Original subtitles

Konec.

Já jsem řekl, bych umíral už nejméně tisíckrát.

Důležité je snažit se umírat krásně. A co možná nejdůstojněji.

V tom je právě ta komičnost.

Ostatně Pierrot nikdy neumře. Kolumbína ho vždycky znovu zradí, ale pak se nad

ním slituje.

Nemůžeš ho říct. Zrovna teď, když se věším na lucerně.

Budeš se věšet ty a ne já.

Ten bláznidus žral jinou švadleně. A taky jsi mi slíbil, že ve dne nebudeš

pít. A ty jsi mi slíbila, že budeš makat na Kolumbíně. A to chce víc, než jenom

předvádět svý hezký... Tobě to zatím vždycky stačilo.

Kostasně, jestli jsi nevšiml, je válka. Koho teď zajímá pierot s Kolumbínou?

Michel, jestli teď odejdeš, tak... Já vím, vyházíš mi moje věci na chodbu,

jako posledně.

Za měsíc je po válce, paříž bude plná Američanů. Co asi tak budou chtít?

To samý, co Němci.

Žanetu v posteli. Budou chtít divadlo, stejně jako Francouzi.

Co tvojí vykopávkovou pantomimu v zapšklím kyně někde na předměstí?

Už vidím de Gaula, Petona a Montgomeryho, jak se perou o vstupenky.

Neboj, já taky. A taky ještě Eisenhaura.

Nebo si, Žaneto, myslíte, že Bošové budou zuby nechty bránit v paříž kvůli

vám?

Myslím si to, co ví, jenže to nevykřikuju.

Takhle koukejte.

Co tady zacláníte? Mazejte na frontu, Milankové.

Ale no, je to pravda.

Takže švadlena.

Antoáne, nech si to vypětlit.

Taky ti říká, že moc kouříš, moc piješ? Ne. Tobě ne, co?

Tobě naopak nosí mít cigarety, abys jí to dobře udělal, co? Ty!

Ne,

ne, ne, ne, ne.

Tady ne.

Teď není doba na skandály, pane Antoáne.

Dbal si, co máš u mě a vypadni.

Mám těch tvých švadlenek dost.

To by stačilo.

Strašná akustika. Když je plno, je to lepší.

Jak to můžete vědět?

Madame, seděte si, prosím, uvidíte mě dobře?

Ano, pane, vidím.

Protože před vámi nikdo nesedí.

Na přecen pošlu architekta, abyste mrknul, co se s tím dá dělat. Tady je

moje vizitka. Děťáváte nám, pane Antoán. Viděli jsme s ženou, kdy jsi na

Montmartru. Všechno vaše představení.

Jenže teď nezlobte se, když jeden vidí, jak ten, co dělával motýla.

Si teď nalepí frňák a baví německý svině.

Neumím zametat ulice.

Jsem herec.

Antoine, musím s tebou mluvit. Nepovídej, o čem?

Jdete pozdě, tenhle měsíc po třetí. Píšu vám pokutu, Antoine.

Za ty frachy, co mi srážíte, mi říkejte aspoň pane Antoine.

Antoine, máš to moc špatný. Další průsejre? Hledala tě tady Michel.

No a?

Říkala, že ti nedá dřív, dokavat nebudeš prejhrát v komedii francén.

Prej si ten barák už kupuješ.

Nějakej for, co neznám?

Dnes je tam půlka německé armády. Počkej, a jestli pak znáte tuhle.

Hitler s Geringem si to letěj nad rozfákaným Německem, jo?

A Hitler povídá Geringovi. Veditelství a technický personál uctivě prosí na scénu

pana Antohána.

Pytomci, vy byste mu měli boty lízat a ne přibíjet.

Protože ještě pořád umí.

Kony, rozsviť to.

Co je to s ním?

Denechal boty a nos.

Neplatím ho za opěství, ale za to, aby opět se bavil.

A nyní, dámy a pánové, přichází skutečný genius, největší mým Evropy, Antoine

Moreau. Nejdříve ho spatří ten grotesce, pan Grondin a jeho pet.

Koukej, úplně to předělal.

Bravo, Antoáne, bravo. Teda, Antoáne. Chtěl jsi, abych to rozsvítil.

Omlouvám se za ty boty, pane Antoáne. Byla to fakt klasná.

Zblazil jste se.

Chcete, aby nám zavřeli barák?

Je tam dneska půlka pažířského gestapa.

Jdeme se děkovat.

Líbilo se to. A to je hlavní.

Zač provokovat.

Takhle vysoko skáče můj pes.

Za to mě nemůžou zbalit.

Stát nebude tak zlé, kdyby chtěli zatpětě hned v divadle.

Myslíš?

To hlavní je teď přežít.

Za každou cenu.

Dnes to řadilo pár lidí, ale zítra o tom bude mluvit celá Paříž.

Co se děje? Ti dva chlápci jdou totiž za náma už od kabaretu.

Dneska jsem se byl podívat na to kino.

Vypadá slušně.

Dalo by se tam dělat.

Chystám úplně nový program.

Ale Grondána se psem tam nech. Moc, laciné.

Co říkáš tomu?

Pro boha.

Jean Dupré zabili ho.

Co to je?

Rozsudky smrti.

Třeba jdou k ženatě.

Tři na jednu?

Museli mě sledovat už několik dní.

Přišli za mnou už tenkrát, když jsem šel za tebou do toho bystra.

Proč jsi mi nic neřekl?

Měl jsem radost, že jsi žádlil.

Mám tě ráda.

Chci, abys to věděl.

Gestapo, otevřít!

Kde je?

Ta tvoje holka kde je?

Halt!

Okamžitě stát!

Stát! Neodstřelím!

Zdejte, ať se neutečete!

Michel!

Ruď se za hlavu!

Tak a dost!

To byla Suzanne de la Croix.

Jen neříkej, že to nevíš.

Sváří ke zdi.

