Original subtitles

Elize, Francis, Joelovi a Luke

Matthias & Maxim

překlad a titulky: agnus pro www.gaytitulky.info

Kde je Sarah? Ona nepřijde?

Ne. Má sraz s kamarádkami.

Buď v restauraci, nebo v sauně.

Pohádali jste se?

Proč myslíš? Všechno je v pořádku.

Sakra.

Zapomněl jsem ti říct - Rivett se omlouvá, ale jeho sestra tam bude také.

Sakra. On neví, že ji nemůžeme vystát?

Ona nemá čas. Točí krátký film. Studijní zadání.

To jí neublíží. Vyžere vždycky to nejlepší.

Rivett slíbil, že už k nám nepoleze.

Máme svoje zájmy, ona zas svoje. Takže ji neuvidíme.

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ, DEJ NÁM DNES.

VÝROBKY PEKÁRNY SVATÁ RODINA

Konečně.

Kde jste tak dlouho? Jaká byla cesta?

Máš s tím problém? Jsme tady. Nebo to chceš podrobně?

Zadrž.

Matty, moje sestra je tady. Určitě máš radost, jako já.

Mám radost.

Putovali někam s Matissem, jejím přítelem. Objímali stromy a ty nesmysly.

Bože můj!

- Zdravím! - Ahoj!

Jeli jsme sto kilometrů, abychom celý den trčeli v kuchyni?

Právě dorazili, nechejte je vydechnout.

- Co dělá? - Jako obvykle.

Dobře, jdeme. Slunce už zapadá.

- Děláš si srandu? - Co já? Nic jsem neřekl.

- Franku. - Tímhle tempem se večeře nedožiju.

- Maxi? Maxi! - Brassi.

- Co je? - Vydrž.

Co je? Aha! Zapomněl jsem, promiň.

Maxi, Maxi, tohle není nic vážného.

Je to jen tráva.

Nikdy neposloucháš, co se ti říká.

- Je jako bez hlavy. - Nebo je mu to fuk.

- Jak milé být mezi přáteli! - Chudák Brass, postrádá lásku.

Proč mě pořád špehujete?

- Unavuje mě to. - Jdi někam, víš kam!

To stačí, pusť mě!

Nedotýkejte se mě! Debilové. Stačilo, říkám!

- Dobrá. Vypadneme. - Jdeme se koupat!

Já jdu taky.

- Promiňte, kluci. - Už se stalo.

Sakra, nevím, jak to říct. Měli dorazit mí přátelé,

aby mi zahráli ve filmu, ale na poslední chvíli se zhulákali.

Takže zaprvé: rodná řeč. Ve verzi pro hloupé děti.

Ne každý mluví jako teplouši.

No, kamarádi nepřijeli. No a co?

Ale stejně se měli filmovat.

- Bože můj. - Matty.

Tipuju, že budu potřebovat dva kluky, aby je nahradili.

- Nikdo to nechce zkusit? - Nepros.

Tipuju, tipuju! To mluvíte v té filmové škole všichni takovým jazykem?

Odprejskni, vole!

Slíbila jsi mámě, že za námi nepolezeš!

Nechej moje kámoše na pokoji, Eriko!

Nekřič! Nechej je, ať se sami rozhodnou!

Hej, hej!

- Já souhlasím. - Cože?

Nevadí mi zahrát si ve tvým filmu.

Bože můj, děkuju. Já vždycky říkala, že Max je zlatíčko!

- Dobře, tak zůstaň. - Ale já potřebuju dva.

- Já tě zabiju. Chceš jeho? - Matty?

Za nic na světě.

Zeptej se Brasse. Když ne on, tak Frank!

- Jasně, Frank! - Super.

Dobře. Ale vážně, kluci.

Jestli se nechcete zúčastnit, tak vypadněte. Nebuďte omezenci.

Dvacet čtyři tisíc za rok,

aby mluvila jako bez mozku a dávala jídlo na instagram.

Jsi normální?

Cože? Tys taky hrál ve školním představení Anna Karenina.

Ty vole. Řekněte mu, ať sklapne.

Cože? To bylo velmi dojemné.

Vzlykals tak přirozeně.

Vzlyky dvouletého děcka s pařížským přízvukem.

Osel, co poprvé viděl dentální nit.

- Utopím se! - Pusť ho!

Tobě se líbí, když tě takhle držím, co?

Nech mě být!

Zavři oči a mysli na svýho učitele!

- Drž hubu! - Na takovýho staříka!

Tvoje máma je tak tlustá, že jí grilovaná kuřata jako nugety!

A tvoje máma je tak tlustá,

že u McDonalds ji obsluhují najednou na třech pokladnách!

Nejspíš se vrátím o prvních Vánocích.

Jakže?

- Takže tam nebudeš celý rok? - Jo.

A co tvoje máma?

Teta Janett se o ni postará.

Už jsme byli u notáře.

Ona bude opatrovníkem místo mě.

Koneckonců nejsem jediný v rodině.

A jde o to jednodušší - je třeba platit účty,

nakupovat, dávat pozor, aby peníze nebyly na očích.

To zvládne každý hlupák.

- Jsi připravený na nejhorší? - Cože?

Jsi připravený na nejhorší?

Ano, pane, jsem.

To samozřejmě můžeš. Jsme přece součást společenství,

jako Kanada, tam víza nejsou potřeba.

- Jasně. - Budeš tam zase dělat barmana?

To budeš potřebovat nějaké doklady.

Kdo vezme cizince z ulice?

Proto potřebuji doporučující dopis od tvého otce.

Snažím se. Není to moje chyba, že má moc práce.

Počkej, něco mi nedochází.

Nejedeš na výlet, ale vydělávat peníze.

On nemá ani ponětí, že tam karty Visa neberou.

Co?

- Kecá. - Tak co, Maxi?

Budu tam barmanem.

Pro začátek. Tu práci znám.

Ty pojedeš do Melbourne čertovi na rozích,

abys byl zase za barem?

Převeď mu dvě stě tisíc a on bude tvým sousedem v Cambridge.

Ne, je mi to opravdu jedno.

Nejprve budu pracovat v baru

a pak začnu pomalu hledat svoji, svoji...

- Kariéru. - Kariéru.

Matt neřekne všecko, jako vždy, a slova mu uvíznou v krku.

- Kariéra. - Kariéra.

Tak jo, do prdele.

To jsi dělal už jako děcko.

- Přesně tak. - Tys to nepochopil?

Jasně. Tvoje oblíbená zábava.

To vy všichni, já nikdy.

Cóó? Matty, ty ses zbláznil.

Vůbec nevím, o čem mluvíte.

My mluvíme o tvé úchylce.

O jaké úchylce?

Možná jsem to párkrát udělal, tak třikrát, maximálně čtyřikrát.

Ano, zrovna před měsícem, na narozkách Susie!

Zapálil jsem svíčky a ty ses chytil mých slov.

- Brass to dokonce zachytil mobilem. - Nevím. Nepamatuju si.

Ale jo, určitě to visí na instagramu.

Ano? Zajímavé. Ukaž mi to.

- Ukážu. - Tak dělej.

