Original subtitles

Hraje hudba.

Jelikosti poslednou, stejný krok, stejný vol,

až byla stoupitě svou.

Počítaj a uvedni cíl, tak by zůst oprálí.

Jelikosti možná pustí, více nešli, oči na to

zvoní.

Konec.

Víte vy, čo je to ta levitancia?

Levitace?

Ano, to vím, jsou druhou majoretu.

Víte to, lebo máte na to školy.

Já jsem to nevěděl.

Nejprve jsem si myslel, že je to také jako...

Potom jsem si myslel, že je to fotografování utajovaných objektů, no

ale že člověk může lítat jako vták, tomu by jsem nikdy neveril.

Ono to má do lítání daleko.

Je to spíš takový znášení se ve stavu vytržení mysli.

Od tankistov k nám jdu prevelit nějakého vojáka Trmaja, který si vraj levituje.

No, jenom aby se to nebralo jako provokace.

Nebo nějaká nepřátelská propaganda.

Může. A pročo?

Protože levitovali především světci.

Hojak trma až taky svatý nebude.

Je to nekvalifikovaný dělník a člen strany od 46.

roku. Jo.

Tak to jo, to žádnej světec nebude.

Tankistího nechcou, lebo jim údajně znižuje bojovou morálku.

A co s ním budeme dělat, aby nám tu nelevitoval?

No, zavolám vojenským pánom, než ho pěkně pošlu dorítit.

Do pytle už zase něco. To je Svobodník Halík. To je ten, čo tak pěkně reve. Čo

se mu stalo? Soudrou majore Svobodník Halík v osobní volně zvyšoval svoji

fyzickou kondici. No.

To vidím. A v běhu narazil do dubu pyřitého.

Vypadá to na zlomenounostní přepášku. A taky se mi zdá, že mluvíš cesty.

Bojo.

Podustovníci lídové armády si lámou krti v čase osobného volna. Odneste ho!

Co by robili, keby byla vojna?

My jsme bojovali na tažších podměnách a nikdo z nás si krti nevylámal. Nebo v

čase osobného volna jsme levituvali.

To sluší, hrozně ti to sluší. Tak my už musíme běžet, běžíme, ahoj.

Bendo! No co zás?

Podívej, co kdybych si na nějakou dobu zajela k Zuzaně?

Na nějakou dobu?

No asi...

Jak by se mi tam bylo, ne?

Prosím, že... Proč bys tam jezdila?

Proč? Jen tak?

Co bebneš?

Jseš daná ženská a budeš sedět pěkně doma.

Janoušku, podívej, byla bych chvilku s kamarádkama.

Odpočinula bych si, víš.

Prosím tě, o čeho? Ty nic neděláš. O čeho budeš odpočívat?

Ty si chceš užívat, ona si chce užívat.

Já ti něco řeknu.

V daná ženská má sedět doma. Ženská, která se nechá bez dohledu, se začne

dříve nebo později. Co?

Začne se kurvit.

Prostě. Ty nejsi výjimka. Ty jsi tož tak prostej.

A navíc vůbec se mě nelíběj ty tvoje kamarádky. Co kamarádky? To jsou šlapky,

ta tvoje Ivanáta Zuzana.

To jsou náhodou počestní ženský, víš?

A obě dělaj do toho do... do kultury. Jo, do kultury, jo.

No tak ať si dělají do čoho chtějí, ty prostě za nima nepojedeš.

Stačí mi, že tráháš tady domů.

Ty no.

A víš ty vůbec?

Kdo je manžel Zuzany Datlové?

Asi nějakej Datel, ne?

Nějakej Datel.

Soudruh Datel, víš?

Kádrový referent na okresním výboru strany.

To je člověk, který rozhoduje o osudech lidí.

Počkej, a manžel Ivany Blekové, no? Kde si myslíš, že je manžel Ivany Blekové,

no? Tak je asi nějakej soudruh referent, ne?

Soudruh Bleka.

je náčelníkem nápravného zařízení.

