Original subtitles

Tentokrát toho parchanta dostaneme.

Slyšel jsem prasknutí a jsou tu stopy.

- Je to na jeho stezce. - Tentokrát toho hajzla dostaneme.

- Dej mi tu kozu! - Tady.

Co to děláš?

Takhle ne.

- Co, ne takhle? - Do strany.

To je vlkovi jedno!

Pojď! Máme ho!

Taky máš hlad, co?

Pojď!

- Už jdu. - Konečně!

Do prdele! To snad není pravda!

- Pojď! - Jdeme!

Teď už toho mám dost!

Hej!

Kdes byl tak dlouho?

- Měl jsem o tebe strach. - Bojoval jsem s vlkem.

Jo, jasně.

Jo, jasně.

A taky jsem vyhrál.

Zítra to bude zase pořádně namáhavé.

Nemůžeme si tady ještě chvilku odpočinout?

No tak,

už to skoro máme.

Ještě jeden den k průsmyku,

pak ještě jeden, dva dny na druhé straně do údolí.

A pak budeme u moře.

Pak jsme v Itálii,

kde je teplo.

A tam nejsou žádní vojáci?

Rozhodně žádní Francouzi.

A pokud se přece jen objeví,

Rakušané z nich udělají sekanou.

Dobře.

Najdeme si práci.

Boháči ve velkých městech potřebují sluhy.

Sluhy?

Ano.

Dostaneme vlastní pokoj jen pro nás dva.

Opravdovou postel.

A ty ještě dokonce nový šál.

Pověz mi o moři.

Je větší než u nás, viď?

Větší než Čtyřlesní jezero?

Stokrát větší.

Tak velký,

že už není vidět druhý břeh.

A jsou tam ryby velké jako telata...

A je tam teplo.

A když si lehneš na záda

a natáhneš ruce,

voda tě sama unese.

Zítra už jen musíme překonat ten průsmyk.

A pak...

budeme mít v Itálii lepší život.

Zvládneme to.

Pojď!

Vojáci.

Rakušané.

Co tady dělají?

Rozdrtíme ty Francouze na prach.

Jdeš?

Pojď, už to není daleko.

Vpřed, vpřed!

Alfonsi!

Já už nemůžu.

Ukaž.

Konečně.

- Kde to jsem? - V hospici.

Spal jsi dva dny v kuse.

Kde je Alfons?

Musím tě odvést do kuchyně, jakmile se probudíš.

A teď ses probudil.

Obleč se.

Počkám venku.

Pojď už!

Chtěl jsi zase něco ukrást?

Vždyť máš pořád hlad.

Pojď, jdeme.

Pojď, do kuchyně je to tudy.

- Ahoj. - Ahoj, Resi.

To je můj táta.

Jeho psi jsou nejlepší lavinoví psi na světě.

Už zachránili mnoho životů.

Pojď, musím tě odvést do kuchyně.

Pojď hned, než je napadne něco hloupého.

Resi!

Potřebuju nový obvaz.

Přijď odpoledne, pak už bude bratr Medicus zpátky.

Ale on už je úplně v pohodě.

Tak se to nezahojí.

To malé pořezání?

Nech to být, to se zahojí samo.

- Kde je Alfons? - Kdo?

Alfons, můj bratr.

- Hej! - Dobrá trefa.

Nech ty opice být.

Bratře Pietro.

Ahoj, holčičko.

Potřebuje teplou polévku.

Jistě, a víš ty co?

- Dej mu tu polévku ty. - Nemám čas.

Jednu polévku.

Resi je milá holka.

Jak se to řekne?

Je tvrdohlavá.

Jak se jmenuješ?

Georg.

Sedni si.

Jedna dobrá polévka.

Tady, prosím.

Jez.

Jez.

A pak uvidíme, co s tebou uděláme.

Chci k bratrovi.

K tvému bratrovi?

Ano, přišli jsme před dvěma dny.

Tvůj bratr a všichni odešli do Itálie, před dvěma dny.

Ne.

Giovano! Tvoje polévka!

Alfonsi!

Alfonsi!

Hej!

Alfonsi!

Alfonsi!

Alfonsi!

Alfonsi!

Chtěl jste mě vidět, pane převore? Vlastně bych měl být v knihovně.

Ten kluk je poslední z výpravy.

Jeho bratr pokračoval dál sám.

Odkud pochází?

Z Emmentalu.

Emmental, pane převore.

Georg, to je jeho jméno.

Chci jít do Itálie, za svým bratrem.

Ten kluk je blázen.

