Original subtitles

Tati.

Jsou to již tři roky...

Svět vstoupil do éry teroru.

Vůdcem skupiny Divoká sedma, odmítající zákon BR,

je Nanahara Shuya, celosvětově hledaný terorista.

Dospělí začalí mít strach z pomsty dětí

a pod rouškou "spravedlnosti" rozbíhají novou hru.

Protiteroristické opatření pro nové tisíciletí. Reformovaný zákon: BR 2.

Kostky jsou vrženy.

Kiyoshi...

Ne!

My...

Takako!

...nikdy dospělým nezapomeneme,že nás nutili, abychom se navzájem povraždili.

Povstaňte!

A bojujme bok po boku.

Právě...

Kawado!

...vyhlašujeme válku všem dospělým.

BATTLE ROYALE 2

Před třemi lety,

byl můj otec, učitel,

zastřelen jedním ze svých žáků.

Na posledním obraze, který nakreslil,

je uprostřed dívka.

Když jsem zjistila, že to nejsem já,

přestala jsem chodit do školy.

Celonárodně hledaní vrazi.

Teď bych se s otcem ráda nějak smířila,

proto jsem se rozhodla, zúčastnit té hry.

"Plno zábavy, plno radosti! To je BR2! Děkujeme, že jste se zaregistrovali."

Byla jsem přeložena do internátní školy v Shikanotoride.

Je to ústav pro špínu společnosti, ulejváky a gangstery.

Pro děti, které svět už zatratil.

Do toho!

Nikdo z nich nemohl vědět, co se stane.

Ale bolest, kterou jsem teď cítila,

byla realitou, kterou jsem si sama vybrala.

Jsi v pohodě?

Vraťte se na svá místa.

- Pořád máme šanci! - Jdeme na to!

Běž, Shintaro!

Shugo!

Do toho!

Čas vypršel!

Do prdele!

I tento učitel je také...

jedním z těch, které už společnost opustila.

Podívej! Podívej! Je to úplně nový!

Uděláme si mejdan. Chcete?

"Kamarádi až do konce. Shintaro"

Tumáš.

Taku, podepiš se taky.

Ne, dík.

Proč ne? Je to na oslavu naší maturity.

Tím přece nic nekončí.

Hej, nebuď tak mrzutý.

Nao, podepiš se.

Hej! Hej!

Shintaro!

Hej!

Kde to jsme?

- Kazumi! - Kazumi!

Nozomi?

Učiteli!

Co je to?

Co se to děje?

Zákon BR má v Japonsku na deset milionů přívrženců.

Za dohledu desítek vojáků právě dorazil autobus.

Jsou v něm studenti, kteří byli vybráni.

Třída 3.B ze střední v Shikanotoride. Jen se na ně podívejte, odpad společnosti.

Netlačte se na mě!

Právě oni se jako první zúčastní hry,

založené na novelizaci zákona BR.

Jejich bitvu bude

sledovat celý svět.

Uniformy a hodinky poskytla řada sponzorů.

Těchto 42 studentů jistě do hry nasadí

svého mladého ducha. Nenechte si to ujít!

Sednout! Tak sedněte si!

Sednout!

- Učiteli! - Učiteli!

Učiteli!

Učiteli, prosím.

Veselé Vánoce!

Jsem váš učitel,

jmenuji se Riki Takeuchi.

Takže! Vy všichni,

asi víte v jaké situaci jste se právě ocitli.

Nemám pravdu?

- Jak to máme vědět? - Koukejte to vysvětlit!

Pane učiteli, ten obojek děsně škrtí.

Japonsko

Čína

Severní Korea

- Co to dělá? - Guatemala - Plácá nesmysly. - Jdeme domů.

- Uhněte! - Indonésie - Kam to jdete?

- Otevřte ty vrata!

Kuba

Kongo

Peru

Laos

Kambodža

Grenada

Libye

El Salvador

Nikaragua

Panama

Irák

Somálsko

Bosna

Súdán

Jugoslávie

a samozřejmě Afghanistán.

Víte, co mají tyhle země společného?

V uplynulých 60 letech byly bombardovány Američany.

Ve 22 zemích zemřelo na 8 milionů lidí!

Není pravda, že je svět rovnoprávný.

Lidé si nikdy nebudou rovni!

Minulé Vánoce...

jsme byli svědky otřesného teroristického činu.

Ti, kteří jsou zodpovědní za ztrátu mnoha životů,

se schovávají daleko za mořem, na ostrově Sentan.

Vůdce teroristů, Nanahara Shuya,

ve svém projevu prohlásil:

"Vyhlašujeme válku všem dospělým!"

To je všechno moc dobrý.

V téhle zemi je hranice dospělosti

stanovena na dvacet let věku.

Všechny mladší považujeme za děti!

Přemýšleli jste někdy nad tím,

kolik peněz stojí vychovat takové dítě?

Co?

Co chcete? Co to děláte?

Měl by sis tu kudlu hlídat.

Průměrně vaše výchova stojí asi 30 až 40 milionů yenů na hlavu!

Přesně takovou máte cenu. A je to příliš!

Naše země je moc chudá,

než aby si mohla dovolit vychovávat takový odpad.

Proto jsme to my, dospělí, probrali s vládou

a rozhodli se na podmínky teroristů nepřistoupit.

Jestli máte tak moc rádi války,

tak válčete mezi sebou! Jen do toho!

