Original subtitles

Česká televize uvádí francouzsko-italský film. Hlavně roli v českém změní Libor

Hruška.

Hrabie Monte Cristo.

První část. Vzrada.

Režie.

Dále hrají v českém změní Miroslava Pleštilová, Jiří Prágr,

Jiří Zavřel,

Stanislav Lehký, Lucie Kožinová,

Pavel Šrom, Potakar Brůsek Mlečí, Ludvík Král,

Karel Richter, Miloš Vávra, Petr Pelcr,

Jiří Plachý, Jaroslav Kaňkovský,

Vladislav Beneš a další.

Připravy. Překlad Gabriela Kliková, dialogy Eva Lavická,

dramaturgie Zuzana Kopečková, mistr zvuku Jiří Majksner, asistentka režie

Eva Maxová, vedoucí produkce Miloslav Reš.

Vedoucí dramaturg Michal Málek, šef-producent Vladimír Tišnovský, režie

českého znění Zdeněk Hruška.

Večer 28.

února 1815 v Marseji.

Mercedes? Je mi líto už kvůli tobě, ale potvrdilo se, že Faraon je

ztracená loď a sem se už nikdy nevrátí.

Kdo to říká?

Kapitán přístavu.

Nevěřím mu.

Ten vždycky přehání.

Od té doby, co ho podvádí žena, vidí za vším katastrofy.

To ví tady každý.

Na rozdíl od tebe jsem přesvědčena, že se Dante zvrátí. Ať se vrátí nebo ne,

jedno je tu jisté.

Že tvým manželem se stanu já.

A tomu věříš?

Jsem si tím jistý.

To bych se nemohl jmenovat Mondego.

Vidíš? A to jsme vzdáleně příbuzně. Když něco chci, vždycky to dostanu, Mercedes.

Jen si vzpomeň, jak jsem před rokem a půl narukoval.

To jsem měl jenom raneček a děravé boty.

A podívej se na mě.

První dovolená a jsem podporučík.

Napoleonu kdy jsi taky tak začínal?

Napoleon? Nevzpomínej na Napoleone.

když si přísahal věrnost Ludvíku osmnáctému. Proč by ne?

Vždyť podporučík Bonaparte přísahal věrnost šestnáctému.

Kdo chce vyhrát, musí hrát.

A ve hře musíš umět střídat barvy.

Když jsi ctižádostivý, najdi si bohatou. Ne!

Už jsem se rozhodl, vezmu si jenom tebe. A jednou ovládneme celou Paříž.

Chceš ovládnout Paříž?

Chudáčku, Fernáne, nebuď tak pošetilý. A co ty?

Je to snad rozumné celé dny vyhlížet loď, která už se nikdy nevrátí. Vrátí!

Nikdy se nevrátí

A dovolím se ti dát ještě radu.

Nevyhlížej pořád tak touže mě každou rod, co sem pluje. Pánové z prefektury

to moc rádi nevidí.

350 kilometrů odtud leží ostrůvek, na němž v exilu panuje Napoleon.

Je to ostrov Elba.

Pane veliteli, chtěli bychom vám něco říct. A co? Že jsme moc rádi. A proč

jste rádi? Prostě jenom tak, to snad stačí.

Pan velitel Dante si dělá, co chce.

Jak přišel na to, že kotvíme tabli? Ztratili jsme tím 630 hodin a nic víc. O

tom spožení, který jsme nabrali, to víš, když je první důstojník a já druhej, tak

jsem stichal.

Jsem disciplinovanej a zbyt ještě se neptám, to je mý heslo.

A co by?

Myslíte, že večer jdeme na bal, tak vzdych a drhnout podlahu.

Paruju vás, když je pan Dantes nepřítomný, tak tu velím já a za uráčku

velitele je čtrnáct dní v železe.

Ochutnejte, pane veliteli.

Dobrý.

Zaplatil bych ti bečku, kdybych se dozvěděl, proč jsme přistáli zrovna

tady. Pozor, počte zbraň!

Pane vrchní maršálku, očekával jste zřejmě pana Darnevilla, kapitána

Faraonu. Co je s ním?

Bohužel, před týdnem zemřel. Na rejde u Tarenta, na zimnici.

A svěřil mi pro vás tento list.

Ubohý Darneville.

A to jsem mu chtěl požádat o jistou službu.

Nebojte se.

Kde pak politika?

Ti v Paríži si myslí, že chystáme převrat.

A to nemáme v úmyslu.

Tady máte důkaz.

Štěte. No tak, štěte.

Pane, na základě vaší objednávky bude 50 beček bílého vína a 50 červeného

naloženo 28.

února jistým rejdařem v Livornu a doručeno do Paříže a to nejpozději

koncem března.

Vidíte? Už se věnujeme jen obchodu.

Zajisté, pane maršálko. A tento list jsem tedy hodlal svěřit kapitánu

Darnevillovi, aby ho odevzdal na místě určení. Pane vrchní maršálko, jsem

pověřen, abych doručil dopis. Ten jsem předal. Můj úkol končí.

Budiš. Už o tom tedy nemluvím. Pozor!

Poctě zbred!

Nedejte se rušit.

Poctě zbred!

Od doby, kdy lodi plují pod vajkou s královskou lilií.

Vyhýbají se ostrovu Elba velkým obloukem.

Jako kdyby se všichni báli těch pětiset vojáků, čtyř děl a vlajky z trikol.

Sire, dovolte.

Proto jsem rád, že zde vidím námořníka z Francie, pane.

Představte se.

Edmond Dantes, velitel Faraona.

Dantes.

Jednoho Dantesa jsem znal, ten sloužil tehdy jako... Jako tambor z druhého

regimentu vaší gardy. To byl bratranec. Ano, vzpomínám si.

Tamboři druhého regimentu byli chloubů armády.

Dostal válečný řád?

Ne, sire.

Má chyba.

Sbohem, Dante si.

Máte štěstí, že velíte Faraonu.

Tu loď jsem už viděl a líbí se mi. Komu patří? Panu Morellovi, sire.

Vyříjte mu můj obdiv.

Pane vrchní maršálku, ten dopis odvezu.

Chybí na něm adresa.

Někdo ho pak u vás vyzvedne.

Bude vědět, že ho mám já.

Bude.

Vždyť jen zastoupíte Darnevilla.

A... Kdo za mnou přijde? Představí se jako pan Nartie.

Nartie? Tak přeji šťastnou plavbu. Když hned vyplujete, budete v Marseji už

pozítří ráno.

Jsi pravý cizání!

A kdo připlouvá?

To přece váš Faraón!

Fernáne, Faraón připlouvá. Já jsem věděla, že se vrátí.

Netveř se tak nešťastně a pojď s námi. Když nepůjdeš, řeknou si, že žádlíš a

vysmějí sedí. Teď nemám čas.

Padedante si!

Padedante si!

Copak se děje?

No tak mluv, proč mlčíš? To je jen z ohledu na vaše srdce.

Připravte se na velkou radost. Ne!

Ano, už jsou doma.

Tak pojďte, ale například musíte ovléd.

Klobouk! Klobouk! Mě kde tu byl? Tak půjdem, půjdem. Ne, ne, ne,

uvážat. Ne, ne, tu si můžu uvážat cestou. Počkat, ještě hůl, hůl.

Ubohý Darneville.

Kdo mohl tušit, co ho potká?

Doufám, že náklad cestou neutrpěl.

Tak odpověz, když jsi teď velitel.

Ne, je v pořádku.

Tady jsou stvrzenky.

Zkontroloval jsem je a všechno souhlasí.

Vstupte.

Pane Dantesy, je tady váš otec a s ním nějaká dáma.

Tak běžte za nimi.

Nepředal jsem vám palubní denník. Všechno jsme si přece řekli, jak je pak

ještě čtení. No tak jděte, jděte.

Tak ten palubní denník založím. Samozřejmě, tím se budu bavit, až půjdu

na odpočinek.

To budu mít čas. Myslím, že se budete přitom i divit.

Proč se mám divit?

Čemu? Tady vidím, že jste předevčírem kotvili dvě hodiny na širé moři.

Zrovna ne.

Byl tam nedaleko takovej ostrůvek.

A tam se měl doručit dopis, který si dopsal nebožtích pan Darneville.

Doufám, že chápete.

Dante splnil příkaz zesnulého kapitána.

Disciplína musí být, jak svýchám od vás.

Samozřejmě. Konec konců je to nejspíš hloupost, ale já byl vždycky pro

upřímnost. Co na srdci to ne, já řeku, vždyť mě přece znáte, ne? Já už jiný

nebudu.

Teď přejdeme k tomu hlavnímu. Za týden máte svatbu.

Zaběhnu na radnici a vyzidím to tam.

Člověk by řekl, že zařizuješ svou vlastní svatbu. Ty se mi divíš? Za ten

rok jsem si na ní tolik zvykl.

Vzpomínali jsme na tebe každý den. A taky jsme mysleli na Viktora.

Viktor? A který Viktor?

Tak se bude jmenovat tvůj první syn. Jsem předvědčený, že to bude určitě

kluk. A co když nebude? Ale už jsem řekl, že to bude kluk.

Bude námořník, jako ty.

Na to vemte jet.

Edmonde, vzpomínáš, co jsi mi slíbil, než jsi odjel pryč? No jistě, že po

návratu oslavíme zásnuby. A pokud chceš, sezveme hosty hned na dnešní večer.

A, Dante si, hledal jsem vás. Pane Morelli, seznámte se s mou snoubenkou.

Ale my se přece známe, celý rok si povídáme o zásubní hostině.

Na tém nemůžu chybět, že? Tak pojďte, mám tu kočák.

Musím ještě na loď, přijdou celníci, odbavit zboží.

Celníky to vyřídí kalderus. A průvodní list? Pro jednou se vyprovodí sám. To

berte jako rozkaz. No tak, jdeme.

Hej, kaderu si, zveme tě na večer.

Díky, rád přijdu.

Panečku, to se tak někdo má, viď?

Někdo se má a jiný ne.

Hele, nezbyla ti tam kapka toho tvýho bílýho? To jsi, chlapče, vzpomněl trošku

pozdě.

Už sem jdou celníci. Tak si můžeš hrát na kapitána.

Opravdu vám podal ruku? Jak jsem řekl.

A jak? No takhle, jako já vám.

Jaký měl názor na Faraona? Řekl, že se mu líbí a že vás obdělí. Takže on mě asi

zná. Já by neznál. Víte, co potom dodal? Pan Morel, to je ten známý Rejta. To

jsou nezapomenutelná slova. Kej bych já mohl jednou zavolat sláva třích?

Sláva nevěstě.

Co pak špatná zpráva?

Ne, Fernán zná Žoz mého vyprávění.

Píše, že dnes večer nemůže přijít. A proč?

Odpoledne odjíždí do Nym.

Třeba ještě stihne mi jeho dostavník.

Pojďme, ať nám neujede. Jsem tu hned.

Vážený pane prokurátore.

Smolíte písmené koskolák. Víte, když to píšu levačkou, jak jste mi řekl, jako

přítel trůnu a círku svaté cítím povinnost.

Řekste, že si ze mě celé město dělá lekrec?

Ano.

Třeba před chvílí jsem slyšel, jak tu někdo říká kaderus.

Z toho bude kapitán leda, až větrnice začnou lítat.

V paršanti.

No, to mám oznámit, že důstojník Edmond Dantes v době,

kdy vylehl na Faraonu... Admirále, hod nám další.

Přede čírem zakotvil... Tak

pojď. Co zas?

To, co píšu, je přece anonimní dopis.

Dejme tomu, ale píšete tam pravdu, ne?

No jo, pravda to teda je. Tak co?

Vlastně o nic nejde. Pravda nepotřebuje ani podpis. Pravda je jenom jedna. Dám

si ještě. Ve víně se skrývá pravda a proto se musím na to psání posílit.

Předevčírem zagotvěl u Ostrova Elby.

Pozor tam nejdou. Něco si vymyslete, nesmí mě potkat.

Dobrý den.

Dobrý den.

Zdám, veliteli.

Na velitele teď zapomeneme, ne?

Chci se pane Kaderu si zeptat, nebyl tu poručík oddělostřelců Fernán Mondego?

Znáte ho, že? Jo, byl tu.

Odešel zrovna před chvílí. Řekl, že nebude čekat na dostavník, když se může

své s Donnym z armádu.

Áno, tohle. Tak se zasnoubíme i bez něj.

Mrzí tě to?

Jenom trochu.

Já myslel, že se posadíte na stelníčku. 30 dnes večer uvidíme.

To je pravda.

Ber to jako pozvání.

Ano, chceme, abyste nám šel na svatbu za světka.

Vidím, že tě to zaskočilo.

Pane Kaderusi. No tak kamaráde, přece bys nás neodmítl. Tak co, jste pro?

Bože, bože, stůj při mně.

Víte, že přijdu.

Tak díky, příteli.

Mohla bych vás políbit, pane Kaderusi. Toho si váš.

Tak dneska večer.

Ne, ten dopis si dopíšte radši sám. A proč?

Zval mě na svatbu a podal mi ruku.

Pravice nemusí tušit, co levice napsala.

Áno, má tak hezkou nevěstu.

Za ten rok, co jsem jí neviděl, zrovna rozkvetle. Mčte!

A teď odešli někam k moři.

Určitě se už někde líbají.

Zakotvil u ostrova Elby.

Tam se setkal s usurpátorem.

Tomu předal dopis a obdržel od něj další list.

Tam je zapsáno všecko, co ti čeká, víš?

Všecko?

Samozřejmě.

Když mě líbáš, tak se o své budoucnosti nic nerozumíš. Tu si necháme na zítřek.

Dnes nám musí stačit přítomnost.

Ale kde jsi přišla k té jizvi?

To nic není.

Co se stalo?

Nic. Už se neptej.

No, jak si přeješ.

Edmonde, to jsem se zranila sama.

Zdálo se mi o tobě.

Odcházel jsi tehdy nikam pryč, už navždycky.

A pak jsem se vzbudila hrůzou.

Znáš mě a víš, jak jsem pověrčivá.

Abych neštěstí zahnala, řízla jsem se do zápěstí.

A vidíš, pomohlo to.

Ten hrozný sen se přece nenaplnil.

A ty se zvrátil.

Slyšíš?

Poznáváš naší píseň?

Když jsi tu nebyl a tu píseň někde hrály, tak jsem zavřela oči a vzpomínala

jsem na tebe.

Už musíme domů. A proč? Není nám tu dobře?

Ano, až moc.

A musíme spěchat, abychom nezmeškali zásnubního stěnu.

Tak ať hodují sami.

Naskočíme do kočáru a odjedeme někam na celý týden.

To můžeme, ale až po zásnubách. O půlnoci se ztratíme.

Co pak, vy nikdy nezamykáte dveře?

Ne, a proč? To je chyba.

Bydlí tady pan Edmond Dantes, velitel hodifarálu? Ano, bydlí. Rád bych s ním

omluvil. Lituji, syn odpoledne odešel.