Přes průsmyk se sám nedostaneš.

Počkám na další poutníky.

To byli poslední, s nimiž jsi cestoval.

Až do jara.

Do jara?

- To znamená... - To znamená, že tu zůstaneš,

dokud neroztaje sníh.

A co tvoji rodiče?

Jmenuješ se Georg, že?

George, tady se budeš hodit.

Bratr Pietro je vždy rád za pomocníka.

I jinak je tady nahoře práce vždycky dost.

Je možnost, jak toho kluka někde ubytovat?

Myslíte v křídle pro novice?

Ano.

Proboha, Spasiteli...

Není tam volné místo?

Přece nemůžeme dát venkovského chlapce k novicům.

Ten neklid proti naši disciplíně.

Jak budou reagovat rodiče a patroni, když...

Já...

Já pro něj najdu místo.

Dobře.

George, budeš dělat práci, která ti bude přidělena.

Pomáháš tam, kde je to potřeba.

Ano?

Naším úkolem je sloužit.

Očekávám od tebe pracovitost, poslušnost a pokoru.

Budeš se přizpůsobovat, dokud budeš s námi.

Rozumíš?

Jste obrovští!

Všechno v pořádku.

Nic vám neudělám.

Ještě nikdy jsem neviděl tak velké a krásné psy.

Nic vám neudělám.

Jo, v pohodě.

Ahoj.

Vy jste ale parta divochů.

Hej.

Nekousejte.

Hej, ty.

Ty jsi ale drzoun.

Co se to s tebou děje?

Je něco v nepořádku?

Jsi opravdu slabý.

Tati!

No tak.

No tak, pojď! Pojď ven!

Tam nemůžeš spát.

A už vůbec ne u štěňat.

Jo, Stello, jo.

Matka může být velmi nebezpečná,

pokud se přiblížíš k jejím štěňatům.

Já vím,

ale udržovala mě v teple.

To přece není noclehárna, to je stáj.

Proč nepije?

Nemůže bojovat o své místo.

Ostatní ho pořád odstrkují a on je čím dál slabší.

Pravděpodobně to nezvládne.

Od koho máš ten amonit?

To je kamenný šnek.

Je to zkamenělina.

Zvířete, které žilo na Zemi před dlouhou dobou.

Je to talisman.

Dal mi ho Alfons.

A je to kamenný šnek.

Kam tě přidělili na práci?

K bratru Pietrovi.

Pomůžeš mi se psy, až skončíš v kuchyni.

Georg, že?

Julien.

Tak, teď si dáme něco dobrého k jídlu.

Ne tak rychle!

To jsi vyjedl celý kyblík sám?

Nech mě!

Díky!

Můžu si toho kluka vzít s sebou?

Vrátím ho zpátky, neboj se.

Dobře.

George.

Pojď!

Prý máš obrovskou chuť do práce.

Běž.

- Pokračuj. - Já?

Mám loupat cibuli?

Práce je práce.

Pane, pomoz mi.

Dávej pozor,

tady musíš jít těsně u zdi.

A co s ním teď bude?

S kým?

Se štěňátkem od Stelly, které nedostává mléko.

Nepřežije.

A pak ho Stella sežere.

Příroda dělá, co musí.

Tak, dost řečí, jalla.

Práce volá.

Pojď!

Pojď!

Přivedu ti ho zpátky, Stello.

Nemůžu ho jen tak nechat umřít.

Co to sakra děláš?

Proč nespíš?

Vypadni odsud!

Ty jsi ale roztomilý!

Co s ním chceš dělat v mé kuchyni?

Julien říká,

že umře.

Protože příroda dělá, co musí.

Příroda, příroda.

Ta taky neví všechno.

Počkej chvilku.

Tak ho odveď zpátky do stáje.

Díky.

Tady.

No tak!

Musíš pít.

Slíbil jsem tvé matce, že nezemřeš.

No tak!

Tady.

George?

Ano?

- Musíme ještě přinést dřevo. - Cože?

- Teď ještě? - Ano, ještě teď.

Bratr Pietro se strašně rozzuří,

když zítra nebude v kuchyni dost dřeva.

Ano.

Co se děje?

Už jdu.

Nemůžu čekat věčně.

Potom bude večeře.

Hned jsem zpátky.

Hej, Matteo!

Co děláš?

To nemůžete udělat!

Pusťte mě ven!

Musím se odtud dostat!

Hej!

Radši bys byl u prasat v chlévě, co?

Ale možná tě nechtějí.

Pusťte mě ven!

