Original subtitles

Jsou knihy, které otevíráme, abychom nahlédli do osudů dávno minulých.

Do osudů lidí, kteří žili životem prostým, ale krevnatým, naplněným

strastmi, vášněmi a bojem za lepší bytí. Za životy, které žijeme my,

jejich následníci.

Slyšíte? Přinesla jsem vám jídlo.

Nesu vám jídlo.

Trhani jste.

Táta by na vás měl vzít karabáč.

Slyšíte se prosto?

Vždyť je to pravda.

Je moc velkej dobrák.

Děkuju.

S vesničinou je konec reska, musíš se dát do pucu.

Teď když budu panstí štolbou, tak aby si ty vypadala.

Ale... To víš, chudení z těch zámen holká, to... toho není hájovna. Tati.

Copak? Tati, já chci zůstat tady.

Tvoje matka si vždycky přála, aby ses měla dobře.

Na zámku budeš jako... jako princesna.

No.

Pane Hanz.

Ano, Julie.

Co je mama? Mama?

Přijede hraběnka Nosticová.

Vy nemáte radost? Ale ano.

Hraběnka nám poví o Praze i to, co se tam doopravdy nestalo. To je dobře.

Ale těch starostí.

He, mama.

A, Hans, připravíte pokoje a sezvete společnost.

Pány důstojníky, odpluku a tak dále.

Bude-li hezky, připravte také altán v parku.

Jo.

Pojďme, pánové.

Altánek je připraven.

A dámy?

No, pojďte.

Těší mě.

Prosím, panstvo.

Krásný den opravdu.

Pardon,

kdo je ta dívka?

Kdo ti to dovolil?

Jeden moc hezký pan oficír.

Jasný se s nějakým tím hejstem spustí, štátě přerazím a nesmíš přes práh domů.

To víš, mám už i nahradit nerokážu. Ale jak už jsem řekl.

Tati, neměj starosti. Terezo, Terezo, podívala se.

Když chce být na zámku, tak se podle toho musí chovat. Ty dřevorubce se sebe

musí setřást a pospíšila si. Je třeba posloužit fátánku.

Prosím, račte, panstvo.

Prosím.

Resklo, sypej, sypej, neslyšelás? Co je?

Říkal jsi, že budu princezna.

A co jsem?

Služka.

Ale... Přines, podej, posluž.

Připadám si tady jako v kleci.

Už mám dost toho jejich poroučení.

Oba máš se cefnout.

Jsou páni a jsou kománi.

Vždyť ti to tak bylo.

Ale nebude.

Se mnou nebude.

A to bylo na tom právě to nejkomičtejší.

A ples v Belvedere, ten byl opravdu noblesný.

Přála bych vám vidět ty nádherné barvy, ty toalety. Ovšem, hraběnka

Kinská vypadala hrozně.

Švadlena sice dělala, co mohla, samé briljanty, ale zázrak udělat

nedokázala.

Na Belvedér se člověk může opravdu jen těšit. Má drahá, už abyste přijeli do

Prahy. A na Julie se nemohou dočkat. Chápu. No, Belvedér.

Víte, Belvedér je pro mě opravdu plný nejkrásnějších vzpomínek. No, věřím.

Belvedér, to je ovšem spíš.

Dámská záležitost. Ale pánové, vám je určitě milejší klatovské kasino nebo

vinárna u Šotu, že? No, to je skoro pravda, jistě. Víno, ženy,

souboje. Kdo chce vyhrávat ve válce, musí to zkoušet i v míru, madame.

Jak vidím, muži jsou stejní. Pane Hans.

Co pak?

Pane Hans, co je to ten velvedér a to kasino?

Co je to kasíno a špelinka u šotů, to nechtějí ani vědět.

A Belvedér, to je jen pro prince a pro princezny.

Tam se ty, i když, až pojedou dámy do Prahy, budou

potřebovat služku.

Jako služka nepojedu nikam.

Dostanu se tam sama.

Uvidíte, pane Hanz.

Hanzi, víno.

Odežeňte ty psy!

Slyšíte někdo?

Odežeňte ty psy!

Jede!

Pomoc! Co je? Jdeš? Reku, Hektore!

Slyšíte? Okamžitě odejte ty psy!

Antare, dragu, necháš toho?

Slyšíš? Pojď sem ke mně, no pojď, Antare.

Pojď sem, no hned sem pojď. No pojď, no, no, vidíš.

Dovolíte, abych se představil?

Leitnant Egon, princ Fimberg.

Vy jste princ? Ovšem.

Opravdu princ? K vašim službám.

Zachránila jste mne?

Zachránila. Vždyť jsou to jen štěňata paní hraběnky. Dragu.

Neublížila by ani kuřeti.

Pak jsem vám dvojnásob k službám, slečno.

Chtěla jsem si vykoupat.

Antare, pojď.

Nemohu vás kousek doprovodit? Mohli bychom si popovídat.

Se mnou?

O čem?

Chci vás o něco poprosit. Co já bych pro vás mohla udělat?

Totiž tohle zůstane mezi námi, ano?

Co? Nesmíte o tom s nikým mluvit, měl bych o studhu.

Komu bych to vykládala? Počkejte, nechci zůstat dlužníkem. Třeba máte sen, který

bych zrovna já mohl splnit.

Sen?

To mám.

Zaveďte mě v Klatověch do kasína. Jo.

Do kasína vás?

Co by tomu řekli lidi?

To jsou ty vaše sliby.

Táta má pravdu.

Nikomu z vás se nedá věřit. Ale vy mi nerozumíte. Myslela jsem, jak byste se

vy dostala do Klatov.

Snadno. V sobotu je tam jarnárk. A já jedu k teď Verunce.

Po reprádlo pro důstojníky.

Třeba i vám.

Dobře.

Platí.

V sobotu v 8 večer u Černé věže.

Budu se moc těšit.

lesní princezno.

Jedinečná příležitost pro vás. Na Vídenské univerzitě učenci vyzkoušená

za defalšovanou nahoře i dole uzaná.

Jezus, kote, co pak je?

Titinko, nezlupte se, ale já už necítím nohy.

Holka, jako by ani nebyla z Kličkové rodiny.

Vydechnout si můžeš u vás na zámku.

Klatovský jarmark, ty štrapáce.

Ale jestli se ti tu nelíbí. Ale líbí, moc. Já už jsem se na Klatovi tolik

těšila.

Lesko, ty máš nějaký šťastný oči.

Není v tom mužské, co?

Tetínko, prosím vás.

Jestli chceš, ženicha ti najdu.

Já už dala dohromady párů, večer půjdem k muzice dít domů a přestroj se.

Já musím za Lítkou Horinovou bude rodit, tak aby si nevzala jinou bábu.

Už jsem měl strach, abych nepřišel pozdě.

Princezno.

Děkuji.

Moc by mě to mrzelo.

Jenže vojna je vojna.

Já už jsem se taky bála.

Ale teď jste v bezpečí.

Měl bych pro vás návrh.

Nebude vám vadit... Co?

Kdybychom se nejdřív stavili u šotu?

U šotu?

To je přece ta... Vinárnička pro lepší lidi.

Domluvili jsme se, že... Jen naskok, ovšem, kdyby vám to mělo vadit, tak...

Ne, ne, ne.

Proč?

Když myslíte.

Jsem velmi rád. Prosím.

Na zdraví! Prozit! Prozit!

Na zdraví!

Prozit! Můžeme vám říkat Mademoiselle? Já jsem Teresa. Teresa. Kličková.

Pro nás jste Mademoiselle.

A pro mne lesní princeza.

Nebo vám smím říkat Teresko.

Teresko. To já nevím, pane Leitnant.

Pro vás Egon.

Na to se pije do dna! Do dna! Do dna!

Ať žije Teresa.

Ať žije lesní princezna.

Výborně.

Lesní princezna.

Lesní princezna.

Děkuji. Dovolíš?

Snad princezna z jarmarku. Přece jsme se tam potkali. Nemám pravdu?

Ano. Myslím, že jsme se tam viděli.

Franc!

Franc, víno! Počkejte, barone.

Netrapte slečnu. Slečnu?

Egonku!

Egonku, to je přece obyčejná holka z tržiště.

Nemám pravdu?

Ty potvoro!

Ty potvoro, to mi zapadíš!

To ti přijde, draho. Pane barone, prosím vás, madmoazel je náš host.

Madmoazel, madmoazel. Host, zpátky.

