Original subtitles

Herkules - Dobyvatel Atlantidy.

- Ještě trochu? - Děkujií.

- Donesu další džbán. - Děkuji.

dobře.

Tvůj otec by nám měl pomoci.

Androcles tě žádá, abys nám pomohl, otče.

Proč?

Aha! Tady jsi ?

- Pomůžeš nám, nebo ne? - Ne. Ještě jsem nedojedl.

Oh, děkuji.

Nech mě na pokoji! Jsem král Théb!

Rychle! Pojďte!

To by pro dnešek stačilo!

Vstávejte. Jedeme.

Její vlasy voněly mořem.

Její oči byly jako med.

Její boky se vlnily jako am for a z

Tyru, a nohy se třpytily barvou mramoru.

Její kůže byla sladká. Slunce odpočivalo v jejím stínu.

- A co bylo potom? Co tedy? - Timoteo!

- Já jsem se jen zeptal. - Promluv si s ním, Androklesi.

Nemůžu strávit zbytek svého života, připoutaný ke koni.

Nemůžeš strávit zbytek svého života, jen opileckými bitvami.

Protože víš, že tvůj otec ti vždy přijde na pomoc.

Nemám pravdu?

Kvůli tobě král Théb musí bojovat s kádě jako spodinou.

Pravda. Jak by někdo otevřel Pandorinu skříňku!

Smrdíš vínem!

Ovšem ! Víno je nejlepší lék na bolest.

Dobré?!

Ta tanečnice byla také dobrá.

Dost! Můj syn se brzy ožení s královskou dcerou.

ááá... Království Ekali...

Ekali je království jako každé jiné.

A ty buď zticha. Měl by ses stydět.

Není tě vidět a jsi blázen za ženami.

Krásný příklad jim dáváš!

Já vím. Je to moje slabost.

To se stalo naposledy!

Až se vrátíme, zamknu tě na zámku na klíč.

- Ty buď zticha! - Nic jsem neřekl!

Podívejte se na slunce!

Stůj! Kam jedete?

Řecko se topí v krvi! Naše chudá země! Utíkejte!

O čem to mluvíš? Kdo ti ublížil?

Podívejte se! Tato krev neproudí z rány, ale z nebe!

Nemoci a větry zničily Hellas!

Lidé utíkají ze všech míst před věčnou nocí!

Podívejte se na oblohu! Na krvavý déšť z nebe!

Smrt je mezi námi!

Obratila na ruiny město Hellas!

Co to mě znamenat?

Já nevím! Mohlo by to být jen znamení od bohů.

Pouze Tiresias, věštec, může vysvětlit tuto záhadu.

Pojďme do Théb, rychle.

Bohové promluvili.

Za pomoci světla, ohně a větru...

promluvili.

Ne, aby nás potrestali.

Ale jen proto, aby nám pomohili. Proto promluvili.

Řekni mi Tereziaš, kdo nás ohrožuje?

Někdo nebo něco.

Nebezpečí visí nad Hellasem.

Nový nepřítel, který

přichází z velké dálky.

Kdo nás chce zaútočit?

Kdo se odváží postavit Řekům?

Pouze síly zla.

Strašné síly zla přijdou z východu.

Zpoza moře a průlivy, kde žádná loď nedorazila.

Zpoza moře, řekl Tiresias.

Zpoza moří.

Nebezpečí, které hrozí nám vstoupí přes velké moře.

Tak, říkám vám, že musíme zničit tyto síly,

dříve, než se dostanou do města.

Zaútočit a zničit je.

Ale nevíme, kdo jsou a odkud pocházejí!

- Mám pravdu, brácho? - Máš pravdu.

Nemůžeme bojovat s neviditelným soupeřem.

- Mám pravdu, brácho? - Máš pravdu.

Na moři, kde nebyla ještě žádná loď:.

- Mám pravdu, brácho? - Máš pravdu.

Pokud by to bylo jen na mně, tak jsem ochoten se k vám připojit.

Ale moje království se řídí vládou "Řadou třiceti".

Třicet lidí nikdy nedosáhne jednomyslnosti.

Mám poslední slovo v mém království.

Souhlasím s tím, že je lepší útočit než odrazit útok.

- Persenope! - Ano, mami.

Tady není žádná shoda. Jední chtějí napadnout a jiní bránit.

- A ty se chceš bránit? - Správně.

Není pochyb o tom. Když budete útočit, já vás budu krýt.

Perfektní!

A jen tak mimochodem, dát ruce za naše království.

- Mám pravdu, brácho? - Co tak hanlivě?

Že rány, které musíme snášet ve válce, tě neuchrání před porážkou.

Je tomu tak?

A vrátíme se tady, abychom si vzali co je naše.

