Original subtitles

Zalesi hlubokými a kopci oblými rozkládá se česká kotlina.

Je to země pěkná.

Rolníci tu v potu tváře orají, řemeslníci jsou protlulí svou

fortelností, ale jsou tu také loupežníci. A

nejukrutnější z nich je arciloupežník Lotrando.

Pod dubem, za dubem, tam i na tě počíháme. Pod

dubem, za dubem, tam tě poškupem.

Loub pešníci po volání, to, co páni to jsou páni. Loub

pešníci pro perse, nejlepší, co v okrese.

My řekneme ruce z hůru a...

Hned máme peněz, chůru dělá, kde jí nezemeslo, nikdo jí neneslo.

Pod dubem, za dubem, tam si na tě

počíháme. Pod dubem, za dubem, tam tě

poškoupem.

Lou, ty koupíš i stráchlou bídej, jsem z ukrdej, jsem krouzby, heď!

v formánku na houni.

Přepadli tě v ráhouni. Lou, technik je nezmloubavý. Lou, ten mě ho

strašně baví. Co, šlo hned to nevydat, jelikož je nelida.

Pošupem, zadupem, tam si na tě počíváme.

Pošupem, zadupem, tam tě pošupem.

Že vám není hamba, cházko nenechavá.

Chloudná práce vám nevoní, jen ta zlodějna.

Tady se od sebe drvo štěpe!

Jsou páni to, jsou páni loup, pečí ty zbrofece, nejlepší to potrese.

Dobře jsme si zloupili.

Dobře.

Žádná krev netekla.

Ani kapka dneska.

Když to nemusí bejt, tak se nemá.

ani střílet, ani zapichovat.

Když to ale musí být, tak se hol střílet a

zapichovat musí.

To si pamatujte, tyhle ty zásady.

Víc!

Víc!

A taky je zajímavý, že čím víc máme,

tím víc, tím víc.

Čím víc máme, tím víc krademe.

Maceško, a co můj synáček? Už spínká?

Jo, jo, spínká.

To je život.

Vlastního dítěte si člověk neužije.

Kdy já ho viděl naposledy?

Ani nepamatuju.

Papá... Jo, jo, papal.

Až vyroste, dám ho do školy.

Co se směješ? Co pak na to nemám?

Jestli ho do nějaký školy vemou.

Ono takový počítám, neberou.

Jaký takový?

Jaký neberou?

Co jste mi to udělali s mým synáčkem?

Kde je?

Co to je?

To je váš kluk, pane Lotranto.

Mord. Co za hádry to jsou události.

Člověk se plahočí, tu obživu zhání, na dítě nemá čas

a najednou mu to takhle vyroste.

A mě bylo divný, že tady nevysej pleny.

Takhle přerostlý dítě vám do žádný školy nevemou. A to by jsme se na to podívali,

jestli vemou nebo ne.

Chceš do školy?

Vždyť ani neví, co to je.

Celý dny kouká do nebe a pase kozy.

Akorát v zimě si prohlíží ty obrázkové knížky.

No co jste ukradl tomu kupci z Vimperka?

Vykoupat, odšivit, učesat, oblít.

Ráno půjde do školy.

Tu nejlepší školu mu dám. Právně!

Protože na to mám. Právně!

Dáme klukově školy, ať to stojí cokoliv.

Nešetříme na chlapci, táto šahni do kapci.

Když nalupíš písmena, stane se s ním proměna.

Když nalupíš vějiny, tak je úplně jiný.

Bude to ozdobalou pežnické bandy,

bude mít grejličky a možná i čany.

Posune země koza o kousek dál, bude to

lotr intelektuál.

Naučí se francouzsky!

Bude nosit licousky, naučí se mluvnici, přeští všečky

pravíči. Naučí se německy,

řekne trokyné necky. Když bude mluvit plyně, může loupit

cizině.

Bude to ozdobalo pežnické bandy,

bude mít vejli...

Daleko předaleko v zemi horké jako Plotna za pouští písečnou

u moře Sargasového je sultánství Solimánské. Tam

vládne sultán Solimán. Má velké břicho a velké starosti se

svou jedinou dcerou, krásnou, ale nemocnou princeznou Zubejdou.

Vy jste poslední?

Jo, jo.

Jen se podívejte, co léčitelů, mastičkářů, ranhojičů a všelijakých

zaříkávačů se sjelo, aby nešťastnou princeznu Zubejdu uzdravilo.

Přichází sultán Solimán!

Vlád se nám, slum se naše jasné!

Já? Hele, něco jsem ti přivedl.

Jéééééééééééééééééééééééééé

Tak se na ní, pane Lustigut, podívejte.

Sradné, bledné, hubné.

