Original subtitles

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

POLICIE

-Dobré ráno. -Prosím.

Jsem inspektor Guerrieri. Jak to jde?

Stále hledáme lebku. Jak vidíte, je to tu těžké.

Šli na to s bagrem.

Prý jste taky našli náramek.

Ano, taky lidské kosti, poslali jsme je na soudní.

-Díky. -Za málo.

Vzhledem ke stávce pozemního personálu

může nakládka a vykládka zavazadel nabrat zpoždění.

Omlouváme se.

UŽ TOHO BYLO PŘÍLIŠ

Vzhledem ke stávce pozemního personálu

může nakládka a vykládka zavazadel nabrat zpoždění.

Omlouváme se.

-Pardon, uletí mi to! -Co to děláte?

Omlouvám se!

Ostraha!

Takže vy jste byl...

-Ano. -A co jste viděl?

Nic.

Tady? Díky.

-Dobré ráno. -Ahoj.

-Carlo! -Tebe jsem hledal.

-Jak se máš? Nezměnil ses. -Dobře. Co ty? Dobře.

Jistě. Ani ne.

Santagata říkal, žes povýšil.

Nestěžuju si. Jsem šéf ostrahy.

Líbí se mi tu.

-Fajn! -I když dnešek začal špatně.

-Ošklivá věc. -Jak ji našli?

Nosič vezl zavazadla do úschovny,

jedno spadlo a otevřelo se.

-Co to sakra dělá? -Ten patří ke mně.

-Cože? -Je jeden z mých lidí.

Promiň, nenapadlo by mě...

-To mi povídej! Tak zatím. -Dobře. Zatím.

-Co máme? -Žádný doklad ani krev.

Zkuste na všechno nesahat.

Technici budou zuřit.

-Soprani, jsou pravidla. -Jo.

Neděláme práci jiných a iniciativu vám musíme hlásit.

-Přesně! -Tady je jméno majitele.

To je toho.

-Ahoj, tati. -Ahoj, zlato.

Pořád ten plandavý svetr?

Jo. Líbí se mi.

-Ahoj. -Ahoj.

Je ti líp?

Jo.

-Známe totožnost? -Zatím ne.

Vypadá jako holčička.

-Máme majitele toho kufru. -Dobře.

Vidíte? Nebylo třeba se předvádět tím focením.

Jdeme.

Nechal jste kufr bez dozoru?

Ne, vyloučeno. Mám tam věci na potápění.

Jel jsem na Cozumel.

Je mrtvá?

-Znáte ji? -Ne.

Ale byla ve vašem kufru.

Inspektore?

Sergio, hned přijdu.

-Myslíte, že v tom mám prsty? -Ne, jen klid.

Kufr toho potápěče měl při odbavení 20 kilo.

Dvacet kilo. Takže to neudělal.

Poslal ten kufr a strčil ji tam později?

-Ne. -Ne. To jsem přesně řekl.

Taky mě to napadlo.

-Taky tě to napadlo? -No...

Radši to prověříme.

-Hned na to mrknu. -Díky, Mario.

Ještě takové ráno a půjdu na mateřskou předčasně.

Posaď se.

Tak...

Voláte mámě?

Ne, do baru. Třeba si dáš pivo.

Sakra...

Už potřetí jsi utekla z domu.

Neutekla jsem.

Chvíli jsem byla venku a pak šla pozdravit ségru.

Jsi nezletilá, ano?

Když jsi bez dovolení dvě noci pryč, utekla jsi.

Půjdu domů sama. No tak, pusťte mě.

Ty to nechápeš? Tvoje matka nahlásila tvé zmizení

a my jsme tě našli. Takže...?

Můžu si dát horkou čokoládu?

-Muzo, pomůžeš mi s ní? -Ani na záchod?

Tohle prověř. Carlo to nutně potřebuje.

Já mám jinou práci.

Dobře.

-Pošlete je k dopravníkům. -Jo.

Jak se může odchozí kufr ocitnout na příchozím pásu?

Při stávce je možné cokoliv.

Fungují kamery ve třídírně zavazadel?