Bože, já mám žízeň, že bych pěl i vodu.

Pane Antoine, vaši žena chodila ke mně na krem role.

Vážně?

Ani jsem nevěděl, že ráda sladké. Nikdy je opravdu lepší nic nevědět.

Aspoň z vás nic nevytlučou.

Antoine Moreau!

Je to on?

Naprosto určitě. Rvali se tam v tom bistru.

Mohli rovačku přetřírat. No to ne.

Nic nevěděl.

Bylo to bezpečnější.

Opravdu.

Uvidíme.

Stolečné průkazy.

Svojení s francouzským odbojem.

Je toho dost na pověšení.

Jméno? Antoine Moro.

Celé jméno?

Antoine... Řekl jsem celé jméno.

Nauč se své jméno celé, budeš to potřebovat.

Smradlavý Žid Morol.

Takže, celé jméno.

Ale já nejsem Žid.

Že ne, tak proč se třeseš?

Slíknout kalhoty.

Vážně? To je překvapení.

Celá Paříž si myslí, že jsi žid.

Na smysl.

No teď s tvé ženy byl žid.

Slušný člověk by aspoň zažádalo rozvod.

Moje žena je už dva roky mrtvá.

Taky dědeček z matšiny strany?

Neznal jsem ho vůbec.

A jestli pak poznáš tuhle fotografii?

Prosto milá scénka, Davida Goliáš.

A nebo tuhle?

Ale to bylo všechno před válkou. Vždyť je tam datum, co to dokazuje.

Ovšem letos, 2. ledna, to už nebylo vůbec před válkou.

A toho dnes si Rudolfu Majerovi předali své papíry, které si dostal od Suzanne.

Nesmysl. Chtěl si pučit pár franků. Suzanne o ničem nevěděla. Takže zvěděl,

že se jmenuje Suzanne.

Ne. V kabaritu ji všichni znali jako Míša.

Včetně mě.

Ale všichni s ní nespali.

Vysvětli nám, jak je možné, že jsi s ní žil a ona ti neřekla, kdo vlastně je.

To nevím.

Třeba si vzpomeneš.

Jména, adresy.

Já vůbec nic nevím.

Po válce se celý proměníme.

Poletíme do světla jako jarní motýly v zahřátí sluncem.

Když mě miluješ, nejraději bych se cvelekla i s kůžem.

No, se nemusíte bát.

Vy jsi uvěděl, co vážíme.

Ano.

Máte obdivovatele dokonce i mezi námi, pane Antoán.

Takhle nějak, ano?

Vás v čokli ještě skáče, pane Antoine?

Tohle není na pověšení.

O, Davida Goliáš.

Doufám, že vás tady nemůžete říkat, ty zmradlavý Žid. To by byla vážná

politická chyba.

Jak snad víte, vůdce ve své velkomyslnosti věnoval Židům celé město.

Ovšem já nesem Žid, nemáte právo mě tam deportovat.

Posaďte se.

Ale angažovat snad ano.

Jste přece herec.

Stá. Malé krátké angažma.

Jedno představení. Pro děti v židovském městě.

Nevím, já jsem už strašně dlouho nehrál pro dětské obecenstvo.

Když přijmete zařídím, že budete propuštěn.

Můžete samozřejmě odmítnout, ovšem žádám vás jako váš obdivovatel,

myslete na ty děti tam.

Až se vrátím domů, budu mít svou postel.

Domo bude maminka, bude zase živá a dáme chleba s máslem.

Já budu chodit na přešně, do zahrady.

Kurvy. Moji rodinu bombardují v Berlíně.

Sem nespadla ani bomba.

Če se vám chce dělat opičky zrovna jim, ale žít byste tu nechtěl.

Proč ne?

Koukejte.

Tenhle film měl v říši premiéru před týdnem a už udávají tady.

Velitel mě stavá příme zítra, pane Moreau.

Poukázka na hotel,

klíč a stravenky.

Nestratit. V těch listrech mám doklady a peníze.

Tady jsou zbytečné.

Prokazovat se budete tímhle papírem.

A dám vám šek na zdejší banku.

Tři tisíce zálohy, jak zní smlouva a zbytek po představení.

To znamená, kdy?

Řekněte mi datum.

To doplníme až po představení.

Je tohle váš pocist?

Odtedy je všechno v pořádku.

Takže si tady namastíte kapsu.

Ale já bych na tohle neměl žaludek.

Přepočítejte se za vazadla.

Bylo jich šest, když jsme vyjížděli. Myslel jsem, že mě dovezete k hotelu.

Hotel je hned za rohem. Je to kousek.

Pokoj číslo dvě, souhlasí?

Všechno je připraveno, pane. A vy jste kdo?

Laub k vašim službám, pane.

Hotel Rex?

V Rexu jsem bydlel jednou ve Vídě. Ne, ne, ten patřil bratrovi.

Já jsem byl berlínský Rex.

A tu čepici, pane, tu mi dal na památku můj brátní Theo.

Chcete pomoct? Chcete pomoct? Ne, Samueli, z tebe tu nechci, padej. A proč

ne, pane Laub?

Protože tě znám.

My vám chceme jen pomoct, pane Lou.

No.

Potřebujete něco? Já to seženu. Cigarety, všechno. Chcete střelit

klobou, gramec?

Přijďte za Samuelem. Kdykoliv.

Těch zavazadel bylo šest.

Jedno chybí.

Najde se.

Nehlaste to, prosím.

Dali by mě pryč.

Jsou tam rekvizity, bez nich nemůžu hrát.

Samozřejmě, ovšem.

Svíčka, zápálky.

Stává se, že vypnou prout.

A potom večer nezapomeňte zatemnit.

To zavazadlo najdeme.

To víte, děti.

Vy tudy vlastně jenom projíždíte.

Ale já bych tu chtěl zůstat.

A když to ohlásíte, mám vám napustit vanu, pane?

Vy jste snad první vězení, který chce zůstat ve vězení.

