Original subtitles

Děkujeme.

přichází v majetek celé Chodsko jeho milostí Lamingras

Almreitu se všemi právy. Se všemi právy?

To znamená, že veškeré majestáty a privilegie chodů pozbývají

platnosti. Teď po císařově vítězství na Bílé hoře

a po popravě českých rebelů

Není již pro Čechy žádných práv a privilegií, žádných

majestátů ani pro psohlavce.

A kdyby se svých práv a majestátů přece chtěli dovolávat

a odmítli poslušnost?

Pak císař rozkáže a je po majestáte.

A byly to jinčí časy, když tu ty pergameny a majestáty platily.

Lesy byly naše i ze zvěří, robota žádná a poručit nám

směl než král.

Týčko každej lomikarův písař nadá nám chámu robotny.

Copak už nemáme žádný právo?

Tuto je naše právo.

A nikdo nezvyklá, ani sam lomikar.

Však kdyby neplatilo, on by se po něm pořád neskáněl.

Á, to on by chtěl, abysme mu je dali, a pak by teprve vzal bič a

křičel, skákejte, chlapi!

Ale ještě, tuto nesmazáno, co nám král Jiří z Poděbrad byl

potvrdil.

Urozený pak či vladikové, nesmějí nikterá chody vládnouti, nepřije

přivlasňovati, nebo mezi nimi se usazovati.

A tohle, to je od Matyáše krále.

Slyšeli jste?

Věrní a milí říkali zastara

našim otcům.

Ale to už je dávno.

Ještě než nás po té nešťastné Bílé hoře

prodali jak stádo ovci tátovi našeho Lomita.

Ale teď je na nás, aby jsme se o své práva vzali, kdyby krev měla týct.

Ne, tak prudko, Přípku.

Udělejte, jak vám radím a vyšlete deputaci do Vídně k císaři.

Teď by byl čas.

Do Vídně?

Škoda, hrubý.

Jako bys nepamatoval.

Jak to dopadlo, když jsme se posledně u Dvora výdenského svobody domáhali?

Na věky nám uložili mlčet a poslouchat.

Ale teď jsou jinčí časy.

I císař je jinej.

Spravedlivější. Však jsem se tuhle síkovi nabíd, že vás do Vídně povedu.

No někdo nás musí vést.

Ty jsi u císaře už byl.

Jak bych nemluvil s císařem?

Vysvětlil jsem mu svoje právo na grun.

Tak vidíte, císař o nás dobře ví a o našich právech taky, jen mu je musíme

připomenout. Tak jen jděte, když věříte. A vy, táto, pojďte domů.

Já vám povídám, že tutým byste měli hájit svoje práva a nejen pořád povídat

jako ženský hukolovratu.

Už aby tady dědek byl. Aby měli koho poslouchat.

Šelkon přijde.

Taky má přijít dnes mladý Šerlovský.

No to bude mi tmánka Připková zlost, panečku.

Onoho nemůže ani cej...

Co už se tahle truhlice s naší zlatou svobodou naputovala? U všech

chockých richtářů.

Ve všech chockých vesnicích byla schovaná.

A kde ji myslíš teď schovat, aby byla jistá?

No, na statku u Kozinů.

U Kozinů?

Totiž u starý Kozinový.

A já myslel u Jána.

Však malej Kozina není ani chojovák, ten se po tátovi netrh.

Od svatby drží se jen sukní a mezi muzkí ani nepřijde. Ano,

jen pořád s dětmi.

A ty taky měj rozdůl.

Já spím.

To Pavli ti vzbudí svým vejskáním.

To já ne, to neuznám.

Však už ji nesu na utišení, aby nám nezala střechu.

Meluzínu jste nakrmili, mouko.

A já teď vypadám jako mlynář.

Vítám tě, niskro. Pokroč dál.

Co nového ve městě?

Povídali v Krčmě dva sousedé, že se páni schánějí po chodských právech.

A kdo je chtěl?

To je tam Strhanova zprávčí koš.

Povídal. že trhanovský pán chodováku mu káže. Tak vida,

najednou jsou chodovský práva vzácný, že by je i páni rádi měli.

Už musím jít dorát přípum na přástky.

Dobrou noc, Anči. Dobrou noc. Dobrou noc.

A kdyby jsme jen tyto dva listy měli, stačí

předpráva a soud.

Naše právo je v nich všecko.

Rovnatak to říkává náš neboštík táta, když tenhle truhlík ještě u nás byl.

Děkujeme.