Ty snad nestávkují.

Aspoň někdo!

Dá se dostat do třídírny zavazadel z odletů?

Teoreticky jo, ale musíš znát letiště.

Potřebujeme záznamy za 24 hodin.

Možná tu ženu zachytíme živou.

Hlavně chci znát všechny východy

včetně těch nouzových.

Chováš se tak i při výsleších?

Dám ti seznam východů a plány podlaží.

Prohlédnout je vám potrvá věčnost, ale dostanete je.

-Ahoj. -Ahoj.

-Hledám tátu. -Šel něco prověřit.

Uškrtilo ji něco hladkého a tenkého.

Možná elektrický kabel.

Podle prvního ohledání má pohmožděná obě zápěstí.

Možná se bránila a vrah ji znehybnil.

-Čas? -Včera mezi 19.00 a 22.00.

Víc zatím nevím.

-Děkuju. -Není zač.

Tvůj táta s tím svetrem nelže.

Na tom jediném se shodneme.

Fajn. Ráda vám pomáhám budovat vztah.

Ahoj.

Mrkněte na záznam příjezdu letu z Kyjeva.

-Dobře. -Našels něco?

Jo. Kufr v popelnici. Je tam jméno:

Irina Kolestovová. Je na seznamu cestujících z Kyjeva.

Repolová ji identifikovala. Mám fotku.

Zkusíme ji najít.

Chci vědět, jestli přijela sama, nebo s někým.

Irina Kolestovová, 27 let, z Kyjeva.

Dorazila letem ve 20.05,

cestovala sama a nemá vazby na podsvětí.

Poprvé byla v Itálii v roce 2010.

Byla servírka a tlumočnice a překladatelka

ve firmě Parisi Trading,

která dělá import a export. Byla legálně zaměstnaná.

V březnu 2013

podala výpověď a v říjnu se vrátila domů.

Teď byla třikrát čtyřikrát v Římě,

ale vždy jen na dva tři dny.

-Je i na jiných kamerách? -Ne. Ale to ještě prověříme.

Tohle je její poslední záznam zaživa.

Jedná se o ženské tělo

ve věku mezi 25 a 30.

Je tu tvoje matka.

Už tě tu nechci vidět, jo?

Ahoj.

Zase utekla.

Dobře. Co ty hovory?

Cantabella na tom dělá, ale operátor je ukrajinský. Potrvá to.

Je tu něco zvláštního.

Mezi její výpovědí a návratem do Kyjeva je prázdno.

Jak to myslíš?

Nic kromě zprávy od karabiniérů.

Jaké zprávy?

Karabiniéři ji zastavili 23. srpna

na zátarasu v Sacrofanu.

-Vše v pořádku. -Auto bylo její?

Jo, zjišťuju, zda ho prodala, nebo dala do šrotu.

Pátrej dál a informuj kolegy v Sacrofanu.

Nevidělas Muza?

Ráno tu byl a říkal, že má práci. A zmizel.

Jak vypadal?

Divně.

Jako poslední dobou.

Exkoriovaná rýha kolem krku.

V ukrajinštině to znamená "Sbohem, lásko".

Pokud je její láska Ukrajinec, Interpol by ho měl najít.

Díky.

-Pátrání hotové? -Jo. Začala jsem se záznamy.

Děkuju.

Našel jsem otce.

Pracuje na stavbě ve Frosinone.

Musela ho přijet navštívit.

Teď možná. Předtím ne, protože on je v Itálii rok.

Ano. V pořádku.

Dobrý den, inspektor Guerrieri.

Malik Soprani.

-Dáte si kávu? -Prosím.

Tudy.

Nevěděl jsem, že přijede.

Po smrti mé ženy se o Irinu starala moje sestra.

Ona nic neprovedla. Nic neudělala.

V kufru vaší dcery jsme našli tyhle hračky.

Nevíte, jestli měla přátele s dětmi?

To nevím.

-Prosím. -Díky.

Možná ji hledal někdo odsud z Itálie.

To těžko. S Itálií skončila.