A to se má vdávat.

Jeden kolega sultán by jí chtěl.

Bohatej. Má šest žen.

Ale když bude takhle bledá jako chcípáček, pochybuji, že o ní bude mít

zájem.

Tak to je zlé.

Česká bižuterie jí dicinky spolehlivě rozjasnila tvář.

A co jí chráčí bolet, princezno?

Právě že nic.

Ani na procházky nechodí. A to jsem jí koupil celou sadu procházek.

Zubejdo, dcerůmko.

Kam chceš dneska jít? Do parku? Nebo na tržiště?

Tak půjdeme na tržiště.

Tržiště, to je, to je sedmička.

Ryby, ryby, ryby, mořské ryby, kupujte mčertvé mořské potvory.

K tomu by se měl přivolat pravý,

nepalšovaný a študovaný doktor od nás.

Kdepak mastičkáři a šarlatáni? A podle čeho se pozná pravý,

nefalšovaný a študovaný doktor?

Pozná se podle toho, že začíná dr.

Tak například dr.

Neumann. Nebo dr.

Pelná. A když nemá dr., tak to znamená, že není

doktor.

Nemádr není doktor.

Mádr je doktor.

Já bych vám to měl radši napsat, protože vyčmáráte těma vašima klikyákama.

Tak,

takhle je to po našem.

Ne, abys to smazal, troubo!

Já je radši trestám předem, protože potom už by to nebylo nic platné.

A ještě něco. Kdyby ten doktor chtěl sebou vzít sestru, tak ať ji

vezme, protože taková sestřička je doktorová pravá ruka.

Nebylo by lepší, pane Lustigu, kdybyste jel s nima.

No, to bych mohl.

Ať máme jistotu, že vyberou doktora na slovo vzatýho.

Rozuměl jsi tomu?

Vem si dva a jednoho velblouda. Ať pan Lustig nemusí pěšky.

A nyní bych pro své ženy koupil

nějaké tretky.

Víc žen, víc starostí.

Jedny něco dáte, druhá to chce taky, však to znáte.

Neznám.

Proč jste ho nepřivedl dřív?

Nebyl čas.

Moc práce.

Umíš číst a psát si, no.

Copak je tohle?

Domeček.

Kluk není hloupý.

Mně to taky přijde jako barák.

Dělačte být také negramotný, pane...

Lotrandomenome, taky vaše, taky.

A nebýval jsem.

Ale teďko, zvlášť po ráno, jsem úplně negramotný.

Řbet nemůžu narovnát.

Jsou tu holt léta, pane starosto.

Říkejte mi,

Otče Převore, pane Lotrando.

Jo, jo.

Aby bylo mezi námi jasno, pan táto Převore.

Já bych nechtěl mít z kluka Flandiáka.

Tedy jako faráze, jestli mi rozumíte.

Rozumím. Chcete chlapci poskytnout vzdělání světské.

To je možné, ale...

poněkud drahé.

Mohu si to dovolit jen dobře situovat.

Luiduri.

To bychom ho mohli naučit francouzsky.

Perfix.

A tady je taková směstka takových peněz.

Kde jste to jen sebral, dobrý mřídky? Kde se dalo, pan táto převoř?

Kde se dalo?

O chlapce nemějte obavy.

Až opustí náš konvik, nepoznáte ho.

A co vlastně dělá tvůj pan otec, milý synu?

To já nevím.

Ráno se jde dolů do udolí. A večer? Večer se vrací se zlatem.

Tak to on je asi zlatokok.

Tatínkův potnik je tedy zlatý důl. No.

Asi jo.

A co paní matka, jako čítám, v domácnosti?

Já mám jenom macešku.

Maminka zemřela?

Neptej se.

Říkali, neptej se.

Ptal jsem se, ale říkali, neptej se.

Tak pojď, musím ti to tady všechno ukázat.

Niši! Jsou tiší, jsou tiší, jak myši, a do

kroniky píší, že léta páně pět, zas nezměnil

se svět.

Lidé jsou hříšní, jak v Praze, tak v Míšni, ale to

svět dost vyšní, a svatá Lucie.

zas v noci upijem.

Kláštere nemají pohody,

celý čas prakticky projít.

Když udíkne zub od čel, do

zpátky dobro tvítel.

jsou tiší, a on lidí zeliší, že zájmy mají vyšší,

a léty podzemské, nemyslí na ženské.

Dosti se postí, a jen když přijdou hosti, tak vešší

boče znosti, když vyhnou ze klínky.

však takhle malinký.

Kláštce se nemají pohodlí,

celý čas prakticky promodlí.

Když utichne vzduch od čel, jdou

svátit do prostých tel.