A nenechal tu pro mě nějaký dopis? Na jméno pan Nartie? Nic takového tady

nenechal. Víte to jistě? Však vám říkám, že ne.

Mercedes!

Mercedes! Co se děje?

Nenechal u tebe Edmond dopis pro pana Nartiere? U mě není.

Tak vidíte, pane, neví o něm taky.

Aha.

Vy zřejmě něco slavíte, že? Chystáme zásnubit. Zasnubit se v roce 1815, to

mají tedy kuráž.

Co mi zbývá?

No dobře, přijdu jindy. Dobrý nápad.

Přijďte jindy, nashledanou.

Pane, pane, zopakujte mi své jméno.

Nartie. 52 let, ryšavý knír, černý redingot upnutý až ke krku, klobouk

tmavé barvy. Jméno není uvedeno. Jméno není mění.

Sledujete ho až z paříže? Ano. A jsem ho přivezel kabriolet, který si najel v

Monrouž. Víte jistě, že je teď v Marseji? To vím určitě. Na poslední

stanici nepřepřáhal koně. Poštmister patří k našim informátorům. Ano vím.

Co je vlastně zač? Je to Napoleonův agent. Zas jeden.

A poslední dobou všechny stopy vedou do Marseji.

I pan ministr si toho ráčel všimnout. I ministr? Vím to od šépa kab Takže se na

vás spoleháme, bez ohledu na váš revoluční původ. Bez ohledu na revoluční

původ? Nebyl jsi na za císarství otec důstojníkem? Téměř se s ním nevýdám.

I to víme. Kromě toho jsem se zasnoubil s dcerou pana Markýze de Saint-Méran. A

ten si, jak víte, vrátil se migrace. Tohle víme také.

Váš budoucí snědek je velmi kladně hodnocen.

Řídil jsem se hlasem svého srdce, pane.

Ale také svými názory. Jak to čestní člověk z pravidla dělává.

Samozřejmě.

Ještě dodám, že jsem toho

Mlčky trpěl jako všichni.

Bohužel já také.

Ale Slavu jsem mu neprovolával. Ano, správně. Já také ne.

Proto se na sebe můžeme spolehnout.

To rozhodně.

Otče, zakázal jsem vám chodit do mé pracovny. Co mi zbývá? Ulice v Marseji

nejsou moc bezpečné a tak jsem se přišel schovat. A kde se má člověk schovat,

když ne mezi svými?

Jen na chvilku.

Jen přiznejte, že jste sledován. No, to víš, zajímá je, proč jsem tady. A když

jsem cestou viděl tuhle budovu, které bůh ví, proč B vodí socha zpravedlnosti,

uvědomil jsem si, že můj syn je tady zaměstnaný. Ocovské city v mém vnitru

promluvili. Já jsem tady. U prokurátorová náměstka na rtě. Jsem

Devil 4.

Devil 4?

No prosím, jak si přeješ. Stejně si nikdy nezvyknu na tohle jméno, které jsi

přidal k mému. Chtěl jsem se tím odstřihnout od vaší minulosti.

Znáte přece moje názory. To jistě. Vždycky přesně odpovídají postojům

posledního úředního věsní. Já bohužel znám zase ty vaše.

Vím, že zase konspirujete.

Jaký jinak? A když vás neoznámím, podělím se na vaši zradě. Jaké zradě?

Nepouživej slov, jejichž význam dnes chápe málo. Ale mě svědomí se tomu

příčí. Tvé svědomí? To je mlhavý pojem v dnešní době. Člověk na tvém místě

potřebuje nejmín dvoj svědomí. Jedno pro dnešek a druhé pro zítřek. A bylo by

jistě nepříjemné, kdyby ti v předvečertlých zásnům zavřeli otce.

Copak si asi urozený pan Markýz řetne, až se dočte v novinách, že zatli otce

prokurátorová náměstka nart

Vidíš, a toho teď využijeme.

Díky těm dvěma jménům může pan Devilfort zachránit pana Nartiera.

A ví proč?

V případě, že se císař vrátí, tak generál Nartie prokáže tuto službu panu

Devilfort.

Nože, rozhodni se.

Tak co?

Tě rozhodnu to, máte pravdu. Jsem přece váš syn a zachráním vás, běžte sem.

Děkuju ti.

Omlouváme se, pane náměstku, že vás rušíme v tak pozdní hodinu. Ale právě

jsme na stopě podezřelému individu, aby nás setřásl, zaběhl ten člověk před

chvílí do justičního paláce.

To je špatný žrt, pánové?

Myslíte, že se schovává u prokurátorova náměstka? To nemyslíme, pane náměstku,

ale rozkaz je rozkaz, že?

Dovolíte?

To je soukromý vchod do mé pracoviny. Tady se dá jistě i projít.

Samozřejmě, ale mám prýč, který nosím stále u sebe.

Odtud se dá projít do písárny.

která je rovněž zamčená.

A promiň, chlapče, jak vidím, tak máš ještě návštěvu.

Pánové, dobrý večer.

Nebudu rušit. Jen vás, prosím, pánové, nezdržujte mi ho moc dlouho. Musí

doprovodit svou snoubenku na ples, který poctí přítomností i pan prefet. A ty, že

ráde, si připomeň, co říkal Detelerán, když byl ve funkci ministra.

Nic se, pánové, nemá přehánět. Vyřiď mé poručení panu Desenmerán. Pánové, bylo

mi ctí.

A nepřehánějte to.

Tak, pánové, konejte svou povinnost.

Jak vidíte, žádný podezření. Skutečně? Ale pro jistotu ještě nahledneme do

sousedních kancelářů. Jak si, pánové, přejete. Jen radšte.

A teď mě omluvte, mám už spoždění. Když něco zjistíte soudní téměr, nikdo mě

neprodleně bude informovat.

Pan Domilfor, co si přejete?

Jako přítel trůnu a církve svaté cítím povinnost vám oznámit, že důstojník

Edmond Dantes, který velel na faraonu, předevčírem zakotvil u ostrova Elvy.

Tam se setkal s usurpátorem, tomu předal dopis a obdržel další, který má zřejmě u

sebe. Když ho zatknete...

Tíše, prosím.

Milí Dantesy, v Loterii štěstí jste vyhrál nejskvělejší plachetnici ve

zdejším okolí a nejpůvabnější dívku z katalánské čtvrti.

Když bych se mohl aspoň na chvilku dnes jmenovat Edmond Dantes, abych na vlastní

kůži poznal, co je štěstí.

Ve jménu krále, otevřete... To si nevám děláme na tři. Pojď dál, kamaráde.

Který pak z vás, pánové, je Edmond Dantes?

Co si přejete?

Edmonde Dantesy, ve jménu krále vás zatýkám. Smím vědět, proč jsem zatčený.

To se dozvíte při prvním výslechu u soudu, pane. Proč nám ho chcete odvést?

Zrovna v den zásnu. Dostal jsem rozkaz.

Snad víte, kolikrát jsme spolu v přístavu pily.

Můžete mi říct, co provedl?

No tak, pane barbaruzi. Když jsem ve službě, tak nejsem žádný pan barbarůk. A

oslovujte mě, pane komisaři.

Ale pane komisaři, to musí být omyl.

Pokud je to omyl, pane Morelli, tak si buďte jist, že bude neprodleně naprava.

Samozřejmě, to se vysvětlí. Co jsi kde mohl provést, úbohý chlapče? O ničem

nevím, ujišťující. No tak pojďte, zpěcháme.

Za chvíli se vrátím, nashledanou, pane Morelli.

Brzy nashledanou, příteli.

Sbohem, kaderu si.

Snad nashledanou.

Předím se o co chcete, že je za chvíli tady.

No tak, nezdržujte nás.

Zatím si zatancujte.

Nashledanou.

Ne, Gerard, nechoďte pryč, a zvlášť dneska. Víte, René, že mou povinností je

toho člověka hned vyslechnout. Kdyby pan de Villefort nedával přednost své

povinnosti před zábavou, nebyl by nás hoden.

A zvlášť, když hodlá zneškodnit komplot v jeho štěle, jsou bonapartisté. Ano,

ale zásnutní hostina a ples jsou jen jednou za život. Nekazte mi dnešní

večer, drahý papi. Nevíte, má milá, že váš dědeček skončil v 92.

roce na popravišti?

A my jsme potom 15 let strávili v emigraci.

Dávala jsem hodiny klavíru hrůza. Dědečkova poprava a hodiny klavíru mama.

Věčné téma všech rozhovorů. Že bych chtěla tančit, to nikoho nezajímá.

Doufám, že pan de Villefort splní svou povinnost. Bez ohledu na svůj původ.

Dobře víte, že kdykoliv jsem měl co dočinění s usurpátorovým agentem,

pokaždé skončil na popravišti. Doufám, že váš dnešní případ nebude výjimkou.

Prosím vás. Arine, to máš z knih.

Neměla bys podléhat sentimentálním humanitě.

Tvůj snoubenec přece musí být přísný a neuprosný. Budu tu hned.

No tak rene.

Co musíš připomenout, panu de Villefort?

Žeráre, buďte neuprosný.

Ale příliš ne.

Uvědomte si výjimečnost dnešního dne. A chápejte to jako první přání své

snoubenky. To splním.

Mano, vstupte.

Je tu pan komisarz a přibydl Dantese.

Přibydlte Dantese.

Pane Dantesi?

Pane náměstku, tohle je zřejmě nedorozumění. Doufám, že to rychle

vyřešíme. Moji hosté mě čekají. Máte hosty? Ano, slavím zásnuby. Vy také?

Chápete, že opustit v takový den hosty je velmi nepříjemné.

To si neumíte představit. Myslíte?

A proto se chci dozvědět, proč jsem tady. Bez mene si to pořadím.

Jste Edmond Dantes, velitel Lodi Faraon? Ano. Nikdy jste se nespolčil s

Bonapartisty? Nastoupil jsem k námořnictvu už v šestnácti letech a

pořád jsem byl na moři.

Co je mi do politiky? Nepřátelé, nemáte?

O těch nevím.

Co člověk ví?

Dnes jsem třeba dostal dopis, který se vás týká.

Ten člověk měnil svůj rukopis.

Nechte tu proto, abyste hloubal nad rukopisem. Řekněte raději, že ten dopis

je lže.

Že jste z ostrova Elby žádnou zásilku nepřivezl a já vás i hned propustím.

Tak mluvte, čekám.

Jenomže já jsem z Elby.

Jeden dopis přivezl.

Tady.

Vidíte, že jde o dodávku vína a ne o politiku.

Pokud ten dopis nebyl šifrovaný... Dovolte, pane náměstku. Jenom klid, pane

Dantezi.

Těm na Elbě se zřejmě zdálo, že jste slušný a poctivý člověk.

A řekli jsi, že vás nikdo nebude podezírat.

Takže jediným proviněním je zde vaše dobrota.

Za to vás přece nemůžeme poslat do vězení, to by bylo příliš kruté. Takže

mě propustíte?

Pravděpodobně.

Spíš zcela jistě.

A tím způsobím radost nám oběma.

Nám oběma?

Představte si, že já dnes večer také slavím zásnuby.

Zajímavá schoda náhod.

Nechci vás zdržovat. Jsem tedy volný?

Samozřejmě.

A vaše svoboda jistě dnes večer potěší obě naše snoubenky. Ta moje teď musí být

jistě zoufalá, čekala na mě rok.

Ta moje se už taky nemůže dočkat.

A okamžik, ještě mám dotaz.

Komu jste měl dopis doručit?

Někdo si ho měl vyzvednout.

Kdo? Jmenuje se... Nartie.

Co jste říkal?

Nartie.

Ten dopis jste už někomu ukázal? Ne, nikomu.

Výborně.

A jako projev své dobré vůli, ho hodím do krbu.

Vidíte, nikdy neexistoval.

Co vy na to?

Děkuji vám, pane náměstku.

Tím pádem jen my dva víme, že jste ten dopis dovezl.

A kdyby se vás někdo ptal, tak všechno zavřete. A tím případ končí.

Buďte klidní, zavřu to.

Žádný dopis nebyl, chybí přece důkaz. Nebyl.

Ani pan Nartie.

Ani pan Nartie.

Přísahejte.

Tady. Na tu bibli.

Zvedněte ruku a přísahejte. Přísahám.

Můžu teď odejít, že?

Odvezem vás.

Musím vás požádat ještě o chvíli strpení.

Zde je propustka a teď už spoléhám na vaší diskrétnost. Samozřejmě.

Komisaři?

Zde je příkaz.

Přečtěte si ho.

Příkaz k uvěznění Edmonda Dantese v pevnosti IV v přísném utajení.

Kam mě to vedete? Slyšel jsi, že tě odvezeme, ne? Tak šup!

Máte přece mou propustku, jsem tedy volný, je vám to jasné?

Tak mě pustíte, doma mě čekají!

Vezměte to rovnou na Paříž.

Je!

Myslím, že i na Elbě je Bonaparte stálou hrozbou. Co vás vede?

Vaše výsost se nemusí vůbec znepokojovat.

Bonaparte nemá jiné starosti, než házet kamínky do vody.

Vidíte to, milí blakasti? I náš policejní prezident se ho nebojí, vyčte.

Sir, pokud nechcete věřit mně, buďte tak laskav a vyslechněte zprávy soudního

úředníka z Marseje.

A tě po vašem uvečte.

Karakouského císaře.

No. No tak pospěšme si. A vy, Dandré, se zatím podívejte na ty nepeše, co jsme

dostali. Sire?

Sire, informace, které jsem získal... Budí obavy, že usurpátor... Se chystá

uprchnout z Elby.

A proto jste se vydal do Paríže, abyste mě strašil svými obavami.

Takže se... Radšte zas bez obav vrátit do Marseje, pane.

A vizite mé pozdravy panu markízi de Saint-Méran.

Sire? Co zas máte?

Za pět minut budu odvolán z funkce. Nevím proč.

Usurpátor se 1. března už vylodil. A dnes je 3.

Jako vždy jste poslední, kdo to zjistil.

Úředníček z Marseje to věděl dřív, než vy s celou svojí policií.

Pane, hledte se nám i v budoucnu připomenout.

Nezapomenu na vás.

Tak sem odvolám?

Moc dobře víte, že ne.

Nesnáším sice hlupáky.

Proč bych si měl ale zvykat na ty nové?

Děkuji. Myslím, že touhle dobou je už Bonaparte určitě zatčen.

A až se ukáže pak před vaší výsostí, v okovech a řetězech to bude jistě

nádherný pohled.

Pánové dobře.

Císař se vylodil už před 92 dny a ty prvé dneska sem věšíte jeho portrét.

Nemohli jsme ho nikde najít, pane náměstku.

Dneska se vyplatí držet krok s dobou, že?

Pane náměstku, pane Devilford. Stačí jen nartí a hotovo. Jde jako vždycky o

Edmonda Dantese. Přišel se mnou tentokrát jeho otec. Snoubenka a její

příbuzný. A taky pár známých.

