Original subtitles

Lazebník Sibiřský

3. července 1905

Drahý Andrew,

Právě jsi započal další etapu svého života,

Vybral sis těžkou cestu, která bude zkouškou tvé zodpovědnosti.

Prosím, vyslyš mě.

Věřím...

Chci ti vyprávět tajný příběh.

Příběh, který se před mnoha lety stal tvé matce...

- Pozor! - Pokračujte.

Pojďme.

Až na lebku.

Správně, nikdy nejsou dost krátké.

čí je to postel?

Ta postel je absolutně nejhorší.

Nechutné.

Jak se sem dostala ta holka?

Kdo to sem zavěsil?

- To je Mozart. - Kdo?!

Mozart, pane.

Mozart? Kdo z vás je Mozart?

Mozart ke mě!

Zemřel, pane!

On zemřel?

Kdy?

Roto! Nástup! Okamžitě!

On zemřel? !

Proč jste to nehlásili?

- Proč jste to nehlásili? - Nevím, pane.

Proč to nikdo nenahlásil?

Ještě tu nikoho neznám, pane!

Mozart byl velký skladatel. Zemřel před mnoha lety.

Roto, za dvě minuty v plné polní na nástupišti!

A nezapomeňte na plynové masky!

Vpřed! Pohněte se! Dělejte!

Vy chytráci jste si mysleli, že nevím, kto je to Mozart?

No ano, ovšem, znáš ho...

Takže...

já seru na Mozarta.

Opakuj po mě:

- Seru na Mozarta. - Seru na Mozarta, pane.

V pořádku, sundej si masku.

Kdo si chce sundat tu hnusnou masku, a po mě opakuje:

Seru na Mozarta!

Dobře hoši, sundejte si masky.

Pěkný účes, tebe jsem neslyšel.

Nemůžu to vyslovit. Mozart byl velký skladatel, pane.

Vy slečinky, jste si mysleli,

že si můžete utahovat ze seržanta "Zuřivého Psa"?

Chcete si hrát? Tak dobře, uvidíme kdo vyhraje.

Nemůžu za to, pane, že Mozart byl velký skladetel.

Příběh, který ti budu vyprávět, začal ještě před tvým narozením.

Tvoje matka opustila rodné Chicago a vydala se do Ruska.

Ve vlaku směřujícím do Moskvy...

ve velmi delikátní záležitosti.

Roto! Do vlaku!

Vpřed.

První divize do prvního vagónu!

To nemůžete, to je první třída.

- Který? - Tento.

Pak by ste ho měli hlídat.

Hej, kadeti, dáte si cigaretu?

- Tady. - Nemám drobné.

Tolstoji!

Pospěš!

Rychle! Rychle!

Pánové,

První třída... Voní exoticky.

- Vsadím se, že se tu najde volné kupé. - Pánové!

Pojďme! Začínají problémy!

Vpřed, pánové!

Pánové! Tudy, rychle.

Pánové, prosím vrate se!

Co to má znamenat?

Promiňte madam,

Nechci vás obtěžovat.

Kruci, kam zmizeli?

No a co tu hledáte?

Děkujeme, madam.

Ochrana, madam.

- Jsme osobní stráž. - Elitní jednotky.

- Ve vlaku je šílenec. - Hrdlořez.

- Terorista. - Jeho parák je černoch.

- Viděla jsem ho. - Opravdu jste ho viděla?

- Jeden drobný africký princ. - "Princ" to je jeho převlek.

- Vraždí cizinky... - Které cestují samy.

- A vdovy také? - Hlavně vdovy ze zahraničí!

To je hrozné! Ale mám jednu tajnou zbraň...

Ó, prosím, ukažte nám ji!

Odpuste... promiňte... nám.

- Kadete Tolstoji - Ano pane. - Zůstanete hlídat dámu.

S kadetem jejího veličenstva budete v dobrých rukách.

Hlupáci!

Nechci vás rušit...

Jsem kadet. Veličenstvo Alexej Alexandrovič

je patronem naší Vojenské carské akademie.

- Posaďte se. - Děkuji.

Bude ze mě důstojník.

- A co je toto?

To jsou... Bubliki.

- Mohu? - Samozřejmě.

Odpuste, ani jsem se nepředstavil. Andrej Tolstoj, k vašim službám.

Tolstoj?

Lituji... žádná příbuznost.

Jane...

Callaghanová.

- četl jste Annu Kareninu? - Ne do konce...

Ano?

Promiňte...

Promiňte, hned to dám opravit.

Nedělejte si starosti,

ale opravit to dejte.

Tuto ženu bych si nikdy nevzal, to je jisté.

Ale proč začal zpívat?

Kdo ví...

Pro potěšení.

Proč vaši přátelé utekli? Rusům se nelíbí opera?

Naopak!

U nás na akademii je amatérský operní kroužek.

- I jeho veličenstvo tam zpívá? - Ne...

ale chodívá na přestavení.

- To je milé. A vy zpíváte? - Ano.

Právě zkoušíme "Figarovu svadbu" od Mozarta.

- A koho hrajete? - Figara,

lazebníka ze Sevilly.

- Zazpívejte prosím něco. - Cože, hned teď?

Ano, prosím.

Hned teď? !

Proč jsme vůbec utekli?

Kdo utekl první?

Myslím, že já, ale vy jste také utíkali.

- Bravo! - To byl pěkný vtip.

Mohli jsme cestovat první třídou, jako Tolstoj.

Dáte si sklenku šampaňského?

Já....

Na Mozarta.

Na Mozarta.

Nebudete mít z toho potíže?

Vůbec žádné.

Promiňte... kapitáne!

Na Annu Kareninu.

Promiňte.

Madam...

A víte, madam, co zbude,

když sníte bublik?

Díra.

Jenom díra.

To je vtip.

Pánové, myslím, že začíná přituhovat.

Máš pravdu.

Uklidněte se, nepanikařte. Nejsme přece ve válce.

- Co se stalo? - Všechno je v pořádku.

Dám to opravit.

Na akademii jsem šel, aby na mě byla máma hrdá.

To je moje máma, je herečka.

Překrásná, že?

Ty za to můžeš!

Promiňte...

Zůstalo ještě šampaňské?

Vstupte!

- Promiňte madam. - Kadete Tolstoji.

- To je můj drahý kapitán. - Cože?

- Dáte si sklenku šampaňského? - Vstyk!

Pochodem vchod!

Postavte se, když mluvíte se svým velitelem!

Promiňte madam!

Vyneste ho!

Ale rychle.

Bylo mi ctí, madam.

I mě, Kadete Tolstoji z vojenské akademie.

Z carské vojenské akademie, madam.

Promiňte, madam.

Prosím, promiňte. Vítejte v Rusku!

Tvoje matka si myslela, že je velmi zkušená...

ale to všechno bylo málo na to, aby pochopila matičku Rus.

Vědela, že je tam car, kaviár, vodka, medvědi a jeho veličenstvo, který...

je velmi důležitý pro věc, která ji přivedla do Moskvy.

Mc Crackane, uklidněte se!

Práce na mém stroji stojí, co tomu říkáte?

Slíbil jste, že získáte peníze z Průmyslové komise.

Nerozčilujte se.

Jane je moje poslední naděje. Můj, můj, můj stroj...

Jane, Jane, Jane získá peníze. Ale co když nepřijede...

Otče?

Jane?

Moje zavazadla jsou ve třetím kupé.

Otče, tolik jsi zestárl!

- Já? - A vy?

- Kopnovski. - Kopnovski.

- Pane Kopnovski, mám šest kufrů. - Šest.

Šest kufrů.

Jak se má manžel, Harry?

Larry!

- Ó, pravda. - Umřel.

Ty si to nepamatuješ? Psala jsem ti to, otče.

Sežrali ho krokodíli v Nilu.

Když jsme před nimi unikali.

Já jsem byla rychlejší.

Byl to hrozný pohled. Zůstal po něm jen motýlek.

- Potom jsi se přestěhovala do Persie. - Do Indie!

Naši chlapci se vracejí ze střelnice.

Výborně.

Roto, pozor!

K poctě zbraň!

- To jsou ruské sáňky. - Rusky "sáně".

- "Sáně"? - "Sáně".

Sáňky.

Zdravím vás, kadeti!

Zdravíme vaši excelenci!

- A to je kdo? - Kadeti...

- A generál Radlov. - Odveďte kadety!

Kvůli tomu holohlavému idiotovi jsem přišel o práci.

V hlavě má místo mozku studené špagety.

Nasedněme.

Co tady generál dělá?

Ještě neviděl ten tvůj opilý obličej.

Anna Karenina opila Tolstoje.

Nejsem opilý...

Já jsem šastný!