Slečna je pod mou ochranou. Tak si to vyřídím s tebou.

Vrať se do první krve. Pánové, pánové. Jste svědky, majde herz.

Pánové. Půšuj.

Šavli.

Egone. Klid.

Stolí.

Běž nahoru, chlapeč.

Pojďte, barone.

Patrol! Patrol!

Ještě, ještě, mohlo by to špatně skončit. Pojďte všichni ven.

Egone, proboha, vy pořád krvácíte.

To je jen škrábnutí.

Musíte se ráno okamžitě vymít.

Měl byste jít k doktorovi.

Tak musíte domů, ale rychle. Kde bydlíte?

Já.

Bolí to moc? Ne, ne, ne, vůbec ne. To jsem rád.

Vigone, Vigone, co je to s váma?

Slyšíte?

Řekněte něco.

Terezo, nech toho.

A z Balce pojedeš do chudenic.

Že se nestydíš, taková ostuda.

Já už se k tobě nehlásím.

Celý večer sháním po klatovech a pak se dozvím, že jsi seděla s oficírama u

šotů. Prej se kvůli tobě dokonce i posekali. Ale... A domů si přišla buchví

kdy. Ale teď já za to nemůžu. Můžeš za to.

Jen se modli, aby se to nedozvěděl táta. Ten by tě zabil.

Zpátky do chude nic mi nikdo nedostane.

A co chceš dělat?

Tetínko, tetínko, já ti budu ve všem pomáhat. Budu roznášet prádlo, budu

prát, budu zašívat, všechno budu dělat.

A až Egonovi skončí služba, tak si mě vezme. Už jsme o všem mluvili. Vezme mě

k sobě na zámek a já budu paní. Ale, a kdo pak je to ten tvůj Egon?

Princ. Princ?

Opravdový princ.

Proč my ženský jsme takový hloupatý?

Jdá gotovo, moc gotovo.

Máte toho požehnaně. Zaplať pámbu. Ještě, že jste na to dvě, než se vám ta

vaše vdá. A to víte, že se vdá, paní Klapková, co by se nevdala. A možná, že

brzy. Já už jí ženicha najdu.

A nemá ona nějakýho?

To bych asi musela vědět.

Pardon, mademoiselle.

Pěkně vás vítám, naša lesní princezno.

Dobrý večer.

Egon, pan Leitnant tady není?

Není.

Tak já zase jdu. Ale prosím vás, nač ten kvát?

Mám vám něco vyřídit.

Egonově se něco stalo.

Jak se to vezme?

Každému muži je občas kůže malá.

A jemu se to stalo právě teď.

A tak si Egonik nechal přeložit jí nám.

Přeložit?

Tak je to správné.

Mluvit se nemá v stoje.

Ale ukázal si jako kamarád, že nechal mě kvartýr, ložírování,

takže teď už jde jenom o nás dva.

No, tak co tomu říkáte?

Necháme to při starym?

Co necháme?

Když dovolíte, já se trošku doobléknu.

No, chodila jste k němu, tak proč byste nemohla chodit ke mně? Já nejsem o nic

horší, ne? Proč?

Ale, ale... Egonek říkal, že jste... Akorát návštěvy u

ostatních oficírů trpět nebudu.

Co je moje, to je moje.

No tak.

No tak, Teresko.

Stalo se, stalo.

Us... Usapitlo.

Jak jsem jen mohla.

Nejsi ani první, ani poslední, kterou něco takovýho potkal.

Ale teď co dál?

S Pradlem už chodit nebudu.

Jenomže...

Živitě s Bůh darma taky nemůžu. Já vím, tatínko.

Nebojte se.

Já už si něco najdu.

Je to hotový.

Dobrý, šéfe?

Tak snad začneme.

No.

Potřebuju jednu, dvě dobré švadliny.

A dvě, tři doprádelny.

Můžou to být i děti.

Přijdou lacnějíc.

Nejsem mecenář.

No pojď ty.

No ty, slyšíš?

Pak pojď.

Ty se mě bojíš, viď?

A pojď.

Vyzkouším si tě.

A jestli nic neumíš, tak půjdeš.

Já umím šít, pane.

No, uvidíme.

Jak se jmenuje? Aniška z Chlumu.

Tak jí zapište.

Teď pojď ty, pojď.

No ty, no.

Já? No ty, vypadáš celkem k světu, no.

Máš paspoň pěkný zadek.

Zapište jí taky. Ano.

A teď támhletoho kluka.

No tebe, pojď.

Nevzala tě, viď?

Ne.

Utekla jsem sama.

Jedná se ženskýma jako s dobytkem.

Vidíš, holka, já mám z toho datlcvajga strach.

V Plzni a v Prazi je prej takových datlcvajgů několika. Huby, ostatní kryči

a pračky.

Prosím vás, je to zprostňák nic víc.

Ale nebojte se teď.

Nám to pradlo zůstane.

A já chtěla být paní.

Tyhle řeči mám ráda.

Vdáš se.

Už jsem všechno promyslela.

To je teď tvoje jediná možnost.

Dobrý den.

Dobrý den.

To teda žádný velký obchod nebude, paní Verundo.

Opravdu, pane mistr, tohle je maličkost.

Kdyby takhle pan Dolejš byl o ty dobroty.

Johán, podíváte se na to.

No jo.

Která ženská tyhle ruce vyhraje?

A že byste se ještě nevoženil, pane Johán?

Nevoženil? Když se to tak vezme, mně nic nechybí.

To tak ráda slyším.

Jste nejspíš jako ta moje reska, dcera kličky z chudení, což jak ho znáte?

Znám, znám, ale i o ní jsem už něco slyšel.

Závistivý řeči, to je holka, jakých je málo, tu dostat, to by bylo pro každýho

terno. No co má tuhle pan Johan ze života?

Nikdo mu neuvaří, nevypere, do práce má z malovesky daleko a já vám nezávidím,

pane Johan.

Mně je dobře, což pak o to, prosím.

Děkuji vám pěkně.

A můžou počítat s tím, že jim za to půjdu na veselku.

Sakra, Johan, okoleník začíná být jaksi husto. Jak to?

No, dřív tady byla paní Veronika tak jednou za rok a teďka už po třetích

týdnů.

Dobře, dojděte, Johan.

Dobrou noc, pane mistre. Dobrou.

Jsem se jich lekla.

Pane Johan. Dobrý večír, paní Veronko. Dobrý večír, já jdu zrovna zamykat.

To chtějí domalovesky v téhle psotě?

To přejde, chvilku počkám.

Tady? V chodbě? No.

Víte co?

Zůstanete u nás. Přes noc?

To jsou ty vaše mužský myšlenky.

Jejíž je mladá, hezká holka v domě. To ne.

No ale za hodinku se to nejhorší přežene a teď půjdete do tepla.

Trochu punče, vám jistě přijde vhod.

Já nevím, abyste si se mnou nedělala škodu. Vždyť jste jako s přízně. Děkuju.

Tereska šla na kutě, ale bude tu hned, jen se trochu přistrojí.

Víte, že teď o vás často mluví?

O mně?

Asi se jí zavlouváte.

Prosím vás.

Vám se ona nelíbí?

Poni Verunko, na ní se člověk koukne.

Vidíte, a s ní je to stejný.

Zhlídla se ve vás, pane Johan. Už je to tak?

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Jestli bude dobrý, to záleží na vás.

Co stojíš? Dones něco na stůl, sama si na pekla.

Když holka umí vařit jako naše reska, nejvyšší čas, aby vařila ve svým.

Jaké pak okolky, co je pravda, to je pravda.

A že pro pana Johana horuješ, zapřítat ji nemůžeš. Pani Veronko.

Čak on, pan Johan, o tobě taky mluví hezky.

O slečně se ani jinak mluvit nedá.

Když se tak na vás dívám, štimuje vám to jedna radost.

Čeho se bojíte?

Přede mnou se žinírovat nemusíte.

Slečna Teresko.

Slečna Teresko.

Vy byste...

A co pak se stalo, Barunko? Pojď se podívat. Pepíku?

Je, je.

Pepíku, pojď sem.

Ale hned.

Mami, já jsem pál z kozů.

To vidím.

A Barunku necháváš skládat dříví samotnou, co? Už já ti pomůžeš. A pak se

půjdeš učit.

Jestli budeš Barunku trápit, tak tě přerazím jak hada.

Barunko, no, prosím tě, taky nemusíš pořád brečet.

