Original subtitles

Policie! Otev, otev, kamaráde!

Děkujeme.

Víte, šef, co se mi na vás nejvíc líbí?

Co pak, brachu?

Že při vším námaze a odpovědnosti, když pro vás znamená úspěšné vedení naší

organizace, dokážete ještě navíc žít skutečně plným lidským životem.

To přece spolu souvisí.

Naše práce je úspěšná, protože se mi protchnul dynamikou moderní doby a

odvahou k velkorysým a nekonvenčním akcím. A co pak by něco takového mohl

dokázat člověk bez vitality?

Fantazie, rozletum, prostě nějaký suchar. Jako třeba pičem.

I na ty ženské si naleznete čas. Musím si ho nalézt, protože na ženské trpím.

Řekl bych dokonce, že jsem cosi jako děvkař.

My jsme taky děvkaři, víš, Jacku? No jasně.

I když samozřejmě ne tak úspěšní jako vy. Kam se na vás hrabeme?

No tak nezapírám, že jsem jako děvkař skutečně velmi úspěšný. Z deseti děvčat

po něch zatoužím jich obvykle devět, dříve nebo později, dostanu do některé

ze svých postelí. Přitom ještě mnohé z těch, které nedostanu, nedostanu jenom

proto, že nemohu věnovat více času na jejich svádění.

Vili. Co?

Myslíš, že to byl dobrý nápad?

Co? No, s Poli a s Mekízem.

Proč?

Mám pocit, že s ní Poli chodí.

No a právě o to by přece šlo.

Poli? Ano, tatínku?

Je to pravda, že chodíš s Mekízem?

Řídím se tvými pokyny, tatínku.

Nechala jsem se od něho párkrát pozvat na večeři a popřála jsem sluchu jeho

lichotkám, jak si mi nakázal. Tak je to pravda, výborně poli, jen tak dál.

Vynasnažím se, tatínku.

Vaše úspěchy, šéfe, jsou bohužel neopakovatelné. Proč myslíš, brachu?

Pověst význačného zlodějského předáka, známého dobrodruha, svůdce a

světáka vám přece musí přístup k ženám ohromně usnadňovat. A to nemluvím o

vašich ostatních předpokladech, jako je například váš šarm.

Vaše nesporná fyzická krása... No tak má pověst a můj celkem skutečně obstojný

vzhled mi situace významně usledňuje.

Podívejte se například na mě.

Jaké já mohu mít při svém vzhledu šance? No a co já?

Na tuhle držku nezvalím ani zatoulanýho psa.

Myslím, hoši, že své možnosti zbytečně podcínujete. Jednak to s vámi není zas

tak špatné, jednak tyhle věci přeci jen nejsou to nejdůležitější. Jak řekl jeden

můj známý mrzák, když ho nechtěli vzít do party, kde jsem začínal, krása není

vše. A co je tedy podle vás, šéf, pro děvkaře to nejdůležitější? No tak

nejdůležitější je ta zvláštní směsice drzosti, píle, humoru a ukecanosti,

kterou se vyznačují takřka všichni, o nichž se říká, že to takzvaně umějí s

ženskými.

Zatím máte-li pocit, že jste ošklivý, můžete svou strategii a taktiku v lásce

založit na předstírání komplexu méněcenosti.

Ženské totiž šíleně rádi někomu pomáhají a někoho zachraňují. A čím více se jim

to daří, tím více dotyčného člověka milují, milujíce skrze něho svou vlastní

skvělost, které jim je zachráněný živoucím dokladem.

Milujíce skrze něho svou vlastní skvělost, které jim je zachráněný...

Život se dokladá.

Jsem Filč.

Harry Filč.

To mi nic neříká.

Jsem nezávislý kapsář.

No a?

Žijeme v převratné době, aspoň pokud jde o naši branži. Jak to myslíte?

Kooperace, integrace, velké organizace si rozdělili město. Drobné podnikání

ztrácí půdu pod nohem.

Na volné noze se dnes neudržíte, kdybyste měl pozlacené ruce.

Takový už je prostě trend doby. I ve výrobě se přece prosazuje dělba práce.

Manufaktury a tak. Já kvůli vám dějiny nezastavím. Mám skromnější přání, pane

Píčke. Jaké? Nevzal byste mě k sobě.

Vždyť vás vůbec neznáme.

Pane Píčeme, mějte se mnou slitování. Jestli mě necháte na holičkách, tak budu

muset přijmout místo v tiskárně.

Nezlobte se, ale mám plné stavy. Proč nejdete za mekizem? Než tam, to radši do

té tiskárny.

Co máte proti Mekizově organizaci? Nelíbí se mi jejich metody. Neříkáte to

proto, abyste se nám zalíbil?

Přísahám, že ne.

Dobrá, ale musíte se podrobit přijímací zkoušce.

Když mi do zítřka přinesete hodinky vévody z Glostru, tak o

vás budu uvažovat. Ale nemyslete si, že mě oblafnete. Ty hodinky znám. A kdyby

vás náhodou přitom chytli, z ničeho vás samozřejmě tát nebudu.

Když už jsme u toho vašeho děvkazství, kapitáne, mohl bych se zeptat na jednu

praktickou věc?

Lidně se ptej, brachom. Čemu dáváte přednost?

Svádění slušných dívek anebo styku s osvědčenými kurtizánami?

Jak kdy, milý přítel, jak kdy.

Mohl byste nám to blíže osvětlit?

No tak podívejte se, svádění slušných děvčat má svá výrazná plus.

Vzrušujícím pocitem nejistoty o konečném výsledku počínaj. Au.

A okolností...

že to je zadarmo, konče.

Nevýhodou to na druhé straně ovšem zase je, že svádění zavírá často moc času, že

ta děvčata postrádající erotických zkušeností vás málo kdy dobře uspokojí a

že to vždy nakonec hrozí nebezpečí, že se do vás zamilují a přilepí se vám na

paty. S děvkami naopak domluva rychlá, stud jim

nevrání víc stříc.

Jakémukoliv vašem rozkošnictví a po věci samé vám nestěžují život svými city či

nároky. I když jsou známi případy, že i děvka... Ach, ano, ano, ano, ale to jsou

jen výjimky.

Angron to neplatí.

A co je nevýhodou této cesty?

Především to, že člověk odkázaný ve svém milostném životě pouze na děvky.

Záhy, citově, splaní.

Nejlepší je tedy, jak se zdá, hodně kombinovat obě alternativy. Přesně tak,

přesně tak. Přičemž občas lze věc pestřit ještě alternativou. Předtím

totiž stykem s vdanými paními.

Vidíš, já jsem ti to vždycky říkal, a ty pořád jenom, pojďme do bordelu, pojďme

do bordelu.

Někdy člověk začít musí.

Můj salon není velký, ale já to záměrně nechci příliš rozšiřovat.

Zastávám totiž názor, že služby tohoto druhu nelze poskytovat na běžícím pásu.

A příčí se mi ty velké anonimní kolosy, které celou věc mechanizují a odličťují,

snižující na úroveň jakési konzumní záležitosti. No řekněte sám.

Copak se dá z něčeho tak hluboce individuálního, jako je láska, dělat

předmět masové spotřeby?

Absolutně s vámi souhlasím, madam.

No vidíte.

A právě proto se snažím zachovat svému salonu jeho tak říkajíc rodinný ráz.

Udržet si nevelký, ale stálý okruh zákazníků a usilovat o to, aby vztahy

mezi mými děvčaty a zákazníky nebyly jen obchodní.

ale především lidské.

Není vám nepříjemné, kapitáne, že svými dotazy zasahujeme příliš hluboko do

světa vaší intimity?

Naopak, já jsem vždycky rád v kroužku dobrých přátel po klávosi moženských.

Zajímala by mě ještě jedna věc.

Dosud jsme mluvili převážně o tom, jak ženské získávat.

Neméně důležitou se mi však zdá být otázka, jak se jich potom zvavovat.

Myslíš těch neodbitných?

Ano. Co například vy s nimi děláte?

Jsou jenom dvě možnosti. Buď se k takové osobě zachovat tak sprostě, že jí zbytek

hrdosti zabrání dalšího člověka zajímat, anebo druhá možnost, pojmout ji prostě

za manželku.

Za manželku, to je dobrý.

Za manželku, zajímavé. Ovšem, neznamená to ohrozit.

