Original subtitles

Točím na ostrovy.

Ne, ne, ne, normálně, normálně.

Máme se na co stydět.

To je

jedna z

různých, která zbyde.

To je vůd. Pavlíku, jako vstáváš?

Jako jdeš volně?

Jako pozdravíš?

Tak, jako mazej.

Nevotvírej to, máme toho málo. Jako, jako.

Hezky.

Tobě se to líbí.

Rence se to líbí.

Podíváte na něj.

On na ní. Mále by se i políbili, rozumíš?

Jako, jako, jako, jako.

Dobrý, mále. Potkal, potkal, potkalá, potkalá.

Lid prší, ty vole.

Musím od kamery, jdeš mi na kameru, zakrám! Uděláme to klidně v dnešci,

pojďte!

Akce!

Ne, to pak jebe, já ti neznamu, která cide.

To je vůl!

Ne, tak toho zbavu musíš pomalu, vole!

To je právo, vole!

To je normálka!

Musíš bejt srpělý, nej! To není servírka, vole!

Koukne na ní, podíváš a máš jíde za přímře!

To nejsi do vody, vole!

Doktore, můžete tak, můžu, na chvilku?

Dobře, tak pojďte, pojďte.

Chtěl právě, nevím, jestli obtížovat, já si jenom chtěl zeptat, já mám takovou

jednu blbost, jako, to znamená, když jdu chcát, jo, když se jdu prostě vyčůrat,

tak, tak mám, když jdu, mám močit, jako když jdu,

mám močit, jako na malou, tak mám,

Ale nemoc, že mě to trochu pálí.

No a?

No já mám rádi strach, jestli to...

To je prostě blbý říkat, ale když jste doktor, tak jsem se jenom chtěl zeptat,

jestli to není ta rána džentlmenů.

Rána džentlmenů. Rýma džentlmenů.

Jo. No právě jsi to kapáč, jo.

No.

Kdy jste měl naposled?

Jo, jako lupačka, jo.

Jako... Jako jsem naposledy... Naposledy.

Tak... Ale neříkej toto klukům tady, jo.

Tak já jsem taky právě kvůli tomu přijel sem.

Že ti říkal, že by se tady jako dalo něco trhnout, jo, ale... Takže já jsem

právě jako... myslel, že tady budou prostě nějaký takový ty... orgy, jo,

nebo víte, co myslím.

Že to budou skupináči nebo tak.

To bude rájo, ale pro mě to je fakt peklo, takže... Myslím, že žení chovají,

kdyby nebyly náty, jo.

Já jsem se taky bál ze začátku slíknout. Jako vy, jo, ale... Potom jsem připadal

v plavkách a víš...

Tyže, a když mi ty tam jí naláze, kurá. A bude se to dneska ještě točit, když

prší.

Ahoj, Rostěn, co tady děláš mezi mě?

Eee, pá, slečno, my tak diskutujeme.

No,

jestli že opravdu jste paní, jak říkáte, takže... To já budu muset.

No, prostě vám chci říct, že gonorealstva asi nebude.

Co? Ty taky musíš být větší burán, ty jsi málo burán.

Ty jsi málo burán, ty tam... A já ti nechci předehrávat, rozumíš? Měl jsi tam

hezký místa, měl jsi tam takový to s tím rájem, potom jak to pro tebe peklo, to

bylo hezký. Jo.

Bylo strašně fajn. O čem to mluvíte, sakra?

Teď si myslím, že by se nám těžko vracel do ráje.

Ta nevinnost tam, tam prostě mě nám jak překážela, rozumíš?

Takže jsme si zvykli hřešit. A my rádi hřešíme. A hřích se stal součástí našich

životů. Že jo? Tam i na některé hříchy dokonce jsme hrdí. A to jsou takové ty

normy, rozumíš? Jakože třeba silnější vítězí.

No boč?

A jednou vlastně si člověk uvědomuje, že vlastně bez zakázaného ovoce je nuda. A

že prostě v tom kontrapunktu můžeme objevit pravý smysl věcí.

Uřezu. No.

Ty nerozumíš, jak je důležité hřešit to na život, ne?

Ne. Ty nevíš nic o ztrátěné vinnosti?

Záleží na čistotě duše.

Vyhnání zráje?

Nebo hřešíš ráda, ne?

Nebo nehřešíš? Nebo myslíš, že nehřešíš?

Myslím, že jo.

No, když to, každý to ti hřeší, že jo?

Rancík, Lenka.

No.

Taky díváš na ní prostě, proč se tak na ní díváš, jako na svatý obrázek? Je to

normální holka, jako ty.