Tady, cibule, neloupaná.

Kdybys dostal hlad.

Hej.

- Matteo! - Promiň.

Musíte mě pustit ven!

Matteo! Musím se odtud dostat!

Pusťte mě ven!

Hej, pusťte mě ven!

- Počkej! - Pusť mě!

Prosím, nezraď mě!

Ty ještě žiješ!

Jo.

Ano, pij.

Piješ.

Skvělé!

Pij.

Giovano!

Kde jsi byl?

Omlouvám se.

Zaspal jsem.

Ne!

V mé kuchyni: ne!

V mé kuchyni se neflákáme.

Rozumíš?

Běž!

Díky.

Cože?

Ty jsi ho ukradl?

Pomohl jsem mu.

Ale táta přece říkal...

Stella ho vůbec nesnědla. Byl celou dobu s tebou.

Počkej! Kam jdeš?

Musím to říct tátovi.

Nemůžeš...

Musím nakrmit toho malého.

Ještě není dost silný.

Už jsi mu dal jméno?

Jméno?

Ano, potřebuje přece jméno.

Jak by ses chtěl jmenovat?

Tomu jsem teď nerozuměl.

Bratr Pietro by dal jméno Prcek.

Za pár týdnů bude asi takhle velký.

Navíc jméno musí začínat na B.

B?

Proč?

Prostě to tak je.

Každý vrh má jiné počáteční písmeno.

Poslední se jmenovali Alma, Achim, Arno a Amba.

A teď je na řadě písmeno B.

Takže B...

B... Co třeba Benno?

To je nudné...

Balthasar nebo...

Bartholomeus.

To je moc dlouhé, nemůžeš zavolat: Balthasare!

Bartholomeusi!

Spíš něco jako... blesk.

Benedikt?

Nebe, Spasiteli, hvězdy!

Co takhle Kousavec?

To přece není kousavec.

Medvěd?

Co když se objeví opravdový medvěd a my zavoláme na psa?

B...

A Barry?

Barry?

Ano, Barry.

Barry, který se nebojí.

Barry, ochránce.

Barry!

Barry!

Jo.

Barry.

Dobré ráno, Barry.

Ahoj, Barry.

Spal jsi dobře?

Musíš být úplně potichu.

Nikdo tě nesmí objevit.

Ano?

Hned jsem zpátky.

Nemůžeš jít se mnou, Barry.

Musíš zůstat tady.

Teď nemám čas.

Zůstaneš tady a počkáš, jo?

Hned se vrátím.

To je moje kniha. Vrať mi ji!

Ležela pod lavicí.

Dovolil jsem ti, abys na ní sahal svýma špinavýma prstama?

Cítíš to taky?

A víš, co to je?

Nevidíš to, ale cítíš to.

Když v tom člověk vyrostl, tak se to na něj přilepí.

Navždy zůstaneš venkovským troubou, co smrdí kravským hnojem.

A žádná kniha na světě to nezmění.

Itálie.

Je to cesta na jih?

Ano.

Až roztaje sníh.

Byl jsi už někdy v Itálii?

Do Itálie jsem se dostal přes moře.

Z Afriky.

A proč jsi tady nahoře?

Dostal jsem práci v hospicu.

Nikomu tady nevadí, že nemáš bílou srst.

Stejně jako u psů.

Záleží na práci.

Nechtěl jsi se nikdy vrátit? Domů?

My jsme si tady našli své místo, Resi a já.

Pokud budeš mít štěstí,

najdeš ho taky.

Jalla, pojď.

Tam,

podle té hromady kamenů se mohou poutníci zorientovat.

Myslel jsem, že průsmyk je zavřený?

To taky je.

"A... A..."

"borf..."

"bor... borgmon..."

"tal..."

Čteš Barrymu něco nahlas?

Ahoj, Barry.

To se mu určitě líbí.

I když asi umí číst líp než ty.

Jako bys uměla číst.

"Ulice jsou tak čisté, že ženy po nich..."

"po celý rok chodí jen v pantoflích."

"Podél kanálů jsou na obou stranách vysázeny dvě řady stromů."

Ty jsi nikdy nechodil do školy?

V naší vesnici není žádný učitel.

Někdy nás něco naučil farář, v zimě,

když na dvoře nebylo moc práce.

Dívej, ukážu ti to.

Je to jednodušší, když si slova zapamatuješ jako obrázky.

Tak jsem to udělala já.

"Kdo chce cestovat po Holandsku, dělá to po kanálech..."

Proč Holandsko? Vždyť ta kniha je o Itálii, ne?