A tvýmu synovi o úkrytu taky neříkej.

Kdepak Janovi, ten se o tuty věci stejně nestará.

Ještěže nám pole nevzali, ale naše mezníky, který ukazujou,

kam náš majetek sahá, jsou starší

než naše vrchnost.

Jako ta stará Vozilovic lípa, na tu by se

neodvážili.

Dobrý tro.

Dobrý tro, Janem.

V kterak se vyspali děti, když tak venku skučelo?

Dobře.

Ale vy jste, mámo, šla záhy spát.

Hm?

Záhy?

Pak jste zase svítila.

Viděl jsem zář.

Bála jsem se, aby se něco nestalo.

Tak ani vlastní máma už mě nevěří.

Kozinovic lípů!

Porážej ti lípu!

To jde zprávčí koř! Z pachulky!

Ani krok!

Kdo vám dovolil porážet tu lípu?

Vrchnost to poručila?

Klid se! Ani se nehněte!

Tady jsem já, vrchnost! Já jsem tu pán!

To je můj strom! Moje půda!

Věč! Ať jsi z cesty, nebo bude zle, abych ještě mečel!

My máme svý práva a majestáty, a jakým právem vy s rodiní? Panským

právem, chlape vlázovská!

Pojďte zpátky!

No to ty přivek, Rausels!

Česká čelátko nestačí, když člověka okradou, ještě by ho zabili.

Tak už i krev tekla.

To už jde o živobytí a nejenom o právo.

Pojď domů, už by ti bylo moc krve.

Starou lípu ti porážejí a ty si hraješ v dětmách.

Já vím.

Co jsi udělal?

Panský pacholci mě sekli.

Ty jsi líp ubránil?

Budeš s námi a hned.

Kam?

Neptej se a pojď.

Nebo jenom moc nehroste. Víte dobře, že se nebojím.

Jdem s nima a pojď.

Ale právčí, já byl taky u tí muziky.

Já věděla, že se stane neštěstí.

Mámo,

nejdou pro mě, ale pro majestáty.

A ty neběduj, však se záhy vrátí, ne?

Lomika, Lomika, Lomika...

Čti. Jménem jeho milosti, urozeného pána Lamingera, svobodného

pána z Almoraitu.

Znovu se připomíná, že nejvyšším patentem byly výsady a privilegia

zrušeny. Mámo, ukryla jste je dobře.

Přesto ale.

že mnozí robotní lidé násilí se dopouštějí. Jeho milost laskavosti své

práčí pro tentokrát odpustit i vzpůrným. A to Janu

Sladkému, zvanému Kozina a těm, kteří mu pomáhali, ale jen

tehdy budou-li majestáty bez průtahu a dobrovolně vydány.

Jinak, jeho milost...

Všetky neposlušné, co nejpřísněji potrestá.

Tuto je pravda, že jsem se rval s panskými pacholky, ale svoji lípu

jsem bránit mušel.

Ta lípa byla kozinovská už za mýho pradětka. Jak tuti staří, všichni dobře

vědí.

A proto děkuji za milost, ale já se neprovinil.

A co se těch majestátů týče?

Však páni vědí, že ještě platí a budou ještě platit.

Slyšeli jste nejvyšší rozkaz?

Kdo neuposlechne, bude pogládán za rybera a buziče.

Kde jsou majestáty?

Kde jsou?

Nevím.

A co ty?

Nevíš? Nevím.

A kdybych věděl, taky bych nepověděl.

A ty?

Nevím. A ty?

Nevím. A ty?

Nevím. A ty?

Nevím. A ty?

Nevím. Tak dost!

Neptej se jich!

Však oni majestáty vydají!

Ponejte svoji povinnost!

Máte plnou moc!

No, jakou zpívali při exekuci?

Stejně jako včera, milosti.

Když je mušketýr vyplácel, ani nehlesli.

Můžeme začít.

Sem!

Znáte ji?

Rozlučte se se svými majestáty.

Tak, a teď se můžete soudit o svoje práva.

Máš prapor?

Dej jim ten car, ať mají alespoň něco na památku na svoji chockou slávu.

Veděte a konejte svoje povinnosti, jak se na robotníky patří.

Vidíte, že všechno je marné.

Mysleli jsme, že to nesmí tak ostat.

A proto jsme vás svolali rychtáři ze všech chodských vesnic,

aby jsme se poradili.

Už se zase radíme a budeme se radit tak dlouho, až nám vemou to poslední

právo, které nám ještě zbylo.

Ale ve Lídni o vašich právech dobře vědí.