Všichni do cel!

Člosti se potpí, a jen když přijdou hosti, tak ve vší

početnosti si přihnou ze sklínky.

Však takhle malinký.

Však takhle malinký.

Však takhle malinký.

Už jedou?

Nejedou.

A díváš se?

Dívám. Vidí, že se dívám.

Tak se dívej pořádně!

No jo, pořád.

A v české kotlině se zatím z loupežnického synka pomalu stával

vzdělaný mládenec.

Ale pozor, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Vy jste rudý jako rodoch, pane.

Vy jste Indián.

Nastroj mě!

Něéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé

Počkej, synu, já ti pomohu.

Veď, synu.

Velice vám děkuji, mládenče.

Nezrač. Mé jméno je...

Lustik. A cestuji v bižutérii.

Stálé bydliště Jablonec. Ale prakticky jsem v jednom kuce na cestách.

Děkuju, chlapci.

Myslel jsem si, že jste indián.

Bohužel.

Nemohu jim sloužit.

Ale neviděli jste tu v okolí nějakou zahraniční výpravu s

velbloudem? No.

Byli jsme přepadení.

Dali jsme s tomu starému lapkovi, co proto já ho porohnal.

Ale mé nohy nejsou už tak rychlé, jako bývaly.

Nestačil jsem utéct.

Proč je taková smutná?

No?

Něco jí schází, mladý pane.

A tak kdykoliv uvidíte, bratři,

někoho na větvi, zachovejte se jako náš ducha

přítomný Lotranto.

Bez prodlení odříznout. A nyní prosím pana Lustiga,

aby nám řekl něco.

o bižutérii.

Jablonecká bižutérie, čili jak my od fochu zkráceně

říkáme bižu, má ve světě skvělý zvuk.

My prosím nezastíráme, že se jedná o imitaci.

My to přiznáváme již její přístupnou cenou.

Krásná práce, že?

Například tady.

Jenže to ti lupiči nebyli štond pochopit.

Prej je to padělek a chtěl jsi nás napálit, budeš vyset.

Já povídám hergot.

Takra, chlapi.

Já povídám.

Kruci fix, chlapi?

Kruci písek?

Jenom písek, pane Lustigu.

Jenom písek.

Já povídám písek.

Chlapi, copak jste nikdy neslyšeli o naší slavné české bižuterii?

A jejich kápo, ten vyvrhel nějakej lotrando.

To je náhodička, co?

Můj mladý zachránce se jmenuje úplně stejně.

Jako ten starý raubíř. Schoda jmén, pane Lustigů.

Pouhá schoda jmén. Chlapcův otec je majitel zrapého dolu.

Jino, svět je malý. A o náhody tu není nouze.

Tak ten mizera... Můžu?

Ten mizera povídá. Hip!

A povídá.

Laudon, povězte ho za nohy na strom.

tradice, ale můj blbě před nášitou.

Dívám! Tak se dívej pořádně!

Vždyť se dívám pořádně.

Porád.

Kde je? Tamhle.

No

to je

dost! My jsme to stílili!

tatík má už na kánku.

Vicku!

Ty louda lehlína!

Vedeš už k sakru mýho kluka?

To se ví, že vedu, ale nevím, jestli z něj budete moudrej.

Hluví jako kdy skřížíte flanďáka s papouškem.

Drahý otče,

Kež vás všemohoutí Bůh, dlouhá léta zachovatí ráčí. K radosti bližních

i nevýslovné píše potomstva vašeho.

Pomalu, pomalu.

Jedu do pekla a nemám čas na tvoje cukrování.

Poslouchej mě dobře.

Chtěl jsem ti nechat pytle zlaťáků.

abys z toho mohl být živ bez zlopotění.

Ale hrom, aby do toho hochut, jaká byla

teď pro naše řemeslo bída.

Drahý otče, neměl jsem tušení, že tou měrou strádáte.

No jo, všichni mě opustili.

Jako kryši.

Nejvyšší čas, abys to po mně převzal,

chlapce.

Drahý otče, když si to přejete, převezmu vaše řemeslo.

A budu jej vykonávat čestně, ochotně a ke

všem, co nejvlidněji.

Nevím, jak pochodíš v naše břemesle svlídnosti.

A smím-li se ptát, drahý otče, jaká je vaše ctěná živnot?

Loupežnictví přece.

Toho se drž.

Loupežnictví? Jo.

Hlavně chlapče.

Nepracuj.

Ano. Ano, tatínku.

Drahý.

V té chvíli Loupežníkova hříšná duše zamířila k nebi.

Ale že byla občeškána tolika hroznými skutky, musela jinam.

A my víme kam.