- Já vás vyzývám! - Mě vyzíváš?

- Výzývá tebe. - Ne, tebe.

Je ochoten přijmout výzvu.

Dám vám právo na výběr zbraně!

Je připraven, se zůčastnit a čelit kdykoli a jakékoli zbrani.

- Mám pravdu? - Ne.

Řekl, že ne, tak ne.

Přátelé, nepotkáváme zde, abychom zde otevírali

staré křivdy, ale sjednotit proti našim nepřátelům.

Jak máme čekat na nepřítele,

který chce zničit naše města?

Pasivní.

- Pasivní. - Pasivní.

Ale se zbraní v pohotovosti!

Samozřejmě, že se zbraní v ruce namířenou na vetřelce.

- Je to tak? - To je pravda, bratro.

Moje armáda je neporazitelná!

Moje loď je připravena k vyplutí.

Persenope!

Ale je to hloupost opustit naše město.

Podívejte se na mapu Řecka.

Podívejte se na hranice mé říše.

Přísahám bohům, že nikdo se neodváží je překročit.

Ani tade,

ani tade.

Pokud si myslíš, že jsi na mě udělal dojem, jsi na omylu.

Fortuna je již znuděná tvými intrigami.

Mimochodem. Příspěvky z poslední války nebyly vyplaceny.

Pokud si myslíš, že budu platit za svou bezpečnost

kvůli tomuto katastrofálnímu spojenectví... tak ne!

Tak dost! Dost už.

Myslel jsem, že se sjednotíme, připraveni bránit naše země.

Jsi velmi impulzivní.

Boj proti neviditelnému nepříteli je poněkud riskantní.

Svaté Slovo.

Takže nepůjdete se mnou?

- Jdeš? - Já ne. Ptal se tebe.

Rozumím.

Jsem zůstal sám se svými bojovníky.

Opouštím svůj dům, abych bránil jiné.

Promiň, ale kdo bude vládnout království za tvé nepřítomnosti?

Concilium. Už jsem se rozhodl.

O, ale jste zapomněli na něco.

Kdo sedne na trůn v případě tvé...?

V případě mé smrti?

Budu otevřený. Nemáte se čeho bát, milý bratranci.

Ze smrti.

Ještě jsem neodešel, a už staráte o mé království.

- Musíme ho rozdělit. - Mezi jeho a mě.

- Svině! - Ne, Androklesie! Neboj se.

Můžu tě ujistit, že nikdo si nesedne na trůn

během tvé nepřítomnosti!

Bude připraven až se vrátí Androcles.

Jaká škoda! Tak krásný trůn!

Práce Dariuse s Týru.

Vyrobíme hezčí, který slaví tvůj návrat.

Můj návrat? Náš návrat, to jsi chtěl říct.

Znovu mě opouštíš? Necháváš mě samu?

Ne nic, take jsem neřekl.

Ne, ale já tě znám moc dobře.

Nemáš v úmyslu nechat Androclese samého.

Volíš hrdinské činy místo života s manželkou.

Podobně jako našeho syna, kterého sotva znám, učíš cestovat,

bít se a bojovat.

A co ty? I když tak krutě mě soudíš, miluješ mě ještě?

Někdy proklínám svou lásku.

Ale je jednodušší zapalit oheň v

moři, než změnit tvůj charakter.

Ne, Dejanira. Také tě miluji.

- Ty to víš.

- Proč potom tak trpím.

Tentokrát tě neopustím. Tak jak jsem ti to slíbil.

Pokud jsí někdy měla o tom pochyby, dnes to už vím určitě.

Nechci, abys trpěla kvůli mně.

V - Říkáš to upřímně? Zůstáváš? - Přísahám.

Od teď budu žít klidný

život, jako každý člověk.

- Hercules. - Co chceš?

Promiň je mi to líto, ale čekám od

Herculese odpověď pokud jde o naši výpravu.

Já ti odpovím. Hercules zůstává Thébach.

Jak to? Co nevidíš, co se děje?

Musíme jít. Nemůžeme stát se založenýma rukama. Přemýšlel si o tom.

Promyslel jsem si to moc dobře. A to je důvod, proč jsem zůstal v Thébách.

Toto je místo, kde jsem doma, moje žena a můj syn.

Je čas se usadit žít život.

Jsi náš přítel. Nemůžeš mi ho znovu vzít.

Dobře.

Mnohokrát jsem tě požádal o pomoc neodmítl jsi mě,

a byly to neméně riskantní výpravy.

Ty nemaš strach.

Dejanira mě pravdu.

Kdybych měl manželku a syna, asi bych se choval stejně jako ty.

Zatím, Hercules. Uvidíme se v paláci.

Společně vypijeme

přípitek na úspěch výpravy.