Své další děvkařské perspektivy?

Naopak, milí příteli, naopak.

Každý pořádný děvkař je šťastně ženat. A někteří, jako například já, jsou dokonce

šťastně ženati s několika ženami najednou.

Tomu nerozumím.

Ale to je přece jasné. Každá ženská, pokud není už náhodou vdaná, se chce

vdat. A proto se i na vás, jakmile se kolem mě jenom trochu víc točíte, i hned

začíná dívat jako na svého potenciálního žení.

Jak lépe můžete takové nároky pacifikovat, aniž byste byli nuceni

uchylovat se k různým pochybným vytáčkám, než poukazem na okolnost, že

už žena ti bohužel jste.

Až se Milenka právě dík své luhoké úctě k manželskému stavu pocítí jakýsi

sentimentální respekt ke štěstí své šťastnější kolegyně a velkodušně se

vzdá. úmysluji o její štěstí připravit. Vynáhradíte jí to ovšem s pyklaneckým

ujištěním, že se ji vaše žena zdaleka nevyrovná a že vlastně proto od své děny

utíkáte k ní. Můželi zkrátka děvkaři zajistit něco relativně svobodný prostor

k děvkařské aktivitě, pak je to jedině šťastné manželství.

Váš ohled k manželskému štěstí vaší ženy je totiž v ženském světě plném iluzí,

chápán většinou jako výraz vaší celkové ohledu plnosti k ženskému pohlaví. A

tedy nepřímo i k té jeho příslušnici, které je, dík osudné náhodě, že jste ji

nepotkal dřív, manželské štěstí po vašem boku odevřeno.

Děkuji.

To je co?

Skvěle vymyšlený.

Netušil jsem, kapitáne, že jste ženat.

V jednom případě jsem dokonce novomanžel.

Kluci!

Ty Vili.

Co je?

Ty jí věříš? Dianě?

Ne, Polly.

Ovšem, proč?

Mám pocit, že s Mekýzem spí.

No a právě o to by přece šla.

Poli? Ano, tatínku?

Je to pravda, že smeký jsem spíš?

Myslela jsem, že si to tak myslel.

Tak je to pravda.

Výborně, Poli. Jen tak dá.

Vy nasnažím se, tatínku.

Zastávám totiž názor, že služby tohoto druhu nelze poskytovat na běžícím pásu a

přijíčí se mi ty velké anonimní kolosy, které celou věc mechanizují a odličťují,

snižující ji na úroveň jakési konzumní záležitosti.

A právě proto se snažím zachovat svého salonu, jeho, tak říkajíc, rodinný rás a

usilovat o to, aby vztahy mezi bíby, děvčaty a zákazníky nebyly jen obchodní,

ale především lidské. Samozřejmě.

Nože, toto je naše bet.

Betty přitahuje naše zákazníky především jakousi elementární živočišností,

zbavující je případného ostychu a s tím spojených komplikací, pokud jde o

mobilizaci jejich mužné síly.

Jestli vy dobře rozumíte.

Jo.

Tato živočišnost však neznamená necitlivost k partnerovi právě naopak.

Betty má velice jemné porozumění pro nejrůznější záliby a dáviky zákazníka a

dokáže jim spotádně vycházet v stříc.

Ukaž pádovi nohy.

Pěkné, že?

Jo.

Přejete si podívat se také na zuby?

Ne.

Děkuji, Betty, to stačí.

No a tohle je naše Vicky.

Vicky je v jistém ohledu pravým opakem Petky. Der vidí belancholická, trochu

romantická bytost s velkým vnitřním napětím a bohatě strukturovaným citovým

životem. Zákazníky u ní vzrušuje především jistá zvláštní dramatičnost a

silně přítomí prvek tajemství.

Vicky je velmi intelektuálně založena. Pověz nám, Vicky, co pak to zrovna čteš.

Descartes. A co o tom soudíš?

Trochu plitké.

No prosím. Viki má však i řadu fyzických předností. Vyznačuje se například velmi

pevnými ťadry.

Ukaž pánovi.

Kdo?

Víte, to říkají všichni.

Tak co, myslíte si, že by vám některá z přítomných dám mohla vyhovovat? Obě jsou

velice žádoucí.

Chcete-li obě najednou, i to je možné.

Tak jak se rozhodnete?

Vy... Bety, máš tady zákazníka.

Tak šo?

Hašáku.

Ty, Lili.

Co je?

Mám strach.

Z čeho?

Aby se nám to nevymklo s rukou.

Co?

S Polly a s Mekýzem.

Nechápu, proč by se nám to mělo vymknout s rukou.

Nevím proč, Vili, ale mám takové nejasné podezření,

že se ti dva tajně vzali.

Co? Ne.

No to by bylo skvělý.

Polly! Ano, tatínku?

Je to pravda, že jste se s Mekýzem tajně vzali?

Říkal jsi přece, že bys to považoval za vůbec nejlepší řešení.

Tak je to pravda.

Máš ven, ty hnusné, opezlé brase!

Co se stalo, Betty?

Políbil mě na čelo a pak se dokonce opovážil mě pohladit po vlase. No a?

No dovolte, madam.

Já tady poctivě prodávám svý tělo. A žádnej obejda si nebude myslet, že mu

patří moje duše. Copak jsem nějaká tohle? Podle zlouby si povina vycházet

vstříc rozbarům našich zákazníků. Tohle ale přece není žádná seriózní sexuální

úchylka. To je obyčejný svinctvo. Betty má pravdu, madam. Nemůžeme si nechat

všechno líbit.

To by nám za chvíli začaly vyznávat do očí lásku.

A to důležitější ovšem, milá Polly, je, aby si s nyní, když se stala McKeesovou

ženou, jasně uvědomila jednu důležitou věc.

Že McKees není jen inteligentní společník, nesporný šalmer a vůbec

populární figurka, ale že má i svou druhou nebezpečnější tvár. Jste

konkurenti, viď?

Mohli bychom být, Polly, mohli.

Kdyby ovšem on systematicky neporušoval všechny základní normy soužití našich

organizací, které jsem tak dlouho a pracně zaváděl. Miki má prostě jiné

metody. Věkně děkuju za takové metody.

Znova a znova mě připravuje o mé podnikatelské možnosti. A má odbití

skutka. Než stítí se a bohacovat se, nepokvědčil na můj účet.

Prozestrává mi soustavněvé lidi a nejlepší z nich... Mý zák, už mě

přetahuje k solě! Je to zhýralec!

A bezcharakterní cynik.

Ostatně, proč myslí, že si tě vzal?

Protože doufá, že tak dostane můj podnik zvolna pod kontrolu a postupně se ho

zmocní. Meký, jsi mě vzal z lásky, tatínku.

Snad bys mu nevěřila, Polly.

Vůbec, když máš na něho takový názor, pak vážně nechápu, proč si chtěl, abych

se s ním seznámila a zblížila.

Protože to je jediná cesta, jak mohu zachránit náš podnik.

Mým úkle má být tedy vaše smíření.

Právě naopak, drahá Polly, právě naopak.

Počítám s tím, že mne budeš jako člověk, který je mu teď nejblíž, průběžně

informovat o poměrech v jeho organizaci.

o jeho akcích a plánech a tím ji umožníš konečně jeho organizaci zlikvidovat,

získat její majetek a získat zároveň dostatek důkazů. Na jejich základě ho

budu moci udat a nechat odsoudit k doživotní deportaci. Tatínku, já přece

nezradím svého muže.

Chceš tedy zradit svého otce?

To taky ne.

A co tedy chceš?

Chci žít ve šťastném manželství, mít děti, vychovávat je,

starat se o domácnost.

Ve šťastném manželství s tím

největším děvkařem vést domácnost

úhlavnímu nepříteli vlastního oce a ještě s ním mít nakonec děti, no to se

tedy povedlo.

Nesplášťa se svá honou! Počkej, Billy.

Přiznuji se, nezamilovala se s náhodou do toho člověka?

Polly, dceruško, vít, že to není pravda.

Je?

Mars! Z mého domu!

Cora!

Tak to je největší zklamání mého života.

Má vlastní dcera.

Taková hama.

Je konec všemu. Klid, Vili, to se vyřeší.

Jak?

Radikálně.

drahý. Kde se tu bereš?

Miluješ mě?

Samozřejmě. Co se stalo?

Hrozná věc, Meku.

