Original subtitles

Dobrý den, pronajímáte byt?

Co je třeba umýt na stěnách?

Dobrý den, já bych se chtěla zeptat na byt...

V inzerátu bylo napsáno "od majitele".

Haló, je byt ještě k pronájmu?

Před měsícem byl pronajat?

Ne, nechci žít s vaší babičkou ještě měsíc.

Promiňte.

Co myslíte tím "počkat, až odnesou tělo"?

A řekněte mi, proč fotografie neodpovídají tomu, co jsem...

Ne, ne, ne za půl roku, teď.

Tak kolik čtverečních metrů? Sedmdesát? Ano, můžu přijet.

Mám čas, ano, ano, ano. Dobře, tak se brzy uvidíme.

- Ahoj. - Ahoj!

Tak můžu pogratulovat?

Kosťo, nebuď předčasný.

Lisonku, pokud máš pochybnosti, počkejme ještě.

Ne, ne! Jsem si jistá, že tentokrát to vyjde.

Jaký to chlapák!

A všechny zuby na místě.

Děkuji.

- Dobře, to je vše. Zatím, měj se. - Dobře. Ahoj, uvidíme se.

Promiňte, je to byt číslo dvanáct?

Skvělá zvuková izolace.

- To je vše k prohlédnutí? - Jdeme dál.

- Můžu se napít vody? - Tady z kohoutku.

Všichni pozor. No tak! No tak, lidičky!

Předvídám otázky,

ale majitel bytu je seriózní a neubytuje jen tak někoho.

Takže to bude něco jako konkurz.

- Řekli mi, že prohlídka je dnes! - Ano, dnes.

- Je to se zvířaty? - Se zvířaty, ale ne hned.

- Ale moje Nina nikdy... - Hned ne!

Přátelé, hledáme nájemníky.

Přednost mají manželské páry a ti, kdo zaplatí víc.

Perla! Centrum města! Věřte mi, že za takové peníze...

Je to dárek, ne byt. Promiň, že jsem přišel pozdě, miláčku.

- Co? - Promiňte, vy...

Omlouvám se. Jsem Ivan.

Manžel této krásné skromné ženy.

No tak, uklidni se.

Jsme ti, koho potřebujete.

Moje žena a já jsme zodpovědní lidé.

Jsme přece manželé už pět let.

- Šest. - Ach, šest, přesně.

Co bych si bez ní počal.

- Hodně štěstí. - Peníze nejsou problém.

- Pracujeme v oblasti... - IT.

Přesně tak. Ano.

Žádná domácí zvířata. Alergie.

Dokonce jsme si pořídili rybičku, ale tak otekla,

že jsme museli zavřít okna, aby nám neodletěla.

Pojďme ukončit toto nesmyslné smlouvání. Kde jsou klíče?

- Nashle. Neztraťte kontakt. - Miláčku...

Tak moc tě miluju.

Jsem tak rád, že budeme mít vlastní hnízdečko, viď?

Poslyš, bylo to tak skvělé, že jsem tomu na chvíli sama uvěřila.

Přijď dneska na večírek, oslavíme to.

Počkat, jak jsi přišel na to, že je to tvůj byt?

Nic jsme nerozhodli.

A ty sis myslela, že budeme bydlet spolu?

Nápad je samozřejmě zajímavý.

Cože? Ne.

Tak to odtud vypadni.

Tak! Počkej. Stůj!

- Jsem tady, abych si ho pronajala... - Ale pronajal jsem si ho já.

My.

Zatím jsme si ho pronajali my!

Kdyby nebylo mě, už dávno bys odešla a smutněla.

- Já jsem ti pomáhala! - Byla jsi velmi přesvědčivá, děkuji.

Od srdce. To je všechno, dveře jsou tam.

Lidi, já to chápu, ale dneska mám ještě tři další zakázky.

Poradili jste se?

Aspoň si prostudujte smlouvu.

- Ano, samozřejmě! - Děkuji.

To je jasné. Kde to mám podepsat?

Dej mi to, nebo se zraníš.

- Všechno mu řeknu. - Tátovi?

Realiťákovi.

Tak ať ho nedostane nikdo.

To je podlé.

Musíme to vyřešit tady.

Mince.

Orel nebo panna?

Cože?

Orel nebo panna?

Vážně ses rozhodl vsadit byt na minci?

Ty jsi ale vopruz! Máš jiné možnosti?

Orel.

Počkej.

Panna.

Ne.

Orel.

- Určitě? - Ano. Určitě.

Jsi připravená?

Ano.

Chyť ji.

Tak kde se mám podepsat?

Miláčku, co to děláš?

Tolikrát jsem ti říkala, nejez nad důležitými dokumenty.

Ty hlupáčku!

Lidi, chlast!

Promiňte, kdo to tady rámusí?

Počkej chvíli. Tady se možná rozhoduje náš osud.

Tak co?

Prstýnek na prst a říkej mi zajíčku?

- Tak nečekané a příjemné! - Velmi nečekané a velmi příjemné.

Co, chceš se přidat?

Tam?

Až budeš příště dělat přesuny, hned mi dej vědět.

Tak co?

Pohni se, posuň ty barikády.

Oli,

vidíš to?

- Vidím. - Ano? Co?

Opravdu vidím.

Jak rychle a nemilosrdně

těhotenství mění ženské tělo.

Brácho, haló!

- Už se tu sešli lidi. - Co tam děláš, umřel jsi nebo co?

Jsi tam živý?

Otevři záchod!

Vaněčko! Gratuluju k novému bydlení, brácho.

- Díky, brácho. - Dělej.

I když je to zbytečná hanba a ostuda, ta nešťastná zbabělost...

- Cože? - U vašich nohou jsem...

To nepotřebuješ.

Chlape, jsi v poho?

Omlouvám se.

- Tak, to je na vyhození. - Hej, kámo!

Kam to chceš odnést?

- Brácho, má to takové divné účinky. - Brácho, jaké účinky?

Na nové bydlení.