Ale...

Myslíš si, že bude špatně?

Je obtížné předvídat. Co se stalo, to se stalo.

Pokud se zjistí, že jsi mu dal bylinky na spaní do vína.

Probouzí se.

Utíkám. Je lepší když mě neuvidí na palubě.

- Počkej, jdu s tebou! - Ne, ty zůstaneš tady!

- Máme pěkný den. - Není nejhorší.

- Jak dlouho jsme na moři? - Od úsvitu.

Kde je tvá flotila?

Kde je tvoje armáda?

To je důvod, proč jsem tě potřeboval.

Chapu.

A to má být naše posádka?

Námořníci a odsouzen k trestu smrti.

- Hezká společnost. - Lepších jsem nenašel.

Jedna otázka.

Ty jsi král Théb, nebo mám halucinace?

Generálové a starší se postavili proti mně. Máme demokracii.

Dobře.

Zřejmě jsem měl dobrou intuici, roztřískat ten trůn.

Promiň, že se ptám. Ale kdo bude bojovat proti naším nepřítelem?

Vsadím se, že Timoteo?

Nebuď ironický.

Není horší nepřítel než neznámý nepřítel.

Musíme zjistit, kdo to je

a poznat jeho zemi, kde má sídlo.

V čem je jeho síla. Jaké zbraně mě k dispozici.

Ake kuje plány, jak má v úmyslu zaútočit.

- Hercules, co to děláš? - Jdu spát.

To není dobře. Je lepší, když se zlostí po star...

Liusie, vstávej! Přinesl jsem ti nějaké jídlo.

Nedělej to znovu. Jsem zde šest dní.

Jsem nemocný. Jdu na palubu.

Neopovažuj se! Co bude až tě Hercules uvidí?

Zeptal se, jestli jsi zůstal v Thébách.

- A jaká byla odpověď? - Co je to za otázka!

- A ptal se ještě něco? - Už ne. Jen je a spí.

- A když nespí, lovi ryby. - Loví ryby?

Chytá ryby.

- A chytil něco? - Ne.

Hercules spí. Androcles je u kormidla.

Zůstaň v klidu. Země je nedaleko.

Nebude to žádné překvapení.

Rychleji!

Už nebude nedostatek vody. Brzy se moji lidé

vrátí a opustíme Toto místo při západu slunce.

Podívá za obzorem je skryté tajemství které hledáme.

Dozvíme se, co to je

a Řecko bude připraveno k obraně proti nepříteli.

Spoléháš se na pomoc bohů?

Připojím se ke svým lidem.

Neměl bych je nechat v těch jeskyních.

Nevím, co jim přijde na mysl.

Není to nejlepší společnost na takový výlet, jako je tenhle.

Jen spi, neboj se. Probudím tě, když budeme vyplout.

Na palubě je čistě, ale nemůžeš odejít.

Nevydržím to déle, pusť mě alespoň na minutku.

Tvůj otec stále nesmí vědět, že jsi na palubě.

- Teprve když vyplujeme. - Už toho mám dost! Odcházím!

Nehýbej se, námořníci se vracejí!

Pomoc ! Hercules! Hercules!

Pomoc ! Pusť mě!

Rychle, všichni k veslům!

Rychleji!

Veslujte rychleji!

Mocnější!

Ještě více!

S větrem!

Eolu, bože větrů, utíš Vítr.

Děkuji.

Ještě víc!

Mocnější!

Víno mi dělá dobře. Skrč se trochu.

Zůstanete na ostrově dokud se

nevrátíme, nebo pokud vás vezme jiná loď.

- Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?

- I pachatel si zaslouží zachránit ho od sebevraždy.

Myslel jsem nás.

U nás je tomu jinak. Vybrali jsme si svobodu.

Jak budeme navigovat loď ve třech?

Tři ? Dva si chtěl říct. Jeden u plachet, druhý u kormidla.

To naprosto stačí.

Jdi do podpalubí.

Řekl, že šum vln mu pomáhá usnout.

Pojď sem!

- Dokážeš udržet kormidlo? - Samozřejmě.

Hej vstávej. Máme bouři.

- Musíme stáhnout plachtu. - Dobře. Dej se do práce.

- Řekl jsi, že to zvládneš. - Mýlil jsem se.

Chyť provaz!

Dej to zpátky!

Pomoc!

Hercules, pomůžeš mu, nebo mám tam jít já?

- Jdu na palubu. - Zbláznil ses?

Nevydržím to déle, chci raději potkat mého otce.

Mohu vám pomoci.

To je nesmysli! Právě teď, když se Herkules obtěžoval, aby nám pomohl.

Vidím nějaké světlo.

- Jdu se podívat. - Budu u kormidla.

