Original subtitles

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Když na vás někdo míří, čas neběží pomaleji.

Páska se převinula zpátky. Byl jsem zase tady.

V devadesátém čtvrtém končilo léto i naše dětství.

SRPEN 1994

LETNÍ TÁBOR KORCZAKOVA GYMNÁZIA TADY VLÁDNEME MY

Pozor!

Všichni sem!

Hej, kluci!

Pojďte, bude nástup.

- Chceš se posadit? - Můžu?

Odvázali motorový člun, zapálili oheň a nechali ho být.

- A tobě je to jedno? - Tamhle je moje holčička.

Pawłe!

Kde se touláte? Hledala jsem vás.

- Klid, mami. V pohodě. - Mohli by mě kvůli tobě vyhodit.

- Máš je hlídat. - Znám svoje povinnosti.

Zaručila jsem se za tebe.

Jeden za osmnáct...

Ahoj, jsem Artur. Artur Perkowski.

Paweł.

Jsem vedoucí.

Přijel jsem na tábor s mámou, což je na pytel.

Já jsem Daniel.

Laura.

Bydlí pět minut od nás.

- Bydlí pět minut od nás. - Kdo?

Daniel.

Byl s tebou u vody.

Bydlí kousek od nás a nemá holku.

Hezký.

Koukni, co mi dal.

- Strašný kýč. - Jdi do hajzlu.

- A co od tebe dostala Laura? - Co měla dostat?

Chceš mít holku, nebo si jen zašukat?

Kamilo, starej se o svý.

Je to dcera ředitele, bráško.

No a?

No... Jen říkám.

Jdu na obchůzku.

Pavčo...

- Co je? - Nic.

Tohle musíš vidět.

Stojí tu už od rána.

- Klíčky jsou v kastlíku. - Jak to víš? Díval ses tam?

Zhasni to.

- Čí to je? - Může být naše.

Na chvilku.

- Kurva, Arture! - Pawłe...

Matka mě zabije.

- Je to plný písku a listí. - Možná je hajnýho.

Nebo pytláka.

Ne.

Super!

Hej!

Zbláznil ses? Rozsviť světla!

Do prdele. Co to bylo?

Někoho jsem přejel.

- Vy jste magoři! - To si piš!

ZÁŘÍ 2019

Dobře! Pěkně tam zajela! Přesně takhle!

Plácneme si! Dobře!

Bravo! Kaja!

Pawłe! Došla ti baterka? Vůbec sis Kaju nevyfotil.

- Je tu víc mobilů než dětí. - Neblbni. Vyfoť ji.

Děti v plavkách. Nevíš, kdo na to bude koukat.

Nemá každý zlé úmysly, pane prokurátore.

A ne každý má dobré.

S kým se to bavíme?

Bravo!

- Kaja byla lepší. - To byla.

Tati!

Hej!

Jsem na třetím místě!

Máma by na tebe byla pyšná.

- Ruku! - Byla jsi super, Kajo, ruku!

- Zvládla jsem to! - Jo!

Můj muž by tě za takovej binec zabil.

Počkej...

Soustřeď se, Pawłe.

Ty krabičky na jídlo můžeš zamrazit.

Dobře.

Ale sklenice ne.

- Sklenice nezamrazuj, nezapomeň. - Sklenice ne.

- Výborně. - Koupilas víno?

A co ještě? Umýt auto nechceš?

- Jestli se ti chce. - Pitomče.

Hned usnuly. Díky, že s nimi zůstaneš.

Moji sestru by tenhle bordel zničil.

Mohl by sis najít někoho na úklid.

Dám si inzerát.

Nedáš. Zapomeneš. Jsi workoholik.

Pracuju, abych nemyslel na Asiu.

Přestěhuj se blíž k nám!

Nadace ti může kdykoli vypovědět nájem.

Kaja tu má školu. A kamarádky.

Bylo by to jako dřív.

Nic nebude jako dřív.

Musím letět.

Dvě hodiny max.

Mám těžký případ, jdu číst spis.

- Škoda. - Díky.

SPIS

Pan Paweł Kopiński?

Inspektor Buczkowski.

Byl jsem u vás doma. Vaše švagrová mi řekla, že jste v práci.

- Šel byste se mnou? - Kam?

- Nebude to na dlouho. - „Nebude to na dlouho.“

Takové místo neznám.

Moc vtipné.

Zavolejte mi zítra ráno. Mám plno práce.

Obávám se, že to nepočká.

Dobrý večer. Inspektor Jork.

Jsme tu komplet. Pojďme.

Můžete mi říct, o co jde?

- V noci byl zavražděn Marek Kowalski. - Nikoho takového neznám.

Tělo našel kolemjdoucí pod mostem na Kartouzské ulici.

- Co to má společného se mnou? - Myslíme, že byste nám mohl pomoct.