- Slyšíte? Zdá se, že někdo přišel. - Pravděpodobně Sharif.

Říkal jsem, že je čas zapálit dort.

A tys říkal, že dort se nezapaluje, ale svíčky, tak to říkají jenom negramoti.

- Máš pravdu, ale to jsem říct nechtěl. - Ve fitku to bylo stejné.

- Co? - Stejné.

A co jsem řekl?

- Ať žije Sharif z Nottinghamu! - Sharif z Nottinghamu!

Jak se máte, milovaní parchanti?

Za naše daně si kupuje značkové hadry!

Zatímco píšeš svoji hloupou diplomku, lidi musí pracovat.

Vlastníma rukama jsem smontoval mašinu, aby bylo na čem jezdit do školy.

O čem jste mluvili?

O čem mluví daňoví poplatníci za tichého večera na venkově?

- Ty máš talk show? - Nejsi na drogách?

Ne. Ale kdo ví.

- Tak o čem jste mluvili? - Ale, o ničem.

Že Matt chce vždycky vypadat jako všeználek.

Nic takového.

Řekl, že jsem jednou opravil jeho chybu v rozhovoru.

Svatá dobroto. Nacista Matt Gram!

Klasika. Máš naprostou pravdu, Rivette.

Řekni mi, to každý hipster musí jíst jako prase?

- A mimochodem, sundej nohy ze stolu. - Správně.

Proč jste takoví, lidi?

Varuji: mám nebezpečně blízko k video důkazům!

Таk-tаk-tаk.

- Hej, chlapi! Co to smrdí? - O čem to mluvíš?

- Co? Co? - Já nic necítím.

Smrdí to tím, že Matt ztratil argumenty.

A já jsem co? Obžalovaný?

Stop, stop! Našel jsem to! Nejlepší den mého života.

- Jestli mám pravdu... - Nic nedostaneš.

No, to mám za trest.

Jsi si stoprocentně jistý, že jsi to neřekl?

Na sto procent, ale hádat se nebudu.

Ne nutně za peníze.

O co jde? Že Rivett řekl blbost, ale Matt ho opravil?

- Ano. - Ano.

No tak, lidi. Já jsem ještě na stipendiu.

- Já bych věděl, o co se hádat. - Běž do prdele, vole.

- Sázím na tvýho Duponta. - Není to Dupont.

O nic nejde, ale nebudu se hádat o zapalovač od mého otce.

- Ty přece nekouříš. - Ale držím partu.

Držíš se kámošů, kteří slaví narozky.

Tak dobře, budeme se hádat!

Já věděl, že budeš souhlasit.

Ale o co se hádáme, neřeknu.

Poslyš, to se nedělá.

Netrpíš ani finančně, ani fyzicky.

Nehodíme tě do jezera, věř mi.

Jen mi to řekni, Rivette.

No, jestli máš pravdu, uklidni se.

Tvůj trest musí být přísnější.

Jaký je další krok vašeho skvělého plánu?

Zničit letadlo! Aby všichni zahynuli!

Dobrá, Matty. Musíš slíbit, že vyplníš podstatu sporu.

To není tak hrozný.

Vyhraju. Vím, že jsem to neřekl. Alespoň ne tehdy.

Neřekl? Dobrá.

- To je ono, zapálím dort. - Ne dort, ale svíčky na dortu.

Tak to máš. Skvělý úlovek.

Tak jo. Vyhrál jsi. A dál?

Budeš hrát ve filmu Eriky.

- To je skvělý. - No tak, pojď, pojď. Neslyšel jsi?

Ano, byl to hlupák.

Říkal, že ona nás dostane tím svým krátkým filmem.

- Proč hned hlupák? - A co jiného?

Sorry, kluci. Už jste se někdy líbali?

Při mytí nádobí? To tedy ne.

Ok. Myslím to vážně.

Jistě že ne.

- Možná... jednou. - Co?

- V maturitní třídě nebo možná dřív. - To ne.

- Víš? - Ne.

Tak vás to brzy čeká.

Ve vaší scéně v tom filmu.

Jsou tam dva zamilovaní chlapi.

Ty jsi idiot, Marco! Co na mě tlačíš?

Já na tebe netlačím, Eriko! Prostě nás sereš těmi svými hloupými nápady!

Ne, záměr je v pohodě, ale je potřeba na to upozornit.

Ale on prohrál spor!

- Ano, Matty, není dobré odmítat. - V tom to není. Prostě.

Poslouchejte!

Nikdy mě nenapadlo, že...

Že co?

Vždycky se poplácáváte, válíte se po sobě a já nevím co!

Tak se nebojte, kluci!

Tak se nebojte. Kluci.

Tak už zmlkněte, vy slepičí prdelky.

- Proč jsi nám nic neřekla? - Co by to změnilo? Je to principiální!

Sakra, neumíš mluvit normálně?

Ano, prosím. Je v tom nějaký rozdíl, co?

Co?

Asi ne. Prostě jsem se k tomu jen vyjádřil.

V tom to není.

- Navíc jsme už jednou líbali. - Dost, co to kecáš?

A co?

Je to pravda. Sám si to pamatuju, na večírku u Karin Mercier, u ní doma!

Franku, ty jsi ale šmírač!

Vzal jsem si tehdy tři pilulky extáze a to mě dostalo.

Dobře, už toho nechte! Udělám to, když chcete!

Co to?

- Matty? - Hmm.

Samé nesmysly.

Bože, to je nádhera. Hned bych mohla umřít.

- Musím být v tomhle? - Ano. Je to třeba pro kontrast.

A ten vegetrián tady bude trčet pořád?

- Jaký vegetarián? - To je dravec z Dragonballu.

To je co? Seriál z HBO?

Zapomeň na to. Prostě bude.

Mohl by sis to dodělat někde nahoře, co?

Ty svoje výtvory.

Bože. Dobře. Je tak.

Co byste měli vědět. Ten film...

je superimpresionistický, ale zároveň expresionistický.

Rozumíte mi, ne?

Nejsem sice odborník, ale chápu, impresionismus a expresionismus.

To jsou vzájemně se vylučující koncepty. Že?

Dobře, tak vám musím vysvětlit synopse.

Takže: dvě ženy, nebo dva muži, to je jedno.

Sedíte vedle sebe a - bum!

Líbáte se. Přirozeně, jak je to běžné.

Ale já, víš, promiň mi to.

Nechci shazovat tvoji koncepci, ale my jsme dva kluci.

Bože, vy jste ale pusinky.

Ok, je tam malá léčka, protože

vaše generace má zaostalé názory.

Ale já osobně, například, nechci používat nálepky.

Zvenku - ano, je tu rozdíl,

ale pokud neberete do úvahy vousy a další maskulinní znaky, tak o co jde?

Vážně? Oni pobuřovali už na střední?

Super, co?

Nevím, zdá se, že Matt už na všechno zapomněl.

A pak, já sám jsem studoval ve stejném ročníku, ale o tom slyším poprvé.

O čem?

- Nikdy jsi neřekl nic hloupějšího. - A co?

Studuješ psychologii v Cambridge!