Tak zůstal mladý Lotrando na světě sám, zdrcen jednak smrtí pantátovou

a jednak svým neuváženým slibem, že převezme jeho řemeslo a stane se

loupežníkem.

Uctivé dobré jítro přeji.

Doufám, že nevyrušuji.

Ale, Budžínku, co ne?

A s čím pak bych vám mohl posloužit, vašnost to?

Prosím vás, pane, co nejsnažněji, abyste se nepolekal.

Abyste tomu rozuměl, já jsem strašný loupežník Lotrando.

Oleď, jazda.

Ano, prosím.

Dělám to neraz, ale slíbil jsem to svému otci v jeho poslední hodince.

Takže musím.

Jé, Minkote, takže on, starý Lotrando, je po smrti?

Tak tu budou mít chlapi ve Vyzovický hospodě radost.

Tak dáte mi vše dobrovolně?

Bylo by to pro oba dva lepší.

Nedám.

V tom případě vás budu muset zapíchnout. No?

Prosím, abyste se připravil a pomodlil.

Čup, čup, tady.

Už? Ano.

Nepárejte se s ním, schválně zdržuje.

Zapíchnout!

Živého člověka zapíchnout.

Teď by ho to muselo bolet.

Bože, dočel jsi to duši dál.

Tátík se na vás ze zhora dívá, mladej pane.

Nebo spíš ze spoda?

No na každej pát všechno vidí.

No tak pane, už jste řádně vymodlen.

Kdepak?

Já jsem totiž strašně velkej hříšník.

Ale něco mě napadlo.

Kdybych se mohl dát v kostelci vyspovídat, tak snad by mi pámov

odpustil.

Víte co, vašnosto, já teď poběžím Honemo do kostelce.

Vyspovídám se a až se vrátím, tak si mi pak můžete klidně zapichnout.

Dobrá myšlenka.

Jo.

Já tady zatím počkám u vašeho vodu.

Vidím tady vašeho koníka.

Kdybyste mi ho prosím vás půjčil.

No, abych byl rychlejc naspátek.

Máte pravdu.

Bude to tak rychlejší.

No právě.

Prosím. Koník je to pěknej.

Bude to na něm asi poukat. Kdybyste mi půjčil kabátek.

Klobouček taky.

Říkali, že se to tady hemží všelijakou chlápkou.

A tuhle taky.

Chcete, abych dostal svýmu slovu?

Musíme se ztračit.

Veveme to s nebou a pryč.

Tak počkej, Vinsku.

Jako jsem slíbil svému tatínkovi, že převezmu jeho řemeslo, tak jsem teď tomu

kupčíkovi slíbil, že na něj počkám. Tady.

Slip je slip, no.

Mladý pane, alespoň si dáme dodostu.

Nedáme.

Dostaneme.

Mám dneska narozeniny.

Je hodně zdravý, vinčuju, mladej pane.

Hlavně, hlavně je trochu zdravý.

Já tak.

A kolikže vám je?

Už jsem plnoletý.

Jo, plnoletý. Je tak, to mi spadly ze srdce dva kameny.

Vaše máti, teda paní Madla, ještě neživá, štatínek prodal do otrovství.

protože byl opravdu na dně.

Také, vaše máti mi při loučení povídá, až bude Lotrán doplnoletej, tak mu to

dej, ať má na mě památku.

Tak vám to dávám.

Tak ona neumřela, matička moje drahá.

Prodali do otrodství, tatíček můj drahý.

Jaká byla?

Povídejme o ní.

Jo, paní Madla.

To byla dobrá duše, taková mladěnka, houtlocitná byla, moc se k tatínkovi

nehodila.

Vědomku se do něho učila, to loupežnictví nechá a živí se v poctivou

práci.

Tak, a teďka ten druhej kámen.

Starému pánovi jsem slíbil, že vám budu k ruce, než dospějete, čili tím pro mě

tenhle kšeft končí, mladej pane.

Ale... No, no, tak nemějte mi to za zlý.

Jenže by se na to řemeslo takový nemehlo.

Všema školama úplně zkaženej.

Že bude nejlíp, když se udělám pro sebe.

Di, a nedělej si výčetek, Vinsku.

Jo.

Od dubem za dubem.

Feníze nebo život?

Co to?

No, peníze nebo život.

Jsem strašlivý loupežník, Lotrando.

Aha.

No, Jářku, peníze nemám.

Tak ti můžu dát jenom ten holý život.

Holý život, říkáte?

No.

A nebo... chleba s tvarohem.

Chleba s tvarohem nebo život?

Hm?

Děkuju.

No, kdyby se to vzalo za správný konec, možná,

že by byly i ty peníze.

Pomeňte, že hovořím s plnými ústy, ale...