Vlevo - vbok!

Radlov je náš člověk.

Velkokníže dá na jeho slova.

Je předsedou Průmyslové komory jejího veličenstva.

Pochodem - vchod!

Pane Kopnovski, neříkal jste, že je generál holohlavý?

Jak vidím, má bohaté vlasy.

Bere druhým práci...

A nosí cizí vlasy.

Ticho!

Ale potřebujeme ho, aby jsme získali peníze.

Peníze na můj stroj!

- A co je toto? - To je Kreml.

Jako taková čistějčí a lesklejší turecká mešita.

Co je toto?

Z cesty, udělejte místo pro jeho excelenci!

Pryč z cesty!

Můj bože!

Atentát na senátora.

Rozdělte munici!

Rozdělte se! Dejte pozor na vstupy na střechu.

Pojďte, rychle!

Žije, žije, chlapci!

Střílejte, jen když opravdu musíte.

Zůstaň tady, zůstaň tady!

Kryj nás! Za mnou! Támhle jsou.

Alibekow, Buturlin, zajistěte dvůr!

Ne, ne! ruce vzhůru!

Nestřílejte, prosím!

Už to nikdy neudělám.

Ale proč jste to udělal?

Prosím...

Děkuji.

Všechny jsme pochytali.

Jeden byl na střeše...

Andreji... Všechny jsme pochytali!

Děje se něco?

Musíme jít.

Pohněte, nemáme na to celý den.

Flanegene, nezapomeň na uši!

Nezapomeňte, padavky pojedou domů!

Mám to.

Já už nemůžu. Jak seš na tom ty?

Popravdě? Ne moc dobře.

Neslyšel jsem "seru na Mozarta! "

Neslyším tě!

- Proč mu to neřekneš? - Nemůžu.

Mozart byl velký skladatel.

Třeskutá zima, výbuchy na ulicích...

Stálo ji za to opouštět Chicago?

Jane čekala přívětivější příjezd,

potom potkala mladého, anglicky mluvícího kadeta.

Moskva byla plná překvapení.

Ale to největší překvapení ji však čekalo v Mc Crackanově dílně.

Podívej, tam stojí...

Můj sen...

můj život...

moje láska...

můj idol.

Podívej...

Podívej!

Podívej!

Ještě se nikdy nehnul, ale už je plný života.

Podívej na to tělo... I jméno jsem mu dal...

Jmenuje se:

Lazebník Sibiřský.

Teď spí.

Ale až se probudí,

jeho hlas bude znít až na Sibiř.

Vím, že ješte nefunguje, ale...

Dívej se pod nohy.

Víš, co mé děátko dokáže?

Za jeden den poseká víc stromů,

než 500 lidí za jeden měsíc.

Může posekat všechny stromy odtud až...

až, až po Pacifik.

Lazebník...

Lazebník Sibiřský.

Chápeš?

Pojď.

Poslouchej.

Slyšíš? Slyšíš tu hudbu?

Slyšíš, jak mi zpívá?

Ale ty děláš ten zvuk.

Jasně, že já.

Jasně, že ten zvuk dělám já, napodobil jsem ho.

Občas v noci, když ležím ve vaně...

slyším, jak mi zpívá...

svoje básně,

svoje písně.

Vyhráva.

Jednou ti otevřu oči a taky ho uslyšíš.

Uslyšíš jeho melodii, jeho šepot, jeho muziku.

Neztrácejme čas! Musíme pracovat!

Kopnovski, pospěšte! Máme tu spoustu práce!

Co to. Kopnovski, střecha!

Ó, sníh? ! Vy jste génius!

Na opravu střechy nemáme peníze.

Protože vás kvůli pití vyhodili z Průmyslové komise!

Vykopli mě, protože jsem Němec!

Ano! Pohybuje se!

To už znám! Slíbil jste mi, že poletí.

Když jsem řekl, že poletí, tak poletí.

Když říkáte.

Pohnul se!

Můj bože!

Ještě je potřeba na mém děátku zapracovat.

Potřebuji peníze, abych toho drobečka mohl dodělat.

Proto nutně potřebujeme získat podporu jeho veličenstva!

Dobře...

Úplne se zbláznil.

Život naučil Jane využívat náhody.

Už věděla, co bude první krok.

Už jedou!

Přijďte na náš...

Zlatíčka...

Přijďte na náš bál!

Slečny, bude lepší zopakovat si časování.

Společně.

Co to má znamenat, kadeti?

Pozor!

četo, čelem - vzad!

Pochodem - vchod!

Stůjte vzpřímeně, pánové!

Držte postoj, proboha! Držte postoj, prosím!

Rozpočítejte se a vytvořte dvě řady!

První řada budou dámy,

druhá řada budou pánové.

Proboha, držte postoj! Postoj, prosím!

Otočte se!

Židle dolů!

Otočte se!

Začneme procvičovat! Pánové k dámám.

Výměna!

Veďte vaše dámy s jistotou. Jemně! .. Takto!

Tolstoj popíjel šampaňské s Annou Kareninou,

a všichni teď musíme dělat čápy.

To je toho. To nemá nic společného se šampaňským.

Už dost!

Vždy jsem se o tebe staral, když jsi byl opilý.

- Kdy? - Letos? !

Ó, ano.

Výměna nohou!

Vydržte, pane! Zatáhněte břicho!

Držte postoj! Bradu nahoru!

Pružnost, pane! Pružnost!

Výměna!

Děkuji!

- Pane důstojníku! - Ano.

- Jsem tady správně? - Ano, toto je Vojenská akademie.

Jdu za generálem Radlovem.

Děkuji vám.

Anna Karenina!

Dobrý den.

Kde najdu generála Radlova?

To je tam, madam.

- druhé poschodí! - třetí poschodí!

- první poschodí! - přízemí!

Děkuji.

- první poschodí! - přízemí!

Poslední poschodí!

Končit! Pozor!

K noze zbraň!

Toto není akademie, to je spíš ZOO!

Nejdřív jsme byli čápy, teď z nás jsou raci!

Co je to za vosk?

Smrdí. "Surprise",

specielně na velké sály.

Vosk "Surprise" Vám zaručí zábavu na celý večer.

- My se budeme bavit až do rána. - To je fakt.

Vaše výsosti, přišla za vámi nějaká slečna!

Slečna? Jaká slečna?

Je to cizinka.

A vejde.

- Dobrý den! - Dobrý den, madam.

Myslím, že se vám pokazila hrací skříňka.

- Prosím. - Děkuji.

Mluvíte francouzsky?

- Ne. - Německy?

Ne.

Anglicky?

Promiňte, moje angličtina není moc dobrá.

- Určitě je vaše angličtina lepší než moje ruština. - Anglický slovník.

- Dovolte, abych se představil... - Já vím kdo jste.

Baron fon Radlov, plukovník generál,

Velitel Carské vojenské akademie,

Hlavní předseda Průmyslové komory

jejího nejvyššího carského veličenstva.

Ano.

- To je velmi působivé! - Děkuji...

Já jsem jen Jane Callaghanová.

Nebude vám vadit když si zapálím?

Prosím.

Jane Mc Crackanová Callaghanová.

Mc Crackenová?

Ano. Ten šílený vynálezce...

je můj otec.

On se ze svého stroje dočista pomátl, ale prosím nemluvme o tom.

Máte opravdu nádhernou sbírku knih.

- Tišeji, tišeji tam! - Promiňte.

To jste všechno přečetl?

O co to...

To je telefon...

- Přímá linka k velkoknížeti. - Přímo k velkoknížeti?

- Takže to je on. - Ano.

Tak se přihodilo, že jsem ve vlaku cestovala s jedním vašim kadetem.

Zapomněl si na sedadle tuto fotku.

Jmenuje se jako ten slavný spisovatel. Tolstoj.

Ano, pravda. Zařídím to.

Možná je pro něj tato fotka důležitá.

Můj manžel byl voják.

Jsem vdova.

Zahynul v boji.

Kapitán O'Riley Fitzpatrick Mc Namara Callaghan.

Bojoval proti indiánům po boku Custera.

Musím říct, že je mi ctí být vdovou po takovém muži.

No ano.

Ani nevím, proč vám to všechno vykládám.

Jste velmi citlivý člověk.

Určitě jste také velmi vyjímečný člověk.

Někoho mi připomínáte.

Asi Alexandra.

Našeho cara?

Ne, Alexandra Velikého.

Také měl tak bujnou kštici.

Co to...

Co se tu děje?

Vaše výsosti!

Jednotka "čápů" dokončuje leštení sálu.

- Přišla si pro vějíř. - Co to tady dělají?

Připravujeme sál na velký ples.

Měli jste rozkaz leštit podlahu.

Ale my už...