Co se dívám na svatý obrázek?

Máš dívkát, jak se dívám.

Co se na tebe dívám, jako na svatý obrázek?

Ideál.

Dívám normálně.

Normálně?

Úplně zamilovaně.

Co ti líbí, ne?

Co? Ona.

Líbí nebo nelíbí?

Normálně, tak normálně.

Normálně se ti líbí?

Je to hezká holka, nebo prostě se bojíš to říct? Ne, hezká holka, normálně.

Co blbnej, nespím.

No co tady děláš, kde ty?

Tady ještě, no. No my musíme se vstřetit. Co? Bože, to vyřídíme

odpoledne. Káda odpoledne? Odpoledne.

No nebo na obědě.

Na oběd půjde, ne s holkama.

No já chtěl tě bězka vzat, pojď máješ. A to si řekneme potom, prosím tě. A kdy

potom? Já důmáš, já důmáš to. Prosím tě.

Taková krásná dvojice.

A ty denní práce taky jsou takový krásný, no. A taky se tam pozdraví.

Mluví a sedí. A v každém filmu se mluví, mluví, mluví. To chce

trošku, paní Majoš, takovou trošku akce, no.

Dobrý.

Dobrý.

Dobrý.

Dobrý.

Dobrý.

Dobrý. Dobrý.

Dobrý.

Překrasnou mladí lidi uvidí a lásku.

Já chci lásku po filmě posmatřit.

No, tak oni lásku dělají, making lásk. Ty znaješ, učím tě to, co je to.

A to zajímá i to, co je to.

Peti deženery.

Merci.

Miluješ mě?

Prosím tě, nezatíň zase.

Taky dokážeš.

A nic od všechno.

Já, kdybych byla mladá,

já bych zelenocila.

Já bych se běhl.

načesala, namalovala, pěkně by si

porozhlídla, nějaký to

anglicky slovíčko taky umím, mých dvar,

a pěkně by si vyhlídla,

Nějakýho Averičaná.

A na Evropu bych se vysrala.

To bych udělala, kdybych měla tatínka doopravdy

ráda.

Prosím tě, tati, nebuď terapnej.

Je lásky konec již, ač vášni.

jsme pláli nádherná takovýhle dávno v

našich srdcích mrtva je.

To je špatně.

Je to afektované.

Tak ty telové se tak nechovají. Opravdu, to je takové italské. To je přechnané,

je to špatný herec. Ligory, to není herec, to není herec.

Jak není herec? Kdo není herec?

Já normálně rád, my tak normálně děláme. Já tak normálně, my tak normálně rád.

Prosím vás, uklidněte se.

Já klidný.

Já velmi klidný. A klidný, a klidný, a klidný, a klidný. Tak si ta

erec vemte.

Já nehraju, já nehraju.

Nehraju, nehraju, nehraju. On hraje úplně stejně, i když nehraje.

Ten člověk je blázen.

Musí chrát někdo jiný, nebo ty chceš, aby blázněl to chrál?

Matěje! Kde je zaš?

Matěji!

Co pak?

Já potřebuji někoho jiného, místo toho Itala.

Pojďte si to vyzkoušet, já vám ji vysvětlím.

Pojďte, pojďte se mnou.

Takže, jako kamera, jako jede, jako akce. Tak já

jako hraju, jo?

Jau, jau, to bolí, bože se mi něje, řek, jau.

Jak nemůžu?

Jíš, Maria, stop, špatný.

Ať to radši chraje ten plásen.

Tak, vyměňte ho.

A proč?

Já jsem přece neudělal nic špatně, no tak co jsem udělal?

Teď jste mě to nenechali ještě ani pořádně vyzkoušet. Matěj!

Proč? Já chci vysvětlit proč.

Proč, co proč? Co pořád proč?

Proč je voda slaná, proč je vítr, proč to bylo jindy makový, teď je to takový,

proč se nemáme rádi, proč milujeme jiního, proč jsme takové slině, proč

takový ten váš pročismus.

No jdeme, jdeme, jdete.

Petře, víš co, škrdneme tu stěnu, to je špatný.

Proč?

Nám právo ti neodpovědět.

No to máš.

Ale proč?

Já chci, aby Tatražníko byly duny a tady jsou kopečky, které by si tady hrálo

dítě prostě.

Aby jsi mohl potom rozumět, aby jsi mohl objevovat.

Tady jsou lidi, najednou se vzneseš.

Tam jsou lidi.

Co to děláte?

Co si o sobě myslíte?

Vy si myslíte, že můžete na každou šát?

Jste se spláznil.