Myslíš, že si Matt pořídí na ksicht kérku:

Muckal jsem se s Maxem na střední, nikdy na to nezapomenu?

Hlupáci.

Bože, toto je nejlepší den mého života. Díky!

Franku, ty jsi jako vrátný na univerzitě,

který v noci řeší neřešitelné matematické úlohy.

I já jsem objevil Newtonovy binomické poučky. Uklidni se.

Náš Frank je chytrý jako Will Hunting. Prostudoval všechny knihy v knihovně.

Možná jsem psycho, ale mozek mám v pořádku.

- Jasně, génie, měl bys být skromnější. - Jak myslíš.

Zmizte, šílenci!

Jdeme na to.

Připraveni?

Takže čtyři, tři, dva, akce!

Maxi?

Maxi, spíš?

- Můžu vám nějak pomoct? - Hledám Rivetta.

- Rivetta? - Ano.

To jste se ztratil, chlape! Chcete odvézt autem?

Zbláznil se, plavat tak daleko?

K čertu. Ztratil jsem se.

Co tě to napadlo?

Všechno v pořádku, Matty?

DVANÁCT DNŮ PŘED ODLETEM DO AUSTRÁLIE

Otec na tebe může být hrdý.

Rovněž jsem si dovolil napsat SMS Metru Ruiz

a informovat ho o úspěších jeho syna.

Nechtěl bych samozřejmě předvídat,

ale tvoje práce je opravdu působivá.

Věřím, že v budoucnosti, nebudeme uvádět přesné datum,

řekněme - v blízké budoucnosti.

Takže, když o tom přemýšlím,

mohl bych ti ve firmě dát větší pravomoci.

Jak rád říkám: židli s výhledem na Mont Royal.

Tak, co na to říkáš?

Ne, já. Samozřejmě...

Samozřejmě to rád slyším.

- Tak co, Matty. - Ne, ne, Gille, já prostě...

Ne, už dál nemluv.

Ve tvém věku je docela přirozené pochybovat o sobě.

Trochu experimentuj, zkus něco nového.

Najednou se probudíš a - ups!

Chápeš, že vězíš v močále.

Ano. Stává se, že se člověk celý život točí kolem jedné věci,

ale ukáže se, že potřebuje něco úplně jiného.

Tak přestaňme mluvit o povýšení

a na chvíli se vraťme k Thompsonovi.

Kde jsem to... Aha. Dnes ráno jsem mluvil s madam...

Jakže se vlastně jmenuje? Bože, ta paměť na jména. Madam, madam...

Madame...

Vteřinku. Kam jsem to jenom dal. A, tady.

Co děláš?

Vařím těstoviny. Jak to máš ráda.

A tvůj bratr se neobjevil?

Dáš si ty těstoviny? Posledně ti chutnaly.

Ano.

Ten malý kretén mi neodpovídá na zprávy.

Něco jsem nepochopila.

Není třeba sahat po cigaretě, stačí otevřít oči.

Wow.

Co děláš?

Tak jo.

Nehrajeme na schovávanou. Dej mi to.

- Zítra se setkám s tetou Ginette. - To je štěstí.

Už je skoro v důchodu.

Může se o tebe postarat, když budu pryč.

Tu hysterku tady nechci vidět. Nejsem invalida.

Někdo se musí starat o doklady,

nákupy, peníze. Být opatrovníkem. A to ona bude.

To nechápu.

Víš přece, že se někdo musí o tebe postarat.

Já nikoho nepotřebuju! Kdy ti to konečně dojde?

Nepotřebuju ani tebe, ani ji, nikoho.

Uklidni se. Tohle nechci poslouchat.

- Co chci, to ti říkám. Je to můj dům. - Ale účty platím já.

Mými penězi!

Bereš moje peníze, pak sem přijdeš a zahrneš mě sračkami!

Peníze říkáš? Copak ti je můžu svěřit?

Co to na mě vytahuješ?

Prostě si libuješ ve své moci, ty diktátore nedostudovanej!

Nechoď mi na oči!

Vrátím se, až se uklidníš.

Díky bohu, že tě tvůj bratr nevidí.

Ví vůbec, jak se ke mně chováš? Ví to?

- Bože, nezačínej zase! - Ví to?

- Ví všechno, už dlouho! - Ano, ano!

Už mě nebaví se s tebou hádat!

Nekonečně lžeš.

Nelžu! To stačí! Už dál nemůžu! Snažíme se ti pomoct!

Nepotřebuju ničí pomoc! Leda tak do hrobu!

- Ani vaši pomoc, ani vaše peníze! - To už bys dávno byla mrtvá!

Beze mě bys už byla na ulici! Válela se v odpadcích na smetišti!

Jdi k čertu!

Jdi, víš kam.

O víkendu jsi mi chyběla. Stýskalo se ti?

Stýskalo - to není správné slovo.

Bože, moje žebra!

Koupil jsi víno?

- Víno? - Jedeme přece k Martině.

Vypadlo mi to z hlavy. Už dneska?

Tak nic. Běž se osprchovat a já zatím skočím do obchodu.

Max tam bude taky?

Nevím, zeptej se ho sám.

Co se stalo? Pohádali jste se?

- Ne, jen mě to zajímá. - Ok, běž do sprchy.

Ahoj, jak se máš?

Ahoj, Juliene, to jsem já. Máš se?

- Jde to. - Proč mluvíš anglicky?

Aha, potkal jsem trampa! Je to Jules. Po zaznění tónu mi zanechte vzkaz.

Ahoj, Juliene, to jsem já.

Super, hned jsem nepochopil, že je to záznamník.

Poslyš, právě jdu od mámy.

Myslím, že bys měl vědět, že

už půl roku nic neužívá,

takže je možné říct, že vše funguje, jak má.

Nevím, jestli máš na víkend nějaké plány,

máma má narozeniny,

mohli bychom si dát večeři nebo zajít do restaurace.

Jasně, cesta z New Haven do Montrealu není nejkratší,

ale jsem si jistý, že tě ráda uvidí.

Dej ten mobil pryč, debile!

Nechápu to. Co blbne?

Vsadím se, že jeho anglicky mluvící spolužáci nejsou ani z poloviny tak dobří.

Hraje v jazzovém souboru.

Vlastně hrál. Nelíbilo se mu to. Že, Marco?

Mami, chtěla jsi, abych hrál, ale teď neposloucháš!

Bože můj, tak mi odpusť, Amadee.

Budeme sedět tiše jako myšky.

Jako myšky!

- A co dělal v jazzovém souboru? - Nemám ponětí.

Všechno slyším.

- Ahoj! - Přišli nám opozdilci!

Jeden opozdilec!

Sarah s tím určitě nemá nic společného. Má drahá, jak se máš?

No... Za dvacet let mého života jste vždycky přišli pozdě

a teď, když bydlím samostatně, vždycky přijdete dřív!

Má pravdu, Francine.

Víš, Colette Kostopoulosová, nečekala jsem od tebe takovou zradu!

Proč hraju?

- Podívej, jsi celý špinavý - To je moje nová image.

To se mi líbí.

Na zdi jsou hodiny. Proč se díváš na ruku?