Pokračujte dál v leštění!

Provedeme!

Neříkal, že tady bude ples?

Ano, každoroční ples naší Akademie.

Bude mi potěšením, přijmete-li pozvání být naším hostem.

Děkuji vám, generále. Pro mně i mého otce je to velká čest.

- Kadet Tolstoj! - Zde.

Ke mně.

Promiňte madam! Hledají vás pane!

Omluvte mě.

- Určite jste si prišla pro vějír. - Kdeže.

Ještě jsem ho nestihl opravit. Dostali jsme trest.

Trest? Kvůli mně?

Ne!

Ne? To leštění vám jde lépe než pití.

Zapomněl jste si ve vlaku fotku.

Přinesla jsem vám ji.

Mnohokrát děkuji.

Všude jsem ji hledal.

- Můžu odejít? - Promiňte...

co jste to říkal?

Můžu odejít?

řekněte to ještě jednou!

Můj zlatý.

Vzkažte hraběnce, že se ples bude konat...

- Jako obvykle. - Našel jste, co jsem chtěl?

...jako obvykle.

Generál přichází! Generál! Jde sem!

Pane generále!

Co se tu děje, pánové?

Jednotka "čápů" leští podlahu.

- O, ano. Pokračujte! - Ano pane!

Promiňte, hraběnka kvůli plesu...

Vaše excelence. Našel jsem ho.

- Koho? - Alexandra Velikého.

Alexandr Veliký.

No, co jsem vám říkala? Přesně ty samé rysy.

Musím už jít.

Hlupáku!

Dobrý den... co se tu děje?

Andreji... Co tady dělá? Něco se muselo stát!

- To jsem čekala. - Dobrý den, strýčku Nikolaji.

Nic se nestalo.

Jsem tady jen na skok.

- Určitě se něco stalo! - Ne. Můžeme si promluvit o samotě?

Proč? Nemáme před ním žádné tajnosti... Kam odešel? O, ano.

řekni mi to rychle, musím stihnout vlak do Varšavy,

hrají tam Lady Macbeth, ale to tě asi nezajímá.

Naopak, moc mě to zajímá.

Potřebuji jen trochu peněz. Jen tři rubly.

Kruci! Kde je můj pl᚝? Budu ho potřebovat...

Aha, tady je!

Takže říkáš, že potřebuješ tři rubly?

- "Jen" tři rubly. - Ano.

- Jak jsem již říkala, Nikolaji... - Mám přinést čaj?

Pro koho? Před chvílí jsme čaj měli.

...že ta dnešní mládež... Moje nehty...

- Ta dnešní mládež je... Kde mám cigaretu? - Prosím.

- ... dnešní mládež... - Ty máš zápalky? Takže kouříš!

- Ale jistě... - Ne, nekouřím. Nekouřím!

řekni mi Andreji... řekni mi drahý příteli

Všiml sis někdy, jak mám těžký život?

Mami, potřebuji jenom tři rubly!

Obětovala jsem pro tebe svoji kariéru. Odmítla jsem spoustu...

Přeji ti příjemnou cestu!

Kde jsou moje věci? Beru si je, když se necítím dobře.

Takže odmítla jsem...

Andreji, ráda by jsem...

Nikdo tu není. Mluvím k nikomu. Žádné "ahoj", žádné "nashledanou"...

Myslím, že to tak bude lepší.

Tři rubly a ona začne... A Nikolaj taky...

- Tady, vemte si to. - Co?

- Tři rubly. - To nemůžu.

Vrátíte mi je později.

Vemte si je.

Děkuji Duňašo. Vrátím je.

Něco jsem rozbil a musím to rychle opravit.

Děkuji, vrátím je, slibuji.

Podlaha je moc kluzká!

Kdo pořádá tento ples?

Kdo, kromě mých děvčat, baví hosty?

- Rozvázala se ti šňůrka. - Děkuji, Mášenko.

To mi ještě chybělo, zahynout pod koly klavíru.

"Sur - pri - se"

"Překvapení"...

Proč to nepíšou rusky.

To udělali schválně.

Generále Radlove...

Hraběnko.

Generále Radlove, jak to, že jste připravili takové kluziště?

Udělějte něco.

Hraběnko, můj zásobovač neumí francouzsky.

Ale koupil francouzský vosk, jako školák.

Vosk se jmenuje "Překvapení".

Okamžitě něco udělejte.

Proč kapela nehraje?

Hosti odmítají tancovat. Podlaha je kluzká, je to nebezpečné.

Panebože! Proč něco nevymyslíte?

To je neuveřitelné!

Promiňte...

O, slečna Callaghanová.

Hrajte! Proboha hrajte!

Maestro, někdo nám ukradl kalafunu!

- Pošlete někoho pro další. - Už jsme poslali.

Kitty! Kitty, zlatíčko moje.

Chyte ji!

Promiňte slečno Callaghanová. Můj zásobovač je hlupák.

Jsme vám vděčni za pozvání.

- Zbožňuji vaši zemi. - Báječně.

Jak douho ještě pánové?

Kitti, pojď sem pejsku!

Vyzkoušíme, jak leští!

Buturline, chytej!

Ještě trochu. Jsem těžký.

Můj otec ji vždy měl, když šel na lov.

Nikdy nespadl ze sedla.

Kitty, posluž vlasti.

Rychle, dejte mi taky toho psa!

Voní parfémem.

- Hotovo? - Tolstoji, Anna Karenina na tebe čeká!

Buturline, přestaň se fintit, dívky jsou nahoře!

- Tolstoji, co je s tebou? - A s tebou?

Kadeti!

Pozor! Vlevo - vbok!

Pochodem - vchod!

Jane, natřeli si podrážky kalafunou.

- Moje drahá Kitty... - Kalafuna.

- Chyběla ti maminka? - Hraběnko! Vaše Kitty.

Děkuji, můj drahý.

Švární chlapci. Pomohli mi místo jejich generála.

Promiňte prosím.

A je to. Teď může jít tancovat!

Dámy a pánové, připravte se na valčík!

Pánové, zadejte se!

Maestro! Valčík!

Můžete vstát.

Generál!

Pánové... mě taky!

- Hotovo? - Ano, výsosti!

Slečny... raz!

Raz, dva!

Otočit... raz!

Raz, dva!

Prosím, rychle utvořte dvojice...

- Slečny... ! - Příště naše setkání bude delší!

Slečny jdou do postelí. Na shledanou.

Slečinky jdou do postelí.

Takže pánové, právě jsem začal zkoumat,

jestli nosí korzet.

A zjistil jsem, že nenosí.

Opravdu?

A ještě něco, ani živůtek jsem nenašel.

Ale později jsem našel jedno malé znaménko pod levou lopatkou.

Tolstoji?!

Tolstoji?!

Můžeš nám něco říct o tom znaménku?

Copak jsi ho neviděl v tom vlaku?

- Přestaň s tím, prosím tě. - Ale proč?

A proč mě o to prosíš, Tolstoji?

Ty děláš jako by ta Američanka patřila tobě.

Zpíval si s ní, když jsi měl popito.

- My jsme kvůli tomu museli dělat čápy. - To je pravda.

A teď nám chceš zakazovat o ní mluvit?

Co? Co? Co?

Ano.

Konečky prstů jsem se dotkl toho znaménka...

a najednou jsem ucítil, jak se její záda nahrbila.

"Nahrbila", co to znamená?

Nahrbit, aha.

Nahrbila se jí záda a celé tělo se jí zatřáslo.

Nemůžu to vyprávět a dívat se na tento obličej.

Dopovím vám to až bude Tolstoj spát.

Andreji.

Andreji!

- Kadet Tolstoj hlásí příchod, pane! Všechno v pořádku! - Odchod.

Provedu!

Kadet Poljevskij hlásí příchod, pane! Všechno v pořádku!

- Rozumím! Doprovodili jste děvčata? - Ano, pane!

- Odchod! - Provedu!

Andreji... Doufám, že se na mě nezlobíš.

Nemám takový titul ani hodnost jako ty,

ale způsob jak mluvíš o slečně Calaghannové

je neodpustitelný!

Andreji! Andreji!

Opravdu, co jsem řekl špatného? I ty jsi mohl vtipkovat

o té těžké váze s kterou jsi tancoval.

Bylo mi ctí!

- Tolstoji, myslíš to vážně? - Úplně vážně.

- Už jde! - 1, 2, 3...

Kadeti!

- Dobré ráno! - Dobré ráno, pane!

- Sedněte si, zlatíčka. - Kadeti!

Vstyk!

Kadete Tolstoji!

Já jsem to nebyl, pane!

- Sedněte si! - Kadeti!

- Kadete Tolstoji! - Zde.