Už jste čekali dost dlouho.

BR2!

Teď musíte jít do války.

Války?

Co to říkáte?

BR 2 je nová hra, odvozená od starého dobrého BR. Pravidla jsou jednoduchá.

Kdo zabije Nanaharu Shuyu, ten vyhrává.

Máte na to tři dny!

Je to jasný?

Na zemi můžete vidět bílou čáru.

Existují jen dva druhy lidí: Vítězové a poražení.

Překročení téhle čáry je vaším prvním krokem k vítězství.

Kdo se chce zúčastnit, jde na tuhle stranu. Na druhé zůstane zbytek.

Sraby považujeme za zlo

a tahle čára odděluje dobro od zla.

Musíte si vybrat, zlatá střední cesta neexistuje!

Dobře. Budu vás volat podle třídního výkazu.

Chlapec číslo 1, Takuma Aoi.

Dívka číslo 1, Nao Asakura.

Nao.

Jste vítězové, nebo poražení?

Poražené nepotřebujeme, takže budou popraveni.

Počítám do tří.

Jedna,

dva,

tři.

Kdo k čertu seš?

Dívka číslo 4, Shiori Kitano.

Ty se zúčastníš, že?

Ano.

Dejte někdo téhle statečné dívce vánoční dárek!

- Shiori... - Počkej! Shiori!

- Hej! - Kitano.

Tak, teď

se zeptám těch prvních dvou znovu.

Vítězové, nebo poražení?

Počítám do tří. Jedna, dva, tři!

- Udělám to. Jste spokojenej?

- Taku! - Co to děláš?

- Sklapni!

Ale... nikdy jsem dospělým nevěřil!

A říkám Vám, že nás k tomu nikdy nedonutíte!

Nepovídej...

- Taku! - Nao!

- Nao! - Hej!

Další!

Chlapec číslo 2, Shugo Urabe.

Dívka číslo 2, Miki lkeda.

Miki!

Jste na řadě.

Tři,

dva, jedna.

Hajzle!

- Víte vůbec, co děláte? - Drž hubu!

Ne, já nemůžu! Já nemůžu!

Vyber si sama. Hraj...

nebo umři.

Počkej, Miki! Počkej!

Další.

Chlapec číslo 3, Osamu Kasai.

Dívka číslo 3, Kyoko Kakei.

Kyoko!

Ano, pane!

Kyoko! Nedělej to!

Chlapec číslo 4, Ryo Kurosawa.

Co si o sobě myslíš?

Chlapec číslo 5, Haruya Sakurai.

Co to děláš?

Dívka číslo 5,

Haruka Kuze.

Vybírejte podle svého nejlepšího uvážení. Další.

Chlapec číslo 14, Kenji Maezono.

Dívka číslo 14, Ryoko a tak dále.

Chlapec číslo 15, Shintaro Makimura.

Dívka číslo 15, Kazumi Fukuda.

Tohle nikdy neudělám.

Cože?

Takovou věc prostě nedopustím!

Shintaro...

Sráči.

Promiň, ale já do toho jdu.

Dělej si, co chceš.

Co to vlastně děláte?

Myslíte si, že je to správný?

Proč bychom měli jít bojovat?

Seš připravený, Shintaro? Jdeme na to.

Tři, dva, jedna.

Dobře.

Taku!

Co to vyvádíš? Pojď k nám... rychle!

- Polez! - Polez sem, dělej! - Polez sem!

Rychle!

- Nikdy!

Raději si to rozmysli, Shintaro.

Celý život jsi jenom prohrával.

Tohle je tvoje poslední šance vyhrát.

- Naopak, ještě jsem neprohrál! - Tak znovu.

Tři!

Dva!

Jedna!

Kamarádi až do konce.

Shintaro!

Proč? Proč, Shintaro!

"Kamarádi až do konce. Shintaro"

Co to děláš?

Byli jsme přece kamarádi, no ne?

K čertu s tím...

K čertu s tebou, Shintaro!

Chlapec #15 Shintaro Makimura - mrtev. (Zbývá 41 studentů.)

Co se zase děje?

Kazumi?!

Oh, omlouvám se.

Na tohle jsem zapomněl.

V téhle hře jste párováni.

Kazumi, ty máš stejné číslo jako Shintaro, že ano?

Vaše obojky jsou párovány podle vašich čísel.

Když váš protějšek zemře...

...tak váš obojek vybouchne.

No tak... počkejte!

To ne!

Myslíte to vážně?

Smrtelně vážně.

Ty nejseš mrtvej, že ne?!

Všichni poslouchejte!

Obojek vybouchne i v případě, že se od partnera vzdálíte o víc než 50 metrů.

Tak si na to dávejte pozor. Jasný?

Jsme přece pořád kamarádi! Pomoz mi!

Omlouvám se za to, co jsem ti udělala!

Prosím, pomozte!

Ten obojek pořád pípá!

Mami!

Dívka #15 Kazumi Fukuda - mrtva. (Zbývá 40 studentů.)

Další!

Chlapec číslo 16!

Výtečně.

Všichni přeživší se tedy zúčastní hry.

Máte nějaké otázky?

Kurosawo.

Všechno co musíme udělat, je zabít Shuyu Nanaharu, jo?

- Přesně tak. - Víš vůbec na co se ptáš?

Ty se do toho neser.

Nanahara je terorista.

Když ho zabijeme, přežijeme?