Je to cestopis.

Z Holandska přes Německo...

tady jsme, Švýcarsko... až do Itálie.

Jak to, že umíš číst?

Protože jsem se to naučila.

Od tvé matky?

Moje matka zemřela.

Bratr Medicus mě naučil číst.

Musím umět číst.

Chci se stát zdravotní sestrou.

Ty už jsi dobrá zdravotní sestra.

Já vím.

- Pokračujeme? - Pokračujeme.

- ...ale... - ...ale...

- ...v zimě... - ...v zimě...

- ...vyznačíme... - ...vyznačíme...

...trasy.

...trasy.

Skvělé!

Barry!

"...k bouřlivému moři..."

- "...pohřben..." - "...pohřben..."

"...nevíme,"

"ale jsme si jistí."

Barry!

Teď si chceš hrát, co? Teď si chceš hrát?

"...Ao-sta."

Podívej, Barry. Tam je moře.

"...a dlouhým přemlouváním ho přiměli,"

"aby nás zavedl na ostrov."

Lavina!

Lavina!

Lavina!

Jdu s tebou. Můžu pomoct.

Juliene!

Potřebujeme každou ruku.

Dobře. Běž!

- Kde se zřítila lavina? - O kousek níž.

Na italské straně.

Juliene, tady!

Jo, hledej, Bello! Hledej!

Ano!

Tady? Tady?

Něco tam je!

Hledej, hledej!

- Pojď! - Jo, pojď! No tak, no tak!

Tady! Rychle! Tady! Tady!

- Tady! - Tady!

Tam, tam, tam!

Jo! To je ono.

Chyť ho za ruku!

Mám ho. Dobře.

Pomoz mi!

Pomalu!

Jo, tak, přesně tak!

Táhni!

Máme ho!

Dobře, je naživu!

Přikryj ho!

Přikryj ho!

Dobrý?

V pořádku, máme vás.

Děkuju, moc děkuju.

Dobrá práce.

- Kolik je zraněných? - Nevím.

To se musíš zeptat Resi.

Určitě ne.

George, víš, kam s tím.

Tady je.

Kdo ho pustil ven?

Postarám se o psy. Ty máš po práci.

George?

Dobrá práce. Tady nahoře se nám hodíš.

Ať si ten venkovský trouba nedělá takové naděje.

Tak skvěle zvládl tu lavinovou akci.

Jo, učí se tak rychle a je to úžasný pes.

Tak pojď,

běž už.

Proč? Vždyť mi nic neudělal.

- Nikdo přece nezjistí, že jsi to byl ty. - Ale já nechci.

Odkdy si rozhoduješ,

co budeš a nebudeš dělat?

Zbabělče!

Cože? Ne! Nech mě!

Nech mě být! Přestaň!

Přestaň tahat!

Co to děláš?

Juliene!

Juliene!

Georg ukradl psa

a schoval ho ve svém pokoji!

- Byl to Georg! - Georg?

Odkud to jdeš?

Georg toho psa ukradl!

Je vůlí Páně, že jeho stvoření musí zemřít.

A je jeho vůlí, kdy se to má stát.

To platí pro nás lidi, ale také pro zvířata.

To není pravda, pane převore.

Vážně?

Když...

Když je někdo v nouzi a...

my mu můžeme pomoci,

pak je to přece také Boží vůle.

Řekl jste, že jsme tu proto, abychom sloužili.

Nebylo mi ho jen tak líto.

Ale to taky.

Bylo mi ho líto, protože ho Stella už nekrmila.

Ale...

až vyroste, pomůže mnoha lidem.

George.

Bratr Benedikt mi řekl, že jsi tuhle knihu...

ukradl tady v knihovně.

Co jsi s ní chtěl dělat?

Odpověz!

Potřeboval jsem ji, abych se naučil číst.

Dobře, tak čti.

"Když bylo moře velmi bouřlivé,"

"narazili jsme na gondoliéra..."

"který se snažil vytáhnout svou loď z vln,"

"a přiměli jsme ho..."

Dobře. Myslím, že jsme to pochopili.

Pes od teď zase bydlí ve stodole, kam patří, mezi svými.

Barry. Ten pes se jmenuje Barry.

Barry.

A už neuděláš žádný další přestupek. Rozumíš?

Ano, pane převore.

Bratře Benedikte,

George se v budoucnu bude účastnit výuky noviců.

Pane převore...

A konečně mu dejte slušné šaty.

Máš pravdu, George.

Jsme tu, abychom sloužili.