Možná by jste měl jít k tabuli a ukázat nám,

kde ukončil svůj život Napoleon Bonaparte.

Já to nebyl!

Ostrov...

Svatá Helena...

je...

tady!

Ne, zlatíčko,

to není ostrov Svatá Helena.

Připravoval jsem se na hodinu a tato otázka nebyla v zadání.

Nepřítele ale nezajímá, co jste si měli připravit na hodinu.

Kdo z vás, zlátíčka, nám může ukázat kde zamřel Napoleon?

Já mohu, pane!

Toto malé znaménko na něžných zádech oceánu

je ostrov Svatá Helena.

A to co nám ukazoval Tolstoj je prostě... mušinec.

- Toto nebylo v zadání. - Ticho!

- Kadete Poljevskiji. - Ano.

Vy bezpochyby u zkoušky dopadnete dobře.

Posaďte se.

Ale dávejte si pozor!

Děkuji, pane!

- Kadete Tolstoji. - Ano.

Vy bezpochyby na zkoušce neuspějete.

Kromě toho, kadete Tolstoji, nahlásíte veliteli roty,

že jsem vás odměnil dvěmi hodinami čapího stání.

Ano, pane. Děkuji!

Bůh vám žehnej, pane!

Tři hodiny čapího stání!

Ano, pane. Děkuji!

Ticho!

Hrabě, jste odporný! Jsem vám k službám!

Ó, no dobře...

Na dvoře jsou dva staré kanóny, můžeme se bít jimi.

Tolstoji, za hodinu zkoušíme.

Dobře, dobře.

- Můžeme také rozstřílet školu. - Já nežertuji!

Chápeš co se stane, když se na to přijde?

Za úsvitu v tělocvičně. Zbraň zvolíš ty.

- Nechám to na tobě. - Kordy!

Tolstoji, neriskuj, šermuji líp než ty.

Uvidíme zítra. Ve čtyři, v tělocvičně. Kordy!

Je mi ctí, hrabě.

Mě taky. A nezaspi!

Hej Tolstoji, položte si tu nohu, chvilku si oddechněte.

Nikomu to neřeknu.

Když nechcete, tak nechcete.

Výměna!

Můj drahý synu.

Každý večer se modlím k Bohu, aby ti dal moudrost

a ochránil tě před mladickými chybami,

které udělali ruští kadeti před 20 lety.

Tvoje matka se snažila pochopit mentalitu

této velké a neuvěřitelné země.

V Rusku můžeš krást a podvádět,

ale dané slovo se cení víc,

než jakékoliv oficiální dokumenty s pečetí.

A neuvážená věta může způsobit krveprolití!

Ti hlupáci...

Doufám, že nejde o souboj.

Bože chraň.

To je konec. Všichni půjdete před soud!

Zní to jako kordy. Proto jsem za vámi přišel.

Možná souboj.

Ó můj bože!

Všichni před vojenký soud?

O můj bože, jestli na to přijde Car...

Jestli na to přijde, všichni to odneseme.

Vy jako první...

Slyšíte to?

Co se tu děje, kapitáne?

Vyšel jsem ze cviku. A přes den na to nemám čas

- Pavle Timofejeviči. - Nikolaji Karloviči.

Hlupáku! Pokračujte, prosím.

Vzbudil by jsi i Cara, idiote!

- Vy, Mokine... - Vyšel jsem ze cviku.

Jaké neštěstí...

Hrůza!

- Pane! - Vy...

- Je to moje vina. - Byl jsem to já, pane.

Buďte potichu, děti!

Moje máma se o tom nesmí dozvědět.

Přežijete to, Tolstoji. Odneste ty krvavé hadry.

- Co jeho rameno? - Pojďte za mnou.

Idioti! Chcete jít k soudu?

Aby vás degradovali na deset let, jak se to stalo mě?

Děkujte Bohu a pamatujte: Nebyl to souboj.

Nehoda, sázka, zkouška na "Figara"... vtip...

- Ale ne souboj, je to jasné? - Ano.

- Jděte do postele! - A co kordy?

Dejte mi je, pošetilí mušketýři...

Co teď bude?

V životě jsou momenty, kdy i v armádě...

zákony srdce převládnou nad zákony psanými.

Naštěstí, Andrejovo zranění nebylo vážné.

Kapitán Mokin, riskující kariéru a přes zákony,

i když šlo o zločin, nic nenahlásil.

O souboji se nikdo nedozvěděl, ani Jane.

Nevěděla o nehodě, která se stala kvůli ní.

Jane se přibližovala k cíli.

Ale nevěděla, jaké překážky ještě před ní stojí.

Slečno Callaghanová, co dělá Kopnovski ve vašem domě?

Pomáhá mému otci se stavbou stroje.

Kopnovski?

Vždy pije jako kůň.

- Unás se říká: Pije jako ryba. - Jako ryba! Děkuji!

Já jsem si myslela, že tady pije každý. Vy ne?

Ne, kdeže.

- Nikdy? - Nenávidím pití!

Kam jedeme?

Chci vás představit matce.

Tento rok bude mít devadesát.

- 90? - Ano, 90.

- Co to je? - Maslenica.

Masle... ?

- Palačinkový jarmark. - Palačinkový jarmark?

Ano.

Zítra je poslední den svátků.

Kuzmo, jeď na trh!

- Neděle odpuštění. - Odpuštění, za co?

No, odpuštění za všechno. Je to stará ruská tradice.

Stará ruská tradice?

Ano. Pozítří začíná Velký půst.

- Začíná půst? - Ano. Velký půst.

Velký půst.

Ano!

Velký půst.

Podívejte na ty balóny!

Překrásné! Podívejte!

- Petruška... Ruští klauni. - Podívejte se, cigáni!

Skutečná cigánská banda.

Podívejte, medvěd! Bože...

- My se tak bavíme. Pije vodku. - Vodku?

V Rusku zvířata pijí jak lidé...

a lidé pijí jak zvířata.

- Kdo to je? Kam jdou? - K řece, bít se.

- Bít se? - Stará ruská tradice.

Stará ruská tradice!

Ruský chléb.

Suška.

- Bublik. - Tento je malý...

- Malý bublik je suška. - Suška? - Ano.

Ach ne, jdu pozdě!

Ta sedla. Krása!

- červený nebo černý kaviár?

- červený i černý. - Kaviár.

- Blini. - Blini.

Ano...

Ne, ne...

Už to nevydržím!

Krása!

- Dostal jsi? - Jo!

- A, velkou? - Velkou!

- Ano, ano. - Nalejte.

- Prosím. - Prosím.

Ne, ne, ne.

Tomu nevěřím! Vojenský generál a neumí pít.

- Prosím, Jane, ne... - Vím, vím.

- Když začnu pít... prosím ne! - Dejte si na moje zdraví!

No tak! Buďte zvíře.

Smirnoff, plnou!

Ano!

Ano... ano.

Ještě.

Ještě.

Dovoluji si Vaší excelenci oznámit,

že opouštím akademii

bez dokončení výcviku!

Co to proboha říkáte?

Pište!

Toto já psát nebudu.

Bylo mi ctí!

- Prosím. - Jak můžete něco takového udělat?

Napíšu si to sám.

Žádný Tolstoj nikdy nezmění...

svoje rozhodnutí.

Páni kadeti!

Promiňte, slečno. Kde je Poljevskij?

Zapomeň na Poljevského? Podívej! Zase chlastá.

Zapoj.

Zapoj!

Zapoj!

Opilý nebo ne.... Hlupáci.

Začíná mít dost!

Kadeti! Počkejte chvilku! Prosím...

Ach, kadeti...

Kde je medvěd?

Chci se s ním bít!

Pojďme domů.

- Ne, už má dost. - Ano, ano, ano.

- Zmizni! - Děkujeme!

To už nepijte! Dobře, dobře. Pojďme domů!

Má velkou žízeň.

Velkou žízeň.

Uklidněte se!

Velmi žíznivý muž.

Nejezte ten pohár!

Vyplivněte to! Dívají se na vás děti!

Kde je?

Kuzmo!

- Generál je strašně opilý! Vodka. - Vodka?

- Ano. - Pil?

Vodka. Velké množství vodky.

Bože, vypil... Měl nasazenou čepici takto?

Ano, ano...

Potěmkine, teď tě mám v hrsti!

O ne, Vaše Výsosti. Válka ještě neskončila.

Tento barbarský národ.

Nevzdělané stádo.

- Důstojníku! Udeřte zajatce Potěmkina... - Napoleon?

...a později ho zabijte!

Co, co...

Napoleon je zpátky. Utekl z ostrova po ledě.

Přivedu ho Carovi živého!

Počkejte, Vaše Excelence...

Nasaďte si čepici!

