Original subtitles

Mami.

Světím Tě tímto záchranným olejem ve jménu Ježíše Krista našeho Pána

aby jsi mohl mít věčný život.

Amen.

Věříš v Boha, Otce Všemohoucího, stvořitele nebes a země?

Věřím.

Věříš v Ježíše Krista, Jeho jediného syna, našeho Pána,

který se narodil a za nás trpěl?

Věřím. Věříš v Ducha svatého,

svatou církev katolickou, společenství svatých apoštolů,

odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život nesmrtelný?

Věřím. Přeješ si být pokřtěn?

Ano.

Josephe, křtím tě ve jménu Otce,

a Syna a Ducha svatého.

Amen.

Nechť Všemocný Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista,

který ti dává nový život skrze tuto vodu a Ducha Svateho,

a odpouští ti všechny hříchy,

sám tě posvětí tímto olejem a ve jmenu Ježíše Krista našeho Pána,

- ať máš život věčný. - Amen.

- Mír s tebou. - I s tebou.

Vezmi si toto roucho, a ať je vidět že ho nosíš bez poskvrny

než přijde poslední soud našeho Pána,

abys mohl mít život věčný.

Vezmi toto světlo a podrž ho

skrze život bezúhonný.

a dodržuj Boží zákony,

abys byl připraven až přijde Pán jako ženich na svatbu...

...ty, ve společnosti všech svatých na nebesích,

budeš v jeho společnosti až na věčnost.

Amen. Amen.

Běž v míru, Josephe, a Pán buď s tebou.

Amen.

Ty... Ty... Počkej tady.

Počkej.

Mami! Mami!

Dítě, já nejsem, kdo si mysliš, že jsem.

Ale, buď hodná. Nech mě.

Necháš mě jít?!

Co ode mě k čertu chceš?

Můžeš něco říct?

Překousla jsi si jazyk?

Dala by sis snídani?

Jo.

Ooh...

Oh, to bylo výborné!

Díky. Nikdy v životě jsem neměla...

...lepší snídani.

Mmm!

To jsi ale nepřipravila celé sama, nebo jo?

Nikdo ti nepomohl?

Si nepamatuješ?

- Si nepamatuju co? - Vyhodila jsi služebnou i kuchaře.

- Oh, vyhodila? - Vyrazila jsi je pěkně hnusně.

Jsi tady úplně sama?

Nikdo jiny tu není, ani v přízemí?

Nikdo.

Někdo přijde později?

Ne.

Kde je táta?

Víš sakra dobře kde je!

Tak bych se asi neptala, kdybych to věděla, ne?

Poslední pohlednice byla z Philadelphie.

- Byla? - Sama jsi ji roztrhala na kousky.

Vůbec na nic si nevzpomínam.

Řekla jsi že jeho jméno se v tomto domě nesmí znovu vyslovit.

Fajn, ale můžu snad změnit názor, ne? Je to můj dům.

Po tom jak hrozně se choval v kuchyni?

- Chovej se slušně. - No já jsem ten kalamář nehodila.

- Nebuď drzá. - A já ho ani nevyhodila.

- Nech toho! - "Nechci znovu slyšet jeho jméno." (cituje)

Všichni máme své dny.

Mohla bych se rozčílit..

- Albert, Albert, Albert... - Už to jméno znova slyšet nechci!

Pořád ještě žárlíš?

Mladá dámo, okamžitě běž do svého pokoje.

On se mě dotýkal.

Oh, promiňte. Prosím?

Oh...

Oh, chudáčku.

Nechápu co to do mě vjelo.

Jako kdybych se zbláznila.

Oh...

Chtěla bys, abych se na chvíli nastěhovala, a postarala se o tebe?

Co tím myslíš? Vždycky ses o mě starala.

Máš horečku.

Pokaždé, když jsi odešla, nakupovat nebo k doktorovi,

řekla jsi, "Já se vrátím, vrátím," a vždycky jsi se vrátila,

až naposledy, když jsi měla velké bolesti a vítr shodil třešeň.

Teď už jsem zpátky.

Obvykle si přes den nezdřímnu, ale teď bych mohla.

Oh, měla bych.

Jsi hodná.

Kde jsi vzala tyhle škaredý punčocháče?

Chceš abych ti umyla záda?

Ne, díky. Dosáhnu tam sama.

Co děláš, taková velká holka?

Je neděle, mami, v neděli mě vždycky necháš ti umýt záda.

- Je neděle? - Oh, nebuď blázínek, mami.

Měla bych vylézt než usnu.

A utopíš se?

Co ty víš o utopení se?