Jdeme k vám jako delegace.

Tak prosím, pojďte dál.

Ano, případ Dantes.

Na ten si pamatují.

Takže ten Dantes byl obviněn, že je bonapartista.

Královská spravedlnost ho zřejmě tehdy proto zatkla, jenomže dneska se

dovoláváme k císařskému soudnímu dvoru. Pane krále se mlčky trpěl, jako všichni.

Bohužel. Slávu se mu ale neprovolával.

A když se otec vrátil do služby... Slyšeli jsme.

Vidíte, tak se máme o koho opřít.

Když nebude Dantes hned propuštěn, obrátíme se na císařovi věrné tady v

Marseji a ti odešlou petici na nejvyšší místa.

Jde o to, že Dantes často měnil vězení a proto nikdo neví, kde je.

Takže opět zašlu notu na ředitelství věznic a tam pohrozím stížností u

ministra. Zatím ty stížnosti nebyly nic platné.

Děkuji vám. Teď už ho propustí, osobně si ho to zasadím.

Děkuji vám, pane náměstku. Neděkujte mi.

Konám pouze svou povinnost, jako obvykle.

Pane Morelli, nebyl jste dnes v císařském klubu? Jdu otud.

Měli už zprávy o té bitvě, kterou ohlašoval vtěryší telegraf?

Žádné. A kde se to vlastně má konat?

U Vatr... Vatrlo.

Hrozné jméno. Císař tam určitě zvítězí. To jistě. Takže spolu oslavíme nejen

propuštění Dante se, ale i vítězství u Vatrlo.

Jistě.

Tohle půjde dnešní poštou?

Prozatím ne.

Počkáme do zítřka.

To se má na tebe pořád koukat.

Můžete mi jej vynadlat, já jsem zvyklý.

Poslyš, dostaneš sto stříbrných. Vy nějaký máte? Ano, doma.

Jsou to mé úspory. Dám ti je.

Když zajdeš do katalánské čtvrti na jistou adresu a odevzdáš dopis děvčatí

jménem Mercedes, bude to jenom pár řádků. Za to přijdu o místo.

Když to odmítneš, zítra na tebe počítám a touhle stoličkou ti rozbiju hlavu.

Poležím si ve špitáli a potom ještě doma.

A vás v tom případě budou mít za blázná, smoutají vás. A to je hodně nepříjemný.

Chci mluvit s kumenerem!

A proč ne s papežem? Nebo s bohem?

Co mám dělat?

Čekat.

Člověk se celý život jenom stěhuje.

Tak co, jak pak se vám vede dneska?

Dovlekl jsem se stěží k oknu.

Cítím, že brzo umřu, pane Morelli. Ale kdepak, zase budete chlapít.

Nesu vám polevku.

Děkuji. Moc vám děkuji, pane Morelli.

Zase za náze zaplatil uhokináře? Nájem také. To nemohu přijmout, pane Morelli.

Máte sám teď potíže. Ale máte, to vím. Kdo to říkal? Musel jste prodat jednu ze

svých lodí.

Nebojte se, Faraona, nikdy neprodám. To by mi váš syn dal. Však on se zase

vrátí. A tenhle váček pro vás vyšel moje žena. Ten váček rád přijmu, ale ty

peníze, co v něm jsou... Dobře, tak si je odnesu.

Nejhorší je, že umřu dřív, než zase uvidím syna.

Teď, když je císař zas pryč, už nás nikdo nevyslechne.

Nikdo. Pane Morelli, řekněte mu, aby se nerozčiloval.

A jí zas řekněte, ať nemarní mládí ošetřováním starce a čekáním na svého

snoubence. Dokud bude naživu, tak na něj budu čekat.

Tak, a je to.

Madame, jdeme?

Horučík Mondek, srdečně vám blahopřeji.

Kde jsem vás tady dělal?

Už vím, byl jste u mě s tou delegací. O tom už nemluvím, pane prokurátore, nešel

jsem dobrovolně.

A nevěděli jsme se někdy předtím?

Jednou večer, v únoru v patnáctém ruce.

Ach tak.

Na to setkání je líp zapomenout.

Přestože prospělo všem zúčastněným. Tak.

Vám také?

Tak kdy prospělo náměstkovi prokurátora při výkonu jeho funkce.

Pokud mohu prospět i já vám, přijďte.

Výhovím vám.

Díky.

Závidím vám, pane prokurátovi.

To nedávné povýšení? Ne, tu svatbu, kterou slavíte, také bych se rád ožilil.

S Mercedes?

Jak o tom víte?

Všiml jsem si, jak se před ní stále klopil oči.

To je pravda.

Jenomže Mercedes si mě nevezme, dokud bude přesvědčená, že Edmond Dantes je

ještě naživu.

Žádáte příliš. Ale pane prokurátore, co pak jsem řekl, že by ho hned měli

popravit?

Stačilo by jen roznést takovou zprávu.

Koncem císařských dní přece padlo tolik rozsuchů smrti.

A bylo tolik mrtvých, jejich šména nikdo neznal.

Tak proč by nemohl tehdy zemřít i ten, kdo zůstal naživu? Tak může být rád.

Ať je tedy po vašem, kudák Dantes.

Zemřel ten mlád.

Mír je mu duš.

A teď navštivíme vězně číslo... Číslo 27, pane inspektore. To má být... Nemůžu

to už přečíst, jinkoust jak si vybledl.

Danteř. Aha, a jak dlouho tu je?

Roka půl. A je tam sám?

Ano, je.

V jistém smyslu je to taková naprostá samota. Pro vězně spíše užitečná. Do

dvou let nám zešíje a pak už tolik netrví.

Dantes, to je pán vrchnivězenský inspektor. Má jen pár dotazů.

Příteli, s odpovědí se nemusíte namáhat. Předem vím, co se od vás dozvím. Už

patnáct let ve všech věznicích slýchám jenom jedno. Všude je špatné jídlo a

všichni jste nevinní. I vy?

Zůstal v jedné tradici.

Ale já si nestěžuji na jídlo. A proč tak?

Protože už čtyři dny jídlo odmítám.

Nebyl jsem odsouzen.

Ten člověk nebyl ještě odsouzen? Ne, nevím. Chci přesout, nic víc nežádám.

Chtěl bych vědět, co jsem provedl, proč jsem tu pohřben zaživa.

Dobrá příteli, slibuji vám, že váš spis prostorují. To znamená, že mohu

doufat?

Jeste, že?

Ale než se to vyřeší, aspoň jeste.

Nechci tvrdit, že tu vaří tak dobře, jako v anglické kavárně, ale okusil jsem

polévku a chutnala mi.

Tak tedy, pevně doufám, že při mé příští inspekční návštěvě už budete nejen

odsouzen. Ale i klidní.

A krom toho nemáte už žádné přání? Chtěl bych znát dnešní datum.

30. července 1816.

No děkuji vám, inspektore.

A co stojí v tom jeho spisu?

Už si vzpomínám.

Poznámka, kterou připsal sám pan debilchor. Ten nový královský

prokurátor? Ano. Dal toho člověka zadržet zpředvečer Napolónova vylodění,

chápete? Aha, no tak je to jasné.

Do takových věcí raději nestrkat prsty.

30. července, 18.16.

Tak co, jak se vede?

Co pak jste to prvé s tou miskou? Padla. A kvůli tomu se mám zbláznit? Aspoň

budeme dva.

Tady je to výhoda.

A to si snad myslíte, že vám poletím pro jinou misku, co?

Šlapat 180 schodů? Ha, jen si to představte!

Musíte teda počkat.

Něco nového? Ne, nic nového.

Slyšíte mě?

Je tam někdo?

Máte strach mi odpovědět, nebo co?

To jistě.

Tušil jsem, že se mi za tou zdív nikdo neozve.

To jen z té samoty. Už začínám bláznit.

Kdo je tam?

Ozvěte se, kdo jste?

A kdo jsi ty?

Já jsem vězeň.

Vězeň číslo 27.

Já mám číslo 34.

Máš nějaký nástroj? Jen kus železa.

Tak pracuji ze své strany.

Tady?

Kousek dál.

Tady? Ano, jsi přesně tam.

Já jsem, no spíš jsem býval Abe Faria. Abe Faria.

Je to zvláštní. Úplně jsem odvykl slychat v těchto zdech tohle oslovení.

A předtím jsem býval Faria.

Takhle mě znali revolucionáři v celé Itálii. Kdysi dávno.

A kdo pak jsi ty?

Edmond Dantes.

Edmond Dantes?

Vidíte, i já mám pocit, že své jméno slyším poprvé.

A přitom tady zřejmě nejsi vězněn příliš dlouho.

Více než rok.

Už to přesně nevím.

Tady člověk ztratí za chvíli pojem o čase.

A vy, jak dlouho jste tady vy?

Deset let.

A odsoudili mě k doživotnímu trestu ve Francii i v Itálii.

Co jste provedl?

Mám rád volnost.

Jsem nepohodlný.

Vedl jste odboj? Ano.

proti tyranům.

A to až dodnes. A ta nenávist mi nedovoluje zemřít.

Vždyť i ty jsi tu zřejmě z politických důvodů, pokud sedíš v pevnosti IV.

Teď mi pověz, kdo tě má na svědomí a já ti zas povím o sobě. A potom připravíme

společně pomstu.

Mně se pomsta příčí.

Když tou pomstou dáváš průchod zpravedlnosti, tak je to tvojí svatou

povinnost. Ale když žádné nepřátelé nemám, komu se mám ctít? Nikdy jsem

nebyl odsouzen. Zavřeli mě a dodnes neznám důvod.

Kdo k tomu dal příkaz?

To mi nikdo nechtěl říct.

Ať přemýšlím, jak si netuším tak.

Přijdeme na to.

A jestli jsi mi nelhal, a ty jsi mi nelhal, tak vyníky potrestáme.

Celý život jsem zasvětil boji proti nespravedlnosti.

A teď proti ní začneme bojovat společně.

A máme na to i prostředky.

To, co před sebou teď vidíš, je ubožák v rozedraných hadrech, ale zároveň nejspíš

jeden z nejbohatších lidí na světě.

Myslíš si, že jsem zešílel?

Ne, kdepak.

Musím vás obdivovat. Jak to, že vás nezlomilo ani desetileté vězení?

Protože nepřestávám doufat a pracuji. Na čem? Na svém útěku.

Zkusil jsem všecko.

Předstíral jsem chorobu, omráčil jsem dozorce, nabídl celé jmění řediteli a

nic nevyšlo.

Ale pak jsem si vyrobil tenhle nástroj a s ním už tři roky kopu.

Za tu dobu jsem uvolnil už pár kamenů, ale má námaha byla marná.

Nejspíš jsem se zmílil ve výpočtech.

Myslel jsem, že chodba vyustí na terasu a odtud slezu na skálu.

Vždyť ta skála je tamhle, to vím.

Když mě vletli nahoru, byl jsem sice napův bezvědomý, ale přesto jsem se

stačil aspoň zorientovat. Tak teď budeme kopat spolu.

Jenomže i ve dvou to potrvá celá léta.

Pokud člověk najde znovu naději, čas pro něj nemá význam. A uvidíš, jak budeme

oba šťastní, až uvidíme opět moře.

Budíte respekt.

Jak přišli zrovna na vás?

Přimluvil se za mě jeden můj známý, vysoký soudí úřadník. Nedá, tak nazdraví

vašeho známýho.

A neznám ho taky?

Moc mluvíte.

Víc vám, snad můžu.

Á, ubohý Dantes, ten dopad.

Skončil prý na popravišti. Ano, musíme ho litovat.

Proč litovat? Pokud víme, můj milej chtěl to tak osu... Mektub se tomu říká

arabsky. Měl to takhle zakrátko psáno v knize osu.

A myslím, chvíle maže i levou rukou.

Měl byste se kontrolovat.

I kdybychom tentokrát neuspěli, jeden z nás se může i tak jednou dostat na

svobodu. Nechápu.

Když tady zemře vězeň, zaší jeho tělo do pytle a ten hodí potom do moře.

A pak...

Už stačí, aby živý zaujal jeho místo. Ale v tom pytli se člověk nepohne. Když

padne do moře, jde ke dnu.

Ne, pokud rychle rozpárá ten pytel, tak má ještě šanci. To by ovšem musel mít

nůž.

Nůž tady je.

Měrávil jsem ho velmi dlouho.

Nablusil jsem ho o kámen.

Jak vidíš, kdo přežije, ten má naději.

A ty jsi přece jen mladší.

Pokud jsi trpělivý a můžeš ještě čekat.

Máte pocit, že bych vás mohl zavraždit?

Ne, myslím, že nemáš žádné postranní úmysly.

Díváš se mi zpříma do očí.

Mezi námi to jednou rozhodne Bůh.

Ubíhali. Ještě kousek a uvidíme.

Bože!

Otře!

Otře, jste zraněni?

Tak odpověste, prosím vás!

Nemůžu se pohnout.

Asi mám zpřelamané kosti krvácím a... Zavolám pomoc.

Ne, ne, to není třeba.

Nemluvte, otče.

Nemluvte, šetřte si síly, bude zas dobře.

Do rána jistě zemřu.

Co vás napadá? Vy musíte žít.

Zemřu. A nebudu toho litovat. A moje myšlenky. Má pomsta.

Nepadne teď už do zapomenutě.

Všecko jsem ti už stačil říct. Ty přežiješ a můj plán uskutečníš a...

Prosím vás, klidně ležte.

Chtěl bych ti prozradit své tajemství.

Ty se, Dante, si jednou staneš jedním z nejbohatších a

nejmocnějších lidí na světě.

Podařilo se mi najít poklad, který získal...

Čezare spáda.

Ten poklad je ukrytý celá dvě staletí. Zátok

se orbitalo na ostrově Monte Cristo.

Podívej se na zdíje plánek.

Ano, tady. To je mapa ostrova.

Herprodu spáda.

Po ním ve skále je jeskyně a v ní poklad.

Nesmíte se rozčilovat. V jeskyni.

Ty tomu nevěříš.

Vždyť vy jste celý rozpálený. Přísahej.

Přísahej, že tam půjdeš. Přísahám.

A tak vidíš.

Bůh to už rozhodl. Chce, abys tak došel spravedlnosti.

a abys potrestal vinníky.

Pak nezapomeň a nezapomeň na nůž. Na co? No jistě na ten

nůž.

Jestli zemřete, vlezu do pytle já.

Díky.

Tak vy ještě mi spáváte.

To má tak někdo štěstí. Hned bych si to s váma vyměnil.

Co je vám? Jste nemocnej?

To máme, Zimu, veďte.

Jemu to už nevadí.

Hele, pan si vyspává.

A já nevím, kam dřív skočit.

Zatracenej život.

Co je ti?

To je určitě zas nějaká finta od střelníků, na to jim neskočíme, co

říkáš? Kormido dole vám! Nezbláznil jste s Giacoppo! Giacoppo nikdy nenechal

nikoho ve štichu.

