Original subtitles

Viku! Viku, vynes na střechu!

Viku, pojď ven!

Tak nádherný den, jako je tam, to jsi ještě neviděl.

Ergot, Viku, pojď ven!

Viku... Do smrti

nepochopíš, že krásu je možno vidět jenom zevnitř, nikoli zvenčí.

Viku!

Jdu pod sprchu.

Viku!

A tebe nemrazí, že edita dneska přijede?

Mně mrazilo, dokud jsem s ní žil.

Páni, je to vůbec možný, že jí dneska uvidím živou? Jau!

Jo, zapomněl jsem ti říct. Co?

Veze mě kočičku na hraní, nějakou tu... Naďu freeboardovou.

Jestli máš zájem, přihraju ti je v obě.

Viku! Viku, hele, počkej. Musíš mě to ještě jednou zopakovat, jo? Tak.

Když si kouše nechty, tak, Viku... To začíná pekelně přemýšlet, jak se z

ničeho vylhát. A když nedokončí větu a zavře oči?

Uvní.

Tak... To přestává lhát.

Přestává lhát. Což je tedy u editky dost vzác.

Správně.

A když... tě najednou popadne za obě uši.

začíná milovat.

Milovat.

Milovat, milovat, milovat.

Milovat.

Blbečky a snílky by měly izolovat. Ale úplně nejkrásnější je to s tou lžičkou.

S jakou lžičkou?

No s tou, jak si ji dal v tom hotelu Kalkatě a vrazí dala pod ruku a povídá.

Věku devěta třicet, já jsem vařil.

Teda ty nebezpečně nový mistr, tak jseš v hoditři almanách. Jo, ale jenom v

případě Edita.

A nebo to, jak tě kousla, bodla tím pilníkem na nechty.

Stejně je to nespravedlný, že nemám dopolední. Že ji každej uvidí dřív než

já.

To, že to celé nedalo spáchat v Praze.

Ne, že bych byla proti vejletu.

Kdyby se dál unetáhla, bych se až do hustí.

Jenže když řekneš poloprovost, je jako by s jedním dechem řekla i Viktor Pantz.

Jseš si jistá, že to jim tak spolkne?

Znám ho jak svý boty na děnko. Hele, podrž volant. Tady je rovinka.

Nádej se do pucu.

Bejt tvoj mužem, tak tě za volant svýho vozu nepustím.

Mít jeho pakostnici dovolila bys mi ledat, sos.

Pane Gauss, už jedu!

Pane Gauss, pojďte honem.

No tak.

No to je doba té doba.

No nu pretta, nač takhle?

Protože zpěchám. A dneska více než jindy.

Každá cesta má akorát jeden konec. Proč na nebytách honem, preta?

Vypravujte ho, Verlibě, pane Gauss. Já to mám rád.

No, no, preta.

Verlíba.

Teď jedeš na taková kocávek. A najednou... Taková

schlajar do luft jako...

Stokrát tahle ruka.

Taková ocas.

Na mou duši všecko sama férlíva.

Nebe, morže, i tak ocábek.

A ty, takhle šmík.

A už není nebe a voda.

Jen ty a férlíva.

Já prý tam.

Firliba a člověk.

Dva největší věci na světě.

Firliba fix.

Sácnejší.

Člověk moc.

Firliba málo.

A proto kdo ji chytí? A já ji chytnu, pane Gauss.

A pak ji přivážem za ten váš šíf a potáhneme ji až do ústí. Až k nám před

fabriko. Počkejte, počkejte.

Zůstaňte takhle chvilku.

Fajn. Jo, tady máte fotku od minule, jak jste vypravoval volnozdráh.

Jako?

Dobrá preta.

Ahoj. Ahoj.

A jestli jsou s tím spojeny nějaké problémy, tím líp. Na problémy chytíte

Vika najisto. Taky si myslím, soudrů řediteli, tak trochu ho znám. Určitě se

vás už nemůže dočkat. Bude se vám tu s ním ohromně pracovat. No a jsme u

jeskyně našeho kouzelníka, dávám vám ho plně k dispozici.

Já jsem zapomněl, že v tuhle dobu bývá v provozu, prosím. Když budete mít okamžik

strpení, pardon.

Ano, kouzlo mu nevyšlo.

Ale mně vyjde.

Zatím se tu zabydlíme.

Čau, Ládine.

Čau, Viku. Copak Zdenička? Á, je to jednička. Skoro se nevyspím.

Že tloustneš, copak?

Že tloustnu. Ona kromě toho Zdenička je taky výborná kuchařka.

Máš nějaký smutný oči, copak?

Máš nějaký slepý oči, Viku, copak? Každý máme něco. No.

Ahoj, Viku. Vezmeš mě za kmotříka? Aby tě nekop.

No, konečně, Viku, konečně. Tak pojď, pojď, pojď, kamaráde.

Když se chováš jako měmnospan, dovedeš člověka napínat na skřípec, ne?

Tak to jsem teď zvědav, co uděláš.

Třetím tahem mat.

Ty umyš člověku zamotat číšku.

No už tě tady nepotřebuji, běž, běž, běž.

Kde jsi, brácho?

Viku, nezná tě? Skoro bych se bála, že nepřijdeš. No ještě, že mě znáš.

Vy jste se taky bála?

Když je venku tak hezky.

Správně.

Pracovat jen když leje.

Vypadáš, Viku, skvěle.

Jsi velehorsky zlatý.

Za to ty zase dost pobledla.

Vy pracujete pravidelně denně? To je snad dost normální, ne?

Použel.

Ale pozor, stereotyp unavuje.

Když je člověk velký umělec organických syntez jako Vick, abys chápala.

Koukám, že po mně něco budeš chtít.

Vlastně nic.

Nemohla bys laskavě to...

Nic. Specifikovat.

Izolovat cholesterol z lanolínu odpadávajícího při prání ovčí vlny.

Daří se mi to do složitým postupem, ovšem ne po každým. To... to vyjde úplně

stejně. Ale poloprovoz by měl dokázat, že to možné je. Je možný se vyhnout

pohodně. Je to velmi důležité pro výrobu léčiv.

Spíš pro tebe.

No prosíme, dámy, půjďte se na ten náš slavný poloprovoz.

Dobrý.

Račte mi, dámy, račte.

Vypadá to tu krapetce šle, co?