Holka, holka, spokon ty vlastně si, po mě ne.

Asi po tátovi.

A ty toho radši nech. No, no, no, no. A vem si knížku.

No tak, budeš na študie, tak se musíš připravit.

Jde ti to, Barunko?

Já nevím, mami.

A ty se uč. No jo.

Holky, ty knoflíky víc fest.

To říkáte pořád?

Pořád, pořád, protože pro Datucvajga nikdy dost fest nejsou.

A jak to jde vám, tetínko?

Počkejte.

S tímhle by mě vyhodil.

Když já mám ty prsty takový chromý.

Já vím.

Ukažte, já to dodělám.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Dobrý

večer.

Dobrý

večer.

Dneska toho necháme, ne?

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Holky, domů.

Dobrou.

Dobrou noc.

Barůnko, Pepíku, spát. A rychle.

Kdy už toho necháš?

Uděláš za ženské půlku práce?

Někdo je to naučit musí.

Dátelcovák by se s nima nepáral.

Mně se ten spolek s ním stejně nelíbí.

Kdo to kdy viděl, aby ženská dělala faktora?

Líbí, nelíbí, kdybys byl mistr, tak bych to nedělala.

Mít starosti jako krákora.

Tak, hotovo.

Zítra jdu odvádět.

Prosím tě, nech už to.

No jo, bude dvanáct.

Jen to.

Ráno v pět stávám.

No, není to špatná práce. To bych řekla.

Ale strhnout budu muset přece. Strhnout? A proč? To už není pokuta, milá paní.

Musím snižovat ceny, konkurence je zlá, přicházejí mašiny a kdo si na ně

nevydělá, to o to se mele. A jak my k tomu přijdeme?

Prosím vás, co já řeknu ženské? Co byste jim říkal, a vy přece zkrátka nebudete.

Na popravách každej faktor vydělá nejvíc, nemám pravdu? Jak to vydělá?

No řekněte mi, kolik od vás dostane ženská za košily?

Nemůžu jim dát víc, než dáváte vy mně.

Ale no ne.

Já myslím, okolik míň, až dávám, já vám dovedu udržet tajemství.

Ale já za opravy neberu vůbec nic.

My God!

A já vás měl za chytrou ženskou.

Takhle se přece nedá kšeftovat.

No to by snad taky byla pěkná zlodějna, okrádat ty chudáky, ne?

I tak u vás děláme skoro zadarmo.

Jste blázní, nebo se jenom tak děláte?

Ale na vás já nezanemřu, paní Terezo.

Vy jste pořád podle mýho gusta.

Jo, my dva, kdyby jsme se tak dali dohromady.

Jednou vám ty košile vomlátím v ohlavu.

No jo, no. Tomu není rady, tomu není pomoci.

Dolejšová.

Tamhle máte plátno a nítě. Za týden naschledanou.

Tak dělat, dělat, ženský.

Děkuji.

Už by měla přijít, ne?

Ty nítě se trhaj jako seno. A co pak nítě?

Hlavně, aby datyl zase nestrh.

Do lejška se nedá.

A co když jo?

Cože? Dneska jsem s tím datyl Cvajgo vysekla. Ne!

Do lejšova, kryste pan!

No co?

Strhnul nám. Jak to?

Kvůli nějaký konkurenci, kvůli mašinám. Já už o těch mašinách slyšela. A co

myslíte dělat?

Co? To se chcete dřít zadarmo? I málo je víc než nic. Čím nakrmíme děti?

Seknout s tím a nikoho se nezeptat. Vy máte muže, ale co já? Vdova. Jo.

Ženský sakra, pochopte to, že je to jenom v našem zájmu.

Pan datel Cvajk nejlíp ví, kolik může platit. Ale prosím vás. Žány ale, v

cihelně by nám bylo hůř, tady jsme doma v suchu. No dobře.

Je to v pořádku?

Je? Je. Opravdu?

Já jsem jen chtěla vědět, co byste asi řekli, kdybych s tím vážně sekla.

Fuj, takhle nás vyděsit.

Vlátno, jen na trakaři? Je, ale jděte domů.

Já už nechci nikoho vidět.

Tak, sítra.

Dobrou noc.

Dobrou noc. Tak s pánem Bohem.

S pánem Bohem. S pánem Bohem, teti.

Vždyť ten špalek rozčípeš.

Na někom si vztekvý být musím.

Copak?

Datlcvajk nám zase strhnul.

A já myslela, že proti němu poštvu ženský.

Co bys řekl?

Ještě mi vina dali. Co jsi čekala?

Jendo, já nechápu, jak ty můžeš obdivovat husity, když máš na turu,

jak... Víš co, husity do toho neplec.

To byla jiná doba než je dneska. Jo, kdyby to vzal do ruky, Žižka, to by to

vypadalo jiná.

Jenže já z minulosti žít nedovedu.

A ani nemůžu.

To tady chceš zajít?

Tak musíš zapřánout Pepika. Ne, ne, ne, ne, ne.

Počkej, Jendo.

Musíme to konečně vyřešit z gruntu.

A co?

Přestěhujeme se do Klatov.

Do Klatov?

A co tam budeme dělat?

Ne, ne, ne, mě z Malovesky nikdo nedostane. A proč taky? Jendo.

Já myslím na budoucnost.

Ty musíš denně do práce, děti budou potřebovat školu.

A pak, když jsem dneska viděla, jak je to s Datlcvajgem, ne.

Já už mu faktora dělat nebudu.

Tak, jak si to představuje, on ne. No dobře, ale... Ale jen do prosím tě, bude

nám tam líp, uvidíš.

Vezmu si nabit studenty, už jsem to promyslel.

Studenty? Prosím tě, co pak nevidíš, že tady se jenom uštveme.

Podívej se, Barůnko, teta Verůnka, běž.

Tetínko, teta Verůnko.

Barůnko, Barůnko, dítě zlatý, cože jsi u mě už tak dlouho nebyla. S pánem Bohem.

S pánem Bohem.

Scháníš něco pro tu svou dravou zjezd?

To víte, tetínko, jsou to starosti.

Nakrmit čtyři věčně hladový studenty.

Věště, že máte bohouška hablu ze lhoty, s ním se i vy přiživíte.

Aby ne.

Kluk z takovýho gruntu.

Tak je to přece jen pravda.

Dragouni, odjížděj z klatov.

Odjíždějí.

Mě tu chybět nebudou.

Víš, co to znamená?

Spraním je konec.

Čert je vzal.

Hlady bez nich nezajdem.

Jen neříkej všechno, půjde tu grunt.

Ale co?

Musím zase lkohát vlhou.

Tak jsme se konečně těch neznabohů zbavili, co? Moje řeč.

A co bohoušek?

Pěkný, paní mámo. Přivezla jsem mu novou duchnu, ta vaše je tenká.

To jste hodná. Přijde bohoušek k obědu.

Jak pak by nepřišel?

Uvidíte, jak přibral.

Co má kuchařka, to vy jste dobrá, to já moc dobře vím.

Děkuji vám.

Není zač. Tak.

Strhejte se, čertmanti!

Pozdrav, pánu, paní mámo. Dejš to pánu. Tak v poledne, paní Rezi, jo? S pánem

Bohem. S pánem Bohem.

a připravil žici na zelí.

Nebude ti tu bět polívčička?

Nebude, paní mámo.

Počkej, jak si pochutnáš na vepřovi.

To je vůně, to je vůně. To bych řekla.

Prosím.

Berte si, berte si.

Pepíku, napřed paní máma, to nevíš, co se sluší.

Líbí se mi, že jste přísná na vlastní. To se mi líbí, paní Rezi. To víte, to

musí být.

A, pan Johan.

Vítám vás, paní Havlová. Pozdrav, pámo.

Vezmete si s námi, viďte.

No, když je taková dobrota.

A pomodlíme se.

Modlíte se před jídlem přece.

Ano, jistě. Mně je nějak špatně.

Co pak moje?

Už ráno si stěžoval, mě vde na sty.

Těndo.

Těndo, prosím tě, nedělej to.

Nebo nám Havlová Bohuška veme a Krákora nás teď nad vodou neudrží. Je to snad

moje vina, že dravůni odjeli z klatov a pámbičkáře země ani nouze neudělá. Z

ničeho přeci musíme být živi.

No jo.

Že jsi mudrland, to jsem o tobě věděla.

Ale že se dokážeš zepřít, to vidím poprvé.