Lhala jsi mi.

Ne, nelhala jsem ti.

Prostě jsem ti neřekla všechno.

Odkdy si už neříkáme všechno?

Resi,

co se s tebou děje?

Nechci být pořád tak sama.

Vždyť nejsi sama.

Kromě Pietra se mnou žádný z mnichů nemluví.

A ti pitomí novici na mě jen shlížejí,

kromě případů, kdy je něco bolí a potřebují mast.

A ty,

ty máš vždycky co dělat.

Ve stáji nebo v horách.

A večer, když přijdeš domů, jsi unavený.

Samozřejmě, že jsem sama,

od té doby, co jsme tady nahoře,

od té doby, co tu maminka není.

A teď je tu Georg

a já s ním vycházím dobře.

Jo, ahoj!

Vy dva

jste mě pěkně napálili.

A ty jsi taky dostal místo ve škole.

I tak chci, abys Barryho dál trénoval, jo?

- Tak, běž dovnitř. - Slyšel jsi to, Barry?

Od teď musíš Georga poslouchat.

- Udělám z tebe dobrého psa. - Ano.

Odvedl jsi dobrou práci.

A já jsem se dobře najedl.

To si piš.

Uč se dobře a neboj se noviců.

Já...

Pánové.

A ten má teď být novic?

Umí kráva tančit?

Barry!

Nebe, Spasiteli, hvězdy!

Teď nemám čas. Vrátím se k tobě po škole.

Pánové.

Ticho.

Pánové.

Pojď, Barry! Pojď!

Pojď sem!

Barry!

Ne, ne, ne.

Sedni, Barry!

Teď musíš poslouchat, Barry.

"... ne že by mě hnala nenávist,"

"jak by asi měla, ale ubohá... s-rdce..."

Ubohá srdce.

Nebe, Spasiteli, hvězdy!

Jako čáp s křivým zobákem.

Ubohá srdce!

Prosím.

Barry!

George!

Chceš to zkusit?

"Oddanost..."

"...veteránů..."

"Veteránů", přesně tak.

Můžeš si sednout na polštáře.

To je marocký tažín s citronem.

Jak to jde ve škole?

"Bože, Spasiteli, hvězdy!"

Chceš se taky stát učitelem?

Všichni jsou tak chytří.

Chceš chodit taky?

Zeptej se převora.

Dívka mezi novicemi?

Všichni se jednou stanou mnichy.

A vůbec, co bych dělala mezi těmi chytrými opicemi?

Brzy budeš taky jedním z nich.

To nebudu.

- Ale budeš. - Ne, nebudu.

Hej!

Jo, super!

Skvělé!

Spí se v noci.

Musíš se hodně snažit, jinak zůstaneš navždy venkovským klukem.

Rozumíš?

Ano?

- Hotovo! - Jo, jo, jo.

Nešvindluj!

Haló?!

Běž! No tak!

Jo!

Co jsme se naučili, Barry? Pojď!

Otočit.

A zase se mnou.

A teď sedni!

To děláš dobře!

Pojď, Bello! Pojď!

Barry, pojď.

Hej.

Chlape.

Neměl byste tady odpočívat.

Můj syn šel do Švýcarska.

Musím přes průsmyk.

Pojď!

Přines polévku z kuchyně! Běž!

- Rychle! - Pojď, Barry!

Je horká.

Ne všechno na stůl!

Pozor!

Nemám čas!

Nemám čas, říká mi.

Pojďte, vstávejte.

Barry, ne, počkej!

A?

Je v té láhvi ještě něco?

Promiň.

To se ti už nesmí stát.

Pojďte.

Pojď, Bello, pojď!

Pojď, Barry.

Co to dělá?

Hlad nemá.

Barry, pojď sem.

Jen to rychle vyzkouším. Pojď!

Když to nepůjde, vezmu ti to zpátky.

Co?

Dobře.

Co myslíš, Barry?

Tak to bude určitě v pohodě.

Když jsou záchranáři pomalí nebo se někde nemohou dostat.

Nebo zakopnou, jako já.

Jo, Barry.

George?

Pro tebe.

- Pro mě? - Z Itálie.

Milý George.

Tento dopis za mě píše jeden kamarád.

Možná ti ho přečte nějaký mnich.

Doufám, že ti ten kamenný šnek přinesl štěstí.

Je mi líto, že jsem u tebe nezůstal.

Představ si, že mi Rakušané slíbili víc peněz,

než kolik spolu vyděláme za celý rok.

Jako voják jsem dostal boty a pušku.