Musíš okamžitě prchnout.

Naši na tebe chystají léčku, aby tě mohly dostat na šibenici.

Ale, jak to víš?

Poslouchala jsem za dveřmi, když to domluvali.

Správně si udělala, že si poslouchala. Jakou lest chystají?

Nevím.

Utíkala jsem tě varovat, takže jsem to neslyšela dokonce. To jsi udělala

hloupost, měla jsi to nejdřív třeba vyslechnout. Když já z toho byla tak

zrušená. A co jim tak najednou předítlo přes nos?

Dědi všem. Co všem?

Že jsme sví.

Dobrý přece, patří ku pán.

Jenomže oni taky vědí, že tě milují a že ti nikdy nezradí.

Cože? Jak se to dozvěděli?

Já jim to řekla?

Do prdele, proč jim to sakra říkala?

Otec chtěl, abych ho informovala o všech tvých akcích a plánech, aby mohl tvoji

organizaci zničit, připravit tě o majetek a dostat ti předporotu.

To je vlastně od začátku, že mu běží jenom o tohle. Si husím, že jsi mu řekla

pravdu. Přece se mu nemohla slíbit, že tě budu zrazovat.

Proč ne?

Slíbit můžeš cokoliv.

Důležité je, že to pak nebudeš dělat.

Když on o tobě mluvil tak ošklivě, prý jsi mě vzal jen z vypočítavosti a prý ho

chceš zničit. Ach, ty svatá prostoto.

Chtěla jsi se všem souhlasit, všechno mu slíbit, aby měl dojem, že je všechno

tak, jak jsi naplánoval. Pak bys mu prostě nosila falešné zprávy, takové,

jaké bych ti pro něho dal, abychom ho zmátli a postupně dostali do pasti,

kterou chtěl nastražit mě.

Kdyby měl k tobě důvěru, nebyl by problém poskytnout mu fingované důkazy

tvé vědnosti. Ale co by ti pak řeklo o svých vlastních plánech?

To bych pak měl pro mě ohromnou cenu. Všechno jsi zkazila.

Všechno! Nezlob se, Meku, ale přece bych nemohla podvádět tatínka. Co říkáš, že

mě miluješ a přitom bys klidně koukala na to, jak mě chtějí zničit?

Podivná láska!

Pěkně se vrátíš domů, odprosíš fotříka, řekne, že jsi prohlédla a poznala, co

jsem zač a slíbíš mu, že se budeš nadále řídit jen jeho radami a pokyny. Se bude

dál, uvidíme.

Pokusím se o to, Meku?

Miluješ mě? Ale samozřejmě! A zůstaneš mi věrný? To víš, jo?

Navždy!

na tebe čekat a myslet jen na tebe!

Podívejte se třeba na kapitána McKeesa.

Proč myslíte, že dělá tak závratnou kariéru?

Protože si umí svými milostnými skandály zajistit obecnou úctu. Jenomže já nejsem

McKees, paní Díáno. Sex nehrál v mém životě nikdy rozhodující roli.

Jsem spíš, řekl bych, takový intelektuální typ.

Navíc se zřetelně monogamním založením.

Však taky na konto vaší puritánské solidnosti probíhal nejeden úspěšnosti.

Jo, Díána má pravdu, Vili.

Zatím jsme tenhle aspekt přehlíželi, ale...

Kdo ví, jestli jsme opravdu nedělali chybu. Mějte rozum, v roli svůdce bych

přece musel působit směšně.

Úspěšný svůdce nikdy nepůsobí směšně. No a jak víte, že bych byl úspěšný? To bych

si, když dovolíte, vzala na starost sama.

Jestli chcete, vyberu vám vhodné děvče, dám ji na to neplacenou dovolenou,

šikovněji věc vysvětlím a uvidíte, že ostatní už půjde samo.

Poslyšte, nešlo by to s ní domluvit prostě tak, že by jen jaksi předstírala,

že jo? Ach, to by nebylo dobré, pane Píčeme, to by nebylo dobré! Však ono tě,

Vili, neubude.

No, jak myslíš, no.

Promiňte, neznáme se hned někud?

Vy se na mě pamatujete.

Ano, jistě. Nevím jenom v tuto chvíli, kam vás zařadit.

Nepracujete náhodou v salonu paní Diany?

Ne. Odkud jste tedy ználi?

A chcete slyšet pravdu?

Před pěti lety jste mne připravil o poctivost.

Eh, pravdu?

A zlobíte se moc?

Už jsem se s vaší zradou vyrovnala. Já vás i zradil?

Ano. Sliboval jste mi lásku a když jste mě dosáhl svého, tak jste mě opustil.

To jsem vážně udělal, ach, to mě mrzí. Ne, byla to moje vina, neměla jsem vám

věřit. Ale jste mi nechápu, jak jsem to mohl udělat, opustit tak krásnou dívku?

Nebyla jste tehdy ošklivější? To byste mohl posoudit spíš vy. Ty jste mě asi

milovala, co?

Moc.

Aha, no tak je to konec koncu pochopitelné, byl jsem váš první. A

poslední. Co?

Vy věrtujete?

Vím, že je to absurdní, ale zůstala jsem vám dodnes věrna.

Ne z lásky, ta už dávno vyprchala. A proč tedy?

To bylo dlouhé vysvětlování.

Pravda. Něco na ten způsob. Tak já vás připravil o pět let života.

Ještě, že jsme se hrobkali.

Proč? Protože mi to dává naděj, že budu moci aspoň částečně odčinit to, co jsem

způsobil. Jak se jmenuješ?

Jen.

Jen.

Nemoc, poprosím tě, ne.

Ne, ne, ne.

Nemoc!

Chtěli jsme znásilnit.

Během zákona.

Láza týkáme. A cokoliv od této chvíle řeknete, může být použito proti vám.

Kde se nestedíš, ty děvko, tvoj!

Kampíčem. Co si přejete?

Jsem Ingrid.

To mi nic neříká.

Posílá mě paní Diana.

A, to jste vy.

Pojďte dál, už na vás čekáme.

Hned vám uvařím kafíčko, pojď. No neboj.

Hotovo. A děkuju za kafíčko.

Přijďte zase.

Pokud víme, kdy jste známým znalcem zákonu, nepochybně je vám tedy známo, co

je za veřejné znasilnění neskušené dívky.

Pro vás?

Přesně tak.

Jedna dámská náušnice. Jenomže já nikoho neznasilnil.

Máte na to svědky?

Dokazuje se. Vina.

Žartovný nožík. Vaši vinu dosvědčí po rotě pět svědků.

Podle 7. paragrafu zákona číslo 15 výrky z roku 1531 je svědectví Biřiců

nepřipustné. Však to taky nebyli Biřici. A kdo to tedy byl?

Vězni.

To má být vtip?

Já nežertuji, Meky.

Byli to vězni přestrojení za Biřice.

Udělali mi to za nadělní vycházku.

To od vás pěkná perfidnost, Lopite. Co vám za to píčem dal?

No dovolte, jak se opovažujete mě z něčeho takového podezírat?

Mám vaši organizaci na mužce už dlouho, znám přesně váš styl.

Dopis erotického obsahu. Jediné, co bohužel nemám, jsou důkazy, takže jsem

prostě na to musel jinak.

Nezákonně. Ne, svědomí je čisté.

Vlastně se nestane nic jiného, než že trest, který zasluhujete z důvodní

porota jiným proviněním, než by správně měla.

Jeden dámský podvazek na trži.

Poslyšte, Lokite, vy mě vážně chcete poslat na Šibenici.

No, ovšem.

Mohli bychom se ještě nějak dohodnout, co navrhuje.

Nejste trochu drzí. Tak tři, no.

Natolik byste mě mohl znát, abyste věděl, že mě vaše špinavé peníze

nezajmají. Tak jestli chcete, tak vám slívím, že už to nechám.

Tak snadno z toho nevyváznete. To by přece dovedl každý nahrabat si mění, pak

toho nechat a užívat si. Jenomže tomu já neříkám náprava.

Své zločiny můžete odčnit jedině aktivním bojem proti zločinosti. No

dovolte, copak mám k něčemu takovému kvalifikaci?

Budete se divit, Mackey, ale málo kdo má k tomu takovou kvalifikaci jako vy. A,

tomu radši nerozumím.

Hmyz žádný. Vysvětlím vám to.