- Z cesty! - Nemůžu, mám smlouvu!

Jakou smlouvu?! Pojď se mnou, zaplatím ti.

Nabíjet!

Pal!

Pal!

Nabíjte dělo! Pal!

Mám tě, Napoleóne!

Dostal jsem tě!

Napoleone.

Mám tě!

Puste mě! Promiňte...

Z cesty!

Pal!

Z cesty! Promiňte.

Odevzdám ho Carovi.

Pal!

Chytil jsem ho!

Chytil jsem velkého Napoleona!

Vaše excelence...

prosím.

Co to je?

Odpuste mi ve jménu Krista!

- Za co? - Toto je Neděle odpuštění.

Pánbůh ti odpustí, já také.

Kdo jsi?

Napoleon. A teď mě neznáte?

Kde to jsem?

V Rusku, ctihodný pane.

- Dobré ráno a šastné svátky! - Šastné svátky!

Nech mi bůh odpustí!

Poslední den palačinkového jarmarku je Neděle odpuštění...

Duše se očistí od výčitek svědomí a křivd,

za odpuštění prosí každý každého: příbuzné, přátele i cizí.

Vůbec v této podivuhodné krajině jde všechno do extrémů:

U řeky za doprovodu muziky kamarád kamaráda zmlátí do modra

a potom prosí za odpuštění,

do boje si zpívají, s pláčem se žení...

Všechno vážně! Všechno dokonce!

Jak jsi mohla udělat něco takového? Kdo ví,

kdy se teď dostaneme k Radlovovi?

Nemáme času na zbyt. Došly mi všechny peníze.

Hmm... co jen teď bude?

Máš ponětí,

co znamená...

"zapoj"?

Znamená to "opilý"!

- Á, Poljevskij, pojďte dál! - Dobrý večer.

Můj bože! Co se vám stalo?

Jenom taková stará ruská tradice.

- Odpuste mi ve jménu Krista. - Za co?

Dnes je svátek...

Odpovězte: "Bůh ti odpustí". Bog prostit.

Bog prostit.

Musím s vámi mluvit.

V pořádku.

Hlupáci.

Souboj kvůli takové hlouposti.

- Mohli jste se navzájem zabít. - Skutečně mohli...

A proč jste se bil?

Ani nevím.

Asi z hanby.

Chcete slyšet pravdu?

Aby ze mě vymlátili závist.

- Jakou závist? - Obyčejnou ruskou závist.

Proč je tato ruská závist jiná?

Madam, pohání celou krajinu, tak jako pára pohání Anglii.

Všiml jsem si, jak se na vás dívá.

Nervózně, žárlivě, i když se to snažil zakrýt.

A jak jste se na něj dívala vy.

Dnes má službu kapitán Mokin.

Máte tak deset minut. Prosím, pomožte nám.

Nedovolte mu, aby to vzdal.

Musím jít.

Nesmí opustit školu.

Jane!

Co tu děláte?

- Přišla jsem za jedním nemocným přítelem. Můžu? - Samozřejmě.

- Toto je váš lék? - Ano.

Je tam napsané Tolstoj?

- Tolstoj. - Tolstoj.

Vy jste tady sám a venku se všichni baví?

Co se vám stalo?

Nic.

Nic vážného... ... na hodině šermu...

Ale odkud to víte?

- Blini. - Blini.

čím vás léčí?

Nevím, dostávám nějaké léky...

- ... mění mi obvazy. - Můžu to použít?

- To je můj dopis... - To je mi líto. Jaký dopis?

Moje výpověď.

- Komu je určená? - Generálovi Radlovovi.

Toho dlouho neuvidíte.

- Proč? - Noo...

Byl zapoj.

- Cože? - Zapoj, říkám to dobře?

- Zapoj? - Opil se.

Nevíte, co je zapoj?

Vím a odkud to víte?

Viděla jsem ho.

Jane!

Andreji...

Někdy se chceme pomstít osudu.

Ale pomstíme se jen sami na sobě.

Musím jít.

Slibte mi, že...

odteď budete používat šermířský oblek.

A také to...

že nenecháte školu.

Třikrát.

- Třikrát. - Třikrát?

Stará ruská tradice.

Ano.

Pro toto se potom vrátím.

Jane?

- Máte na zádech znaménko? - Co jste říkal?

Nic.

- Promiňte mi. - Bog prostit.

Jezte. Dobrou chu!

Nashle.

Máte velmi vyjímečné přátele. Nashle.

Tak moc jste se ještě nikdy neopil, pane.

Svázal jste policajta...

To si nepamatuji...

Pustil jste se do medvěda...

A v cirkuse jste slonovi ukradl balón.

Co je to?

Máma mě upustila, když jsem byl malý.

To mám z toho.

A dost... Pojedeme k díře v ledu.

Díky Bože, zase je při vědomí.

K díře v ledu!

K řece!

Úplně hořím...

Ehh... Polej mě!

Polej mě!

Víc!

Odpus mi, odpus mi...

Vaše excelence...

Kuzmo, odpus mi!

Promiň mi...

Promiň mi...

Kuzmo, odpus mi!

Do sauny, vpřed!

Pojeďme!

Jedeme do sauny!

Jedeme!

Nekonečnou ruskou zimu vystřídalo jaro.

Pro kadety druhé roty nadešel dlouho očekávaný den,

kdy se stanou carskými důstojníky.

Panebože! Jdu pozdě.

Kde jsi? Běž na místo, rychle!

Je mi to líto, ó můj Bože...

Už přicházejí!

Pozor!

K Carovi...

Vlevo - hleď!

K poctě...

zbraň!

Jane, Car přijede odtamtud!

Dobrý den, kadeti!

Sílu a zdraví,

vašemu carskému veličenstvu!

Dobrý den, kadeti!

Výsosti!

Sílu a zdraví,

vaší carské výsosti.

Chci vám pogratulovat...

ke zvládnutí prvního kroku...

ve vaší kariéře slavných ruských důstojníků.

Přímo - hleď!

Pojďme...

Zdravím vás příteli. Ukažte mi vaše kadety.

- Vy ale máte břicho, generále. - Veličenstvo...

Ale ano... Ano.

- Příští týden se podívám na vaše kadety. - Jsme připraveni, vaše výsosti!

- Kolikrát vám to mám říkat? - Co?

Míša je ješte příliš mladý.

Bude neklidný z toho křiku.

Proč mě nikdy neposloucháte?

Kdyby jsem vás vždy poslouchal, má paní

neměli by jsme žádné dítě.

Důstojníci!

Vždy pamatujte:

Není příliš těždé utíkat proti kulkám...

Statečnost...

je trpělivost.

Trpělivost v nebezpečné situaci...

vede k vítězství.

Ruský voják je statečný,

přímý...

trpělivý,

a to ho dělá neporazitelným.

Milujte tedy...

ruského vojáka!

Chraňte ho.

Hodně štěstí...

kadeti!

Zastavte!

Kadete!

- Vaše excelence! - Kam máte namířeno?

- Je to blízko, jen... - Nastupte!

- Ale excelence... - Nastupte!

Jeďte!

To je strašné,

jedu požádat o ruku jednu dámu.

Zdá se to neobvyklé a hloupé, že?

- Srdečně vám blahopřeji, excelence! - Kadete, už nejsem mladík...

Kadete...

- Jako muž muži, pomozte mi prosím. - Jak?

- Víte, moje angličtina je strašná... - Výsosti...

Pomozte mi...

Zastavte!

- Vybral jsem několik básní... - Já nemůžu, excelence...

Co je to s vámi! ? Kdy dostanete šanci pomoci generálovi! Vpřed!

Vpřed!

Ó, Jane.

Generále.

Promiňte...

- rád vás vidím. - Ty jsou krásné.

Děkuji vám.

Polino!

Dejte je do vázy!

A co tu děláte vy?

Šel jsem vám vrátit vějíř.

Dovolte, abych vám představil jednoho kadeta.

Andrej Tolstoj! Není to příbuzný spisovatele.

Velmi nadaný mladý kadet.

Ano generále, my se známe, už jste nás představil.

Opravdu? Úžasné!

Generále, pojďte, prosím vás. Prosím tady...

Chci, aby jste se tady cítil jako doma.

Polino, přineste čaj, rychle.

Posaďte se!

Dnes je krásné počasí.

Miluji jaro v Moskvě!

Seznámil jste se s mojí žádostí?

Ano.

A Vaše rozhodnutí může být kladné?

Ano!

Děkuji vám!

Zmíníte se slovíčkem Velkoknížeti?

Ano.

Prosím vás, posaďte se.

Posaďte se, prosím.

Pozvánka na naše operní představení.

Figarova svadba. A bude tam i Velkokníže?