Který konec máte na mysli?

Tentohle.

No.

Lepší než almužna, lepší než lup.

Je pila dvojmužná, ostrý má zub. Jdi na to s portelem, nedři se moc.

Ať se s tím poperem než bude noc. Ať se s tím poperem než bude

noc.

To mi to vyrazilo na čele.

To bude asi pot.

Není to příznak choroby? Ale kde by?

Bude zdravá věc.

Žizni, žizni, žizni, ať to má

ten

švůň.

Žizni, žizni, žizni.

Klidně si nás trývni, s hostin, s kým jsme v přízní,

nachystá.

Nám trůň.

Co se mi to děje na ruce?

No, jestli oni to nebudou mozoule.

A není to příznak choroby?

Náhle pak, mozoule jsou zdravá věc, uhni.

Není to náhodou práce?

A co jinýho by to bylo?

Tak to já bohužel nesmím.

Co to povídáš za nesmysle?

Nemějte mi to za zlé lesní muži, ale slíbil jsem svému otci, že se budu živit

pouze loupežnictvím.

No, pojďte špalmu.

Abych vám řekl pravdu,

Tak mě loupežnictví vůbec netěší.

Dokonce si myslím, že k němu ani nemám vlohy.

No, mně to taky tak připadá. No.

Jenže tatínkova poslední slova byla, nepracuj.

Tak to se nemusíš bát, protože tohle žádná práce nebyla.

To bylo jen takový šulichání.

Opravdu? No.

Děkujeme.

Po cestě nás pětko bolí,

nabídněte chlébce solí.

Já velký hálí.

Kdo? Ty.

Já?

Drvoštěp. A jmenuju se Drmec.

Napsat to.

Napsat?

Já to napíši za něj.

Ne, co jste říkal?

Ne?

Pane, ty teď uděláš, že

půjdeš s námi. No a Japato?

Japato, protože náš sultán Solimán, vládce náš,

slunce naše jasné, tě potřebuje jako...

Sůl. A ty budeš bohatý. Jako se ti nezdálo

v posteli o tom.

Tady?

Ty foršus.

Já jsem z toho tumpa chovej. Co tomu říkáš?

Práce v zahraničí bývá mnohem lépe placena.

Měna je to tvrdá.

Javku, páni velvyslanci, musel bych se zeptat

ženy.

Moji.

Máni.

Když vy u vás musíte ptát ženy,

zeptáme ženy.

Bohatí dosti velmi, také i cíle

pošelmi, my jsme cizí velmi slušní.

Chystej nějaký diplomáti, jdou k nám cizí diplomáti,

neznámte se, neznámte se.

Oje moje dobrá žena, to jsou

naše dobré děti, od rána je

zapsa žena, nechce mu...

To jsou moji rodičové,

zdravíčko jim také slouží. To je moje

sestra Anna.

Červená se jako kvítek, zatím žije

neprovdána, stará se nám o

dobytek. Přeznámte se!

Přeznámte se! Přeznámte se!

Přeznámte se! Přeznámte se!

Může dostat nášup. Je to jen jáhelná kaš.

Takový chudý jídlo.

Drnecová, když ty pustit drnec s náma, konec chudoba.

Náš sultán Solimán.

Vládce náš, slunce naše jasná.

No, je bohatý.

Toto, dárek pro tebe.

Božínku, to je krás.

Že si děláte škodu.

My děláme škodu, že my potřebujeme tvůj drnet

s náma.

Každé dobře si násup.

Myslíte, že by si u vás táta vydělal i na novou střechu?

On bude zbohatlík. Tři střecha budeš mít

nad sebou.

Třecha...

Pojíme až 50 litrů vody, aby mohl překonat poušť. A na co má ty drby?

V nich má zásoby tuku.

Hrove, chlapče, ty se nezdáš, ale vědomostí máš jak učitelskej.

A sušený velbloudí trus se používá jako palivo.

Jak se

maneješ?

Hájí.

Velí. A ty?

Zelí.

Já doma taky mít takové dítě jako ty.

A jak se máme?

Malý Zelí.

A pro tebe, sestro Neprovdána, prsten.

Drned tvoje sestra Neprovdána půjde taky.

A Japato?

Japato, protože náš sultán Solimán... Vládce náš, slunce naše jasné.

Nechte toho furt až doma.

Tady nemusíte.

Protože náš sultán Solimán...

Petra sebou.

Ona tvoje pravá ruka.

A to teda ne.

Anička zůstat tady. Ona pravá ruka mojí ženy.

Máni.

Pane Hálí, jestli byste chtěli vědět, kdo by mohl být moje pravá ruka,

Tak je to tady učenej Lotrando.