Zvonek nefunguje.

Když mě budete potřebovat, stačí křiknout.

Ta brašna tu, doufám, ráno bude.

Bude, pane.

To to nám nedá nikdo ani bramboru.

Náhodou. Pětomci, vyplašili jste večeři.

Kde se to sekli?

Já to čmajka. Koukej, ukáž.

Helejte, růžový žid.

Antoine Philippe Moreau.

Snad si vzpomenete, v 36.

roce jsem měl tu čest předat vám Moliérovu cenu.

Vaše excelence. Teď už ne, teď už ne. Ovšem i tady mám určité styky. Je tady

například Léon Kahn, největší rotadamský rejdař. Tady rozděluje uhlí a brambory.

Smím vám představit.

Karl Reinberg, dirigent výdejské opery.

Pokud byste potřeboval orchestr.

Já ještě nevím, co budu hrát, kdy a kde. V mojí smluvě, kterou jsem musel

podepsat, nic takového není.

Vrátíme se k třicátému tématu. Vůbec jsem neslyšel, kdo to našel.

Rozhodně se ozvěte. Jako právník vám tak budu moci poradit.

Žilber dnal jeho ženu.

Ale ta mu umřela.

Nebuďte sentimentální, Petr Sane.

My se musíme ptát, proč ho to potřebují.

Nemáme tu snad dost našich umělců?

Pro zrovna on.

Ani Žid, ani Goj.

Zatím jim je jistý jen to, že je to šašek.

A že ho za to platí.

Tři tisíce, pane Moro. Když je nebudete mačkat, vydrží vám věčně.

Tak dlouho tu snad nebudu.

Abych měl představu, co za to koupím.

Nic, pane Moro.

Jak to nic?

Jaký to má kurz?

Jako k dolaru, k libře? K franku, k marce.

Nulový. Je to getoměna, jenom pro židy.

Pro vás je to jen suvenír.

A jak je to s mými stravenkami?

Znáte restauraci v Jezerní ulici?

Kde by se tu vzalo jezero?

Není to ta kavárna na hlavní třídě? A kde je to? Pár kroků tamhle.

Restaurace v Jezerní?

Je mi líto, pane.

Tohle je kavárna pouze prošitý.

Co je to?

Co ta cigareta, no?

Aaa, co ten chlovouk na hlavě?

Neumíš smeknout, ty žides mradvalej?

Kde jsi vzal ty boty?

Našel.

A co brašna?

Ty věci se musí najít. Ještě dnes.

Co když nás udá? Jaká brašna?

Vylet.

Co to bylo s vámi za holku?

Kde jsi štípnul tyhle brambory?

A kdo je tohle?

To byla moje babička a já.

Pan Lauk tady něco hledal, ale já jsem mu řekla, že naše holky nekradou.

Ani Stella ne.

Ostatně ten kouzelník už stejně jede pryč.

Jaký kouzelník?

Přijeli z Paříže.

Tam žijou nejlepší šašci a kouzelníci.

Takový, co baví děti, aby jim nebylo smutno.

Tak proč jde pryč?

Protože mu někdo odnul stršku.

Měl v ní zlatou kytku, ve které jsou všechna jeho kouzla.

Ale to je jedno.

Dobrou noc.

Jen mi je divný, jestli na večeru je jinou kytku, když je kouzelník.

Měl jste štěstí, že vás neodělali.

Kvůli cigareti? Po druhé nikde necourejte, jídlo vám budu nosit sem.

Pojď dolů, tam slítneš. A hele, brašna.

Kytka je uvnitř i všechno ostatní. Teď ty můžeš zůstat a kouzlit.

Ale já nejsem kouzelník. Ale seš. Já vím, že seš.

Udělej kouzlo.

A co mám udělat?

Odčaruj nás. Nikam, kde nejsou Němci.

Kdo ti to udělal?

Bolí?

Prosím tě, odčaruj nás. Aspoň mě.

Udělej něco.

No prosím, rekvizity jsou tady.

Neríkal jsem to?

Tady se věci nesprácejí.

Spíš lidi.

Vraťte mi doklady, vracím se do Paříže.

Kvůli dnešní noci.

Jsou to balíci, i když v uniformě. A navíc se někde napily.

A já vás ujišťuji, že je potrestám.

A oni se vám umluvili.

Určitě netušili, kdo jste.

A tady se kouření na ulici trestá i smrtí.

Ovšem u mě můžete kouřit bez obav, prosím.

A jinak, jak se vám u nás líbí, když odhlédneme od toho incidentu? Cítím se

jako v kleci.

Klec sice brání v pohybu, pane Moro, avšak současně chrání.

Až se hrajete své představení, můžete jet.

Já doufám, že slovo německého důstojníka je vám dostatečnou zárukou. Ale kdy bude

to představení, musím to vědět. To vám můžu říct.

Brzy. Zatím jsem dostal jen bezcené peníze.

Slečno, pište.

Za prvé divadlo, za druhé obecnostvo.

Musíte mít aplaus.

Co nějakou pohádku. Od bratří Grimmu. Enzeln Gretl, šípková ruženka.

Prvotřídní výpravu a kostýmy. Potřebuju pianistu.

Dostanete všechno, co budete chtít. Stačí říct slečně Kellerové.

Chci, abyste měl úspěch.

Zlíbili mi divadlo, a ne špita.

To je divadlo, pane Moro, abyste rozuměli. A my jsme jen herci. A tenhle

Klimper a já jsme vám křítali.

A tohle je Stadler.

Nejmizernější houslista, jakého jsem kdy slyšel hrát. Takže vám ho doporučuji.

Ležel tady s kýlou a má problém.

Jinak si ho kritika občas plete s Paganinem.

Tady dělá každý, co může.

Těžko chcá ti proti větru.

Shakespeare. Ten to má ovšem odholné reál.

A to ti dva neznali svobodné město židů. Leo Stadler.