Friedrich.

Přátelé, moment pozornosti.

Rád bych připil na našeho dobrého přítele.

Mám tě rád, brácho.

Vždy se staral o stav svých kouliček,

ale osud byl mazanější.

Byl to dobrý kocour.

- Na Friedricha. - Na Friedricha!

Co je?

Pijí na Friedricha.

Tak pojmenuji svého syna.

Dost.

To je šílenství.

Pěkné trencle.

Tak jsme si popovídali.

Díky. Já...

Pokazil se mi záchod.

No nazdar. Sto rublů.

Dobře.

A ten tvůj fešák ti neopraví záchod?

Je to psycholog, ne instalatér.

Tak dvě stě.

Zapíšu si.

No?

Jak se ti líbí v novém bytě?

Normálně.

Slyšeli jste něco?

- Něco jsem slyšela. - Co?

Jak vás tenhle...

maminčin starý synáček připravil o peníze.

Dražba za takové hnízdo.

Chybovala si, drahoušku.

Ani kapka vedle.

- Promiňte, kde jsou moje... - Ztratila jsi něco, zlato?

Nebo mi chceš něco říct?

Kaspere, pojďme si pokecat.

Hej, zrzavý duchu!

Kosťo, slyšíš něco?

Jen zvuk tvého srdce.

Mám tady hlínu a hrnčířský kruh!

Co to je, myši?

Krysy? Švábi?

- Haló? - Dostaneme je všechny.

Tak.

Proč jsi nerozbalila krabice?

- Chci se odtud odstěhovat. - Příjem!

Ozvi se.

Kam? Zaplatili jsme ten byt na půl roku dopředu.

Ano, chápu, ale už jsem zavolala majitelce předchozího bytu...

V Kupčinu?

- Kupčino. - Kupčino?

- Aha! Jsi z Kupčina? - Kupčino...

Milované Kupčino.

Myslím to vážně!

Dvě hodiny každý den trávím v dopravní zácpě.

Za nic na světě! Nikdy víc!

Souhlasím!

To je tvůj táta, nebo co?

Viděli jste se na onom světě?

No, je to fakt krása.

Poslouchej, Kosťo!

Jedna tvá sledující ti napsala do přímé zprávy.

Zkrátka normální žena, bez jakýchkoli dědičných patologií,

mentálních odchylek,

normální.

Ale...

Prostě najednou z ničeho nic začala vidět...

No, všechno možné.

Hlavně nějakého kluka. V zrcadle.

Jak "nějaký"?

Chlapík z luxusního prostředí.

Uměli stavět, že?

A u tebe to taky smrdí na záchodě?

Kosťo, pojďme jí odpovědět. Je tak otravná, už mě štve.

Budeme prodlužovat předplatné mluvícího zrcadla?

Tak dělej.

"Vážená předplatitelko."

"Jděte do prdele."

"Nezabývám se klinickou praxí."

Vyzývám tě!

Přijď!

Přijď!

Přijď!

Ahoj, chlupáči s měkkým bříškem.

Dnes si povíme o duševní poruše zvané schizofrenie.

Jedním z nejznepokojivějších příznaků schizofrenie jsou halucinace.

Mohou být zrakové i sluchové.

Halucinace často vedou pacienty k násilí.

Kdo ze známých sériových vrahů slyšel hlasy,

se dozvíme hned po reklamní přestávce.

Sluchová halucinace.

- Co? Kde? Kdo? - Zraková halucinace.

- Tady je! - Kdo?

Proč se na mě díváš? Dívej se na ni!

Támhle je ta holka, zelené kalhoty, šedá bunda, zrzavé vlasy.

Tvář na sedmičku.

Trápí tě akné, co?

Jo, ale ona tam stojí.

Kámo, přestaň.

Tvoje vtípky nefungují.

Řeknu ti to jako kámoš.

Nedávej si telefon pod polštář.

Můj táta takhle dostal rakovinu mozku.

No a?

Půjdeš na schůzku?

Tak.

Co jsi zač?

Jsem Ivan Lebeděv.

Jsem Lebeděv.

To prostě není možné!

Ne...

- Jsi v mé hlavě. - Poslyš, je to tu nějak prázdné.

Tak to je prostě nějaký nesmysl!

Pojď k oknu.

- Tak. - Co vidíš na ulici?

- Holuby. - Kolik?

- Šest! - A jeden takový chromý, bílý?

Ano!

A je to.

Je to jasný.

- Co? - Ty to nechápeš?

Ne.

Paralelní reality.

Poslyš, ta verze o schizofrenii se mi zdá nějak spolehlivější.

Vážně?

Ty jsi tam nesledovala žádné...

Vědecké pořady nebo sci-fi seriály, různé show?

Jasně...

Show!

No jasně!

Tak kde máme skrytou kameru?

Ty jsi legrační.

Soudruh režisére, haló!

- Hej, štábe! Tak co, Lebeděve? - Přineste jí květiny.

Tak!

- Dobrý večer! - Jak jsi mě tam našla?

Jak jsem našla "Ivan Lebeděv 97"?

Ani nevím, to je nemožný úkol.

- Děláš pokroky. Sarkasmus ti jde skvěle. - Ano.

A co je?

Ukázalo se, že někdo není majitelem baru, ale jen stojí za pultem?

- Požádal mě o to kamarád. - Ano, jasně.

Umělci mají někdy těžké časy, musí si někde přivydělávat.

Život na stojáka dostaneš panáka!

Cože?

Točím, otáčím, chci se zamotat! Kdo pije tequilu z pupku, ten má sílu!

Vysíláš živě?

To je super.

Což bylo třeba dokázat.

Jen by mě zajímalo,

jak jsi mě ve své realitě vyhnala z mého bytu?

Mám stejnou otázku.

Necháš mi číslo?

Zlato, víc radosti v očích!

Jen jí trvá dlouho, než se k ní informace dostane.

Choval jsem se prostě velmi galantně a ty jsi mi ten byt dala sama.

Já?