Udělám to.

Zabijeme ho a budeme žít.

Promiňte, učiteli.

Ano, Niimi?

Budu se moci každý den osprchovat?

- Jsi blbá nebo co? - Ale já mám kožní problémy...

Učiteli!

Můj partner je holka.

To není vůbec fér.

Nechte mě vybrat si partnera.

Víte vůbec v jaké jste situaci?

Tohle

a tohle...

Tohle je válka.

Tak mi řekněte,

co tou válkou získáte?

Kitano?!

Kdy dostaneme zbraně?

Zbraně dostanete zde a náboje až se dostanete na břeh.

Jen se chceme ujistit, že nás s nimi nepostřílíte, víte?

Poslouchejte!

Vaším cílem je terorista, který zabil neviné lidi.

Neplivejte na něj.

Zabijte ho!

Jménem všech dospělých, vám přeji hodně štěstí!

Nikdy se nevzdávejte!

To je vše.

HRA ZAČÍNÁ - DEN PRVNÍ 23.prosince 6:00

1 MISE: VYLODĚNÍ

Pozor!

Pozor!

Je šest hodin,

operace začíná!

Vyndejte si navigaci a zkontrolujte mapu.

Skrýš nepřítele se nachází na kopci.

Jsou tam tři přístupové cesty.

Co tím myslí?

Mapa je rozdělena do několika zón, některé z nich jsou nebezpečné.

Ty se mění každou hodinu.

Nezůstávejte v nebezpečných zónách,

jinak váš obojek exploduje.

Vaše čluny se brzy přepnou na ruční ovládání.

Připravte se na přistání.

Přestaň blbnout!

Pomoc! Nic nevidím!

Ne!!!

Prosím, pomozte mi!

- Kašlu na to! - Pomozte mi!

Zahynulo 12 studentů. Zbývá 28 studentů.

Zpátky!

Jo, Nanami!

Tohle je pakárna. Já chci domů!

Nechci umřít!

Co to děláš? Nebuď blbá!

Tetsu.

Kurosawo!

Zabij Shuyu Nanaharu.

Chlapec #7 a Dívka #7 mrtvi. (Zbývá 26 studentů.)

Doplníme vám náboje.

Neplýtvejte municí, snažte se mířit přesně.

Jdeme to sebrat!

- Tak jdeme všichni! - Co budeme teď dělat?

Zpátky. Oběhneme to!

2 MISE: ZAJIŠTĚNÍ MUNICE

To jsou náboje. Pojďme!

Tudy.

BINGO

"Návod na použití granátometu"

Člověče, nezlob se!

Nevím jak mám tu zbraň používat!

Dostal jsem zmetek!

Hej, Nao!

Sakra, dostal jsem to!

Shugo!

- Tady je první pomoc. - Sklapni, ty hovado!

- Jsi v pohodě, Shugo? - Vůbec nic necítím.

- Nemůžu to krvácení zastavit.

- Něco z něj čouhá! - Co ze mě čouhá?!

- Já přece nic neudělal.

- Kde je Miki? - Cože?

Seš v nebezpečný zóně, ty krávo!

Ikedo, jestli tam zůstaneš,

Shugův obojek vybouchne!

Sakra, počůrala jsem se. Počůrala jsem se do kalhot.

Už je to tady. Teď umřu. Všichni tady umřeme.

Ikedo!

Pojď, musíš rychle!

Rychle.

Poběž sem rychle. Dělej!

Bojím se!

Dívka #2 Miki lkeda - mrtva. (Zbývá 25 studentů.)

Shugo.

-Nestarejte se o mě! Jděte dál!

- Cože? - Nechoďte sem!

Slyšíš mě, Taku?

Byli jsme nerozluční, že jo?

Nemůžeš hrát

rugby jen sám za sebe.

Protože nemůžeš dlouho udržet míč, když nehraješ týmově.

Do toho!

To je důvod...

...proč potřebujeme přátele.

Taku!

To je ono!

Běž, Taku!

Kamarádi až do konce.

Shugo...

Postarej se o Nao!

Shugo!

Shugo!

Chlapec #2 Shugo Urabe - mrtev. (Zbývá 24 studentů.)

Zabijem ty bastardy.

Taku!

Je poledne!

Přečtu jména těch, kteří padli.

Hezky chronologicky.

Chlapec číslo 15, Shintaro Makimura.

Dívka číslo 15, Kazumi Fukuda.

Chlapec číslo 17, Yosuke Miyadai.

Chlapec číslo 17, Yosuke Miyadai.

Chlapec číslo 19, Tatsuro Morishima.

Dívka číslo 19, Ayane Yaqi.

Dívka číslo 20, Ai Yazawa.

Dívka číslo 21, Hibiki Yam.

Dívka číslo 22, Kane Yuki.

Dívka číslo 23, Eri Yoshiyama.

Dívka číslo 17, Yuka Mifune.

Chlapec číslo 16, Kiyoshi Minamoto.

Dívka číslo 16, Shiho Matsuki.

Chlapec číslo 18, Wataru Mukai.

Dívka číslo 18, Asuka Motomura.

Chlapec číslo 7, Tetsuya Shimura.

Dívka číslo 7, Sana Shioda.

Dívka číslo 2, Miki lkeda. Chlapec číslo 2, Shugo Urabe.

Zatím tedy umřelo 18 studentů.

Trochu mě zklamali.