Já sice jsem s podsvětím v každodenním intimním styku, přesto však jsem a

vždycky pochopitelně zůstanu jaksi vně.

Můj boj za pořádek a právo by mi přitom velice usnadnilo, kdybych měl zároveň

také nějakou oporu uvnitř, jestli mi rozumíte.

Potřeboval bych zkrátka člověka, který se těší absolutní důvěře a úctě celého

podsvětí. Chápete, jak to myslím?

Nezlobte se, Lokyte, ale neúplatnost je zřejmě jedna z mála našich společných

vlastností. Než to, tak radši šivenici.

Zřejmě si chcete, Meky, hrát na hrdinu. No dobrá, bránit vám v tom nebudu, ale

obdivovat vás také nebudu.

To, co chcete udělat, je jenom prázdné gesto, které zůstane nepochopeno.

Bude to typicky zbytečná smrt.

Vyberte si.

Ty blejskavy.

To je první třída. No a co?

Stojí to pět pencí denně.

No, ale zase jsou hezky.

Je to náš jediný vedlejší výdělek. Tak na zlodějna.

No nic, Meky, dělejte, jak umíte. Jak si kdo ustele, tak si lehne.

Kdybyste si to náhodou během těch několika hodin, co vám ještě zbývají,

rozmyslel, jsem vám k dispozici.

Má čest je mi milejší než můj život.

Moc ti děkuji, Bile.

Za sebe i za Lis.

Udělal jsi pro nás mnoho.

Něco ti řeknu, Vili, to bylo naposled. Příště si řeš své rodinné problémy bez

mé služební asistence.

Stalo se něco?

Nic.

Ale nerad takové věci dělám.

Zatraceně nerad. Buď rád, že ho máš pod zámkem.

Anebo nemá snad na svědomí několik nejhorších hloupežíků? Právě proto jsem

chtěl počkat, až vězdo zraje.

Chytit ho pak celou bandou a udělat z toho monstrák, který by nahnul hrůzu

celému podsvěti. A takhle jeho lidi se nám rozptýlí po podsvětí, budou

soukromničit a my budeme tam, kde jsme byli. A z něho nakonec uděláme...

romantickou obět ženské proradnosti. Bile, vždyť já dělal, co jsem mohl.

Vlastní dceru jsem mu podstrčil, jen abychom získali maximum důkazů. Hal to

nevyšlo. Nezlep se, Bile, ale to se dalo čekat, že to takhle dopadne.

Víš přece, jak to Meký s heckými kňůmí.

Kdyby ses byl se mnou, aspoň poradil.

Stejně mi pořád není tak docela jasné.

Proč ses do tak nebezpečné akce pouštěl na vlastní pěst?

I tomu nejvěrnějšímu služebníku zákona se občas něco nepovede.

Nechme toho, Vili, teď už je to stejně jedno.

Nevíš náhodou, kdo udělal ty hodinky ve vody z Glostru?

Tak ono se to tomu člověku povedlo. Ty víš, kdo to byl?

Zadal jsem to jednomu chlapíkovi jako úkol k přijímací zkoušce. Tak to ti tedy

pěkně děkuji.

Víš, jak vevora zuří?

A vůbec jak to, že přijímáš nové lidi? Když on byl tak neodbitný.

Myli, když jsi tu organizaci dával dohromady, domluvili jsme se přece

jasně, že nikdy nepřesáhne dimenze odpovídající úkolů, který máš plnit.

Totiž získávat si a udržovat důvěru pod světí.

Navzdory tomu jsi ji už několikrát významně rozšířil. Jaký to má smysl?

Křivdíš mi, Bile.

Rogu jsem nikoho nevzal.

Kdo to byl?

Nemůžeš to přišít někomu jinému. Když ho teď sebereš, tak mě tím prozradíš.

Já s tebou mám trápej.

Ty Bile, myslíš, že vybila tvá Mary radost

diamantového náhrdelníku?

Co to má zase znamen?

Pokud ví, máš mi předávat všechen čistý zisk pro městskou pokladnu.

Myslel jsem, že by se mohla udělat taková menší výjimka. Je to skutečně

krásná věcička.

Já ti dám krásná věcička.

Jak tě může něco takového vůbec napadnout?

Uvěrumuješ si vůbec, s čím si zahráváš?

Chceš snad, abychom se z bojovníků proti zločinosti stali sami zločinci?

Bive! Můj poslední kapsář si vydělá za den víc, než ti tady dostaneš za celý

měsíc. Považuješ to snad za spravedlivé? Nechtěl jsem tě urazit.

Nebude k tomu ještě náram, ne?

Tak ti děkuju.

Konec.

Lucy.

Kde jsi byl?

Kdy jako?

Ty si ještě ptáš.

Od svatby jsem tě neviděla.

To už je přes rok.

Co si vlastně myslíš?

Manželství není žádný holubník.

Všechno ti vysvětlím, Lucy.

To jsem zvědavá.

Nevyhledávám jsem tě kvůli tobě.

Kvůli mně. Jak to kvůli mně? Nechtěl jsem tě uvádět do nebezpečí. Víš, co by

z toho bylo, kdyby se futřík dozvěděl, že jsme se vzali?

Proč neřekneš rovnou, že jsem tě omrzela?

Naopak, vnucu. Proč jsi mě vlastně vrál? No řekni proč! Měl jsem svůj plán!

Chtěl jsem si nejdřív v tichosti vydělat větší mění, abychom se pak mohli

odstěhovat na venkov a tam spolu šťastně žít.

Ty kec.

To jim mění už skoro mám, kdyby na mě tvůj fotřík nenastražil tuhle zákeřnou

les, která mě má dostat na šibenici. Mohli jsme už za pár dní odjet. To by je

hrozí šibenici. Tohle tvého fotříka s tím mám už najisto počítat. Bůh ví, co

proti mě má.

Původně jsem si myslel, že se nějakým způsobem dozvěděl o našem chystaném

odjezd. Jak by se o tom mohl dozvědět, když o tom nevím ani já?

O teplé je to strašný, že naše štěstí bylo zmařeno těsně před okamžikem, kdy

mělo vyp

Nevěřím ti. Musíš mi věřit, Lucy. Je to celé jenom soustava nešťastných

nedorozumětí. Kdyby jsi mě věděla, co jsem se na tebe namyslel.

Denně jsem si v duchu představoval takový menší venkovský zámek z červených

cihel. Porostlý v řečťaném, obklopěný zelenými loukami a bukovými háji. A nás

dva, jak v něm spolu hospodaříme.

A jak se honíme po těch loukách schrty.

Projíždíme se na koních.

lovíme vzácnou zvěř, koupeme se v nedaleké říčce, chodíme na houby,

vaříme si staroanglická jídla, pořádáme večírky pro okolní venkovskou šlechtu,

pěstujeme slunečnice a jak potom večer sedáme u velkého renesančního krbu,

hledíme do ohně, vyprávíme si o svém dětství, čteme spolu staré knihy ze

zámecké knihovny.

popijíme medovinu a pak, lehce opojení, odcházíme do zámecké ložnice. Oknem tam

proudí vonavý letní vzduch, zluk tam doléhá hlas tisíců cikát, z nebe tam

dopadá bledé světlo milionů hvězd.

A my se omámeně sflékáme a uléháme spolu do velké getické postele z nebesy a

tam se nejprojárodně dlouho, něžně líbáme.

Pak se milujeme a milujeme, naše vorká opálená těla se proplétají v divokých

milostních křečích. A pak konečně mnohonásobně šťastně a sladce

vysíleně usínáme, aby nás druhý den ráno probudilo jízkřivé letní slunce z

pěvtáků a komorník nesoucí nám šunku z vejci a kakao. Dost, Meku, dost!

Všechno jen ztracené! Jenom všechno? Nic není ztraceno! Jak to?

Všechno to ještě můžeme prožít a mnoho dalších krásných věcí záleží jenom na

tobě. A Fumiku, co pro tebe mohu udělat?

Sehnat mi pilku na železo.

Jsou to oni, samozřejmě.

Jste hrdinou dne, pane Filči. Provedl jste to perfektně.

Klostr i loky dzuří.

Přímě řečeno, nevěřili jsme příliš, že se vám to podaří. Ale byla to skvělá

práce. Stanete se jedním z pilířů mé organizace.

A co je s vámi, Filči?

Vy nemáte radost?