Karl Reinberg, když jsem vás viděl včera dirigovat v tom sklepě, měl jsem dojem,

že je to halucinace.

Jenomže já nepotřebuju Paganiniho.

Ani výdeňské filharmoniky, mně stačí barový klavírista.

Plus auslista.

Tohle jsme my dva.

My jsme pary študovali celý život, viď, Leo?

Áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

Včera mi rozbili hubu, že jsem měl na hlavě klobouk. Takže teď už budete

snekat.

A teď má vtipit.

Můj klobouk má svůj rozum.

Řekli mi, že budete děti zkoušet. Zkoušet? A z čeho?

Jako obecenstvo. Tady je seznam.

Kdo z nich se bude nejlíp smát, toho... Já nechci žádné seznamy.

Ale měl byste.

U těch nejvíc ohrožených jsem udělala kříže, chápete?

Třeba... To je Heda, hezky zpívá.

A Esther moc pěkně tančí. Myslím, že si nerozumíme. Zatím to není pro

obecenstvo. Teď potřebuju klid, abychom mohli pracovat a ty děti nás ruší.

Přiveďte je až na představení.

A teď pozor, smát se.

Jak jsme se poučili?

Ženská jecmo?

Myslím, že ne, i když nějaký čas ve cvokhauzu byla.

Udělej kouzlo. Vidíš, že uděláš. A co umíš ty?

Já? Ne. Udělej Hitlera.

Hitlera. Udělej Hitlera.

Má někdo černý řebínek.

Stále přestále. Děkuju.

Děkuju. Děkuju.

Děkuju.

Jsou to děti, zapomeňte na to. A taky na ty seznamy, prosím vás.

Tak a jdeme!

Měli byste se na ten syslám přece jen podívat.

Tady je každý den život a vzácní.

A děti jsou tu vděčné za každou maličkost.

Třeba za vramboru, za panenku z kusu dřeva, za trochu legarace, která jim dá

zapomenout. Nejste tady dost dlouho a ani nebudete, abyste pochopili.

Například já.

Nemám rád ší ani blechy, ale teď je mívám a taky smrdím.

Ale v noci se mi pořád zdává, že hraju dvořáka.

Své krásné tlusté ženě, která celý život toužila potom, aby zhubla.

A taky zhubla.

Co máte na programu, maestro?

Ještě jí pohádku.

Hensl un Gretl sněhurku s hřebínkem pod nosem masy.

Ten tvůj Hitler byl prima.

Líběl se ti?

A jak.

A, tady jste.

Rozmyslel jsem si to, pár třích přece jen vyberu.

Vážně? Stelu?

A koho dál?

Je to na vás.

Musím předložit stovku jmen.

Na představení už nepřijde asi polovina dětí z těch, co tu jsou.

Odjedou z transporty na východ.

Pojedou zítra. Po zítří.

Myslíte, že to nevědí?

A že nevědí, co je v těch krabicích?

Popel z těch, co tady zemřeli.

Třicet tisíc krabic. A kam je vozíte?

Do řeky.

Němci mají na jednou z těch mrtvých strach.

Vy ne?

Mohli byste my.

Přišla jsem se vám omluvit.

Buďte dál.

Usaďte se.

Tohle vám nakreslili děti.

To je Stella, to je Heda, to jste vy.

Tohle já.

Ten domek se jmenuje Paříž.

Vojáci po nás střílejí, ale my jim uletíme.

Udělejte kouzlo.

Prosím vás.

Testaři, fasádníci, malíři, swing band, promenádní orchestr... A k tomu ještě

seznamitou klauna.

Taková spousta lidí pro představení jednoho šaška.

Tolik lidí nemůžeme chránit, když teď mají odjet dva transporty.

Vy zas chráníte jiné lidi, podle vašich seznamů, nebo ne?

Kdo podepsal klavnou seznam?

Vy.

Pak nevím, o čem se ještě bavíme. Tyhle plagáty dejte zvětšit. A dejte na ně

nápis Antoine Philip Moreau.

Veliký mým z Paříže.

To není pravda.

Náhodou je?

Koukni, prý mándělskej kostým. To je co, až věravé.

Že kecám?

Podívej.

Vždyť si zkoušej klobouky.

Včera by ho byla nejradši zabila a koukej dneska.

Nebuď slepá.

Zase za pár brambor vyspí, třeba i s kuchařem.

Myslíš? S kuchařem třeba. Proč ale s Antoanem? Co by z toho mělo?

Tudle. Je to ženská.

A já mu prostě dala a ty máš svetr. Ten vrátíš, žádný svetry.

Ty nesou pro vás, ty jdou do reichu.

Posíláme je zpátky do Německa pro Wehrmacht.

Pane Moro, cylindru můžete mít, kolik jen budete chtít. Ale tohle bych si já

nezodpověděl. Ale já ano, vemte si, co je potřeba pro sebe i pro děti. Jde to

na triko bratří Grimmů.

Co se ti nelíbí?

Ani moc ne.

V těch škrpálech nemůžeš hrát.

Snad se v tom nevete, že jistý najdou lepší.

Ty máš rád viru, veď.

Ty husičko, tebe mám sokrat raději.

Ne, ty sandálky ne, ty se hned rozpadnou. Vem si ty šněrovací.

Ty sandály mají přesky.

Uděláme kompromis. Vezmeš si oboje.

Šílené. Hlavní roli Antoine Philippe Moreau.

Orchesta diriguje Karl Reinter.

Scéna Lenz, kostým Richter, první houzle Stadler, violončelo Sandhaus.

Takové obsazení vy nezavladili ani na Broadwayi.

Právo! Jen pokračujte.

Nenechte se rušit.

Proměna!

Nejsme na stavbě, nemůžete sehnat pořádný zvonek?

Uvařila jsem vám čaj.

Díky.

Počkej, koukej, už mi chodí proti vetru.

Trvala jsem to celý den. Kdy jsi to se mnou?