Neumřeli nijak originálně, pochcípali jak králíci.

Snažte se a vymáčkněte ze sebe maximum!

Taku, odpočiň si trochu.

Slyšíš?

- Hej! - Nemluv na mě!

Copak to s tebou ani nehne?

Naši kamarádi jsou mrtví!

Jasně že jsem naštvaná!

Jsem naštvaná a smutná, že tu jsme

a musíme tohle dělat.

Jsi v pohodě, Kuze?

Co to máš?

Inzulín.

Sranda, viď?

U nás je to dědičný.

Bez něj bych nepřežila.

Mám...

...ale dávku jen na tři dny.

S tímhle jsem fakt nepočítala.

Jeho první cigareta...

My...

se toho máme přece ještě tolik učit...

a vyzkoušet, ne snad?

Tak co tu kurva děláme? Proč tu umíráme?

Hej!

Asakawo!

Jsem tady! Tady!

Panebože! Co se ti stalo?

Tady je druhý tým, co se stalo, Jo?

Nanami! Stůj!

Nikdo ani hnout!

Minový pole... - Dávejte bacha!

- Honami? - Riso!

Co mám dělat? Bojím se!

Zůstanu s tebou.

Běž od ní!

Už toho mám dost!

Vykašlu se na to!

Hej, co se děje? Řekněte mi to!

Do hajzlu! Počkejte na mě. Už běžím!

Já tě nepustím. Nenechám tě tam umřít.

Zastřel mě, jestli chceš,

ale umřeš taky, víš?

- Chceš je nechat umřít? - Nejdřív dostaneme Nanaharu.

Nenechám tě zemřít dřív než jeho.

Kyoko? Co se děje?

Kyoko? Dotkla jsem se toho...

Ne!

Zahynulo 6 studentů. (Zbývá 18 studentů.)

Riso?

Honami?

Honami!

Pojďte rychle, dělejte!

Rychle!

Kurosawo, slyšíš mě?

Tady Jo!

Odpověz, sakra!

Jo, jste v pohodě? Máte zraněné?

Máme šest mrtvých.

Maezono to koupil.

To snad ne...

Jo, jdeme do bodu A.

- Zkusíme to skoncovat ještě před soumrakem.

Fajn.

Dříve nebo později, všichni zemřeme.

- Já jdu taky. - Já taky.

Okay.

Proč?

Jak můžou lidi tak snadno bojovat a vraždit?

“Jak můžou lidi tak snadno bojovat a vraždit?“

Poslouchej, Shindo.

Odpověď na tvou otázku je přímo před tebou.

Pamatujte.

Všichni jste tu proto, protože dospělí vás zatratili..

Nemáte co ztratit.

Nevzdejte se a přežijete.

3 MISE: PRŮNIK

Co to děláš?

Nanami!

Počkej na mě!

Taku, není ti nic?

- Sagisawo! - Honami!

Takumo!

Cos to udělal?

Obojky!

Mají obojky?

Shuyo! Něco je s nimi špatně!

- Počkej, vždyť je to ještě dítě!

- Co tu sakra dělá? - Počkej!

Odhoďte zbraně!

Zahoď to nebo tě zastřelím!

Dělej!

- Dělejte! - Odhoďte to!

Sestro?

Haruyo?

Jestli to neodhodíš, je po tobě!

Rychle!

- Do prdele! - Máme tu zraněné! Pomozte nám, prosím!

Co budeme dělat, Kurosawo?

- Kurva! - Na co myslíte? Střílejte!

- Vzdej to, Maho! - Já to nevzdám!

- Co to říkáš? - Vzdej to!

Nanaharo Shuyo! Ukaž se!

Když tě zabijeme, tak tohle všechno skončí!

Dostanu tě! Jen vylez!

Ne, Maho! Přestaň!

Přestaň, Maho!

Copak můžeš zapomenout jak moc jsme trpěli?

- Na to nikdy nezapomenu! - Co to děláš, Kurosawo?

Drž hubu!

Kvůli vašemu boji, zemřeli naše rodiny!

Chápete to vůbec?

Kolik bolesti jste mi tím způsobili?

Jejich těla byly rozmetaný na prach.

Moje matka, otec i sestra.

Nedokázali ani najít všechny jejich ostatky.

K čemu je terorismus? K čemu je ta vaše válka?

Nikdy vám to nezapomenu!

Přestaň!

Seš jako my. Jsme na tom stejně!

- Prostě odhoď tu pušku! - Drž hubu!

Jdi mi z cesty!

Nestřílejte!

Zahynulo 5 studentů. (Zbývá 13 studentů.)

Nikdy nezapomenu tu bolest.

Kurosawo!

Chlapec 14 Ryo Kurosawa - mrtev. (Zbývá 12 studentů.)

Co? Co?

- Ne! - Co se zas děje?

To ne!

Nanaharo Shuyo!

Maki, použij EMB.

- Ale ten přece máme pro krytí našeho útěku. - Prostě to udělej.

Dobře!

Musíme spustit EMB!

Ne!!!

Dívka #10 Yuko Natsukawa - mrtva. (Zbývá 11 studentů.)

Promiň.

Všichni se připravte!

Připravit! Pozor! Teď!

Co? Co se to děje?

Kde jsou?

- Jsou snad všichni mrtví? - Nevíme, pane.

- Ztratili jsme signál. - Hackeři!

Senzory jsou v pořádku!