Pane Píčeme, můžu se vás na něco zeptat? Zajisté.

Nevíte náhodou, kdo dostal kapitána Mekize do vězení?

A to nevím. Ale já to vím.

A kdo to tady vyběl?

Vy.

Co je to za nesmysl? Kde jste to vzal?

Říkal to sám kapitán. Jak to mohl říkat, když je ve vězení? Dnes v noci se mu

podařilo utéct.

To?

Tomu nevěřím.

Pomohla mu prý Lokýtová dcera.

Já věděl, že z toho bude proces.

Chlidlili. Ty bože, je to tvá víra! Pojďte na konec, veď na mě!

Je to falešná pomluva, pane Filči, kterou McGee's vymyslel, aby nás zničil.

Jenomže on má svědky na to, že ho krátce před začením byla vaše dcera varovat.

Já tu holku přerazím.

Pane Píčeme, pohrdám vámi.

Dobrá filči, řeknu vám tedy pravdu.

Mekíze jsem skutečně dostal do kriminálu já.

Kdybych to byl neudělal, dostal by tam totiž on mě.

Takže to bylo vlastně v sebeobraně, stačí vám to. Víte, pane Píčeme, možná

vám to připadne hloupé, ale vy jste byl pro mě vždycky jakýmsi stělesněním všech

klasických zásad našeho pocvětí.

typem charakterního zlodějského předáka staré školy se smyslem pro fair play.

Umíte si představit, jaké zklamání jste mi způsobil? Můj poslední velký ideál

padnul. Můj svět se hroutí.

Nemám vinou, Filči. A čí tedy?

Vaší. Jak to?

Žijete ve věži ze slonové kosti.

Chcete tím říct, že nemám kontakt se životem? Já, který trávím většinu dne na

ulici? V drobném snad kradete dobře, ale o podmínkách podnikání ve velkém nemáte.

Nezlobte se ani ponětí. Jinak byste musel vědět, že bez takové či onaké

spolupráce s policií se dnes šéf žádné větší organizace prostě neobejde.

Moc byste se divil, pane, kdo všechno z našich kruhů je u pana Lokita

každodenním hostem.

Myslíte si, že by má organizace tak skvěle prosperovala, kdybych ji nedělal

spoluprací s policií zeď?

Nezlobte se, ale takové čachrování s nepřítelem se mi hnusí.

Čachrování? Snad.

Jenomže někdo, milý pane, tuhle nevděčnou práci dělat musí. Myslíte, že

byste si mohl tak klidně chodit po městě, krást hodinky vevodu, chlubit se

svýma čistýma ručičkama a pronášet své zjednodušující mravokárné soudy? Víte,

být hezky někde v závětří a pěstovat si tam své krásné zásady, to je hrozně

snadné. Ale jaký to má smysl?

Jediný! uspokojovat samolibost těch, kdo to dělají.

Skutečnými hrdiny podsvětí dnes jsou docela jiní lidé. Ti, kteří svou

drobnou, neokázelou a riskantní prací v nebezpečném pásmu napomezi podsvětí a

policie upevňují naši bezpečnost, přinášejí nám životně důležité informace

a pomalu, nenápadně, bez nároku na slávu...

posouvají vývoj ku předu.

Máte své ideály, Filči, já to chápu.

A jste mi přes to, co jste řekl, docela sympatický. Ale právě proto vám radím,

zbavte se iluzí.

Dokud je ještě čas? Éra romantických lupičů středověku už dávno pominula.

Pozorujte svět kolem sebe, snažte se ho pochopit. Je to ve vašem vlastním zájmu.

Možná se vám jevím jako podivín, pane Píčeme, ale než krást pod ochranou

policie, to radši poctivu práci. Půjdete tedy do tiskárny? Ano. Jinu,

jak si kdo ustele, tak si léhne. Buďte zdrávi.

všude vykládat, že jsem se mu přiznal k spolupráci s policií. Klid, Vili.

To se vyřeší. Jak?

Radikálně.

Jako zloděj, tak říkajíc přesvědčení, byste přece měl obratný způsob, jimž pan

Píčem pracuje pro pocvěti, v rámci své služby u policie vysoce oceňovat.

Nikdy jsem nezastával názor, že účel světí prostředky. Naopak, domnívám se,

že problematické prostředky problematizují i dobrý cíl. A proč jste

se potom do poslední chvíle pokoušel pičem a krýt, když jeho postupy

odsuzujete? Protože mám své zásady.

Jednou z nich například je, nikdy neudám kolegu, i kdybych proti němu měl

sebevětší výhrady. Což platí zřejmě i pro případ, že by vás ten kolega sám

udal. Ano.

Jste zvláštní člověk, Filč.

Škoda, že jste lupič a ne policista, někoho tak čestného bych tady potřeboval

jako sůl. Obávám se, že jako policista bych s vámi měl ty tež spory jako lupič

s pičem.

Proč myslíte? Nikdy bych se například nesmířil s takovými metodami, jaké jste

dneska na mě použil. A jestli naražíte na toho donašeče, co jsem vám nasadil do

cely, tak vás upozorním, že to je trik starý jako v jezenství sam.

Nezlobte se, ale bylo to svinctvo. No, to bylo.

No nic, větši, nechme toho. V policii nechcete do nášetny zřejmě. Taky

nebudete, tak co k vám.

Asi nezbude, než přiznat Glosterovi, že jsem vás dopadl. To ovšem bohužel

znamená, víte co?

Pro vás.

Gloster na tom trvá.

Mě už na životě stejně nezáleží.

Nehodím se do tohoto světa.

Já myslím, že ten svět by naopak potřeboval víc takových jako jste vy.

No co se dá dělat, škoda.

Podvedl mne.

Říkal mi, že mě miluje, ale ve skutečnosti jsem mu měla sloužit jenom

jako nástroj proti tobě. Měl jsi ve všem pravdu. A já byla husa, že jsem mu

věřila. Poli, zlatíčko, ty jsi tedy prozřela.

Pochopila jsem, jak jsem mu naletěla.

Slyšíš to, Lís?

Návrat ztracené dcery. Pojď na má prsa, Poli.

Tatínku? Ano? Já se chci Mekízovi pomstit.

To úplně chápu.

A jak pak to chceš udělat?

Myslela jsem si, že bych s ním mohla udržovat například jakoby normální

styky, ale ve skutečnosti víš, jak jsi to původně přál?

Polík!

Teď v tobě konečně zas poznávám svou dceru, jsi báječná. A já věděl, že mě

nakonec nesklámeš, tak podívej. Mekis byl sice včera začen. Cože?

Jenomže v noci zase uprch.

Vážně? A jak se mu to podařilo?

Zorganizovala to prý Lokitova dcera.

Lucie. Takže teď, pokud s tou Lucie už neuprch, určitě bude hledat nějaký

úkryt. Co abys mu ho poskytla, ty samozřejmě jen na oko.

No a pak by už pro tebe nebyl problém vyzvědět na něm něco o jeho pimpánech a

hlavně o skrytém majetku jeho bandy. To by přece nebyla špatná pomsta. Co říkáš?

Máš tady nějakou Jenny? Proč?

Potřebuji si s ní pohovořit. Ty se zbláznil.

Chceš nás všechny přivezt do maléru?

Víš, co z toho bude, když tě tady najdou?

Uklidni se, holovičko, čím dřív tu Jenny bude, tím dřív odtud vypadnu.

Jenny! Co je?

Prosím tě na okamžik.

Překvapení, co?

Čekala jsem, že přijdete.

Kolčičko! Kam jdeš? Moment!

Musím vám to všechno vysvětlit. Nevím, co se tady dá ještě vysvětlovat. Že

sloužíte u policie, to vím přeci i bez vás.

Chci vám říct pravdu. To jste říkala v té krčvně taky. To bylo něco jiného.

Kdybych se nesnažila probudit ve vás dojem, že mluvím pravdu, neměla by přece

celá ta komedie se zrazenou láskou smysl. No a mě vy nechytili, co?

Vidíte.

Aha. A jaká je tady vaše dnešní pravda?

Nejsem Lokytův člověk.

Je to všechno jinak, než si myslíte.

Prostě mě k tomu donutili.

Slíbili mi, že když to udělám, dostane můj otec milost.

Je totiž odsouzen k smrti.

Bylo to strašné dilema.

Nevěděla jsem vůbec, co mám dělat.