Jak znám střelníky, tak ty jsou moc neradi namočený, teda myslim do vody.

Tak co? Řek sem na levobok!

Tak co, jak ses vykoupal?

Co seš zač? Tak odpověz, řekni, kde ses tady vzal?

Naše loď se totiž rozbila o skály dnes v noci.

O skály? A kde?

Tamhle.

Tudy jsme tak před hodinkou plůli. A žádný stupy po stroskotání, žádný vrak,

ani mrtví tam nebyli.

Děláš si s nás dobrý den?

A lepší vysvětlení pro nás nemáš? Ne.

To je dělnost pevnosti IV.

Nejspíš jim utekl nějaký vězeň.

Ten jsi dlouho nepil, viď? Jak to vypadá?

Kolikátýho je?

28. února. A který rok?

1833. No to snad ne.

To si ze mě děláš blázny.

1833.

Tomu nevěřím.

18 let.

No tak pij.

Zaspěchat nemusíš si mezi svýma. Máme radši uprchlý vězně, než celníky. Takže

jste pochopili.

Všechno. Na tvojí počest teď vypálili tu velkou salvu. Dvanáct rand zděla jako

admirálovi. Jenomže kdyby tě chytli, měl bys už nárok na menší salvu. Dvanáct

kulek do těla a odchod bez pocty. Teď už se jich nemusíš bát.

Ale moje přítomnost by vás mohla ohrozit.

Raději mě vysaďte na jednom z těch ostrůvků, kde nikdo nepřistává.

A kdy potom poplujete zas na zpátek?

Za týden.

Nemůžeš mě potom zase vyzvednout?

Odkud?

Z ostrova Monte Cristo, je to tu blízko.

Tak jo, zítra ráno tam budeme.

Tak za týden!

Konec.

www.hradeckralove.org

Přejete si?

Vidím, že jdu.

Zřejmě nevhodně. Dneska tady máme svatbu. Chápu, nerad vás obtěžuji. To

nic. Ale chtěl bych se vás zeptat.

Tady bydlel jistý pan Dantes.

Nevíte, co se s ním stalo?

Říkal jste pan Dantes, víte?

To jméno jsem slyšela, ale ten umřel a dost dávno.

A... Co slečna Ererová?

Mercedes RRová. To neznám. Bydlela tu nejspíš taky dávno. Je to tak 25.

Tenkrát jsme ještě nebyli v Marseji.

Omluvte mě, však je slyšíte, dcera se vdává.

Takové štěstí nepotká člověka denně.

Nucená dražba domu a zařízení firmy Morel. 5.

září 1835.

Co se to prosím vás děje u pana Morela?

Proč se tak vyptáváte?

Viděl jste tu její vězku?

Proto se ptám.

Aha, kdyby to nebyl slušný člověk, tak tuto cedule vysela už dávno.

Věřitele sice dražbu zdržovali, měli smůlu. Potom ho dostali jak konkurence,

tak prefektura. Proč i prefektura?

Netajil se svými názory a potom měl chudák smůlu.

Mohli bychom se napít ledvou? To víte, že jo.

Všecko tého neštěstí začalo, když se mu potopil faraon. Faraon se potopil?

Navíc za bezvětří.

Abych řekl pravdu, on to zavinil jeho neschopnej kapitán.

Opilec a myslím, že taky podvodník.

Kaderus. Kaderus? Jo, stal se kapitánem, když jeho předchůdce zavřeli, že prý

kvůli politice.

Jak se jmenoval?

Počkejte. Jak skončil Kaderus? Jo, ten, když potopil loď, tak na moři taky

skončil. He, pak se oženil a má dnes v Marseji hospodu.

A kde je? U mostu Gardy.

Zasadní nohá, to je sobota večer. Krucina, to byl teda nápad, že jsem si

tě vzal. Kdybych se měl ještě ženit, tak už nikdy s holkou z hospody.

Že se nikdo nepáchne, to je jen tvoje vina. Každýho, kdo ti platí, nemusíš

okrát. A ty taky. Po každý ne. A když tak se přitom na hosta usmíj. Já

usmíješ. Těm, co jsou zazovaný, se chováš tak, že hned utečou. Třeba tomu,

od kterého jsem si chtěl půjčit, si nemusela říkat, že je dobytek.

Protože jsem ti nechtěla nasadit parohy. A s ním vůbec ne. Takovou radosti

neudělám. A to jsou silný slova. Já jsem tě prokoukla.

Když za mnou přijde obyčejný povozník, berou t

Kdybys nebyl zbabělej, už dávno jsi mohl těch dvacet tisíc mít. Od koho?

Když si tu před týdnem pašeráci chtěli ve sklepě schovat tabák, mohli jste se

domluvit. Nerad zbytečně riskuju.

Vždyť jsem řekla, že jsi zbabělej. Ještě slobo jednu ti zpřeju. Jednu zkus. No

tak dělej.

Jseš zbabělej.

Kdybys byl aspoň chlap.

ale jsem páter Bizony a hledám tady pana Gaspára Caderusa. Na chudý nepřispívám.

Nepřišel jsem pro příspěvky.

No, tak si sedněte ve levnosti. Pěkně vítáme.

Moje paní.

Nuže, neznali jste v roce 1815 námořního důstojníka, jmenoval se

Dantes. Ono jsem znal, sloužil se mnou na jedné lodi.

Lepšího kamaráda jsem neměl, když opak zavřeli, tak mi to sebralo.

Tak Dante se prej ho pak popravili.

Myslíte, kdo vám to řekl?

Fernán. Fernán Mondego. Neznáte ho? Jen z Dantesova vyprávění. To je ten

bratranec jeho snoubenky Mercedes?

Jo, správně. Fernán nám to říkal asi tak v 16.

roce, že Dante se prej popravili.

A Mercedes to ví?

No to víte, že jo. Jinak by si ho pak nevzala.

Takže si Fernán nakonec vlastně pomohl.

A podle vás Dante se tenkrát nepopravili?

Ne, ten zemřel teprve nedávno a já jsem mu před smrtí udělal poslední pomazání.

Věděl vůbec, proč ho odsoudili? Ne.

Na člověka seberou a nikdo mu neřekne ani proč. Tak on umřel opuštěnej a

viděl. To bych neřekl, jeho spoluvězeň byl totiž boháč. Když ho před rokem

propustili, daroval příteli diamant.

Diamant? Ano. A je pravý?

Je, paní.

Co by stál? 50 tisíc, možná i víc vzhledem k zpracování. A vy jste ho

potom zdědil? Ne, jsem vykonavatelem jeho závěti.

Částku získanou prodejem mám rozdělit mezi jeho otce Snoubenku a pana Kaderus.

Ale jeho táta úřel, tak zbývám já a Mercedes.

To vím, máte nárok na půlku té částky. S dovolením, jo?

Prosím.

Tak nádherný kámen jsem neviděla.

Proč máme nároky jenom na půlku? Slyšela jsi, že se máme dělit s Mercedes?

No jo, Mercedes, ta to nemá zapotřebí. A proč?

No tak, co mečíš? No už sice vím, že se prohdala. Kromě toho snědku, mohl by své

snoubence Dantes ještě něco vyčíst?

To by mohl.

Co třeba? Teď ona už není chudá.

Mondego udělal kariéru v Orientu a ohromně zbohat a teď si říká, držte se

dobře, hrabě de Morse. Ale kvůli tomu ji nemohu upírat dědictví.

Tak já vám to teda řeknu všecko. Dante se zatkli jen proto, že na něj přišlo

udání. To není možné.

A v tom udání měl prsty právě Ferdinand. Zase moc mluvíš, to je jenom dohat nic

víc.

Jestli je to pouze dohat?

Pa ne, jaký pak dohat? Vážně, muž byl u toho. Zase moc mluvíš. A viděl, že

Ferdinand popadl pero a dopis dopsal.

Někdo ho tedy rozepsal.

Myslel jsem, že půjde o legeraci, víc nevím, byl smopilej. Ať je to jak chce,

tak Ferdinand odnesl to psání a dal ho k soudu. Tak tedy v tom případě.

No.

Zbývá jen jedinej dědic.

Copak Dantes měl lepšího kamaráda, než byl Cadius. Mám i důkaz.

Zařizoval jsem jeho tátovi pohřeb.

Vy? Jo, a pak jsem rozprodával jeho nábyty. A víte, co nám to stěhování dalo

práce? No. Ten stůl, co je tamhle, ten byl taky jeho. A tyhle dvě židle taky. A

k tomu lustr a pár ubrusů. A ještě máme jeho vyšívanej váček. Máme na něj a svou

vzpomínku. Tady stojí J a M, to nejsou přece iniciály jména pana Dantese. To

ne, tohle jsou iniciály pana Morela.

Ano, jednou totiž ten váček nechal u pana Dantese a byly tam i peníze.

Teď už mi je všechno jasné.

Ten diamant vám po právu patří.

A já tak dostojím svému slibu. Tak si aspoň vemte něco na památku. Ať máte

vzpomínku na přítele Dantese.

Tak si vezmu ten váček, pokud je ovšem prázdný. No, jestli vás tahle drobnost

potěší. A vaše chude?

Možná víc, než si myslíte.

Tak sbohem.

Kež vám je diamant ku prospěchu, vy si ho opravdu zasluhujete.

Doufám, že je aspoň pravej.

Určitě je pravej, podívej. Je to kněz, ten by nás přece nepodvedl. Možná bychom

se měli zeptat na jeho cenu pana Joannese, zlatníka z Paříže. Zrovna teď

přijel do Bokéru za obchodem. Ano, zeptej se na cenu Pařížana, tady by byl

zbytečný poprask.

Hned osedlám koně a vyrazím za ním.

A to mu chcete napovídat, že ten diamant jste zdědili nebo spadl z nebe?

A co když to třeba oznámí policie?

To je samozřejmě na vás.

Jelej, dej mu ten diamant.

Aby se sem pan Žoanes neobtěžoval zbytečně.

Pětačtyřice.

se s námi navečeříte, vidíte? Ne, ne, ne, ne, ne. Třeba až jindy. Pane

Joanesi, kdy se zase uvidíme? No snad byste nám nedal koši. Bude to jenom

chvilka. Moc byste nás tím potěšil. Ne, ne, už musím vyrazit. Chcete se trmácet

v tom liáku? No, ten do rána nepřestane. A právě proto, bude lepší, když tu

přespíte. Nemůžu, čeká mě obchodní jednání. Slyšíš, má ještě jednání.

A díky, neobtěžujte se, vím, kde je stáj.

Dobrou noc.

No, je, je, je, je, to tamhle je.

U nás byste to měli lepší.

Tak se jde.

Dobrou noc.

Proč si ho nezdržel přes noc? To si nevšim, kolik peněz má ještě u sebe?

Nechala jsem mu těch pět tisíc jen proto, že jsem mu je chtěla sebrat i s

tím zbytkem. Radši už mlč.

Určitě tě taky napadlo to, co mě.

Ale bohužel, ty nejsi chlap. Cože?

Co si to za chlapa, když ho necháš odejít? Nech toho.

Dnes byl náš šťastný den.

Jenomže já se nespokojím s málem.

Dej to sem, ty peníze si nechám já. A sakra, dej se sem, ty jsou jen moje.

Dej mi půlku a budeme si kvit. Musím z toho zaplatit dluhy. Dej mu už pokoj.

Vás nám snad posílá sám pán Bůh.

Zrovna jsme o vás mluvili.

Ahoj.

A? A ti promoknu.

Za to vy se ohřejete u ohně a nahřeju vám i peřiny. To je moc.

Jste přece náš dobrý přítel. A v kolik chcete vyrazit? Za svítání. To vás

vzbudíme. Myslím, že jste už unavený.

Ale teď si dáme něco na zub, ne?

Počkej!

Promiňte, mám tu čest se slečnou Žily Morelovou, dcerou rejdaře Morela. Ano.

Můžete tohle předat svému otci. Od koho to je?

Mé jméno by mu nic neřekl. Ale pane... Na nic se neptejte.

Pochopíte až později.

Takže jsme domluveni zítra přesně v deset.

Chápu, jak je to těžké, když se člověk musí zúčastnit dražby ve vlastním domě.

Chodit sem proto nemusíte.

A jestli ovšem nemáte zájem zúčastnit se té dražby osobně? K té dražby by nedošlo

nebýt mých dluhů.

Samozřejmě. Otče!

Otče!

Otče! Copak?

Dražba nebude!

Jak to?

A podívejte se, co je uvnitř. Jsou tam vaše směnky.

Zaplacené?

Zaplacené? Co to má znamenat? Pane Morelli!

Pane Morelli!

Co se zase děje?

Jdu od velikého přístavu a mám vám při vyříti, že se připlouvá lot pod vaší

vlejkou a například má nápis Faraon. Máte tam i hned přijít.

Kdo ji zaplatil? V stavbu lodi platila jedna banka, ale ani stavitel, ani já

netušíme, kdo ji objednal. Zůstal neznámý.

Dobrý den, můj věrný Giacoppo. Doufám, že se tě nebude stýskat po bývalém

životě. Ale kdepak, už mě to začalo nudit.

Pořád vosí tabák.

Ta změna se mi hodí.

Teď je z tebe zprávce u hraběte de Monte Cristo.

Tenhle titul mi totiž laskavě propůjčil sám vévoda toskánský, který musel nutně

splatit dlouho.

Pane hrabě... Tak to si odpušť.

Pro tebe nikdy hrabě nebudu.

Cestou ti povím další.

Dvěstě zlatých pro vás, když se dostaneme k Lucemburské bráně v úterý

dopoledne.

Asi se hodláš zeptat, proč má hrabě Demonte Cristo tolik naspět, když chce

vidět Paříž.

Hraje hraje hraje

V českém znění Miroslava Pleštilová, Jiří Prágr,

Jiří Zavřel, Jan

Vondráček, Petra Hanžlíková,

Anna Remková,

Otakar Brůsek Mlečí, Matěj Hádek, Vladimír Čech,

Karel Richter, Miloš Vávra, Jiří Plachý, Pavel

Šrom, Vladislav Beneš a další.

Připravili. Překlad Gabriela Kliková, dialogy Eva Lavická, dramaturgie

Zuzana Kopečková, mistr zvuku Jiří Majksner, asistentka režie Eva Maxová,

vedoucí produkce Miloslav Reš, vedoucí dramaturg Michal Málek, šef-producent

Vladimír Tišnovský, režie českého znění Zdeněk Hruška.

Teď by ses už měl dozvědět, kdo je ten neznámý, kterého si před rokem vytáhl z

vody.

Před dvaceti lety jsem si připadal jako nejšťastnější na světě. Byl jsem prvním

důstojníkem na lodi Farajon, která se vracela do Marseille, kde na mě čekala

moje snoubenka Mercedes.

Kaderus, druhý důstojník, se mě chtěl zbavit, aby se pak stal kapitánem.