Čekáme, až to začne proti Francouzům.

Máme spoustu času a málo jídla.

Až válka skončí, přijdu si pro tebe.

Alfons.

George.

Potom mu to pořádně ukážeme.

- Co se děje? - Co to máš?

Vrať mi to!

- Milostný dopis! - Vrať mi ho!

Dej mi to!

Vrať mi to!

O statečném vojákovi, který tě opustil.

Moje rodina tě nemusí zajímat!

Voják u Rakušanů.

Tomu říkáš rodina?

A kde je tvoje rodina?

Proč jsi tady nahoře?

Moje rodina...

Moje rodina to všechno financuje.

To, že máš co jíst, vděčíš mé rodině.

A tomu, že nemusíš spát ve chlívku.

Ty venkovský troubo!

Konečně přijde jaro?

Nejdřív přijdou jarní bouře.

Největší zima už je za námi.

Ale laviny...

Zůstaňte pohromadě.

Sníh je zrádný, když se oteplí.

...může to být nepříjemné.

Když se na tebe bratr Benedikt zlobně podívá,

dostaneš k tomu ještě porci domácích úkolů.

Ale vlastně je to milý učitel, pokud...

Hej!

Ticho!

Vlk!

Za skalami!

Barry! Vrať se!

- George, pojď, nech toho psa! - Barry!

Vrať se! George!

George, vrať se!

Pojď zpátky.

Ten nám nic neudělá.

George.

George!

- George! - Dobrá práce, Barry!

Jsi v pořádku?

Jak jsi to udělal?

Co jsi udělal? Nebo jak jsi to udělal?

Jo.

Nevím.

Víš, že to, co jsi tam nahoře dělal, bylo nebezpečné.

Věřili jsme si.

Vychoval jsi z něj dobrého psa.

Je nejlepší.

Pro tebe.

Děkuji.

Modlil jsem se, aby se něco stalo.

- Že spadne kámen... - A najednou...

nastalo mrtvé ticho.

George a Barry tam prostě stáli před vlkem.

Skutečný vlk?

George, pojď k nám.

Tak malý a tak statečný.

Skoro jsem se počůral.

To bych si nikdy netroufl.

Francouzi přicházejí!

Napoleonovi vojáci!

Trochu více důstojnosti, pánové. Trochu více důstojnosti!

Jak s nimi vůbec může člověk mluvit?

Francouzsky?

Je jedno, odkud pocházejí.

Poskytneme jim útočiště. K tomu tu hospic je.

Ale to jsou vojáci.

Francouzi!

Ničí všechno, co jim stojí v cestě.

Tvůj bratr je přece taky voják.

Alfons je tam venku a bude bojovat proti Francouzům.

A já nevím, jestli...

Už toho kamenného šneka nemá.

Ten mu vždycky přinášel štěstí.

A teď ho mám já.

Určitě uteče, když to bude nebezpečné.

Myslíš?

Jo, uteče a pak se k tobě vrátí.

Všechno bude v pořádku.

Všichni ať jsou připraveni.

Zítra musíme vyrazit před svítáním.

Jinak se na svatbu v Itálii nedostaneme za denního světla.

To je Celestinův otec, pan von Wydler,

a jeho sestra,

slečna Florence.

Zítra všichni odchází na svatbu do Itálie.

Celestin taky?

...venku v divokých údolích, za každého počasí.

Zrovna nedávno jsme zachránili skupinu ubohých poutníků,

když se přede mnou najednou objevil obrovský vlk.

Obrovské zvíře s obrovskýma očima

a obrovskýma zubama.

Nařídil jsem Barrymu, aby se se mnou postavil před vlka.

Byl tak zmatený,

že se s ocasem mezi nohama vypařil.

To jste měli vidět.

Chceš se podívat na Barryho?

Tati, můžu?

Pokud to bratr Benedikt dovolí.

Zbavil mě mých povinností.

No tak!

Promiňte.

Pohni sebou!

No tak! Vstaň!

Ty mu ubližuješ!

Musím ukázat, kdo je tu pánem. Jen tak budou poslouchat.

Hloupá zvěř!

Sedni!

Ven!

Vypadni!

Vypadni!

Pojď, Florence.

Necháme toho venkovského hlupáka.

Vše v pořádku?

- Chceš ho pohladit? - Je...

Můžu?

Je moc hodný.

Barry je nejlepší pes na světě.

Kdybych měla psa,

nikdy bych ho nebila.

A musel by být přesně jako tady Barry.

Určitě se staneme přáteli, ty a já.