Správný, mým to dře celý život.

Pojď, jdeme na to.

A jdeme.

Koukej.

Málo, málo úsměvů, nebezpadne snad.

Ty mraky jak mří, to jen déšť je blíž.

Hned jak skončí válka, přijedu k tobě do Paříže a naučíš mě hrát tu Pěrotovu

holku.

Kolobínu? Jo, Kolobínu.

To je Antoan, my spolu hrajeme.

Nevážně? To bych chtěla vědět. To k ní je půl krajičku chleba.

Ten teda radešní.

To je škoda.

Mrtvý prtný.

To jsem já, když měl pět.

Ten pes se jmenoval Bonzo.

Všichni už umřeli. Máma a táta už tady. Ale já neumřu nikdy.

Nechci. Ty nemřeš taky, viď?

Nechci. A ty umřáš, tádlerka.

Protože mi nechá tu tušku, co má v sobě loň.

Pojď, už tam budem.

Neboj se, děvenko. Tu tušku schovávám pro tebe.

Antoine Moreau, viděli jsme vás hrát, tuším v Londýně.

Leo má radost, že s vámi může učinkovat.

To nic, to je jen chvilkové, hned mě to přejde.

Mám tady rukávník.

Tady je to lepší než ve společných kasárnách.

Tady máme Leo a já, aspoň trochu soukromí a můžeme být spolu.

Dohledněte na Lea, aby si na představení vybral aspoň trochu slušný smoking.

Dohlednu.

Reinbergovi prídají dokonce frak, aby se Švédové divily.

Švédové? Kde by se tu vzali?

Nebo snad Švýcaři.

Pletu si je, ale na premiéru se už těším.

Přeji vám, zlomte vás.

Vidíte, je krásná.

Není to báječní, až přijede Červený kříž, přiveze čokoládu. A taky potom už

nebudou transporty.

Mladej vodsaď, to není pro děti.

Já tady počkám.

Vy jste parková promenáda, poskavárně, společenské hry.

Skvělé zprávy.

Rusové jsou už u Berlína a Goebbels vyjednává o příměři.

Říká mi to teď před chvílí skladník.

Není nejhorší, ten frak.

Birnbaum a syn, kůčovna odělu, Vídeň.

Doufám, že mě po válce nebudou upomínat.

Je to pravda, monsieur Antoine, šaty dělají člověka.

Teď bych si dal Beethovenovu devátu.

No je to podvod.

Komedie pro červený kříž, a vy to víte.

Vám mnohem víc, mesián Toále.

Máme za pár knedlíků a kousek mídla předvést světu obraz německé humanity.

Evropa válčí a smradlaví židi sebe starostně baví.

Slyšíte to?

Tohle jen tušit.

Vy jste si vážně myslel, že vás sentáhnou až z Paříže, abyste sehrál

představení pro pár židovských zpratků? A vy jste si vážně myslel, že malujou

všecky ty plagáty a opravujou domy a vydávají geto peníze extra kvůli vám?

Já vám rozumím, ale my nemáme na vybranou.

Takže... Takže kvůli té teorii jsme jim vydali Francii bez jediného výstřelu. V

tomhle já nejedu.

Vědomí? Co kdybyste to nevěděli? Jenomže já o tom vím.

Ovšem, co víte?

Co tady se školními kategoriemi mravnosti?

Chtěli všichni jej přežít.

Hosté v kavárně.

Jděte pryč.

Vy taky jděte pryč.

Pryč! Jděte pryč.

Zuby, usmějte se na nás.

Vyřadit.

To jde.

Já nechci do transportu. Prosím vás, ne!

Neměl jsi sem raději chodit.

No, vydá. Antoine Moreau osobně. Nějaké problémy?

Jak vidíte, držím slovo.

Vaše představení se blíží. Za pár dnů se budete v Paříži opět procházet po Champs

-Élysées a na nás si ani nevzpomenete.

Já vím, jak ti je.

Netrap se.

Všichni jsme tím prošli.

Teď vím,

že

vše, co máme, je právě tady.

A právě teď.

Zamilovaní jdou psotou.

Zvánit netej, když vládne mráz to na tom,

už si běží jarů vstřík, jarů vstřík.

Něžný vánek, chytky v trávě, ptáci ve

větvích, dny zahřejí se naději.

jen co sejde s ní.

Co jste dělal?

Koukej.

Kouzlo.

Vhoď zlatý prsten a vypadne, je to kohňák.

Neměl bys pít?

Ne, naopak potřebuju toho víc.

Předa si mi říkal, Michel, to je tvoje žena?

Já nemám ženu.

A děti?

Ne, nějak na to nebyl čas.

Stop, stop, stop!

Začala jsi pozdě, Stelo. Ještě jednou o dvanáctky.

Co je to s tebou?

Něco se ti stalo?

Je ti špatně?

Jo, špatně. Sebe a svýho blbýho Hany.

Stelo?

Jaké lhaní?

Jak ty víš dobře.

Ty nemáš hlad?

Už nikde nebudu hrát.

Vidím. Tak bude hrát Heda.

Ta se aspoň nepere a neutíká.

Heda s Antoanem. Ty ta neumí podle hudby ani chodit.

Naučí se to.

Antoánu to naučí.

To řekl on.

Antoán řekl, že mě už nechte.

Zlobivou holku nechte nikdo.

Tak přece nebréč.

Promluvím s Antohanem.

Tebe už taky nebudu poslouchat.

Službu má dneska Frida.

Všechny umít a na kutě.

Zjistila jsi, co teď v tele je?

Nic vážného.

Co ty víš o dětech?

Nějaké nové tango?

Ale ne.

Tohle tango je pětset let staré, krásná dámo.

Lidské osudové kolo věčně otáčí se dál. Kolo života

a smrti, chvíli radost, chvíli žal. I když slábneš beznadějí, seber

síly poslední.

Tak spoutaný, zatvolný, až tvůj den se rozední.