A jak tě znám, jednou se tam s ním určitě potkáš.

Aspoň bych měl od tebe pokoj, ty.

Že mě radši neznásilil někdo jinej.

Kdybych já jenom tušila, jaké jsi štyran, tak jsem si vzala hlu koně mýho

venu, co vlounek opravuje všichni stroje.

A k tý Zuzaně stejně pojedu.

Halík! Halík!

To je dobrý, ten rušit nebude, dal jsem mu silný sedatýva.

Jo, pánové, pánové, tady to znáte. Jak sedí na Sibiři ve vězení dva?

Vasy a Ivána. Vasy a povídá, Ivána, představ si, že tady odsud deset tisíc

verst na východ proje město. A cože?

Ještě deset tisíc veres dál na východ, no to si nedovedu představit. To musí

být strašná prdel světa. Jak se to tam jmenuje? Vlastně povídá Prej San

Francisco.

Pane doktore, máme tu něco.

V případě, kdy tenhle zámek nepamatuje.

Vojín Bakoš, teď ho přivezli od ženistů.

Smrťák. Něco horšího, ten Bakoš narukoval jako vojín.

No a co jako?

No a pak se zčista jasna začal měnit v ženskou.

Ale chlapa ženskou, to jsme tady ještě neměli. Tak to jsem zvědavý, jak vypadá?

Jak bych to řekl slušně, žádná filmová hvězda to není.

Bakoš.

Vy se nám měníte v ženu.

Už jsem se dávno změnila.

Já vám nechci bránit ve štěstí, ale budete muset počkat tady na ošetřovně,

dokud nějaká vyšší zdravotní instance neuzná, že jste doopravdy ženskou.

Už aby to bylo, pane doktore.

Víte, nezacházejí tu se mnou jako s dámou.

Co to vás sem přijela, tak hned na schodišti mě nějaký major Haluška poslal

rovnou do stráže.

No.

Projednout to snad ještě.

Vydržíte, že jo?

Nevydržím.

Mám totiž svoje dny.

Jsem podráždená a mohla bych způsobit mimořádnou událost.

Kamaráde, doma je to špatný, špatný.

No a v práci o tom radši nebudu mluvit. Nerkud já jsem chtěl být velitel nějaké

elitní jednotky.

Rozumíš? No a teď mám pod sebou tady tuhle bandu.

Bebců.

Děj mi ještě jednu.

Teď ty kluci nejsou špatný.

Máš pravdu.

Bývalý horší ten trepež.

Trepež, kamaráde, to byl člen nějaký náboženský sex.

A on v půl desátý to prostě položil, odložil krumpač, prštil

krumpačem, protože se musí co? Protože se musí modlit.

Protože ve dvanáct v poledne nastane konec světa.

Je blbec.

Nebo ten učitel, jak on se jmenová?

No, to je jedno.

No nic, on,

ten učitel, neznal, že to je znásilňování lidské

osobnosti a že si na protest uvodí všechny.

No počkej, jak to myslíš?

No a začal si pízlat pilkou, co mnohé volnou nad kolem.

Herko, já říkám, co druhý, proč neberete rovnou řecky?

Aspoň by byla sranda.

Má kdo má jedno, ne?

Řekám.

Soudruzi, z kurvy jsem udělal svoji ženu.

Z vás udělám, co?

Poláky!

Vez si!

Ukeř se!

Vylez!

Nic se ti nestane!

Já ti jenom zvýškám, že ti nedá dohromadený raj.

No, pane doktore, lidi většinou nejsou rádi, když se jim holka tahá s vojákem

a navíc s pétépákem.

Ale mě to nevadí.

A víte proč?

Protože pétépák není komunista. Tak je to.

Já mám pravdu.

Já do toho naší Evě nemluvím.

Ale kdyby si měla namluvit komouše...

Tak tuji roči zabiju. A jeho taky.

Svatá pravda, pane doktore. Teď vy vůbec nejíte.