Ale prosím tě, chovej se aspoň tak, abychom si studenty udrželi.

Dobře.

Dobrý den. Dobrý den.

No ne, to je náhodička, paní Rezi, čím dál pěknější.

Ano? Co je pravda, je pravda, moc mi chybíte.

Takovou faktorku člověk hned tak nenajde.

Taky jsem se u vás pěkně natřela.

Mohl bych vám nabídnout lepší podmínky, kdybyste...

Nikdy potřebovala.

Doba je zlá, paní Rezi.

I kdyby byla ještě horší, Datlcvajgu.

U vás nikdy.

To je dost, že se na mě přijdeš podívat.

Já už jsem se za tebou chtěla rozběhnout sama.

Kdybych věděla, že potkám Datlcvajga, tak jsem nevytáhla paty z domu.

Něco ti chtěla?

No.

Chtěl bych.

Nikdy je mi z chlapů na nic.

A vůbec ze všeho.

Máš starosti, viď?

Drž se, holka študentů, to je dneska v Klatovech jediná jistota.

Asi máte pravdu, tetínko.

Jo?

Co je?

Nech tebouška.

Tepiku, nezloupa, uč se.

Máma chce, aby se sučil, jak se uč.

Nehodit, já se učím.

Pane Dolejš, co vy to pořád čtete?

Knižky o husitech?

S těma vystačím do smrti.

Co vy o husitech víte?

Páteli vás o nich neučí. To povídejte vy, už se nám o nich dávno nevykládal.

Vyprávějte, pane Dolejš.

Jo, hoši.

Čím jsou doby horší, tím víc na ně člověk vzpomíná.

Však i klatovští šli tenkrát do toho.

Tehdy se k nám hrnula všelijaká paka.

Kurfisti, hrabata, knížata, podvodníci a lumpové. 40 tisíc na koních,

100 tisíc pěších.

A vozy nepočítaně.

A jen krást.

a vraždit a násilnit. A páteři na to měli největší podíl.

Žehnali těm holomkům, aby z naší země udělali spoušť. Ale kam pak na Žižku a

na Olého?

Zmáčkli je tak, že nevěděli, kde nechal Tesař díru. To byli chlapíci. A kovy se

dneska už nerodí.

Dneska jen volnou hřbet.

Ty hřbet neohybáš.

No co já?

Až pro ostatní půjdu taky a pak jim ukážem, fráterníkům. Jednou jen stejně s

Mačkem.

Bohoušku, pojď sem! Kam běžíš, fratce?

Bohoušku! Kam by běžel? Za pátere.

Pěkná práce, Johan.

Moc pěkná práce.

Taková se dneska tak často nevidí.

Akorát... To, pane mistr.

Je toho cmůla, že je to práce poslední.

Jak to poslední? Vidíte to sám.

Co odešly dragouni, tak všechno jde na zádrhu.

Ale pane mistr... A jaký pak já mám zákazníky? Pane lidící, spravit manžety,

písas, darmo mluvit.

To jako... To znamená... Tak, tak, Johan.

Držel jsem vás, dokud to šlo.

Ale tady to nestačí ani pro mě.

Zavřu to tady, odstěhuji se.

Syn mi psal, něco si někdo najdu.

Přesazovat starý strom.

No přece tu lekcí plů.

To zejtra už.

To je... je opravdu pro nás? No já se pomýlit nemůžu. To si pamatujte, paní.

Já jsem zkoušenej.

Vám děkuju.

A poněvadž není záruky, že by nedošlo k opětovným útokům na náboženství?

Zakazuje se studentům zdejšího gymnázia pod trestem vyloučení u vás být let.

Pod trestem vyloučení?

Jo. A to není všechno.

Pepíka už do příštího ročníku nevenu.

Nevenu.

No co sedíš? Musíme něco udělat!

Co chceš dělat?

Já nejsem jako ty. Mouchy, sežerte si mě. Já mám vždycky nějakou možnost v

zásobě.

To je všechno, jo?

Tak, tetínko.

Mějte se tam dobře a napiš, zůstanu teď jako kůl v plotě.

Napíšu, jen co se usadíme.

Mami. Mami, už pojedeme.

Pojedete? To víš, že pojedete. A nezlobte tam, co pak o tebe, Varunko,

starost nemám. Ale ty, Pepiku, buď tam hezky hodný, ať se v té Praze nestratíš.

S pánem Bohem.

S pánem Bohem.

Snad to bude všechno k lepšímu.

Snad. A ty uvidíš ten svůj Belvedér.

Dovolíte?

Buongiorno, paní Terezo.

Dobré jítro, pane Ferramonti. Dobré.

Jak pak si máte?

Mohu něco pomoci? Pro vás budu udělat vše pod sluncem.

Ne, děkuju.

Ačkoliv mohl byste barunce o barvi čátek.

Takový barvy jako vy italové neumí v celý Praze udělat nikdo.

Poslíbile. Chcete pronto, hned? Ne, ne, ne, děkuji, já musím připravit horní

pokoj pro návštěvu. Budeme mít podnájemníka, manželův příbuzný, Václav

Dolejš, profesor. Profesor, profesor.

To víte, nějaká ta zlatka přijde vždycky vhod. To bych řekl.

Maminko, maminko, už přijel.

Pro christa pána, už je tady.

Barunko, pojď se mnou, prosím tě, pojď sem.

Podívej se, jak to vypadáš. Co jsem ti říkala? No, aby si se učesala.

V oblíklách.

Kdyť je to pan profesor.

Tak, na.

Já to tušila, že už jste tady, Venoušku. Já to tušila. Pani Tetinka.

Pěkně vás u nás vítám. Ten klid mě sem neodolatelně lákal. Ano, ano, to sem

ráda. Pepíku!

Pepíku!

Co je?

Pojď sem, pomůžeš panu profesorovi se stěhováním. Nikdo na mě nic nechtěl.

Jenže teď chce. Ušať si dole.

Ale vždyť já bych sám, tetinko. Ne, ne, ne, opravdu, jen ať si protáhne kostru.

A aspoň se taky seznámíte.

Barunku už znáte? Velmi mě těší, slečna.

No a to je Pepík, tak pojď, seznám se se strýčkem, možná, že ho budeš někdy za

studií potřebovat. Těší mě?

Mě taky. Tak Pepíku, běž, vezmi strýčkova zavazadla a ho ti nahoru do

pokoje. My vám to potom s Barunkou pomůžeme všechno urovnat. Ale...

Opravdu ty kufry já bych si odnesl sám, tetínko. Ale prosím, vás jen běžte,

běžte a udělejte si pohodlý.

Děkuji vám, tetínko.

Rádo se stalo.

Tak, a je to holka zlatá.

A co?

Co, co, to nechápeš, mít na bytě profesora, ještě k tomu zpřízně, to je

dneska Terno. Jo, toho, která jednou dostane.

Ale maminko, snad si ho nepozvala pro to, abyš... Barůnko, já už jsem z princů

dávno vyrostla.

Dneska už sázím jenom na to,

Aby to pepík někam dotáhl.

Na doktora, rozumíš?

Aby jednou lidi říkali, tohle to je matka doktora Dolejše.

Pospěš si, Barunko. Ano, maminko.

Tak co ty, můj študente?

Už si odstěhoval pana profesora?

Jo.

Jenomže na studenta bych musel mít lepší garderobu.

Budou báli, jak se na nich budu výjímat, to nevím.

Věčně kňučíš, ale aby jsi z Prokabát přišel do dílny, tu tě ani nenapadne.

Děkuju. No to je dost.

Člověk se s tím po nocích šíje, aby to milost pánové přinesl pod nos.

Už je to bratránek.

Měl by si se za ním podívat.

No jo, to má čas.

Barčo, Barčo, pojď sem.

Ukáž. Padne.

Jak u ulitej, veď?

Teď už jen slamák. Cože, ještě něco?

No, ušiš mi ho.

Ale až doší u šaty paní Krauzové. Jede do Vídně, tak na ní spíchá, víš? S tím

já ti barunkovečer pomůžu. Jenom ať Pepa vypadá. No to je hezký.

Jen ho rozmazlujte.

Dobrá barva musí zářit i v noci.

Já dobrou barvu poznám i po čuchu.

Za to vy už si kazíte oči.

Tak tuhle.

Když máme v rodině takovýho parádníka.

Ale parádníka.

Pepík to potřebuje, když to má někam dotáhnout.