- A řekla sis o číslo. - Na tebe?

Myslím, že jsem pochopil, proč se tvoje realita zhroutila.

Proč moje?

Máš takovou povahu, víš otravnou.

Měla bys vyvětrat.

Ztiš tu hudbu!

- Co? Co? - Co? Promiň, nic neslyším.

- Cože? - Tady je to tak super.

Tohle je ta super stránka, chápeš? A tam je ta smutná stránka.

Tahle realita je veselá,

ale tvoje realita je pro samotáře a všechny ty šedé myšky.

Tak hodně štěstí. Já jdu pařit a ty si dál breč.

Hodně štěstí!

Dobrý den. Tady Alice Rudinová, vaše podnájemnice...

Prosím, řekněte mi,

měli jste někdy problémy se zrcadlem v koupelně?

Co znamená "namontováno"?

Valero, dělej. Vždyť to zvládneš.

Přes prostor a čas.

Podívej se do zrcadla. Vidíš někoho?

Jen to neříkej Rose.

Dobře, pojďme tě nakrmit.

Kdo jsi, válečníku?

Co to říkáš?

Asi si půjdu taky zatrsat.

Tak co, Vanušo, uvidíme se?

Určitě.

Vteřinku.

Vyhodíš ho?

Díky.

Mladý muži, máte problém.

Pokud mluvíte o kocourovi, tak jsem ho vrátil.

Děláme hluk, paříme, pořádáme večírky.

A sousedky zveme...

Nezvou se.

Napravíme to, jak se zdá.

To si myslím.

Jano, co jsi to zase napsala?

Je to pro vás, Konstantine Jurjeviči, zásadní moment?

Zůstanete na večeři? A neutečete ani před blázny?

Dnešní večer chci strávit se svými blázny.

Jak budete platit?

Kartou.

Teorie o existenci jiných světů,

paralelních k našemu, byla dlouhou dobu

výsadou spisovatelů-fantastů...

Hele, kámoško!

Mám sezení.

Rozvrh je vyvěšen.

Cože?

- Teď je můj čas. - Rozumím, viděl jsem ten kousek.

Prostě mám strašně důvěrné informace.

Je to o tom, proč se nám to všechno stalo.

Ale teď není můj čas, máš pravdu, nebudu tě rozptylovat.

Dobře, mluv!

- Ne, ne, ne. Pracuj, Popelko. - No tak, no tak. Povídej.

Zkrátka jsem pochopil,

proč nám zrcadlo ukazuje jeden druhého.

Mně tobě a ty...

No, chápeš to.

Opravdu?

Abych ti otevřel oči.

To je moje mise.

O té tvé nevím.

Zkrátka.

No, prostě, tvůj starej ti zahýbá.

Viděl jsem ho s jednou babou. Taková černá.

A je to.

Nu což, děkuji.

Skvělé.

"Děkuji, skvělé"?

A to je všechno?

Počkej. Ty to víš?

Vážně?

Ty vole, on si založil harém! Fešák.

Počkej, kolik vás tam vlastně je? A znáš je všechny?

A jak vám tam říká?

Podle dnů v týdnu, asi? Ty jsi asi "pátek", co?

Zjevně se zabýváš rozvrhem.

A dává vám různé dárky?

Ty vole, na 8. března se člověk zašívá.

Říkal jsi, že se už rozvádíte.

"Ona ke mně ochladla", 16. prosince.

"Teď spíme v oddělených pokojích", 21. února.

"Cítím, že naše manželství už dlouho nevydrží", 7. dubna.

"Pojďme si pronajmout byt, chci, abys byla nablízku", 28. května.

"Lisonku, večer nemůžu, mám práci u vydavatele", dnes.

A tvoje žena je teď vydavatelka, jo?

Promluvíme si o tom uvnitř.

Ty mě nepustíš?

Poslyš, možná mi jako muži nevěříš,

ale věř mi alespoň jako profesionálovi.

Lidé, kteří v jediném okamžiku všechno spálí napalmem,

nikdy nic nevytvoří. Víš proč?

Z pocitu viny?

A já už se tam řítím.

Držím se ze všech sil, protože vím,

že k rozvodu je třeba přistupovat krok za krokem.

Ekologicky a pomalu.

K čertu s tou "ekologičností".

Co to děláš?

Volám svému vydavateli.

Nemůžu vydat knihu o šťastném manželství, když se sám rozvádím.

- Nikito, dobrý den. Mám špatnou zprávu. - Ne, ne.

- A jak jinak? - No, já to tak nechci.

Zavolám zpátky, omlouvám se.

Letěl jsem k tobě z tiskárny.

Chtěl jsem se podělit o radost.

Podívej, jaká krásná fotka.

Dobrý den.

Vidím, že se ti daří dobře.

Co tady děláš, Jano?

SMM-ka a milenka v jedné osobě?

Není to tak, jak si myslíš.

Aha, tak to není!

A ta aplikace lže!

To ty ses s ní bavil v Kupčinu?

Proč mlčíš?

Ukaž, kde natáčíte půlnoční záběry?

Takže, nebudeme si vyjasňovat vztahy v Alenčině bytě.

- Sergejevny. - Co se děje? Co?

Bojíš se, že nakazíš své milostné hnízdečko negativní energií?

- Jano. - Pak to všechno uklidím.

Jano, co to děláš?

To je prostě neslušné! Musí existovat nějaké osobní hranice.

- Jano! - Šetříš na holce.

Skrblíku!

Dobře.

Když na tom trváš.

Ano, opravdu, často chodím za Alicí.

A ne jako ke své spolupracovnici.

Konstantine Jurjeviči, povězte nám podrobnosti.

Odvážněji.

Dobře.

Ukázalo se,

že Alice je nejen skvělá specialistka na SMM,

ale také...

Těžce nemocná žena.

Schizotypická porucha, sebevražedné sklony.

Dlouho ji sleduji.

Jsi spokojená?

Jsi spokojená?

No?