Prokurátor Strauss má vaše práva hmalíčku, kterou vám je uhájí. Nížko,

když nám Lomigard majestáty spálil. Jednou nám spálí i střechy nad hlavami.

A tuto právě musíme si najít spravedlnost, aby

se tak nedílo. Ale jak?

Kdo je? Já.

S máma.

Pustí.

Pustí ženský douradík.

Slyšela jsem, že jsou tu všichni rychtáři pohromadě.

A tak jsem přinesla tuto.

To jsou ty dva, co jsi říkal, že by stačily na soud.

Zkovala jsem je, než u nás rabovali.

Usta hromů, to je ženská.

To je víc, že je to tvoje máma, Kozino. A nynčko teprve se budem hlásit o svoje

práva. Ano, to ví někdy sam.

Budeme se soudit a vyhrajeme!

Službám, milosti.

Pojedeš do Vídně.

Časně ráno vydáš se na cestu.

Tady máš peníze a koně nešetři.

Vyznáš se ve Vídni?

Byl jsem tam pět let, milosti.

Tohle psaní odevzdáš dvornímu prokurátorovi a těm ostatním pánům u

soudu. Je to důležité.

Jedná se o chody, kteří žalovali u císaře a vedou spor.

Kdyby se tě ptali, povíš jim, jaký jsou to rebelové.

S tímhle dojdeš k tomu chockému prokurátorovi Strausovi, který je

obhajuje.

A k tomu tohle.

A kdyby nevzal?

Lupáku, to je tvoje věc.

Počkej.

Zeptej se prokurátora Štrauze, kdo to všechno spunktoval a kdo je

vedl.

že rozumná cesta za naším právem nám jistě pomůže.

Však by nám ten prokurátor Strauss vidně takhle nepsal, kdyby nevěděl, že to

vyhrát mušíme.

Chytrý musí bejt ten prokurátor. Ten se mi líbí, že se Lumigára nebojí.

Jak nám to píše, sýko?

Vaše chodská práva promlčená nejsou a platnosti nepozbyla.

A tím, že Laminger vzpálil jich většinu, velmi

si ublížil. Neboť já, jako váš prokurátor, výborně toho

proti němu užijí, jelikož tímto činem zneužil své úřední moci.

Tak vidíte, kdo z nás by na to nepřišel.

Však juz píše, že jak pajdar.

Tak psůtka, i Němec soudí, že to máme vyhraný.

Pozdrav, pánku. Pozdrav, pánku. Pojďte, pojď psát, chlapče. Mně se už třese

ruka. To je nějakýho škrábání, aby se ty psaní pro všecky

chodský rychtáře popsali.

Co je? Táhnout na Trhanovský zámek, udělat Lomíkarovi kočičinu! To se nesmí

stát! Všecko by zkazili!

To by byla voda na Lomíkarův mlejn!

musí být zarmoucený, protože nám dokonává náš milý

masopust. To by ale ještě nebylo všecko.

S ním musí zároveň zemřít panský karabás.

Musíme zaplakat, když vidíme, že tuto, co jsme tak rádi měli, bude na

věčný časy...

pochovaný.

A že robota se k nám už víckrát nevrátí.

A zároveň se musím rozloučit tu s tím lobikárem,

kterýho všici tak rádi mám.

A protože tu ty neboštíci jsou z paňskýho rodu, musíme je taky na panským

místě na věčnou paměť uložit.

Budeme k Trhanovskému zámku a tam... Lidi!

Mějte rozum, čtveráku, aspoň ty, vždyť jsi rychtář a ne

malý dítě. Tuto se nesmí stát, aspoň ty měj rozum. Ale nech mě, kozinu!

Rychto!

Přestaňte, abyste nelitovali!

Pojďte sem.

Tady všechno nejlíp uvidíte.

Co je to?

Sedláci dokončují masochu staré. Letos nějak bouzlivě.

Čerti s nima šíjou.

Tak.

Karabáč už utopili.

A teď dojde řada na mne.

Ale proč to všechno dělají?

Myslí, že už mají vyhráno.

Teď mě utopily.

Blázni.

A mý staří známí.

Brichta, Ecl a taky Kořina.

Ale jak by ne?

Ale myslel jsem, že ten Kozina je chytřejší.

Tím chce vyhrát?

Během jeho milosti svobodného pána Lamingera se oznamuje, že krajský

hejtman z Plzně přijede zítra na Trhanovský zámek, aby přečetl rozsudek,

kterým soudní komise ve Vídni rozhodla o chodských stižnostech.