To bych neřekl. V posledních letech byla párkrát v Římě.

Vážně?

To mi neřekla.

Víte, co dělala před návratem na Ukrajinu?

Když byla v Římě? Byla tlumočnice.

Ano, ale v březnu podala výpověď. A pak?

Nevím. O výpovědi mi nikdy nic neřekla.

Já nevím...

Dobrá.

Vím, co si možná myslíte.

Ale moje dcera byla dobrý člověk.

Nepřijela do Itálie hledat Itala.

Chtěla jen pracovat.

Jen pracovat.

Já chci jen najít toho, kdo jí ublížil.

Nic jiného, věřte mi.

-Na shledanou. -Na shledanou.

Lži, tetování a dva roboti v jejím kufru.

Co si myslíte?

Zítra zajedu tam, kde pracovala.

Chci vědět, proč tak rychle odešla.

-Vyzvednu vás v osm. -Řekl jsem "já", ne "my".

Mám se co učit.

Takže musím být co nejvíc s vámi.

Slyším od vás první chytrou věc.

Cinzie, už musím.

Nepracuj dlouho. Emma bude unavená.

Dokončím tohle video a taky to balím.

Zítra přijdu později. Mám ultrazvuk.

-Dobře. Ozval se Muzo? -Ne. A nezvedá telefon.

Zavolám mu.

-Můžu vám něco říct, Carlo? -Jo.

Když teď Malik patří k nám...

Byl ten hloupý fór s Petroneho stolem vážně nutný?

-S Cantabellou jste se spolčili? -Ne! Já jen...

Když ho tam vidím samotného ve tmě...

Mám špatný pocit.

Zvážím to.

-Jak jsi mě našel? -Tušení.

A GPS v tvém autě trochu pomohla.

Jasně!

Než bych šel příště sem, to se radši zabiju.

Co ti řekli?

Panické záchvaty. Věřil bys tomu?

Já! Nikdy jsem se ničeho nebál.

Strach s tím nesouvisí. To se dá léčit.

Práškama?

Když se to provalí, končím.

Strčí mě do debilního archivu.

Neprovalí se to. Vím to jen já.

Ale musíš se léčit.

Máme novinky z toho staveniště.

-Jaké? -Ty ostatky patří Danilu Boscovi.

Boscovi?

-Jak to víš? -Ten náramek.

Přesně takový nosila Clara.

Nová stopa je náramek

Nechali si je udělat, když byli spolu.

Proto jsi tam jel. Mattaj tě viděl. Tos podělal.

Já vím.

-Hlas to na nevyřešených případech. -Nemůžu.

Celý život před tím chráním Albu. Copak můžu?

Nesmí to o matce zjistit.

Aha.

Dám ti vědět, jak jde vyšetřování.

Zůstane to mezi mnou a Mattajem. Hodně mi dluží.

Cítíš se na to? Zvládneš to?

No tak.

-Albo? -Ahoj. Co tady děláš?

Chci se na něco zeptat.

Jde o uškrcení.

Říkalas, že nejdřív škrtil rukama, pak kabelem. Proč?

-Asi aby to dokončil. -Nebyl dost silný?

O to asi nejde.

Rozdrtil jí hrtan. Není to problém síly.

Možná se na ni nemohl dívat, když umírala.

Do zítřejšího večera

pošlu zprávu.

Příště zavolej. Chytils mě za pochodu.

-Ale chytil. -Jo.

Nezajdeme na drink?

Trochu pokecáme.

Dnes nemůžu. Jdu pozdě.

Doufám, že nenastartuje.

Promiň.

Líbí se mi, když odemykáš dveře.

-Proč? -Nevím. Je to takové rodinné.

Co kdybychom šli na pláž?

Co se děje?

Kdyby kamarád v minulosti něco hodně podělal...

A dnes, aby to nevyšlo najevo,

to chtěl zopakovat, co bys mu řekla?

Jak dávno?

Hodně dávno.

-A stále je na tenkém ledě? -Myslím, že jo.

Řekla bych mu, ať to pečlivě zváží.

Možná podělat to dnes je horší než včera.