- Ano.

- Andreji, vy budete zpívat? - Ano.

- Prosím, posaďte se.

Můj otec...

zemřel.

Moje máma.

- Ta žije... je jí devadesát let. - Ano.

Chlapče,

pěkně to přečtěte.

Správně.

Celý můj další život závisí na vašem rozhodnutí.

Ano.

Jak říká básník:

Láska je jako neštovice,

dostaneš je jen jednou v životě.

Ale čím později, tím je to vážnější.

Podle jiného básníka:

Láska kvete v každém věku. Nebo...

ve válce a v lásce je všechno dovolené.

Ve válce jsem už byl,

a teprve teď jsem se zamiloval.

Zamiloval jsem se do vás na první pohled.

Zamiloval jsem se, jak jsem vás poprvé uviděl...

tam...

- v kupé vlaku. - V jakém kupé vlaku?

Nikdy už nikoho nebudu milovat více, než vás.

Protože, nebudu schopný milovat někoho, tolik jako vás.

Za pár měsíců budu důstojníkem.

Pravda, plat bude zpočátku malý a živobytí bídné.

Vím, že je brzo, abych myslel na ženění.

ale jestli mohu doufat...

třeba jen trochu doufat, že jednou bude moje vaše ruka i srdce,

byl bych šastný!

Promiňte mi.

Mohu odejít?

Běžte.

Promiňte, prosím!

Taková hloupost.

Vždy je to ještě dítě.

dítě...

potkala jsem se s tímto mládencem ve vlaku, nechtíc mi rozbil vějíř

a slíbil, že ho dá opravit.

jak jsem pochopila, dnes mi ho přišel vrátit,

ale choval se tak směšně, tak divně...

Omluvte mě...

S vaším dovolením...

přijdu vás navštívit někdy jindy...

Pět hodin?!

Prosím, přijďte kdykoliv.

No dobře!

Jdu pozdě.

Mohu servírovat čaj?

Nádhera, Jane! Nádhera!

To je úžasné!

Tak dobře jsi dělala svojí práci.

To jsem si mohl myslet.

Celý můj život! Celé mé životní dílo je pryč

kvůli nějakému hloupému klukovi!

Dobře, to stačilo.

Nenávidím ten stroj.

Chceš ten stroj? Dostaneš ho!

Dodržím naši dohodu.

Ale už na mě nikdy nekřič!

Kdo si myslíš, že jsi?

Můj muž?

Můj bratr? Můj otec?

Rozumíš vůbec...

Máš vůbec ponětí, co ten chlapec dnes udělal?

Co se sebou udělal?

Kočí, stůj!

Na Znamenku.

Rychle! Kupé ve vlaku...

Pozor na ruce... nohy, nohy, nohy, nohy!

Představení je už zítra!

Kadete, vy se sotva vlezete do kostýmu.

Tolstoji, co zítra uděláme s vaším účesem?

Jaké kupé?

Co?

Nemůžu to najít.

Tady je to!

To je ono?

Nástup, nástup, nástup!

Druhá rota!

- Pohyb! - Zkoušíme Figara vaše výsosti...

- Nástup! - Provedu!

Pozor!

Přímo - hleď!

- Vaše excelence... - V pořádku!

- Důstojník Tolstoj! - Zde!

Pět kroků vpřed - vchod!

Provedu!

Kadeti!

Víte kdo před vámi stojí?

Kadet důstojník Tolstoj?

Ne!

Lhář a podvodník.

Ten nejubožejší zloděj by neudělal, to co on.

Jedné cizince...

ukradl drahou věc, s tím, že ji dá opravit.

Žádný voják by neklesl tak hluboko, jako důstojník Tolstoj.

Ale Tolstoj to udělal!

Vy netvore!

Od kapitána Mokina se Jane dozvěděla, že ještě neviděl generála takto zuřit.

Od vězení a dalšího trestu zachránilo Tolstoje to,

že byl jediný kadet, který mohl příští den zazpívat Figara.

Na představení byl pozvaný i Velkokníže. Zrušením opery by se

skandál dostal za brány akademie.

Tolstoje i ostatní kadety dokonce pustili domů,

jak bylo zvykem akademie v předvečer představení.

Neuvěřitelné.

Tento chlapec je ale tvrdý oříšek!

To se ještě nestalo, Šílený pes nespí kvůli pár písním.

Já opravdu seru na toho Mozarta.

Opravdu seru!

Duňašo!

Už jdu!

- Duňašo. - To jste vy Andreji Alexejeviči!

Propil jsem tvoje tři rubly.

Šetřil jsem a šetřil jsem a pak jsem je propil!

Prosím, nezlob se na mě!

Protože všemu je konec...

- Andreji Alexejeviči! - Co je?

- Máte tady návštěvu. - Koho?

Matka se vrátila?

- Ne. - Kdo teda?

Nejste rád, že mě vidíte?

Proč se na mě tak díváte?

To jsou moje pravé vlasy.

Nenašlo by se u vás něco k jídlu?

Cokoliv.

Zvláštní, ale vyhládla jsem.

Nevím. Zeptám se.

Duňašo?

Máme něco k jídlu?

Mohu donést studené telecí maso na houbách...

Jak dlouho je tady?

- Jen chvilku. - Dobře.

A přines něco k pití, ano?

Hned něco přinese.

Ale co vás sem přivedlo?

Žijete tu s rodiči?

Jen s matkou a Duňašou.

- Otec zemřel. - To mi je líto.

Občas přijde na návševu strýc Nikolaj...

To je všechno čím mohu sloužit.

Nečekali jsme hosty.

Děkuji, Duňašo.

Musím vám povědět něco důležitého...

Sedněte si.

Nejsem Mc Crackanova dcera.

A nejsem ta, za kterou se vydávám.

Jmenuji se Jane a toto jsou moje pravé vlasy.

a to jediné je pravda z toho co o mě víte.

Přišla jsem, abych pomohla Mc Crackanovi s jeho projektem.

A proto bylo potřeba, získat si trochu Radlova.

Ale v Rusku nejde něco udělat jen "trochu".

Kapitán Mokin mi řekl, co se stalo v akademii.

Je skvělý, že?

Prosím, promiňte mi.

Promiňte mi, Andreji. Prosím...

Přísahám, není to moje vina.

Prosím vás, věřte mi. Generál mě pochopil

tak jak sám potřeboval.

Věříte mi?

Ano.

Teď vám musím říct něco,

těžšího a zároveň důležitějšího...

Proč jste byl tak překvapený, že jsem přišla?

Přinesla jsem vám odpověď.

Odpověď na co?

Připadalo mi, že jste mě...

požádal o ruku.

A čekáte na odpoveď.

Je to tak?

Promiňte, prosím...

- netušil jsem... - Požádal jste mě o ruku?

Promiňte.

Nevěděl jsem a udělal jsem chybu.

Litujete toho, co jste udělal?

Litujete toho?

Podívejte...

Lituji toho, jak se to stalo, madam.

A to co jste říkal byla pravda?

Ano...

Doufám...

Mohu dostat...

trochu vína?

Děkuji.

Vy jste mě požádal...

o ruku.

Andreji...

Muži se nežení s ženami jako jsem já.

Věřte mi. Nezasloužím si to...

Taková krásná hrací skříňka!

Proč se na mě tak díváte?

Jsem z těch, před kterými vás zřejmě vaše matka varovala.

Toto je vaše postel?

Pojď sem!

Co je s tebou?

Co se děje?

Nechceš to?

Protože...

mě nemilujete.

Odpuste mi, prosím.

Měla bych jít, otočte se.

Promiňte, je to hnusné.

Jsem nechutná, odporná.

Prosím...

odpuste mi Andreji,

prosím zapomeňte na všechno...

Andreji!

Andreji! řekni něco!

řekni něco! Prosím!

Já ne...

Andreji, poslouchej mě.

Poslouchej, drž se mě! Prosím, drž se mě.

Poslouchej mě, prosím. Prosím.

Chci abys rozuměl.

Poslouchej mě, prosím!

Prostě jsem nemohla uvěřit, neměla jsem ponětí...

Ještě nikoho nikdy nezájímalo, co se děje v mém srdci.

Nikdy! Můj chlapče!

Já chci, chci...

Bylo to poprvé?

Ne.

Vždycky omdlíš?

Ne, to bylo poprvé.

- Opravdu? - Ano.

Měl jsi spoustu žen?

Ne, ne moc.

Miloval jsi je?

- Ne. - A koho miluješ?

Miluji...

svou mámu, svou zemi, přátele, Duňašu

Miluji cara...

Cara? Jak můžeš milovat někoho, koho ani neznáš.

- Tak jsem mu přísahal! - Andreji! A mě miluješ?