Ale když budete mít trpělivost, tak... Teda tohle je ratejna.

Trpělivosti máme haldu.

To je tady.

Stejně si nezapomenutelný.

Jenom čas zapomnět, líbí Editko.

Který z těch kohoutů je vlastně výpustní?

Když z toho jde voda, tak to je výpušťák na vodu.

No a když víno... Ale to konečně znáš.

Jo, a jinak.

Když z toho vyvltne takovej pílej plín, docela teplej a mokryj, tak to jde z

pravidla o páru.

Mimochodem, čím tady měříš tlak páry?

Víš, že jsem to ještě nepotřeboval, ale na to je docela jednoduchá metoda.

Při popále dětě prvního stupně to budou tak asi dvě atmosféry.

Druhý stupeň signalizuje tak asi šest. No a když ti začne černá tlapka, rychle

od toho brzy to bouhne. Vy jste moje gusto.

Žádná teorie a samá praxe.

Kráva.

Nikde uznáte.

Tady jsou klíče od toho vašeho království.

Já zatím mizím, než to tady dáte do pořádku.

Viku.

No, pojď, pojď, pojď, pojď. Je, to je fajn, Břeťo. A spolu můžeme najíst.

Za Vikem totiž přijela z Prahy ta jeho Edita, víš. Fajn.

Musíš mít hlad, víš.

No.

Kdyby jsi viděla, jak já jsem měl dneska fofry. Ale všechno jsem to stihnul.

Fajn, Břeťo.

Hele, tobě je to jedno, víš.

Ale vždyť jsem přece řekla fajn.

Tak jo.

Hele, už je tady zase.

Dobrý den.

Paní Šprinclová je náhodou fajn břeťo. Ona na mě drží, víš.

A když uvážíš, že je sekretářkou vedoucího cechu?

Tak jo.

A co na ušetření, dobrý.

Hm, docela fajn.

Já letím, jo.

Tak pán.

A večer u baráku, ahoj.

Fajn.

Krucina.

Nepřišly by jim u klízečky lacinějc.

Co s těma hadrama dělá? Tohle už je sedmnáctej. Počkej.

Tak tenhle hadr, to je symbol jeho největší slávy.

A ten monogram jsem mu na něj vlastnoručně vyšívala.

Dneska jsi se nějak pospíšil.

Pane mistro, ještě nehoukali poledne.

Kontroluji grafity.

Tomu říkáš grafity, jo?

Hele, já ty grafity potřebuju, to víme oba.

Tady inženýrka Benningerová.

Nemůžete mi náhodou říct, kde je inženýr Pantz?

Cože? On odjel?

Ne.

Ne, vůbec nic se neděje.

Děkuji, děkuji.

Vaše líbánky musely být přímo rozkošné.

Potkali jste se tenkrát vůbec?

Oblíkej se, jdem.

Tady je krásně.

Nastoup. Jedem dál.

Jídlo už je ta jediná spolehlivá rozkoš, která nám zbývá.

Vem to.

Prosím.

Ano, předám.

Haló?

A to jsi ty bohu mile.

Díky, jde to.

Zapal mi.

A co tvoje ledvina?

Je v Praze taky tak hezky?

No, ale ne. To víš, drobný potíže.

A když jedeš do Varšavy?

Tak se šetři. Pa, miláčku, pa.

Jak to tak pozoruju, jsi stejně málo vdaná jako já.

No a hodou, bohu mil, je docela príma.

Je to takovej hodnej bohatej strejček.

Dokonce akademik.

Ty, Edito.

Měla ty si ráda aspoň Vika?

A víš, že skoro jo?

V té době byl úžasnej. Tak proč tě ho nechala?

Proč?

To jsme ti dokončovali fantastickou věc. To byl asi Vickův čtvrtý patent.

Jo.

Žrotili jsme od rána do noci. A představ si, že tu poslední noci najednou vyklech

v laborce na lavici a pravil.

Kdy jsme my dva spolu naposled viděli dům.

A já pak šrotila už jen sama a on ležel a usmíval se do stropu jako idiot a

blábolil. Víš, že ta naše nová svačinářka

umí hrát nárufu.

Potom volal sám velký šef Jaroměřský a Vick mu vzkázal, aby mu laskavě polítil

zadek.

To ráno šel on krmit racky kvltavě a já si zbalila kufry.

Já vím, že jsi na něj čučil, když se slíkali.

To ti namluvil Udo, věď?

Udo, náhodou paní Šprinclová, ty já věřím.

Tak to teda máš komu.

Kousla bys mě? Co?

A proč? A z lásky. Pojď kousňu mě. Ale proč bych tě měla, Břeťánku, kousat?

Copak lidi, kteří se mají rádi, se kousají? No kousaj, bodaj.

Pilničkem na nechty někdy taky, víš, pojď. Ráda už kousni mě. Ale víš, Břeťo,

kdyby...

Aby to šlo, Břeťo, radši bez toho.

Hele, něco jsem ti přinesl. To je lžička.

Sice není skálka, ty.

Ale je stříbrna.

To je fajn, Břeťo.

A nic tě přitom nenapadá?

No, že jsi mohl koupit rovnou dvě.

Ačkoliv, když jsi s mnou ještě nevzal, to druhou pak dokoupíme, viď?

No jo.

To je fajn, Břeťo.

Ale podpaždí by jsi si ji nestrčela.

Lžičku?

Víš, ty seš strašně hodná holka.

Ale proč se mi o tobě nezdá?

Ty břeťo, paní Šprinclová zaskouká z okna.

Já už bych měla jít.

Tak jo.

Fajn.

Je daleko krásnější, než jsem si ji vůbec představoval.

Miluška, jo? Viku, ta má pleť.

Ta má pleť bílou jako hladina, když na ní začne cvítit slunce. Jo, slunce. To

ti byl dneska takovej krásnej den.

Pojď sem, řeď, jo? No.

Napadlo tě někdy, že vítr může mít břícho?

Jako ty mě sareš!

Tak za tebou přijeli ženská, se kterou jsi, no se kterou jsi prožil, co si ani

nikdo jiný nedoje představit. Pojď sem, co ty mě tady vykládáš o nějakým pitomým

břichatým větru?

V jednoduchosti je síla života, brášku.

Osvobodit se od všeho.

Ale proč?

No ale proč se pořád od něčeho osvobozovat?