Já? My dáme hlavy dohromady.

Drnec, ty zlobíš, ale ať je po tvojemu.

Děkuju, pane Drnec.

Poznám cizí kraje a porovnám se s vědomostmi získanými četbou knih.

No, hlavně musíme mít nabroušený sekely. Jo, to jo.

Putování, putování, putování za praví.

Cože? Za pracu! Ale neboj!

Země koule jak si hezká, tady cesta, tady

cesta, tady pole, tady led, vstoupáme

až do nebe.

Putování, putování, putování za

prací, před sluncem nás klobou chrání,

nech je naší matrasí.

Cizí lidé, v cizím kraji, cizí kraj a

obyčej, pro chvody, vždycky dalí,

opláknem si obličej.

Máte to, daleko!

Máme to daleko. Máme to daleko ještě.

Jak asi daleko?

Nesmírně daleko. Tam, kde jsou tropické deště.

Putování, putování, putování za

prací. Za prací?

Neboj, jedem.

Klobouk chrání.

nech je naší matrazy.

Putování Putování Putování

Putování Putování

Už

jedou!

Už jedou.

Na mou duši jedou.

Jedou!

Jedou!

Pak vidíš, když se díváš pořádně, tak jedou.

Nejmilostivější pane, pane sultáne Solimáne, vlád,

vlád, vlád se naše jasné.

Toto trvalo.

Přivádíme ti věhlasného lékaře z ostrova jménem

Evropa. Je to doktor Nec a píše se přesně, podle tabulky.

Z čehož je patrno, že jsme kápli na toho pravého a

ještě k tomu tuplovaného doktora, neboť je to nejenom drnec, ale

ještě k tomu drvoštěp.

No, podívejme a toto zde je jeho pravá ruka

asi z tento lotrando.

A hálí?

Kde je Lustig?

Lustig zajat v boji s českými bandity.

My sami jsme doktory našli a tady

jsou.

Pojďme, pojďme.

Tak se na ni podívejte, pane doktor.

Máš ji prohlídnout.

Já.

Jářku, ta holka je jak zdelínka.

Nějak se mi nelíbí.

Mně jo, pane Drnec.

A což o tuto mě taky.

Ale je taková drobátko tento.

Nedomrla.

Co říkají?

Odborný lékařský Pindy.

Hubená jak šindel, žádnou barvu to nemá, nic do ní není.

Ale ne, že by nebyla hezká.

No, hezká ona je.

Přijde mi, že to dělčema rodí.

Pořád Pindy?

Doktor si myslí, že... nemocná.

A to víme taky.

Řekni mu, kdo předtím neuzdravil, dostala rákoskou.

A teďka, kdo neuzdraví, myk hlavičky dolů.

A tím ušetříme náklady na zpáteční cestu.

Říkal něco zajímavýho?

Moc ne.

Venku já všechno přeložím.

Odkud pak jste, mládenče?

Zední Lhota, severně od Makotřa.

Vy mluvíte po našemu, paní?

Přeju vám štěstí.

Víte, já jsem jenom prostá chůva a sultán na mě moc nedá.

Ale podle mě chybějí princezně tři obyčejné věci. Pojďte, pojďte.

Není čas na výbavu.

Hlavně, abyste sebe zdraví vrátili domů.

A kdyby vám léčení náhodou nepovedlo se, vy kratší o

hlavu. To děláme tady na tom špalku.

A kdo je ten pán?

To je náš kat.

Ahoj, Hasané.

Nazdar.

Nazdar.

Halín, Halín.

Pro pána krále, my dva ji máme uzdravit.

No.

Proto vy tady.

Hálí, kamaráde, co to povídáš? Na lečení jsou přece doktory.

Doktoři. No.

No. On?

Doktor. On má před jeho jménem dr.

Pane Koskákava, jaký pak já jsem doktor? Hálí.

Teď já jsem obyčejnej drvoštěp.

Drvoštěp? Nebo... Drnec, to nám fůh.

Ale ne, doktor Voštěp, ale Drvoštěp. Jo.

On, dřevorubec. Co to?

No, čemu myslíš, že máme sebou tyhle fridlátka?

Ty, nedoktor. No, nedoktor.

Hm.

Japato? V tom případě vy...

pojďte se mnou.

Kam? Tam.

Uli.

Tam.

Tohle bude vaše bydlisko.

Tady vy budete radši.

Japato!

Japato, protože kdyby vy někonu vytroubili, že vy

nedoktoři, na špalek nejprve hlava hálí

a potom bélí i zélí.

Všechny naše hlavičky by padaly.

Takový šlamastice jsem ještě nebyl.

Pane Trnec, není to náhodou vězení tohleto?

Jo, to bude šetlava.