A tak ho napadlo, že napíše anonimní dopis, kde mě udá jako bonapartistického

agenta.

A Fernan, bratranec mé snoubenky,

Kaderusovi pomohl to udání sepsat.

Potom ho osobně předal na prokuratuře.

Odvedli mě tehdy rovnou ze zásnubního stiny do kanceláře prokurátorová

náměstka pana de Villefort.

Ten slíbil, že budu hned volný.

Ale ve skutečnosti se bál, že se tím sám zkompromituje a tak vydal opačný rozkaz.

Tak mě toho večera vojáci neodvezli domů, jak jsem čekal, ale byl jsem

eskortován do pevnosti Yves.

Dožadoval jsem se soudu, ale marně.

Měl jsem tam zůstat do konce života. Byl bych snad zešílel, kdyby se mi

nepodařilo navázat spojení s vězním z vedlejší cely, s abefáriou.

A ten, když cítil, že umírá, svěřil mi své veliké tajemství.

Řekl, že objevil na ostrově Monte Cristo poklad, který tam byl schovaný přes 300

let.

Když potom zemřel, podařilo se mi uprchnout.

V pytli v něm schazují zemřelé zhradební zdi.

jsem zastoupil neboštíka.

A nakonec jsi mě vylovil ty, Giacoppo.

Ty jsi mě pak odvezl a vysadil na ostrově Monte Cristo.

To jim mění, co jsem získal.

Obětuji, abych strestal ty tři, co mě připravili o všecko. Jeden o nevěstu,

druhý o farálna a ten třetí zas o svobodu.

Jako první byl Kaderus.

Navštívil jsem ho převlečený za kněze a dal jsem mu velký diamant.

a ten potom v noci, poblázněný zlatem, chtěl zavraždit zlatníka, kterému ten

diamant odprodal.

Chtěl jsem, aby si sám rozhodl o svém osudu.

A rozhodl.

S těmi dvěma dalšími zatím nemám vyřízené účty. Ještě zbývá de Villefort

a nakonec Fernand.

Villefort se stal v Paříži královským prokurátorem a Fernand se teď dává

titulovat generál de Morcef.

V úterý má být slavnostně uveden do horní sněmovny.

Má to ještě cenu se jim stít.

Bylo to tak dávno.

Teď už to zůstane jen mezi Bohem a mnou.

Četok poctě zbraň!

Četok noře, zbraň!

Vlevo, bok!

Pochodem, chod!

Pánové, dnes máme čest slavnostně přijmout do našich řad generála hraběte

de Morcef, který byl jmenován jedním z férů Francie.

Nehodlám připomínat jeho zásluhy o obecné blaho, které jsou nám všem

dostatečně známy. Předám rovnou slovu panu de Morcef a poprosím ho, aby

vystoupil na tribunu.

Pánové,

dřív než vám vyjádřím své díky, dovolte, abych projevil svou odanost jeho

veličenstvu Ludvíku Filipovi.

Dobře, že prý o tom píšete článek do nasilu. Na 50 řádek. A co si to tam

kreslí? Paní de Morsef, jak naslouchá slovu svého muže.

Ten úsměv působí strojeně.

Patrně se nudí. A nikdy jsem nezapomněl držet se svých zásad.

Pocitivosti a smyslu pro vojenskou čest.

Nikdy jsem přitom nemyslel na svůj prospěch.

Vždy jsem dělně sloužil své vlasti a svému králi.

Když mě pořád líbáš, tak se o své budoucnosti nic nedozvíš.

Musím už běžet. Jdete večer, nemaškarní plezdo? Ano. A mohu vám dokonce

prozradit, jaké maserpní jde paní Dunorsef. Máme stejnou svarbenou. Řekni

mi to. Napíšu o tom pleze do zítřejšího masonálu. Vezda, citánku.

Klinácký kat tady hledá hlavy, které by mohl sražit, anebo pobláznit. Když ne,

pak máte svou mučírnu. Neprojdeme se spolu po mostě vzdechů? Kam? Pak! Dělá,

že nás neslyší?

Nepřečte krásná cikánka venáckému katovi z ruky jeho budoucnost. Katova

budoucnost je určitě plná záhad, že?

Máte pozorohodnou ruku.

Třeba životní čára říká, že jste přímý a rozhodný. To je pravda.

A srdeční čára mi říká, že jste před lety opustil svou milovanou. Ano,

bohužel. Potkáte se spolu brzy. Musím vás ale zklamat, už se k vám nevrátí.

Tak se mi zdá, že jsem tuhle ruku viděla.

Nečetla jsem vám z ní už?

Ano, možná.

Kdy? Když umíte věštit a víte o všem, co mě čeká, tak víte i o tom, co bylo.

Vy jste zřejmě nebezpečný člověk a podle toho jste si nepochybně vybral i masku.

Kdo vám řekl, že je to jen maska? Třeba jsem opravdu kat, který vyhlíží své

oběti. Tady na plese?

Přesně tak.

To jsem zvědavá, které to jsou. Jen se nebojte, krásná cikánko, všechno se

jednoho dne dozvíte.

Kdo jste, pane?

Proč bych vám to říkal?

Zdá se mi, že jsem už někdy slyšela váš hlas. Kde a kdy?

To zatím netuším.

Ale věřit přízrakům řekla bych, že jste přízrak.

Jsem přízrak, co vyvolává mile nebo špatné vzpomínky.

Tak mluvte.

Možná, že i já mám dnes večer neč vzpomínat.

Třeba tahle hudba.

Cítím se při ní na 20 let.

Vy také?

Pobavme se na chvíli vzpomínkami.

Začněte těmi svými.

Teď by vás asi nezajímaly. Myslíte?

Využíváte svoji masky a mé chvilkové slabosti. A já ani nevím, kdo jste.

Nechme toho.

Pod vaší maskou vidím oči, které jsou plné slz. To nic není. Je tu moc horko.

Na čeho se to díváte?

Na tu jezvu na základství.

Ta je už stará. Téměř zmizela. Ta si málo kdo povšiml.

Benáčtí katici všimnou vše.

Znám pověru, kdy poraněním levé ruky zde na zápěstí odvracíte osud. Kdo vám to

řekl? Jenomže osud bývá neúprostný.

Dopravočte mě prosím do mé lože. A proč?

Unavila jste se při tanci?

Snad. Navíc poprvé v životě mám pocit, že jsem nevěrná jisté vzpomínce.

Připijí jim na váš dnešní úzkě.

Doufám, že i na vás přijde brzy řada a budete uveden do horní sněmově. Hm.

Pohybujete?

Vzpomněl jsem si na staré čas. Ano.

Kde jsou ty doby našeho mládí v Marsu?

Za mnohe vděčím vám. I ano.

Jen díky vám jsem byl jmenován do Orientu. A po návratu z Orientu jste

zase pomohl vy mně.

Tím jsme si vyrovnali účty.

Řekl bych, že pokud se spojí dva lidé za účelem vzájemné podpory...

Mohou spoludobít třeba celý svět.

A pokud ještě připustíme, že ty dva k sobě poutá jisté tajemství.

A mrtvola?

A teď mi, madam, dovolte, abych vám poděkoval a rozloučil se.

Pan generál de Morcef a pan prokurátor de Villefort mi snad laskavě proměnou,

že jsem je načas ochudil o vaši společnost.

Nebyli jsme si představeni.

Znám každého se přece kat, protože každý může mít jednou s katem co dočinit.

Dobrá, když tedy už znáte naše jména, pane, představte se.

To nemohu, Kat přece jméno nemá. Je jenom vykonovatelem osudu. Je především

vykonovatelem spravedlnosti. A já jsem přece prokurátor.

Jenomže nad spravedlností světskou ještě stojí spravedlnost boží. A já jsem spíš

ve službách té, co stojí nadevším. Máte zřejmě smysl pro romantiku. Nepochybně

vás ovlivnila dramata pana Egan. Ano, to nepopírám.

Jak vidím, nebudeme se zajisté potkávat ve stejných divadlech.

Život je scéna a každý jen herc,

Ale nikdo z nás si nemůže vybrat, do jaké role ho život obsadí.

Takže se zase setkáme až tu horu?

Autor dopíše.

Poroučím se na to.

Malinko, tak my už odcházíme. Do rána jsem doma. Kam pak máte na míře do

tlače? Do kabaretu u zvonu.

Tak vidíte, ty pověsti o místních krčmách jsou přehnané. Tady nehrozí

kudla dozat.

Píšou, že v Paříži se to dneska hemží zločinci, ale všecko jsou to jenom

výmysly. Koukej, myslí si, že jsme tady na chlapečky zvědaví.

Má to tu osobité konzo. Rozhodně se tu pobavíte líp, než v opeře, příteli.

Všech markízů a vévodů už mám pokrk. Aspoň máme změnu.

Tak co, mládeži, dáte si se mnou kapku červeného?

Ne, na to je teď už pozdě, touhle dobou lepší lidi už spí. Zbyly jen ty zprávy.

Co ti myslel? Řeknu ti, jak to myslel.

Chce, aby se s nám tady neroztahoval, chlapeč. Ale no tak, nepřišli jsme sem

vyvolat had. Hospodo, šampaňské pro všechny! No když na to máš, tady se

hochu platí před.

Samozřejmě, že mám na útratu. Tak chlapeček prý má na útratu. Navál prachy

na stůl! Albert, měli bychom už odejít. Z toho se jen tak nevykroučíte, tady

nejste na zámku. Nechte nás přece projít, někoho hledáme.

Jestli někoho hledáš, tak jsem to já. Ale vás jsme nehledali. Jestli hledáš

zábavu, teď se pobavíš. Chtěli jste se sezná

Nechte nás projít. No tak jen pojď. Tak pojďte.

Jsem vám zavázán, pane.

Prozradíte mi své jméno?

Jsem hrabě Monte Cristo.

Moje jméno je Albert de Morcef.

Maminka by vám jistě chtěla poděkovat. Přijímá každé první úterý v měsíci.

Montecristo, to bude asi italský jmén? Ve skutečnosti je to ale prý Američan.

Má zlaté doly někde v Kolorádii. Je to možné? Říkal to Krupier z herny, kde

včera hrál.

Utratil tam prý během večera rovný milion.

Kdepak, je to poslední žijící potomek Khalifa z Bagdadu. Je z Bagdadu? To zní

jako příběh z pohádky.

Maminko, přišel hravi Montecristo.

Jste vřele vítám, pane.

Nebýt vás, kdo ví, jak by můj syn dopadl.

Naopak, teď jsem vděčný já jemu.

Nebýt jeho neměl bych nyní to potěšení, že mi bylo dopřáno vás uvidět.

Ale to je i pro mě velká pocta a překvapení.

Celá Paříž dnes mluví o hraběti de Monte Cristo.

Všechny zajímá, kdo je ten záhadný člověk.

Dámy se třeba zajímají, jestli je ženatý a nebo...

Zasnoubený. Možná.

Co vám na tom záleží?

Když je člověk bohatý, minulost hodí za hlavu.

Chtěl by jenom, že vždycky to nejde.

Alberta, věnujte se prosím ostatním hostům. Půjdu panu hraběti ukázat zimní

zahradu.

Žijete.

Nezabili vás.

Už na tom maškarním jsem měla pocit, že jste se mnou vy.

Proč jste mě potom tak kvapně opustila?

Zůstat ještě několik minut s vámi, už bych se k manželovi nevrátila.

Naštěstí jsem se vzpamatovala.

Příteli, všecko je už pryč.

Zapomeňte. Ne.

Už je nám o 20 let víc. Mercedes, těch 20 let nic neznamená.

Hlavně, že jsme zase spolu.

Odjeďme ještě dneska.

Odvezu tě někam, kde nás už nenajdou.

Na to je ale už pozdě.

Ne, pro nás není.

Ve vězení mě posilovali jen myšlenky na tebe.

Teď jsem už na svobodě.

Navíc je ze mě boháč.

To ti vysvětlím později.

Teď už nás osud nikdy nemůže rozdělit.

Mercedes, vyjeďme ještě dnes v noci.

Zdá se ti, že tím zmizí i všechno, co bylo?

Čas tím nevrátíš.

Proč se tak zdráháš?

Mám syna.

Víš, jak mi na něm záleží.

Co by si pomyslel, až by se dozvěděl, že jsem utekla s milencem?

Už teď se díví, že se nevracíme do salonu.

Hosté si už jistě všimli, že jsme se ztratili. Tvojí hosté, tvůj salon, tvůj

syn.

Tak se mi zdá, že jediný cizinec jsem tady já.

Je to má vina, že tě tu všichni měli za mrtvého?

To byla lež a víš, kdo ji rozšiřoval.

Už si pochopila?

Ano. Přesto manžela neopustím. Říkal jsem si, že na to s tebou zapomenu,

protože odmítáš, budu sem stít za svoje neštěstí. Ne!

Už vás, pane, nechci poslouchat!

Sama jste to tak chtěla.

Má drahá, jako obvykle jsem se opozděl, promiňte.

Albert mi říkal, že tu byl i hrabě Monte Cristo.

Byl, ale už se rozloučil. Někam pospíchal. Tím líp. Jeho návštěva se mi

nezamlouvá. Albert je mu zavázán. Bohužel.

Víte, že francouzský šlechtěc nezve každého do salonu.

A rod Monte Cristo nepatří asi k těm starobilím.

Náš také.

Další důvod, proč nezvat každého.

Navíc moc utrácí. Chová se na můj vkus dost nápadně.

Abych byl konkrétní, právě si koupil dům. Nádherný palác rovnou na Champs

-Élysées.

A pan de Morcef umřel.

Ne, necháme si pana de Morcef až nakonec.

Jedno arabské přísloví říká, že hlavní vyník má vidět umírat ty ostatní.

Ostatní? To jako pana de Villefort?

Vyzvete pana de Villefort na pistole a cvičíte se ve střelbě.

Souboj nikdy neodmítám, ale ani ho nevyhledávám.

Takový trest je na můj vkus rychlý a snadný.

Takže si musíme vymyslet něco lepšího.

Ten pan de Villefort bude tvrdý sousto. Víte, co o něm zjistil ten váš agent?

V úřadě, kde slouží, je považovaný za ctihodného občana.

Nezjistil nic, co se dá proti němu použít.

Možná ten dům, který si najal před 20 lety na cizí jméno a nikdy tam snad ani

nevkrčil.

Pamatuješ si adresu? U fontány číslo 28, čtvrtotej.

Jak to?

Proč se o tenhle dům zajímáte?

Už jsem řekl, že ho chci koupit.

Koupit? Koupit. Tady okolo je tolik jiných na prodej a mnohem hezčích. Mně

by se ale hodil zrovna tenhle.

Často cestuji.

A jestli ho koupím, budu potřebovat někoho spolehlivého, kdo by tu žil.

Neměla byste zájem?

Dám vám adresu toho notáře.

Bože, tohle je slečna Pikárová, hrála v Novém divadle.