Pospěš si!

Pospěš si!

Jsou tam skály.

Co vidíš?

Skály ! Doprava!

Ještě víc!

Rozbijeme se

Androklesie! Androklesie!

Androklesie!

Hercules!

Všemohoucí Zeus!

Zeus, můj táta!

Poslouchej mě.

Pokud Androcles je naživu, - pokud tě můžu o něco poprosit,

dovol mi, abych ho ještě jednou mohl vidět.

Prosím, pomoz mu. Zachraň ho.

Zeus, můj otec!

Zabij mě! Zabij mě, prosím tě!

Není žádný důvod. Nebudu ti ublížit.

Skoncuj to trápení! Zabij mě!

Kdo to je? Co za Bůh tě zde uvěznil?

Utíkej, cizinec, utíkej!

Ale kdo tě tady uvěznil?

Je člověk jako ty, ale může se přeměnit na vodu

hada, může si vzít všechny tvary.

Vzduch, který dýcháme, země, po které chodíme.

Jdi pryč! Nikdo neví, pod jakou podobou se objeví

- Co je to za monstrum? - Proteus.

Utíkej! Utíkej! To je on!

Využij dobrou radu a odjeď pryč.

Netoleruji cizince na svém ostrově.

Pokud neodejdeš, zemřeš.

- Jsem zachráněná. - Ano, Proteus zemřel.

To je jeho krev.

Na tomto ostrově, mezi těmito kameny

mučil své oběti.

- Ale tomu je konec. - Ty tomu věříš?

To můj lid mě dal za oběť,

aby zachránil naši zemi.

Jeho zabitím, jsi jednal proti vůli bohů.

Ne, bez pomoci bohů jsem

nemohl zabít to monstrum.

Rozhodli se nám pomoci.

To je můj domov! Atlantida!

Dnes je svátek Uránu.

Královna je v chrámu, účastní se posvátného obřadu.

Ne, není můj syn, ne!

Děti jsou určeny jako oběť pro

Urána a jsou vedeny na Svatou Horu.

Antinea, je mi líto, že naruším obřad,

ale mlhy, které chránily naši zemi, zmizely.

Byl jsem v horách.

Nic teď nechrání Atlantidu před zraky smrtelníků.

Uran nás opustil. Tímto způsobem se nás dotýká jeho hněv.

Slyšíte ten to zvuk přicházející z hor?

Je třeba více obětí pro Proteuse.

Ne, Proteus nepotřebuje žádné další lidské obětíi.

Co tím myslíš? Kdo jsi?

Jsem Hercules z Théb

a můj otec Zeus mě sem přivedl.

Nechte ho na pokoji.

Zatím žádný smrtelník nezanechal

stopu nohou na zemi Atlantidy.

Proč jsi sem přišel?

Jakým právem stahuješ na

nás hněv našich božstev?

Nectím bohy špatná a vždy jsem proti,

když lidé dávají své bratry za oběť aby

uspokojili jejich žízeň po krvi a smrti.

To je důvod, proč jsem zabil Proteus.

Proto jsem zachránil dívku před zuřivostí to ho to monstra.

Klameš.

Matka...

odpusťte mi.

Proč to ticho?

Zachránil jsem tvou dceru, a nevidím radost ve tvých očích.

Udělal jsi největší svatokrádež.

Zabil jsi sluhu Urána: Proteuse.

A v okamžiku jeho smrti byly rozptýleny mlhy chránící Atlantidu.

Co takhle ukrývá Atlantida, že se ukrývá před lidským zrakem?

Proč jsi přišel na Atlantidu, Hercules z Théb?

Abych vrátil Ilsmenu matce.

Pokud by bohové měli něco proti tomu, nebyl bych tady.

Nepomohly by mi zabít Proteuse.

Možná máš pravdu, možná se mýlíš...

Ale pokud jsi udělal chybu, bude ji třeba napravit.

Pojď sem, moje dcero.

Jsem ráda, že jsi zpátky. Můžu tě jen požádat o odpuštění.

Poděkovat mužovi který tě osvobodil.

Neděkuj mi.

Osud mě sem přivedl, hledám přítele.

Takže moje dcera měla víc štěstí, než tvůj přítel,

kterého jsi hledal v této zemi.

Žádný smrtelník netrefil na ten to ostrov.

Můj přítel Androcles během bouře zmizel.

Já vím, že je naživu, ale je v nebezpečí.

Pokud by tvůj přítel byl tady, věděli bychom o tom.

Nemůžu nic udělat, jen ti

poděkovat za zachránu mé dcery.

Ale teď slavíme tvé vítězství nad Proteusem.

A vezměme to jako dobré znamení.

Přijmi tedy moji pohostinnost.