Lama?

Copak, děvenko?

Tatínek to myslel vážně, že ti dva třídou o život, když mě neuzdraví.

Nejdpíš myslel prince dno.

Je mi jich líto.

No, to mě taky děvče.

Ale pochybuju, že tě vyléčí.

Ti nevypadají ani jako doktoři.

Ale ten mladej vypadá jako prince.

Já? Ale jako nějakej hodně chudej princ.

Říkala jsi, že tam u vás má každý muž hrát jenom jednu ženu.

Jenom jednu.

A oni jsou z tvé země?

Ano, oni jsou od nás.

Od Makotřa.

A nemohli bychom jim nějak zachránit život.

Když tě neuzdraví, tak jim není pomoci.

Doktoři tady nejsou?

Nejsou. A kde jsou?

Jak to, že neléčí?

Krajaní, někoho vám vedu.

Kde se tu berete, pane Lustigu?

Inu, svět je malý a onáhody tu není nouze.

Pane Lustigu, to je pan Drnec.

Těší mě.

Ale dostali jste se do prekérní situace.

Já mám sice na sultána jistý vliv, ale jak jde o zubejdu, nezná

pratra.

Kde máš doktory hálí? Proč neléčí?

Doktoři, když oni doktoři sultáne Solimáne vládte náš, když

oni jsou zaledlí a vychají všelijaký mastě.

A léčivý nápoje taky. A prej jim vadí slunce. Naše

zláté.

No tak potřebujou bejt v chládku.

A kdyže má být poprava?

Už ze zejtra.

Už?

Princezně, chybí tři obyčejné věci, říkala ta chůla.

Tři věci.

Myslel jsem, že jim ukážeme, jak za to umíme vzít.

Mají to tady zdarostlí hámba povídat.

V takovým baráku se drží vlhkota.

Houba, plíseň a škvoři. A kam nechodí slunce, tam chodí lékař.

Teď mi něco napadlo.

Co kdyby se...

Myslíte

celkově?

Kdy dál?

Co kdyby se... Ale, řád bych to

pořádně. Žádný pízování.

Hálí. Jedoutníkovi.

My teď vykonáme vaše poslední přání.

Krátká vycházka a pak hajdy ke špalku.

A Drnev, proč vytáháte sebou ty vaše vpidlátka?

No proč? Aby námi někdo neukradl.

Drnec, já nespal celou noc.

Vy přijít o hlavy.

Ale když ne vy, tak my.

Já radši nekat všetky hlavičky na krká. No to já taky.

Hej, pane Háli.

Velký pane Háli, na slovíčko.

Něco bych pro vás měl?

Sputné hory.

Plasta.

Mohu přiťuchnout?

Lepší než almužna, lepší než lup.

Nepilna dvojmužna, ostrý má zup.

I na to s portélem nezbytem ho.

Ať se s tím poperem neštude noc. Ať se s tím poperem neštude noc.

Co oni to tam dělají?

Pívají národní písně.

To u nás někdy vězňové na procházkách před popravou dělají.

Písni, písni, písni, ať to krásně vyvní.

Ty vnitř, ty vnitř, říkni, ať to má.

Kde je zvoní?

A to, že si tom dělají takový rám.

A kvítankujou dupáka.

Dupáka je válečný tanec?

Něco na ten způsob.

Teď si možná říkáte, to už není žádné šolíchání. Teď už Lotrando s

srdca Kramensky pracuje.

Jinu. Asi pochopil, že jsou v životě chvíle, kdy to bez práce opravdu

nejde. A že, to je tak mezi námi, ne všechny rady rodičů

bývají vždy moudré.

Lamát, pojď se podívat.

Tak pojď.

Udělali nám tady pěknou paseku.

Co to tu voní?

Co by?

Dřevo a smůla.

Ne, ne, ještě něco.

Jestli to nebude ten můj chleba s tvarohem.

Ten tvaroh totiž, čím je starší, čím víc voní.

Dej mi kousnout.

Princezna loudí o jídlo. Tak to tady ještě nebylo.

Tak si pojď pro něj.

Kousneš si a stejně to vyplivneš.

Ošťá.

Co jste to tady tancovali za dupáka?

Všetky stromy na maděru. Co až to uvidí náš sultán Solimán?

Vláci náš, slupy naši jasné.

Doktoři, zlatíčka moje.

Ona papá.

Ona nepapá.

Vělpa to.

Ona se nadpává.

Co vy to, chlapi, našli za recepis?

Jednoduchá věc.

Kam nemůže slunce, musí doktor. Já to věděl, ale tady

mladýho to trklo dřív.

Tři jednoduché věci to děvče potřebuje.