A proč jsi ty, v bílé čepici, dostal na zadek?

Po hlavě, ne na zadek.

- Neškubej sebou. - Štípe to!

Musí to být.

A co budeš dělat, když ti v Austrálii natrhnou čelo?

To stačí.

Nic mi nenatrhnou.

Ani teď mi nenatrhli, prostě jsem upadl.

Zakopl jsem na ulici.

A co tam budeš dělat?

Myslíš vůbec, nebo den po dni?

Oboje.

Budu si hledat práci, co jiného.

Tady máš práci.

Cítíš se v mém baru špatně?

Bundu máš celou od krve. Běž ji vyhodit.

Vezmi si něco od Eriky.

Řekni mi, máš plány na páteční večer?

Nevím. Budu pracovat místo Caro, odejde kolem půlnoci.

Já jen, že můj přítel Sharif pořádá párty.

Půjdeme tam všichni.

Ty mě zveš na rande?

Ne, jen hledám někoho, kdo mě doprovodí. Ano, rande.

Navrhuješ, abych večer strávila ve společnosti opilých ksichtů

kvůli hloupým slovním hříčkám?

Obecně vzato, ano. Nezajímá tě to?

Moc ne.

Dobrá, přijdu.

- Taková hloupá situace! - Tos nemohla vědět.

Jean-Marc mi řekl: Mám novou šéfku. Pochází z Jamajky,

říkáme jí vlčice Elza, chodí oblečená jako jeptiška.

Varuji hosty a Jocelyne,

když přišel se svojí přítelkyní. Taková vysoká pohledná dívka.

Nohy - už od uší.

Začínám se modlit:

Šéfka Jean-Marca se obléká jako jeptiška,

chce vypadat svatější než papež...

- A ona byla! - Ona byla!

Bylo třeba se zachránit! Zamknout ji a zahodit klíč!

Říkám ti to!

Ukázalo se, že to není ta nová holka Jocelyna.

Byla to ona, vlčice Elsa!

Noční můra.

Dorazili prostě současně, ona seděla a všechno slyšela!

Z Jamaiky - kýho čerta? Byla jsem víc nažhavená, než ona.

Byla bílá jak mléko!

- To je pravda! - Potvrď to! Tys to viděla!

- Erika dostala takový úkol. - Vážně?

Ano! Natočit krátký film na téma: Kdo vlastně jsem?

Bože, Eriko, ty máš vážně talent!

Poslyšte, můžete zmlknout?

Jo, jinak přijdeme o dialog.

- To je slunečnice? - Ne, sedmikrásky.

No jasně.

- Zase ta hádka o nebinárním pohlaví. - Zdechni.

Proč tedy pohlavní znaky? Ty nic neznamenají?

MEZI PEKLEM A RÁJEM

Bravo.

FILM ERIKY RIVETT

- Znamenitě! - Jsi chlapík, Eriko!

Ještě jsme to neozvučili,

není to barevně doladěno a Matiss ještě nemá závěrečné titulky, ale...

Bravo, Eriko, gratuluji. Je to překrásné.

A tak dojemné. Jsem doslova uchvácená.

Eriko, smekám klobouk. Poprala ses s tím, co říct víc?

Nevím, jak vy, holky, ale já jsem se vzrušila.

Jsem na tebe pyšná, děvče. Máš opravdu talent.

Musíš si víc věřit.

To jo, pětkrát vložit slovo typ do věty o šesti slovech.

Drž hubu, ty prázdná palice.

Eriko! A ty, Marku, buď k sestře zdvořilejší.

Neřekl jsi mi, že si hrál v Eričině filmu. Páni!

Nemyslel jsem si, že ho někdo uvidí.

Líbilo se mi to.

- Všechno v pořádku? - Ano.

- Jdeš si zakouřit? - Jo.

- Je to jen metafora. - Ale vyznělo to opravdově.

Rozhodně. A k tomu ta barva,

jasně červená, jako rajče.

Velice působivé.

Je to jako od Almodovara!

Ano, seňorito, překrásné. Moc se mi to líbilo, moc.

Smyslný film.

- Dobře, kdo chce limonádu? - Udělám ji.

- Já ji udělám. - Já ti pomůžu.

- Ty nechoď. Máš narozeniny! - Když myslíte...

Jak rychle ty naše děti vyrostly!

Ti dva už dostali všecko, co mohli.

Ano, náš milovaný Max. Co je to za život.

Já vím.

Matty, proč jsi nic neřekl? Takový skvělý film!

Budeš slavný, Matty.

Tos nemohla počkat?

Nemohla jsem se tě dozvonit.

Poslyš, tvoje scéna trvá jen minutu. Můžu to přehrát ještě jednou, jestli chceš.

Tobě se to nelíbilo? Vypadáš tam skvěle.

Jen jsem nečekal, že to bude tak velká premiéra.

Tak přestaň. Proč premiéra, je to jen mezi námi.

Erika je na svůj film pyšná. Že, zlato?

- Vážně jsi tam vyšel skvěle. - Velice dobře.

Neříkám, že je to špatné, Eriko, ale...

Souhlasil jsi s natáčením! To šoubyznys!

Nejdřív jsem nesouhlasil. O co ti jde?

Mně? To si vysvětli sám.

Není co vysvětlovat, drahý.

Neříkej mi drahý. Promiň.

Colette Kostopulos!

Nezapomnělas na naši limonádu?

Hned to bude!

Bože, Martino, co máš v té konvici?

- Už to bude, nebo ne? - No a co?

Colette, to není konvice! To je zvlhčovač!

Konvice je tady!

Vadilo by ti, kdybych pustil hudbu?

Hodilo by se to k té situaci.

Mohl bych nakouknout zítra na tu holčičí párty? Co?

Jistě, Maty, je to tvůj byt.

Zeptal ses mámy, co chce v pátek přivézt?

- Cože - V pátek. Co chce nakoupit?

A co bude v pátek?

Pořádá gardenpárty.

Gardenpárty? Proč nic nevím?

Zapomněl jsi na to. Všichni teď pořádají gardenpárty.

Z jakého důvodu?

Sarah. Z jakého důvodu?

Vyprovodíme Maxe do Austrálie.

Jasně. Jak jsem mohl zapomenout.

Ano, ano.

Zeptám se jí.

Neuděláme tady plynové doupě, ale kouřit na ulici chodit nebudeme. Otevřu okno.

Jsi nervózní? Aby ne, taková cesta.

Ani ne.

Máš teď někoho?

A ty?

Tos mě pobavil. Mně už ujel vlak, chlapče.

Proč? Pořád jsi hezká.

- Fakt hezká. - Dík.

Vždycky jsi věděl, jak zalichotit. V tom je ta tragédie.

Dobrým lidem se těžko věří.

Sama nevím, proč, ale je to tak.

Ty si určitě někoho najdeš, v tom jsem si jistá.

To se uvidí.

- Tady jsou doklady - Ano.

Tento týden máš schůzku.

Ještě je třeba zajít k notáři,

aby tě oficiálně ustanovil opatrovníkem.

Opatrovníkem... Jak jsi to říkal? Bylo to to slovo!