Proč do toho neskočit rovnejma nohama a neporvat se s tím, neradovat se z toho?

Viku, co jste dneska se dytou dělali?

Zavedl jsem je obě do poloprovozu.

Tamtě nádherný svinčík.

No a pak jsem jel na obrám. A Edita s Nadějou?

Uklízeli asi.

A tomu ty říkáš krásnej den.

To je ta, co tě udělala, viď?

No.

Pělníčkem na nechty.

V kahirském hotelu. Jo, a představ si, pak se takhle celou noc houpala v

houpacím křesle.

Já ti něco řeknu, Viko.

Ty si takhle nádhernou jizvu vůbec nezasloužíš.

Co je s tebou, Bretta?

Co ty takovej smutek?

Chtěl mám být veselý.

Podíváš ty mladý, zdravý a chytrý.

To je všecko málo.

Co když se mi vyhne?

Kdo vyhne?

Ale ryba.

Bréta, Bréta.

Ty mladý, zdravý, ale pitomý.

Ty nevědět, že ferlyba není nutna chytit, ale chytat?

Lovit. Hledat.

Jít na svůj šív kvůli celému světu.

Mít ruka sama, puchýrš.

A čekat.

Čekat, Brita.

Našla já.

Já, Brita, hledat víc než najít.

Ale ne, k žádnému zdržení nedojde. V laboratoři to vychází na sto procent.

Na 120.

Hned jdem do poloprovozu.

Děkuji soudruhu řediteli, výborně.

Máte v Praze taky tak hezké počasí?

Výtečné. A co je tam vůbec nového?

No jistě.

Já si ho moc vážím.

Jo, já se zavolám.

Naschle.

Jen co člověk vytáhne paty z Prahy, tak...

Už se objeví adept na moje místo vedoucího.

Já jsem myslela, že to máš jistý.

Já taky.

Jenže ten mizera Lenk je už s těmi svými pokusy skoro hotov.

A jeje, a nám ty laboratorní zkoušky vycházejí čím dál tím líp.

Tohle mají být krystalky cholesterolu.

Tak s tím si v poloprovozu neškrtnem.

Kde je Vik?

Kdočon posvátnej sem chodí akorát na jogurt. Ani do pláště jsme ho zatím

nedokázali nasoukat.

Tak to musíme jinak.

Musíme ho postavit na nohy.

Všechno mu tu zastavíme sklem.

Až přijde.

Tak ohybej sklo ještě nešikovnějc.

Se sklem on sejtí.

Děkuju za ocenění.

Tak tu mám ještě tohle.

Na to se určitě chytí.

A nenecháš všechno jenom na mě.

Je to naše hra na děnko.

Buď ji společně vyhrajeme, anebo...

Tak jak pak tohle, děvčátka, co?

To víš, chybíš nám.

Ohni mi tu raurku, prosím tě. Jo.

Sedni si.

No.

Sic transit gloria mundi.

Je to skoro bolí.

Dobrý den.

Prosím? Teda vy jste šikovnej.

Pane inženýre, nemoh byste nám píchnout s krystalizací?

Pozorovat krystalizaci, to je jako... Ano, ano, to je, to je...

Jako číst svoji vlastní bázeň.

Prosím. Prosím tě, Viku, nedal bys nám dohromady tamhleto míchadlo?

Je úplně funglnový z výstavy. A sobře mi dvě...

Já bych vám pomohla, pane inženýre.

A jindy, no.

Viku!

Viku! No, Viku, Viku, pojď sem! Ty a v bílém plášti!

Poblík jsem ho jenom proto, abych ho definitivně slíknul.

A stálo ti to v tom případě vůbec za to?

Ty zpratku.

Sedmnáct let jsem v něm skoro i spal.

A mě ty si dávej, bacha!

Mám svou bílou velrybu!

Dám mu, jogíne, dám.

Právě hledám vhodnou harpunu.

Na sedad, Viku, jedem.

A co pak?

No pojď.

Přece nám nedáte košem, pane inženýre. Tak moment.

Doženem to, až začne pršetnout. Jistě, ale...

Tak kam to bude?

No?

Na hatec?

Vesní obrám?

Nebo luční řeka?

Mně už je to jedno.

Jebře, tě to syty! No, promiň.

Miluško, jela bys se mnou někam?

Co teď v pracovní době?

Ne.

A kam?

Kam koně.

Třeba ke gronskému pobřeží.

Tam jsou veleryby.

Je, to přece nejde.

Já vím, já vím, ale víš, kdyby to šlo?

No, to by bylo fajn, akorát, že je to dálka. Bílou velerybu chytíš jenom v

dálci, Miruško.

Tak pán.

Miruško, nemáš toho moc?

Ukaž, já ti pomůžu.

Všichni my se jenom na jedno. No, na vela ryby.

Na vela ryby.

Jen přidejte, pane inženýre. No tak přidej.

Já se nezdám, ale ty moje ideální proporce, když je převedete na váhu.

Ještě kousek. Už to?

Děkuji, stačí.

Ty nepůjdeš do vody?

Moc krát jsem si přála být asi s tebou tady na oprámu.

Je to pořád stejně hezky.

A bývali jsme tady šťastní věku. Jo.

Až na to, že jste z toho tady udělali veřejné koupaliště.

Páni.

Ta velka se chová na mým oprámu jako doma.

Jakoby se s tou vodou mrzvila.

Jestli ti to vadí, zavolá mi zpátky.

Tohle ti patří i po pracovní době, jo?

Spodej inženýre!

Já mám každodenní trénink. Viku, ty přímo mládneš. Jo, jo, jo, jenom bych to

s tím mládím, jak jsi, nepřernul.

Nejsi sama.

Dnes večer bychom měli někde posedět, ne?

Absolutně vyloučena.

Víno nepiju a sedět někde jen takto.

A konečně uznává, že sovinion je lepší než ten tvůj jogurt.

Tak na jogurt mi laskavě nesahej.

Jogurt je prakticky čirý protein a ve své blahodárné jednoduchosti integruje

rafinovanou stravitelnost s estetickou konzistencí plus láhodou chutí.

Dost. Už ani slovo. Přišla jsem jíst a pít, což každá teorie člověku zoškliví.

Ty taky nedovedeš myslet na nic jiného než na jídlo.

Mladý organismus ve vývinu potřebuje výživu.