- Kačenky se neutopí. Dívej. - Ne! Ne, nech ji být!

Nedělej to!

Jsem tak ráda, že jsi zpátky.

Můžu si vlézt s tebou do postele?

Prosím, mami, můžu?

To je fajn, není?

Říkávala jsi, pamatuj si,

"Všechno, co jeden potřebuje je velká postel a v ní všechna láska všech lidí."

Až budeš starší oceníš výhody toho, když můžeš spát sama.

Hrozně se bojím spát sama.

Není proč se bát.

- A co měsíční hlídač? - Měsíční co?

Měsíční hlídač.

Sedí tam nahoře a pozoruje mě.

Oh, to je jenom starý pán, který se zapomněl oholit.

Nikdo není jenom hodný starý pán.

Někdy ukazuje zuby a děla "Grrr!"

Fajn, tak řekni "Kuš, kša. Kša."

Kuš, kša. Kša

- Je pryč. - Vidíš?

Vrátí se.

Nevrátí, když se pomodlíš.

Modlitby? Odpoledne?

To je doba, kdy má právě Bůh čas poslouchat.

Jak to? Co dělá v noci?

Má starosti.

Neznám žádné modlitby.

Drahý Bože, skrze tvoje milosrdenství...

Drahý Bože, skrze tvoje milosrdenství...

...jsem na pár hodin ochráněna...

...jsem na pár hodin ochráněna...

...nenech nikoho toto narušit.

...nenech nikoho toto narušit.

Odkdy seš ty tak chytrá,

jak to že nechápeš, že moje panenství je to jediné co mám?

Ha-ha. Vím, je to legrační.

Shh...

Matka spí,

ale musím tě varovat,

nikdy bych neudělala něco, co by ji ranilo.

Zůstaneš v té židli? Slyšíš?

Sněz to.

Mamka je matka. A to už je něco, být matkou.

Ty jsi učitel. To si můžeš napsat do pasu.

Ale co mám já?

Cenci...

Engelhard...

Burton.

To jsem já.

A to je všechno, co jsem.

Často myslím na ten den, co jsme byli v Downs a na to listí, na kterém jsme leželi.

Nevadilo mi, že bylo vlhké. Dívala jsem se na mraky za tebou.

Řekl jsi, "Nejsem moc tězký?"

Nevadilo mi to ,

nebo tvůj dech, nebo cokoliv jiného,

ale jen dokud jsme byli oblečeni.

Ale kvůli tobě se nesvléknu.

Nenecham tě zajít tak daleko.

Chceš se dotknout mých vlasů?

Dobře, můžeš... se jich dotknout.

Oh...

Nech mě být!

Řeknu, co chceš slyšet, když mě necháš.

Co je na tom tak skvělého?

Proč kolem toho děláš takový povyk?

Dej ty ruce pryč!

Prosim! Dej je pryč!

Dej ty špinavý pracky pryč!

Mami... Pojď se mnou, mami.

Pojď se mnou.

Kam...?

Dobré ráno, mami.

- Dobré ráno. - Bolí tě to?

Co mě má bolet?

Já jsem spala výborně.

Oh, to jsem moc ráda.

Jaro přišlo přes noc.

Kde jsou moje šaty?

Co si chceš obléci?

Dobře, ty vyber, zlato.

Vždycky jsi měla velmi vybraný vkus.

Ne. To je moc ponuré na jaro.

To by se mělo nosit v den, kdy leje jako z konve.

Omlouvam se. Nevím, co mluvím.

Víš, pila jsem, ee... tuhle čaj..ee, v, ee...

když tam... to, ee...

když vévodkyně řekla to samé..

Věřila bys tomu?

Oh... to musí být originál!

Jasně, že je. Úplně bych zapomněla.

Kdy je to naposled co jsem to měla na sobě? To musi být ...

Oh, jistě, královnina narozeninová oslava.

Přesně ves pro... formalní příležitost.

Jako opera.

- nebo... balet. - Opera.

Anebo nóbl večírek.

Ah Bože, hrozně tloustnu!

To je všechno tím příšerným počasím. Jsem z něho oteklá.

- Je toto nutné? - Vydrž klidně.

Co se stalo s tvými vlasy?

Já... Nesnáším, když mi kdokoliv něco dělá s vlasy.

Jsem z toho hrozně nervózní.

Naskakuje mi z toho husí kůže.

Prosím, přestaň!

My ale přece nechceme, abys tu chodila a vypadala jako děvka.

Ne.

Kdo je to?

Předpokládam, že teta Hana a Hilda.

- Byli jsme na hřbitově. - Krásné větrné počasí.