Tohle je nejtěžší případ v mé praxi.

Nejtěžší! Zkusil jsem všechno.

Sehnal jsem jí práci,

zařídil jí život,

ale pořád nějaké excesy! Co ještě chceš?

No vážně! No co, co? Má si podřezat žíly?

Jano, upřímně, co ty...

No tak, moje milá, jdi domů.

Pojď. Promluvíme si.

Budu ji uklidňovat.

Pojď.

Lisonku?

Promiň.

"Lisonku"?

- Co? - Říkám, že máš hezký rukopis.

Jano, upřímně... No vážně, no tak...

Jdi domů. Je spousta práce.

To je ale hloupost. V kolik má Kirjucha dneska bazén?

Jano!

Jano?

To je prekérka.

Sousedko!

Hej, probuď se!

Hurá. Co to vyvádíš?

To už nedělej.

Příště dej vědět, než se začneš topit.

- Budu ti měřit čas. - Já se netopila.

Máš ve zvyku se umývat ve večerních šatech?

Poslyš...

Nestojí za to.

Stojí!

Prostě nemohl jinak.

- Je se svou ženou už 15 let. - 15 let?

- Jistě! Chápeš to? - Proč jsi to neřekla hned?

On prostě...

Chtěl, aby všechno bylo ekologické, aby všechno bylo správné.

- Chápej, jak to jemně... - Rozumím.

Jak jí to říct. No, vysvětlit jí to.

A proto ona... Viděl jsi, že je to pro ni taky těžké.

A jak je to těžké pro něj!

Ale pro tebe je to tak snadné.

S tebou se dá dělat, co se chce.

Všechno vydržíš, že?

Jsi silná.

Ne...

Dobře,

ty mi radši řekni...

Doufám, že máš ráda sovětskou klasiku?

Proberte se!

Bezmyšlenkovití...

lidé!

Váňo, on přišel! Co mám dělat?

Co mám dělat? Pomoz mi, prosím!

Neotvírej.

Další rady nemám.

Jak je mi z tebe špatně!

Co divočíš?

A když si pomyslí, že mi je špatně, a zavolá rychlou...

- No a? - Záchranku?

Nezavolá. Pokuta za falešný poplach.

Kámoško, to myslíš vážně?

Počkej chvilku.

Kosťa přišel na návštěvu! Bum!

Zakřičel a odešel

Tvář červená

Stojí a buší...

No tak stůj tam!

Super, ne?

Skvělé!

Jak tě dostal!

Páni!

Neslyším.

Jasně, radostně! Páni!

Páni.

Jaké máš štěstí

Moje sousedko!

Na Kosťu zapomeň, rozvesel se!

Kašli na něj

Je to jednoduché.

Hra na kytaru, tři,

ale zpěv, sedm.

Budu mít do Nového roku přítele?

Tak co?

Jsi připravená navázat kontakt s vesmírem?

Ano.

Zavři oči.

Soustřeď se.

Počkej, nepřerušuj spojení.

- Bože, co to dělám? - Měli jsme dohodu.

- Co? - Ne, ne, nerozptyluj se.

Vidím...

A co mám vidět já?

Zeptala se, jestli bude mít do Nového roku přítele.

Ano.

Co "ano"?

Ptala ses, jestli budeš mít přítele. Budeš.

A kdy?

Možná dokonce ještě dnes.

Podvod!

Příjem navíc!

Ahoj.

Zkrátka vesmíre.

Zpočátku je všechno v pořádku. Pokoj v hotelu.

Je tak jemná, hezky voní.

Ona...

hned jde do útoku.

Přímo tam.

Do kalhot.

No a já...

Řekl jsem jí:

"Zkrátka, bez lásky nemůžu."

Nevím, možná...

jsem jediný takový.

A oni potřebují jen sex.

Tady to prostě začalo.

Proč jsem vůbec ty růže kupoval?

Trpělivost, trpělivost! Vše stihnete, stihnete.

Toho je prostě třeba obejmout.

Drahoušku, co to děláš? Podívej se na sebe.

No?

Budeš mít lásku.

Možná.

Budeme někdy s Váňou spolu?

Možná ne teď. Možná za rok, dva, tři?

Jsi připravená?

Zavři oči.

Váňo, ona to s tebou myslí vážně.

Chce být s tebou.

Tanjucho...

Jak "spolu"?

No tak, já nevím...

Dám ti kotě.

Co je?

Co je? Hej?

Poslouchej, Táňo!

Poslouchej, Táňo.

Poslouchej, Táňo.

- Promiň, že se někdy chovám jako klaun. - To už přeháníš!

Ne, ty ne...

Já? Podívej se!

Promiň, že se někdy chovám jako klaun a tak.

Pravda je, že já potřebuju tebe mnohem víc než ty mě.

Vás všechny.

Bojím se zůstat sám se sebou,

a proto všechny ty večírky a holky.

Prostě zaplňuju prázdnotu uvnitř.

Promiň, že jsem ranil tvé city.

Nechtěl...

jsem tě ranit.

Jen si tam něco v sobě zacpávám a...

Prosím, odpusť mi.

No tak pojď sem.

Měl bys jít k psychologovi.

Ale jsme v plusu!

Podělil bych se s tebou,

ale bankomat nefunguje.

Nebuď tak mrzutá.

Vlastně máš štěstí, že žiješ s člověkem, který umí strategicky myslet.

Dovol mi, abych se představil.

Mistr sportu v nejrychlejším ukončení vztahu.

Všechno bude v pořádku. Musíme vymyslet plán.

Za prvé,

digitální očista.

Zablokuj toho blbce, kdekoli to jde.

Máš Viber?

Skvělé.

Nainstaluj si ho a zablokuj.

Za druhé.

Dej výpověď.

Není nic zábavného ho muset vidět každý den.

A za třetí.

Vyměň zámky.