Řekni si vše, co potřebuješ ke svému odpočinku.

Matka...

mám pocit, že jsem se probudila z noční můry.

Cela jsem se třásla při pomyšlení na smrt, která mě čeká.

Miluji tě. Více než kdy jindy.

Samozřejmě chápu jak se cítíš, dcero moje.

Pokud by tě však Hercules nezachránil,

potkal by tě méně krutý osud.

Méně krutý? O čem to mluvíš?

Když se postavil nad tebe Proteus, moc jsem trpěla.

Nebylo třeba obětovat královninu dceru

aby se spokojila krutost toho monstra.

Jsi dcera Antinei. Moje dcera...

A když jsem tě poslala k smrti, tak ne bez důvodu.

Ale...

nerozumím.

Tvůj osud je spojen s mým tak, jak je můj osud svázán

z mým královstvím.

Nikdy jsem ti neřekla pravdu, protože pro tebe smrt

a pravda jsou jedno a totéž. Nic to nemůže změnit.

Říká se, že v den, ve kterém má můj potomek

přežije, bude Atlantida zničena.

Ale já... nevím...

Musíš zemřiít.

Ne...ne..

Já nechci zemířít!

Vezměte ji odsud!

Ne, já nechci umřít!

Androkles!

Androkles, počkej!

Androkles, proč...?

- To není nemožné. - Co je nemožné?

Tento muž. Vypadal jako Androcles.

Androcles? Nerozumím.

Já to taky nechápu.

Byl jsem si jistý, že jsem viděl mého přítele.

Ale teď...

Já nezpochybňuji tvá slova, ale...

Myslíš si, že se mi to zdálo? Také jsem měl dojem, že se mi to zdá.

Ne, naše touhy klamat nás na scestí.

Touha po blízké osobě udělá

to, že ji vidíme, tam kde není.

Ano, máš asi pravdu.

Musíš být unavený po dlouhé cestě.

Na cestě jsi viděl jen smrt a bolest.

Po odpočinku, začneš vidět věci v jasnějším světle.

Vstávej, někdo sem jede na koních!

Nech mě na pokoji.

Konečně kousek země. Chci spát.

Vstávej! Přicházejí, je s nimi I žena.

- Může být ohrožena. - Zena!

Přivážeme ji sem. Musíme počkat do soumraku.

Proč do soumraku?

Příkaz Antinei.

Za soumraku ji shodíme ze skály.

Nedívej se tak na mě. To je tvoje matka tě chce zabít.

Kdyby to zaleželo na mně...

Co zamýšlíš?

Musíme osvobodit tuto ženu. Necháme ji zemřít?

Ale já nemám chuť zemřít, abych ji zachránil.

Skrč sai!

- Je jich zde víc? - Ne, jeden utekl.

Rychle, děvče!

Odvahu, nebezpečí pominulo. Jsi pod naší ochranou.

Je to zbytečné.

- Proč? - Budem mě hledat.

Nemám na vyjmutí. Musím zemřít.

Nerozumím. Kdo tě chce zabít?

- Co je to za zemi? - Mělo pohostinný, zbytek je ticho.

Utíkejte co nejdál. Protože vás také zabiju.

Tak jak asi už zabili I Herkulese.

Herculese ? Hercules je tady?

- Znáte ho? - To je můj táta.

Neboj se. Pokud je tady, všechno bude v pořádku.

U nás v Řecku máme více tanečnic než kouzelníků.

To není magie. To je příroda sama.

Nam v Atlantidě se podařilo

donutit přírodu aby sloužila nám.

Mně se příroda líbí, taková aka je.

Divoká a sladká zároveň. Krutá a velkorysá.

Možná pro to, že tvá síla a odvaha

udělali, že se nebojíš tajemství vesmíru.

Nerozumím. A ty máš z nich strach?

Možná.

Proč odcházíš Hercules? Zůstaň se mnou.

- Nelíbí se ti moje společnost? - Musím najít Androclese.

Nenajdu klid, dokud nezjistím kde je.

Pravděpodobně zemřel a

jeho tělo pohltily hlubiny moře.

Rád bych s tebou zůstal, ale musím jít.

Škoda.

Pokud chceš, vezmi si jednou z mých lodí a pokračuj v hledání.

Ale pod jednou podmínkou. Slib mi, že se vrátíš.

Vrátím se, slibuji.

Androklesie!

Nenávidím tě! Nenávidím tě!

Proč jsi přišel na Atlantidu?

Co od nás chceš?

Co tím myslíš, Androklesi? Zbláznil ses?

To ty jsi blázen, pokud si myslíš, že se ti podaří pokořit Atlantidu

jen silou svých bezmocných svalů.

Můžeš mě zabít, ale ona tě zničí!