Na našem tátovi by se dalo dříví štípat, ale jak slyší slovo komunista, tak se

nezná. Zřejmě máte nějakou špatnou zkušenost, že?

Kdo by neměl, pane doktore?

Špatnou zkušenost.

Špatnou zkušenost už má s nima celý národ.

Co pak vy?

Vzdělaný člověk, makáte v lomu.

Dobrovolně?

No, jak se to vezme, no?

Dej to víc.

Budeme vědět, co zas ty svině vyvedly.

za první republiky patřila k nejbohatším zemím světa, několik let bolševické

hrůzovlády je hospodářsky srazilo na kolena. Jak říká oxfordský profesor John

Skocdopole, rudý teror je horší než doba po bělohorské poroby a

důsledky budou ještě strašlivější.

V následující hodině budeme mluvit o zákevné vraždě Jana Macarita.

Slyšíte, pane doktore?

Slyšel jste to?

Já jsem říkal vždycky, že ho vodělali Rusáci.

Ať si kdo chce, co chce říká.

Máme srdce Honzy Masaryka.

Vy mluvíte na verších?

To byla náhoda.

Tatínku, ale za to tady Dušan je básník.

Básník?

A tím se dá uživit.

A co jste vůbec napsal?

No, zatím jsem ještě nedebitoval.

Teda, myslím knižně. No budeš by jo, pane doktore.

Přece si komunisti nenasadí vež do kožichu.

Ale už se brzy dočkáte.

Poženeme je až za udal.

A pak si budete přát, co budete chtít.

Promiňte, já... Já... Já už budu muset jít.

Kočí má vycházka, co?

No. Víte, já jsem dneska venku totiž na černo.

Vičko, tento statečný muž

riskuje kvůli tobě komunistický kriminál. Běž ho doprovodit.

A to je překvapení.

Náš předseda Svazácké organizace si chodí na černo na vycházky.

Nebo snad máte propustku.

Nemám.

Dopustil jste se velice závažného přestupku.

Zřejmě vás o tu, co si táhlo do města jako magnet.

Něco, čemu nedokážete odolat. Co je silnější než vy. Nemám pravdu!

Dýkněte na mě.

Já jsem nic nepil. Řekl jsem, dýkněte na mě.

No, chlast to zřejmě nebyl.

V tom případě to nemohlo být nic jiného než děvka.

Nebyla.

Tak kde jste se k sakru coural?

Ženský a chlast.

To jsou jediný dva důvody, který jsem ochoten do jisté míry uznat.

Taky jste mohl mít konspirační schůzku s nějakým špionem.

Tak kde jste byl?

Měl jsem... Měl jsem rande se svojí dívkou.

No, tak vidíte, že jsem měl pravdu.

Byl jste se sexuálně ukájet.

Vička Sedlánková je moje snoubenka a náš vztah je čistě platonický. Jasánek,

nechte si ty keci!

Tak co?

Dal jste jí co proto?

Ale my jsme se jenom políbili soudru nadporučíku. A potom?

Co? Potom?

Už nic? Jasánek, takovejhle blbec přece nemůžete bejt.

A jestli ano, tak vás zavřu a zařídím, že se dokonce vojny nedostanete na

vycházku. Ale to bych neviděl evičku.

Chlape, já vám dávám poslední možnost.

Jinak zvolám dozorčího a ten vás odvede rovnou do lochu.

Tak co?

Co jste potom s tou vaší jevičkou dělal?

Potom?

Potom jsme se milovali svou druhu nadporučíků. No vidíte.

Šukali jste.

Kolikkrát?

Asi šestkrát?

Jasánek.

Taháte mě za nos?

Šestkrát? Ano.

To je taková moje obvyklá norma.

Znáte to.

Co?

Šestkrát.

Co znám?

Zmyslet!

Šestkrát.

Jo, Halík, stává se, že si člověk dá pořádnou pecku do hlavy a přijde v

orozu. Zda, může to být i obráceně, ale to nejspíš nebude váš případ, že jo,

Halík? Soudru, kapitáne, já jsem přece v pořádku.