Nejlepší přátelé.

Na co to potřebuješ?

Na cestu.

Kde je?

Nemohl jsem nic dělat, George.

Kde je Barry?

Ve stáji, u vojáků.

Zítra jde s Florence.

On patří sem!

Do hor!

Pan von Wydler je vlivný muž.

Florence se o něj dobře postará.

To nevíš!

Nesmí si Barryho odvést.

George, vyber si jiného psa.

Ne!

George!

Pietro!

Pietro!

Barry.

Barry.

Odcházíme odsud.

Ale musíš být potichu.

Pojď, Barry.

Tiše.

Pojď, Barry.

Pojď!

Sedni!

Počkej!

Chtějí mi ho vzít.

A kam chceš teď jít?

Už tě zpátky nevezmou.

Jdu za Alfonsem.

Do války?

Nechci, abys...

abys odsud odcházel.

Musím jít, Resi.

Máš svůj talisman, toho kamenného šneka?

Dávej na sebe pozor.

Ahoj, Barry.

Pojď, Barry.

Už to skoro máme, Barry.

Musíme se jen...

dostat k chatě.

Pojď,

sem dovnitř.

Do zítřka jsme tady v bezpečí.

Vím, že máš taky hlad.

Jo, v pohodě.

Podívej, Barry. Tamhle je Verona.

Tamhle je Alfons.

A my jsme tady, ve Švýcarsku.

Pár velkých skoků a už jsme tam.

Pokud v Itálii nebude moc sněhu, zvládneme to za deset dní.

To je šílenství, vyrazit v takové mlze.

Říkal jsem jim, ať ještě den počkají.

Ale ten Von Wydler o tom nechtěl ani slyšet.

Sakra!

Barry, zaspali jsme.

Tady.

Barry, netáhni tak!

Hej, co se děje?

Barry!

Barry!

Barry!

Barry!

Barry!

Barry!

Barry!

Barry, tady jsi.

Ty?

Kde jsou ostatní?

Florence a tvůj otec?

On tě tady nechal?

To určitě ne, ty blbečku!

Pojď.

Ne!

Zůstanu tady.

Oni mě už najdou.

Jsem Celestin von Wydler.

Tady venku jsi nic, rozumíš?

Pojď, pomůžu ti dolů do údolí.

Nech mě!

Běž si.

Nemám strach.

Tak půjdeme bez tebe dál, do Itálie.

Barry!

Pojď, Barry, jdeme.

Je to vůbec správná cesta?

Vždyť nemáš ani ponětí, kde to jsme.

Věděl jsem, že jsi to byl ty,

kdo tu bestii ukradl.

Myslíš toho Barryho,

co tě našel?

Jsme ztraceni!

- Ty a tvůj zasranej pes. - Musíme se schovat před bouří.

Musíme Barrymu věřit!

Už nemůžu!

Moje noha.

Pojď!

Vzchop se!

Dobrá práce, Barry.

Jdi dovnitř.

Hned přijdu.

Co děláš?

Pokračuj, Barry.

Zbláznil ses? Ta kniha má velkou hodnotu.

Nebo chceš radši zmrznout?

Kde to jsme?

Někde pod ledovcem.

To byl tvůj nápad

s tím Barrym.

Florence by se o něj dobře postarala.

To vím.

Ale ty jsi mi chtěl vzít Barryho.

A přitom už máš všechno.

To ty už máš všechno!

Všichni tě mají rádi!

Julien a Resi,

umíš to se psy.

A dokonce i Matteo je teď tvůj kamarád.

Od té doby, co jsi tady,

jsou najednou všichni takoví,

jako by zářili.

Proč jste se nevrátili, když začala bouře?

Můj otec říkal, že dole v údolí se počasí zlepší.

A nosiči nic neřekli?

Nebránili se?

Ty mého otce neznáš.

Můj otec vidí pořád jen své obchody...

a Florence s její krásnou tváří.

A mého bratra s jeho snoubenkou v Miláně.

Tam bych se taky nerad ocitl.

Ošklivý slaboch s kulhavou nohou.

Nejsi ošklivý.

Jen když jsi zlý.

Barry...

Celestin se nedostane do údolí.

Musíme se vrátit do hospicu.

A...

až se vrátíme, už spolu nemůžeme být.

Pak budeš muset jít s Florence.

Tady uvnitř nás můj otec nikdy nenajde.

Nebo snad ano?

Tady uvnitř nás nenajde nikdo.

Barry!

Pojď!

To musí někam směřovat.

Ale... podívej.