Jak? Říkám, že ho neznám.

- Zato Kowalski znal vás. - To je zajímavé.

Našli jsme u něho věci, které s vámi souvisejí.

Jaké věci sakra? Koberec? Pračku?

- Poslyšte... - Přestaň.

Marek Kowalski je jméno z řidičáku.

Kontrolovali jsme to. Je falešné.

Jeho otisky nemáme v databázi.

Doteď ho nikdo nedokázal identifikovat.

A myslíte, že já to dokážu?

Ano.

Střelen do hlavy?

Kolikrát?

- Znáte ho? - Ne.

Určitě?

Proč jste mě sem přivedli?

Měl v kapse vaši adresu. A pár výstřižků z novin.

Jsem krajský prokurátor.

Možná jsem vedl případ, kde byl obviněný.

Až na to, že ty články nebyly jen o vás.

Před pětadvaceti roky jste byl vedoucím na letním táboře, že?

Bod.

Máme to!

- Arture! - Dělej!

Jeď, Perkowski!

Hej, kámo!

Sorry!

Faul. Házíš trestňák.

Pawłe.

Líbí se ti?

Kamila?

Je to moje sestra, debile.

Na to zapomeň.

Klídek, mně se líběj hubený.

Téhle řekni.

Zklidni hormon. Ta může mít každýho.

Ale bude mít mě.

Arture...

Co se to tu děje?

Dej mi pokoj...

Mami...

Ty pitomče!

To je tvoje máma?

Moňo...

Vidíš mě dobře?

Oukej.

Wojtek Malczak.

Líbí se mi, když na mě koukají.

Jsem vedoucí na letním táboře Korczakova gymnázia.

Nevím...

takovým Bobem Dylanem.

No...

Já jsem Kamila.

Teď je to lepší.

LETNÍ ŘEZNÍK SE NEPŘIZNÁVÁ...

KOPIŃSKI V HLEDÁČKU

Shoda okolností. Nic mě nenapadá.

Je mi líto, nemůžu vám pomoct.

Sbohem.

Kde jste byl v sobotu večer?

Jsem podezřelý?

Zůstaneme v kontaktu.

- Ještě nespíš? - Slíbil jsi, že mi budeš číst.

Jen pár stránek, tati. Prosím.

Slíbil jsi to.

- Ale nebudu měnit hlasy. - Dobře.

Kde jsme skončili?

„Toho dne šla holčička sama polní cestou.

Okolo ní létali barevní ptáci.“

Zavři oči. Budu číst, ale musíš zavřít oči.

„Najednou potkala Marušku. Měla na sobě červené šaty.

‚Jak pěkně vypadáš!‘“

Kamo!

Kamilo!

Kurva!

- Musíme si promluvit! - Co?

- Jsi se mnou, nebo ne? - Já s tebou?

Byl jsi moc dlouho na slunci?

- Slyšels ji. Zmiz, Perkowski. - To bys kurva rád.

Pusť ho!

- Arture! - Hej!

Wojtku!

Už máma skončila s prací?

- Už umyla posraný hajzly? - Cos to řekl?

- Tvoje máma myje moje hovna. - Čuráku!

Kluci, stačí!

Rozchod, hned!

- Tu svini zabiju. - Uklidni se.

Najdeš si jinou.

Nikdy ses nezamiloval?

Upřímně?

Ne.

To je na hovno.

- Láska se přeceňuje. - Fakt?

- Proč? - Způsobuje bolest.

Ty máš rád bolest?

To je debilní otázka, Wojtku.

Jo, možná máš pravdu.

Ale jedno je jisté.

Večer máš zkažený,

zatímco ona se tam baví s tím ubožákem.

Neprovokuj ho.

To je nejlepší lék na zlomený srdce.

Třešňová vodka.

Co?

Plivli na chodník, Ať jdou lidi pryč

Na lavičkách na sebe hulákají

Ze života nám jde Hlava kolem

Ze života nám jde Hlava kolem

Tuny papíru, Na spoustu analýz

Super nápady, A davy čekají

Hodiny modlení A roky učení

Sliby, plány, podpisy, otisky

Ze života nám jde Hlava kolem

Ze života nám jde Hlava kolem

Děti šťastně zdrhly ze školy

A hotovo!

- Čau, kluci! - Čau.

- Dobře... - Dáš si třešňovku?

- Tak co? Co ty? - Ne, dík.

Fuj.

Dej mi to.

Hej.

Jsi v pohodě?

Nepotřebuješ vodu?

Co to děláš?

Promiň, vzbudil jsem tě.

Něco hledám.

Máma.

Chceš si promluvit?

Co musíš mít v hlavě, abys opustila vlastní dítě?

Kým musíš být...

abys něco takového udělala?

Nevím, Pawłe.

- Musela mít důvod. - Jaký důvod?

Prostě mě opustila.

Pawłe!