Návrat svobody a lásky, to si lidi přejí víc.

Snipíku on rozmůže čas, čas bílý holuby.

Nikdo nesmí ze sálu vypátrat, kdo tu píseň složil.

A zavřít ho.

Zavřít všechny básníky.

Takzvané herce.

Filosofy.

Klauny.

Klavíristy. Dirigenty.

A toho taky. Taky zavřít.

Hleda, že by nám něco hezkého zahrál. Nám, co jdem zítra do transportu.

Nevím, co po tom, co tady hrajete vy.

To není hra.

My se loučíme.

Viděl jste Stadlera?

Dali mu ženu do transportu.

On jede dobrovolně s ní.

S umírající bábou, chápete to?

Kousla mě.

Už se mi držela, ale kousla mě.

Ať přijde do rady stavších.

Hned mu představím.

Víte o tom, že si o vás rada myslí, že jste kolaborant.

Jen klid.

Kdybych si to o vás myslel, taky nezval bych vás sem.

Zacharin, žijte se do naší situace.

Němci vás sem dopravili v pohodlné limuzíně.

Dali vám hezký pokoj, kde můžete spát sám, anebo ve dvou, když máte chuť.

Promiňte, ale ví to tady každý.

Velitel Gruber vám jde na ruku. Některé lidi z vašich seznamů bychom nedokázali

chránit ani my. A po tom jediném představení se vrátíte do Paříže.

Není to podezřelé?

Ovšem, ale vysvětlím vám to.

Ten váš výstup dnes večer byl nádherný.

Tamhle je kartotéka.

Jsou tam jména těch, co odjedou ráno transportem.

A jména pro další transport.

Jsou tam starci.

Syroci, nemocní, invalidé.

To než přijede Červený kříž, ještě čaj?

A co bude pak?

Kdo to ví?

Všichni válka ještě nekončí.

Dejme tomu, že budou existovat se z nami všech lidí, co tady zahynuli.

A všech, co odjeli z transporty.

I těch, co zůstanou.

Na takový cigaretový papírek se vejde asi...

Třicet men.

A kdyby těch papírků bylo, bratru, čtyři tisíce.

A kdyby se stal ten zázrak a někdo mohl odtud odejít. A kdyby ten někdo byl

ochoten vzít sebou drobný balíček, ve kterém by bylo sto dvacet tisíc men.

Uvažujte o tom zázraku.

Děkuji.

Za ten mizerný čaj.

I za ten čaj.

Dělo!

Proboha, co se stalo?

Bolí? Ani ne.

Kde jsi byla? Proč tě tak pomlátila?

Nikdo, chtěla jsem tě vidět a spadla jsem z lešiny.

Že jsi mohla zabít.

Necháš mě tady? Říkal, že mě máš nejradši.

Zahřejiš se, usušíš a poženeš domů. Budou tě schánět.

A Věru jsi tady nechal.

Tak proto jsi tedy utekla na záchod.

Jo.

Antolane, asi půjdu do transportu.

Co blázníš? Hraješ přece se mnou.

Věra říkala, že si vezmeš Hedu místo mě.

Žeprý je hezčí a hodnější.

Neumí ale tančit na hudbu.

Jsi nejlepší herečka, s jakou jsem kdy hrál.

Tak přízehej.

Uvidíš, jak to spolu rozpávíme. Ale teď se musíš vrátit.

Jednou tě naučím chodit mezi kapkami. Ovšem, zatím si vezmem deštník.

Červený deštník. Už ale neprší.

Ten umí ve větru lítat.

Kdyby ten vítr byl silný.

Popadla byš tě za ruku a ulítli bysme jim. A SSáci by se do nás nestretili.

A my bysme na něj z věžky plivali, aby měli tak.

Mám pro tebe dárek.

Kde jsi to vzala?

Potřebujeme ho, ne?

Tím dešníkem by to stejně byla blbost.

Jeden kluk se tady udal křídla, že odtud uletí.

Vylezl s nima na kostelní věž, ale nikam neuletěl.

Křach, zbylý masný šlak.

Pamatuj si, jestli ještě jednou v noci utečeš, nařešu ti.

Tak jo.

Konečně tě máme, děvenko.

Kousa tu míš hezky.

Ukaž zuby.

Jenže tam, co tě odvezou, to odnaučili už jiní lidi.

Ne, to ne. Není v seznamech pro transport.

Hraje divadlo.

Teď v noci ji nevymodlíte nikde.

Ani na lagerkomandu.

Dobře tedy, pomocte ji zbalit.

My se radujeme, že nejsme v tom transportu.

První housli za Stadlera si vente vy, pane Jakubovec.

Prosím, klid, pánové. Je zbytečné se pro Stadlera zmoutit.

Němci hodně budou vyvěšovat bílé vlejky za zvuku jeho housli.

Teď už mu můžou na nejvýš políbit prdel.

Pánové, mám pro vás fantastické zprávy.

Za čtrnáct dnů je po válce.

Zastřelili totiž Hitlera.

Včera jste zastřelili Himmlera.

A Hitlera už nejméně třikrát za ten čas, co jsem tady. Jen dvakrát, Messie Moro.

Po třetí ho musel střelit někdo jiný.

Zastatně raději lepší zprávy než horší.

Za půl hodiny oběhnou město a když se vrátí ke mně, já si je schutí poslechnu

a řeknu si, co kdyby přece jen.

Kde je Stella?

Transport.

Nocí ji chytili, jak něco krade v kostele.

A kde je teď?

Na schromaždišti, u vlaku. Věra ji šla vyprovodit.

Zaveď mě tam.

Zadnou soku!

Hraje hudba.

Kdo tady velí? Mám záruky velitele Grubera. Dokonce záruky.

Tady není divadlo, pane Moro.

A nebo snad máte chuť odjet taky? To je Alestela ze seznamu, který jste

podepsal.

Zapomínáte, že lidi do transportu určuje židovská rada starších.