Tam se ani nedá pořádně stát.

Jak tam chceš slézt? S tím vším ledem?

Nepolezu.

- Bojíš se? - Jo, jasně!

Já taky.

Jedna...

Dva...

Barry!

Barry!

Pojď, Barry.

- Tady. - Díky!

Podívej!

Já...

Já už nemůžu.

Pojď, už to skoro máme.

Už to není daleko.

Můžeš se držet Barryho.

Pojď.

Svatá Marie!

Pomoc!

Celestine!

Můj synu!

Pomoc!

Tati.

George!

George!

Díky bohu!

Vydrž!

Všechno bude v pořádku.

Jsem tak ráda, že jsi zpátky.

Všechno bude v pořádku.

Máš jen vyvrtnutou nohu a pár omrzlých prstů.

Kde je Barry?

To je nemocniční pokoj, pitomče!

Promiň. Georg má jít za panem převorem.

Teď?

Pan von Wydler a jeho dcera chtějí pokračovat v cestě.

Georg.

Slyšel jsem, že se máš dobře.

To mě těší.

Ukradl jsi ho, George.

A navíc od mecenáše kláštera.

Co k tomu řekneš?

Nechtěl jsem, aby Barry musel do města.

Chtěl jsem, aby zůstal tady nahoře.

Zase jsi porušil pravidla.

Pane převore, s dovolením.

- George zachránil svému kamarádovi život. - Ano.

Prokázal jsi odvahu a lidskost.

Proto upouštím od trestu.

Můžu...

Můžu se rozloučit s Barrym?

George.

Vrátil jsi mi mého syna.

Nemůžu ti za to dost poděkovat.

Takže...

Teď Barry patří tobě a ty k němu.

Je mi líto, že jsem ti ho chtěl vzít.

- Děkuju. - A ještě něco, George.

Rozhodli jsme se přijmout tě jako novice.

Pan von Wydler uhradí náklady na výcvik.

Za tři roky můžeš vstoupit do řádu a stát se knězem.

Nechci se stát knězem.

Nebe, Spasiteli, hvězdy! George!

Chci naučit děti v naší vesnici všechno, co jsem se naučil ve škole.

Chceš se stát učitelem?

No...

Bude to v souladu s našimi pravidly,

když tu u nás budeš dál navštěvovat výuku a učit se,

jak se stát dobrým učitelem.

Barry!

Ahoj!

Ahoj!

Už jsem si myslel, že tě už nikdy neuvidím.

Pojď, Celestine!

- Ano, Barry. - Hodný pes!

Barry, jsi ten nejlepší pes na světě!

- Hodný pejsek. - Jsi opravdu milý!

Už jsem ti chyběl?

George?

Alfonsi!

Skončila válka?

Nevím.

Ale to už není moje válka.

- To je Resi. - Zdravím.

- To je Celestin. - Zdravím.

A tohle

je můj kamarád Barry.

Říkala jsem ti, že uteče.

Pojď!

Vezmu tě k bratru Pietrovi do kuchyně.

Nenecháme tvého bratra hladovět, že?

Dobrou chuť.

Myslíš, že si tu můžu trochu odpočinout?

Než vyrazíme?

Vyrazíme?

Domů, na dvůr.

Zase ho postavíme.

Já zůstanu tady.

Cože?

Chceš tady nahoře zůstat?

Tady přece nic není.

Jen sníh a led.

Chodím tady do školy.

S novicema.

A já dohlížím, aby byl hodný a pilný.

Přijdu za tebou,

do naší vesnice.

Až se stanu učitelem.

Georg, učitel...

Vždycky jsem věděl, že z tebe něco bude.

To přináší štěstí, že?

Ten kamenný šnek?

Vlastně to není kamenný šnek,

ale amonit.

Šprte!

Myslíš, že se do vesnice vrátí i další?

Uvidíme. Určitě ne všichni zbohatli v zahraničí.

- Jako ty, myslíš? - Hej! To snad ne?

Nejdřív

znovu postavím stáj.

Můžu spát i u zvířat.

Příští zimu bude na řadě dům.

A pak už budeš skoro zase doma.

Jsi si jistý?

Mám všechno, co potřebuju.

Uvidíme se brzy.

A ty...

dávej pozor na mého bratra.

Dobře se o něj postarej, ano?

Pojď, Barry.

Alfonsi!

Až budu učitel, vrátím se domů.

BARRY ŽIL V LETECH 1800 – 1814.

ZACHRÁNIL ŽIVOT 40 LIDEM.

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)