Zničila všechny podobné tobě.

Všechny, kteří zpochybňují její autoritu a moc.

Vzdej se vší naděje.

- Poslouchej mě. - Ne. Ty mě poslouchej.

Zemřeš...

zemřeš jako všichni Řekové, tající v moři krve

co zaplaví vaši zemi.

Oheň rozzáří nebe na znamení našeho vítězství.

A vaše chrámy změní se na ruiny opuštěné bohy.

Velký Bůh přijde přímo z temnoty...

Uran převezme nebesku vládu.

Nerouhej!

Promiň, nechtěla jsem...

Proč jsi Ihala ?

Proč jsi mi neřekla, že je tady Androcles?

Také jsi byl občas podezřelý.

Kdo ví, co všechno špatné mi nyní v duchu připisuješ.

Možná si dal oklamat vizí jeho

nemocné mysli.

Věřím v to, co vidím a cítím! Nepopiírej, že jsi mi Ihala!

Řekla jsem, že Androcles se nikdy neobjevil na Atlantidě.

Ale opravdu jsi ho poznal v tomto šílenci?

Zda tvůj přítel by se odvážil zvednout ruku na tebe ?

- Ale proč jsi mi to neřekla? - Chtěla jsem ti ušetřit utrpení.

Androcles se obětoval za tebe.

Nevím, jestli jsem dobře chovala umožnit

mu takto žít, napůl mrtvému.

Ne, udělala jsi dobře, že jsi ho nechala žít.

A odpusť mi, že jsem příliš podlehl emocím.

Vezměte ho a ošetřete ho.

Neboj se.

Pokud zůstaneš, možná se nám ho podaří uzdravit.

A to přece chceš.

Napij se vína, pomůže ti uklidnit nervy.

Když se zítra probudíš zůstaneš s námi

tak dlouho, jak budeš chtít. Možná až do konce života.

Byli to cizinci.

Žádný obyvatel Atlantidy by se neodvážil nás napadnout.

A co ti dva muži, kterým si umožnil uniknout?

Pokud mi dáte více lidí, nebudou moci uniknout.

Zatknu je. Ujišťuji vás, že něco takového

se stalo poprvé a naposledy.

Máš pravdu. Naposledy.

Ne! Ne! Nechte mě být!

Nechte mě na pokoji!

Ne! Ne! Pusťte mě! Nechte mě na pokoji!

Nechte mě na pokoji!

Antinea. Musíme se ho zbavit. Ztracíme nad ním kontrolu.

- Stal se nebezpečný. - Nebezpečný pro koho?

Pro Atlantidu.

Já jsem královna Atlantidy a já rozhoduji o životě a smrti.

Otevřete!

Chudák Androklesie.

Jsi příliš slabý na to, abys nesl břemeno svých povinností.

Ne jsi hoden trůnu, který ti připadl.

Hercules!

Vezměte ho do údolí a nechte ho zemřít jako všechny slabé lidi.

Najděte Ismenu a zabijte ji! Zabijte ji!

Nemohl utéct tudy. Mříže jsou neporušené.

Tak kde je? Nemohl se rozplynout.

Zkontrolujte všechno! Najděte ho!

Vojáci!

Mají Androclese! Pojďme!

Zbláznil ses? Proti tolika vojákům!

Chci jen jít za nimi! Zjistit, kde ho vedou!

Přicházejí další!

- Ubližila sis? - Ne.

To byl Hercules!

Hercules! Hercules!

Velitel hlídá! Stát!

- Přinesli jste nám dalšího klienta? - Ano, to ho to jednoho.

Přineste ho.

Musíme nakrmit ty bastardy!

Hercules! Hercules, tady jsem!

Zeusi, ať je pochvalený. Myslel jsem, že jsi zemřel na lodi.

Také jsme si mysleli, že jsi mrtvý.

Ale když llus zachránil tu dívku...

llus? A kde se tady vzal?

Byl s námi na lodi. Nezlob se.

Llusie, co chceš dělat?

Ne, je jich až tak moc.

Pokud se nám podaří osvobodit tyto lidi můžeme se vypořádat s vojáky.

Ale jak?

Ve spodní části jsou palisády. Musíme je zbourat.

To je to, co chceš udělat, je čistá absurd it a.

I když se tam dostaneš tak budeš okamžitě zatčen.

Raději se schovejme.

Když mě můj táta najde skrývat

se se ženou dostanu výprask.

Nejprve, musím udělat něco mimořádného,

a pak se schováme.

Pojďte rychle! Boří se palisáda!

Dejte si pozor! Přicházejí vojáci!

Otec Zeus, děkuji. Žije.

Zničili ohradu! Všichni utekli!

Osvobodili je cizinci!