Dobře?

Nech to, mami. Udělám to zítra.

-Ne! -Tys vařila.

Vařila... Spíš kouzlila, vzhledem k prázdné ledničce.

Běž.

-Sedneme si na chvíli? -Jo.

-Všechno v pořádku? -Jo.

Já jen... Jak jsi mi řekl, na co sis vzpomněl,

trochu jsem zapátrala.

Proč?

Pojď sem.

Protože existovala šance, že našli tělo.

Nevím...

Měl bys tak aspoň místo,

kde bys ji navštívil.

Ale bohužel nemáš.

Zemřela, aby mě zachránila.

Zemřela, abys mohl žít.

Na to nikdy nezapomeň.

-Zazvoňte vy. -Proč?

Bude to lepší. Je tam kamera.

No tak, zazvoňte.

Teď už i zvoníte? Nic nepotřebujeme, díky.

Policie. A tohle je kolega.

Jdeme za doktorem Parisim. Otevřete.

Ano. Pojďte dál.

Nechci zdržovat, tak přejdu k věci.

Irina Kolestovová tu pracovala do března 2013.

Pak dala výpověď. Proč?

To nevím. Asi si našla něco lepšího.

Pokud ji hledáte, řekněte mi důvod.

Nehledáme. Našli jsme ji.

Uškrcenou a nacpanou do kufru jako hadr.

Kdy jste se poznali?

Pracovala

v nedalekém baru.

Byla milá, rozhodná... Přišlo mi škoda, aby byla servírka.

-A stali jste se milenci. -Ne!

-Tak to není. -Vaše reakce mluví o opaku.

Když jsem jí nabídl práci, ještě mezi námi nic nebylo...

Jak dlouho jste měli poměr?

-Přes rok. -Proč to skončilo?

Protože otěhotněla.

Byl jsem čerstvě ženatý. Znáte to.

Ne, neznáme. Vysvětlete nám to.

Chtěl jsem interrupci.

Ale postaral jsem se o to.

Objednal jsem ji na kliniku Sant'Ennio. Zaplatil to.

Chtěl jsem jít s ní, ale nechtěla.

Co bylo pak?

V den toho zákroku přišla sem...

Předala mi potvrzení a fakturu.

A řekla: "Tady. Můžeš si to odečíst z daní."

Vzala si věci a odešla.

Od té doby jste ji neviděl, ani o ní neslyšel?

Ne.

Tak děkujeme. To je zatím vše.

-Na shledanou. -Promiňte...

Co bude teď?

Moje žena nic neví. Nechci...

Na shledanou.

-Moc mluvil. -Byl rozrušený.

Stejně to nesedí.

Už jsem ho někde viděl.

Paní doktorko, můžete?

Mám pochybnost.

Spíš podezření.

Podíváme se.

Víš, že ta holka jezdila do Itálie jen v září?

Vždycky mezi 24. a 29.

Teď je to jinak. Není září.

Je to jinak, protože je mrtvá.

-Je to těžké? -Myslíš břicho?

Jo, trochu.

Jdu to okopírovat.

-Řekneme Carlovi o tom září. -Jo.

Musím sjet ty záznamy.

Poproste Repolovou o počítač.

-Cinzie? Můžu k tobě na počítač? -Jo.

-Ahoj, Cinzie. -Ahoj.

-Lisi! -Carlo.

-To už je doba. Jak se máš? -Unaveně.

Další výcvik, kurz přežití. A ty?

Pořád stejně.

Santagata ti dal na rozloučenou černocha.

-Co na něj říkáš? -Vidíš. Je to hodný kluk.

-Hodně štěstí. -Měj se.

-Tady jsem ho viděl! -Klid.

Irina nedorazila, ale Parisi na ni čekal.

-Máme ty hovory z Ukrajiny? -Ještě ne.

-Mám je popohnat? -Ne, zpomalit.

Pokud spolu mluvili, bude to i v Parisiho výpisu.

-Teď máme důvod si to vyžádat. -Jo.

Jdu na to.

-Ahoj, Albo. -Ahoj. Máš chvíli?