Je to jejich město, chápejte.

Já jsem tu jen obyčejný úředník, který kontroluje jména.

Věk, čísla, vše musí klapat do puntíku.

Naštěstí máme rezervy, takže všechno v pořádku.

Představení ohrozit nesmíme.

Představení? Vždyť jsou to děti!

Jsem přesvědčen, že to bude krásné představení.

můžeme balit kufry všichni.

Až na vás, excelence.

Při vašich diplomatických stycích.

Bože, já se chcím.

Zhasněte světla, zkouška odpadá.

Divadlo nebude.

Proč? Proč nebudu hrát?

Kdo ti to dal? Ty jsou moje.

Antolone, a které jsou ty šaty? Buď ráda, že jsi tady živá a zdravá.

Já věděla, že si pro mě přijdeš.

Tak kdy budeme hrát?

Nebudeme hrát.

Hensl, Gretl, měli jsme jim dělat oleandr, za který se schovají.

A Červený kříž by valel oči, a jsou ty Němci přece jen humáni.

Co chcete udělat? Hodit jim smluvu z vysoka na hlavu, vaše excelence.

Proč ne?

A oni padnou na sadek, přistaví Mercedesku a ta vás doveze do pasíže.

Znáte je.

Krůbr vám na cestu...

Upeče Bucht hrát mě donutit nemůže.

Může tě za to klidně předat gestapu a poslat mé děti do transportu.

To přece nechceš, nemáš právo. Že ne? Dneska přece jeli jiné děti.

Já vám prostě nerozumím.

Stadler jel, tak ho nahradí Jakubovic. Pojeli Jakubovic, zas ho někdo nahradí.

Je přece dost židovských houslistů. Vás je tady přece mnohem víc.

I když beze zbraní museli byste je vidět dřív, než by se vzpamatovali.

Antoine.

Vím, že vás nezvyklá, Montoáme, ale kolik lidí je třeba v Paríži?

Kolik lidí je v celé Evropě?

Jak je možné, že dovolili, aby se to fašistické slínstvo vůbec zrodilo?

Venezia. Jo, takhle to řek.

Venezia. A Abra Karabra. Teď si vymejšlíš.

Nevymejšlený. Napřed byl neviditelný.

Jak by si tam jinak dostal?

Potom řekl kouzelný slovo.

A bum!

Už tam byl. Takhle velkej. A rozkázal SSákům a Gruberovi. Pustej! Chtěla bych

je např.

čarovala. Hm, třeba ještě nechtěl.

Tohle je ten šasek?

Třeba by mohl předvést nějakou ligroci dětem.

Jeden piátr denně mi stačí.

Slečna Kellerová.

Pan Lagerkommandant vás nemůže bohužel přijmout.

Potěšilo ho však, že jste se přišel omluvit a poděkovat.

Nepůjdem do kavárny?

Sehnala jsem dva lístky.

Já nemám hvězdu.

Už jednou mě vyhodili.

Ten krás tě tu nikdo neznal, ani já ne.

Koukej, na tenhle útržek ti dají dokonce něco jako kávu.

Jak jsi sehnala ty lístky?

Podobně jako schádníš brambory, jo?

Hodně se prý obětuješ jako maminka.

Že prý to všechno děláš pro děti. Ale co ty ostatní děti tady? S těmi ať si

dělají, co chtějí.

Doufám, že ten malý kluk, který šel místo stely, tě bude v noci strašit.

Mě tedy určitě. Spolu s ostatními dětmi, co se nevešly na ty seznamy tvých dětí.

Svoje děti jsem ztratila před třemi lety, Antoáne.

Martíně bylo deset, Sáře osm. To byl můj manžel.

Když mě sem přivezli, měla jsem tyfus. Dali mě rovnou na izolaci.

To mě zachránilo, odjeli s prvním transportem.

Promiň, nevěděl jsem to.

Protože jsi nechtěl.

Vůbec jsi nezeptal, jak a zda vůbec jsem žila předtím, ale já jsem žila.

A pak jsi přišel.

Vyspala jsem se s tebou kvůli stele a dalším dětem.

Ovšem ne jen kvůli tomu, to jsi snad vycítil.

Četl jsi někdy Talmu?

Po smrti není nic, je pouze to, co bylo.

Dobro, zlo, jak si k doknutou cestu vybrat.

Dnes slunce vyjde, až se vyčasí.

Tmoucí tma a úsvit má láska v

bezčasí.

Zamilovaní jdou psotou zvánit smetely.

Když vládne mráž, Co na tom?

Už si běží jaru vstřík, jaru vstřík.

Něžný vánek, chytky v trávě, ptáci ve

větvích.

Podej mi další. Tenhle, jo? No, ten dlouhý.

Dobrá, tedy. Budeme hrát Hansel und Gretel.

Ale trochu to změníme.

Aby se to červenému kříži líbilo.

Pouzelný zvonec, který splní dětem každičké přání, se najednou ztratí.

Ale pak se najde.

V poslední chvíli. Ale najde se.

Co bys ráda?

Chleba s marmeládou.

Nic víc?

Deset krajiců s marmeládou.

A co ty?

Aby bylo doma.

Doma, to bude až po válce.

Krásně se vykoupat a v čistém pyžamu spát nejméně tři dny.

Pak bych se oblékl a šel do Sachrovy kavárny a dal si vídeňskou kávu.

A vrchní by přinesl hromadu novin a já bych si četl a pil to kafe. A najednou

kouknu, takhle malý Hitler stojí přede mnou.

A prosím mě, pane Weinberg, nepůjčil byste mi nějaký noviny?

A já mu na to já svý noviny půjčím beze všeho každýmu, pane Hitler.

Jenom vám.

A co vy, excelence?

Vrátit se domů.

Třeba běžky.

A třeba bez vod.

Já zrovna tak.

Jenomže já nemám kam jít domů.

Ještě jednou od nás tupuje šibami.