Vy si myslíte, že vás každá bude poslouchat, že si jako s každou můžete

dělat, co chcete nebo co?

Že budete s každou chrápat nebo co, až to každá bude chtít, že jo?

No jo, vy umělci, vy jste všichni stejný!

Ale Žisaři jsou nejhorší!

Prasáků! Dovíč, krvej, suveréne!

Dej sem tu deku!

Čím to smějete?

Já jsem taky herečka, abyste věděli.

Zrovna dneska, když potřebuju slunce, tak není slunce, tak to neuděláme, tak

to nebudeme dělat dneska.

Tak přátelé, jsme šťastní, uvolnění, jenom se tak

válíme nám dobře,

nazveme si to pracovně ráj, nic nám nechybí, hergot, proč děcka tady?

Vy si ty děti uplidněte!

Nic nám nechybí, tady žlou děti!

Jebreč! Jste šťastní!

Spokojení!

Svobodní!

Vem, jak jenom jsi bezčasný!

Jsme jako ptáci, jako motýry, jako tráva, jako tento písek.

Žízeň neexistuje.

V ráji není žízeň, proto je to ráj.

Áno, válíte se, válíme se.

Ne, žádný sték, žádný sték, hledíte se rajsky.

Tak, to je ono, ráj.

V ráji není žízeň. žádných potřeb.

Učí nám medvídek.

Musí nabít ní.

Tak a teď budu ovšem smečka hýen.

Ale, ale, ale, co tady děláme?

No nic, hrajeme.

Já vím.

Ale prosím tě, musíme spolu konečně mluvit.

Zase? No ano, zase.

Jenomže, já nechci.

Jako vždycky.

Tak odvlčice, bez otřeny.

No jasně.

Prosím tě, co chceš?

Nic, jenom to chci řešit, já už je nevydržím.

Řešit, co chceš řešit?

Mámy!

tady vedle chvílečku.

Chvílečku musíme, musíme, musíme... Vítěz, Vítěz, dám si do kníhečku.

No proč je posíláš pryč?

Napřed mě vyčítáš, že si jich nevšímám a pak je sama odháníš, no.

Po co to říct?

Co já jsem pro tebe?

Počkej, budu to vidět, musím to vědět. Najednou tě to zajímá.

Já se nad ano.

Potřebuju někoho, s kým můžu komunikovat, s kým můžu mluvit. No,

jistě.

Jo, neopustil. A já mám pocit, že na to pracuješ.

V klidu.

V klidu. A dokončím tam firmu. V klidu.

Víš, co riskuješ?

Kurde! Ty myslíš, že já nebo co?

co pak vychábe, že se musím soustředit.

Já se chci, já se chci dopátrat podstaty.

Já chci vědět, odkud to všechno plyne, odkud to pramení.

Když se to bere všecko, ta bolest všecko, to utamení.

Povídej se, povídej se na sebe, dívej se na sebe, dívej se jednoho na sebe.

Ty jsi příčina všeho.

Jenom člověk.

Jenom člověk.

Partnera. S kým můžu se opřít, na kdo můžu se opřít.

Někdo, kdo nás má rád.

Já mám až potrošku respekt. Já tě nerespektuji.

Nerespektuji mou dělu.

Ty jsi takový malinký.

Ty jsi...

Jsem člověk, já jsem čerst. Ty nic neslyšíš, nic nevíš. Prostím tě, ty

trapná.

Ano, trapná, je to pravda.

Podívej se trošku na sebe.

Teď to mě říká pokoj, sakra.

Ale ono, tak dobře.

Teď by možná bylo dobré, kdyby tam v tom příběhu ještě někdo zemřel.

A on nebo ona?

A co kdyby to bylo dítě?

Hnesta s dítětem, prosím tě. Nebo kůň?

Pane režisýr, já něco řeknu. Víte, to je strašně zajímavý pit. Vy to nevíte, ale

my to víme. Já to chápu, vy máte takový tohoto skvělý, že ani my možná nemáme.

Možná máte malé sebevědomí. Já nevím, co mám říct. Víte, jsou stejný všude, když

to dělají, když vytvoří, dělají takový krásný věci. Věřte mě, věřte mě.

Já vím, lidi jsou všude stejný.

Zvlášť po smrti. Ale smrt, la morte belli.

že tam to musí být krásné, ať se odtamtud ještě nikdo nevrátí.

Pane doktore, prosím vás, mohli bychom můžli mluvit o samotě?

No tak, ještě no kam jdeš?

No, potom to domluvíme.

No tak, tak si posaďte.