Proto se vyzývají všichni rychtáři a s nimi obyvatele všech chodských vesnic,

aby se dostavili na zámek Trhanovský.

a rozsudek poslušně vyslechli.

Tak se to dneska všecko dozvíme. A ještě dnes budeme svobodní.

kdyby pámbu dal.

Jen počkejte, počkejte, ještě nevíte, jaký vítr od Vídně fouká.

Kdyby špatnej, oni by nás nevolali, ale přivedli by na nás.

Támhle, co jsou ty dvě okna, tam budu bydlet já, abych viděl na všecko,

co se v Trhanově děje.

A tam toho písaře, toho tu necháme. S tím budeme protahovat komín.

A já tuhle s mladým Šarlovským budu chodit do našich lesů.

S plintou. A lomikár s košem.

Nám musí nadhánět. Aby se taky trochu proběhli.

A na tebe, Jiskros, bude taky nějaká kost, aby ses trochu vypář.

Dneska panstvu narodoučenou zahrajeme.

Co

je

to tu za ječení? Kdo má poslouchat?

takovou sprostou selskou muziku.

Počkej!

Neutikej! My ti zahrajeme!

Dískro, hraj, hraj!

Pomoc! Pomoc, trábové! Vojsko, hej! Pomoc! Týraj úředníka, jeho

milosti, pomoc! Nepotřím vás! Nechte takových hloupostí a pojďte sem!

Byli jste svoláni, abyste vyslechli rozhodnutí o

stížnosti, kterou jste podali jeho milosti císařské do Vídně.

A žádám vás, abyste toto rozhodnutí tiše

a uctivě vyslechli.

Ozdavuje se jménem jeho milosti císařské, že pečlivá šetření zvláštní

komise o stížnosti chocké, o jejich právech, majestátech a

privilégích byla ukončena.

Na rozkaz jeho milosti císařské, aby spravenlnosti a právům

bylo vyhověno, a nikdo z podaných, aby křivdy neutropěl, vydala

komise podle svého nejlepšího svědomí toto rozhodnutí.

Chodové privilégii a práv svých již dávno pozbyly a poděvačím

léta 1668 perpetuum silencium,

to jest...

věčné mlčení.

Co nejpřísněji bylo nařízeno, a podivač, nic z toho nedbajíce,

sobě troufali o jmenovaná práva žádatím, poznovu zasloužili by

pro toto smělé jednání přísného trestu.

Nicméně bude jim odpuštěno s tím však vymíněním, že se více

nebudou tajně zházet a buntovat aniž jakýchkoliv petic,

stížnosti nebo šalop pro dobělá práva odávat.

abyste poslechli.

To se nesmí už nikdy stát.

Bylo by nejlépe ty nejhorší štváče dát zavřít.

Ráčíte vědět, kteří z nich jsou ti nejhorší?

Nejhorší z nich je ten sedlák z oujezda, Kozina, který tak drze si dovolil

odporovat. To byl ten mladý, který tak sebevědomě vystupoval.

Velice smělý.

Rozvážný muž.

Tím právě je nejnebezpečnější.

Nejezdi do Prahy.

Poslechni mě, nejezdi.

Pamatuj na děti.

A vím, že se soužíš, Hanči.

Ale pomoci už není.

Votročit už nemůžeme.

A snad dá pán Bůh, že vyhrajeme. Vždyť je právo naše.

A potom zase jít bude líp.

Mám strach, že už se nevrátíš.

Do Prahy musím.

Konečně nejedu tam sám.

Jedenáct k apelačnímu soudu sedm.

Potrf mám, už jsou tady, čekají na tebe.

Dobře, že jsi tu.

Matěj, slib mi, že zatím, co my budeme u apelací, že vy

tady budete mlčet a čekat.

Když mi dají pání pokoj, já se ani nehnu. Ale jestli začnou, více nedám.

Jinak počkám, až s řahou se vrátíte.

Matěj, děkuji ti.

Míčko, pojedu klidný.

A ty buď taky klidná.

A vy, mamičko, buďte zdráva.

Hanči, ty zůstaň u dětí a buď statečná.

On se nevrátí.

Já vím, že se nevrátí.

Nevrátí.

Aspoň byste měla mít rozum.

Měla jste mu říct, když jste jeho máma.

Kvistov tam ještě pozbuzovala. Vaše soudy, vaše práva.

Všecko vaše soudy. A co tu ty děti?

Povídala jsi o mámě?

Nejsem vlčice.