Někdy si lidi tetováním zakrývají jizvy po operaci.

Tady jde o jizvu po císařském řezu.

Nemáme záznam, že by měla děti.

Měla císařský řez. To se nedá z těla smazat.

Kdy to podstoupila?

Přesně ti to neřeknu, ale ta jizva je stará několik let.

Z Itálie odjela v roce 2013,

tak zjistíme, jestli to bylo tady nebo na Ukrajině.

Pět hovorů.

S Parisim si volali pětkrát za poslední týden.

Třikrát ona z Kyjeva, zbytek Parisi.

Ten poslední byl

v den vraždy ve 20.15, ale bez odpovědi.

Ano. Věděl jsem, že přijede, jel jsem pro ni.

Ale nepřijela. Aspoň jsem ji neviděl, přísahám.

Už jste dost lhal. Těžko vám věřit.

Říkám vážně pravdu. Dokonce jsem jí volal, hledal ji.

-Ověřte si to. -To jste mohl udělat jako alibi.

Jaké alibi? Přísahám!

Už jste přiznal lhaní. Nemáte co ztratit.

Setkával jste se s Irinou, když dřív jezdila do Itálie?

Mám malý byt.

Obvykle tam spala. Teď taky.

-Takže to mezi vámi neskončilo? -Ne! Už nějakou dobu jo!

Chtěla to říct mé ženě! Byl konec.

Tak proč teda jezdila do Itálie?

Nevím. To mi nikdy neřekla.

Věděl jste, že Irina má dítě?

Dítě?

-Dítě. -Ne.

To mi nikdy neřekla.

To potvrzení o interrupci už asi nemáte.

Jistěže ne.

Proč bych si to nechával?

Chci datum zákroku a jméno chirurga.

Snad jste to nezapomněl.

KLINIKA SANT'ENNIO

-Cinzie? -Otec Iriny vylučuje těhotenství.

Rozumím...

-Je si jistý? -Aspoň to tvrdí.

Fajn, řeknu mu to.

Rád vidím, že se máte dobře.

-Díky, inspektore. -Mějte se.

Kdo je to?

Před časem jsem ho zatknul. Teď tu pracuje.

Volala Repolová. Podle otce nebyla Irina po návratu z Itálie těhotná.

Rodina to vždycky ví jako poslední.

Ale tady je to jinak.

Irina se vrátila do Kyjeva nemocná.

Hodně zhubla. Proto ji kontrolovali.

Možná brali její poporodní zhubnutí jako depresi...

Možná. To by sedělo.

Jdeme za doktorkou Palardiovou.

Tady. Irina Kolestovová. Je tu všechno.

Testy, ultrazvuky,

potvrzení o interrupci.

-Prosím. -Děkujeme.

Mohu znát důvod vaší návštěvy?

Tu ženu bohužel uškrtili a zavřeli do kufru.

To je ona? Viděla jsem to ve zprávách, ale nespojila si to s ní.

Ten zákrok byl před pěti lety.

Musíme zjistit, jak porodila před odjezdem z Itálie v říjnu,

-když v březnu byla na interrupci. -To nelze.

To je prostě nemožné.

A přesto porodila.

Pitva odhalila císařský řez.

Tak k tomu muselo dojít po interrupci.

To načasování, jak jste řekli, není možné.

POTVRZENÍ O INTERRUPCI

Vím, že se nepletu.

Pokud její otec nelže, je jen jediná možnost.

To potvrzení je falešné.

-Takže žádná interrupce. -Přesně.

Pak je Parisi otcem.

Ano, ale neměl to vědět.

Musíme zjistit, co se stalo s dítětem.

Carlo, jaký jsi měl dojem z doktorky Palardiové?

Žádný. A to mi přijde podezřelé.

-Tobě je všechno podezřelé. -To potvrzuju!

Takže...

Ta teorie je zajímavá, ale jsou tam "co když".

Hlavně žádné rozbroje s klinikou jako Sant'Ennio.

Přineste toho víc a uvidíme.

Dobře.

Jdeme.

A ty ho necháš.