Nebyla tam kytka na hrobě tvé matky.

Myslíš si, že je to správné?

Na kytky je moc zima.

Cenci, tvoje matka zemřela.

Nesmíš se potulovat ulicemi a hledat ji.

- Ne. - Posloucháš mě?

- Ano. - Nepřerušuj. Nemůžu dokončit jediné slovo.

Matka je na zahradě a prořezává růže.

V zahradě není živé duše.

Zase jeden z tvých morbidních vtipů, ale dobře, to mohou hrát dva.

Táta Albert byl zavřený ve Philadelphii.

- Nechápu, co tím myslíš. - Za obtěžování nezletilé.

Nechte mě! Proč mě nenecháte na pokoji?!

Jsi nějaká nervozní, Cenci.

Ani jsi nám nenabídla kafe.

Ti mladí! Nemají žádnou disciplinu.

A kdy jsi se naposledy koupala?

Máme jasné právo jít do pokoje tvojí matky.

Zapálila jsi oheň v krbu. Proč jsi to udělala, když je tak teplá sezóna?

- Utrácet zbytečně peníze. - Je tu vedro k udušení.

K padnutí.

Oh... Ooh!

Dívej! Hano, podívej!

Tolik oblečení!

Cenci, viseli by tu do zpráchnivění.

Cenci, měla by ses jich zbavit. A jeden nebo dva dát nám.

Tenhle například, padnul by mi přesně.

Oh, černá liška!

Oh, drahoušku, černá liška.

Vánoce '55, všichni se opili...

a Gustav ještě žil.

- Ah, drahý Gustav. - Porcoval krocana.

Nejštědřejší bratr ze všech...

Dal mi nedopatřením holící strojek.

A zpíval.

Oh, Cenci, moli by to byli sežrali.

Je to příliš střídmé pro mladou dívku jako jsi ty. Co bys s tím dělala?

No ne, Hano?

Oh...

Ne! Ten norkový si nesmíš vzít.

Podívej se na matčinu postel!

Je teplá.

V jedenáct ráno. Ne, je skoro poledne.

Patřičná (nemravná) postel nesmí být vyhřátá.

Cenci, jsi tady sama?

Ano.

Odešly?

Neřekla jsi jim o mě, nebo ano?

Myslí si, že jsi mrtvá.

Haló! Je někdo doma?

Haló. Margaret, jsi to ty?

Ahoj.

Jak jsi se měla?

Ne, ne, neříkej mi nic.

Nepustíš mě dovnitř?

Víš, že do oběda jsem neškodný. Ježkovy oči, nepůjdeš ven?

Uvidíme se ve škole.

Kde jsi byla?

Kriste! Kdo ti dal všechny ty peníze?

- Byla jsem v bance. - V jaký?

Je úterý. Jestli nechceš, abych tam dál chodila, stačí říct!

Neni důvod křičet.

Promiň.

Šla jsi ... jestě někam jinam?

A... potkala jsi... někoho?

Ne?

Drahoušku, víš, že mě můžeš věřit.

Nevěrila bych ti ani za zlámanou grešli.

Někdo... volal.

Kdo?

Albert.

- Nikoho, kdo by se tak jmenoval neznám. - Dej mámě pusu.

Oh, proboha!

Byl...?

Byl... táta Albert dobrý milenec?

Co tím myslíš?

Byl lepší než táta Gustav?

Předpokládám, že ano.

Byl... ohromný?

Ohromně... jemný?

A taky surový?

Nutil tě ...

sténat?

Jak sténat?

Ty to předveď.

Jsou všichni muži stejně chytří?

Jsou jako malí kluci... dostat jejich...

dostat nasekáno.

Jdu ven.

- Můžu jít taky? - Ne, drahoušku.

Prosim, nech mě jít s tebou.

- Dala bys tu zpropadenou věc dolů? - Prosím?

- Dneska je praní. - Já bych na tvoje špinavé prádlo nesáhla.

Cenci, vypereš nebo žádná televize celý týden.

- Ha! Žádnou televizi nemáme! - Oh, dneska s tebou není domluva!

- Ty se ale vrátíš, že ano, mami? - Oh, nebuď blázen, jasně že se vrátim.

- Vrať se brzo! - Vrátím.

Už jdu...

Běžím...

Oh, proboha!

Hilda!

- Hilda! - Ano? Co je?

Oh, vážně... Oh, dobře.

A kdo jste sakra vy?!

Um... Já jsem Leonora.

Leonora? Čí?

Margaretina sestřenice.

Ty a ty tvoji duchové.

Mohla bych přísahat, že jste naše švagrová.