Opatrovník. Zástupce poručníka.

Bože, člověk by si zlámal jazyk.

Dobře, mám čas ještě na jednu cigaretu.

Zástupce poručníka.

Uvidíme.

- A o co jde? - Ale no tak.

Podívej. Je to jen hromada papírů.

Tvoje odpovědnost,

případné majetkové otázky a tak dále.

Sakra. Finanční záležitosti, bankovní informace.

Ano. A co přesně?

Tady se říká, že jsi zodpovědná za její peníze.

Obecně za všechno. Stručně řečeno, budeš o ni pečovat.

- Občas to nebude snadné. - Co už.

Co to máš na čele?

To nic není.

Měla jsi vidět, co jsem mu udělal.

Nandals mu to, že?

Bože, už mi končí přestávka.

Opatrovníci nehledí na hodiny.

Nechtěla bych být poslední den dlouho v práci.

Na nic jsem nezapomněla? Pořád na něco zapomínám.

- Cigarety. - Jo, dokumenty mám.

Tak jdeme, mám zpoždění.

Ať se ti daří, Ginette!

Příští týden k nám přijde mladý právník

ze společnosti Hartley-Himelstein.

Ano, z Toronta.

Přesně. Jmenuje se... Bože, mám to na jazyku...

Aha, McAfee! Mater McAfee.

Dorazí v pátek,

abych tak řekl, porozhlédnout se, zjistit, co tady děláme.

Stručně řečeno, úkol je jednoduchý. Vezmi ho někam, ať se pobaví.

Restaurace, kluby, dobré pivnice...

Cappuccino v McCafe.

Celkově - udělej všechno pro to, aby během týdne

tlumočil svým šéfům, aby se s námi setkali.

V obálce máš všechny informace:

čas příletu, číslo letu, jméno hotelu.

Ale kde ji mám? Opravdu na tebe spoléhám, Matty.

Opatrně!

Co bych si bez tebe počala?

TÝDEN PŘED ODJEZDEM

Rivettova matka mění sušičku v domě na venkově.

Rivett říkal, že prodává tu starou, ale myslím, že ji stejně vrátí.

Bože můj.

Čelo už máš v pořádku. Neovládla jsem se.

Nechtěla jsem tě uhodit.

Jedl jsi?

Snídal jsi?

Ano, jedl jsem.

Odpovídej, když se tě ptám. Myšlenky číst neumím.

Právě jsem řekl ano, snídal jsem. Co chceš víc?

A kde chceš obědvat?

Můžu upéct švýcarský koláč.

Vzpomínáš, jak jste s bratrem přišli ze školy?

- Vůně koláče už na prahu. - Vzpomínám, byl jsem tam.

Na koláč je třeba strouhanka.

A šunka, brokolice, nic z toho jsem nekoupil.

A na koláč není čas. Proč to všechno?

Chtěla jsem tě něčím potěšit.

Nebo ne?

Možná to jen zkusit?

Není nutné péct švýcarský koláč. Nejsem monacká princezna.

Jsi vtipný.

Pan McAfee? Mater McAfee!

Sakra! Pane McAfee! Pane McAfee, já jsem Matt. Promiňte.

- Co chcete? -Já jsem Matt. Promiňte.

- Ano, a co? - Já jsem Matt.

- Promiň, kámo. Jen jsem si dělal legraci. - Vy jste...

Ano, ano. Viděl jsem tě. Matt, že?

Byla to legrace.

Žádná legrace. Ve vlaku mi dali hnusnou vodku

a mně se zhoršila nálada. Rád tě poznávám.

Poslyš, umírám hlady. To žrádlo bylo odporné.

Málem jsem zvracel.

Počkej, kam to jdu? Víš, kam mám jít?

Jistě, toto je tvoje město. Kam jdeme?

Tam.

Tudy? Allons-y. Říkám to správně - alonzi?

- Říkáš to správně. - Allons-y (=jdeme).

Prd umím francouzsky, ale několik slov dohromady dám.

- Mluvíš dobře. - Ok, Allons-y!

- Chutná? - Jo.

Jak to mám vědět, když mlčíš?

Chutná.

Je to dobré.

Řekni mi, zkoušel jsem volat Julienovi

a nechal jsem mu vzkaz na záznamníku.

Včera. Nemělas od něho na záznamníku vzkaz?

Nahrál nový. Myslím tím,

jestli slyšíš, když se záznamník zapne.

- Pochopila jsem. - Dobře.

Dlouho jsem mu nevolala. On taky nezavolá. Tak co.

Ale vůbec,

myslel jsem, že by tě to potěšilo.

Vzkaz na záznamníku?

Hraje tam těm, co mu zavolají.

Zvoní to.

Nebere to.

Skvělé, jak se máš? Ano, všechno se zdá být v pořádku.

Nerozumím anglicky.

Počkej, poslouchej.

Teď všichni mladí mluví anglicky. Je to v módě.

Poslouchej!

Dobře, už je to všechno.

Jde o to, že si myslíš,

že to zvedl a mluví s tebou, a zatím je to záznamník.

Vrať mi moje peníze.

Vrať mi peníze, než odjedeš.

Změnila jsem se, je to dobrý.

Zlepšila jsem se.

Jdeš pryč? Kam jdeš?

- Maxi! - Co tady, sakra, dělám?

Ne, přestaň. Sedni si. Pojďme si promluvit, jsme dospělí.

Prosím tě. Posaď se na chvíli. Nemůžeme se pořád hádat.

Říkalas švýcarský koláč? Levné rozloučení!

Peníze ti nedám, rozumíš? Jedině přes moji mrtvolu.

Co děláš, sakra!

- Proč jsi sem přitáhl? - Uklidni se! Uklidni se, říkám!

Uklidni se! Tak se uklidni!

Nenávidím tě.

Tak se schovej! To je známá písnička.

Maxíček se schovává na záchodě!

Drž hubu!

- Drž už hubu! - Sám drž hubu!

Co náš chlapeček? Pořád pláče?

Pokakalo se zlatíčko?

Tak to jde celý život. Ty kurvy se o mě pořád otírají.

Tak tedy ne kurvy. Dneska už by se to říkat nemělo.

Myslím dívky, které si o sobě myslí bůhvíco,

jenom proto, že studují historii umění.

Bože, kolik jsem s nimi ztratil času, to nikdo neví.

Jenom se předvádějí.

Možná to jsou normální holky,ale...

Prostě, mám teď přítelkyni, jsme zasnoubení, tak co.

Blahopřeji.

Dík. Dokonce jsem na sebe pyšný.

Vzpomínám si, jak jsem se coby děcko díval na tátův prsten

a myslel si: Sakra, taky bych chtěl takový.

Chtěl jsem být brzo velký a taky nosit prsten.

- Ty žiješ v Montrealu? - Ano.

Moc sem nejezdím, ale roštěnky tady máte hezký.

Pokaždé, když k nám pošlou stážistky z McGill,

jsou to nádherné, energické a sebevědomé brunetky.

Přímo k nakousnutí!

Matty, nenudím tě, příteli?

Ne, ne, vůbec ne. Já jen...