- Tak co se stalo? - Nevím, pane. Zjišťujeme to.

- Tak co? - Všechno vypadá v pořádku, pane.

- Zkontrolujte elektromagnetický vlny. - Jaký zasraný vlny?

DEN DRUHÝ - 24.prosince 0:40

Ty jsi Nanahara Shuya?

Co s námi uděláš?

Nechceš hrát dál?

Přestaňte!

Ty! Pojď se mnou!

Posaď se!

Nehejbej sebou, nebo to vybouchne!

Odpověz! Co s námi chceš udělat?

Máte na sobě uniformy.

Proč jste sem přišli? No řekni.

Vážně si myslíte, že proti něčemu bojujete?

Jak to myslíš?

Víš, co je tohle za zbraň?

AK-47.

Ruský samopal Kalašnikov.

Věc, která spojuje partyzány a hnutí odporu po celém světě.

Jsou to tři roky,

co jsme já a jedna dívka přežili tuhle hru.

Pak jsme utekli z Japonska.

Skončili jsme v zemi, která byla posledních 20 let zmítaná válkou.

Čtyři miliony uprchlíků bez domova,

obrovská inflace.

Neustálý strach z bombardování.

Žít na takovém místě je mnohem těžší, než bych si myslel.

Ale...

... i v takhle drsných podmínkách existují lidé,

kteří si umí zachovat hrdost i úsměv.

Děti se tam umí smát od ucha k uchu.

Pak jsem se vrátil sem.

A vybral si boj s touto zbraní.

A co jako?

Jak to souvisí s námi?

A za co vlastně bojujete, víš to vůbec?

Poslyš.... Když mě zabijete, tahle hra skončí.

Ale skončí tím i váš boj?

Dokážete se vrátit zpátky do reality, a na tohle všechno zapomenout?

A za co teda bojuješ ty?

Spousta lidí kvůli tobě umřela!

- Nehodlám se omlouvat. - Co?

My bojovat nepřestaneme,

i kdyby se naším nepřítelem stal každý dospělý.

Nepřestaneme,

dokud nebudeme mít zase důvod k úsměvu.

Tak jako ty děti, co jsme potkali.

Shuyo, obkličují nás zezadu! Musí to být speciální jednotky.

Jdeme!

Vraťte se do cely!

Všichni tady přežili jejich hru nebo jsou to sirotci.

Nejsme vaši nepřátelé.

Tak jdeme.

Ty taky.

Onomichi!

Taku!

Tohle není nic pro děti. Drž se dál.

Nepochopila jsem, cos chtěl říct.

Jaký je to pocit...

zabíjet takhle lidi?

Jaké to je, být jediným přeživším?

Když už zamíříš, tak vystřel.

Jedině tak můžeš přežít.

To si pamatuj.

Vstávej!

Yumo?

Yumo?

Uhni!

Haló! Volám základnu, tady Nomiya.

Studenti se přidali k teroristům.

Dostáváme na frak. Pošlete hned posily!

Pane učiteli!

Učiteli?

Do hajzlu! Těmhle šmejdům se nevzdám!

Dostals mě. Sakra...

Já mám... taky mám rodinu.

DEN TŘETÍ - 25.prosince

Nepřestávalo pršet..

Nozomi?

Vydrž, Nozomi.

Hlavou se nám honily jen nářky umírajících.

Všude jenom pláč a smutek.

Každý se trochu najezte.

A odpočiňte si.

Díky.

Jak můžeš v takový situaci jíst?

Nikdy se nebudu kamarádit s teroristy.

Kyoko!

Omlouvám se.

Nozomi, jsi v pořádku?

Taku!

Taku!

Hej, Taku.

Taku!

Co se děje?

Bolí tě něco?

Jsem jen trochu hladová, to nic není.

Jsi v pořádku?

Nechte mě být!

Vem si.

Vážně můžu?

Je to dobré.

Chutná to skvěle.

Saki, sestro! To jsem já!

Hledal jsem tě.

Nikdy bych si nemyslel, že tě tady uvidím.

Potom co jsi utekla, našeho otce zatkli a popravili.

Bojoval proti zákonu BR.

Teď jsme z naší rodiny jediní na živu.

- Mýlíš se. Nejsem tvoje sestra. - Jak to můžeš říct?

I když jsem přežila,

v žádnem případě jsem se domů nechtěla vracet.

Zabila jsem příliš mnoho lidí.

Dokonce jsem zabila svého kluka...

a tvé kamarády.

Na všechno zapomeň.

Haruyo.

Haló?

Haló?

Haló!

Co to děláš?

Říkala jsem ti aby si klepal.

Smrdíš. Jdi pryč.

No, dnes máš narozeniny.

Nechtěla bys se mnou a matkou zajít na večeři?

- To je neuvěřitelný! - Co?

Narozeniny jsem měla včera!

- Dnes, ne? - Byly včera.

Jen běž pryč z mého pokoje.

Shiori...

Ještě jsi neskončil? Co ještě?

Podle tebe,

bych se měl zastřelit?

Jsi šílený?

Toho se lidi bojí úplně nejvíc.

Ne smrti samotné, ale toho, že se na ně zapomene.

"Jsme tady a teď.“

To je věc, kterou chceme sdělit všem.

Neboj se, všechno bude zase dobré.

Nevěřím, že ty tvoje nálady jsou neléčitelné.

Bude ti líp, když tu chvíli pobudeš a najdeš si nějaké kamarády.