A dlouho jsem byla dokonce přesvědčena, že to musím odmítnout, protože nemohu

přece jednoho člověka zachraňovat před smrtí tak, že na ní pošlu druhého.

Pak jsem si ale řekla, že vy se z toho vysekáte spíš než...

Táta.

Musel bys toho tutíž znát.

Je tak bezbranný.

a přistoupila jsem na jejich nabídku.

A tatinka pustili?

To ne, ale zatím ho nepověsili.

Kočičko! Moment!

Kde jsteš?

A co když je to všechno stejný výmysl jako v té krčmě?

Chápu, že je to pro vás těžké.

Vlastně bych se ani nemohla zlobit, kdybyste mi nevěřil.

Mrzelo by vás to aspoň trochu?

Byla bych z toho zoufalá. Vážně?

Vážně. Půjdu ji četkám svědomí, co?

To taky.

Proč jistě?

To vám nebohu říct.

Nemohu.

Až jindy.

Zapomínáte, že pro mě možná už žádné jindy neexistuje.

Tak co už s tebou, kočičko?

Dočkám se.

Už do, excelence.

Kdybych tak mohla udělat něco, aby vás nedostali.

Tak stačí, když neuděláte nic pro to, aby mě dostali.

Poslyšte, Jenny?

Ano. Vlastně je to zvláštní.

Co? Víte, proč jsem za váma přišel?

Abyste mi řekl, že jsem bestie. No vidíte, já nakonec budu odcházet s

pocitem, že jste nemohla udělat nic jiného. Vlastně bych se vám měl ovoj.

Meku!

Chceš?

Nebojíš se.

A ty?

Jsou chvíle, kde nejsem schopen myslet na budoucnost.

Kočičko, bude to!

Už jdu!

Vrátíš se brzy? Hned.

Tady ho máte.

Jménem zápora vás zatikáme. A cokoliv o této chvíle řeknete, může být použito

proti vám.

Cočičko! Už jdu.

Teď už jdou.

Tak už nemusíš.

Nic si z toho nedělej, Bile.

To se stává i v těch nejlepších hvěznicích.

A co jako?

Nemusíš to přede mnou skrývat. Vím dobře, že ti náš ptáček v noci ulic

klece. Jestli mluvíš o McKeesovi, Bile, tak je v celé číslo šest.

Copak, on neutekl?

Utekl, jenže my jsme ho zase chytili.

Sakra, ty nejsi rád?

Ale jo.

Neříkáš to moc přesvědčivě.

Stalo se něco?

Ne.

Jen jsem si myslel, že jsme to útěku mohli využít po někud chytřejšímu řešení

celého případu.

Překvapuješ mě, Vili.

Ještě včera si McKeesovou okamžité zatření a odsouzení považoval za vůbec

to nejchytřejší, co můžeme udělat.

Včera byla jiná situace. Jak to, v čem?

Šlo přeci o to, co nejrychleji znemožnit Poli případnou nerozvážnost.

A dneska už o to nejde?

Poli prozřela.

Vážně, prohlédla Mekíze, pochopila svůj omyl a sama teď chce pracovat v

intenciích mého původního záměru.

Podívejme.

Co se stalo? Ty jsi ještě páš?

Všichni nám říkali, že jsi hochštapler, cynik a děvkař.

My jsme ale nedali na lidské řeči.

Uvěřili jsme v tvé čestné úmysli. A rozhodli jsme se přijmout a co nejlépe

plnit roli tvých životních družek, stojících při tobě v dobrém i zlém. A

třeba i proti vlastním otcům.

Dali jsme ti vše, co jsme měli. Svou věrnost, lásku, své tělo, svou čest. A

jak ses nám za to odvděčil?

Hanebně si nás podvedl. U všechny tvé řeči o lásce byla sprostá lež. Protože

ti ve skutečnosti nešlo o nic jiného, než aby s prostřednictvím Polly dostal

pod kontrolu organizaci pana Píčema. A prostřednictvím Lucy získal vliv na pana

Lokita. Jsme šokovány. A z hlouby duše uraženy. Měl by se stýdět!

Respektuji váš hněv a chápu vaši bolest, protože vím, že jevová stránka mého

jednání může opravdu svádět k tomu výkladu, který mu vaše rozrušená mysl

dává. A však dávím, protože vám rozumím, musím se rozhodně hájit ve všem, kde mi

prokazatelně křivdíte.

Především není pravda, že vás nemiluji. Miluji vás úpřímně. A často jsem dokonce

pocitěl vám víc, když mi stud a pícha dovolovali přiznat.

Čeho jsem se tedy dopustil? Bylo snad mou chybou, že jsem si vás vzal. No a co

jsem měl jiného dělat, když jsem vás miloval?

Samozřejmě obvyklejší, protože pro společnost přijatelnější a pro muže

pohodlnější je dnes pojímkud jiný postup, totiž ten, že muž pojme za

manželku pouze jednu z milovaných žen a tu druhou, vymlouvající se na ohled ke

své legitimní choti, odkáže do deklasujícího postavení tzv.

milenky, tj. jakési lepší kurtizány, jejíž povinnosti jsou sice skoro shodné

s povinnostmi manželky, jejíž práva jsou však v srovnání s manželkou výrazně

okleštěna. Jsouč vnucena respektovat právo manželky na nesouhlas se svou

existencí, sama nemá sebe menší právo na nesouhlas s existencí manželky.

Postavení manželky přitom není o nic výhodnější. Zatímco milenka o manželce

ví a často je může předpokládat se o ní s jejím mužem, svým milencem zeširoka

baví, manželka naopak musí zůstávat ponořena do bahna nevědomosti, což ji,

jejímu muži, přirozeně odcizuje.

Nejsa nocem před Milenkou na rozdíl od manželky nic skrývat, lépe si s ní

rozumí a poslezy jim má, v důsledku toho i raději.

Chápete, jak je toto řešení?

K oběma ženám bez ohledně.

A touto cestou jsem snad měl jít?

Ne, děvčata, chtěli jsem co nejlépe dostat své povinnosti k vám, nemohl jsem

v této věci následovat ostatní. ale musel jsem se vydat po své vlastní

cestě. Možná neprošla, pane, ale rozhodně je morálnější.

Čata, zítra budu s největší pravděpodobností popraven a

tím se všechno bez takových řešit.

Byť trochu jinak, než jsem si představoval.

Až nebudu, zůstane to poměr vaše vzpomínka. Jediné, co my můžeme poslední

chvíle ozářit trochou štěstí a zajistit mi spokojenou smrtně naději, že to

nebude vzpomínka špatná.

Prosím vás proto snažně, abyste se pokusili vžít do mého jednání, pochopit

jeho logiku i jeho morálku a uznat, že jsem se zachoval v rámci svých možností

čestně.

Žádám vás o to jménem těch několika hezkých chvil, které jsme spolu už

nestačili uskutečnit.

že by mohla poli poskytnout McKeesovi na oko, ukryt, vytáhnout z něho informace o

jeho komplicích a ukryté majetku jeho bandy. Kdyby se to povedlo, mohl by Zopa

chytit celou bandou a udělat z toho Monstrák, který by nahnal hrouzu celému

podsvětí. Takhle se nám jeho lidi rozplílí po podsvětí, začnou

soukromníčit a my budeme tam, kde jsme byli. A nakonec z něho ještě uděláme

romantickou obět ženské proradnosti. Nezlob se vily, ale lepší vylebec v

hrsti, než holub na střeše.

Překvapuješ mě, Bile.

Pok Včera byla jiná situace. Jak to v čem? Na tom už nezáleží, prostě jsem to

musel udělat.

Kvůli Lucy?

Musel jsem jí znemožnit případnou nerozvážnost.

Zjistil jsem, že už je přes rok jeho ženou.

Kdepak, jak se do naší práce připletou ocaovské city, je z toho vždycky malé.

A vůbec kdo ví, proč ti Mekizova svoboda tak leží na srdci?

Nechceš, doufám, tvrdit, že chci McKeesovi pomoct. Uklidni se, Willie,

kdybych ti nevěřil, tak bych se přece s tebou takhle vůbec nebavil.

Zvlášť po tom, co jsi včera řekl tomu svému zatracenému Filchovi.

A co jiného jsem mu měl podle tebe říct?