Světlo, vzduch a ještě... Volejte sláva a tři dny se

radujte!

Volejte sláva a tři dny se radujte!

Volejte sláva a pět dní se radujte!

Tři dny se radujte!

A tři dny se radujte.

Víte ti?

Ona je taková... Jak bych to řekl?

Taková... Apetitlich?

Ano.

Zatancuj si s ní.

Myslíte, že bych směl?

Sobine.

Páni muzikanti, Polku!

Já jsem spíš na břešní.

Na břešní?

Zubejdo, dívejte!

Zeptej se, proč se doktor neveselí,

když je bohatý a živý?

Krnec, proč ty neveselí, když ty

ne hlavička dolů?

No, synu, ono je to těžký. Ještě včera nás chtěl připravit

pokrk.

Takovej má dá ten kamaráčov, fušku.

Co říkal?

Odborní lékařský pindy.

Polka, ta není vůbec těžká.

Podívej.

To bych tě naučil v několika lekcích.

To je... hezký zvyk, co tam u vás máte.

Jaký zvyk?

No, myslím, jeden muž a jedna žena. No, že no.

To je u nás normální. Tak, například pan Drnes. Má paní Drncovu.

A dost.

A pan Lustik.

Než ho vdoběl.

Měl paní Lustikovou.

A dost.

Já nemám nikoho. A dost?

A dost.

Víš, co je zvláštní?

Ty neznáš naši řeč, já neznám vaši a přece si rozumíme.

Čím to je?

Nevím.

Podívej, tam, tam to jsou hvězdí Orion.

Támhle Cassiopeia.

Hvězdy umíš jmenovat.

Takeru chce ohánět.

Prý se budeš vdávat.

Budu sedmá žena.

Sedmá žena?

A koho?

Nějakýho dultána.

Převezete doktory přes poušť, vsadíte na loď a hajdy zpátky.

Jo, ale kde vězí ten kluk?

Lotran dostůje.

Rom, aby do toho...

To tak byla malárie.

Mohl by to taky být jenom úřeh.

Ježíšmarja.

Copak ti bolí?

Začíná to tady.

A končí to tady.

Tady tak.

Jestli pak jsem si to nemyslela.

Je zamilovaný až použ.

Pro boha svatýho.

Do koho bych se tady mohl zamilovat? No do koho?

Do koho asi.

Nic si z toho chlapče nedělej.

Zubejda to taky chytla.

Celou noc blouznila a doteďka jsem jí musela učit polku.

A naučíte mě břižní?

Jako že se lamat jmenuju.

Teď mysli na trdlování, Lotrando.

Proč jste mě neřekli, že se jmenuje... Lotrando?

Zináčku!

Tak ti můj čtyřlístek přece jenom přivedl ke mně.

Vím, se k těho dá.

Matičko. Jinu, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Ale jak to, že se jmenujete Lamat, matičko?

Tak si opakuj to jméno.

Lamat? Lamat?

Lamat, Lamat, Lamat, Lamat, Lamat, Lamadla.

Madla!

Pane Drnet!

Nejsem styrotek, jenom polocyrotek.

Lotrando, už umím polku.

A tatínek proti tomu nic nemá.

Proti čemu?

Proti polce?

Ale ne, že aby jsme se měli rádi.

Nejdřív zuřil.

že jsme každý z jiné země, jiného náboženství, jiného jazyka, no a že to

není rozumlý.

Ale ubrečela jsem ho.

Tři obyčejné věci potřebovala k uzdravení.

Světlo, vzduch a lásk.

A teď je má všechny.

zamilovala se do něho.

Ním se stalo něco překrásného, ním se stalo

něco divného, našla dítka kluka

nešťastného, zamilovala se do něho. Já jsem

ten nešťastník!

Já jsem ta slečna, je z

toho najednou.

Na světě mě pranit netěšilo, teď mi přijde, že je

bezvadný.

Mně se taky zdá, že je tu milo,

přibrala jsem kilo za dva dny.

Tady se jí proč si vyvolila, právě toho muže

za muže.

Řekla, že to způsobila cíla, která všechny cíly

přemůže.

Tím se stalo něco překrásného, tím se stalo

něco divného.

Našla títa kluka nešťastného, zamilovala

se do něho. Já jsem ten nešťastný.

Já jsem ta slečna, když se stalo něco divného, já jsem ta

slečna.

Vy byste asi nakonec rádi věděli, jestli spolu měli taky děti.

A představte si, ani jedno z nich se nestalo

loupežníkem.

Nám se stalo něco překrásného, nám se stalo něco

divného.

Našla dníka kluka nešťastného, zamilovala se

do něho.

Ním se stalo něco překrásného, ním se stalo něco

divného.