Chudák Margaret byla menší.

Její oči měli jinou barvu.

- A taky byla hubenější. - Obzvlášť ke konci.

Chudák Margaret nebyla zrovna hubená,

ale ke konci vypadala úplně jako deštník.

Já vážně nechápu, jak jsi se mohla tak splést.

To je ale Margaretin fialový komplet!

Ano. Cenci mi ho dala.

Dala byste si čaj?

Díky.

- Takže Margaretina sestřenice? - Ano.

Zajímalo by mě, jak to, že se o Vás nikdy nezmínila.

Drahá, víš jaká byla.

Je to zvláštní, že?

Margaret byla velmi neústupná, hlavně potom, co se Albert vrátil do Států.

Takže ona a Cenci byly docela sami.

Nikdy na nás nespoléhala. Byli jsme vždycky chudé příbuzné.

Nikdy si to neodpustila... pohrdavá Židovka.

Jako náš zachránce z matčiny strany.

Ale my jsme si s ní taky moc nerozuměli.

- Oh? - Bylo to jen ... nedorozumění.

Kvůli čemu?

Radši bych o tom nemluvila.

- Peníze? - Rodinné záležitosti.

Jaké peníze?

Jistě víte, že Cenci je dědičkou celého Engelhardova jmění.

Je teď odporně bohatá.

- Nikdy mi nedala jediný haléř. - Co?

Vy nejste Američanka, nebo ano?

Jsem. Proč? Máte nějaké námitky?

- Malý svět, co? - Dostanou se všude, co?

Mám svoje vlastní problémy.

Ani jsem nebyla informována, že je nemocna.

Věřily byste tomu?

Žiju v Tunbridge Wells, ale to není omluva.

Měli moji adresu. Mohli mi poslat pohlednici.

Myslím, já nejsem záštiplná, ale...

Trpěla?

Cenci Vám neřekla?

No, nerozváděla to do detailu.

Poslední tři měsíce strávila v tom domě.

- Nechtěla nikoho vidět, ani nás. - A vyrazila zaměstnance.

- Ošetřovatelku. - A dokonce i doktora.

- Říkala, že se ji snažili otrávit. - Říkala spoustu nesmyslů.

Nebyla duchem přítomna.

Chudák Cenci musela všechno dělat sama. Ošetřovatelku, kuchaře, komornou, všechno.

A tak si prostě matku zidealizovala.

Pamatuji si tu noc před pohřbem.

Seděla tam u rakve.

Nikdy, co budu živa, nezapomenu její obličej.

Podle mého názoru je to ten den, nebo doba,kdy se pomátla.

Měla takový dementní výraz.

Usmívala se ... Víte?

Byly jsme celé zkoprnělé.

A potom začala říkat úplné nesmysly,

že její matka jenom odešla k holiči.

Že jenom na dlouho odešla. Asi byla ztracena.

- Nikdy se na pohřbu neukázala. - Zamkla se na záchodě s panenkou.

Chudák dítě.

Nikdy to neměla snadné v tak velkém domě.

- Blázen stejně jako její matka. - A Gustav.

Drahý Gustav.

Potkala jste Gustava, že?

Er... jenom jednou.

- Ten nejlepší bratr, který kdy žil. - Zemřel, když Cenci bylo... devět.

A jeho tělo v rakvi ani nevychladlo...

a Margaret už si vybrala Alberta.

Ha! Albert.

Jeho smrduté dýmky,

tvídy, jeho knihy...

Jak chodil...

jeho příšerná, nechutná, vlezlá chůze.

Jeho ruce.

- Co tím myslíte? - Nechci o tom slyšet.

Ať to ví. Aby to celý svět věděl.

- Vím, co se stane. - Bylo to osudné.

- Nechci to slyšet. - Chlípný bastard.

To je pravda.

Chudák Margaret ho našla v kuchyni,

jak osahával Cenci, takhle.

A chudák Margaret ječela: "Alberte, vypadni z domu! Vypadni!"

Ale Cenci je ještě dítě!

- Cenci a dítě? - Cenci je 22, když má dobrý den.

Dobře, ale ona...

pro mě vždycky bude dítě.

Šílení lidé nikdy nevypadají na svůj věk.

To je nechutné!

Vy jste obě odporné! Proč jste to nezastavili? Proč jste něco neudělali?

Všichni jste ji v tom nechali. Všichni jste to ubohé dítě opustili. Kvůli...

Jeji matka neměla co umírat a nechat ji tak.

Proč jste někomu nezavolali? Policii, doktora?

- Co si myslíte, že bychom tím získali? - Naopak. Mohli byste ztratit.