Nechám ho mluvit.

-Nezakoukal se do Alby? -Ahoj.

Vymlátil bych z něj duši, kdyby...

Nevtipkuj. Není to vtipný.

Cantabello, pojď se mnou. Dáme si kávu.

-Díky, už jsem měl. -Pojď.

Dám ti speciální úkol.

Co mám udělat?

-S Malikem jste kámoši, viď? -Jo.

Chci vědět, když bude mluvit s Albou.

Když se podívá na Albu.

Když jen pomyslí na Albu.

-A když jí napíše? -To taky.

Jasné?

Vadí, že je černoch?

-Nazval mě rasistou. -Cože?

-To jsem neřekl. -Jak si...

Carlo?

Znovu jsem sjela ty záznamy.

Jestli někdo zastavil Irinu, než vyšla, tak duch.

Musí tam být slepé místo. Parisi čekal venku.

Musela mít důvod změnit cestu.

Zjistíme, co dělala mezi březnem a říjnem.

Cantabello, najdi toho policistu, který ji v srpnu zastavil.

Pohyb. Rychle!

-Kávu. -Černou?

To není vtipný.

Vzpomínám si.

To jsem začínal.

Nastoupil jsem v Sacrofanu.

-Co ta žena dělala v Sacrofanu? -Jsou to čtyři roky!

Vím, že se třásla strachy. Myslela, že ji zatknu.

V jejím stavu... Pustil jsem ji.

V jakém stavu?

Takové břicho. Musela rodit za pár dní.

Dobře. To je vše.

-Děkujeme. -Díky. Moc jste pomohl.

Moje povinnost.

Nashle.

Máme pro Santagatu ten důkaz.

Doktorka Palardiová lhala. Žádná interrupce se nekonala.

-Sebereme ji. -Ne.

Chceme přece vědět, komu to dítě prodali.

Mami!

Mami!

Ne!

Ne!

-Dobrá práce. -Díky.

Rychle. Brzy tu budou sestry.

-Kombinézu mám uvnitř. -Dobře.

Nečekal jsem, že budu hlídat.

To mi povídejte!

Po vás.

PRÁDELNA

KANCELÁŘ OSTRAHY

VÝDEJ ZAVAZADEL

VEDOUCÍ KANCELÁŘE

Sakra...

-Haló? -Carlo?

Asi vím, kdo ji zabil.

Já taky. A taky vím, kde je to dítě.

Pojď, jdeme pozdě. Máš svačinu?

Honem!

Dobré ráno.

Seržantka Cinzia Repolová, policejní stanice Monti.

-Půjdete s námi. -To nechápu.

Kvůli dítěti pojedu s vámi

za mým kolegou.

-Chci mluvit s manželem. -Paní? Poslechněte, prosím.

Sergio?

Tady Guerrieri.

Vím, že jsi doma.

Ani hnout.

Polož to na zem. Pomalu.

Na zem.

Teď jdeme.

Maliku?

Maliku?

Nepodělej to, Sergio. Nepodělej to.

Odejdu se ženou a synem a nikomu se nic nestane.

-Není to váš syn. -Sklapni!

Byls polda. Víš, že je lepší spolupracovat.

-Nevíš, jak jsme trpěli. -Přesně.

Chceš nechat ženu samotnou?

"Vaše žena trpí depresemi." To říkali všichni doktoři.

Měla deprese, protože nemohla mít děti.

-Byla na tom špatně. -Co uděláme, Sergio?

Odložíme zbraně. Hele.

No tak.

Víš, jak tohle končí, Sergio.

Dům je obklíčený.

Dej to pryč.

Cos to sakra udělal?

Palardiovou jsem poznal při vyšetřování.

Zjistil jsem, co udělala na klinice.

Nabídla mi balík peněz za mlčení.

Místo toho jsem ji požádal o dítě a odešel od policie.

Jak Irina zjistila, že máš to dítě?

Vždycky to věděla. Poznali jsme se, když byla těhotná.

Dohoda byla jasná. Po porodu se vrátí domů

a zapomene na nás, dítě... Všechno.