Vesko, ty jsi k nám někoho pozvala? Ne, proč?

Ale přišli nějaký dva, jako delegace.

Teď jsou u bratránka, že prý s námi musí mluvit.

Co chtějí, tak je pozvě dál.

A tady je lidíček.

Dobrý večer. Dobrý večer. Budete rádi, že jsme vás nevynechali.

Vybíráme na Zlatou kapličku naše národní divadlo.

Ale my už jsme jednou dali.

Všichni jsme už dali a nejednou, ale tentokrát to bude i se vstupenkou na

velký šofínský bál. Sejde se tam celá Praha, všichni, bez rozdílu, bez

rozdílu, paní.

Vybíráme po dvou zlatých.

Cože, dvě zlatky?

Pro pána, víte, jak dlouho já na to šiju?

Ale no tak počkej, počkej, jen dohodně peněz to je, to je pravda. Ale tahle

barunka se aspoň podívá na jeden pořádnej ples a já uvidím Pepíka poprvé

ve společnosti. To mám radost.

No, takový peníze po kapsách nenosím, pojďte dál, prosím.

Dvě zlatky. Co vy na to, Feramonti, nemám pravdu?

No, máte i nemáte.

Víte, já na žádný bál nepůjdu, ale ty dvě zlatky dám.

Taková laskala dolej, to je znamenitá věc.

Pojďte, pojďte.

No vidíš, holka zlatá.

Tak se mi ty moje sny začínají plnit.

Jsem na žofíně, jako opravdová paní.

Tak sedněte si, pojďte, pojďte.

Copak? Co vy dva jste jako natrní?

Copak tady není krásný?

Je maminko, je to nádhera.

Venoušku, kdo pak to sedí támhle?

Myslíte ti napravo? No, právě.

To jsou DeMartiniovi, mydláři. Velice bohatá familie.

DeMartiniovi, no prosím.

Barunko, Pepíku, to jsou DeMartiniovi. No jo.

Venoušku, a tyhle ty, co si sedají?

Pst, Tedinko, prosím vás, tiše.

To jsou Binningerovi.

Mají fabriku na leštidla, víte?

Tak to jsou ty Binningerovi.

Ano, to jsou.

Akorát nevím, tetínko, jestli jste si náhodou nespletla místo.

Já? Ale vůbec ne.

Na tomhle je právě nejlepší, že se tu nemůže jeden na druhýho povyšovat. To

divadlo z nás udělá jeden národ. No jen se podívejte, kdo sem všechno přišel.

Pepíku, tamhle je ředitel vaší školy.

Cože? Kdyby to nebylo tady, hned bych se ho na tebe zeptala. No, my to jsou

náklady.

Menoušku, kdo pak je tamhleto?

Koho myslíte, tetínko?

Ten šedovlasý.

Není to někdo ode dvora. Ten šedovlasý?

Víte, kdo to je?

Doktor Chleborát.

No, na doktora se nese.

Jenže od něho raději dál. To je ten, co zakládá ty dělnické ouly.

Ouly? Hm.

Moc pěkný doktorek.

Vidíte. Kdo by to byl řek? No.

Pepíku, příští tanec provedeš barůnku. Nebudu si tady producírovat. Ale tak co

jsem tě... Já se v tanci sice valně nevyznám, ale kdyby paní tetinka

dovolila, tak... Ale to víte, že jo.

Proto jsme přeci tady, ne?

Várno, to je krása, víte?

Schválně.

Pardon, prosím, ale tento stůl je zadán pro rodinu Odkolkových.

Já vás doprovodím k jinému. Přisáhlí je ještě nějaké místo.

Cože?

Já o žádném rezervování vůbec nic nevím.

Přišli jsme dřív, sedíme líp.

Tenhle ples je pro Odkolkovy stejně jako pro nás. Pani tetínko, prosím vás,

ale... Ale dali jsme přeci na národní všichni, ne?

Jenže někdo dá méně a někdo vítěz.

Z krajcárků bychom národní divadlo neměli. Nemám právě.

Je tak.

Ono i tady má panstvo navrh.

Tedinko, prosím vás. No, nedá se nic dělat, děti, zvedáme se.

Mami, já bych šla i tam. Ale já ne.

A nefňukej mi tady před nima.

Jdeme.

No běž.

Kde je Pepík? Kde je... Tetinko, Tetinko, však on dozajista přijde.

Pojďte, pojďte, uklidněte se.

No, prosím.

Copak jsem tam mohla zůstat?

No, uznejte, pane Feramonti. Ach, já.

Jinou, oni jsou dva světy, paní Terzo.

Dva světy, prosím vás, jaký dva světy? Stejně všichni skončíme pod drnem.

Ani barák, ani hadry si nikdo sebou do hrobu neveme. To je pravda.

Já jenom od té doby pořád přemýšlím, co by na šinec mohl udělat.

No a co takhle zkusit to s tím chleborádem?

Dává prý dohromady dělníky, aby si na ně páni nemohli troufnout.

V sobotu u Sovu na Starém městě bude držet řeč.

No, za zkoušku by to stálo.

Je doktor, to by o tom měl něco vědět. No.

A proto říkám, nejdřív potřebují naší dělníci vzdělání.

Musíme trvat na otevření České univerzity, abychom z dělnických dítek

mohli mít doktory.

Správně, výborně, výborně, no to vždyť je to pravda.

Přes doktory na něm. Vy se asi v duchu ptáte, proč by se dělník pletl do

politiky? Co by z toho měl?

Aby se s dělníkem počítalo, musí mít kapitál. Musí zbohatnout. A jak může

dělník zbohatnout?

Tím, že si začne zakládat vlastní podniky. To je náš program, přátelé.

Proto jsme založili konzumní družstvo OUL, jehož se každý z vás může stát

poddílníkem.

Tohle je vaše cesta, přátelé.

Bohatněte a bohatí budou muset s vámi počítat.

Bohatněte a pak se starejte třeba i o politiku.

Ne,

ne, ne, to mi nedemluvíš.

Říkej si, co chceš, ale je to pašák.

Zeď se mluví a voda se pije.

No vidíš, Jendo, to jsi celý ty. Pěj, aby si do všeho nerejpal.

Vždyť on vlastně mluvil pro Pepíka.

Podnikat, podnikat, to je to pravý.

Jen, aby se s něm nepřepočítala.

Mařáček v dílně říkal o něm a o těch jeho oulech inačí věci. A je ten tvůj

Mařáček doktor?

No doktor?

Doktor není, ale hlavu má otevřenou. No tak dobře, tak ho někdy přiveď, já si ho

poslechnu. Ale za sebe už jsem se rozhodla. Co zas?

Budeš koukat.

Jenom ten Pepík mi dělá starosti. Něco proved?

To už by bylo pozdě.

Ale nijak moc to můčení nedává.

Budu se na to muset podívat.

No zvedej to, no.

Nedoleva, doprava, parčo, ty si nemélo.

Nahoru, no.

Tak.

A kde je Pepík?

Pepík? No Pepík, no.

Asi študuje, tati.

Asi študuje.

Tak co je?

No tomuhle říká študýrvání?

No Herkot, nevíš, že se s tou mašinou dřeme?

Tak dělej Lenochu.

Koňku byste do kvartíru nechtěli?

Herkot, švihej nebo.

Cože, u toho není máma.

Tam máte tíny starosti. To tě bude zajímat. Taky starosti?

Proč by mi měly zajímat?

No však uvidíš.

No nesuj tady.

Země jenom leje a vonce.

Jo, podívejte se na to, jestli jsme tomu něco neudělali.

Ještě kousek. Barčo, řekni mámi, že se vrátím díl. Ano, tati. Já to musím

nadělat.

To je krása.

Krása.

Jenomže na to padly docela všechny rodinný úspory.

Barčo, co je s mámou?

A víš, jak se mi teď bude šít?

Hodně stála, ale zase hodně viděla.

No už aby.

Potřebuji ještě furu nových věcí.

A co ti chybí, Pepíku?

Směla vidět.

Kolegové. Dvakrát do roka nový šaty a těch bot.

Na budoucího doktora se kladou požadavky.

Pepíku, vy máte ve škole prázdniny?

Co blázníš?

Nevíš, kdy jsou prázdniny?

Vím.

Jenomže já jsem tě viděla včera dopoledne ve Vodičkově ulici. Cože?

Před kavárnou. Tak ty mě špehuješ, jo? Au, to bolí. Tak co?