Můžeme mluvit francouzsky, jestli je to pro tebe lepší.

Obávám se, že už mám zpoždění.

- Zpoždění? Proč? - Mám vyprovodit kamaráda.

- Odjíždí? - Ano. Na dva roky.

Jste si blízcí?

Velmi blízcí, co?

Myslím, že moc ne.

Moje máma pořádá večírek na rozloučenou,

tak je to...

- Komplikace? - Nepříjemnost.

Chudáčku. Dělám si srandu.

Vrchní?

Já zaplatím.

Dobrá, zaplať.

Takže zelenina je v lednici v garáži, sýr máme, krabí dip máme.

Máme všechno.

Příště toho napiš míň, Francine Lamy!

Udělala jsem ti masové koláčky, Maxi!

Dík, Francine. Děkuji! Ale nebylo to nutné.

- Přestaň dělat hlupáka. - Já nic nedělám.

Neodmítej a pojď, když nabízím.

V Oceánii masové koláčky nerostou na stromech!

V Oceánii? Ještě řekni, na jihu Indočíny, Francine!

Samozřejmě. Dámy a pánové, Rivett začíná být inteligentní!

Jestli chceš, doběhnu do obchodu pro pár lahví bourbonu.

No tak klídek, mazánku. Jak si vybrat svůj svět?

Tak pojď sem, mazánku, a pomoz mi!

Když přestaneš mlet nesmysly, život se nezastaví.

Tak pojď.

Už jdu. Dej mi minutku.

Bože, jak já se motám.

Opozdil ses o hodinu a už ve dveřích kňučíš, že se motáš.

Tvůj táta si dokázal vymýšlet výmluvy líp.

Napsal jsem ti sms. Už skončí ten matriarchát?

Matriarchát je dnes v kuchyni. Nemám čas na tvoje sms.

Tak proč máš mobil, když ho zapomínáš v pokoji?

Tak už zmlkni, ty zástupče internetové generace.

- Ty už jsi tady? - Je. Už jsme ho nečekali.

Všecko dobrý?

Zdržel mě jeden týpek z Toronta, nedalo se nic dělat.

Nedalo se nic dělat - to je jako: Já jsem v tom nevinně.

Jednou tak, podruhé jinak. Známá pohádka.

Mami, přestaň.

Max se už hodinu kouše nudou.

To je jeho problém. Jazyk má, mluvit umí.

Bez tebe mu není příjemně!

Přivezl jsi mu ten doporučující dopis od táty?

Jaký dopis?

Potřebuje si najít práci v Sydney, šéfové vyžadují doporučení.

Já vím, ale není to moje vina.

- Není to moje vina! - Jasně!

Třetí pokus. Já osobně půjdu do toho odbavovacího centra

- a do oběda bude zásilka připravena k odeslání. - To ne!

Prosím, do kuchyně. Musíme to udržet v tajnosti. Děkuji.

Ano. Pro vaši informaci,

jde o knihu, která se jmenuje Tajemství.

Zajímalo by mě, jestli je nějaký vypínač na vypnutí tvého žvanění.

- Tak je to. - Co uděláme?

- Pojď sem, Matthiasi! - Aha! Budeme šeptat!

Ty budeš mluvit jako první, jenom krátký proslov.

Matty, Matty.

Ok, promluvím. A potom?

Po proslovu mu dáme svetr.

Nejdřív svetr, protože iPad je víc. Vždyť rozumíte.

A po dárcích bude ovocný dort.

S jakým ovocem?

Jahody, maliny, ostružiny.

Ty nevíš, co je ovoce? Tak běžte.

- Už se rozešli. - Rozešli.

Říkám, že rozešli.

Prosím o pozornost!

Tišeji, chlapci!

Samozřejmě, že už nejste děti, ale pořád jste moji chlapci.

I ty, milá Sarah.

Milý Maxime. Vím, že nemáš rád dlouhé projevy.

Ale přesto...

Nemáš na výběr. Odjíždíš. Opouštíš nás

na dva roky.

Tady Matt chce něco říct na rozloučenou.

Maxi. Maxi.

Nerad bych...

Vím, že nemáš rád...

příliš dlouhé řeči, tak se pokusím být stručný.

Promiň, ale určitě jsi něco tušil předem.

Tak dál.

Bude to zvláštní a neobvyklé nemít tě tady.

V tuhle dobu.

Bože, jak bych to řekl.

Budeš nám chybět, ale já vím,

že se vrátíš jako jiný člověk.

S novou silou, s novou energií.

Věřím tomu.

Jsem si jistý, že ve vzdálených zemích na tebe čeká mnoho zajímavých objevů,

které obohatí tvůj život. Tak co už!

Bude se nám po tobě stýskat.

Myslím, že mluvím za všechny. Tak na Maxe!

Myslela jsem, že jsi výmluvnější.

- Tak na Maxe! - Na Maxe!

- Na Maxe! - Na Maxe!

- Na zdraví, Maxi. - Na Maxe!

A teď dárky. Dárky, dárky!

Kolikrát to mám opakovat, nesnáším dárky!

Dobrůtka, jako vždy!

Zvlášť masové koláčky.

Uvidíme se ještě ve středu, než odjedeš?

- Ano, odjíždím až v pátek. - Určitě?

Ano, v pátek. Vrátím se pro kufr.

A proč jsem si myslela, že ve středu?

- Co je to? Proč tak utrácíš? - Ale přestaň.

Nemluv hlouposti. A je to od nás všech.

Maxi, můžeš mi dát souřadnice Sharifa?

Zapomněl jsem mobil ve tvém autě.

Co říkáš? Slyšela jsem správně? Benjamin Sharif?

Ne, ne, Omar Sharif, herec, už je mrtvý. Vypravovali jsme se za ním.

Ano, Francine, tvůj oblíbený krasavec Sharif.

Kdybych mohla, hned jedu s tebou.

Co říkáš? Dej mu šanci.

Pořád studuje, náš Benjamin?

Kdy už bude učitelem?

On už přednáší.

Přestaň, nejsem včerejší. Co má za diplom?

Zavolej mu a zeptej se.

Nepokoušej mě. Je hezký, jako Alain Delon

a Peter Sellers s marockými rysy.

Vždycky jsem trpěla na Basky.

Mattův táta, například, byl portugalský krasavec,

znalec vína a krásy, jakých je málo.

Lidi, musím se rozloučit.

Ty nejedeš za Sharifem? Chudák Benjamin.

- Dneska jsem zatraceně unavený. - Já myslela, že ne.

Dobře, ale víš, co si myslím.

Už jsem řekl Felishi Mokettovi, že budeš hrát v jeho studentské práci.

- Jdi, víš kam. - Děláme si srandu. Uklidni se, Matty.

Nechápu, proč nejedeš.

Tento týden nestál za nic.

Matty, máš minutku?

- Maxi, uvidíme se ještě? - Ano, samozřejmě.

- Budeme v kontaktu. - Matty!

Poslyš, můžu tě tam hodit. Zpátky si vezmeš taxi.

Sarah, v tom to není. Prostě se mi nechce. Jsem unavený.