- Ztratit? - Co tím myslíte, ztratit?

Ztratit šanci, abyste mohli chodit do toho domu krást.

- Prosím!? - Nechápu, co tím myslíte!

Jestli za Vámi to dítě došlo, a vymyslelo si...

- Nic mi neřekla. - Dobře, tak tedy k věci.

K věci...

Mluvím tu o drahocenostech, které v tom domě chybí.

K věci, mluvím o šatech "chudáka Margaret", které zmizely.

Oh, nesmysl. Cenci nijak neoceňuje ostatní dědice.

K věci, mluvím o této panence.

Podívejte, co jste způsobila! Vrazi!

Jestli ještě někdy uvidím vaše zadky, kolem toho domu z jakéhokoliv důvodu,

pošlu na vás policii.

Nechte si to.

Je tvoje příšerná matka doma?

Já tě neukousnu, ty hloupá krávo.

Můžu dovnitř?

Ty jsou pro tebe.

Kde je máma?

- Šla ven. - Oh?

Co se talo s tou nevysvetlitelnou nemoci?

Oh, er... ona... hrozně se zlepšila.

Oh, co ty o tom víš?

Tak nakonec všechen ten povyk k ničemu... s tou "břišní nemocí".

Obyčejné křeče ve střevech, to je to co to bylo, víš,

kvůli jejímu přístupu a neúctě k sexu.

Víš, láska...

Nikdy mi neodpustila, že jsem se k ní choval, jako k ženě.

Poprvé, co jsem se dotknul jejích vlasů, mě nazvala perverzákem.

Obvykle jsem byl spokojený.

"Albert... Co je, co to děláš, Alberte?"

A jak se má taťka Gustav?

- Můžu ho pozdravit? - Dveře jsou zamčené.

Oh, já jsem velmi zručný, co se odemykání týče.

Není jediný důvod se bát smrti.

Víš, že už dále nejsou mezi námi.

Dříve nás přečíslili deset ku jedné, ale poslední dobou,

dohánime náskok.

Tančíme na jejich hrobech.

Já osobně jsem velmi důvěřivý k životu.

Podívej se na něj.

Duchy snáším velmi dobře.

Ahoj, Gusto.

No tak.

Řekni to. Opakuj po mě, "Ahoj, Gusto."

- Nemůžu. - Řekni to. "Ahoj, Gusto."

Ahoj, Gusto.

Ahoj, Gusto!

Líbí se ti vousy?

Ne.

Ostříháme je. Teď hned.

No tak, ostříháš je.

Běž, do kuchyně.

Proč je nemáš ráda?

Jsou tak... řídký,

tak odporný.

Tak vypadám.

Vyrostl jsem v městě bratrské lásky

Všude samí blázni.

Ale děti mě pouští v autobuse sednout a policajti mi říkají "pane".

A všichni studenti si myslí,

že jsem hodný starý teplouš z Anglie fušující do kybernetiky.

Ale jenom do doby než se dostaneme na parkoviště a já je dostanu do rukou.

A pak je vyrazím z akademické půdy.

Říkají mi mrzký chlípníku :).

Ještě jsi panna, Cenci?

Jsi ještě panna?

- Ano, otče. - Jo, já taky.

Úplný celibát.

Ne, to není pravda.

Proč ti neříkám pravdu?

V posledních 12 měsících, jsem byl s masérkou,

s dvěma manželkami kolegů,

hubenou černou paní která končila politologii, mimo...

Nebo nic. Pohneme s tím.

Krome tvých obrazů všude - na krbové římse,

na kuchyňské lince, proti vaně.

Seděl jsem, a zíral na ně celé noci.

To je celý můj život.

Díval jsem se na tvůj obličej a psal o něm telenovely.

Vždycky končily šťastně v posteli.

Častokrát jsem o tom mluvil s Grabscheidem. Vede u nás psychologii.

Říká, že incest je syndrom znudění, který zažívám z vlastního běžného života.

Uvědomuješ si, že právě teď po celé Austrálii,

si otcové užívají se svými dcerami?

Pořád máš pihy?

- Ano. - Podívám se.

Ne.

Chtěla bys jít se mnou do cirkusu?

- Ne. - Do zoo?

- Ne. - Dobře, máš padáka. Provždy.

Už tě nepotřebuju. Londýn je přeplněný ztracenými dcerami.

Bydlím v Cadoganu. Tam, co chytili Oscara Wilda.

Jestli nedáš pozor, mohl bych se změnit v homosexuála, nebo něco horšího.

- No tak, řekni něco hezkého. - Ne.