Více, maestro, více hrůzy toto. Bez všeho.

Rád bych se zeptal, co to vlastně hrajeme.

Je to pohádka.

Operníkové chaloupce.

Jistě, ale v jaké podobě?

Chcete, aby nás postříleli?

Proč, vaše excelence?

Nařekli jsme slovo. Jediné slovo.

Zajisté, zajisté.

Monsieur Moreau si tady udělá svoje gesto a odjede a nás to nechá v rejži,

kterou navařil.

To snad nemyslíte vážně? Ano, myslím.

Pánové, já bych řekl, že máme větší šanci dožít se konce války, když budeme

bojovat, než když se necháme bez odporu podříznout.

Bojovat? Vy?

Proč ne?

Pánové, tiše.

Nechte mluvit věru.

Vy chcete taky bojovat?

Co se stane, když nabídneme Němcům představení, jaké chcete vy, Mr. Leroux?

Zastaví to transporty?

Přestaňme být slepí a řekněme si už jednou pravdu.

Když to Červený kříž pochopí, může se pokusit nás zachránit.

Nebo alespoň děti.

A co když ne?

Pak pojedeme tam, kam bychom museli stejně, ale pojede se nám s nás.

Budeme si vážit sami sebe, Mr. Leroux.

Takže pokračujeme. Doufám, že pánové z orchestru umí mlčet.

Kdyby někdo z vás měl dojem, že jeho part je příliš těžký, může klidně

odejít, nebudeme se na něj zlobit.

Tak.

Věru pošlete děti na scénu.

Měří Antolan, vrátíme se tedy k nástupu Ježibaby, jak jste si přál.

Proč si nehraješ?

Proč si ty děti nehrají?

Naučíme je to.

Koukej, jak se koníček hezky houpá.

Hrajeme si tady a tančíme.

Proboha jen ať nerecitují.

A nechte je ať si zvyknou.

Ať se přestanou bát.

Ty horní kavalce, uříznout!

Eichmann řekl, že hlavní fronta je teď v tomhle městě.

Nejdůležitější fronta. A Eichmann obvykle dobře ví, co říká.

A co Antoine Moreau, jak mu to jde?

Výborně.

Nacvičuje pohádku.

Trochu jsem se bál, že přijde s tím, jak vysoko skáče jeho pes, ale zdá se, že už

zapomněl na pana Grondána.

Znám umělce, co jako děti.

Postačí malá domluva, no a prosím, perniková charobka.

Možná, že skutečně věří, že se potom vrátí.

Dnes vás už nepotřebujeme.

Proč pak to přerušujete, pane Moro?

Boháce bratří Grimmů šoupnou děti do pece bábu.

Ale já jsem slyšel, že vy tam házíte děti.

Můžu to změnit.

Děti si sednou na lopatu a skandují uns geswut in der Judenstadt.

To není řešení.

Řeknete mezinárodnímu červenému kříži pravdu vy?

Pokud bude příležitost.

Je to diplomatická mise, chápejte.

Nesmíme provokovat.

Zvláště teď, když mám zprávy, že probíhají jednání o transportech do

neutrální ciziny.

O vyměně dětí za tanky a auta.

Na ruskou frontu zřejmě.

Nevíte, s Silberstejnem v jakém poměru budou měnit? Jeden tank, jeden žid?

Monsieur Moreau je umělec.

Když chce zahrát Němcům pohádku tak, jak si představuje on, pak jemu v tom ránit

nemůžeme.

Dík za to, co jste řekl. I když jsem vás zklamal.

Zvolil jste si jinou cestu.

Bojím se, že je riskantnější.

Já vím.

Skutečně zvláštní mluvit mlčením.

Puste z hlavy ty moje papírky.

Třeba je po válce někdo najde.

Třeba i s vaším jménem.

I když nenosíte žlutou hvězdu.

Bramborový guláš.

Z pravých brambor.

Divadlo bude mít úspěch.

Pohaři mají všecko.

Zastupenky dají cigarety.

Tu máte, pane Reinberg.

Antoán.

Eiffelovku. To je taková železná jehláž do mraku.

A kousek od ní Pigal.

Je tam jeden biograf, z kterého uděláme krásné divadlo. To myslíš nás dva?

To víš, že jo?

Co bude s Vědou?

Se mnou?

Já budu sedět v pokladně a říkat, pojďte se podívat na dva klauny, kterým se

směje celá paří.

Prosím, ochutnejte, prosím.

Děkuji, moc krát děkuji.

Prosím? Můžeme taky ochutnat?

Jistě, samozřejmě.

Děkuji.

Bon appetit.

Když vládne mráz, to na tom už si běží jaru v

pří.

Jaru v pří. Děkuju.

Máme ovšem i problémy.

Voda, elektřina, hygiena, je nedostatek léků například.

Tady může Červený kříž udělat pro ty lidi opravdu hodně. Děti mají radost z

každého balíčku s potravinami.

Hrajeme pro ně dokonce i divadlo. Zveme se světoznáme umělce.

Dnes je tu Antoine Moreau.

Senatné ten slavný mým z Paríže. Ano, ten.

Vynikající umělec.

Darlí nebudou nadšení, až jenže se tohle vysvětlo.

Vážení hosté, teď toho víte o našem městě tolik jako já.

Viděli jste, co jste si vidět přáli, hovořili jste s každým, s kým jste

chtěli hovořit.

Bylo by možné promluvit si s panem Moroem.

Doufám, že pochopíte, že nemůžeme podepsat žádnou zprávu, dokud nám to

neumožníte.

Zavolejte na bránu.

Ale bojím se, že pan Moreau od nás už asi odjel. Měl smlouvu pouze na jedno

představení u nás. Má ještě jiné závazky. Je to velký umělec.

Vaše doklady, jak jsem slíbil.

Váš vlak je připraven.

Hračte, prosím.

No a teď můžete hrát.

Konec.

Konec.