Mám děti taky ráda.

Ale máš chlapa a ne starou bábu, která se bojí ozvat o svý právo.

A on se stará.

Ty věci taky pro tvý děti, aby nemuseli skákat na pancký

výzdání jako my.

Co se děje?

Pan správec nařizuje, abyste hned přijel s potahem na dva dny

na pole jeho milosti.

Opakuj to.

Pan správec nařizuje, abyste

hned na pole.

Jak je to?

P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P

-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P-P

-P-P

-

Kozina s ostatními paličáky už odjeli?

Neodjeli, milosti.

Čekají zde v Praze na druhé zasedání apelačního soudu.

Dalo mi velkou práci docílit zdržení soudu, ale muselo to být, neboč

musíme do příštího zasedání mít listy, které psali z Vídně Chodum Just

a prokurátor Strauss.

Tyto listy musíme získat.

Nesmějí přijít ti soudu do rukou.

Okamžitě vyšlu posla na panství, aby ty listy Strausovi nalezli a třeba násilím

odebrali.

Ostatně teď jim vůbec ukážu pěst.

Po dobrém s nimi nikdo nic nesvede. Mám už té selské ratitost.

Půjdu bezohledně a nikoho šetřit nebudu.

Rejtary na ně!

Tady jsou!

Ty si troufáš starou truhu na Matěje Psypka?

To jsou ty nejstrhá.

Plánský pakol.

Tak ty z posla Lejstra už pryč.

Uvidíme tedy, jak ti bude, když si tě tu necháme tak dlouho, dokud je nedostaneme

zpátky.

Vážte ho!

No!

Tohle se vám nevyplatí!

Přijde na vás vojsko!

Jen ať přijde! My se nebojíme!

Tudy voďáky pustíme, ale flinty si tu necháme.

Rád tím vyhrožovaným vojskem.

Radím vám, půjste mě, vojsko z Plzně už je na cestě, potom bude pozdě.

My jsme nezačali, pak čekali, která...

Ale ty se svými pacholky si přišel jako zloděj a ukrad, co ti nepatřilo. Ale

to ti povídám, jestli nám vojáci jen jeden došek zapálí, ty

budeš vyset na prvním stromě jako krákorka.

Všechno, co se dá odvést do lesu Velké Hamru. A mužský sem ke mně s čakanama a

flintama. A co bude? Co bude?

Zdržíme ji, aby naši mohli utíkat, aby je vojáci nemordovali. A tutén půjde s

vámi. Utěkejte všichni do lesu!

Až je syn!

Vaše práva někdy platila, ale platnost jejich byla zrušena.

A abyste se dále neklamali.

Naše majestáty a privilegia platí a vždycky budou

platit, i když jsou pergamény zničeny.

Práva, který nám dali český králové za naše služby, ty nemůže zničit nikdo.

To ví Trhanovský pán dobře. A ví to i císař.

Vaše práva pozbyla platnosti už teď, když vám bylo nařízeno věčné myčení.

Proto buďte rozumní a své zákonité vrchnosti zde

přísahejte poslušnost a podanství. Slavný soude,

to my nemůžeme.

Nemáme plnou moc, nesmíme.

Radšte posečkat, urzení pánové. A vy jste se doma poradili, ne?

Ale víme, co se u vás děje.

Zpouřili se, zajali zprávce její milosti a staví se i vojsku na odpor.

Buď budete přísahat, abyste dali krajanům dobrý příklad,

Mlostivý pane, dejte času na rozmyšlenou!

Odpřísáhnete! Nemůžeme!

Naše právo platí!

Ten.

Ten.

A ten!

Ti ostatní půjdou domů uklidnit rebeli, aby nedošlo k nejhoršímu.

Budete s námi.

Kam?

Do vězení.

Konec.

Lomikar by nás chtěl vojskem zastrašit, aby jsme přilezli, ale toho se nedočká,

by Chorováci prosili, a kdyby dal do nás i střílet.

Je nečtidou, je nečtidou. Jich je dvěstě, ale nás bude dvakrát tolik, až

přijdou ze všech vesnic.

Dvacet chlapů z Kičova.

Teď ať si začnou.

Oficír je tu, chce promluvit. Co je?

Jménem plzeňského krajského hejtmana vás vyřívám, abyste vydali pánského zprávce

Koše, rozešli se do svých vesnic.

byli své zákonité vrchnosti poslušní a vyčkali spravedlivého trestu za své

počínání. Tu s tím nám nechojte, pane oficíre.