Zjistíš, že máte mnoho společného.

Přijedu si pro tebe.

Odvezte mě domů, prosím.

Každý jednou zmizí.

Naše rodiny,

naši kamarádi...

ale já tu s tebou zůstanu.

Nevím, co teď dělat...

ale budu tu... pořád s tebou.

Slibuju.

Nobu.

Kawada.

Všichni.

Mám pravdu, že jo?

Bojuju za správnou věc.

Jako tenkrát vy.

Tati!

Rychle! Uteč!

Utíkej! Dělej!

Máme toho ještě hodně před sebou.

Tati!

Přestaň! Co budeš dělat?

Maki.

Do prdele!

Zabitím tuctu vojáků

se v týhle zemi nic nespraví.

S tímhle jsem počítal.

Před váma je ještě dlouhá cesta, lidi.

Ale stojí to za to,

když se vaše sny splní

na místě, kde chcete aby se splnili.

Jsem rád,

že jsem tě potkal.

Chtěl bych jít s vámi.

Pomož mi vstát.

Dobře, tak vyrazíme.

Ano.

Musíš to přežít! Nikdy se neohlížej!

Pane Mimuro!

- Haló? - Haló.

- Strýčku? - Shiori.

Poslyš, když někoho tolik nenávidíš

buď připravená na důsledky.

Nozomi?

- Nozomi! - Sagisawo!

Sagisawo!

Promiň, Sagisawo!

Já, já,

Zůstaň naživu.

Vy všichni...

snažte se to přežít.

Nezapomeňte..

...na mě.

Pamatujte si mě.

Nozomi?

- Nozomi! - Sagisawo!

Ne. Neumírej.

Ne, Nozomi.

Ne! Nozomi. Ne!

Dívka #6 Nozomi Sagisawa - mrtva. (Zbývá 10 studentů.)

Další moje kamarádka umřela.

Co bude dál?

Odpověz!

Žádnou odpověď nemám.

Musíš ji najít sám.

Shuyo.

Shuyo.

Taku!

My jsme nikdy neměli domov, vím to od začátku!

Věděl jsem to!

Nikdy jsme se neměli kam vrátit!

O tomhle je celá tahle válka, že jo? Za to bojujeme?!

Umřeme a stane se znás jedna z těch svíček?

I ten prcek teď jednu má.

Chováte se stejně nesmyslně...

...jako dospělí!

Doufal jsem, že tahle válka rychle skončí.

Přemýšlel jsem nad tím,

jak vykoupit smrt vašich přátel...

Ale pořád mě nic nenapadá.

Za chvíli z nás taky budou dospělí.

Jediné, co teď můžeme udělat,

je nezapomenout na naše kamarády, co tu padli.

Možná že zestárneme,

ale nikdy nezapomeneme.

Maki.

Můžeme začít?

Okay!

Kolik krve už bylo prolito?

Kolik slz už skanulo?

Mnoho z našich přátel

bylo během těch tří let zabito.

Ale stejně jako nikdy ze světa nezmizí spravedlnost,

nezmizíme ani my, takzvaní teroristé.

My totiž víme,

že jen pár dospělých

v několika vyvolených zemích

drží v rukou mír a svobodu celého světa.

Jenže na světě žije obrovská spousta lidí. A každý má právo žít si po svém.

Žije tu 6 miliard lidí,

s 6 miliardami variant žiovta.

Je to 6 miliard variant míru,

6 miliard variant spravedlnosti.

Stejně tak 6 miliard válek a hrozeb.

6 miliard.

Jedno víme teď jistě. Míru nelze dosáhnout bez boje.

Mír si žádá spoustu krve a slz.

Vysílají to do počítačů na celém světě.

Pokud se lidstvo nepoučí z vlastní historie a zapomene na ni,

nastolený mír nebude mít cenu.

Nebude mít cenu.

Japonsko

Čína

Severní Korea

Guatemala

Indonésie

Kuba

Kongo

Peru

Laos

Vietnam

Kambodža

Grenada

Libye

El Salvador

Nikaragua

Panama

Irák

Somálsko

Kde je Taku?

Bosna

Súdán

Jugoslávie

Afghanistán

Vy... děti, které bojujete proti samotě.

Teď jste možná odkázáni sami na sebe,

ale nejste v tom sami.

Všechny opuštěné děti na světě...

...povstaňte.

Bojujme společně, bok po boku.

Zbavme se bot, které nás tíží

a utečme daleko odsud.

Všem dospělým, kteří zničili naši svobodu,

posílám tento vzkaz:

Veselé Vánoce přeje Divoká sedma.

Shuya Nanahara.

Všichni pryč!

Běž!

Jste v pořádku?

Postarejte se o ni.

A o ostatní děti... prosím.

- Kdo odpálil tu raketu? - Právě to zjišťujeme.

A co jednotka 4821?

- Pane, někdo vám volá. - Kdo to sakra je?

To je... premiér.

- Přepojte ho. - Ano, pane.

Zdravím! Máme tu pořádný problém.

Kdo podle vás odpálil tu raketu? Pěkně jsme tamní vládu naštvali.

Právě mi volal prezident. Za 12 hodin na vás zaútočí.

Co tam ti vaši studenti dělají?

Je to vaše chyba. Jste hrozně pomalí! Nezajímá mě pár dětí, které tam zemřou!