K

Ko

Kos

Kosť

Kosťo

Kosťo,

Kosťo,

Kosťo, p

Kosťo, pr

Kosťo, pro

Kosťo, prom

Kosťo, promi

Kosťo, promiň

Kosťo, promiň,

Kosťo, promiň,

Kosťo, promiň, m

Kosťo, promiň, mu

Kosťo, promiň, mus

Kosťo, promiň, musí

Kosťo, promiň, musím

Kosťo, promiň, musíme

Kosťo, promiň, musíme

Kosťo, promiň, musíme s

Kosťo, promiň, musíme se

Kosťo, promiň, musíme se

Kosťo, promiň, musíme se r

Kosťo, promiň, musíme se ro

Kosťo, promiň, musíme se roz

Kosťo, promiň, musíme se roze

Kosťo, promiň, musíme se rozej

Kosťo, promiň, musíme se rozejí

Kosťo, promiň, musíme se rozejít

Kosťo, promiň, musíme se rozejít

K

Ko

Kos

Kosť

Kosťo

Kosťo,

Kosťo,

Kosťo, p

Kosťo, pr

Kosťo, pro

Kosťo, pros

Kosťo, prosí

Kosťo, prosím

Kosťo, prosím

Kosťo, prosím o

Kosťo, prosím od

Kosťo, prosím odj

Kosťo, prosím odje

Kosťo, prosím odjeď

Kosťo, prosím odjeď,

Kosťo, prosím odjeď,

Kosťo, prosím odjeď, n

Kosťo, prosím odjeď, ne

Kosťo, prosím odjeď, nep

Kosťo, prosím odjeď, nepř

Kosťo, prosím odjeď, nepři

Kosťo, prosím odjeď, nepřij

Kosťo, prosím odjeď, nepřijd

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu z

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu za

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu za

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu za t

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu za te

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu za teb

Kosťo, prosím odjeď, nepřijdu za teb

Váňo!

Ráda se postarám o váš účet.

Ano, miluji filmový průmysl.

Vzali mě!

Utíkejte, hlupáci.

Váňo!

Váňo,

já ho opustila!

Smekám klobouk!

Děkuji.

Tak co, rozmašírovala jsi ho?

On mi dává flat white s mandlemi...

Vzal jsem si dovolenou.

Myslel jsem, že někam na týden vyrazíme.

Já na to:

"Kosťo, teď piju kokosové mléko."

Já nepojedu!

- A on co? - No, on...

se rozbrečel.

No jasně.

Byl hotový.

- No ty krávo! Divoška, co? - Jsem divoška.

- Jsi lvice! - Lvice!

Lvice-tygřice!

- Ty dokážeš vše! - Já dokážu vše!

Křič! Řvi!

Tanči, skákej!

- Ostříhej si ofinu. - Jasně!

Dělej.

Jak?

Tak...

Diriguj.

Trochu výš.

Co to děláš?

- Co jsem udělala? - Já se zblázním.

Ne, poslouchej, ty blázne.

Podtrhuje ti to oči, obecně.

Sluší ti to.

To je vše, kadete. Nastal čas posledního úkolu.

Jakého?

Je čas na rande.

- Ne... - Neodporuj kapitánovi.

Jdeme na to.

Róza Vadimovna, moje zachránkyně!

Záchod se mi pokazil.

- Nepomůžete? - Ty se naotravuješ.

- Pěkný župan, podobný tomu mému. - Synku, potřebuješ pomoc, nebo jak?

Rozumím.

Děti moje!

Chvilku pozornosti.

Ivan má nouzovku.

Čůrat a kadit, směrem na sever.

Nejlepší bar ve městě?

Poradíš mi nejlepší bar?

- "Medvěd", samozřejmě. - "Medvěd".

- Tak co? - Tak co?

Denis, 27 let, dvě vysoké školy.

V pohodě?

Dobře, jdu nakupovat. Díky. Ahoj.

A co děláš?

Opravdu tě zajímá moje práce?

Řeknu ti jedno slovo.

Bali.

- Jo. - Surfuju tam, chápeš?

Cítit, jak splyneš s naším vesmírem.

Spojení, živly, vítr ve tváři, otevření duše.

To je základ.

Chápeš, o čem mluvím?

To je úplně jiná liga, chápeš?

Hele, ty se nějak často mračíš.

Víš, naučil jsem se pár bodů na těle,

které to snadno napraví.

Teď si jen zahřeju ruce.

Puritánství, všechna ta pravidla tří schůzek, to všechno je zbytečné.

Je to všechno pozemské.

Tak co,

pojedeme ke mně?

- Přejdeme s tebou na novou úroveň. - Prosím.

- Vaše "Jahodová prdelka". - Díky, bráško.

Dobře, zmiz.

Hele, brácho, není to tvoje auto, co odváží odtahovka?

Co?

Zdá se, že tvé materiální zájmy nabývají trochu jiného směru.

Kam?

Kam? Stůjte! Stůjte!

Neboj se. Nápoje jsou zdarma.

Bacha na ni.

Ráda ždímá byty.

No,

jak se ti líbí v mém bytě?

Normálně.

Koupila jsem nový koberec...

do koupelny.

Mohla bys nás chodit navštěvovat.

Dobře, rozumím. Spálím uniformu, zlomím šavli.

Tak co, pravidla jsou taková:

pokud nedokážeš uvést důvod, proč je večer dobrý,

vypiješ.

Něco jako

"Dnes je dobrý večer, protože..."

Pochopilas, jak se to hraje?

Nepochopila.

Dneska je hezký večer, protože jsi neodešla s tím debilem.

Chápeš, že dneska je hezký večer?

Ano.

Dnes je dobrý večer, protože zrzky mají pití zdarma.

Takže!

Kolik to bude?

Hodinu čtyřicet.

Co tím myslíš?

Za hodinu a třicet devět minut mi končí směna.

Večer je na tobě.

Polibek! Polibek! Polibek!

Na štěstí!

Polibek! Polibek!

Polibek! Polibek!

Váňo, utíkej! Váňo, už jde!

Za vloupání bez vniknutí.

A ty ses někdy někam vloupala?