Vojáci ! Vpřed!

Odvahu!

Vidíš ty rány na našem těle a na tváři?

Antinea nás pro malomocenství, odsoudila k smrti.

Jen naděje nás držela při životě.

Bláznivá naděje, že můžeme utéct.

- Proč to udělala? - Chtěla vytvořit novou rasu.

Tam na vrcholu svaté hory je kámen

který má sílu transformovat lidi.

- Transformace ? Co tím myslíš? Já nevím.

Já vím jen to, že zemřeme.

Každý rok, Antineine stráže tam přivedou děti

aby je prověřila tajemná moc kamene.

Některé se zdají být odolné vůči němu. Jiné ne.

Takže děti, které jsem viděl.

Sami jsme byli jednou takové děti.

Před mnoha lety. Podívej se nyní na nás.

Nikdo neví, co se stalo s těmi, které neodolaly.

Nikdo neviděl ty, kteří přežili malomocenství.

Říkají, že se změnily v nadpřirozené bytosti.

Velmi silné, neporazitelné.

- Jdu do hor. - Je lepší zaútočit na Atlantidu!

Hercules mě pravdu.

Nebudeme svobodní pokud nezničíme magický kámen.

Půjdu s tebou.

Zůstaňte zde a hlídejte Androclese.

Až se vrátím, promluvíme si.

Ano, otče.

Pojďme.

Nepláč. Uvidíš všechno skončí dobře.

Poplavíme se do Řecka. Tam je jinak.

V tomto ročním období je tam krásně.

Mladí lidé myslí, jen na lásku.

Cizinec, oni chtějí vyrazit na Atlantidu!

Zbláznili jste se? Stůjte! Neslyšeli jste, co říkal můj táta?!

Jsme mu vděční, ale ne může nám vydávat rozkazy.

Nezastaví nás od pomsty.

Pokud se bojíš, zůstaň tady a poslouchej svého otce.

Musím je zastavit. Postarejte se o lsmene a Androcles.

Lucie!

Toto je zdrojem dobra a zla!

Tam, v hloubce je kámen, který dává sílu nebo smrt.

Nevěříš mi?

Myslíš si, že jsem blázen? Po tom všem, co jsem prošel?

Blázen, že jo?

E síla ||d| a věci,

transformuje těla a ovlivňuje mysl!

W Nevěříš, že ten to kámen dřímá všechny

špatné mocnosti to ho to světa!

Toto je kámen světla, ale I smrti!

Byl odsouzen. Jeho utrpení skončilo.

Ozářilo ho jasné světlo a zmizel.

Světlo není vždy dává život.

Kdo jsi, kněze?

Roky nepoznamenaly tvou tvář, ani čas tvé oči.

Před mnoha lety, než Zeus, tvůj otec,

převzal vládu nad světem a lidmi, jiný bůh

stejně silný a všemocný, vládl na Olympu.

Uran.

Ale zrazen vlastními dětmi, musel Uran utéct do nicoty.

Krev tekla z jeho ran do moře a zde absorbovaly vlny.

Jen jedna kapka spadla na zem.

Na opuštěný ostrov uprostřed moře.

Tam spadla drahocenná krev Uranu.

A krev ztuhla do kamene.

Kámen života, který dává světlo a tmu.

Život a smrt.

Královna Antinea, se rozhodla využít sílu kamene.

Uběhly roky, roky přinášení oběti a smrti.

A teď Antinea stáhla na sebe prokletí Urána aby se

pomocí kamene, stala neporazitelná, ničit lidi a bohy.

Ty jsi kněz. Jak můžeš mluvit o smrti a ničení?

Jsem poslední kněz Urána.

Hlídám poslední kapku jeho krve, hlídám jeho památku.

Uran byl bůh nebe, ne pomsty.

Pokud to, co říkáš je pravda, musím zničit kámen a zabránit zlu.

Nikdo nemůže zničit krev Uranu.

Nikdo v tomto světě.

Jen jedna síla, která je nad námi

se může dotknout kamene a zničit jej.

Řekni mi tajemství této moci.

Jen ten, kdo má moc větší než kámen

Povím ti tajemství smrti Uránu.

Vezmi Toto železo Hercules a dokaž svou sílu.

Zeusi, otec můj vyslechni mě.

Nechci to dělat s pýchy a ty to víš.

Ale obměkčit srdce

z kamene a slitování.

Zachytit slzy z očí tvrdých jako neopracovaný Krystal.

Neopouštěj mě v tuto chvíli.

Poslouchej mě, Hercules z Théb.

Jen slunce může zničit krev Uranu.

Když muž rozdrtí skálu

a sluneční paprsek se dotkne kamene,

přijde konec Antinei a konec Atlantidy

se všemi jejími obyvateli.