Zvlášť, když se v něm kalorie promluví.

Na krásu.

To je stejně divný, že si ji ještě netykáme.

Co kdybychom s tím začali až do jeden poloprovost?

Tak takový věci se dohromady nemýchají, Nadějnko.

Když já jsem taková prostá duše, co na srdci, to na jazyku.

Obdivují taková přiznání.

zaslouží si možná ještě jednu sklenku toho božského moku.

Pane vrchní! Prosím tě, Viku, už ne.

Zítra nás čeká verný den.

Ach, vytři moje věže, které se nikdy nevzdali.

Ty kýle, který jsi nikdy nepraskl. A ty trupe, který mo... Který jsi mohl

vzdorovat i Bohu.

Ty pevná palubo a pyšné kormidlo.

a přijdi směřující k polu.

Ty moje hrůzně krásná lodi.

Hejku, ty spil? To spíš snad ty, ne?

Hejku.

Soviňo, no.

A proč jsme museli jít?

Právě proto, Naděnko.

Že se mu tam začínalo lípit.

A navíc...

Dneska si to chci zopakovat. Vík dnes v noci bude můj.

Skimbaka si teď vidlí, koho pošlem do prádelny. A co ona?

Ach, ty poeta.

Ty snad do smrti nepochopíš, že Edita není žádný cherubínek, ale normální

studená chytrá bestie, která... která jsem přijela jen

kvůli cholesterolu a nadějám,

O nímž se dá říct totéž a v tom je právě ten malér.

V čem?

Vypadá to, že jsem se do té... do té proradný naděnky docela normálně

lidsky zaboh.

Ne.

Pravě, že jo?

Ono ti mě ale vůbec nebre vážně.

Viku.

Viku!

Ty teď musíš udělat něco... něco opravdovýho.

Velikýho? Ty můj malinkatej dartaňánku.

Ty si myslíš, že ty dvě dvě fikaný, cynický

ženský ještě něčím ohromíš?

S těma neeneš ani když jim přitáhneš do hotelu živou velrybu.

Viku.

No?

Jdi za Editou, přiznej se jí a poprosí o pomoc.

Jdu nalůft, jo?

No jo.

Co je?

Dobrý večer.

Musím mluvit s Vickem, totiž s inženýrem Pancem.

Vick, totiž inženýr Pance není doma.

Nevádí, já počkám.

Já tady s ním... Dovolíte?

Já tady s ním bydlím.

Kdybyste se mohl obléct a jít někam na procházku. Ano, ano.

Teda na delší procházku.

Ano.

Víte, aspoň já jsem Laboutka. Dobrou noc.

Dobrou noc.

On je totiž strašně důležitý, aby se vám vypřiznal a poprosil vás o pomoc.

Poněvadž... Dobrou noc.

Dobrou noc. Dobrou noc.

Vždyť už jsme se dneska viděli, Břeťo. Dostal jsem vyhazov.

Fajn, od Vika.

Ale prosím tě, vodní.

Najednou přišla, že prej potřebuji s Vikem mluvit o samotě. Děte!

Mě by to urazilo.

Kdybys viděla to královský gesto.

Ruku mě teda nepodala, jo?

No ale v tom je právě ta nedočkavost.

A tohle jsi mi přišel říct? No.

No je to snad málo?

Vlastně ne.

Od té doby, co je tu ta...

Ta blond ženská, chováš se jako pominutej. Ale... I paní Šprinclová to

říká. Ale Miluška... A už na mě nepískej.

Viku, vzpomínáš tenkrát tady?

Jo, no právě.

Prosím tě, ti pryč.

Kolikrát už jsem to tvoje ti pryč slyšela.

Pojď si na chvilku ke mně sednout.

Tak na to ti už nenaletím, Elitka.

Přišla jsi mi snad říct, že se rozcházíš s tím svým akademikem?

A že tě skutečně miluju.

Já vím.

Asi jsem tenkrát...

Měla jít krmit racky kvltavě s tebou.

Ale dneska jsem tady, abych to napravila.

A získala tak poloprovod, že?

Ale já jsem skutečně přišla jen za tebou. Oko v sále nezůstane suchý.

A i kdyby tak... Teď by to bylo

jaksi nebo... Jak to?

Jsem se totiž... zamiloval to nekdy.

Ne. Jo.

A já tě dokonce prosím o pomoc.

Tak tohle ti poradil ten tvůj Pokroutka. Laboutka!

Tak s tím Jelimánkem si zkonzultovali, jak se mně zbavit.

Doporučil tě, abych tě, Nadiu, přihrála?

Tak takhle jsme schopni uvažovat jen my.

On je on.

Třetí je čistý.

On jenom chce, abychom si naláli.

Spoluprovozem začneme zítra.

Kdy chceš.

Já bych ti jenom poprosil, jestli bys... Neboj se.

Zajistím ti každý den do půlnoci.

To ostatní už svedeš sám, ne?

Ovšem do třídnů jsme s poloprovozem hotovi.

Platí?

Čau, Jogyne.

A toho pokroutku pozdravuj.

Je tohle možný?

Je tohle dneska ještě vůbec možný?

Je to možný?

Jo, je.

Tohle je ten nejsrandovnější úkol, jaký jsi mi kdy mohla dát.

Co jsem říkala?

Že se bručon posvádnej nějak moc koukal po tom jim organismu ve vývinu.

Jen abych to nespodala.

Tohle nás totiž na průmce neučili. Tak se to budeš muset moc rychle naučit.

Jak zhasnou ve výzkumáku já, tak si můžeš jít i ty hledat nový místo.

A pro laborantku s nedokončenou školou s flekama na posudku.

Snad nemusíš být hned tak zlá.

Musím.

Je to moje jediná šance.

To přece není možný.

No, je to možný.

Viku, ty jsi studený zvíře.

A kdy ta za ním přijde, no, no přijde jak tenkrát a ty ji vyhodíš a řekneš si

jí o laborantku. Vždyť jsem jí radil. No, abys jí požádal o pomoc.

A co pak to nechápeš, jaká všivárna je tenhle ten váš handel?

Pocitivá transakce.

Každý dostane svoji.

A co, Nadia?

Nechápeš, že tě musí začít nenávidět?

Po tom, co dneska Edita udělala, tak já ji znám líp než ty.