Přiznat, že pracuji pro policii? Proč jsi mě tedy o tom rozhovoru aspoň hned

neinformoval? Nepovažoval jsem to vůbec za důležité.

A nebo jsi spolehal prostě na to, že bude Filch mečet.

Bill!

Uvědomuješ ty si vůbec, co to znamená léta bojovat proti podsvětí, ale zároveň

v ně muset poléta žít a pěstovat si jeho důvěru. Poléta potírat zločin, ale

zároveň ho poléta muset na oko páchat. Ono je to hrozně snadné sedět si v

závětři této teplé kanceláře a pěstovat si tady své čisté ručičky a pronášet

odsud své zjednodušující soudy, ale výjít ven do prostřed života.

a drobnou, neokázalou a riskantní prací v nebezpečném pásmu napomedzí

podsvětí a policie povalu nenápadně, bez nároku na slávu, bojovat

za věc práva a pořádku. To je něco jiného.

Ostatně, kdo ví, zda by bez této špinavé práce plné přetvářky a nedůstojných

kompromisů byla tato kancelář a tato věznice tím, čím jsou.

Úspěšnou baštou boje proti zločinu.

Asi máš pravdu, Vili.

Pokud jsem se tě dotkl, tak mi to prosím odpušť.

Nejde o mé city, Vili. Já vím.

Ty, Vili.

Ano?

A ty myslíš, že teď, když je Meky zase tady, neexistuje opravdu žádná cesta,

jak z něho ty informace dostat?

Existuje, Bile. Je nebezpečná, ale myslím, že za pokus stojí.

Dobrý den, kapitáne.

Poklona. Tak co, spokojen? Právě že vůbec ne.

Jak to?

Přehnal jsem to. Nechal jsem se strhnout záchvatem uraženého ocovství. Ano, nebo

vstekem, že se vám nepodařilo zneužít poly proti mně. To taky.

Aspoň tedy budu umírat s dobrým pocitem, že žijete se špatným svědomím.

Nechci, abyste umřel.

Ale, a jdou vaše výčitky tak daleko, že byste byl ochoten pro mou záchranu i

něco udělat? Jdou.

Zadarmo to ovšem nebude. To ne.

No proto.

Jinak bych vám totiž nemohl věřit.

Ale jak víte, běží vám zřejmě o majetek naší organizace.

Běží mi o víc. Víc nemáme. Máte.

Schopné lidi, rozsáhlé plány, bohaté zkušenosti, dobré nápady.

Nechcete toho trochu moc? Život snad za to stojí. Nabízí vám fůzi.

Fůzi? Přesně řečeno delimitaci. Vaše organizace by se kompletně včeli na

dome, byl byste jim zástupcem a umřuli dřív než vy, převzal byste pak celý

podnik.

Dostat člověka do basy je ovšem snažší, než dostat ven.

Jak byste Lokita přesvědčil o tom, aby mě pustil? Víte přece, že mám na něho

vliv. Jen jestli nemá spíš on vliv na vás. A promiňte, ale co tím chcete říct?

Přestaňme si hrát na slepou babu. To si vážně myslíte, že vám tohle všechno

spolknu? Chcete říct, že v tom je nějaký trik?

Vždy ten návrh je přece pro mě mimořádně výhodný.

Chápu váš návrh jen jako obratný a s Lokytem samozřejmě do detailů domluvený

manévr, jehož cílem je dostat se k mým lidem a našemu majetku, abyste nás pak

mohli chytit všechny najednou a udělat z toho momstrák. Jenomže když už musím

vyset, pak věru raději jako hrdina, který nezradil své kamarády a stal se

obětí ženské proradnosti.

Nic nechápete.

Samozřejmě, že to všechno vzniklo v Lokytově kanceláři.

Ale jak jinak jsem to mohl udělat?

Myslíte, že mi lokyt otud pustí jen tak člověka prostě proto, že to chcí? Ne.

Takový vliv na něho na mou věru zatím nemám.

A tak jsem si vymyslel celý ten plán, že vám navrhnu fůzii,

vymohu vám svobodu, vy přivedete lokyta na příslušné stopy a on vás pak bude

moci chytit i s vašimi kumpány.

Proč ale myslíte, že jsem to celé dělal? No přece z téhož důvodu, z jakého dělám

takové věci vždycky. Sleduji své cíle a kryjí si přitom záda. Chcete tedy lukit

a podfouknout?

Jak ale dosáhnete toho, aby neprovedl i druhou část vašeho plánu a i hned po té

fuzi mě definitivně nechytnili s mými chlapci?

Koulím to s ním takhle už léta. A za tuto bu snad mám nějaké zkušenosti, ne?

Řeknu mu třeba, že se po cvětí o našem plánu dozvědělo a že jeho uskutečnění,

kdy se prozradila, má spolupráce s policií.

Jakou mám ale záruku, že i tohle není jen s Lokytem domluvená lest?

To je věc důvěry, pane kolego.

Já taky přece nemám žádnou zároku, že mě nepodvedete.

Přijímám. Výborně.

Zítra dopoledne vás očekáváme ve svém domě. Doufám, že se před námi dvěma

otevřela etapa solidní a konstruktivní spolupráce.

Buďte zdrávka, kapitále.

Už?

Hlásím šéfe, že exekuce na tom Filchovi byla vykonána. Jak se choval?

Statečně.

A jasně přesmrtí zvolal, ať žije po cvětí. Šťastný člověk. I

ve smrti zůstal sám sebou.

Chci vám říct pravdu.

Ano, jste říkala u Diany taky. To bylo něco jiného. Kdybych se nesnažila

probudit ve vás dojem, že mluvím pravdu, neměla by přece celá ta komedie s

odsouzeným otcem smysl. No a mě by nechytili, co?

Vidíte? V doposud jsem vám přece vždycky lhala jen proto, abych vás dostala do

vězení. Proč bych vám tedy lhala teď, když už tu jste?

A jaká je tedy vaše dnešní pravda?

Nejsem Lokytův člověk. Je to všecko jinak, než si myslíte.

Jak jen?

Horší.

Horší. Aspoň může být ještě něco horší.

Podívejte se, Meku, kdybych vás dvakrát oklamala, jak předpokládáte, prostě

protože to patří k mé službě, nebo abych si tím u policie udělala okodalo, by se

to ještě pochopila.

Ale já jsem žádné takové důvody neměla.

Chcete tím říct, že to na vás nikdo nežádala?

V prvním případě jsem se sama nabídla.

A můj návrh byl dokonce přijat až po dalším naléhání. A v druhém případě jsem

to celé udělala dokonce výhradně z vlastní iniciativy.

Šo tedy, o jakési zlo pro zlo?

Ano.

Ano. Na to vám mám věřit. A proč bych si zrovna takovouhle věc vymyšlela?

No třeba proto, že vám dá Lockett příkaz, abyste to vzala celé na sebe.

A vy si myslíte, že pan Lockett má potřebu dělat se hezčí?

před člověkem, který už mu nemůže uškodit.

Vy mi tedy tvrdíte, že jste mě dvakrát za sebou zákeřně zradila z čiré vnitřní

potřeby? Z rudne, co?

A, tak se to vezme. Tak v jistém smyslu by mi to možná bylo sympatičtější,

než kdybyste mě zrazovala například pro peníze. Rozhodně by to nebylo tak

banální. To ale není všechno.

Má potřeba vás zničit. Šla dokonce tak daleko, že když vás odvedli,

nepociťovala jsem výčitky svědomí, jak to v takových případech obvykle bývá.

Ale naopak, zmocnila se mě taková zvláštní rozkoř.

Ještě vám to je sympatičtější než ostatní druhy zrady?

Možná vás to překvapí, ale kdyby to byla pravda, docela by se mi to líbilo. Byla

by v tom aspoň vášeň. Já to vždycky respektuji.

Jestli jsem ovšem nepociťovala žádné výčitky, neznamená to, že jsem neměla

výčitky, že je nepociťují.

Naopak. Hodně jsem o svém podivném jednání uvažovala a tázala jsem se sama

sebe, kde se to ve mně najednou vzalo.

A k čemu jste dospěla?

Podívejte se, Meku.

Člověk nemůže žít rozštěpen na toho, kdo plní vůli jiných a na toho, kdo to s

odporem pozoruje.

Každý potřebujeme aspoň do jisté míry sám sobě patřit.