Jasně, Halík.

Jasně, že jste v pořádku.

Akorát nám celý hodiny páčete.

A nebo se zase z ničeho nic rozčílíte.

No, no, vidíte to.

Nemůžu za to, sudruhu kapitáne.

Já se sem vrátím.

Já mám mojno rád.

Hlavou vzhůru, Halík.

My vás pošleme na psychiatrii.

Oni si vás tam přeskoumají a my vám tady budeme držet místo.

Soudruzi, jak možná víte, v souladu s rozkazem ministra národní obrany číslo

207 lomeno 54 proběhne i letos armádní soutěž tvořivosti mládeže.

Prvního kola této klíčové kulturně politické akce, která proběhne v rámci

našeho tvaru, se zúčastní více než třicet vojáků základní služby.

Kteří se ovšem zúčastní ve všech kategoriích. To je závazek politického

oddělení. A my její sprneme. Ale to je od ní hezký, že se za nás zavázali.

Má někdo nějaký dotaz?

Prosím. Jak může náš útvar obsadit všechny kategorie, když tu nemáme

sochaře? Ano, to je pravda.

Byl tady ten lidový řezbář, údajný agent Vatikánu, Juraka Nálož. S tím si musíte

jako svazáci poradit.

Místní kolo zakončíme slavnostním večerem, kterého se zúčastní

nejenom naši nadřízení, ale široká veřejnost. Tak se, chlapi, ukažte.

A osvojte si trochu metody sovických komsomolců. Uvidíte.

Svobodruzy, ale nejenom komsomolci.

Ale i rudí komisaři jsou nám tak nějak příkladem. Soudruh Formanov nebo soudruh

Čapájev. Čapájev, tak, tak, tak.

Kamandír, geroj, geroj Čapájev, píl, šobrě, měl, peretí.

Jo, ano, ano, tak, tak, tak nějak, jo.

Co se tu flákáte, kepaly?

Se neflákáme, soudruhu majore. Právě agitují do armádní soutěže.

Tvořivosti mládeže. Agitujte si po pracovnej dobe.

Teraz ti máte růbat kameň. My agitátoři nevíme, co je pracovní doba, soudruhu

majore. Politruk praporu nám nastali laťku teda hodně vysoko, že, soudruzi?

No, tak to musí být.

Naša účast v soutaži by mala být najmenej 120%. 120%?

No, to by šlo, ale nám chybí socha, soudruhu majore. Všechno tak nějak

splácáme dohromady.

Když jsem přišel na zámek, dal jsem odstranit všechny ty buržoazné

serepetičky, které tu měli ty buzeránský faráry.

Škoda, terasky se nám mohly zjíst.

Ale v kapli, v kapli zůstali anělíci, že jsem jim dal

odteknout hlavu pro jistotu.

To je výborný nápad, že jo?

Ale bez hlav to si nejsem až tak jistý.

No a proč ne?

Vložka jim urobí nové hlavy, premaluje jich a za nělikou budou svazáci,

úderníci, odboráry a jiný pokrokový soudru, jo?

Ale to jste každý poznal.

Když jim očeknete krýdelka, no tak to by to poznal. No to je pravda. No.

o tom výkefalím, zeženete nějakého špolálivého sudruha,

toho určíme za sochára a máme vyhráno.

Já si na žádného sochaře hrát nebudu. To radši někomu štípnu a uták.

Já bych ho klidně zahrál.

Ale soutěžím už jako herec, recitátor a zpěvák. No a co kde bysme místo sochaře

obsadili kategorii lidovýho vypravěče?

Pánové, já bych vám rád vyšel vstříc, ale já přece nemohu být lidový vypravěč.

Uslejte, že jako aristokrat nejsem vypravěč a už vůbec nelidový. Hele, já

těm nešťastným anděličkům hlavy klidně udělám.

Ale jedině jako...

Sochař Anonym.