Odváděla jsem práci a náhodou jsem tě potkala. No a? A co? Byly s tebou ještě

dva. No.

Kolegové, no.

Scháněli jsme knížky pro školu.

Ale jestli o tom cekneš před našima, tak uvidíš.

Spíš se starej, abych měl kordík na uniformu.

Slíbila jsi mi ho.

A kde je vůbec máma?

Víš? Maminka šla do školy.

Cože?

Do školy?

Ty jsi ji navedla, viď? Ne.

Co se o mě staráte, krucinál?

Pepiku, maminka chce slyšet pochvalu. To teda, to teda uslyší, to jo?

Ale, ale Pepiku, maminka chce slyšet, jak ti jdou studie. Studie. Jak se na

tebe ve škole dívají, vždyť víš, že si na tobě zakládá. Zakládá.

No boha.

Pepiku, co to děláš?

To uvidíte.

Všichni uvidíte.

O nic se jí neprosím.

Vůbec o nic se jí neprosím.

Nikoho se o nic neprosím.

Co to říkáš? Dej mi pokoj.

Pepíku, Pepíku. Už toho mám dost.

Řekni to.

Mám toho dost, rozumíš?

Tročka! Jdem. Kam to bude? Do nádraží.

Ominko, co bude s Pepíkem?

Co bude?

Bude.

Vyhodili ho ze školy. Už tam nebyl měsíc.

Lajdá! Někde po hospodách, mezi ludrákama.

Že jsme měli přijít, když posílali obsílky.

Co pak nějaké přišly?

Ta dělal naše podpisy.

Já jsem se na něj dřela.

Vokrádala jsem celou rodinu. Maminko, já jsem taky chtěla, aby vystudoval.

Tím hůř pro něj.

Dovedeš si představit, co tomu řekne táta.

Proboha, snad přijde zpátky.

Ale já ho pošlu do fabriky a vrátí mi všechno do Grejcaru!

No, tak se budu muset spolehnout

zase jenom sama na sebe.

Měl byste, pane Feramonti, vůbec někdy bílý ruce?

To víte, že jsem měl, ale to už je sídlně daleko, až někde ve Florencii,

kde jsem se narodil.

Pak už byly vždycky jenom modré, červené, žluté, nebo oranžové, jako

dneska.

Víte, mě se možná právě pro toto řemeslo tak líbí, že jsem pořád jinak.

Ono je každý řemeslo hezký, když ho člověk dělá rád.

Já to vidím u naší barunky.

Teď, co jsem jí koupila mašinu, je jako z jinýho světa. No, prosím.

To samý jsem si slibovala i od Pepíka.

A vidíte to. No, co bylo, to bylo.

Ani si nemůžu nikomu postěžovat.

Můž by mě hnal.

Sama jsem ho rozmazlila.

Sama jsem ho ztratila.

No, stane se, Leda, co jsi.

Ale zbyla vám varunka, paní Rezi.

Ta vám všechno vynahradí.

Každá rána se zahojí. Jenom byste měla zajít mezi lidi.

Trochu se, jak se to řekne, otřepat.

To máte pravdu, zajdu.

Vlastně já už jsem se jednou rozhodla pro ten oul.

Hned zítra se tam podívám.

To hodíš někomu do krku 10 zlatek zápisný a pak utřeš nos, kam ty to se

svojí zbrklostí dovedeš.

Dobrý den, Ferramonty.

Nevím, nevím, pane Johan. Ale já bych paní Tereze nebránil. No ať to zkusí.

Zkusí, zkusí.

Mařáček tvrdí, že ten chleborádův Oul je advokátská filištírna a není sám. Tak

proč toho Mařáčka jednou nepřivedeš? Tebe opít rohlíkem může. U mě by se mu

to nepovedlo. Tak aby svěděla, zejtra ho máš tady. Jo.

To ti slibuju.

No.

Já vám s tím pomůžu.

Děkuju.

To jsem netušila, že si na mě přivedete doktora. Jo, Pepík Barnášek je doktor,

ale na mašini v Ringhoferovci. Monder.

Nejlepší, jakýho jsem poznal.

Pepík, ale na doktora vypadá.

Svého času jsem si potrpěla na doktory, teď už ne. Tak, domácí, ale ujde, černý

hryvis.

No tak si berte.

Děkuji.

Jsi lepší, že jste z té fabriky.

No, těžko říct, máme tam dost vysoko dožlavu a z malé růst direkcí taky

nevýjdeme. Už jsme se kvůli tobě skoro pohádali.

Tereza se na tebe přichystala, vyhrožuje, že prej ti to vytmaví.

To víte, že vytmavím.

Tak vám, vy mudrláňti, nejdou pod nos chleborádovi ouli, co? Podle vás by

dělníci neměly mít vlastní obchody? No, tak obchody, fabriky, všecko. Ano, ano.

Ano, a?

Takže jste vlastně pro ouly. No, byl bych pro ně, kdyby je vedli dělníci, a

ne podvodníci. Až přijde čas, prodá nás chleborád jako jalovici.

Cože? Vám chleborád nevoní? V tomhle oblečení? Tak já rodinu nemám, tak aspoň

ty vršky. Páni Rezine, si to podle šatů.

Málo kdo ve fabrice pro dělníky udělá tolik, jako tady Bernášek.

No dobře, no tak pro chleboráda nejste. Tak co, založíte truc ouly?

No, my jsme je už založili.

Ano.

A říkáme našemu konzumnímu družstvu zákopníci. Zatím máme jen pár prodejen.

Ale vedou je dělníci. U nás vás nikdo neokrade. Nemá taky proč.

Všechno, co vyděláme, vrazíme zase do dalších prodejen a možná jestli koupíme

nějakou dílnu.

Safra, kdybyste tak vykoupili Demartýnyho nebo Vixáře Viningrad.

Třeba i na to jednou dojde.

Počkejte, počkejte, mě tak snadno nepřesvědčíte. Já jsem tedy slyšela, že

se v té vaší slavný besedě nestaráte jenom o konzumi, ale taky o nějaký

socialismus. A já s politikou nechci mít nic společného.

Beseda, beseda to je takový vzdělávací spolek, víte? Konečně přijde se mezi nás

podívat. A když nebudeme podle vašeho gusta, tak... No, nakonec, Varnka ráda

tancuje.

Tatínek si rád zahraje kartičky, že? Ale já, prosím tě. Tak barunko, tak už se

konečně ukáž.

Když slyšela, že sem přijdou takový frajeři, byla skoro be sebe.

Tak, tady jí máte.

Dobrý den.

Sakra onzo, ty máš ale dceru.

Fešandu, mařáček.

Mě už je nějakých těch pár let, tak jsem si vzal na pomoc tady mladšího elegána.

Dobrý den.

Dobří den.

Já jsem Bernášek.

Slyšel jsem, že ráda tancujete.

Takže už se shodneme předem.

Paní Tereska slíbila, že se do besedy podíváte. Jistě.

Promiňte, nevěděl jsem, že máte návštěvu. Ale proč, Venůšku, vždyť jste

z rodiny. To jsou páni z besedy. Pan Mařáček, pan Bernášek. Těší mě. A to je

náš pan profesor.

Ano. Ano, hodně jsem o té besedě slyšel. Často se teď o ní mluví. To jsem rád

ovšem. O buřičích se asi ve škole neúčí, že?

Naše osnovy, abych tak řekl, vycházejí z klasických představ o společnosti. Áno,

jistý, jistý. Musím už jít.

Proč? Mám tam ještě nějaké sešity.

Dívnej patron.

Ale když se to tak vezme, kdo z nás je vlastně úplně v pořádku.

To je pravda. Tak pojďme ke stolu.

Tak co?

Tohle to je něco jinýho než žofín, paní Teresu.

Víte, já jsem dneska po dlouhý době taková nějaká šťastná. Já si

odskočím, na luft. Na kartičky, co? Ne, ne, ne.

Věř, věř. Tak jdeme.

Na luft.

Děkuju. Tak co, paní Terezo, už jste vyřešila problém oul?

Nebo zákopníci? Barůka vám něco říkala?

Ne, malinko, ani slovo. Že by tajemství. Ale kdepak, žádný tajemství, Pepíčku. Od

pondělka to vůbec žádný tajemství nebude. Vy mě ale napínáte.

Víte, já jsem si ten problém vyřešila po svým.

Komu já mám vlastně věřit?