Použijte rakety a rozstřílejte ostrov na cucky!

Myslíte to vážně?

Překvapujete mě.

Myslel jsem, že jste na naší straně. Jako správný dospělý.

Už byste měl víc než dobře vědět,

že svět se dělí na vítěze a poražené. Za koho hrajete vy?

Buď prosadíme spravedlnost... nebo...

Přestaňte už s těma kecama, vy jeden vrahu!

Cože?

Ta země o sobě kdysi řekla, že je neškodná jako dvanáctileté dítě.

Jak stará je tedy ta země teď?

Shazovat bomby na každou zemi, která se jim znelíbí?!

Takhle se chovají dospělí?

Pochopte...

všichni jsou teď spojenci a oni tomu velí.

A o tom rozhodl kdo?

Řekněte mi, proč tu vůbec jste?

Rozumím.

A to jsem do vás, vkládal takové naděje.

Z moci předsedy vlády vydávám toto nařízení:

Všechny jednotky ať se připraví na okamžitý útok.

Všichni teroristé včetně Nanahary musí zemřít ještě předtím,

než na nás bude odpálena raketa.

Pozor!

Salutovat!

Taku!

Taku!

Taku!

Taku.

Taku.

Takumo.

Kuze, Seš v pohodě?

Nemůžu se moc hýbat.

Musíme se odsud dostat.

Nao nás určitě hledá.

Jsi zraněná, že jo? Nic neříkej.

- Je to ironie. - Jak to myslíš?

Vždycky jsem si s tebou chtěla promluvit. Mezi čtyřma očima.

Ale když...

k tomu konečně dojde, je to zrovna tady a takhle.

Věděl jsi...

že jsem tě milovala?

Pokud tohle přežijeme,

můžu být tvojí kamarádkou?

Jasně.

Tak,

mě chytni za ruku a slib to.

Byla jsem připravená...

zemřít kdykoli.

Ale

Ale...

Ne teď.

Nechci umřít.

Kuze.

Kuze!

Dívka #5 Haruka Kuze - mrtva (Zbývá 9 studentů.)

- Taku! - Takumo!

- Taku! Jsi v pořádku? - Tolik jsme se báli.

Ne! To ne! Haruko!

Spálíme ji spolu s ostatními.

Dáš si?

Ne, dík.

Brzy bude svítat.

Válka proti dospělým začne nanovo.

Skrývali jsme se tu celých 6 měsíců.

Našli jsme tu podzemní chodbu.

Mohla by vést až na pevninu.

Vemte děti a utečte odsud.

A co vy?

My tu zůstaneme, abychom odvedli pozornost našich nepřátel.

Tohle není nic pro vás.

Věř mi, bude to mnohem drsnější.

Žít naplno je stokrát těžší než umírat.

POSLEDNÍ DEN 26.prosince 5:40

Tady Sakai, jsem na pozici B. Budu hlídat.

Tady pozice C. Jsme na místě.

Shuyo, zůstanu tady a budu bojovat s tebou.

Jine. Dej mi svou zbraň.

Tenhle samopal mi dal pan Mimura.

Víš, jak moc pro mě znamená, viď?

Dnes ti ho svěřím.

Chraň všechny kolem sebe. Věřím ti.

Shuyo.

Možná občas sejdeš z cesty,

ale ať se stane cokoliv, nevzdávej to.

Je na čase se rozloučit.

Sestři.

Já...

na tebe nikdy nezapomenu!

Co je s tebou?

Běž za nimi.

Já tu zůstanu.

Chci vidět, jak tahle válka skončí.

Nechte je přijít blíž.

Ještě blíž.

Blíž.

Ještě.

Vydržte.

Střílejte!

Kazamo!

Kazamo!

Kazamo!

Svině! Pojďte sem! Tady!

Taku! Co se děje?

Taku! Co je?

Já...

nerozumím složitejm věcem... ani nad nima nepřemejšlím...

ale možná...

o něco důležitýho přijdu, když teď uteču.

Ty se chceš vrátit?

Já se vrátit nemůžu, slíbil jsem to Shuyovi.

Já...

A co já? Co mám udělat?

Rozhodni se za sebe.

Jdu s tebou.

Kyoko!

Vždycky jsem tě miloval!

Běž s nimi.

Ano!

Omlouvám se, nesmíš se o mě bát.

- Uvidím tě ještě někdy? - Určitě.

Ale teď musím jít.

Zdravíčko!

- Zbláznili jste se? Co tu děláte? - Jsme přece kamarádi.

Vstávej, vstávej!

Shibaki!

Počkej!

Shibaki!

To je v pohodě.

Bylo mi ctí, mít takový kámoše.

Utíkejte... rychle.

Shibaki!

Teď! Běžte!

Musíte jít. Hned. Padejte!

Taku.

Pozdravuj Kyoko.

- Osamu! - Nech ho jít!

Chlapci #3 Osamu Kasai a #6 Masami Shibaki mrtvi. (Zbývá 7 studentů.)

- Sakai! - Oguro!

Co vás to napadlo? Co tu vyvádíte?

Proč jste se vraceli?

Ještě není všemu konec!

Říkals, že budeš dál bojovat a uctívat památku padlých kamarádů!

Vstávej, Sakai!

Sakai!

Shuyo.

Tohle je teprve začátek naší bitvy, že jo?

Nezastavuj se.

Musíš bojovat dál.

Sakai. Sakai!