Ano.

řekni to anglicky.

Ano.

Ano, to je jen jedno slovo.

řekni to třemi!

Stará ruská tradice.

Já tě miluji...

Můj drahý, nádherný chlapče.

Miluji tě.

Bože! čekala jsem na tebe celý život.

Přemýšlela jsem jestli je světě ještě někdo jako ty...

Cit, který můj nevlastní otec probouzel v ženách...

nelze nazvat láska.

Bylo to takové životní utrpení, něco jako otroctví.

Když mi bylo čtrnáct,

moje máma těžce onemocněla

a odvezli ji do nemocnice.

Moc jsem se bála zůstat doma jenom s otčímem.

Každý den jsem zamykala dveře mojí ložnice.

Jednou mi dal krásné hedvábné šaty

a vzal mě do dráhé restaurace.

Celou dobu mě opíjel takovým sladkým vínem...

I když, kdo ví, možná jsem sama chtěla...

Když jsme přišli domů, byla jsem hrozně ospalá.

Vzbudila jsem se bolestí, když on...

Už bylo příliš pozdě.

- Jane. - Ne, ne!

Musím ti říct všechno.

Tak moc jsem lhala.

Už ani nevím co je pravda a co lež.

Když jsem s tebou, vím co je pravda

a už se jí nebojím...

Ze všeho nejhorší bylo,

když jsem se následující ráno probudila:

Ležela jsem vedle něj...

a objímala jsem ho.

Pronajal mi pokoj v motelu

a mámě řekl, že mě poslal na letní tábor.

A on...

za mnou chodil

skoro každý den.

Nosil mi hračky, sladkosti...

A co se stalo s tvojí mámou?

Náhodou jsem ji potkala za několik let.

Potom jsem chtěla od otčíma utéci

a od způsobu života, ke kterému mě nutil,

jen aby sám nemusel pracovat.

Hrozil, že mě zabije,

ukradl mi šaty.

Utekla jsem od něj jenom v noční košili.

Moje máma...

Nastoupila jsem na parník v Konstantinpolu.

Cestovala jsem třetí třídou.

Jednou jsem se dívala na pasažéry na horní palubě

a přemýšlela, jaké asi je cestovat první třídou.

A tehdy jsem uviděla svojí mámu.

Ještě stále byla krásná,

v kruhu elegantně oblečených dám a pánů.

Smáli se, pili šampaňské.

Potom hodila prázdnou sklenici do moře.

A ty jsi za ní nešla?

Proč?

Ani jedné z nás to nechybělo.

Takže jsi nikdy nebyla vdaná?

Ne.

Pojď sem.

Všichni spí...

Jak chcete.

Budíček!

Vždy je brzo.

- Pane kapitáne... - Je 4:45 ráno. Kdo to křičel?

- Pane... - Zpět do postelí. Všichni!

- Kadet Shanshieve. - Ano.

- Hodina čapího stání. - Provedu.

Jak můžete spát, když se dnes žením!

Mimochodem, promiň...

Uhni... Co to děláš? Stojíš mi na značce!

Spálíš si vejce, Suzanno!

Určitě se to Velkoknížeti líbí!

Hraběnko, jste široká jako vůz.

Bravo!

Pojďte za mnou.

Není to špatné!

Půjdu s vámi.

Ne, ne zůstaň tady, všechno by jsi pokazil.

Líbí se ti to?

A generál!

Excelence dovolte, abych vám přestavil slečnu Callaghanovou.

Vaše veličenstvo! Chci vám vyjádřit svůj obdiv.

Co to děláte, vaše carská výsosti?

- Komár. - V dubnu nejsou komáři.

Carevič...

To je neodpustitelné.

On mě kopl! řeknu to bratrovi...

Já nerozumím...

Nikoho nepouštějte!

Generále, slíbil jste nám pomoc, to je věc cti.

Vy mi říkáte něco o cti, slečno Callaghanová?

Ano.

Usmívám se, ale nevím jestli znám celou pravdu.

Jako pravdu, vaše veličenstvo?

Choval jste se tak směšně, kvůli nějakému vějíři!

Tak já jsem se choval směšně?! To říkáte vy mě?

- Ano. - Ale...

Je mu dvacet! Je to ještě chlapec. A vy?

Srovnáváte sebe, generála, s chlapcem,

který bezdůvodně udělal takovou hloupost.

Ale včera večer jste nespala doma.

Generále, chcete mě urazit?

Tak to by jste mohl žárlit i na to dítě, malého careviče.

- Proč se nepřevlíkáš? - Převlíkám!

- Kadete! - Ano.

Něco na pití... džus!

- Co to říkal? - Spálíš si vejce, Suzanno.

Pojďme si zapálit.

Andreji?

Andreji!

Andreji otevři dveře, prosím.

Poslouchej...

Poslouchej mě... dobře?

O, Bože. Snaž se to pochopit...

Takový můj život je...

Nikdo za to nemůže, Andreji.

Tolstoji! Andreji!

Stůj!

Poslouchej mě! Musíš mi věřit! Musíš!

To co teď dělám není důležité.

Je to obchod.

Je to jen obchod...

Andreji!

Bez lásky. Je to hnusná přetvářka!

Kadete Tolstoji!

Andreji?

Co to děláš?

Vy... ty...

Tolstoji, co...

Chceš potopit celou rotu?

Já?

Miluji tě.

Jen tebe.

Velkokníže Alexei Alexandrovič.

Tolstoj!

Tolstoj!

Andreji, všechno ti vysvětlím...

po představení, dobře?

Miluji tě.

Viděl jsi Tolstoje?

O to se nestarej! Soustřeď se na svou roli.

Velkokníže už je v lóži.

Jsem připravena.

- Stalo se něco? - Ne, všechno je v pořádku.

Všechno je v pořádku.

Velkokníže už je v lóži.

Teď má výstup hraběnka!

Susanno, rychle, jsi další na řadě!

Vyhýbejte se kalužím!

Vezmeme to přes dvůr... B ude to rychlejší...

Bože, buď milostivý...

- Co se děje? - Nevím?

Za chvíli vystupuje, pospěšte!

Rychleji!

Támhle jde.

Utři mu vlasy!

Tak běž!

Jistě.

Generále! Prosím, nebuďte tak přísný na Tolstoje.

Vím, že na něj ještě budete hrdý...

Baron miluje moji snoubenku.

Baronovi se líbí moje nevěsta.

Kvůli vám mu odpustím.

Co je to s ním?

- Tolstoji! - Andreji!

Tolstoji, kam jdeš?

Andreji!

Andreji!

Tolstoji!

Andreji, ne!

Tolstoji? Panebože!

Jsem zraněný... pane bože!

Vaše výsosti...!

Tiše, Andreji, uklidni se...

Puste mě k němu!

Andreji!

Jane, pojď sem!

Opatrně...

Jane, pozor!

Co jsi to udělal?

Co jsi to udělal?

Podívej...

Sedni si, dobře?

Nemůžu spát, slyšíš?

Začínám z toho šílet.

Co je to s tebou?

Proč je pro tebe tak důležitý ten Mozart?

Jak jsem řekl pane, byl to velký skladatel.

Jo?

A co je ti do toho?

- Kam to jdeš? - Pojďte za mnou.

Co to teď děláš, kam jdeš?

Pojďte za mnou.

Počkej...

Jak může být štěstí vrtkavé!

Jak slepý a naivní je ten,

kdo si myslí, že je pánem svého osudu nebo talentu!

člověk je jen průvodce po světě,

nerozumí tomu, že je to jen špatná iluze,

v které Jane žila spoustu let.

Poprvé v životě se zamilovala

a myslela si, že je to navždycky.

A myslela si, že všechno Andrejovi vysvětlila.

Byla šokována tím, co udělal.

Děkuji.

- Tolstoj. - Pokračuj.

četl jste to?

Ve všech novinách píší, že se Tolstoj pokusil o atentát

a vy jste vlastním tělem chránil velkoknížete.

A co?

No... je to lež a vy to víte.

A je vaší poviností říct pravdu.

- Jakou pravdu, madam? - Celou pravdu.

Chcete, abych všem řekl, jak jste mě ponížila,

urazila moje city!

Jak mě ten chlapec ze žárlivosti na veřejnosti seřezal,

mě, svého generála, bičem!

Slečno Mc Crackenová, možná vypadám jako idiot.

Ale jestli mám říct celou pravdu, tak bych měl říct i to,

jak jste toho chlapce svedla a zničila.

Já?!

Ano! Ano drahá! Zničila jste ho!

Ale on je ruský důstojník a nikdy o tom nic nepoví.

To raději zhnije ve vězení.

- Vaše excelence... - Vaše vyšší excelence!