Výborně, děkuji ti, Vločka. Jseš malýř a můžeš v klidu dělat i sochaře. Můžeš

přece soutěžit ve dvou kategoriích, ne? Jako já?

Zpívám téměř tak skvěle, jako hraju.

Znáte přece můj bariton, ne? No, právě. A navíc, pánové...

Jsem dostal geniální nápad, jak využít ty soutěže a dostávat pravidelně

vycházky. Jej, to už tady jednou bylo. Já jsem založil divadelní soubor tady s

těma výzdrama a skončil to strašným průsebem. No ale strašným.

Kde se tu bereš?

U mě moje jaruš.

Vím já. Ale, ale, říkala, že budu u tebe.

Ještě se na mě vytáhovala s tím tvým datlem.

Snad nežárlíš.

Co bych žárlil, prosím tebe, já jsem na to zvyklý, ne?

Ale to volám ho si, plnit manželský povinnosti. Herko, já se tě ptám, kdo je

ten chlap?

Dělí mi tady scény na chodbě, kdybo nás ještě někdo udá na uliční výbor. Pojď,

půjdeme ke mně a trošičku se napihme, jo? Já chci pít, já se tě ptám, kdo je

ten chlap?

Kdybych jí tenkrát aspoň znásilil.

Teď já jsem hned neznásilil.

Já jsem prý údajně násilil její sestru.

Chápiš to?

Snad se mi kvůli tomu venoušku nerozbrečíš. Jsi přece kus chlapa, ne?

Tak mi řekni, s kým jste to, moje Jaruš Pelešina? Jste přece nejlepší kamarádky.

To jsme.

Tahá se s mým starým, ty vole.

Zrovna se spolu Pelešin v Brně na předávání rudy zástav.

Na předávání rudy zástav. To je zvrhlost.

Dej mi napít.

Co kdyby jsme se jim pomstili?

Já jí dám, podržte obou.

Referén, referén, choď, nechoď.

Ale já jsem to myslela trošku jinak, Venoušku, víš?

Jako, že bysme si udělali dobře.

My dva.

Polepně.

Já?

Proč já? Nikdo jinej tu není, drahoušku.

Jsem na krk, víš? To je moje erotogení zóna.

Když mi někdo políbí na krk, tak já vybuchnu jak sob.

Já zase politu rumu, co našlapná vina.

Lidový vepraveč, takže když mi dajou vecházko, tak vám nějakou vtipnou

historiku od nás povím. Ale musím dávat bacha, aby kdo toho nezapetl politikům.

A já vám zahraju na piano.

Kdekoliv a cokoliv. Mohl bych vám taky zasloužit.

Hele, kouzelníku, ty vystoupíš v satelitském skeči magie a její úplný

odhalení, jo? Jo. A kdo pak mě asi tak odhalí, co?

Pánové, zasloužíme si vycházky?

Zasloužíme. Mám daleko lepší nápad, než byl ten Kefalýnův divrální soubor.

Jaký? Tak pokud to nevíte, navázal jsem intimní vztah s místní adeptkou operního

zpěvu. Kam dala v oči?

Holka nešťastná.

Co pak oči?

Hele, zkrať to.

Zkrať to.

Napadlo mě, že bychom se její pomocí mohli založit pěvecký soubor.

Co je to za kravino?

Krákova celý dny jak idioti. Brzy budete škemrat, abych vás do toho souboru

přijal.

Jako kefarín.

Vy mě někdy připadáte podměšivý.

Připadám. Ale nejsem.

Nešaškujte.

Nebo ten.

Voňovka. No, při každé vycházce se uvede do podnapilého stavu, prostě se ožere.

A mláti vojáky z bojových útvarů.

No, a teď baborať.

No co?

Když mu zarazí vycházky, tak mi stejně prchne.

No a když ho zavřu, tak si bude válet šunky v base a bude mě chybět kde?

V lomu. A bude mě chybět v lomu.

Zrovna teď.

Když čekáme, co?

Co čekáme?

Už ho můžeš schovat.