Matty, mlč. Aspoň dvě minuty. Poslouchej mě.

Je teprve půl šesté. Nejsi stoletý stařík.

Jen jsi doprovodil právníka na oběd. Nepřekládal jsi Vojnu a mír!

Tak jo.

Pojedu.

Čekám v autě.

Do Bordeaux nemusím. Vem mě do Longyou, hlupáku!

Co to tam děláš?

Sundávám ty přiblblé módní hadry. Už to nemůžu vydržet.

Chtěl jsem jen udělat radost Francine.

Řekni to mladíkovi se směšnými frajery na košili.

Nech mě být. Alespoň se neoblékám jako teplouš.

Kdo je tady teplouš?

- Franku, opačně. - Kdo, já?

Ano. Jsi přece Frank. Zpátky. Zpátky, povídám.

Ne, točíš dopředu.

Sakra, je to opravdu tak těžké chytit jednu stanici?

- Vypadni, Brassi! - Máš obě ruce levé!

Ah, to je ta stejná písnička. Sorry.

To je, jako když jsme házeli houbami a sedli si koukat na Invazi barbarů.

Přesně! Jeli jsme tehdy

za město a až do rána mluvili o sprosťárnách.

A pak soutěžili, kdo přijde na přídavné jméno na dvanáct písmen!

- Snažím se, nestrkej do mě! - Sakra, teď ji prošvihnem!

V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že jsem z takových vtipů a písniček vyrostl.

Pojedu k nim dneska,

ale obecně chci strávit více času s tebou.

Musíme se od té party nějak odříznout.

Nemluvím samozřejmě o všech. Od jednoho nebo dvou.

Ty plánuješ takové věci předem?

Obvykle se to stane nějak samo o sobě.

Ano, ale...

Chápu, že jsi měl práci,

ale být jen hodinu a půl s přáteli je pro tebe už nesnesitelná zátěž?

A není snadné vyrovnat se s tvojí matkou,

to vím, ale musíš být ohleduplnější, Matty.

Jinak není jasné, kdo bude příští.

Ano, ale...

Nech mě domluvit, Matty!

Ten proslov, co jsi dneska pronesl k Maxovi.

Myslíš, že někomu udělal radost?

A nenapadlo tě, že by se Max mohl urazit,

když s ním dneska nepůjdeš?

A já ne... Teď doleva?

Ano, ale...

Proč pořád myslíš jen na sebe?

A co, měl bych myslet jenom na Maxe?

Proč mi to říkáš?

To mě chceš soudit?

To je kvůli tomu filmu, že?

Je to kvůli tomu zatracenýmu filmu.

Uhodl jsem?

Sarah! Sarah!

Matty, nerozumím tomu, o čem mluvíš!

Přestaň se přetvařovat. Viděla jsi to mizerné Eričino dílko!

Sarah, to pro mě nic neznamená!

Prostě jsme měli spor.

Nechtěl jsem to dělat! Jasný?

Takže na to zapomeň a vůbec, zapomeneme na všechno.

- Teď doprava? - Ano.

Přeji ti pěkné chvíle.

Tak, jde se na to.

Všichni zmlkněte, když vysvětluju pravidla.

- Lidi! - Sharife, je to tvůj dům, tak mlč.

Přípitek na deset let přátelství.

Nezájem. Takže první kolo.

Říkejte si, co chcete, ale vyhněte se jednoznačným výrazům.

A jakým jednoznačným?

Například: domov - žena v domácnosti. láska - milenec a tak dále.

Druhé kolo: pouze jedno slovo.

- Brassi, dostaneš na budku. - Co jsem udělal?

Třetí kolo: pantomima. Ani jediný zvuk. Chápeš to, Brassi?

Pantomima! Tak 30 nebo 45 sekund?

- Dáme 30. - 45!

Ok, 45! Jako hardcore.

Takže začínáme, dámy a pánové!

Běžec.

To je ten... Husain Bolt!

Kristapána, Maxi. Je mi z tebe hrozně.

Drž hubu! Teď je řada na mně!

- Rivette, Rivette, uklidni je! - On odpovídá!

- Já to neslyšel. - Nechápu, proč se tak vztekáš.

- Nevíš to. - Owens? Jesse Owens!

To není fér! To se nepočítá!

Řekl jsem Jesse Owens!

Jesse Owens je podle vás legendární běžec?

- Ano. - Rivette, čas. Nastav stopky.

- Hned to bude. - Dělej, Sharife!

- Připravte se. - Tři, dva, jedna, teď!

- Tak Throne - trůn. - Hra o trůny?

Ty nemáš slovo!

- John Snow! John Snow! - Ano!

Rivette, zastav hru! Rivette!

Maxi. Co jsi mu řekl?

Komu? Rivettovi?

Nekoulej očima.

Něcos mu šeptal do ucha alespoň deset sekund.

- Mluvil o Jesse Owensovi. - Ano, ano.

- Opravdu? A co jsi říkal ty? - Jaký je rozdíl? Kolo skončilo.

Tak lidi, jdeme se bavit.

S tebou nemluvím. Maxi!

Mohu alespoň dokončit svoje kolo?

Zmlkni! Posaď se a počítej do deseti. Maxi!

Něčemu jsem nerozuměl. Jsi v pořádku, Matty?

Ano, ano, ale co? Já vím.

Řekl jsi Rivettovi, jaké slovo řekneš dál.

K čemu to je. Jděte k čertu.

- Počkej chvíli. - Ne, všechno je v pořádku.

To je řeč na prd, vážně.

- Nevíš - nechoď. - Nesmysl.

Můžu? Chci nám přidat deset bodů,

jako kompenzaci za to, že podvádíte.

Všichni souhlasí? Deset bodů.

Matty, Matty. Uklidni se.

Jsem klidný jako beránek! Nebo je deset bodů moc?

Tak pět. Pět, dobře? No, nejmíň tři.

Co to říkáš?

Co tě kouslo? V čem je problém?

Žádný problém. Prostě se mi nelíbí, když podvádějí.

To stačí! Nepodváděl jsem, ok?

Chováš se jako úplný cvok, Matty.

Co? Já jsem cvok? Promiň, ale pořád mi to myslí a mám čistou paměť.

Jestli chceš takhle pokračovat, raději běž domů.

Asi nechápeš, co znamená podvádět, Franku.

Tvoje duševní úroveň na to nemá.

Lidi, je to jen hra! O co vám jde?

Franku. Franku. Klídek.

Franku, takhle ne.

Ne, Franku.

- Myslím to vážně. - Franku.

Franku.

Tropí si z tebe smích, Matty. Jdi domů.

Hej, hej, co děláš?

Franku! Franku! Podívej se na mě.

Přestaňte. Pusť ho.

Tebe se zapomněli zeptat.

Je to hra na hovno!

- Můžeme tam zajít. - Můžeme, ale o co jde?

Všichni na planetě tam byli, kromě tebe.

Kdo to nevidím. Šílenec Matt. Padouch číslo dvě.

A kdo je číslo jedna?

Já, samozřejmě.

Kde je ten zatracený zapalovač?

Franku.

Já opravdu nevím, Matty.