Vy jste slečnu Pikárovou viděl na scéně?

Ne, ale byla to príslavná herečka. A když jsem zahlédl tuhle rytinu... Na ní

jsem já?

Ne. Ano.

Ale pak byl s kariérou konec. Měla jste úraz? No.

Leda tak srdeční.

A ten můj fešák potom upláchl. No a já odešla z divadla, šlo to se mnou z

kopce. Teď dvacet let, jakž takž dožívám, občas posluhuju nebo uklízím.

To dřív, když tu bydlela slečna, to jsem na tom nebyla tak špatně, tady se

schovávala v naprosté tajnosti, jako v nějaké divadelní hře.

Určitě se neschovávala sama.

To ne.

On se mi představil jako baron Danglár.

A to ubohý děvče se tu moc trápilo, zvlášť poslední dobou.

Není divu, když s ním čekla dítě.

Opravdu? No jo, opravdu. A ta slečenka byla z dobrý rodiny, taky proto se tu

tak schovávali.

Jak to, že vás nevzali sebou jako chůvu? Jo, chůvu.

Utekli z domu jednou v noci, za tmy a dost nakvap. Kdo ví, kde je jim konec.

Já jsem spala a najednou mě vzbudí šramocení na zahradě a pak byl klid.

Zůstala jsem sama.

Ozvali se někdy?

Vůbec ne.

Jenom mi ten pán čase vzkázal, že tu mám zůstat a dům dál hlídat.

A to bylo zřejmě už dávno. V roce 1817 a bylo to v noci z 27.

na 28.

září. To je paměť.

Nedivte se.

Zrovna tu noc mě totiž opustil můj poslední amant, Korzičan Bertů, čo se

jmenoval. To byl fešák.

Zrovna tuhle tu noc nepřišel. A nikdy se pak neobjevil.

Takhle se zachoval ke mně, které kdysi ležela celá paříž u nohou.

Ani jsem ho nevyhledávala. Slyšela jsem, že je tady a dělá vrchního v anglické

kavárně.

Vřelý dík, pane hrabě.

Přijďte zas, pane hrabě. Naschledanou, Bertič.

Převlečník, pana hraběte.

Pan hrabě, jsi tu něco zapomněl?

Ano, Bertúčo, hodinky.

Tady je máte.

Nechte si je a ten váček taky. O, pan hrabě, je tak velkorysný. Brzy si můžete

přijít na mnohem víc, až budete v mých službách. Ve vašich službách?

Zaměstnám vás totiž jako svého majordoma.

Placen budete jako ministr. A vlastní pílí si můžete tento plat ještě

zdvojnásobit. Netuším, jak... Když mě budete okrádat.

O, pan hrabě volí silná slova.

Takže, pane Bertučo, čekám na vás.

Víte, napřed bych to měl říct řediteli. Už to vím. A kam... kam pojedeme?

Do domu, který jsem dnes zakoupil. Ulice u fontány číslo 28.

Copak je? Ta čtvrt vám nevyhovuje?

No... Já tam zkrátka nechci.

Měl bych raději zavolat policii?

Proč mě sem vedete?

Musíte mi vyprávět, co se stalo v noci za 27.

na 28.

září 1817.

Té noci otud zmizel ten pán, který sem občas chodil za svou milou.

Tehdy oba zmizeli a vy jste od té doby přestal navštěvovat svoji milénku.

To si myslíte, že sem ji navštěvoval proto, abych tu krat?

Co vy o tom víte?

Takovej já nejsem, pane.

Nic sem tu nevzal.

Nic.

Ale krást jste chtěl. No jo, chtěl, to nezapírám. Pak ale bylo všechno jinak.

Myslíte tehdy v noci?

Jo. Já jsem se schoval na zahradě, protože tady ten chlap v noci něco

zakopával.

Tadyhle, pod tím stranou.

Já jsem to viděl.

A pak jsem čekal, až tu bude klid.

Jenže on i se slečnou zasvíšel ven, holka se sotva vlekla, odvezl si ji ve

fiakru. A tak jsem běžel k tomu stromu.

Já myslel, že tam najdu zlato a šperky.

Jenže... Jenže... Co tam bylo?

Dítě. Hned se rozplakalo. Tak slabonce.

Já stál jak trouba.

Nevěděl jsem, co si počít, tak jsem to dítě popadl a vypařil se. Bylo to děvče,

chlapeček? Byl to kluk.

Kde nakonec skončil?

Já měl totiž v úmyslu, že bych jako vymáčknul pár šupů z toho chlapa. Barona

Danglára? Jo, jenomže on nebyl žádný baron Danglára.

Otcem byl jistý pan de Wilford, prokurátor.

Víte?

A tak jsem do toho radši nešťoural. Kluka pak vychoval jeden profesor.

A co je to za profesore? Tak se mu jenom říká.

A kdepak vyučuje ten váš profesore? V ulici u Zlatý kapky.

No a teď ty.

Opatrně.

Opatrně. Ne znova.

Tak dělej.

Opatrně. Teď mu zlehka sáhni do levý kapsy.

Žádnej zvonek ti přitom nesmí zacinkat. Tou rukou zlehka.

Profesore?

No no,

copak? Ty už nepoznáváš Bertouča?

He, he, he, teď jsem tě už dlouho neviděl. Dvacet let.

Můj přítel.

Ptal se totiž na jednoho z tvých svěřenců.

Toho, co jsem ti tenkrát svěřil na výchovu.

Počkej.

Říkáš dvacet let?

Há, už vím. U kstu dostali jméno Brino. A velká Charlotte, ta co žebrala u

kostela svatýho serváce, ta si s ním vydělala Majland.

Ten byl tak obratnej a šikovnej, no chmaták první třídy.

V deseti dokázal sebrat opasek městskému strážníkovi, ani si toho nevšiml. A jak

nakonec dopadl?

Nešťastně se zamiloval. A když chlap ztratí hlavu, tak má smůlu. A zvlášť u

tak jemný prácičky jako ta naše. A tak ho potom na trhu v labi let chytil

četník a kluk na něj skudl. Já to těm dětem říkám pořád. Žádný násilí.

Žádný násilí.

Pak nakonec dostal deset let.

Na galejích? Jo, je v tu lonu.

Co se tu ulejváš? Koukej ma za dopráce a hezky svířně.

Můj synu tajemství obestírající vaše zrození vás jistě často trápilo.

To je pravda. Být nalezencem to je jako tápat v temnotách. Stále hledáte cestu,

ale věčně klopítáte.

A já vám chci vnést do té temnoty světlo. Doufám, že můj táta není nějakej

žebrák. Nebojte se, můj synu.

Pocházíte z významného rodu.

Potěšil jsem vás. No, než bych si významných rodů považoval.

Ale výhody to mít může.

Jak se jmenuje můj táta?

Ještě chvíli to potrvá, než vás vyvedu na světlo.

Jméno se časem dozvíte. Tak to jsem čekal.

Tihle lidi mají plnou hubu morálky a prachy, aby z nich člověk vždy mal.

Tentokrát to bude naopak. Nikdo vám kázat nebude a dostanete spoustu peněz.

Stačí to na jídlo v kantýně? Na jídlo v kantýně už brzy zapomenete, můj synu.

Na zítří v noci nasednete do vozu, který bude čekat za první křižovatkou vlevo.

Nemáte vůbec tušení, co obnáší takovej útěk? Stráže střílí hned.

Strážní dostane před službou demijon vína.

A co dveře světnice?

Budou otevřené.

Na noc nás tu dávají do želez. Váš řetěz bude napilován a dostanete nástroj, jimž

dílo dokončíte. Zde je bochní chleba to jediné, co jsem vám směl darovat. Chlap,

co jsem k němu připoutanej, bude chtít pulku a všecko se dělíme. To ví

Teď už musíte jít, můj synu.

Aby to strážným nebylo nápadné.

Netrapte se už budoucností, jste tady poslední den.

Podle mýho jste dost divnej měch. A svažte se, abyste byl hoden toho štěstí,

které se na vás dnes usmálo.

Tak se jmenuje ten velevníček, co za tebou byl? Co ti potom, sakra?

Nepředstavil se ti jako páter Bizony? Dej mi už pokoj!

Na valpělník nebo začnu řvát. Ukaž.

Začnu řvát.

My jsme dva, to je Kaderus. Jenom se s váma slezu do místa, jinak zavolám

stráně. To je pár let navíc. Tak pojď, o šatstvu se podělíte.

Přišli dva. Vím, toho druhého jsem poznal. Tím už pro něj.

Rád bych hovořil s panem generálním inspektorem věznic, prosím.

Napište mu, odpovívám.

Zřejmě slibujete v četbě? Ne.

Tak to asi pan inspektor? Ne, jeho paní.

Zhltala už všechny romány ze zdejších knihoven.

Prosím, ohlaste panu inspektorovi, že přišel Honoré Dbalzak.

Je tu pan Honoré de Balzac a přeji si s vámi mluvit. Sám pan Honoré de Balzac?

Ano, pane.

Račte dál, pane.

Mám tu čest s panem de Balzac, autorem knih?

Ano, ale prosím, aby má návštěva zůstala utajena. Mám tu v Marseji pár přátel.

A nerad bych byl zaplaven pozváními. To vám mohu slíbit. Je mi potěšením, že vás

poznávám, pane. A čím vám mohu být prospěšný? Líte, mám v úmyslu napsat

román. Jehož první kapitoly se odehrávají ve vězení. Bez pochyby

myslíte pevnost.

Litoji, pane, náš řád zapovídá návštěvy v té smutné pevnosti. Potřebuji jenom

pár informací. Ti vězňové nemají v ničem nedostatek. Strava je tam chutná. Jistě,

jistě. Zajiždím tam často na inspekci a pečlivě si zaznamenávám veškeré

stížnosti vězňů.

To jsem slyšel. A... O útěk se nepokusil nikdo. Ale ano, to víte, patří to přece

k tradici.

A byl tam prý uvězněn i jeden kněz, aby... Fária.

Rok 1833.

Obdivuhodná paměť. Víte, tenkrát bylo jeho úmrtí doprovázeno takovou

prazvláštní událostí.

Jeden vězeň ze sousední celi... jmenoval se Okamžik, jmenoval se

Dantes, to byl nebezpečný člověk, tak tomu se podařilo zpřáhnout se s Fáriou.

A když Fária zemřel, vlezl si místo něj do pytle a tak ho hodili jako vždy do

moře. A teď je na svobodě?

Ne, ne, on už pak z toho pytle nevyplaval.

Netušil, že se mrtvolám nakonec k nohám přiváže dělová koule ráže 36.

Děkuji. To bych rád viděl, jak se v tom pytli asi tvářil.

Zvláštní příhoda. Tolik jsme se tomu tehdy všichni nasmáli. A ředitel se

pokusil navíc o vtip. Ten Fária ani neměděl, že jeho plán je v pytli, který

chytrá.

Jak vidím, smysl pro humor mají i ředitele věznic.

Výrok možná pochází i ode mě.

Dovolíte? Samozřejmě, pane de Balzac.

Když je vězeň po smrti, jeho spis už není tajný. Jen podepíši několik listin,

pokud dovolíte.

Ale... Je tady anonim.

Takových tu v archivu najdete moc.

Dalo by se zjistit, kdo je napsal?

No, občas ano.

Obvykle je to snadné. Stačí si uvědomit, komu ten dopis mohl prospět.

To je pravda.

Vydá jeden příkaz k uvěznění a dva podpisy do Villefort a Noartie.

A oba jsou psány stejným rukopisem. Pan Noartie do Villefort je přece teď

královským prokurátorem.

Předpokládám, že se s tím znáte.

Byl mi už kdysi představen, je to dávno.

Až ho zase potkám, zeptám se ho napřípad Dantes.

Jsou tady. Ano, excellence, zrovna připluli, sedí vzadu. Prosím.

Excellence, tohle je Hajde.

Ta otrokyně, o které s vámi pan Elkobir přijel do Francie jednat.

Ale pan Elkobir mluví jen arabsky. A vy jste?

Jmenuji se Fatima. Byla jsem ve službách janinského paši, než nás Hajde prodali

do otroctví.

Co po ní chce?

Aby vás pozdravila.

Řekněte mu, ať jí dá pokoj.

Teď se aspoň Heide dostane do dobrých rukou. Ten člověk jí asi byl.

Přivezl kupní smlouvu?

Tohle je původní kupní smlouva. Koupil ji před třinácti lety.

Převzal jsem od obchodníka El Cobyra 1500 liber za prodej dívky jménem Heide,

staré šest let dcery pana Alího Alta Bellina, který byl pašou v Janině.

Podepsán je Fernán Mondego.

Zde máte rodný list Heide jako doklad o jejím původu.

Výborně.

Můj zprávce vám vyplatí částku dne domluvy.

Heide, nechci, aby ses na mě usmívala, když nebudeš chtít.

Nenutím tě.

Mohli bychom se spolu zpřátelit.

To je... možné.

Excellence, váš kočár už čeká venku. Dobře, díky.

Teď si tě odvezu.

Jedeme do Paříže.

Už ti někdo o Paříži vyprávěl?

Krucifix a kvůli tomu jsem se hnal do Paříže jako pitomec. Já jsem tě přece

nenutil, abys jel s náma. V Kulónu jsme aspoň byli na čerstvém vzduchu. Já jsem

zvyklý na moře a tady nemůžu dejchat. Je to čtrnáct dní, co jsme uprkli a než

vylezem, uteču ještě do spodu. Vody? Tady stejně nic lepšího nepijem a ještě

jsem kapec hora.

Podívej, dveře jsou otevřený a nedržím tě tu.

Chceš, aby mě chytili chlupaky a zbavil se z mě.

Tobě to může být fuk, ty se připravuješ na to setkání s tatíčkem. Otče, na tento

den čekám dvacet let.

Jenomže pak ti stejně kaderus bude pořád v patách a budeme se dělit o prachy.

Máme snad dohodu. Protože jinak to bude zlý, rozumíš?

No jo.

Na mě seš krátkej. Kde je ten tvůj kámoš, co nám sem nosí jídlo? Už je

poledne, ne? Jo, vidíš, právě přišel.

No vidá, tak co pak máme ryska dobrýho?

Když už nic, člověk se aspoň nají.

Vždyť svýmu pánové taky pošle něco k zapití. A co je tohle?

To je pro pána.

Škepál, jahadry. Tak je pro pána.

Kalhlky. Rovněž pro pána.

K tomu rukavice, klobouk a hůlka.

No a mě nic?

Přeje si pán, abych mu pomohl s oblekáním. Děkuji, příteli. Díky.

A co já? Pro mě nic?

Neobdržel jsem žádné rozkazy týkající se vás. Tak aspoň oběd.

Zde.

Pána najde svůj dnešní oběd tady v tom balíčku.

Nic víc? Ne.

Chlebu nebude nic?

Pán k němu může přikusovat třeba cibuly. Tak malej bochník pro dva.