Protože nepatřit si znamená nebýt totožný sám se sebou a tedy de facto

vlastně nebýt. Jak víte, mé povolání mě nutí, abych si patřila méně než ostatní

ženy. To, co oni považují často dokonce za to nejcennější, co mají, nepatří v

mém případě mně, ale trhu na niž to dávám. Dívíte se, že o to energičtěji si

střežím vládu nad tím málem, co mi ještě pod mou vládou zbývá. A dík čemu tedy

ještě vůbec jsem?

Mluvíte zřejmě o svém srdci.

Možná, že je to tak trochu choroba z našeho povolání.

že čím méně nám náleží naše tělo, o to energičtěji střežíme nezávislost svého

srdce. Nevím, jestli to pochopíte, ale já prostě v sobě cítím strašnou potřebu

bojovat proti každému, kdo by si mohl podmanit mé srdce. Ale to přece není můj

případ. Je nekud.

Vy mě milujete.

Nikdy bych vám to nepřiznala, kdybych nevěděla, že se přete.

A já jak k tomu?

Prosím vás, došlo, vždyť se prakticky neznám.

Víte, že sama nevím.

Viděla jsem vás párkrát u nás v podniku, trošku jsem o vás slyšela vyprávět.

Dlouho jsem si to vůbec neuvědomovala, ale oč déle ten oheň doutnal v

podvědomí, o to bouřlějším plamenem.

Potom zachvátil mé vědomí, byla jsem z toho nepříčetná, chodila jsem jako v

polosnu, nenáviděla se má, proklínala má pícha, se mě měla v bezmocný vztek a pak

se to stalo.

Já jsem...

Pochopila, že chci-li zase patřit sama sobě, musím vás zničit.

Musela jsem vás zabít, abych mohla žít.

Jenny, copak si neuvědomujete, že potlačujete-li svou lásku, potlačujete

tím nejvíc právě sebe samou? Vám se to mluví, když nemáte mou povahu. Ostatně k

lásce přece nestačí, když miluje jen jeden.

Jenny. Nemá smysl, abych tohle sobě i vám zapíral. Já vás také miluji.

Miluji vás přesto, že mě zrazujete. A vy jste v zvláštním smyslu dokonce právě

proto. Já nikdy bych netušil, že zrada může člověka tak eroticky vzrušat.

Vidíte? Na jednu stranu mi tu nabízíte život v harmonické lásce, přitom se sám

na druhou stranu přiznáváte, že na mě milujete jen mé zrady. Ne, ne, Meku. My

dva bychom spolu stejně nemohli být šťastní.

Ať vás budu ničit, nebo nebudu, vždycky tím naši lásku zabiju. To je zač

Vy jste hrozný člověk, Meku. Byla jsem si jista svým vítězstvím.

Teď vidím, že pokud vás okamžitě nezradím, bude to můj konec. Naopak,

tahle chvíle je naším začátkem. Zítra mě odtud pustí a my spolu prchneme někam

daleko, kde nás nenajde nikdo mimo ptáku.

A hvězd.

Ty, Billy.

Co je?

Myslíš, že to byl dobrý nápad? Co?

Řešit to s tím McKeesem tak radikálně. Proč? Mám strach, aby si Lucka něco

neudělal. Prosím tě.

Tady ho máte, šefe.

Sedněte si.

Děkuji, děkuji.

Včera jste mě nařknul, že jsem vás zavřel na přání Viliho Píčema,

vzpomínáte? Ovšem.

A teď si myslíte, že vás chci na přání tého Píčema zase pustit, je to tak?

Ne.

Ne? A proč já vám je přišel?

Tak přišel se se mnou před smrtí smířit.

A nenavrhnul vám třeba náhodou, že vás o tu dostane, když přistoupíte na fůzy

vašich organizací?

Ne. Ale ano.

Měl jsem to s ním totiž domluveno. Byl to trik, který nás měl před vaší

popravou dostat k vašim lidem. A proč mi to říkáte? Teď už můžu. Proč?

Protože jste na to bohužel nenaletěl. Jak to, že ne? Vždyť jsem Píčemovou

nabitku přijal. Ano, ale jenom proto, abyste se dostal ven.

Zmocnil se majetku obou organizací a pak, dřív než vás s vašimi hochy

definitivně pochytám, prchnul s jistou dámou někam, kde

vás nenajde nikdo mimo ptáků a hvězd.

Jinými slovy, když jste pochopil, že vás píčem klame, když vám říká, že mě klame,

rozhodl jste se ho oklamat jenom, že naštěstí pro nás a na neštěstí pro vás v

zápěti jste byl oklamán sám.

Už tomu rozumíte?

To je definitivní konec. Člověk má vždycky šanci, Meky, zvlášť v téhle

vězněci Mary.

Myslím, že douše klikéru by panu kapitánovi udělal dobře.

Posloužte si.

Ale... Nebo jo.

Tak spustte.

Podívejte, Meky, pičem, jak jste už pochopil, pracuje pro mne a těší se mé

plné důvěře. Avšak právě proto, že pracuje tak spolehlivě, zaslouží si, aby

jeho služba...

stála na ještě pevnějším základě, než jakým je pouhá důvěra.

Potřebuji důkazy. Co proto můžu já udělat?

Nic víc a nic míň, než uskutečnit tu fůzi, kterou vám píčem navrhuje.

A pak už se jen jako jeho zástupce trochu dívat kolem sebe a občas mi

sdělit, co je v podniku nového, jak si váš šéf vede a jestli mi odvádí pro

městskou pokladnu skutečně všechny tržby.

To je všechno.

A nebojíte se, že vás podfouknu?

Jak? Co když zjistím, že vás píčem podvádí a budu ho kryt?

Nebo se s ní na konci bratě vám spolčím?

To neuděláte.

A jak k tomu, že ty nejdete?

Tak za prvé, nikdy nebudete mít jistotu, zda ten či onen doklad Pičimovi z rady

není jen mnou inspirovaná zkouška vaší spolehlivosti. A buďte ujištěn,

že takové zkoušky budu občas dělat.

A za druhé, o jakémkoliv vašem pokusu,

se spíčemem proti mně domluvit, mě bude píčem okamžitě informovat. V případě, že

je mi věrný ze služební horlivosti a v případě, že mě klame ze strachu,

že jde o mnou inspirovanou zkoušku jeho spolehlivosti. A buďte ujištěn,

že takové zkoušky budu taky občas dělat.

Tak co?

Přijímáte?

Víte se, Luky, to já na svém životě nelpím, smrti se nebojím, svůj život

jsem si totiž nedal a nepatřím, jsem pouze jeho zprávcem.

Ale jakým bych to byl zprávcem, kdybych bezdůvodně ničil to, co mám ošetřovat?

Co by se stalo, kdybych tuto nabitku odmítl? Mé okolí by to chápal jako

vyzývavý projev mé povýšenosti a píchy. Tím spíš, že by to bylo spojeno s tím

teatrálním dovědkem popravy. Byl bych chápán jako domyšlivý exhibitionista,

který si chtěl hrát na svědomý svět a byla by to typicky zbytečná smrt. Jo.

Meký, promluvil jste jako muž.

Jsem hluboce dojat.

Tady mi to podepište.

A nestačila by ústní dohoda?

Ne.

No.

Johnny!

Sunej mu to.

Doufám, že se před námi dvěma právě otevřela etapa solidní a konstruktivní

spolupráce. Jste volný, Meky. Buďte zdraví.

Meky, věřím, že když to všechno tak dobře dopadlo, skončíte s rozpustilostmi

a budete konečně žít s naší Lucí.

Má vás tak ráda.

Tak Mary, od tohoto okamžiku má naše organizace pod kontrolou prakticky celé

podsvětě. Dalo to fušku, vyjď!

Získat kontrolu nad policií byla proti tomu úplná hračka.

Stejně je to zvláštní, Billy.

Nikdo o naší organizaci neví?

Všichni ji slouží.

Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp.

zajistit si tím možnost komunikaci se svým okolím a pak této komunikace

využívat k postupnému boji za zlepšení daných pravidel hry. Jinými slovy,

jediným správným, důstojným a v pravdě chlapským řešením mé situace je postavit

se život čelem, vrhnout se odvážně do jeho rozbouřených vln, nebát se jeho

špíny a všech nástrah, které člověku klade do cesty a všechny své síly a

všechny svůj um vložit do boje za to, aby byl lepší než je.

www.hradeckralove.org