Asi tě nepotěším, kamaráde.

Jedná se o chorobu zvanou gonorea.

No co jako?

No co jako?

To je pohlavní nemoc.

V česky se tomu říká obyčejně kapavka.

To je průsek.

Tak to mi ještě chybělo.

To mi asi soudruzík dobru nepřečtou.

Pohlavní nemoc.

No to ne, to ne.

Například Vítězslav Nezval ve svém zpěvu Míru to nazývá chorobou amerických

letců, kteří schazují bomby nad Koreou.

Američani nad zpřátenou Koreou.

To jsi mě nepotěšil. To jsi mě radši obral.

Nedá se nic dělat.

Musím tě poslat do nemocnice na vyšetření.

No tak buď člověk, je to nutné, on se to stejně rozkecá.

Hamáček. Když se to budeme snažit ututlat, ono to praskne, tak nás zavřou

oba.

Mimochodem znáš ten for, jak se děti ve škole učejí, co kdo má.

A Anička říká, prosím, prosím, my máme doma radiogramofon.

A Frantík říká, my máme doma automobil.

A malý Moritzkon povídá, my máme doma úplně všechno.

A soudružka určitě říká, bo já to není možný. To není možný, Morisko, všechno

mít nemůžete. A máme, máme úplně všechno.

Vážně. Já jsem tuhle slyšel. Tatínka je přišel domů a povídá mamince, tak mám

kapavku. A maminka povídá, no, to je to poslední, co nám chybělo.

To je kráva.

Já jsem vůl.

Bohužel tě musím ještě upozornit, že od teďka je pro tebe pohlavní styk

trestničin.

Víte na mě, habadivou černíku? Já proti zborovému zpěvu nic nemám. Například

Aleksandrovce jsem viděl třikrát.

Ale ty vaše záměry s místními soudružkami, ty mi připadají krajně

podezřelé. Krajně podezřelé! Soudruhu kapitána, podle mě by několik zborových

písní mohlo být skutečným vyvrcholením vystoupení účastníků soutěže tvořivosti.

No dobrá, dobrá, ale řekněte mi, proč by ten zbor nemohl být složen jenom z

našich vojáků?

Smíšený zbor je smíšený zbor a ten zní, marná sláva, úplně jinak, že?

Navíc můžeme využít té možnosti, že s námi bude zpívat skutečná operní

zpěvačka. Operní zpěvačka? A kde jste k ní přišel?

My umělci o sobě víme.

Soudruhu kapitáne.

Dobře, dobře.

Taky bradavka, tedy bradavice. No, vyrazil se na mě...

Trina, ty bradovice takový extrém.

Takže se to trošku komplikuje.

Tak, všichni jsou druhý s kapatkou na výtěr.

Jsou druhou poručíku.

No tak.

Soudrou poručíku, s kým jste měl styk?

Myslím, jako po hlavě, co?

No, tak.

Jste byl se soudružkou Dettlovou.

Od soudru Dettle, referenta.

Jste promiskují k ní.

Jestli střídáte partnerky.

Ne, co? Já jsem spíš na skleničku.

No a ona mě detlovala. Jsou říká Zuzana.

Pozvala domů.

Na panák. A pak se to nějak vymklo. Ona byla jako osobka.

To na půl nej.

Máte to, ne?

Neznám.

Byl jste od té doby nechráněný styk ještě s nějakou jinou ženou?

se žádnou.

Teda s ženou, jako s vlastní ženou, jo, s Jarouš. To jsem plný od

manželského povinnosti, jo.

Když kapitán Honec říká, že sex doma, to je jako fojfot bavit na

vlastní branku.

Soudruhu poručíku, vy jste nakazil pohlavní chorobou vlastní manželku a

doufáte, že se to nedozví?

Kdyby to šlo, by se nezlobil.

Dámy a pánové, protože váš i můj čas je drahý, nemá cenu si namlouvat, že máme

šanci vstoupit do dějin zborového zpěvu.