Edita je velká, i kdyby to udělala jenom kvůli tomu nešťastnému poloprovozu.

Ale ty už neuděláš nikdy nic.

Sebe už ani nejsem schopen nenávidět.

Já tě jenom lituju.

Ty!

Viku, mám už začít zmídelněvat.

Ano.

Ty, Viku!

Kde máš slunici?

Ty, Viku, a proč ty mi vlastně netykáš?

Teď už musíme, když v tom jedem spolu, ne?

Ty, Viku, padla.

Pojedem na oprámné.

Podle umluvy si teď patříme až do půlnoci.

Snad bysme měli ještě dělat, když to máme stihnout.

Podívejte, knedlík.

Tobě se to povedlo, Viko.

No, neukvapuj se.

Vítko, neukvapuj se, udělej místo. Jo.

A teď z toho knedlíku musíme dostat krystálky cholesterolu.

No, a vememe to pěkně na půl, op?

A teď si s tím dělejte, co chcete. Najděte toho třeba klackama.

Ale rozpustit se to musí.

Nemůžu si pomoct, pane Gauss, ale... Kdybyste viděl tu jeho opuštěnou

píchačku na vrátnici, já mu vlastně závidím. A jim taky. A co bude to?

Všechno.

Vy ty svinctva, co na sebe dělaj.

Ono vlastně i ve špatnosti může být velikost.

Já myslel, že ty chytat byla ferliba, Bretta.

A byla ferliba víc než dobro.

Víc než špatnost.

Byla ferliba... lebn. To život. Život, Bretta.

Život. A je moc velré, pana Gauss?

No moc, Bretta.

Máš velivá černá, krampus, hrbatá, narval, moc velivá. A všecky jste je

viděl?

Já viděl.

Ale tu, co já chytit, pretá, tu já chytit, tady.

A tady, pretá. Já ji chytím taky tady, pane Gauss.

A zakousnu se do ní a už nepustím. Svěšen, pretá, bre, nekřičet, rybar,

vždy chovíme.

Z toho knedliku nedostane cholesterol člověk ani byti.

Už mám ruce samej mozol.

Dala hezký dar od Editky.

Je tohle dobou jsem se chodíval projít, když jsem ještě pracoval po nocích.

Edita už spí. Našla byste se mnou?

I sice už po půlnoci.

Ale projednou.

Odpustte mi, jestli můžete.

Tak pojďme.

Hele, Naděl, Sirius.

Kde? Tamhle.

Od jak živa mě přitahoval, ačkoliv by měl mít spíš význam pro psy.

Pro psy?

No, říká se, že když svítí rudě, tak způsobuje u psů šílenství.

Hrvou se koušou.

Tak je to logický.

Co?

Dneska jsem viděla, jak se dovedete rvát.

Jako pes.

Za pár hodin jste dokázal víc než Edita za půl roku.

Stejně nechápu, proč jste tenkrát odejel z Prahy.

Jen proto, že vás Edita nechala.

Pro tohle nadějku.

Chtěl jsem zase žít.

Co je to žít?

Co?

Být šťastný.

A co je to být šťastný?

Netrpět. A to i za cenu, že ani nejásat.

Zbavit se bolestí.

A to i za cenu ztráty rozkoše.

Jděte spát, Nadějo.

A vy?

Půjdu ještě potrápit ten náš knedlík.

Dobrou noc.

Cholesterol! Vstávejte, cholesterol!

No tak půjďte!

Ježiše! No tak půjďte!

Viku, ty jsi kouzelník.

Promiň.

Teď je ten pitomý lenk v troubě.

Tak ti to zase vyšlo.

Jo. To je to koncert, pane inženýre.

V poslední větě koncert pro dva hlasy. Na děnku.

Zkontrolujte se.

Viku, pomůžeš mi sepsat recept pro provoz?

Ale tak, aby tomu rozuměl i ten nejpitomnější pitomec.

Srozumitelnost byla vždycky tvoje doména, ne? Titul je už danej.

Pracovní technologický postup izolace cholesterolu z lanolínu, metodou

inženýrky Edity Benningerové, vůa och pra, ne pro pitomce zázrak z knedlíky.

To je vynikající.

Takže teď už potřebujeme jenom sací stroj.

průklepák a pár kopíráků. Hm?

Nechtělo by to spíš kapku šampaňskýho?

No.

Možná, že bych nějaký sehnal. Je to konečně důvod k tykání.

Bože, jak já budu šťastná, až budu mít tohle přízračný město za sebou.

Soudružka Benningerová tu má telegram.

Z Prahy.

Přímo nás božňuje.

Mám dojít pro skleničky?

Nikam nechoď.

No tak... Kvitují úspech v poloprovozu. Do 30.

dcer vnásíte z kousky v provozním meritku.

Jaromersky.

Lito mecek.

Tak tohle spískal ten mizera Lenk. Já ho zabiju. A jsme v troubě.

Jen jsem zvědavá, komu pak mě předhodíš teď.

Tentokrát na to tvoje amatérská ochota nestačí.

Provozní měřítko chce profíky. A těch je tu naštěstí plná fabrika.

Do třicátého se to soudružko Benningerová udělat nedá. Já nemám

kapacity, no.

Vyloučeno soudru řediteli.

Akademik Jaroměřský nám přece ukládá třicátý červen.

No, jenže jak to udělat, to už v telegramu není.

Bartík, Petře, posílám ti tam soudružku inžinýrku z V.U. a.o.ch.

Udělej pro ní, co se dá, no.

Děkuju.

Vedoucí cechu líbal, někdy dokáže zázraky.

Jo, píchnem to na 3. srpna, to začíná.

Celozávodní dovolená, já vím.

Jenže ředitel Bartíka akceptoval 30.

červen. Podívejte, soudružko, nebo paní.

Edita.

Petra.

Co pak?

Mně se ta tvoje odvaha, Edita, líbí, ale...

Já ti můžu v nejkrásnějším případě dát tu starou retejnu F2.

No. Jinže nejsou lidi. A ještě k tomu na šestnáctky.

Navíc, když je nemůžu zaplatit, i když sám Břeťa je ten jedinej... Myslíš toho

pokroutku, co bydlí s Vikem?

Jo, hlavoutku.

To je fajn, že ho znáš. Hele, jinýho vážně nemáš.

No co máš proti Břeťovi?