Oul, zákopníci?

Já si založím vlastní oul.

Vždycky jsem chtěla být svou paní a teď budu.

Tak vám gratuluju.

Přijďte mě navštívit na kampu. V pondělí, ano?

Takovej elegán jako vy tam vždycky pro sebe něco vhodného najde.

Dostal jsem tedy košen, ale doufám, že ho nedostanu ještě jednou, když vás

požádám o tanec.

O, ovšem, že ne.

Vy, doktore?

Smím, prosím.

Prosím.

Paminko, kam mám dát ty lajbliky?

Lajbliky? Dej je někam do rohu, barůnko. Ty jsou drahý, ty těžko prodám.

Holka zlatá.

Vždyť je to vlastně tvoje zásluha.

Skoro všechno si ušila ty.

V kocích si pro mě všechno objáhala.

Jsi šťastná?

Mhm.

Jen se teď nesmím rozbrečet.

Aby mi nezmokla podlaha.

Maminko, pětník.

Na co?

No, do šuplíku pro štěstí.

To musíme, to musíme.

Tak, to máš.

Tak, tvůj, tvůj.

Co pak, pane profesore?

Nenechte se rušit, slečno Varumko.

Já jen na pár slov.

Prosím. Jen o té besedě.

Všiml jsem si, že tam teď s Matinkou často chodíte.

Vám se na besedě něco nelíbí?

Nejen mě, ale všem pořádku milovným lidem v Praze.

No a teď, když Matinka samostatně podniká, ne, ne.

Scházejí se tam totiž socialisti.

Jak to socialisti? No, mluví se tam proti císaři, chtějí

bohaté obrat a způsobit rozvrat mocnářství.

Jedním slovem, buřiči.

Tak to já nevím, ale pan Bernášek určitě buřič není.

No možná, ale v takovém prostředí se jednou zaplete každý.

Dejte na mě, slečno Barunko, policie už máte lidi dávno pod dohledem. Ale to

snad. Ano, ano.

Já bych nerad, aby na mě padl nějaký stín.

Ale vy tam přeci nechodíte.

Barunko, suplen, ck, reálky a chodit do besedy. Stačí, že u vás bydlím.

Jistě pověřujete, že se na vás v poslední době nedívám, jenom jako na

příbuznou.

Jsem pod penzí, slečno.

Zajištěná existence.

A i z těch veršů, co jsem vám nedávno věnoval, jste snad pochopila,

že líbily se vám.

Ale ano.

Mně ještě veršíky nikdy nikdo nenapsal. Máte smysl pro krásno, barůnko. Hned

jsem to poznal.

Napsal jsem pro vás novou báseň.

Děkuji. Ale číst.

Číst to budete, až odejdu.

Slyšíte?

Pojďte sem, sakra! Rychle, tady!

Počkejte, ticho, ticho!

Ticho!

Kdo se bez souhlasu mistra vzdálí od své práce, bude na hodinu

propuštěn!

Počkejte! To nesmí bát jí na záchod!

Když ti to mistr nedovolí, tak se nedá nic dělat!

Čti dál!

Kdo... Přinechá z jakéhokoliv důvodu jednu směnu, ztrácí mzdu za dvě.

Včera jsem vez ženu do špitálu, to se jí měl nechat pojít?

Pojďte si chát, štyrá!

Počkej, někdo pak řekne, že o vás řecuju.

Máš strach. No ty se bojíš.

Počkejte, berdáše. Pustil jsem, jděte na stranu, jděte na... Pak pojď, pojď, hrať

ve šátku, seš z tej besedy. No, řekni, co si o to myslíš?

Svinctvo je to. A kdo to sepsal?

Je pěkný pravít.

Říkáte pravít, vernášku.

Tak abyste věděl, tu vyhlášku jsem sepsal já.

Ať to sepsal, kdo chtěl. Ta vyhláška je pěkný svinctvo, pane ředitelí.

Od vás bych ty výrazy nečekal.

Takový montér.

Neměl byste se starat jen o sebe? Já jsem taky dělník.

Tak vy s mou vyhláškou nesouhlasíte?

Ne. A nikdy nebudu. Aň nebudete muset.

Adamik, propustit.

A postarat se, aby nedostal práci v žádné pražské fabrice.

A vy koukejte ma zad.

Kdo nebude za minutu u mašiny, může jít s ním.

Tak to vidíš, vidíš, ve šáku.

Vítej, Pesko.

Pojďte dovnitř, už vás přicháme.

Tak pojďte.

Dobrý den.

Tak můžeme začít, ne?

To, co se stalo, je velmi nepříjemné ve dnášku.

Na Ringhoferovce nám moc záleželo, počítal jsem s tebou taky do

vydavatelství dělnických listů.

Dal jeho na černou listinu, ten už v Praze místa nedostane.

To je ještě horší.

A co jsem měl dělat?

Kdybych se neozvál, bylo by s besedou mezi dělníky kolec. Pecko, ty přece

velice dobře... Počkej, nerozčiluj se, posaď se.

Posaď se.

Musíme najít náhradu do našich noviny.

Kdybych tak věděl, koho.

Já jednoho znám.

No.

Ty myslíš?

Ládňu Budeckýho. Jo, jo, já ho hned přivedu. Je tady hned vedle. Počkej,

ještě počkej. Co uděláme ale s tebou?

Nejlepší by bylo, kdybys na čas zmizel.

Co takhle třeba do Drážďan?

No a proč do Drážďan? To ti vysvětlím.

Já bych ale teďka jaksi nerad odcházel z pravy.

Holky, co?

Jedna, jedna.

Ale je to vážně. No tak jestli je to láska, tak na tebe počká.

Teď prosím děti a přiveď toho v ulici.

Kdo je to?

Krejčík. Ale počkej, až ho poznáš.

Ve čtenářském spolku tyl jeho plno.

Diskuze, přednášky, ten to tam pěkně roztočil.

Kdybych to sám neviděl, tak bych tomu nevěřil.

Tak pojď dál.

Pojď dál.

Tady ho máte.

Dobrý den.

Dobrý den.

Než ho vyspovídáte, tak já si ještě něco zařídím.

Prosím.

Barunko.

Barunko.

Počkala byste na mě, kdybych musel odejít?

Než tady s tím budeme hotovit. Ale ne, ne, ne, to já myslím nadíl.

Budu muset na rok, na dva do Drážďana.

Cože?

Já bych vám psal.

Moc často.

Jestli pak byste mě odepsala.

A proč ne?

Já jsem měl strach.

To jsem rád. Děkuju.

Co je?

Nic.

No a to je všecko.

Tak, zahodnuto.

No. No.

Platí. Výborně.

A je to hotový.

Neříkal jsem to. Říkal. Tak já už zase poběžím.

Počkej, počkej, počkej, Vernášku.

Musíme se ještě dohodnout, co pro nás uděláš v Drážďanech.

Již delší dobu se snažíme navázat styk s německými dělníky. A to by si mohl právě

ty.

Francku u brůz.

Děkuji.

No, a bude to, paní Lapská? Ale bude.

Bude.

Vida, schůzovníci do schůzovaní.

Zase o pár rukou víc.

A, jak vidím, už jste se u nás zabydlela.

Nikdy jsem neřekla, že se mi v besedě nelíbí, když mi nikdo nemluví do života.

To je paní Dolejšová, Láďo, její muž je taky krejčí, seznámte se. Dobrý den.

Pořád nám ještě úplně nevěří, nedávno si dokonce na kampě otevřela svůj vlastní

obchod. Chci být paní.

To chceme všichni. A jednou dokonce budeme. Ano. Hotovo, mami. A to je

dcera paní Terezy.

Barůnka.

Těší mě.

Budečský.

Tolejšová.

Tak nevím, jestli ta beseda není jen pro zlost. Jak to pro zlost? Udák ženská.

Má jen jedno srdce a tady je na každém kroku pucetná paní. To je!

Barunko. Hm?

Že vy se mi trochu bojíte.

Proč?

Slyšela jste asi mnoho řečí.

Jakých?

O socialistech.

Hm. A málo která byla hezká, vidíte.

Bratránek profesor říká, že jste buřiči.

Ano.

A že vás jednou všechny zavřou.

Vy si to myslíte taky?

Já nevím.

Vy jste prý proti císaři.

A prý chcete lidem všechno vzít.

Proti císaři jsme.

Ale pokud jde o to braní.