Jednou jsem se vloupal do školky a ukradl cizí dítě.

Vtípek.

Prstýnek na malíčku, říkej mi zajíčku.

Vezmeš si mě?

Půjdu.

Přes palubu.

Trefa.

Dobře.

Tak dělej.

Co?

Do toho.

- Bojíš se! - Ne.

- Pusť se. - Držíš?

Ano.

Drž.

V pohodě?

Tady!

- Doživotní učení. - Ano.

Kdy zase?

"Zase"?

No, kdy se zase uvidíme?

Co?

No, já nevím. Mám tak nabitý týden.

No, tak možná...

Teď?

Teď, ano?

Dobře, tak jo.

Jestli to bude orel, tak teď.

A pokud panna, tak domů.

Připravena?

Raz.

Dva...

Odtud vidím, že je to orel.

Kam půjdeme?

Smůla.

Čao, broskvičko, dozrej.

No jo.

- Tak zatím. - Zřejmě panna.

Ahoj.

Ahoj.

Ahoj.

Proč ti to trvá tak dlouho?

A proč spíš... tady?

Už jsem se bál, že tvoje tělo plave v kanálech v pytlích.

No tak, nepřeháněj to.

Zavolal bych, ale...

Spojení přes realitu nefunguje.

Promiň.

To je v poho.

Měla jsi pochopit, kam tě pouštím.

Žárlíš?

Ne.

Prostě...

No, já nevím, jaký tam jsem.

Ve tvé realitě.

Možná mám místo rukou chapadla.

Ne, jsi úplně stejný.

Váňo!

A co když je to osud?

No a co když my...

No, celá tahle historie se stala proto, abychom potkali své druhé já.

On tě opil?

Váňo, mluvím vážně. Prosím.

Mohl bys mě...

zkusit najít podruhé ve skutečnosti?

Musí někde tady být.

V babiččině a dědečkově okolí.

Hele, víš, jaká je nejoblíbenější poloha babiček a dědečků?

- Jaká? - Důchodcovská.

Támhle jsou.

Samozřejmě chápu, že jsi už dospělá žena,

ale tady jsme jak důchodci.

Takhle se vyvalovat.

Oli, nehýbej se.

Jen odpočívej.

Zbláznili jste se? Tady je těhotná dívka.

Omlouváme se.

Neoprávněné únosy létajícími talíři.

Jdeme!

- Jdeme! - Oli, to myslíš vážně?

Oli, nejsi přece pes, abys za ním...

Chceš to zkusit?

Je horko, že?

S nikým se neseznamuji...

Ano,

my se známe.

Počkej, jakmile jsem tě uviděl...

Promiňte.

Oli!

Jak jsem tě uviděl, musel jsem se omluvit.

Opravdu. S tím bytem to dopadlo blbě.

Ano.

Měl být tvůj, protože jsi ho tak moc chtěla.

Co mám udělat, abys mi odpustila?

Tak jo, kleknu si, chceš? Tady! Odpusť mi, prosím! Budu trpět!

No tak, smiluj se! Já...

Budu navždy trpět! Prosím!

- Aliso! - Ticho! Ticho!

Promiň mi, choval jsem se jako namyšlený idiot.

Jen se mi zdál sen.

O tom, že jsme spolu.

To tě trápí pocit viny.

Ne, tam bylo všechno podrobně popsáno.

Leželi jsme, koukali na horory.

Hodně tancovali, bláznili.

Dokonce sis ostříhala ofinu.

Tak jsem se rozhodl to zkusit.

Víš přece, že to je hloupost?

Za prvé, neznáš mě.

A za druhé,

nikdy bych si neostříhala ofinu.

Ano!

To je pravda.

A taky vyrábím ikony z korálků.

Promiň.

Závidím tvému klukovi.

- Není komu závidět. - Ty nikoho nemáš?

No, jak to říct...

"Nikoho nemám".

Sakra, to je něco jiného! Děti jsou květinami života.

Hele, já nedělám jen tohle, víš,

házení talířů.

Jsem taky DJ.

Přijď k Vaňkovi na párty.

Budu tam hrát.

Tak co, přijdeš?

Samozřejmě, že přijdeš! Musíš mi vrátit frisbee!

Ahoj! Napsal jsem ti na frisbee číslo,

přečti si ho pozorně!

Nenávidím Petrohrad!

Omlouvám se.

Nenávidím Petrohrad!

Ne. Miluješ Petrohrad.

Ano, miluju. Ale někdy mě rozčiluje.

- Vezmi tam ty věci. - Jo.

Váňo?

Nějak jsi to tu zařídila nudně.

Já bych vymyslel něco lepšího.

Jako obrovskou chobotnici?

Jen jsem to předpokládala.

Co?

Já...

- Co? - Myslím, že něco cítím.

Cítím...

Neuvěřitelný příval síly!

A divokou touhu někoho kousnout!

- Ne! - Neutečeš mi!

Nikam neutečeš!

Tady máš!

Myslíš, že mě nějaké lžíce zastaví?

Stůj!

Kolik ti je let?

Sedmnáct.

Jak dlouho ti je sedmnáct?

Už docela dlouho!

Dej mi ochutnat!

- Co je to? Česnek? - Vypadni! Vypadni!

Celá moje rodina,

jak se dá snadno uhodnout, jsou upíři!

A ty se brzy staneš

její součástí!

Ne! Ne!

Dostal jsem tě?

Váňo.

- Co je? - Váňo.

Dneska ne.

Rozumím, nejsem hlupák.

Co?

Připadá mi jako jeptiška.

Brácho, co se děje?

Co se stalo?

No tak, neblábol, nerozumím, o čem mluvíš!

Kdybys věděl, koho podrazíš, ty idiote.

Klídek!

Zavolej záchranku.

Hned tam budu.

Klaune!

Soráč.

Frol má problémy, je mu špatně.

Snědl arašídy, které nesmí, má na ně alergii.

Má Quinckeův edém. Musím jet zachránit toho kluka.