Proto náš program bude velice jednoduchý a úderný, založený na mém šarmu.

a profesionalitě slečny Ludmily Vánkové budoucí operní hvězdy.

Teď k programu samotnému. Čist práci. Jdi do prdele.

Na začátku pronesu úvodní slovo. Potom Ludmilka zapije áry z úselky.

Přičemž se sama doprovodí na harmoniku.

Tahací.

Ano, samozřejmě tahací.

Následovat budou tři zborové písně.

Už je to tady. Chce nás nahnat do zpívání. Ne, ne, kluci, nedotněte, ne?

Copak myslíte, že jsem se zbláznil? Prosím vás, za co mě máte?

U všech písní je hlavní předspěvák a to je Ludmilka.

Zbor, tedy vy, blbouni, se přidáte až nakonec.

A to se naučíme za deset minut. U první pístě se zpívá la, la, la. U druhé jupaj

dí, jupaj dá. A u třetí ha, ha, ha, hurá, hurá, hurá. To je všecko.

Ludmilka ještě zahraje vzpomínku na zběroch a nakonec si zaspíváme Bez

chleba nelze žít.

Tohle to už bezpečně ovládáme.

Tak, panej, panej. Teď si uděláme zkoušku, která nebude trvat díl jak půl

hodiny. A pak se rozejdeme po okolí.

A slečte nás jistě rádi doprovodí.

Že ano, Ludmila?

Udina, s jakou jsem se dysetkala.

Ty, ty, ty, nech to, nech to, co se tady, co se tady, co se tady, co se

tady, co se tady, co se tady, co se tady, co se tady, co se tady, co se

tady, co se tady,

co se tady,

Tenkrát, když jsi mě znásilnil.

Hamáček!

Ako může důstojník dostat tripla?

Sodru majore, já se omlouvám. Ona se tak někdy semele.

Privela chlastáte, hamáček.

Důstojník. Musí spávat so zdravými a chutnými babami.

Ketrtká kurvi robí hambu celé armáde. Sodru majore, ona není žádná taková, jak

vy říkáte, nějaká...

Kůleva nebo štětka.

On je manželka soudru a datla.

Datla?

No kdo datla?

Datel, on je kádrovák na okresný výboru strany soudru Majore.

Kdo by si pomyslel, že takový soudru, který rozhoduje osudu lidí, on totiž ten

datel, on spí se svojí manželkou, se Zuzanou a taky s Jaroušem. No já spím s

Jaruště, svojí ženou.

No a taky s manželkou soudrodatela.

Ono je to takové perpetum mobile.

Čo je to?

Takový uzavřený okruh.

A teď záleží na tom, kdo z nás čtyř byl nám čtyřem nevědným.

Prostě někdo si musel švýhnout bokem.

A já to nebyl. A kde zůstala socialistická morálka?

Kde zůstalo učení marxizmo-leninismu? Kde?

Jako politický pracovník to nemůžu takhle nechat. I kdybych chtěl, to tak

nemůžu nechat.

Je ti to ber.

Kamaráde drahý.

Já bych to bral.

Bylo to hezký, viď?

Já už deset let.

Soutrův datel tu možnost, že by se taková buržozně měšťácká choroba v našem

kraji, v našem pokrokovém kraji vůbec vyskytla, prostě naprosto vyloučil. A

keď vyloučil, tak vyloučil. Ale má ten hamáčík tu

kvapavku, alebo ji nemá?

Má, nemá. To teď není vůbec podstatné.

Starejte se o svůj útvar.

A kdyby něco?

Nikdy jste žádnou takovou nemoc u praporu prostě neměli, jasný?

A to hamáčkou se nějak postarejte.

Vy chcete, abychom to ututlal? Ututlat?

To slovo neznám.

Já jenom prostě nechci, aby se to vůbec někdo dosvěděl.

Tak to místo v Národním máš jistý.

Teda, skoro.

Včera jsem mluvil telefonicky se šefem opery.

Říkal, že se na tebe přímo těší.