Jestli někdo dokáže udělat zázrak a přemluvit lidi, tak je to on.

Pojď, já tě k němu zavolám. Ne, není třeba, já se v provozu stejně nevyznám.

Ve všem spolehám na tebe.

Máš sklínčky?

Jo, něco se tady najde.

Nebejte tam ty barevné nálepky, tak si řeknu, že se to skoro vyrovná

myslivecky.

Ovšem, jestli Břetě řekne ne, tak s tím nepohne ani ministr. Řekla jsem, že

spolehám jenom na tebe, ne?

Vidíš, a já myslel, že proti sobě něco máte. No to je nápad.

Proto já udělám, co si řekne.

Hele, co ti o mně povídala?

Akorát, jestli jseš ten pokroutka, co bydlí s Vikem. No.

Ona řekla pokroutka.

No to se jen tak trochu ukecla, no.

Ale uvedla se docela slušně, tím riákem.

Tak aby bylo jasný, pane Líbal, ty noční já neberu.

Počkej, ale přece jsi právě teď řekl, že jo.

No a ty zas říkám, že ne, no.

Mám co dělat s plánem, jako bys to nevěděl.

Tak jsou mě zastavci, jo, já ti toho vysnit se dám.

Tady nejde o flašku.

Tady jde o tak vážný věci, pane Líbal.

O tom nemáš ani šajn.

Tak líbal naložil cholesterol na řbe tomu tvýmu břeťovi.

Ty máš kliku, že si to ani neumíš představit.

Dej.

Pomůžeš mu?

To víš, že to udělám.

Ty jsi ohromný. Editko, skáním tě po celý fabrice.

Ahoj. Co?

Co je?

S tím je šluz.

Vřetě se na to vybod.

Tak mu to nařiď.

Jsi přece jeho šéf, ne?

Tady se nařizovat nic nedá.

Je milý to.

Vysvětlí jí, jak to ve fabrice chodí.

To ví, že jo.

Ježiši kryste, to u vás celá fabrika kvůli...

Kvůli jednomu mistříčkovi padne na zadek.

No tak... Ano tak břeť, já nen ti

žádnej mistříček.

Edítko, co pak jsi mu udělala?

Tak puberťáci mě přestali zajímat už ve třinácti.

I když...

Hele, kde bych ho teď našla? Jo, ten už je dávno pryč.

Za chvíli by mohl být tak někde u přívozu.

Díky.

Tak na koho pak dneska líčíme? Na provoz.

Co?

Snad nechce říct, že... Chci.

Už jede.

Páni, jestli to s náma takhle půjde dál, tak skončíme u vrátního.

Nežvaňatvařce.

Je.

Dobrý den.

Promiňte, ale... A my jsme si mysleli, že se tu neukáže ani noha.

No. Ovšem, jestli je to váš plac, pane Pokroutka.

Vlastně... Ačkoliv...

O ledačem bysme si mohli pohovořit. Ne, není o čem, paní inženýrko.

Konečně, tenhle plac je veřejnej.

Dneska nejedu, pane Gauss.

A Šmitec?

Ten hulvát.

Ješenská, to není pívá Felipa.

Dneska si tady odvaším nějak brzo, copak, copak, copak.

Co vy jste to za lidi?

Tak Naďu jsi si vykšeftoval za poloprovoz.

Naďa tato bere, ačkoliv seš pro ní vzduch.

Edyta, ty jde jenom o kariéru.

Vy jste ubohý, zbabělý, vystydlý, impotentní. A...

Vítěz, já už se taky chovám jako idiot.

Ale čestnej.

A snad i potentní.

Jakou pak cenu jsi stanovil za provoz editěci?

Přijde si dneska flaci pro tebe, jo?

Jako tenkrát pro mě.

Tvoje fantazie je ubohá jako ty sám.

Já bych akorát chtěl, aby mě edita vzala na vědomí.

Viku.

Nemohu by si nás oficiálně představit?

Kriste pane.

A za to představení jí ten provoz jede?

Jo.

Viku! Viku!

Jedeme do Prahy.

Bude se mi stejskat.

I po vás.

A co provoz?

Definitivně jsem to vzdala.

Ale jinak dík. Byl jsi ohromnej.

Počkej ještě, Rýtko, chtěl bych ti narazloučenou představit pocem.

No tak pojď.

Tak tohle je...

Břetislav Laboutka.

Beningerová.

Pane Laboutka.

Viku!

Budu tě potřebovat. Co se mu stalo?

No, já bych na tvým místě ten odjezd odložil.

A šmitec.

Mně se ta cokárna začíná docela líbit.

Nejdřív to definitivně slíbíme, pak to definitivně odřekneme a teď zas... Děláš

z nás slaboutko před tou ženskou voli.

Ne, právě naopak, soudru, řediteli. Já zachraňuji, aby z nás voli nebyly.

A vzal jsi na vědomí, že tam hapruje větrání. Jasně, soudoru řediteli.

Normálně tam máme jednoho kanára, tak tentokrát pojedeme na dva.

A kdy s tím chceš začít, co? Pondělí, první noční.

22.00, náš koráb vyplouvá.

Dneska je pátek, došlo ti to?

Jo.

Dřív to nestihneš.

Tady si vysloužím kvalifikaci na ředitelování ve cvokárně. No tak to

rozjeď, no.

Ovšem, zajistit si to musíš sám. Takže děkuju.

Abych šel za ním. Znáš lidi, jsou to úřediteli.

Je pátek odpoledne, někdo běhá mouzí francouzákem.

Je to vážně nutný?

No není, to ti říkám narovinu, ale kdyby se zlevnil cholesterol, tak by se potom

mohly zlevnit i léky, rozumíš? Kdyby lidi žili zdravě, tak jako já, tak by je

nepotřebovali. Něco ti řeknu, že bys nebyl cvok, tak to teda seš.

No a co? Vše, dej to sem.

No jo.

Tak mě tam napíš.

Co ty ládine?

A budou extra prémie?

No nebudou, normálně jako za nočník.

Pusto.

Vy dovedete člověka vyždímat. Dost.

Tak co?

Já se stejně doma nevyspím. Dík.

Já bych strašně ráda, ale... V sedmi měsíci?

Dětem a maminkám vstup zakázám.

A ty?

Co se ptáš?

Byl jsi někdy v noci sám doma? Ne, ale kdybys viděla, jak věk chrápe.