Kdepak, ten bochník je váš, dělit se nemusíte.

A co on?

Pán se dnes nají ve městě. A mě sebou nevezmete!

Konečně mě odtud odvezete! A mě taky. Mám se postarat jen o pána. Pán si může

dělat, co mu líbí.

Zatvrcený. Mírněte se ve svých výrazech. Nemyslíš si, že před tebou padnu na

zadek? Kaderus je.

Uklidněte se a zkuste rozumně uvažovat. Čím lépe pro mě, tím i pro vás, jak jsme

se dohodli.

Opravdu? Máte mé slovo? Tvý slovo je měhou vyplatný. Řekni radši slovo

chlapa.

Slovo chlapam.

Pojďte.

Jak vidím, jsme každý z jiného světa.

Tentokrát už nepomohou slova útěchy.

Chápejte, že můj smutek je bezmezný.

Cítím, že se zabiju.

Kapečka šampaňského vás povzbudí.

Šampaňského se napiju a pak stejně umřu. O, zemřu o samotě a opuštěná.

Sama se svým žalem zahynu v Neapoli. Tak jako posledně?

Ne, posledně jsem odjela do Palerma. Navíc tehdy šlo o bezvýznamné hrabátko.

Tentokrát to je sám vévoda Sasky.

Že jsi našel nevěstu, to chápu.

Že jde o zachování rodu rovněž.

Mně zbyly jen vzpomínky.

Prý se rozloučil velkorysem. A co jsou tři řady perel?

Opustíte nás už dnes?

Zapomněla jste, že ještě večer tančím v opeře? To bude naposled.

Emilienne, opravdu byste chtěla zemřít? Když mě opustíte? Co mi zbývá?

Možností je víc, Emilien. Tak velký smutek jako ten váš nabízí tato řešení.

Buď to zemřít v Neapoli, nebo... Nebo?

Pomstit se musí ným.

Po saském vévodovi nenaleznu náhradu.

Vážně ne? Snad jen v případě, že by šlo o vás. To bych neváhala.

A ty bys chtěl? Ne, tentokrát se už nejedná o mne. Ano? O koho tedy?

Je tu mladý vykomt, který přicestoval z Florencie. Andrea Cavalcanti.

Cavalcanti? To je hrabě, že?

Ten rod... Není tak známý, ale je tu majetek. Takže je bohatý? To je

zajímavé, že se o tom dozvídám až teď. On totiž nedávno ten majetek zdědil. Ten

chlapec neměl na růžích ustlánu, neměl rodiče.

Neumí se ani chovat.

Bude to asi nějaký jelimánek. Doufal jsem, že ho do všeho zasvětíte vy.

Příteli, myslíte, že jsem guvernantka?

No dobře.

Tak ho představíme Armandyně.

Proč mě trápíte? Ten vykomt má prý přepěchovou ekvipáž.

Až pojede s Armandínou Buluňským lesíkem, všichni budou žasnout.

Přestaňte mi rozdírat srdce! To vás nemusí trápit, vy už budete po smrti.

Moje drahá, Parížany zajímá pouze to, co uvidí v Paríži. A ekvipáž v Buluňském

lesíku je zajímavější, než něčí smrt v Neapoli. Aby ne, tím hatíte mé plány.

Dále?

Přijímá pan hrabě návštěvy?

To je on. Tak co, ano nebo ne?

Ano, vyslí.

Co si pomyslíš, teď nejsem upravena. A moje tváří je ještě plná zármotku.

Odběhnu na chvilku vedle, abych se dala do pořádku. Ano, ne, ne, já už tato

znám.

Co kaderu? Zůří. A zřejmě neví, co si počít.

Výborně.

Od če? Na tento den čekám 20 let. To jste přehnal. Falešné nadšení a zbytečná

gesta. Ale jak to? Če jste si to předem naskoušel? Odkud to víte? Nehodlám vás

kárat.

Místo toho vám chci poradit.

Máte šanci. Váš osud byl tentokrát neobyčejně příznivý. Snažte se ji

využít. Nikdy nedávejte průchod citům, které nejsou upřímné.

Aspoň pro zatím. Tím kázání končí? Ano.

Dovolte, ať si vás prohlédnu.

No, vypadá to, že ve společnosti nebudete působit jako křupan. Hraje tu

taky roli jméno?

Samozřejmě. Třeba stejné jako to vaše pane Monte Cristo?

Ne, a s potěšením vám oznamuji, že nejste mým synem.

Vašeho otce ale dobře znám.

A vážím je k němu city, které mu hodlám brzy dát najevo.

Jestli znáte jeho jméno, tak proč s ním děláte tajnosti? Dozvíte se ho, až bude

čas.

Pro začátek vás dnes ubytují v tichém domě na předměstí, v ulici u fontány v

Oteji. Pod jakým jménem?

Prozatím se můžete představovat vy, kont Andrea de Cavalcanti.

A podle toho se musíte také chovat.

Tady máte rodokmen se stručnou historií rodu a vašich předkům.

Páni, mám v rodině dva papeže. Na posledním listu to máte názorně

rozkresleno.

A kde jsem tu já?

Na třetí větvě vlevo.

Nahoře.

To je všechno hezký.

Ale vy, kom de Cavalcanti, nemůže žít jako chudák.

Kde bych na to měl brát?

To chápu, pane.

Každý měsíc obdržíte patnáct tisíc franků.

Ty půjdou z vaší kapsy nebo odkud? Zatím se postaram já, ale tím se netrapte,

hodně vašemu otci dlužím.

A jak to?

Jeho zásluhou jsem rozmnožil své jmění během cesty, na níž mě vyslal, a která

mi zabrala osmnáct let života.

Osmnáct let?

To jste viděl půlku světa.

Ani to.

Přišla slečna Emily and the Boschers. Ne, ne, nemusíte se mi zapírat. Jsem tu

stejně jen na skok. Slibte mi, že večer přijdete do opery.

Dnes večer, moje drahá, jsem už zadany.

Ale pan Vicon de Cavalcanti říkal, že balet zbožňuje.

Ale já mám v dnešním představení jenom malou roli. Nepatrnou.

Váš zájem mě ale dojel, pane.

Chystám se právě ven. Pan Vikomt vás rád odveze.

Jeho kočár je už připravený. Můj kočár? Vážně?

Samozřejmě, běžte.

Dobře.

Zdá se mi, že to jablko daleko od stromu nepadlo.

Můj pane. Hajde.

Jsem vaše.

Srdcem i duší vás vnímám jako svého pána.

Tak mi dovolte, abych vám tak říkala.

Je to mé první potěšení, když za mnou přijdete.

A které je to další?

Když vám připravím dýmku a vykouříte, pokaždé ji nadspu tabákem. Až po okraj.

Proč až po okraj?

Nechceš mi to prozradit? Čím více je v dýmce tabáku, tím dále se tu u ní

zdržíte.

Hajde, jsi šťastná.

Ano i ne.

Šťastná, že mohu být s vámi.

Pořád se ale trápím.

Nevím proč.

Pověz Fatima.

Protože v Orientu je osmnáctiletá dívka už ženou, ale tady ji považujete všichni

stále za dítě.

Odjedeme do Orientu a tam budeš mezi svými.

Prozatím ale musíme zůstat v Paříži.

A proč?

Co vás tak drží v Paříži?

Nějaká dáma?

Vidíte, teď mlčíte, ale já to vím.

A určitě také bude i na dnešní slavnosti.

Odpovězte.

Bude tady?

Takhle bychom tedy spolu šli k oltáři.

A pak spolu takhle odešli za doprovodu našich kostelních varán.

Zrovna takhle.

A každý v Marseji by obdivoval ten krásný pár.

Kdepak, už nám nezbývá, než zapomenout.

Ne, tak nahlas, nejsme to sami.

Jak dlouho se zdržíte v Paříži, pane hrabě? To záleží na okolnostech. Ještě

tu mám jistý plán, o kterém bych se zatím nerad šířil.

A pak odjedu hodně daleko.

Opustíte Paříž?

A sám? Ne, se svou mladou schovankou. S kterou nám odpíráte seznámení?

Prozatím. Tak nezbývá než blahopřád.

Našel jste si, jak vidím, brzy útěchu.

Takhle nemluvte.

Je to ještě dítě.

To se dá říct nejvíc tak o chlapci, o divce ne. Ta dřív dospívá.

Snad byste nežálila.

Možná ze zvyku.

Postačí slovo naděje.

A hned zítra jí pošlu tam, odkud přišla.

Ne, přece víte, že to není možné.

Proč si zakrýváš obličej, když přijdu?

Heide se trápí, pane. Věnujete se jenom té dámi.

Mluvili jsme o tobě.

Heide se netrápí jen kvůli tomu. Je potupená.

Čím pak?

Vidíte?

Tamhle je Fernand Mondego, ten francouzský důstojník, který před

dvanácti lety zradil jejího otci.

Tak poslyš, Heide, ten člověk mi ublížil a zasluhuje trest.

Jenom kvůli tomu jsem tě dal přivézt do Francie. A jen proto je dnes tady.

Aby jsi ho mohla usvědčit.

Věříš mi?

Tak jaké jsou výsledky šetření? Dost překvapivé.

Zjistilo se, že podpis Monte Cristo přijímají všechny banky Evropy.

Podvodník to tedy nebude. To mě mrzí. Mě také. Tak rád bych na něj podepsal

zatýkače.

Namísto toho ho musíme navštěvovat. Schází se to víkend Paříže. Těžko

odříct. Pane Monte Cristo, zdá se, že všechny dámy mluví jenom o vás.

Vidím, že se nudíte, snad byste měl poznat zdejší hosty.

Prokurátor. Prokurátora? To bude švandal. Může se to ale hodit.

Pane prokurátore, dovolíte, to je Vikond de Cavalcanti.

Studuje místní argvat.

Zřejmě chce jít s módou. Ani nevíte, jak mě těší, že vám ho mohu představit.

Ale to je slabné jméno Cavalcanti, už od renesanci. A máme v rodině i dva papyře.

To je dobrý, víte?

Vaše jméno není také neznámý. Žil jsem za vlada v prostředí, kde znělo téměř

denně. Že bych byl tak populární?

Pane prokurátore, vy znáte zákony, že? Jakby ne.

Tak byste mi mohl poradit. Jeden kamarád je nemanželský a chtěl by najít svého

otce. To je chvalitebné.

A zvlášť, když jeho táta je pěkně zazobanej. Ten kamarád už má jistý

podezření. Tak co s tím dál?

A soud by vyžadoval důkazy.

A co kdyby tátu trochu zmáčknul? Zkusil ho třeba vydírat?

To je divný dotaz, příteli.

Nic jsem neřekl.

Už abych šel, čeká na mě kočára, pak jedna tanečnice z komické opery, tak

jistě chápete. A kdybyste měl zájem podívat se do zákulisy, nemusíte se

ženýrovat. Děkuji, nemám zájem.

Bylo mi velkou ctí.

Co je?

Vůbec se neozveš. Kašleš na starýho kamaráda, vi? Teď nemůžu, mám naspěch.

Jo, tak.

Antoine, zajdi za slečnou Emily Ann de Beaujeune si do komické opery a řekni

jí, že se zdržím. A my si zajdeme ke zvonu, dělej.

Tam si v klidu promluvíme.

Heleď kaderu si já, žádný prachy nemám.

Tam mě houpeš, už jsi utratil dvacet papírů. Jenomže mý úcty proplácí banka.

No tak, a co tvůj kočár a barák fotky?

Ty nejsou moje, já jsem chudák.

Nejsem tak zazobanej, taky mám prázdní kapsy. Tak na to ti neskoučím, poslíš,

chlapče. Jestli mi do té dennice nekápne, prasnu ti.

Koukej, mám nápad. Jaký? Dám ti bezvadnej tip, ale pak už budu mít o

tebe pokoj, jo? Víjímen.

Viděl jsi palác, ze kterýho jsem vyšel? Hm.

Ten patří jednomu z nejbohatších lidí v Parisu.

Každý pátek odjíždí na svý venkovský sídlo, sluhu dá volno a plác je

prázdnej. Tam v pracovnu má sekretář.

Plnej prachu.

Namaluješ mi plánek.

Tak tohle je vchod.

Pánu Hraběti de Monte Cristo se na vědomost dává, že v noci zpátku na

sobotu ho chce vykrásit nebezpečný individuum. Přítel, kerej... Kerej... Co

tam děláš, miláčku?

Ale píšu dopis kamarádovi.

Poslyš, nepíše se ve slově kerej taky t?

A na konci je tvrdé j.

Už bude půl dvanácté. Hlídám vchod.

Podle mých předpokladů, zloděj bude mít komplice, který bude hlídat na ulici.

Schováš se do prvního patra a pak mi dáš hned vědět.

To rasil jenom jeden.

Dobrý večer, Kaderusi.

A ten Bizony?

Věděl jsem, že se nevidíme naposled.

Setkali jsme se spolu dvakrát.

Poprvé jsem vám daroval velký diamant. A ten z vás udělal zločince.

A napodruhé jsem vám dopomohl k útěku.

A tím se z vás stal zloděj. To jste dopadl, Kaderusi.

Po dvakrát jste nevyužil té příležitosti, kterou jsem vám nabídl.

Jo, to je fakt, že jsem se k vám hadebně zachoval.

Tak mi tu šanci dejte po třetí a slibuji vám ve lebnosti, že se polepším.

Prosím vás, neudávejte mě policii. A ty, kaderu, jsi si nikdy nikoho policii

neudal.

Neskončil před dvaceti lety tvojí zásluhou nevinný člověk v pevnosti IV.

Vy to víte.

To řekl Dantes, víte?

Jo, udal jsem ho.

To teda nevál.

Já tenkrát byl donucenej.

A neměděl jsem, jak to dopadne.

Je to pravda.

Ať se propadnu.

Dám ti, kaderu si, ještě třetí a poslední šanci.

Hlupáku!

Tak na co ještě čekáte? Zamluvíte po... Nemám ve zvyku lidi udávat.

Běž!

Odejdi! Kudys přišel? Opravdu? Jsem holnej?

Dávej ale pozor, ať dojdeš domů v té temné noci.

Živý a zdravý.

Tak už běž.

Proč na mě koukáš jak na zjevení? Těsíte mě velebnosti.

Jako dítě jsem měřil na duchy.

Už běž.

Nech ho odejít.

Sbohem, otče. Sbohem, kaderu si.

Nechal jste ho odejít.

Odpustíte mu.

Bůh nakonec rozhodne.

Ten, co mě bodnul, je Brýno.

Brýno, hledanej, uprchlíkaj.

Teď se vydává.

Zavíkom ta.

Zavíkom ta.

Kavalkan. Kavalkan tyho!

Pan hrabět Monte Cristo.

Omlouvám se, příteli, že jsem narušil váš klid.

K vraždě, bohužel, došlo před vaším domem. A na zdi byly zjištěny stopy po

přelézání.