Naposledy vás varuji, proti vojsku nic nesvedete, nadarmo budete krev

prolejvat. Však my dobře víme, kdo vás poslal, ale my jsme Královo a nikdy ne

Lomikarovo. A my se nedáme a budeme se bránit. To je moje poslední slovo.

Lidičky, pamatujte se, aby nebylo hůř, než je.

Kde jste se tu vzali? Z Prahy vám jdeme oznámit, že je všechno márno.

Majestáty nám zničili, kozina s hrubým i eclem jsou v Halesku. Co chceš dělat,

Přípku?

Neubráníme se! Hrev poteče!

Mrčidáši, ať jsi prosit o robotu!

Majestáty nám vzali, našince zavřeli do Halesku, a vy, báby, byste šli ještě

prosit! Nechte je ať jdou!

Kapra vychodová!

Za mnou! Tak už jí kanonit!

Ale protučeme se!

a Šabínska, a vy ostatní tu vedle, a ostatní za mnou, připravit.

Pánem Bohem, tato, snad se ještě uvidíme, a kdyby ne, malonka,

opatruj děda dobře.

Můj dobrý táto!

Vanko Maria!

Co si, iťko, počne!

odešel, aby se nemusel dívat, jak umírá chocká

svoboda.

Však za toto všecko musí přijít odplata.

Ještě je spravedlnost na nebi, když ne na zemi.

Co chceš?

Prosím vás.

Chtěl jsem vědět, jak je mýmu strejčkovi hrubýmu.

Je starej a churavej.

A když já k němu nesmím, prosím vás, tak mě aspoň řekněte.

No, no, na nohách ještě stoj.

Zrovna ho vedou na dvůr.

Prosím vás, kterou stranu jsou ty naše chodský lesy?

Chodský lesy? Ty můžou bejt v tuhle stranu.

Copak tam u nás asi

dělají?

Nevynechávat? Hej!

A co ty tam?

Tady máš to svý právo.

To si nedáme dělat. Drž sobou!

Konec.

Konec.

Taky už vypadáš jináč, než před

rokem.

Ale je přece tulík, kterák já.

Už je se mnou, páme.

Proto tě ke mně pustili.

Já z trejčku už se domů taky nevrátím.

Žetli vám rozsudek?

Vím.

Vím.

Tyto rozsoudili.

Majestáty nám psali a dali nám opratku.

Ale...

Ale to volá do nebes.

Císař to nepodepíše.

To všecko ten lomikar.

Jidáš, ten by rád naši krev pil a všecky chodováky

pomordoval.

A když už ránovskej vlk, muš jim jít

život.

Proč ho neveme mně, starému chlapovi?

Proč ještě Edslam?

A tebe

proč?

Co jste udělali? Nevím.

A kdyby pán Bůh dopustil a císař

to přece podepsal, tak

nemluv umřeme nadarmo a

prosit o život nebudeme.

Život.

Smrt.

Život.

Smrt.

Život.

Smrt.

Život.

Smrt.

Život. Smrt.

Život.

Smrt.

Z milosti císařského nařízení hejtmané kraje plzeňského poroučejí, aby rozsudek

nejvyššího hrdelního soudu v příčině neposlušných a bouřicích se chodů byl

publicírován. Nejvyšší soud právem uznal tři hlavní a

nejnebezpečnější původce rebelie, kteří pro své činy hrdlem propadají.

Ale jež to Kryštof Hrubý z Dražinova.

smrti přirozenou sešel a Adamu Ecclovi z Klenče byl těžký žalář na deset

let pevnosti přisouzen, rozhodl slavný hrdelní soud, aby toliko Jan

Sladký přímým kozina byl obješen. Ježíši Kriste!

Jež toji jmenovaný je ze všech nejzatvrzenější a odmítl o pardon

prosití. Oprava bude vykonána v Plzni.

Kdo, helebnej pane, je vinej? Ten, co svý práva chrání,

anebo ten, co sta lidí okrádá, potroky z nich dělá

a morduje ženám muže a dětem tátu?

Kdo je vinej?

Předech, milý synu, všecko pálbou.

ten je nejlepší a nejspravedlivější solce.

Bůh to rozsoudí.

www.hradeckralove.org

Konec.

Lomikare, do roka a do dne volám tě před soudnou Stolici Boží.

Hymn se ukáže, kdo?

Ať žije dlouho, pán z Algenreutu.

Na zdraví novom anželu a na zdraví moje!

Lomykare, volám tě na boží soud.

Zpítám na pátě hlavisku rohu.