Napíš se. To ti závidím.

Tak pro tebe, kamaráde, ani ťuk. No tak Udo.

Ale partu trát nebudu.

Děkuji, Udo.

U tebe vždycky, pán Wiesner.

Pán Wiesner.

Lidi, lidi, my tu bílou potvoru snad chytneme.

Ty jsi úplný idiot.

Ahoj, Miruško.

Já už s tebou obědvat nebudu.

Ani se nezeptáš, proč?

Tak já ti to teda řeknu.

Měl jsi u labirandy s těma rajdama z Prahy.

Ale to je nesmysl, Miruško.

Prosím tě, kdo ti to... Aha. Ano, paní Šprinclova.

Čekali tam na tebe nahy.

A pořádali jsme tam veřejný orgie.

A ty jim za to sjedeš ten provoz.

Máš to vyšpeholený perfektně.

Akorát že víš víc než já.

Co se mnou teda ztrácíš čas, co?

Proč si rovnou nejdeš sednout k babě Šprinclový?

Taky že jdu.

Akorát je mi líto, Miluško, že už se mi asi o tobě nebude zdát.

Sprostáku.

A tu babu bych si vyprosila, soudruhu Laboučko.

Jak je, Libo?

Můžu vám teda říkat Ježibaba.

Príma, že jo?

No, príma.

Akorát, že je to úplně nadraka.

Ty tvoje rozpouštědla jsou pro provoz příšerně drahý a navíc se nedají

regenerovat. No jo.

Riku, musíš zaplnout všechny šelý buňky, jinak jsme s provozem v háji.

Dej tam třeba sodu bikarbonu, ale...

Měl bych se jít vyspat, já mám dojem, že v té fabrice skoro bydlím.

A to jsi měl myslet dřív. Je.

Ale hodinu ti dám.

Dobrý.

Dobrý.

Neměl bys jí taky lehnout.

Osmačtyřicítka je i na tebe dost.

Ty to nehraješ zvykem moc fér, viď?

Jaký pak fér, nefér?

Když jsme se dohodli... Jo, ona se dá láska taky dohodnout.

Neláska, jo.

Víš, mně se v životě nikdy nic nepovedlo.

Mrchy to maj lehčí.

To je vobluda.

Máš pravdu.

Edita je vobluda.

Ale Edita ne.

Ten chnedlík, to je vobluda.

Podívej se, co s tím.

Co je to?

Voní to po kytičkách.

Hm, ale je to pěkný prví, čistěj se s jím ze spora kotle.

Ty si opravdu myslíš, že Edita je mrcha?

Víš, jak dlouho ji znám.

A kdyby ji chtěl někdo opravdu pomoct?

Tak to by musel být boxer, svatý a psychiatr v jedné osobě.

A takovýho mužskýho si já nedovedu představit.

Ale Břeťo, co pak se musíme bavit pořád jen o Editě?

Zatracený rozpouštědlo. Věku, v čem jsem udělala chybu.

Říkal jsi, že mám talent.

To víš, že máš.

Jenom se nehodíš do laborky, nemáš výdrž.

Všechno, co děláš, není pro tebe cílem, ale prostředkem.

Ty, Edito, nech mi ten cholesterol.

Začalo mě to bavit.

Je tvůj od chvíle, kdy jsem prohrála závod s časem.

A s tím prvým teménkem.

Ti.

Tak co?

Chutná jim?

A jak, dobrou noc vlastně ráno, pane inženýre. A ty sed spolu jako já

zamlada. Je, vy tu máte kanáry?

No tak fev dvojce je to nutný kvůli ventilaci. Jsou to vlastně takový

pokusný zvířata. Víte, jak přestanou dechat, tak to je lepší odsudí padnout.

Pozor!

Vyrbl a dese na obludu.

Viku, takový produkt jsi v životě neviděl. Pojď se mrknout.

Mějte, zastav to.

Jsi se zbláznil.

Spálíš motor, neblázní. Tenhle produkt se může dávat jenom v malejch dávkách.

Viku, nech toho.

To je potom v provozu na starou belu. Je?

Co jsem ti říkal?

Tak vyměníme motor.

Viku, přece kvůli rozpouštědlu... Nechte toho, nemá to smysl.

Dřete se s tím zbytečně.

Děkuju vám za všechno.

Ale to přece... Nějaký řešení se najít musí.

No jo, ventilace zase v čudu.

Ještě, že tu momentálně nemáme žádný jedy.

Počkejte.

Okamžitě posílám do Prahy telegram a jeden.

To nesmíte, to přece nemůžete udělat.

Vy mi budete poroučet. A taky se nesmíte vztekat.

No, když si vnete užní lalůček.

To je úroveň. A teď jste přiznala zásah, že?

Když mouříte oči, tak to znamená, že se chystáte k útoku, vidíte?

Vážený pane.

Teď jste slyšela hlas a to znamená, že přecházíte do obrany.

Tak to už je trochu moc!

A tím, že jste vykřikla, jste přiznala, že prohráváte.

A to je u vás zácnost.

Poslyšte, co všechno vám by komně ještě prozradil.

Úplně všechno.

Třeba to, jak jste ho bodla pilničkem na nechty v Kalkatě.

Nebo jak jste ho v Kijevě polila borštěm.

Když o mě víte tolik věcí, tak proč to přiznáváte?

Přece abych byl fér.

Ale proč jste to vůbec všechno chtěl o mě vědět?

Protože vás mám už tři roky rád.

Prosím vás.

Nedělejte si legraci.

No nedělám.

Mohl byste mi to říct jednou?

Mám vás už tři roky rád?

I když vám bych určitě o mně řekl, že jsem studená bestie.

No přesto.

A nebo možná vlastně právě proto.

Bych toho ví o vás hodně, ale já už toho vím víc.

Prosím vás, už dost.

Jak chcete.

Ale můžu vás o něco poprosit?

Zundejte si tu paruku.

Co si to dovolujete?

Prosím vás. Ne, já mám hrozný vlasy, nechte mě. Prosím. Ne.

Já jsem vás varovala.

Neste drze!

Co to znamená, když vláče s hlavou na rameni a přitom se usmívá?

Já to nevím, Břeťo.

Tak daleko jsem se s ní za ty tři roky nikdy nedostal.