Výtržnice. Ty křivonohá fujtajblice.

TY... Nikdy jsi doopravdy nerozuměla mým touhám, nebo ano?

Mým zvláštním, čistým touhám?

Ne, otče, nerozuměla.

Poprvé, co jsem tě uviděl, ti bylo 11.

Sjížděla jsi zábradlí v modrých džínách.

A já si pomyslel: "To je pro mě."

Aspoň pro mě zasténej.

- Ne. - No tak, udělej to pro mě.

Nakonec, jsem jenom nevlastní táta.

Ne.

Zasténej pro mě!

Nemůžu si pomoct.

Prosím, dej mi sílu se tam vrátit.

To není o penězích, rozumíš.

Tři roky jsem se stěhovala z místa na místo, jako Žid po poušti.

Myslíš, že mě baví sedět na lavičce v parku...

a auta jezdí okolo a lidé hledají nějakého hajzla, s kterým nikdo jiný nechce spát?

Oh, Bože...

Chci to dítě.

Postarala bych se o ni do konce mých dnů.

Už jsem jednoho andílka ztratila, kvůli jedné nepozornosti.

Zabila jsem ji jenom tím,

že jsem se chvíli nedívala, a nebyla jsem tam, kde jsem měla?

Tentokrát, si dám pozor.

Oh, prosím, Bože...

Ne! Ne!

Prosím! Ne!

Cenci?

Cenci!

Cenci?

Cenci!

Jsi zraněná?

- Kde jsi byla?! - Kdo to byl?!

Albert.

Cenci...

Nevadí. Mohu si to dovolit.

Udělali ze mě profesora.

Američani jsou blázni když z tebe udělali profesora.

Co učíš, Alberte?

No, máme tu velkou halu pro 3,000 studentů,

celou ztechnizovanou.

Tu naplníme lidskými morčaty,

a jejich podpažími, ucpanými póry, a jejich slznymi kanálky...

A pouštíme jim staré filmy Jean Harlowové

a potom měříme vlhkost, tvorbu slin, otoky...

- co? - Jeden profesor v laboratoři je úplný genius.

Vynalezl minikameru, kterou zavádime studentům do vsech možnych částí těla, aby fotografovala...

- Co?! - Lásku.

Co je tohle za kámen?

Co je to, pemza? Vápenec? Nemohly jste ji dopřát něco víc?

- Proč mi nikdo nedal vědět? - Adresa, co jsi nechal byla 172 Spring St.

- A? - Opomenul jsi sdělit, které město.

Víte, z půlky nebyla tak hrozná, chudák Margaret.

Hezká, něžná, tmavé havraní vlasy,

a tak pyšná na svoje prsa,

ty fantastický, opulentní, nádherný polokoule.

Chci pro ni mramor, pro Margaret.

Slyšíte?

Chci pro ni mramor!

Hej, vstávat, lenochu líná.

Kdo si myslíš, že jsi, Šípková Růženka?

Je 9:30 a uklízeči už jsou tu hodinu a půl.

No tak, vstávat. Vstávat!

No vidíš. To je hodná holka. POspíšíš si?

Už jdu.

Něco k zakousnutí?

Nabídněte si.

- Díky. - Pardon.

Ano? Mohu nějak pomoci?

Slečna Engelhardová?

Ano.

Díky.

- Haló? - Haló.

Co chcete?

Kdo to je?

Není vaše starost.

Je vytrvalý, co?

Haló?

Nejste zrovna upovídaný, co?

- Dobré odpoledne, paní Engelhardová. - Oh, haló.

Slečnu Engelhardovou.

Tudy, prosím.

Váš pokoj, slečno Engelhardová. Tudy, paní Engelhardová.

Díky.

- Oh... - To je nádhera. Díky.

Oh, podívej, mami.

- Věřím, že je vše k vaší spokojenosti? - Super. Díky mnohokrát.

Jsi připravená?

Ano.

Není to moře krásné, mami?

Jsi šťastná?

Mmm. Co ses rozhodla, že si vezmeš?

Er... ten... zelený šifón.

Je tam malý chlapec a staví hrad z písku.

- Oh, drahoušku, přijdeme pozdě na večeři. - Běž napřed, mami.

Ne, chci vstoupit zároveň s mojí dcerou.

Ne, vážně, mami. Běž napřed. Mám pro tebe překvapení. Prosím?

- Jsi v pořádku? - Ano.

Prosím?

Kdo je ta skvělá dáma? Je tak nádherná.

Tak krásná.

- Kdo je to? - Ano, je velmi krásná.

Měl by ses jí jít zeptat, když...