Fakt? A kdy za ním mám jít?

No tak hned, když budu z vojny, tak se do toho pustíme společně.

A proč mám čekat, až budeš z vojny doma?

Začneme zkoušet spolulásko.

Víš, jak to bude krásný.

Já s tebou udělám hvězdu.

Teď si ale soustřed na to vystoupení.

Když to dobře dopadne, dostanu v opušťák.

A pojedeme spolu do Prahy.

Takovou práci, Kefalín.

By mi kamarádi ve Francii záviděli.

Myslíš? No jasně.

Na rozkaz znalce umění Tereskyho.

Tyhle barokní anděličky proměňuju na hrdiny dnešní doby. Volíš?

No.

Kamaráde.

O takovém surrealismu se jim v Paříži může jenom zdát.

Není ten jeden farář?

Jeden.

Všetci jsou faráři.

Všem v danici.

Co druzí? Tak kde ten černík? Kde ten mizera? Je velká pravděpodobnost

hraničící s jistotou, že desertoval.

Ale to není humor. To si schovejte.

Pane Černíku!

Místře! Stalo se hrozné neštěstí.

Liduška je vážně zraněna.

Proboha milostivá paní, co se stalo?

Vždyť ona má být zlatý hřeb večera. To snad ani nemůžu říct.

Popáleniny!

Koliká tého stupně?

Slečna Ludmilko, i lékařské povolání má své hezké,

ale i hnusné stránky.

Představte si třeba takových třicet vojáků, kterým máte jodovou tinkturou

vytřít mandle.

A polovina z nich se u toho poblije. No, to opravdu není nic příjemného.

A ty hezké?

Těch hezkých?

Soudružky a soudruhy, soudruhu generále, světové kouzlo, zmizení soudruha,

soudruh vojín Jasánek.

Já poprosím soudruhy asistenty na místa, prosím.

Poslední pohled na soudruha vojína Jasánka.

Kvilka napětí.

A jak vidíte, soudruh zmizel.

To je typický komunista. Těch se člověk teda hned tak nezbaví. Ti se musí

zlikvidovat úplně.

Tak to byl takový omyl, ale teďka vám předveneme skutečné zmizení podle našich

velkých vzorů houzelníku ze zpřáteleného socialistického Bulharska.

Hudba volá.

Dušan Jasánek, naši vojáci, naši vojáci.

Stojíme pevně jako žula, s očí nám

plane odvaha.

Nevíme, co je útěk zrada, nevíme,

co je únava.

Pro šťastný život našich dětí?

Pro vroucí pohled našich děv?

Pro mužnou práci našich tátů? Proli jem klidně svoji krev?

Z nás nikdo nikdy nezaváhá. Bude-li třeba, chcem se být. A vše, co lid si

vybudoval, se zbraní v ruce ochránit.

Čelník, vy jste mě podvedl. To, že si nějaká soudružka připálí prdel, přece

neznamená, že se kvůli tomu rozpadne celé hudební těleso. Ale ta připálená

soudružka byla klíčová soudruhu. Kolektiv nemůže být závislý na jedinci,

i kdyby byl sebetalentovanější. A teď jděte na pódium a vystupte.

Ale to budu muset vystoupit sám. Vystupte si sám.

A přesně podle programu budete zpívat čtyřicet minut.

Čtyřicet minut.

To se dá, ty vole.

hřeje ruce, barví tváře.

Oheň, oheň, hřeje ruce, barví tváře,

červená selin nezáře.

Oheň, oheň, hřeje ruce, barví tváře.

Pojď sem, chlapče.

Před náma se schovávat nemusíš. Napsal jsi to náhodou moc hezky.

Člověk by málem uvěřil, že to myslí vážně.

Dušané, kdyby ty jsi tak mohl psát svobodně?

Bez tý komunistický cenzůry, viď, táto?

To by teprv bylo.

Čo by mělo?

Čo by mělo?

Čo by mělo?

Čo by mělo?

Konec.