Vidím, že se už budu muset věnovat jenom chemiím.

Viku!

Ahoj. Prosím tě, řekni, ať ho nechá.

To ti na něm tolik záleží?

Moc.

Proč má mít jeden všechno a druhej má být jen bitej?

Tyš, já mám takovou smůlu.

Jo.

Lásce musí počítat každý s úrazem.

Ale Břeťa je na tom o mnohem líp, než si my dva dovedeme vůbec představit.

Loví svou bílou velrybu.

Ahoj, mistříčku.

Ahoj.

Tak doufám, že už si z další nočky rozmyslel.

No jo, rozmyslel. Chytrý, za to si se mnou můžeš zahrát. Pojď.

Kamaráde s tím Vikem už to nejde zase, šroti.

Tomule říkáš hra?

Jeden tak denně, to je na umření. Hm, krajovská hra vylučuje zpěch.

Co Chlorex, jeho dost?

Chlorex, toho Sci-Ridu já tam mám celý kopy.

Jsi ho nedávno fasoval, ne?

No jo, no, jenomže... Teď potřebuji čistit kotle po těch lanulinových

sračkách. Hele, připrav mě ho do rána, takovej... 30 plechovek. Hm, to chceš

omámit celou fabriku?

Konečně je to tvoje věc, když mě to podepíšeš.

Táhni!

Břeťo! No tak čo je?

Přeťo, to je fajn, že jsi přišel.

Přišel jsem se rozloučit.

Ty někam jedeš?

No, to ne, ale já jsem ti přišel říct, že... Neomlouvej se, já

už jsem ti to s tou blondženskou odpustila. Já vím, že si to každej

mužskej musí jednou odbejt. I paní Šprinclová to říká.

Já jsem ti přišel říct, že se rozcházíme.

Jak to?

Teď jsem ti všechno odpustila.

No právě.

Tak ahoj.

Víš, jseš mě nevěrná s Břeťou.

Copak, copak, copak.

Snad ses nezamilovala?

Nevím, možná.

Tak to je mi, Břéti, líto.

A ty si přece nemůžeš změnit.

Nevím.

Když jsem s ním, tak jednám a cítím přesně, přesně tak, jak jsi mě vysnil.

Je to jako hypnoze.

To jednou přestane působit.

Jenže teď jsem v tom až...

Ty... Ty jsi se zas

nazbláznila.

Jo.

Jo.

Sama přece dobře víš, že to je nesmysl.

Ty... k brejtě.

Ale krásnej nesmysl.

A třeba to ani není nesmysl. Je.

A ty to dobře víš.

Koukní.

Jestli ho máš trochu ráda.

No možná, že máš, no.

Čím dřív, tím líp.

Cítím se jako někdo úplně jinej.

Jak zahlíc Berlíba, Brita, všecko jiný.

A už vyfoukla ta obruda Schleyer?

Vyfoukla, pane Karst.

A jsou v něm... Jsou v něm takový barvy, že jsem z toho celý blázen.

Povídejte něco.

Už není o čem, Brita.

Zahlíš Schleyer.

To sěcko.

Co víc, Brita?

Podívej, tamhletý skále se říká divoká rodina.

Tohle je zas plačící skála.

A tamhle je prý hlava ledního medvěda.

Vidíš?

A tohleto mají být...

Ostrůvky lásky.

Edito, líbí se ti tady?

Líbí, ale jde z toho i strach.

Počkej, až tě tady provedu, tak tady budeš za chvíli jako doma.

A ukážu ti náš srub.

Táta ho stavěl.

Co je ti?

Nic.

Po co je?

Táta ho postavil vlastníma rukama.

Máma ho nosila.

Mnouší línu na zahrádku.

Příští týden tě k nim zavedu, jo?

Pak si vyřídíš místo v chemičce a do Prahy tě už nepustím.

Už ti není zima?

A když jsem s tebou, tak můžu všechno.

Bylo by to krásné šílenství odjet na služební cesto a už se nevrátit.

Jenže to nejde.

Vždyť jsi přece říkala, Editho,

Pravdu. Nikoho jsem v životě víc nemilovala, Břeťo.

Jenže jsem si tě prohrála už dávno předtím, než jsem tě poznala.

A to dnešní štěstí by možná trvalo měsíc nebo dva.

Proč to pro Boha říkáš?

Protože chci být fér.

A protože tě miluju.

No ale právě proto se musíš pokusit.

Já už tě nepustím.

Já jsem silnější než všechny tvoje pochybnosti.

Ale já nemůžu.

Jsi zbabila? No.

Podívej se, já můžu.

A když můžu já, tak můžeme my oba, rozumíš?

Ty jsi blázen.

Ty jsi tak krásný blázen.

Tenkrát v Praze si to neměl vzdát, Viku.

Měl jsi sodechnout a frčet dál.

Proč jsi pustil Editu k Bellingerovi?

Nevím, co pak na tom dneska záleží.

Moc na tom záleží.

Celý tvůj slavnej život se ti rozletěl na kousky.

Nabil jsem tenkrát i měkšní stříkačku pětinásobnou dávkou opiátu.

Šel do stromovky, tam si postál, oču měl, vyčůral

si se a šel si k sojkům na pivo.

Zbabral si i vlastní smrtviku.

Díky tomu ovšem žiju.

Díky tomu seš mrtvej.

Jako všichni, kdo přestali být schopni něco udělat.

No, jak myslíš?

Hromiň, Viku.

Viku!

Jdu ven.

Jorante. Tak to se vrátíš dost pozdě, co?

Nech se překvapit.

Všuchněte si, hele.

Kytičky, viď?

Jo, kytičky.

To je pěknej pravít.

Pražkové.

Vidíte, bráškové, co jsem říkal?

Zabral.

Zabral.

Pohleď, Achabe.

Hřbet má jak hora sněhu.

Dech má jak uragán.

A tělo jako bík.

Tři čárky od kotvy na straně závětrné.

Hel, ryba, mobi, dyk.

Slyšíš, Achabe?

Dva dílky na kompasu.

Přichází z temnoty jak předporodní křik.

Píjena už v závějích se přespalu buřine.

Velryba mobidik.

Cítíš, Achabe?

Už proklať je blízko.

Zpíná se klanový, ten živý otazník.

slepý a bez nohý, se srdcem na harpuně.

Má touha.

Moby Dick.