Víte, barunko, my nechceme, aby jeden měl nouzi a druhý... No a to se

bohatým nalíbí.

Maminka to vlastně taky tak říká.

No prosím.

Vaše maminka, to je si moc vážím.

Uvidíte, že jednou bude... Co?

A vy jste hodně po mamince.

Vidíte, barunko?

Já nevím.

Myslíte?

Je vám taky tak dobře jako mně?

Paminka by mě sem ani nepustila, kdyby to bylo jinak.

Dobrý večer.

Vy, Venoušku?

Copak tak pozdě?

Paní Tendinko, totiž nikdy na to není chlid

a čas.

Pořád to odkládám.

Jde o barunku.

Ale... Ano, prosím.

Nevím, jak to vysvětlit.

Myslím, že bychom se jednoho dne mohli s barunkou vzít.

Víte? Co?

Vy jste si přišel říct o její ruku.

Ale ne, to rozhodně ne.

Já se zatím ani ženit nemohu.

I když nevylučuji, že... Ano, ano.

Dobře. Ano.

Poslyšte, Vnoušku.

Ano? A co vy na mě vlastně chcete?

Profesor je...

Vážená osoba, paní tetínko, a kolem barunky se utáčejí různí muži.

Já bych prostě chtěl, aby od podobných známostí upustila.

Takhle vy to myslíte?

Ano, prosím.

Máme se už dnes s barunkou jaksi zblížit.

To by snad stačilo, Venoušku.

S tímhle zbližováním mám svý zkušenosti.

Mazlice.

Šmajchlovat. A pak možná jednou, že? Ale... Tak to ne.

Já už ani prince, ani profesory do svý familie nechci.

A dobrou noc.

Ano.

Dobrou noc.

Počkej, počkej, ty blázinku. Maminko, já ti toho musím tolik povědět.

Nemusíš. Vždyť já to na tobě všechno vidím.

Ale měla bys si udělat pořádek mezi těmi svými ženichy. Co pak jich mám to?

No, zrovna před chvílí to jeden byl.

Jak to?

Pan profesor, venoušek dolejš.

Tak jsem ho hned kahnala. Kdybych si měla vzít každou, kdo mi pošle básničku.

Počkej, počkej.

Pak je tu Bernášek, ten ti přeci básničky neskládá.

A viděla jsem jeho oči.

A taky si píšete, ne?

Psali jsme si.

Ucela se mi líbilo.

Již.

Ale teď, když jsem s Vláďou, tak je mi chvíli zima.

A pak zase horko.

On má plno velkých plánů.

Já se vedle něj cítím taková... taková... bezpečí.

Bože, bože.

Barůnko.

Jak my ženský začneme takhle, tak jsme buď na nejlepší cestě do ráje, anebo

taky do pekla.

Takže ty by si, maminko, souhlasila.

Bernášek se mi líbil víc, to ti přiznávám.

Protože...

Připomínal mi Pepíka, víš?

Tak nějak měl asi jednou vypadat.

Ale... Ne, ne.

Ne, holčičko moje, já proti Ládě vůbec nic nemám.

Naopak. Ale nebudeš s ním mít lehkej život.

No, vybrala jsi se.

A je to tvůj život.

A já... Já ti můžu jenom držet palce.

🎵🎵🎵

Víte,

kolik sem přijde dělníků na oslavu výročí spolku? Tak já se na to těším

jako za mlada. A bude kutálka a až se ozve křídlovka. Já si myslím, že kutálka

asi nebude. A křídlovka taky ne.

Dělnický spolek, malostranská beseda se ode dneška zakazuje.

Pože!

Proč nás zakázali?

Ticho, ticho, prosím vás, ticho!

Počkejte, nějaký důvod přece je, musí být. Ano, jsou dokonce dva.

Především začínáme se houfovat.

Tenhle důvod to všem neuvádí. Tak čím to teda zdůvodňujou? Tím, že jsme náš

vzdělávací spolek změnili na spolek politický. No a co se... Co jsem říkala?

Co jsem říkala? Jak se do ničeho zaplete politika, hned jsi z toho malér. Prosím

tě, mlč a sedni si.

Pani Tereza Mátravní, s politikou jsou maléry.

Jenže my žádnou jinou možnost než dělat politiku nemáme.

Dokud jsme nebyli pohromadě, dokud jsme nebyli v oufu, byli jsme na tom dost

špatně. Ale teď, když chceme jeden druhému pomáhat, si náš spolek proto

stal spolkem politickým.

No já myslím, že mnoho řečí kolem rozkuštění dělat nemusíme.

Nemáme spolek, ale scházet se můžeme dál. Dokud nezaložíme nový.

A to už nebude spolek.

To bude organizace.

Pevná, semknutá, s programem.

A když to chcete vědět, tak s politickým programem. Sláva mají teda ty ouřeny v

opravu těžkou.

Jak to bude dál? Co bude s oslavou výročí besedy? No takovejch příprav.

Sejdeme se, sejdeme se.

Jenomže ne tady.

Co byste řekli výletu do Šárky? No, tak se aspoň dostaneme na vzduch. A proti

výletu ani policajky nemůžou nic dělat.

No jo, až na to, že nám ta vaše politika půjde i do noh.

Mamma mia, koho to vidím?

Pan Vernášek!

Ferro! A on ty!

Zaplet palbu, že jste tady aspoň vy!

Chodím po baráku, odškelpáš po střechu a nikde nikdo! Co se to tu děje?

Moc se tu děje! A kde se tu vyberete, pane Jozef?

Já jsem to už dráždě a nech nemohl vydržet. Najednou mě chytnul takovej

stezk a jsem tady.

Kam se všichni ztratili? Šli na výlet.

No, teda na to... Co?

Jak se to... Zchůzování. Zchůzování. Do šárky. A barunka? Celá beseda. Barunka?

Barunka taky.

Akorát nevím, jestli přece jenom... Nejdete trochu pozdě.

Ládo nemobile.

Pozdě?

Podzimní sluníčko sice moc nehřeje, ale za to nám zvyží vzduch, profoukne hlavy.

Budeme je potřebovat stejně jako ruce.

A teď mám pro vás několik novinek.

Tak zaprvé, vypadá to, že nám úřady zatím povolí spolek krejčovských

dělníků.

Už jsme začali uvažovat o výboru.

A počítáme do něj i támhle s Dolejšem.

A se mnou, co je to za nápady? Dolejše vám odhlasuju. On je blučoun, ale

jinak je na něj spoleh. No ty toho víš.

Nemáš s tom náhodou prsty? No, kdo by to byl řek?

Krejčí z Malovesky. A v Praze se dostane do Vejboru. A co ta další novina, Láňo?

Já vím časopis.

Budeme mít nový časopis.

Naši dělnickou budoucnost. Už je napůl pod střechou.

Brnášek psal, že přiveze z Německa moc zajímavý knížky. Od Markse a Engase? A z

nich se naučíme, jak s fabrikantama zatočit.

Ta třetí novina je vlastně soukromá.

Chci vás požádat, já vím, spíš by se to hodilo doma, ale my tu přece všichni

patříme k sobě.

Zkrátka, paní Terezo, nebylo by vám proti mysli, kdybychom se my dva s

Barunkou vzali?

No, počkat, počkat, počkat.

Ještě jsme tu s Jenem my dva, ne?

To je pravda, a co to mu říkáte?

No, já už jsem na to myslela, to se musím přiznat, ale spíš jde o to, aby

vám Barunka na poslední chvíli nedala košem.

Rozmyslela jsi to?

Pak už nám do toho nikdo nemůže mluvit. Cože?

Až na mě.

Já vám do toho mluvit můžu.

Bernášku. No, jsem to já.

Pane Josef.

Víš, Láděl, měl bych tě vlastně praštit.

No nemám pravdu, paní Terezo, když ji vidím v jeho náručí. No.

Jenže já pak by to vypadalo.

Dělníky bychom dávali dohromady.

A sami mezi sebou bychom se prali.

Správně, chlapci, podeď.

Zdoufám vás, zdoufám vás, Ládě.

Ale bez odškodného to teda nebude.

Děkuju.

Koho pak by napadlo, že se z obyčejného vejletu vyklube tak velký den?

Víš, Teresa?

Co?

Povídám, jak jsi se zamyslela.

Je ti dobře?

To jsem rád.

Holka zlatá.

Víš, já jsem od mládí

pořád něco hledala.

Já vím.

A myslím, že jsem našla.