Shuyo!

Uteč!

Maki.

Ty taky! Utečte! Myslete, hergot!

Musíte pryč!

Jdeme!

Maki!

Haruyo.

Dělejte!

Tady!

- Jsi v pohodě? - Jo.

Nazdar!

Ty musíš být Shuya Nanahara.

Já jsem Riki Takeuchi.

"Vyhlašujeme válku všem dospělým!"

Fakt jste nás dostali. Máš odvahu.

Všichni dospělí na celém světě by tě chtěli zabít.

Ale ty...

odteď musíš přežít, abys nesl břímě těch, které jsi zabil.

Včetně mojí dcery, která zahynula při teroristickém útoku.

Ani jeden z nás se už nemá kam vrátit.

Chlapec číslo 1, Takuma Aoi. Dívka číslo 4, Shiori Kitano.

Mám jednu otázku.

V tomhle světě existují jenom vítězové a poražení.

Je tomu skutečně tak?

Utíkejte!

Odpověď vás čeká na druhé straně, jestli se tam dostanete.

Já...

jsem si vždycky chtěl,

s vámi zahrát rugby.

Jděte!

Tři.

Dva.

Jedna.

Běžte!

Bojujte!

Podívejte.

Vidím světlo!

Pojďme.

Vydrž!

Vydrž to!

Hele...

mohla bych se na něco zeptat?

Na dívku na jednom obraze,

její jméno bylo Noriko Nakagawa.

Jaká byla?

Ty jsi...

Shiori Kitano.

Dcera učitele, kterého jsi zabil.

Noriko...

se vždycky kouká zpříma

a upřímně se usmívá.

Poslyš, když někoho tolik nenávidíš

buď připravená na důsledky.

Promiň mi to.

Já...

Já jsem nikdy...

..nikdy...

...jsem mu neřekla...

...nikdy jsem mu neřekla tati.

Dívka #4 Shiori Kitano - mrtva. (Zbývá 6 studentů.)

Kruci, došly mi náboje!

Kitano? Hej, Kitano!

Tohle je naše poslední zbraň.

"6:45 - Hra skončila bez výsledku."

Takuma Aoi, Haruya Sakurai, Nao Asakura, Kyoko Kakei, Risa Shindo, Mayu Hasuda

a Shuya Nanahara - nezvěstní.

O tři měsíce později - jaro.

Pro Nao Asakuru bylo rčení jejich rodičů jako ukolébavka.

Nic není křehčího, než vztah mezi dítětem a dospělým.

Nyní má Nao něco mnohem cennějšího.

Nejcennější věcí pro Nao jsou...

To snad není pravda! Podívej se támhle!

Přátelé.

Taku!

Takuma!

Nao!

Shuyo.

Jine.

Noriko.

Vítej zpět.

Už zase jsem ničemu nezabránil.

Věřil bys,

že i tahle země, zmítaná 20 lety války,

může zažít takhle nádherné jaro?

Roční období se pořád opakují. Navzdory všemu.

Opravdu.

Tak fajn, měj se.

Ty taky.

My všichni,

zůstaneme přáteli,

nadosmrti,

navěky.

Nezáleží na tom, kde jsme nebo kam jdeme.

Silnice, po které jedeme, je drsná a sahá daleko za obzor.

Ale my víme,

že ať jsme kdekoliv,

pořád máme přátele.

A můžeme se vydat, kamkoliv chceme.

Dokud máme naději,

máme i budoucnost.

To nám dává sílu žít.

Dokud máme naději, máme i budoucnost. To nám dává sílu žít.

Tatsuya Fujiwara - Shuya Nanahara

Ai Maeda - Shiori Kitano

Shugo Oshinari - Takuma Aoi

Ayana Sakai - Nao Asakura

Haruka Suenaga - Haruka Kuze

Yuma lshigaki - Mitsugu Sakai

Miyuki Kanbe - Kyoko Kakei

Masaya Kikawada - Shintaro Makimura

Asami Katsura - Risa Shindo

Takeru Shibaki - Shugo Urabe

Nana Yanagisawa - Mayu Hasuda

Ryo Katsuji - Haruya Sakurai

Makoto Sakamoto - Osamu Kasai

Yoko Maki - Maki Souda

Yuki Ito - Ryo Kurosawa

Natsuki Kato - Saki Sakurai

Chiba Shinichi - Makio Mimura

Masahiko Tsugawa - premiér

Mita Yoshiko - matka Takuma

Takeshi Kitano - učitel Kitano

Akl Maeda - Noriko Nakagawa

Riki Takeuchi - učitel Riki

Toto je dopis napsaný 10letým chlapcem z Afghanistánu.

Vím, co jsou to bojová vozidla,

miny a samopal Kalašnikov.

Ale nedovedu si představit, jak vypadá mír,

protože jsem ho nikdy neviděl.

Někdo mi povídal, že mír je něco jako ptáček.

Ale ani můj učitel neví,

kde ho můžeme najít.

Ale já stále věřím, že jednou mír přijde.

A na místo min budeme sázet květiny.

Věřím, že přijde doba, kdy budeme moci chodit do školy každý den.

naše domovy neboudou bombardovány

a nikdo nebude brečet pro něčí smrt.

Až přijde mír,

budu moci popsat jaké to je.

Až přijde mír,

zapomenu názvy

hodností a zbraní.

Režie - Kinji Fukasaku a Kenta Fukasaku