej!

Zmie!

Zabít dětě málo ty! Já nic neříkal.

Ani se ho nedotkneš.

Chtěl na první máj, tak šel na první máj.

No a co?

Já byl taky.

Já chtěl, aby šel.

To je něco zlýho.

A tu pošilí má ode mě.

No a ukáž se jim, jak mi to srpí.

Dej mu jíst.

Mami, můžu jít do biografu?

Pojď, budeš se učit. Byl jsi včera.

Celý dopoledne u akalá, modlila se, aby ti pámbu odpustil. Ruci, fix, nechte ho

bejt, oběd běje.

Moďku jste už vyštvali, to vám může stačit.

Když jsem s ním mluvil, taky brečoval.

Má bejt pokon.

Nevšimný sýgajec.

Uči mě.

Vůli tobě tady musím tvrdnout.

Už mám všecky úkoly, teto.

Jedu, nechceš si zahrát čtverečky?

Hrajou smrt v sedle, teto. Je to výchovný.

Dáte mi kafe?

Ty chceš taky jedoušku?

Ještě bych dostal vstupenku, teto.

Petínek by se zlobil.

Teto, prosím tebe, teto.

Ale vrátíš se v čas, nemysli si.

Tak já

jdu.

Přijem, Sergej Michalkov. Vidíme město Petrohradě, 17.

rok.

Dobrý den.

Panči!

No ne, nechte se vyrušovat, já jsem si přišla pro Martina.

Jestli mám úkoly, tak ať si veme kava.

Pozby paní učitelku dá.

Víš... Co bych vám tak...

Mando... Mando... Kafe a...

Koláče a pocukruji... Tak

co,

jak jsi to schytal? Ani moc ne?

Náhodu je učitelka Príma. To nás byla taky. Mluvila do táty asi půl hodiny.

Všecko jí slíbil. Pak přišel farář, to mu to taky slíbil. Ale jsem jí nechtěl

lípnout. Však jsem zrovna takovou básničku o revoluci.

Cítíš, jak se to tu houpá?

To je nejhorší mít pitomí sourozence. Já to taky říkám.

A mohl byste na mě koukat, klidně. Tak to teda ne. To teda jo.

O co?

O co chceš? O případsky, že mu přímči nenamaže svý meček šípkama, aby se musel

chodit dva. Ty jo. Já jo. Já ne, protože já už nikdy nejdu ministrovat. Ty jo.

Co já, ať si ministruje sám?

Myslela jsem akorát kvůli těm šípkům, když nepůjete nikdo, to by nebyla ani

přijena.

Tady pišta půjde.

Pro zrovna já?

Protože jsteš vyplašenej od chroustu.

Řekni to ještě jednou. Tak to dokáže, nejseš.

Přizni se!

Rozrovnej já!

Pořád já!

Tej ty!

Přizni se a řekni.

Přisahám při krvi, kterou smísíme.

A proč? Neptej se a dělej.

Tačí?

Mně je to fuk, jednou jsem si málem osek palec sekérkou. Koupni ty svehy.

Mám ti to udělat?

Ne, já sám.

Přísahám, že nebudu ministrovat a že nikomu neřeknu, co vám řeknu. Že nebudu

ministrovat. Nikdy nikomu neřeknu nic, jinak jsem krysa a pes.

Jinak jsem krysa a pes.

Co je to?

Důkazy kroužku pravdy. Píšeme a vystřujeme sem věci z novin.

Kdo? Já a všichni z kroužku. Teď můžeš taky.

Je tam všechno. O družici a o kybernetický želvě.

Ale na tohle jsem přišel sám.

Co tomu říkáš?

To o Janu Husovi. To jsem řekl jen tak.

bych nemusel na nábíčko.

Ale to s těma dětma...

Vidím,

všecko je na

nejvýš dobrotivý pln

lásky ke svým dvorům.

Kde je Martin? Ještě nejedl.