- A můžu nějak pomoct? - Kam?

V takovém stavu by se tě vyděsila i vlastní matka.

Taková kvazimorda!

Tak já...

To je vše, moc děkuji.

Zůstaneme v kontaktu. Chápej, jde o otázku života a smrti!

Tak jo.

Nazdar!

Promiň.

Ahoj.

Frol nemá alergii, že?

Byla jedna holka.

Bylo nám asi devatenáct. Ano.

Když jsem ji uviděl, zamiloval jsem se až po uši.

Úplně mi vyrazila dech.

No, pak jako u všech.

Zamilovali jsme se, začali jsme spolu chodit.

Pak jsme se hádali, zase se usmiřovali, zase se líbali.

Jo, bylo to super.

Na Nový rok jsem ji požádal o ruku.

Ano.

A ona...

souhlasila.

A pak si najednou uvědomila, že majitel baru

má větší perspektivu než obyčejný barman.

No jo...

- To je mi líto. - Ale co? Vše je v poho.

Musíme jí vzdát hold.

Vydržela déle než všechny ostatní.

Je to pořád znát.

Takže teď buď rychle a bez závazků, nebo...

Nebo má Frol Quinkeův edém.

Jo.

Jak mě to zrcadlo štve.

Vesmír mě trestá za to, že jsem takový idiot!

Ne, to mě.

Za to, že jsem taková egoistka.

Celá ta věc s Kosťou...

Váňo...

- Prosím, odpusť mi. - Alice, co je?

Je pravda,

že když jsem šla na rande s tím Váňou, měla jsem pocit, že dělám něco špatného.

Je to všechno kvůli mně.

No jo, je to tvoje vina.

No, kdyby nebylo tebe,

nebyli bychom tady.

Ale teď,

milady,

ode mě nikam neutečete.

Domluveno?

Domluveno.

S krásným dobrým ránem ❤️

Místo, kde je dobře

Dobrou noc Moc se mi stýská

Vezmeš doslova čtyřicet mililitrů a naliješ to tam a to stačí.

Taková klasická podstata. Nesmrtelná klasika, dá se říct.

Jsi velmi krásná.

Říkal jsem ti, že ne citrón, ale meloun.

Meloun!

No dobře, ať je to citron.

No, zkus to.

Co, ještě nebyl v nemocnici, že?

- No co... - Je krásný, krásný, brácho.

Pomůžeš?

Víš, kde mě najít.

Hned jsem tu.

Co?

Buď oficiálně mojí holkou.

Jsi tak divný.

Já vím.

Ale mně se to líbí.

Takže ano?

Počkej!

Zavolej Rudinu, prosím.

Můj kluku.

Moje holko.

- Ty jsi Alice, že? - Ano.

- Tam tě moje... - Rozumím.

Ty zatracená krabičko!

Zavaž to.

Tak.

Co tady dělá?

- Co tady děláš? - To není ona! Lizo, uklidni se.

Malá zrzavá holčička. Vešla na toaletu.

Aha! Tak to je kamarádka mé holky.

Alice.

Viděla jsi to?

Píšeme si už týden a on už říká: "Budeš moje".

Rychlý lišák.

Dobrý.

Přestaň trpět, Rudino!

Přestaň se dívat na telefon.

A kam jinam se mám dívat? Rozhlédni se kolem sebe!

Co se ti na Váňkovi nelíbí, co?

Je hezký, svobodný!

A hlavně je z masa a kostí a je poblíž!

A ne ten tvůj "Promiň, mám naléhavé věci".

Odreaguj se. Odreaguj se! Dělej!

Dej mi to a vypni to.

A pohyb, pokračujeme v pohybu! Energie, energie! Tok energie!

Nový proud energie!

Dýchej, dýchej! Ruce nahoru a dolů!

Ano.

Připrav se!

- Jsi připravená. - Jsem připravená.

Za novým životem!

Za novou energií! A k novým chlapům!

Alice?

Alice!

Zvete mě na mimořádná místa, Alice Sergejevno.

Nebylo to zbytečné odmítnutí, že?

Vím, že jsi rozrušená.

Ale já jsem sem přišel kvůli tobě.

Už chceš odejít...

Ne! Moc se mi to líbí. Je to jako ráj! Sen.

No, opravdu.

Promiň.

Slibuju, už žádní urgentní pacienti.

Mír?

Ano!

Je tu záchod?

Hned přijdu.

Jano, ahoj. Jsi už doma?

Neuvěříš tomu.

Ta holka mi zase leze na nervy se svými videi.

Říká, že je třeba rozhýbat publikum.

Mám něco koupit domů?

No dobře.

Ne, nic mi tady nešumí.

Dobře. Dávám ti pusu. Miluju tě.

Ahoj. Ahoj.

Možná bychom mohli odjet někam pryč, co ty na to?

Má ráda kokosový.

Co to děláš?

- V pohodě! - Kosťo...

Jak to jde s tvým ekologickým rozvodem?

Mluvil jsi o tom teď s manželkou?

Tak. Zajímavé!

Vy spolu spíte?

- To jste mohli říct hned. - Kosťo...

Rada a láska. Proč se bít?

Dejte si pohov! Vy to stejně nedáte.

Ona má ráda starší, brácho.

To se stává u holek, které vyrůstají bez otce.

- Hej! - Nech toho!

Váňo, Váňo.

- Vstávej, vstávej, vstávej. - Máme lékárničku?

Dnes je hezký večer, protože...

Nic mě nenapadá.

Tak pij.

Děláš si srandu?

Všechny polévat, posypat? Opakuješ se.

Jsem těhotná.

- Nic se nestalo. - Myslíš?

Dělám si srandu, uklidni se. Ale jednou do toho spadneš.

Chceš mi dát lekci?

Jsi nejchytřejší, co všechno víš?

Ne, ne všechno. Ale něco o tobě vím.

- To si vezmu. - Co to děláš?

Tiše, tiše. Je to součást rituálu.