Díky, ale nechci tvou radu. Porazím Antineau,

bez zničení Atlantidy a jejích obyvatel.

Ukončím její vládu s pomocí mých přátel.

Kde je můj syn? Kde je Androcles?

Tvůj syn je naživu. Neboj se, Herculesi.

Je v bezpečí.

Proč jsi to udělala? Kde je? Proč si ho zachránila?

Udělal jsem to pro tebe, Hercules. Poslouchej mě.

Mohla jsem zabít tvého syna a tvé přátele.

Mohla jsem říct, aby tě zabili.

Mohla bych to udělat.

Tak mi to moji poradci navrhli.

Ale nedala jsem k tomu souhlas.

Chci, abys žil, protože tě miluji.

Pokud chceš, můžeš po mém boku dobýt celý svět.

Všichni lidé na světě mě uznají jako královnu

a budou mě milovat, jako svého jediného boha.

Miluj mě a budeš vládnout nad lidmi a bohy.

A jakou zbraní chceš dobýt ten svůj svět?

S mými vojáky, jejichž silé neoddolá

nikdo na světě.

Nová rasa, zrozená z krve Uranu.

Chyť ten to stůl Hercules a hoď ho tak daleko, jak vladeš.

S mou novou rasou, ovládnu celý svět.

S tebou po mém boku.

Jsi blázen, ale já ukončím to tvé šílenství.

Otče!

Lucie!

Otče!

Proč nepočkal na můj návrat?

Měl jsi pravdu, ale oni chtěli zaútočit na město.

Dělal jsem všechno, co bylo v silách, ale nemohl jsem.

- Kde jsou ostatní? - Já nevím.

Timoteoi je v bezpečí z llsmene a Androclesem.

Musí být v bezpečí.

Ohlušil mě jeden z vojáků.

Když jsem se probudil, byl jsem už tady.

Jsou příliš silné pro nás.

Otče, podívej!

Teď už chápu. Toto místo poznávám.

To z této mlhy mě Androcles volal na pomoc.

To tady ztratil veškerou svou moudrost a paměť.

A to Antinea nyní připravuje pro nás.

Dej pozor!

Tato galerie vede do chrámu. Odtud se dostaneš k moři.

Najdi loď a ujdi.

- Co bude s tebou? - Setkáme se, pokud to zvládnu.

Možná tě vidím naposledy.

Postarej se o matku.

Zjistil, že jsme utekli. Utíkej!

Na koně!

Dolů s koní, následujte mě!

Rychle, za mnou!

- Pomoc! - To jsem já!

Llus!

Jsem to pořád já, ty hlupáku!

- Kde je lsmena? - Vzali ji z Androclesem.

Snažil jsem se je zastavit. Vrhl jsem na vojáky.

Bojoval jsem jako lev. Nepočítal jsem kolik, bylo mrtvých.

- Přiznej se, že jsi zdrhl. - Ano.

Kde jsou teď?

Na lodi, která nese oběť bohem moře.

Chystá se zapálit loď a vydat ji větru.

Musíme se do stat na palubu této lodi.

- Cože? - Kříč.

Mám křičet?

- Pros o pomoc! - Zbláznil ses?

— —

Pusť mě! Pomoc! Tento muž je šílený!

VrÓv - Kříč. - Dobře! Pomoc!

Pusť mě!

Chytil jsem vězně. Můžete zvednout kotvu.

- Nebyl| dán žádný signál. - Já tady dávám rozkazy.

Rychle!

Nekřič, Ismena. To jsem já, Ilusi.

- Iluse! - Potichu.

- Ale ty křič. - Pomoc!

Slunce nevydrží v klidu, Hercules.

A tam kde je nyní stín bude brzy světlo.

Opusť Toto místo . Smrt si tě nenapsala.

Brzy se loď ocitne v plamenech

a mořské vlny, nasycené, nebude hledat nové oběti.

To umožnií našim bojovníkům přechod přes moře.

Signál. Půjdu dolů a přinesu oheň.

Co to děláš? Jdi pryč!

Co to děláš?

Iluse!

Rozvíš Timoteoa.

Pojďme!

Podívejte se, Hercules!

Hercules!

Co se děje? Co je to za loď? Kam jedeme?

Na nic se nepamatuješ?

Byla bouře. Spadl jsem do moře.

Křičel jsem na vás.

Potom jsem narazil na skálu a to je vše, co si pamatuji.

- Nevíš, co jsi tímto způsobem vykonal? - Co jsem provedl?

Osvobodil si Řecko.

Na břehu jsem umístnil dva sloupy.

Ať lidem slouží jako varování, než se

pustí do neznáma a nenarušují vůli bohů.