Tudíž se píšeme svědeckou výpověď.

Je to běžný případ, ale... Hodlá mohl vyřešit osobně, protože k němu došlo za

poněkud zvláštních okolností.

Ztratilo se něco ve vašem domě?

Zlato či peníze? Ne, nic nepostrádám.

A ke zločinu došlo tedy před vloupáním, když se snažil přelézt, kdy se pohádal

se svým vrahem.

A propo, ten kaval Kanty, znáte se spolu už dlouho? Od chvíle, kdy přijel do

Paříže. Je ještě mladý.

Chci vás požádat o schovývavost.

S tím nelze počítat.

Jednou jsem ho potkal a právě u vás.

Už tehdy ve mně nevzbudil příznivý dojem.

Je tu ovšem polehčující okolnost.

Otec ho opustil hned po jeho narození.

To tu říká každý, když se ocitne v úzkých.

Tak bych to nebral.

Vaše věc.

Eli, já pro něj hodlám soudu navrhnout trest smrti.

Obžalovaný vstaň.

Sdělte své jméno, příjmení a datum narození.

Jméno, pane předsedo, a jaký? Měl jsem jich tolik.

Nejdřív mi říkali Brino, Brino a dost.

A když jsem se pak dostal na galeje, říkali mi tam Chmatáček.

A pak jsem se dozvěděl, že mám být Vikomt de Cavalcante. Vikomt, jo? A proč

by ne? To není tak zlý. Tak jsem teda Vikomt.

No tak si radšte vybrat, pane předsedo. Jak mě pojmenujete, to je vaše věc.

Květři, květři, pokračujeme.

Narodil jste se? Pane předsedo, to lze uvést jenom přibližně. Jde o nalezence,

jehož původ není známý. Budiš.

Obžalovaný uvedl jste soudu, že jste se dozvěděl, že máte vystupovat jako vikont

de Cavalcanti.

Dejme tomu.

Soud zajímá, kdo vám to řekl. Kdo?

Brino, odpověste.

Hrabě Monte Cristo.

Vaše sdělení je velmi překvapňové. Máte možnost zpověřit. Pan hrabě Monte Cristo

je přizván jako svědek.

Prosím. Poveďte, prosím, pana hraběte do Monte Cristo.

Žádám vás, pane svědku, abyste zde uvedl své jméno, příjmení a datum narození.

Hrabě Edmond Monte Cristo.

Narozen v Marsi, 21.

září 1793.

Přísahejte, že budete mluvit pravdu, celou pravdu a nic než pravu. Zvedněte

pravou ruku a řekněte přísahám.

Přísahám. Obžalovaný tvrdí, že jste mu dal podnět k tomu, aby si začal říkat

vikont de kavalkanti.

To nehodlám vyvrátit, pane předsedo.

Pak ale, pane, přiznáváte, že jste komplicem obžalovaného. Jde-li zde o

utajení jeho skutečné identity s natým sem, tím ono spojenectví naprosto

skončilo. A můžete nám vysvětlit, co vás k tomu počínání vedlo?

Chtěl jsem zabránit, aby nedošlo k pohaň a zneuctění velké známé a uctívané

rodiny. Které rodiny?

Na to se mě raději neptejte, pane předsedo.

Má odpověď by vyvolala skandál.

A ten skandál by postihl nejvyšší místa naši prokuratury. Vaše narážky, pane,

vyvolají větší skandál, než by mohla způsobit pravda. A pokud znáte identitu

obžalovaného, žádám, abyste nám ji sdělil.

Obžalovaný se narodil v noci ze 27.

na 28.

září 1817 v ulici u fontány číslo 28.

Jste zřejmě dobře informován. Jak jste se dozvěděl tyto podrobnosti? O tři

osob, které jsou v soudní síni.

A pokud si přejete zjistit další údaje, tak prosím, pane předseda, abyste je teď

vyslechl. Obhajova se připojuje k požadavku světka.

Jedná se o pana Bertuča, paní Pikárovou a pana Mireje.

Budiš, povolávám jmenované jako svět.

Vaše osobní údaje. Bertučo Emil, narozen 3. dubna 1790 v Bastii, povoláním

Číšník. Nyní jsem ve službách pana hraběted Monte Cristo.

Co tedy víte o narození obžalovaného?

Náhodou jsem byl u toho domu v Otej v noci ze 27.

na 28.

září 1817.

A co jste tam dělal?

Chystal jsem se uvedený dům vykrást.

Obhajova si na potvrzení svých podezření přivedla k soudu zloděje.

Jestli znáte jen takovej jako jsem já, tak se nemáte už čím živit, pane

prokurátore. Já jsem tam sice byl, ale nic jsem neukradl.

Na zahradě jsem byl vyrušen pánem, který tam zakopával novorozené dítě.

Bylo živé. A když odešel dítě, jsem vyhrabal. Pane předsedo, stále nechápu,

jak to souvisí. Pane předsedo, já jsem tam tehdy v tom domě u toho pána

sloužila. A ten pán byl otcem toho dítěte, jenomže tenkrát se jmenoval

baron Danglár.

Pro změnu jsem baron, to je paráda.

Za barona Danglára se pouze vydává.

Člověk, který si tak nechával říkat, je pan de Villefort, královský žalobce.

Ticho, nebo dám vyklidit soudní síň!

Pane de Villefort, mohl byste se vyjádřit k tomu obvinění?

Pane předsedo, to, co ti lidé soudu uvedli, se

zakládá na pravdě. A proto nadále budu k dispozici novému prokurátorovi, svému

nástupci.

Vidíte, teď už vám hlavu můžu zachránit.

Přerušuji líčení.

Fráže, odvést obžalovaného.

Proč mě pronásledujete?

Ublížil jsem vám. Vzpomínáte si na námořníka, kterému jste kdysi sliboval

svobodu a namísto toho jste ho poslal do vězení v pevnosti?

Vy jste tehdy slavil své zásnuby a on také.

Zde je příkaz, který jste tehdy podepsal.

Edmond Dantes.

Sbohem, pane Devilfor.

Pan prokurátor de Vilfort je po mrtvici.

Nejspíš zemře.

Už ho asi neuvidíme.

A ten, kdo vyvolal tenhle skandál, je hrabě Monte Cristo.

Ale co je vám?

To neštěstí se vás přece netýká, Máti.

Netýká.

Chtěla bych si odpočinout.

A kež bych tak mohla zapomenout.

Alberté.

Co kdybychom strávili pár týdnů na venkově? To nemůžeme, vždyť otec zasedá

ve sněmovně. Nebudeme opouštět Paříš, jen proto, že tu někdo vyvolal skandál.

Nás ten člověk nemůže ohrozit.

Ne, nás neohrozí.

Včera skandál v soudní budově, zítra skandál v horní sněmovně. Četli jste to,

pánové? Myslíte, že to jde k dalším podhavě? Myslíte, že to jde k dalším

podhavě? Myslíte, že to jde k

dalším podhavě?

Koho, pana de Vilfort?

Kdepak? Pan de Vilfort včera skončil, to je stará záležitost. Dneska je prý na

řadě zas pan de Morsef.

Bernáre, podejte mi nezávislost.

Pan de Morsef se sem jistě neodváží přijít. Propadá se humble.

Po tom, co tam píšou, se tu neobjeví.

Příteli, dovolte, abych vám jméne všech přítomných vyjádřil podporu a sympatii.

Ta tisková kampaň je naprosto skandalní. To si mohli dovolit za časů. Renově k

městě.

zasedání sněmovny začne.

Žádám vás o klid, pánové.

Zaujměte všichni svá místa.

Pánové, zasedání začíná.

Žádám... Oslovo, pobouřila mě tisková kampaň, která spochybňuje čest člena

sněmovny. A proto chci vědět, jak se staví pan Morsef k oněm závažným

obviněním, která proti němu vznesne ník nezávislost.

Předpokládám, že pan Morsef není k odpovědi ještě připravený. Jsem, pane!

Žádnými odklady se zákazní útok odrazit nedá.

Útok, který zosnovali mý nepřátelé, na které bych mohl ukázat prstem.

A proto se mohu očistit okamžitě.

Pánové,

od svých 630 let jsem generálem a dvakrát zraněn, zasvětil jsem celý svůj

život službě vlasti.

A teď by chtěl nějaký žurnalista hanobit mou čest?

Všichni přece víme, kdo za těmi intrikami stojí.

Je to cizinec.

Jehož obrovské jmění budí pochyby.

Pánové, komu z nás dvou budete tedy důvěřovat?

Obvinují mě ze zdrady. Tvrdí, že jsem nepřátelům vydal Janinského pašu, jehož

generálním štábu jsem tehdy sloužil.

Podám vám důkaz, jak velkou důvěru mi Paša prokázal.

Když viděl, že jeho osud je spečetěn, tak mi svěřil jak svou manželku, tak

dceru Hajdé. Co se s nimi stalo?

Lituji, ale během závěrečných bojů obě zemřeli.

Jejich smrt je dodnes pro mě nejsmutnějším okamžikem v životě.

Ale bylo tomu už dávno, takže svědci jsou už mrtvi.

Všichni ne, pane Dumorsev.

Jeden z nich?

Žádá, aby byl vyslechnut.

Tento svědek zde nepochybně hodlá potvrdit nevinu a mravní bezúhonost

našeho kolegy.

Navrhuji, aby byl vyslechnut.

Pánové, souhlasíte?

Pánové, souhlasíme.

Pane Morsef, vraťte se prosím na své místo.

Uveďte svědka do sněmovny.

To je jistě podvodník, žádný svědek bohužel neexistuje.

Prosím, abyste uvedla svoje jméno. Hajde.

Dcera Alího Tabelina paší Janického.

Máte nějaký průkaz své totožnosti? Ano.

Tady je můj doklad o narození.

A zde je doklad o tom, co zaplatil za princeznu Heide, obchodník z otroky

Elkobir, muží jménem Fernán Mondego.

Pane Morsef, poznal jste v této dámě dceru zemřelého Janinského paši?

Ne!

Nelživ! Za to já jsem tě poznala, zradil jsi podle mého otce, zavinil jsi jeho

smrt a mě prodal do otroctví, vidíte ho?

Ještě teď má na čele krev mého otce.

Vyšetřit! Ať si to zodpovíš!

Vyšetřit!

je pro mě urážkou! Tým zároveň přiznáváte svou vinu! To je pro zahájení

šetření, ať zvedne ruku.

Madame, můžete odejít.

Sněmovníkovice vás vyslechne zítra.

Pane, žádám vás o vysvětlení.

Jste v opeře, pane. Chci, aby celá Paříž věděla, že vy, vaše milenka i vaše

noviny jste lháři. Ne křičte, radím vám dobře.

Takové způsoby si vyprošuji, pane Dmors. Jste podvodník a navíc zbabělec!

Vaše přátelé se mohou dostavit hned po představění.

Pánové, nechci zdržovat.

Dohodnuto. V osm ráno lesí kuvencálna. Na pistole. Počet výstřelů je neomezen.

I vás jsem čekal.

Nemohla jste dnes v noci nepřijít.

Přišla jste mě prosit, abych zítra k vašemu synovi byl milosrdný. Víte?

Ano. Budete plakat a obněkčovat mě vzpomínkami.

To mám v úmyslu.

Možná, že mi řeknete, že pak opustíte manžela i Paríž.

Ano.

Na to už je pozdě, Mercedes.

Mám na zítřek domluvený souboj.

Jak víte.

Proboha, proč nás všechny chcete zničit?

Já vím, Fernand tehdy záměrně lahal, když mi řekl o vaší popravě.

Nikdy mu neodpustím, že mě oklamal.

Vždyť jsem nic jiného nemohla dělat, když jste byl ve vězení.

A kdo mě tam dostal?

Tady čtěte.

Těchto deset řádek zavinilo, že jsem strávil mládí v zatuchlé trele.

Že můj otec zemřel v bídě.

A že si má milá vzala jiného.

Vždyť ten dopis je anonimní. Má dvojí autorství.

Ty první řádky napsal Kaderus a další dopsal Fernán Mondego.

Váš manžel.

Už nemá cenu prosit.

Tohle mi nemůžete prominout.

Zničili mi život.

Znám i větší bolest.

Třeba, až si celou noc budu opakovat, že můj syn ráno zemře.

To neznáte, když nemáte děti.

Kolik je hodin?

Už dvě.

Tak ještě šest.

Pak bych vám ráda odpustila, ale už to nepůjde.

Mercedes!

Zvítězila jste.

Slibuji vám, že se váš syn zítra vrátí živý a zdravý a přitom se navždycky

zbavíte i mě.

Pokud ho minu, dá se předpokládat, že nemine on mě.

Střílí druhý.

Pak mi slibte, že ho ani neporaníte.

To vám slibuji.

Díky.

Mladý pan de Morsec s námi nepřijal. Dorazí až v určeném čase.

Právě přijíždí.

Kdo to kdy viděl? Nasobuj pistolemi, si přijede na koně. A co to má na sobě? Je

to blázen.

Napřed chci mluvit s panem hrabětem Monte Cristo.

To odporuje veškerým zvykům. Hodláte s ním mluvit bez zesvědků? Ne, přede

všemi.

Pane de Monte Cristo, když jsem vás včera večer urazil, neznal jsem ani

polovinu pravdy.

Celou pravdu jsem se dozvěděl až dneska v noci. A proto jsem vám chci omluvit za

zradu, které se dopustil podporučík Fernán Mondego kdysi v Marseji.

Doufám, pánové, že mě proto nemáte za zbabělce.

Pokud ano, hodlám svou pověst napravit a jsem každému z vás k dispozici.

Myslím, že se můžeme rozloučit.

Doprovodím vás.

Vstupte.

Pan de Morcef připřeje hovořit s panem Hrabětem.

Pane, můj syn se odmítl s vámi být. Doufám, že neodmítnete výzvu na souboj

od jeho otce.

Jsem vám k dispozici.

Zde a hned.

To stačí, pane.

A pamatujte si, že ten, kdo vás odzbrojil, se jmenuje Edmond Dantes.

Edmond Dantes.

Vyprovoďte pana de Morcef. Můj dům je pro něj navždycky zavřený.

Může mít? Ano, hned.

Vyšetřovací komise Horní sněmovny zbavila pana de Morcef mandátu.

Marseille, 1.

únorového večera roku 1837.

Máti, už jsem se dočkal a máme po starostech. Už mě jmenovali.

Váš syn bude námořním důstojníkem. A můžem se vsadit, že do čtyř nebo do pěti

let už budu kapitánem lodi. A kdy vyplouváte?

Pátek. A kam? Do Egypta.

Přes Bastii, Maltu a Tripolis.

Vida, trase se za tu dobu nezměnila.

Ale co si tady bez tebe mám počít?

Budete čekat.

Tady, u toho okna.

Budete mě vyhlížet.

Už jsem zvyklá.

Celé mládí jsem tak na někoho čekala.

A hleděla na moře.

A tím také končí příběh Monte Krista.