Jsi příliš hlučná.

Promiň, že jsi musela čekat.

Myslela jsem si, že to nezvládnu.

To, co obvykle?

Jo, to co obvykle.

Ty...?

Zvracela jsi, drahoušku?

Já, um...

Umírám hlady.

No tak můžeme...? Můžeme si objednat?

Myslím, že chci ohromný krvavý steak.

Dobře.

Ehm... Chtěli bychom si objednat.

- Ano, madam. - Pro tři.

Dobře, madam.

Díky.

Vy ale vůbec nevypadáte jako moje bývalá žena.

Ona byla dobře vychovaná a velmi křehká,

až na tu její savost.

Oh, promiňte. To je soukromý vtip, který nemusí být pochopen.

Pořád, někdy, si musíte vybrat

mezi tím, co vám chutná a být dobrým člověkem.

Vy vypadáte mnohem víc jako kráva, než moje bývalá žena.

Oh, bez urážky. Velmi je oceňuji.

Moo... A taky, neměla žádné sestřenice.

Dovolte. Jednoho bratrance, Jamese.

Očividně, vy nejste James.

Co chcete od mojí dcery?

- Nemáte vůbec žádné právo na něco se mě ptát. - Žádné právo? Vy jste se asi zbláznila.

- Jsem její zákonný poručník. - Ne, nejste.

Dobře tedy, nejsem. Ještě ne, ne ze zákona.

Ještě jsem neměl čas to zařídit. Byl jsem pryč.

Ale mohu vás ujistit, že udělám vše proto, abych poručnictví získal.

Warner a Swayze jsou moji právní zástupci. Kdo jsou vaši?

Vy jste se rozhodla se mnou bojovat? Za jakých podmínek?

Udělám všechno pro to, co chci.

Cenci.

Cenci, když jí bylo 15, žvýkala okraj její deky,

zvedala si u toho sukni, aby mě provokovala.

Ty hnusnej bastarde! Ty jsi ji znásilnil!

Nemohl jsem znásilnit někoho, kdo je nadržený.

Potřebuji ... povzbuzení. Pozvbuzení od ní, a taky ji miluji.

A vždycky jsem ji miloval. Nechal jsem ji být ženou.

Nechal jsem ji vždycky být ženou. Už když jí bylo šestnáct.

A co z ní děláte vy?

Retardovanou zombii?

- Snažím se ji ochránit před... - Poslouchej, ty záhadná krávo,

jsi prach, jsi kráva...

Nepotřebuju od tebe žádné rady ohledně otcovství.

Když byla malá, já jsem ji bral bruslit.

Ty si zkus bruslit s těma křečovýma žílama.

Já jsem ji držel za ruku u doktora,

v noci vstával a ukládal ji, když byla náměsíčná.

Já jsem ji bral do školy a česal jí vlasy.

Připouštím, mohu vzit její tvář do dlaní...

...ale pouze s největší rozkoší.

Drž se od ní dál.

Je mi jedno, co ti řekla.

Jsem až neuvěřitelně plachý.

Byla vždycky ta pravá, co se odvahy týče... k hříchu.

- Já... Ne... - Ke hříchu...

- Nechci to poslouchat. ...jaký hřích, k jakémukoliv hříchu.

Nikdy jsem nemohl odolat jejím pihám, její kůži, a rybí puse.

Chodívala ke mě do pokoje s lahvičkou dětského oleje.

Jestli tu svoji hubu nezavřeš...

Zeptala se mě, abych se položil.

Osedlala si mě jako koně, jeji dlouhé hladké vlasy ve vlnách,

a hladila mě po zádech...

potom mě začala škrábat na zádech.

Hrála si s prsty na mých nohou tak krásně, že mě vstávaly chlupy na zádech

a pak mě vždycky otočila, sedíc pořád na mém klíně,

a její vlasy splývaly ve vlnách aby zakryla moje.. rozrušení.

- Ale nikdy jsem na ni nesáhl. - Ty prolhanej bastarde!

Nech ji jít.

Ona mě potřebuje.

Nejlepší věc, kterou pro ni její matka udělala, bylo, že umřela.

Když ji nenecháš na pokoji, bude na tom mentálně hůř a hůř,

až nakonec ji ve 25 nebo ve 30, najdeš sedět v koutě s dětskou lahví.

To je mi líto.

Jednou jsem měla dceru.

Byla velmi zvláštní dítě.

Co se jí stalo?

Zmizela.

Prošvihla jsi výbornou večeři, mami.

Na to můžeš vsadit tu svoji kostnatou prdel.