Dosahuje moje úroveň tvoji výjimečnou úroveň? Co myslíš?

Franku, to není třeba. Chci se omluvit.

Vážně, promiň.

No tak, dělám si srandu. Vydýchej se, brácho!

Jak dojemné, až k slzám!

Hádají se, rvou se, ale pořád se milují!

Žárlíš? Chceš se se mnou taky pomuchlovat?

Jasně, že žárlí. Sám mi to řekl.

- Všecko dobrý! Pusť mě! - No tak, pěkně popros!

Hned mě pusť, pitomče! Pusť mě, tupče!

Dobře, pusť mě, monsieur Francis!

- Tuhle. - Kdo je na řadě?

- Brassi, Brassi. Teď ty. - Dělej.

Má žolíka v rukávu.

Daří se ti.

Máš dobrou kartu.

Rivette, tak už dávej.

- Dobrá, když jsou tady oni. - Poslyš, to stačí.

Jdi třeba do obýváku a dívej se na televizi.

Nemůžu se soustředit, když mi dýcháš do ucha.

- Rivette, čekáme. - Matty.

- Tak jak? - No tak, nezdržuj.

Ty jsi ale idiot! To je tak těžké? Sedmičky sis nevšiml?

- Čemu se směješ? - Jen tak.

To by stačilo.

To je co? Omáčka tvojí mámy?

Nemluv o omáčce mé mámy tímhle tónem.

- A co ty? Chutné. - Aby ne.

Přátelé by nikdy neměli diskutovat o náboženství,

o penězích a jejich matkách. A hlavně o jejich omáčkách.

Kdo je na tahu?

Taky by se ti nelíbilo, kdybych se zabýval chutí omáčky tvé mámy.

Přestaň.

Tomu nerozumím. To nejsme my.

Matty.

Sakra. Já v pátek nejedu.

Chtěl jsem jet v pátek, ale jedu až v neděli.

Zmiz!

Chci, abychom strávili víkend spolu.

Abychom si promluvili. Musíme si promluvit.

Chci to pochopit.

Matty.

Haló?

Čau!

Myslím, že jsi jeden z těch, co mají rádi vodku.

- Dobrá věc. - Myslíš?

Sakra, myslel jsem, že nepřijdeš. Jdeme, ten stůl támhle.

Upřímně ti řeknu,

ani o islámu se nemusím v kanceláři tak hádat,

jak na téma monogamie, tak věrnosti.

Slečno. Slečno! Můžete nám donést dvě vodky?

Počkej, počkej! Máš rád Sauer Puss?

Já...

Riskneme to. Dvakrát Sauer Puss, prosím.

Je to hodně divný, já vím. Jak je tady horko! Co?

Takže, na věrnost.

Veškeré naše sociální chování je postaveno na potřebě něco vlastnit.

To platí i pro lidi. Ale nejsme lidi. Jsme zvířata.

Já jsem zvíře?

Jasně! Jsi lev nebo pes, nebo bůhví - tygr.

Ale ženský to mají stejně. Všichni jsme zvířata!

Proto se manželství rozpadají.

Až časem pochopíme, že nikdo nikomu nepatří.

Prostě žijeme vedle sebe,

dokud jeden z nás uslyší volání - a nejde dál

nahoru nebo dolů po schodech zvířecí říše.

- Jak se jmenuješ? - Co?

- Nepředstavil ses. - Fakt?

Ne.

Kevin. Nebo snad Kev.

Kev. Dobře.

- Ano. - Kevin.

V PŘEDVEČER ODJEZDU

- Ahoj, Maxi! - Ahoj!

Pořád nosíš ten krásný svetr, co jsem ti dala.

Podívej, kolik krámů.

Ty jsi boží. Okamžik.

Teď všechno zatlačím zpátky.

A je to. Pro dnešek jsme splnili normu pro fyzická cvičení.

Jsi báječná, Francine. Opravdu. Díky moc.

Nemluv hlouposti, prosím.

- Poslyš. - Ano?

Já...

Kam spěcháš? Posaď se. Dáš si ledový čaj?

Jistě, není sezóna, ochlazuje se, ale přesto.

Stejně musím dlouho pracovat, tak co.

Co takhle velká sklenice vody?

Piješ dost vody, Maxi?

Máš rád vodu?

Určitě máš.

Francine, nevadilo by ti, abys mi...

dala telefonní číslo tvého bývalého manžela, Ronalda.

Potřebuju jeho doporučující dopis.

Ano?

Minulé léto jsem pracoval pro pana Ruize a poprosil jsem se Matta,

aby mu řekl o mé prosbě o doporučení.

Jistě. A Matt udělal, co jsi po něm chtěl?

Ano. Pak jsem se mu několikrát připomněl, ale zdá se,

že sice předal moji žádost a čekal na doporučení, ale...

Najdu to jeho číslo.

Mám ho někde tady.

Okamžik. Ach, Ronaldo.

Počkej chvilku. Bože, napsala jsem to tak malým písmem!

A Matta ses nezeptal?

Maxi?

Měl by být nahoře. Počkej, hned jsem tady.

Díky, Francine.

Naše farma s Maxem

Farma Matta a Maxe. Matthias, 7 let.

Sakra.

Soužití vlastníků domů,

nikdy jsem v této věci nekontaktoval svého klienta.

Dobrý den, tady Maxim LeDuc,

přítel Matta Ruize.

Řekl mi,

abych zavolal jeho otci, Maitre Ruizovi,

u kterého pracujete, a požádal ho o doporučení,

které mi měl napsat. Jde o to, že odcházím do Austrálie

a já ho opravdu potřebuju.

Zavolejte mi, prosím, zpět,

514-555-16-14.

Děkuji pěkně a přeji hezký den.

- Ty jedeš do Austrálie? - Ano.

Je to šílené. Jsou tam sice pěkné pláže,

ale lidi ti nebudou rozumět ani slovo, co říkáš!

Tak jo.

No, kdo ví dopředu? Všechno v pořádku?

Ano. Dokončil jsem úklid...

Teď si půjdu sbalit kufr.

Dobře. Dám si rychlý kafe a pak tě odvezu na letiště.

Dobře.

Haló?

Zdravím. To je Maxim LeDuc?

Ano. To jsem já.

Volám z kanceláře Metro Ruiz v Chicagu.

Ano...

Dostala jsem vaši žádost o doporučení.

Ano. A...?

Pan Ruiz to doporučení napsal.

Poslala jsem ho před třemi týdny jeho synovi Mattovi,

e-mailem.

Haló?

Haló?

Ano-ano.

Proč mi to nepředal?

Musíte se ho zeptat sám.

Pokud chcete, mohu vám to poslat na váš e-mail přímo.

Pane. LeDuc?

Ano, omlouvám se.

Dám vám...

svůj email.

Napište si:

Ano, diktujte.

M-a-x-i-m

L-e

D-u-c.

zavináč, hotmail

tečka

- com. - Ano. Com.

Dobře. Pošlu to ještě dnes.

Děkuji.

- Přeji pěkný den. - Já vám taky.

překlad a titulky: agnus pro www.gaytitulky.info