Co bude s večeří? Můžeme, prosím, jdět.

Ty se sutil.

To jsi hodnej.

Já jsem věděla, že ty nejsi jako Kovář.

Martinku táta říkal, že projevce školo.

Mami, ty bys mi ho koupila.

To závodňácký.

My dva se přece máme rádi, viď?

Mami, nechoď ještě, jo?

Jo, abych nezapomněla, byl tu důstojný pán a ptal se, jestli budeš v neděli

ministrovat, tak jsem mu to slíbila, jo?

Mutit tě nebudu.

Přetři mi to trochu.

Mami, září s těmi malutěčkama. Máte pokoj, kluci.

Nech ty boty, já ti to potom vyčistím.

Vyřehlila jsem ti košily.

A mě to baví.

Jseš tak hloupej, porád si to kazíš.

Máma se už byla ptát v jednotě, takový krásný kolo.

Fando!

Boty!

Co?

Takže jo.

Umyj se.

Mando, už máme čas.

Neministrovat nebudu, stoupnu si vzadu.

Ty půjdeš s náma, viď Jadoušku.

A dáš mi na biograf?

Já mu to svý děla víš.

Děkuji za podporu.

Já jsem věděla, že ty nejsi takovej.

Já tě vidím.

Všichni vás vidím.

No až ale kolo.

Mami, to jsou fuky, co?

Funi!

To máš nový, jo?

Ještě tam má jednu, ale to už není takový, to má odřený rám. Slyš to zelený

s galuskama?

Pěkný. Volnobížka.

Když to zase dostal hodinky, aby nezaspal na boží tělo.

Co si myslíš? Já možná ani nepůjdu.

Chceš se svíst? Na krysáckém kolené.

Ani bys neuměl.

Ne, nemotej se, nic dějí.

Tati, já bych ti chtěl něco říct. Máš chvilku čas?

Čas? Teďka.

Tak co je?

Tento vyklop.

Už nic.

Nehejbejte se, dětko, nebo vám moří znůcho.

Jestli máš hlad Martiny, tak si ukroj chleba a kafe máš na plotně.

Ale já mám pětické. Mám pěkně pitomý, takový bych ani nechtěl.

Máme

Co zveš?

Co to jíš?

Už stejně nemůžeš nic dělat, už je to snědený. No a?

Uvidíš, za chvíli mi bude špatně.

Jo, proč by ti bylo špatně?

Protože to potřebuji, abych nemusel jít v neděli ministrovat.

Jestli chceli. Jasně, to se nedovedeš představit.

Nebevni, já už mě dlačila z konů alespoň milion.

Jak to?

No, když nastydnu a tak.

Oho.

Já bych nechtěla, aby ti něco bylo.

Nemůžeš jim to říct, že nepůjdeš. Nebo bysme k vám šli všichni.

Nebo bys trčela teplo mě do kafe, mysleli by, že ses nastytá máš horečku.

Máma na to přijde. Třeba ne.

Máma přijde na všecko. Ale pak bude brčet, až bude pozdě. A kouci taky.

Hele, na to kolo si vážně nech. Eda by ho rozbil. A Kovajsovi řekni, že se na

něj nezlobím.

Víš, co by bylo fajn?

Kdybysme šla za bíhou družičku.

Táta by mě nepustil. On je pokrokový.

To je škoda.

Ani kdybys mu řekla, že jsme se chtěli vzít.

Co bys chtěl? Hele, chceš dět svrčky?

Děkujeme.

Ty jsi tam tak zalít?

Protože jsi špitomá, co pak neumím plavat? No teď to teda schytám.

Aspoň nikam nemusíš.

To jo, ale těch facek.

Až ti budou rádi.

To jo, možná že jo.

Ty, toho cvrčka jsem pustila.

To je škoda.

Náhodou to byl prýma cvrček. Velikej.

Teď už ho možná nechytnu.