Pláž se od minule ani trochu nezměnila.

Nikdy se nijak nemění.

Jo, je to dobře spojený.

Myslím, že se půjdu projít.

Ano, proč to neuděláš, zlato?

Co se děje, mami?

Moje podělaný záda mě zničí.

Ah... Všechno to ohýbání v lese.

Chceš, abych ti to namasírovala, nebo nechceš?

Oh, ano, prosím. To bych byla hrozně ráda.

Oh, chudáčku maminko,

ztuhla jsi jako dřevo.

Prostě se uvolni a buď hodná holka.

Dělám to dobře?

Jsem dobrá masérka?

Ano. V kterých novinách jsi naposledy inzerovala?

Užívej si.

Užívej.

Padej z mých zad, ty malá ku**čko!

Proč je tvůj polštář mokrý?

To vubec není tvoje starost.

Měla... bych si jít lehnout.

Jsem prostě zničena.

Kvůli čemu jsi ty k čertu unavená, taková mladá?

No víš, v mém stavu...

Stavu?!

- Jakém stavu?! - Jeden se hned unaví.

Sra**ky!

Věřím, že mě dneska v noci poprve koplo!

Není tam nic, co by mohlo kopnout!

Když jsem odcházela z jídelny, úplně na sto procent mě koplo!

- Cenci, tohle musí přestat! - Nestihla jsem porod dvakrát!

Přestaň! Prestaň! Prestaň!

Dvakrát!

Ne! Ne!

Moje dítě! Moje dítě!

Proč máš na sobě oblečení mojí mámy?

Vypadni!

Psss, děťátko

Už nebreč

Táta šel rybařit

Máma je ku**

Znovu rano

Aby chránil tvůj život

dvěma krátkymi modlitbami

A servírovacím nožem

když jsem byla

kde bych byla...

Pak bych byla,

kde nechci

Ale tam kde jsem

tam být musím

A tam kde bych být chtěla

tam být nemůžu...

Kdo je to?

Ahoj.

Je mi líto, že ruším.

Dobrý večer, Leonoro.

Chtěla jsem jen vrátit klíč.

Jsi v pořádku?

O čem to mluvíš?

Volala jsem každý den.

Kvůli čemu?

Myslela jsem, že jsi potřebovala...

Něco.

Něco potřebovala? Co jako?

Je to velky dům..

Díky, mam... všechnu pomoc, kterou potřebuju.

Nepotřebuji toho moc.

Jste tady kvůli té pozici?

Když už o tom mluvíme.

Máte nějaké předpoklady?

- Mám hodně zkušeností se vypořádat s... - Čím?

S dětmi.

Se sebevraždou?

Zkusila jsem to jen jednou.

To vysvětli.

Po... pohřbu.

Díte.

- Oh, myslela jsem si, že mu ukážu. - Co... Jaký pohřeb? Jaké dítě?

Ukázat mu? Ukázat mu?

Budete muset být mnohem přesnější.

Oh, měj srdce!

Já...

Už si ani nepamatuji, jak vypadala.

Dívám se na její obrázek, a připadá mi jako cizinec.

Bernard už mizí taky.

Tak se jmenoval, Bernard.

Ne Bern-ard, ale Ber-nard.

Bernard.

Bernard.

Ber-nard!

"Bude ti líto, až umřu, Bernarde," Řekla jsem si.

"Možná, že je to hřích, ale aspoň ti to zlomí srdce, Bernarde,"

řekla jsem si.

Oblékla jsem se do toho nejlepšího.

Dokonce jsem si vyčesala vlasy.

Připravila jsem stůl pro dva, svíčky.

Spolykala jsem vsechno co jsem našla - aspirin,

Disprin, Veganin, Kodein, spousty.

Lehla jsem si na gauč.

Hudba hrála.

Studenou řekou jsem byla unášena do moře.

Pokud se chceš zabít... tohle je ta nejlepší cesta, jako v básni...

kromě toho, že se mi udělalo odporně špatně.

Odpotácela jsem se na záchod. Málem jsem to nestihla.

Zatmělo se mi před očima. Zvracela jsem jako opilý námořník.

Uklouzla jsem a zlomila si kyčel,

a tak mě našel.

Víš, co mi Bernard řekl?

"Mohla jsi se zabít, zlato."

Nic špatného jsem neudělala.

Nech mě tady. Nech mě tady, pro Boha živého!

Ne!

Mam...

- Na zdraví. - Na zdraví.

Dvě myšky spadly do mléka..

..jedna křičela o pomoc a utopila se.

Druha šlapala a šlapala...

až ráno,

stála na misce s máslem.