Místo toho se ukázala na jeho druhé narozeniny.

Chtěla ho vidět. Byl jsem proti. Nechtěl jsem to.

To moje žena ustoupila.

Jednou, dvakrát, třikrát!

Co se stalo tentokrát? Chtěla víc peněz?

Víc než to. Chtěla zpátky chlapečka.

Snažil jsem se jí domluvit. Carlo, přísahám.

Ale chtěla ho zpátky za každou cenu. Dokonce jít na policii.

-Byla jeho matka. -To si měla rozmyslet dřív.

Pro něj je matka moje žena.

Jdeme.

Pojďte.

Nastupte.

Přivezli Palardiovou.

O to potěšení se klidně podělím.

Z ní je mi nejvíc nanic.

Mně taky. Jdeme.

Hele... Taky jsem něco udělala.

Měla jsem vám to říct, ale už se stalo.

-O co jde? -Zavolala jsem Parisiho.

Je to jeho syn. Musí vědět, co bude.

Od toho je sociálka, ne?

Jo, ale chtěla jsem, abyste mu to řekl.

Já? Tys mu volala, tak s ním promluv.

A jsi těhotná. Kdo se na to víc hodí?

Ale vy máte otcovský instinkt.

Já mám splašené hormony.

Řekne špatnou věc a ublížím mu.

Udělalas dobře.

Jdeš na rozloučení se Santagatou?

Jo.

Říkal ti, že Petroneho stůl už je volný?

Co? Petrone se nevrátí?

-Je chudák mrtvý. -Není.

Přeložili ho.

-Jak se opovažuješ? -Je tu.

Jsi horší než já.

Prosím.

Je mi to líto.

Ale v mé situaci... Mám malou holčičku.

A se ženou nám to klape. Nechci všechno zničit.

Nemusíte.

Nedokážu ho brát jako syna. Nemějte mi to za zlé.

Syn je něco důležitého.

Pořád se učíte, jak moc.

Za tři dny končí moje dobrodružství u policie.

Co vám mám říct?

Vůbec mi nebudete chybět.

To je vše.

Ale vážně, od vás všech,

i od těch nejmladších...

Othello na tebe pořád zírá. Všimla sis?

-Ne, neřekla bych. -Jasně. Dívá se na mě.

No tak, ber to s radostí. Bav se!

Dal jsem tomu všechno... My všichni.

-A když jsme vyhráli... -Pardon.

...bylo to díky našemu týmovému duchu.

-Víš to jistě? -Jo, znám ho... Myslím.

Děkuju vám ze srdce, i když víte, že žádné nemám.

-To je vše. Děkuju všem! -Promiňte. S dovolením!

Ne, my...

Říkali jsme si, že ti budeme hodně chybět...

-To jistě. -Aspoň doufáme.

Mysleli jsme, že...

No...tohle.

Je krásný. Děkuju.

-Jak se jmenuje? -Rione Monti.

Velmi nápadité.

Děkuju.

Vidíš, že se mu líbí.

Je roztomilý!

Děkuju.

Carlo?

Dali dohromady lebku.

Brzy ji identifikují.

Nechci, aby si spojili Claru s Boscovými kšefty.

Neudělej nějakou blbost.

Udělám, co budu muset.

-Tudy, inspektore. -Díky.

-Který rok? -Zvládnu to sám, díky.

Konečně si můžeme pokecat.

Já za to nemůžu.

-Můžeme? -Přípitek na stanici Monti!

-Gratuluju! -Děkuju.

-Co tu slavíte? -Můj odchod do penze.

-Děkuju. -Na zdraví!

Na zdraví!

-Liso! -Já říkal...

"Stále na stanici. Ještě pracuju, uvidíme se zítra."

Chceš jít do kina?

Jo.

-Dobře. Nachystám se. -Jasně.

Ahoj.

Ahoj.

Řekli jsme, že bude stát za to se zase vidět,

nebo se pletu?

Jo, to jsme řekli.

Taky jsem řekl "žádná překvapení".

Někdy...může být zábava nedodržet slovo,

nemyslíš?