S kým jsi pil? Řekni mi to!

- S nikým. - S nikým?

- Takžes to vypil všechno sám? - Nekřič prosím.

Byl to ten Perkowski?

Už jsem ti řekl. Je to všechno moje. Nikdo tu nebyl.

Ještě jednou mi něco takovýho provedeš a neručím za sebe.

Děkuju.

Jaký otec, takový syn.

Artur přivezl na tábor alkohol. Prohledejte mu věci.

Máme společnou tašku, to bych si všimla.

Cos to zase provedl, Arturku?

Jestli dáš Pawłovi ještě kapku alkoholu,

vyletíš z tábora. Rozuměl?

- Nic jsem mu nedal. - Lžeš.

- Říkám pravdu. - Od Pawła se drž dál!

Máš na něho špatný vliv.

- Jako ty. - Arture!

- Cos to řekl? - Nic neříkal, paní doktorko.

Hlupáku.

Karole!

Čas jít spát.

- Zahrajeme si zítra? - Jasně.

Dík.

Prosím.

To je ona?

Děláš si legraci?

Poznáváte je?

Ano.

Bartosz Marancz. Emil Dunaj-Szafranski.

Znásilnili mě.

Nepřiznali se.

A nemáme svědky, kteří by vám to potvrdili.

Byli jsme sami.

Oni dva a já.

Lékařské vyšetření nenašlo známky násilí.

Ani na šatech z toho večírku se nenašly biologické stopy.

Ale já vám říkám pravdu.

Je to vážné obvinění, chápete?

Dobře. Chtěl bych vysvětlit pár věcí.

Proč jste to nehlásila, hned jak se to stalo?

Nevím. Styděla jsem se.

Pak jsem zjistila, že je z té akce video.

Odkud to víte?

- Slyšela jsem o tom. - Od koho?

Po chodbách, v učebnách, nevím.

- Možná jste se přeslechla. - Ne.

Marancz a Dunaj-Szafranski měli v rukou telefony.

Jen jsem nevěděla, že to natáčejí.

Opravdu mi to udělali.

Dobře, ještě jednou si projdeme, co se stalo,

minutu po minutě,

co jste odešla z domu.

Z kolejí. Doma jsem v Gozdawě, u Rakoszyc.

Je tu volno?

Krzysztof Dunaj-Szafranski.

Znám vás z televize. Paweł Kopiński. Prosím, posaďte se.

Myslel jsem, že prokurátoři chodí do lepších podniků.

- Nelíbí se vám tu? - Je to bar.

Tak co tu děláte?

Prý máte dceru. Co byste udělal, abyste ji ochránil?

Především bych ji nepustil na večírek s vaším synem.

- To nebylo vtipné. - To nemělo být.

Ta dívka, Klaudia Broniareková, lže.

- Emil ji neznásilnil. Ani Bartek. - O tom rozhodne soud.

Byl to prostě studentský mejdan. Opili se a pobavili.

Taky jsme byli mladí a dělali hlouposti.

Znásilnění není hloupost, je to zločin.

Zaplatím Klaudii Broniarekové 50 000 zlotých.

A dvojnásobek věnuji nadaci vaší ženy.

To je čestná nabídka.

Nebo mám dosypat i vám?

„Dosypat“?

Jen k nim buďte shovívavý, o nic víc neprosím.

Váš syn a jeho kamarád byli dvakrát předvoláni k výslechu.

Neukázali se.

Vy jste nikdy neudělal chybu, pane prokurátore?

Každý má tajemství, pane Kopiński.

A já jsem kurva dobrý reportér.

- Jdeme? - Musím je hlídat.

Nemůžu.

Hlídal jsi je celý tábor.

Je poslední noc.

- V pořádku? - Jo.

Baterka je skoro vybitá.

To je smůla.

Jsi si jistý?

- Co to bylo? - Nevím.

Vstávej!

Utíkej! Rychle!

Pawłe!

Návrh na ponechání podezřelých ve vazbě...

aby bylo vyloučeno bránění výkonu spravedlnosti.

Pane předsedo...

sběr důkazního materiálu právě probíhá.

Zjišťujeme faktické okolnosti.

Máme videozáznam.

V pořádku?

Video? Kurva, šéfe, jaké video?

Moment, pane Kopiński!

Vy jste mě neposlouchal.

Tak se vám paměť vrátila?

Můžeme se ještě jednou sejít v márnici?

Tábor, kde jsem byl vedoucím, skončil tragicky.

Čtyři děti odešly do lesa a už se nevrátily.

Brzy poté se našla dvě těla.

Další dvě nebyla nalezena. Jedno z nich patřilo mojí sestře.

Do prdele.

To není možný.

- Takže ho znáte. - Do prdele.

Kdo je to?

Artur Perkowski.

Jestli je tohle Artur, možná je moje sestra naživu.