Velkokníže slíbil přidělení peněz vašemu otci.

Podepsal vaše papíry i rozkaz k mému povýšení.

Copak lidský život v této krajině nic neznamená?

To záleží na tom, o čí život jde, madam.

Bude lepší, když zůstanete u pítí, vaše vyšší excelence!

Noviny! Pokus o atentát na velkoknížete!

Pojď sem a dej mi jeden!

Noviny! Pokus o atentát na velkoknížete!

Kadet se přiznal k pokusu o atentát.

To je hanebnost. Pojď sem!

Dej mi všechno! Zpívejte!

Tady máš peníze!

- Dobrý den. - Dobrý.

- Umíte anglicky? - Ano.

Měl by tady být vězeň Tolstoj.

- Který Tolstoj? - Andrej.

- Příbuzný spisovatele? - Ne. Ne.

Vy jste jeho sestra?

- Ne! - Jeho manželka?

Ne. Já...

Kdo tedy jste? Proč za ním jdete?

Ve věci...

- Máte povolení? - Ne. Já...

Mohu vám zaplatit, kolik si řeknete!

Je mi líto.

Hotovo.

Děkuji.

- Duňašo. - Co tady chcete?

Prosím, puste mě!

Promiňte mi.

- Kdo je to? - Vím, že vy jste Andrejova matka, já vás znám.

Vy mě neznáte. Chci vám povědět, že to co píší noviny není pravda.

Byla jsem tam a všechno jsem viděla.

Prosím, vy jste jeho matka, když napíšete carovi...

mohl by něco udělat, vím...

že vás Andrej velmi miluje a vy v něj věříte.

Kdo jste?

Já jsem nikdo.

Odpuste mi!

Nemůžů uvěřit...

Já jsem úplné nic.

Odejděte... Můj syn...

Prosím, napište carovi!

Soud s Andrejem byl rychlý a proběhl za zavřenými dveřmi.

Radlov měl pravdu.

Andrej se přiznal k pokusu o atentát na velkoknížete

a nikdy neřekl pravý důvod svého chování.

Krátce po procesu dostal Mc Cracken svoje peníze na stavbu stroje.

Ale cena za dohodu, která Jane přivedla do Ruska, byla příliš vysoká.

Tento jednoduchý a krutý konec

naplnil její duši neznámým pocitem,

pocitem viny.

V této krajině ničemu nerozumím!

Otevřít!

Poklusem - klus!

Rychleji!

Pohněte nohama!

Držte se u sebe! Rychleji, rychleji...

Pamatuješ si na mě?

Mířil jsi na mě zbraní v tom dvoře.

Pistole se mi zachytila v kapse,

jinak by jsem tě zabil.

Tak proč jsi tady? Možná kvůli tomu?

Přestaňte mluvit!

Dovolíte, promiňte...

Kopnovský.

To koukáte, co?

Rychleji!

Neflákej se, ty zkurvysynu!

Stůjte!

Co bude s mím vínem?

Kadete. Vítejte...

- Tolstoje převážejí. Prosím, řekněte to Jane! - Tolstoje, ano dobře...

- Na nádraží, musí jít teď hned! - Pojďte, pojďte...

Pojďte dál, u nás je oslava.

Nemůžu pane. řekněte to Jane, musí přijít!

Nezavírejte, čekáme hosty.

Jeďte!

Rychleji!

Pohněte!

Zůstaňte ve tvaru!

Jane, podívej!

Letní déštík!

O, Jane, připoj se k nám!

O, Jane, málem jsem zapomněl.

Hledal tě tady ten vysoký kadet.

- Poljevskij? - Ano, ano, ten.

Kdy?

Vzkazuje ti, že Tolstoje převážejí

a máš přijít na nádraží.

Kadete Tolstoji!

Zvedněte mě!

Andreji Alexejeviči!

Kadete Tolstoji, tady!

Stát!

čepice dolů!

Ve jménu otce, syna

i ducha svatého,

na věky veků, Amen!

Nech je Pán s vámi!

čepice nasadit!

Vpravo, vlevo - vbok! Do vlaku nastoupit!

Andreji!

Stráže, do vlaku nastoupit!

Kde jsi?

Sbohem, bratři moji!

Mám vás rád, kamarádi!

Všechny vás mám rád!

Andreje odsoudili na sedm let nucených prací

a pěl let vyhnanství na Sibiři.

Jane za ním chtěla jet, všechno vysvětlit a říci sbohem.

Ale nedostala povolení k cestování po Rusku.

Potom se její život změnil,

vzala si Mc Crackena a vrátila se s ním do Ameriky.

Pocit viny v ní zůstal, stále Andreje hledala.

Všechny dopisy, které do Ruska poslala zůstaly bez odpovědi.

Mc Crackan pracoval na svém stroji ještě sedm let.

a Jane trvalo dálší tři než získala povolení testovat jej na Sibiři.

Mc Crackan byl šastný.

Neptal se, proč se Jane stala jeho ženou a pomáhá mu.

Pomáhala mu jen pro to, aby se dostala na Sibiř.

Jsem inženýr Duglas Mc Crackan!

Toto je můj stroj.

Který bude sekat stromy,

tak jako holič vlasy.

Jane se podařilo zjistit, kde se Andrej nachází,

bydlel nedaleko vesnice Ovsinka,

kde žili bývalí trestanci.

Proto vynaložila velké úsilí na to, aby byl stroj zkoušený právě tady.

Toto je moje muzika...

Jsem velmi šastný, že vám můžu představit...

právě tady, v Ovsinku

Lazebníka Sibiřského.

Pojďme!

Lazebník Sibiřský poseče támhle ten les!

Jane se musela držet, aby se nerozběhla ke kočáru.

Od Andreje ji dělily dvě a půl míle

a od chvíle, na kterou čekala deset let.

Celých 10 let Andreje milovala a chtěla mu vysvětlit co se stalo.

Ale bylo tu ještě něco, kvůli čemu se s ním chtěla vidět.

Tajemství, které znala jen ona.

Promiňte, dům Tolstoje?

Támhle.

Děkuji.

Holič.

Holič...

Haló!

Můžu vejít?

Je tu někdo?

Bylo to příšerné.

Jane pochopila, že přišla příliš pozdě.

Těch dvacet minut, které strávila v Andrejově domě,

smazaly vše, celých deset let čekala na tento okamžik.

Jane opustila Sibiř, nechala za sebou Mc Crackena se svým strojem.

Bez toho aby Andrejovi pověděla, kvůli čemu za ním přišla.

Jane jela dál po cestě Sibiří, nevěděla kam a proč to dělá.

Jediné co věděla, bylo to

že zůstala sama se svým tajemstvím.

S tajemstvím, které ji vázalo k této obrovské krajině.

Které ji dělalo šastnou.

Dvacet roků jej střežila,

aby ti ho mohla teď prozradit.

Toto je poslední šance, aby sis mohl sundat tu masku.

Seru na Mozarta!

- Ne, pane! - Chceš ji nosit celý život?

- Když musím! - Kvůli nějakému skladateli?

Nějakému skladateli? Mozart byl velký skladatel.

Slyšel jste jeho hudbu, pane! Překrásná!

- No, není špatná. - Není špatná?

- Dobře, velký skladatel! - Cože?

Vyhrál jsi.

Mozart je velký skladatel. Sundáš ji konečně?

Neslyším vás, pane!

- Cože? - Neslyším vás, pane!

Mozart je velký skladatel!

Neslyším vás, pane!

Počkej chvilku. Mozart je velký skladatel!

Pořád vás neslyším, pane!

Dobře, všichni mě poslouchejte?

Podívejte, to je seržant, co to dělá.

Mozart, který mi nakopal prdel,

Mozart, jehož máma, táta, sestra, bratr...

kteří mi všichni nakopali prdel...

ten Mozart je velký skladatel!

Jste v pořádku?

Ano madam, právě je učí znakovou řeč, madam. Promiňte.

Vrate se zpět do tábora!

Mohu vám pomoci, madam?

Hledám kadeta Mc Crackana.

Už zase Mc Crackan.

Kadet Mc Crackan dostal trest. Musí běžet dvě míle.

Můžete se s ním potkat v táboře. Dovedu vás tam, jestli chcete.

Jistě.

Co je to... myslím, kdo je to?

To je jeho otec.

Ta uniforma co má... je ruská?

Ano.

To spoustu vysvětluje. A Mozart je také Rus?

- Ne. - Ne...

Máte rád Mozarta?

Rád? Zbožňuji ho.

Každý má rád Mozarta.

Mozart je velký skladatel!

Věnované ruským důstojníkům - hrdosti našeho národa.

Přečasoval a lehce zkorektůroval --- P.E.---