Lžeš, že je to tvůj bar, a za pultem stojíš jen kvůli své duši.

To je ale zajímavá informace.

V sedmé třídě jsi hodil švába do společného hrnce s polévkou.

Frol ho náhodou snědl a ty ses k tomu nepřiznal.

Chrápeš, protože tě v dětství

nějaká plešatá holka praštila houpačkou do nosu.

Ale tvoje chrápání je melodické.

Teď je to fakt strašidelné! Co je, sleduješ mě?

Moje babička je čarodějnice. Viděls moje vlasy?

Poslyš...

Chápu. Urazil jsem tě, bolí tě to...

Ano, bolí mě to!

Ale ne kvůli tobě.

Ty... Jsi v pořádku?

Jsi nějaká divoká.

Vidíš, jak to jiskří?

Ne.

To je tvoje budoucnost.

Potkáš dívku.

Díky které zapomeneš na všechno. Na všechny křivdy.

Budete jíst ráno bramboráky

a hloupě vtipkovat.

Budeš jí hrát na kytaru, i když to vůbec neumíš.

Sledovat sovětskou klasiku.

Budeš šťastný.

Určitě budeš.

To mluvíš o sobě, nebo?

Ne.

Miluji jiného.

A tenhle večer je krásný,

protože jsem se k tomu konečně přiznala.

Ahoj.

Půjčíš mi telefon?

Bez zbytečných otázek. Napiš dnes té dívce.

To je tvůj osud.

Ahoj.

Na nic se neptej, ale pokud ti napíše kluk s podivnou fotkou na avataru,

prostě ho hned neodmítni.

Rudino, víš vůbec, co tam tvůj psycholog vyvádí?

Rozhodl se zabít se, zřejmě v přímém přenosu.

Proč tak reagujete?

Ty jsi na dietě, ne?

Mám cheat day, brácho.

Hotovo, běžte.

Uvidíme se.

Promiň, promiň. Už jsem hotová, jdu pryč.

Hned teď.

Vše je v pohodě, uklidni se.

Poslouchej, Váňo.

- Zkrátka, celá tahle situace... - Blbost!

Ano...

Hned...

Promiň, hned.

Hned přijede. Hned.

No tak! Dělej!

Chtěla jsi...

poděkovat.

Tohle je ten nejvhodnější okamžik.

Dělej.

Dělej. Tak smutnou tě domů nepustím.

Lidi, je pátek večer!

Jděte ven pít víno a zamilovat se!

Co?

Podobný?

Chcete radu? Ušetřím vám prachy.

Tuhle knihu si nekupujte.

Jsou tam mizerné rady od rozvedeného chlapa,

který chlastá v hotelu.

Ale to je přece lepší,

než ubližovat svým blízkým, že ano?

Štěstí není vždy pro dva, rozumíte?

Co to vyvádíš? Zbláznil ses?

Ne! Ne. Bojím se tě!

Nestůjte ve dveřích, běžte na západ slunce.

Prostě jí dát...

Teda jemu...

volný prostor.

Jsem petrohradská čajka!

Cítit se opravdu šťastný.

Ale už bez vás.

Tam na tebe asi čeká taxi.

Měj se.

Alice, počkej.

Alice, prosím!

Jsi skvělá!

- Moc. Jenom... - Co "jenom", Váňo?

K čemu to všechno bylo?

Hrdinství, tance,

pláž?

Je tu jedna dívka...

Jste si velmi...

podobné.

Ale ona je...

daleko.

A je nemožné, že někdy budeme spolu, ale já s ní takhle nemůžu být.

Jsi úžasná!

Tak chytrá, veselá,

moc krásná.

Ale...

Ne moje.

Díky...

za upřímnost.

Jsi hodný, Váňo.

Až když dokážeš člověka pustit,

tak se naučíš opravdu milovat.

Buď šťastný.

- Roza Vadimovna? - Ano?

Tak. Stůjte!

Promiňte, odkud máte ty krásné žluté botičky?

Zase ty tvé sprosté narážky? Ten člověk mi je dal ze srdce!

Obouvám je a pokaždé si říkám: "Děkuji ti, Alice".

Proč teď najednou?

Zmačkáš stojací lampu!

Vypadáte prostě skvěle!

Kouzelně!

Pohádkově!

Ahoj, krasavice!

Kde jste ztratili toho netvora?

Váňo, teď ne.

Vrať se do baru.

Vidělas hodinky?

Všechny bary už jsou zavřené.

Buď opatrnější, jak se tu rozvaluješ!

Tady řádí banda holubů, rádi shazují...

lidi do vody.

Guli-guli.

Vás sejmuli.

Dobře, už tě nechám být.

Seď si tu a buď smutná. Předstírej, že tu nejsem.

Jsem stín.

Já neexistuji.

- Jsi sama. - Co chceš?

Nechápu to, proč jsi do koktejlu přidala citron místo melounu?

Zopakuj to.

Váňa?

Jak jsi to udělala, lvice-tygřice?

Počkej, nerozumím.

Ty jsi byl s ní...

S tou druhou jsem vám nechtěla překážet.

Ne, ona je samozřejmě super,

ale já už jsem se zbláznil do jiné.

No a nemá tak stylovou ofinu.

A to je za co?

Vyděržaj pioněr! Ještě je potitulková scéna!

Hni sebou.

- No tak, živěji! - Tak, tak, tak!

- Kampak? - Co?

Možná ho nechat tady?

Ne, no...

Tady to není romantické.

Tak, jen nezačínej!

- Nebudu ho věšet na záchodě. - A proč ne?

Tady je přece ideální.

Přijede do bytu

a ve své ložnici najde muže z paralelní reality.

Vidíš? Nebraň se. No tak, pojď tam.

Nepřestávej, synku. Nebraň se, můj drahý.

Všechno bude tak, jak má být.

Ještě jim vypnu světlo. A prorazím trubku.

Raději na několika místech.

- Aby všechno v... - Mami, prosím!

A požár!

No tak, synku, neusínej!

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)