Víte, my jsme o tom s Georgem tady mluvili celou noc, vy ten náš nešťastný

problém znáte.

Kdybychom dítě hrozně chtěli, my bychom ho dobře vychovali.

Čorčo by s tím souhlasil, takže už jsme se dohodli, že se obrátíme na vás.

Já vám mohu poradit, samozřejmě. Ne, ne, vy mě nerozumíte. My nechceme, abyste

nám radil. My chceme, víte, k teď.

No tu, pratikamente.

No a já, já nejsem gynekolog.

Co, co říkal?

No ne, gynekolog.

No toky se nefot!

Vždyť se na tom záleží. Už se nikdy neuvidíme. Do tu.

Jseš ideálný otec. Do tu.

Přemýšlejte o tom.

Vždyť jste takový cestlivý.

Podlík muštýř.

Kde jste? Tady čekáme s dětskama a už nemůžu.

Já nevím, kde jste.

Já jsem nevěděla, já myslela, že se rozvádíte.

Tak aspoň do zkumavky.

Přátelé, zapomeňte na to, že jste lidi.

Jste červi.

Nalehat, plazit se, podplazovat.

A čas letí čas.

spolu, koexistujete bez vás. Tak, to je to apokaliptické.

Tanto peklost!

A teď se nehybníte!

Jste mrtví!

Vy zmrtví!

Prostě, prostě, prosím tě, hono zase v blbě.

Já už nevím, co s tou holkou, prosím tě.

Co to je?

Co to má znamenat?

Apokalypsa. To je vrstvená žitlo, he? Vždyť si chtějí, aby po sobě lezli, no

tak po sobě lezou.

To je všeobecný zmar.

Žil.

Zároveň to vyvolává obrazy hromad mrtvol v koncentračních táborech.

Šmarja, vy jste se zbláznili.

Koncentrák.

Koncentrák. Koho to dneska zajímá koncentrák?

To lidi nezajímá.

Dneska možná ne, ale zítra možná jo.

Jak zítra?

Jenka! Jenka, ty už je rozmyslela?

Prosím tě, Jenko, proč nejedeš? Proč nejedeš?

Já nemůžu bez cedla.

Jenka, vždyť ty jezdíš bez cedla. Ona výborně jezdí.

Ale nenaha.

Jenka, prosím tě, nedělej potíže. Každá minuta stojí děndy.

Tebe se zajímá jenom peníze.

Je to tam lechta.

Co? Co je tě lechta?

Ty chlupy.

Opravdu jezdíte na koni? To je jistě.

Tak se na to podíváme.

Škoda na toho dubla, co?

Je to volno,

jo? Co jsem říkal?

A dobrý to bylo. Mně se to hodí.

Spadli.

Dálež na zem nezpadnou, jo?

Hlavně spadli oba.

Spadli.

Přátelé, já se omlouvám. Bylo to krásný, bylo to hezký. Já to tam ale nemám,

jestli to chceš vědět.

Tak ještě jednou, prosím vás.

Ty se nesměj. Já chci prostě symbol čisté přírody.

Symbol čisté lásky.

Já chci ráj.

Je to jednoduché.

Jednoduché omlouvám.

Omlouvám se.

Omlouvám.

Je tak jednoduché.

Zase mi takhle jsou nervy, když jsem tam sám na to, na všechno.

Ty tam přijdeš.

A kde je ti zůnačka?

Zůnačka se uvěroje.

Jsme celý zde sláblí.

Oči máme plné hnisu. Nic nás nezajímá.

Nic nám nechutná.

Co sežereme, to vyblijeme.

Chlupy nám vpadají a šedivějí.

Pod oka.

Děkem se nám dělá boulička.

Jestli pak to není nádoreček.

Co myslíte, pane doktore?

Stop!

Ono to mi řekne.

Já nevím, jestli to mám krtnout, nebo to mám... Jsme zesláblí. A říkáte to, vy to

tak deklamujete.

Nedeklamujte to. Ano, pojďme ještě jednou. A v klidu, děláte to moc hezky,

no. Takže ještě pojďme.

Oči mám plné hnisu, nic nás

nezajímá, nic nám nechutná, co se

žereme, to vyblijeme.

Chlupy nám spadají a šedivějí, pod

otázkem se nám... Dělá boulíčka, jestli pak to

není nádoreček.

Co myslíte, pane doktore?

Pani, po co sem se nám dělá boulíčka, jestli to není nádoreček? My

jsme sem asi neměli jezdit.

Co to děcko tam je? A či je to děcko Matěj?

Lenko, prosím vás, jděte tam.

Lenko, no, a ty říkáš, Lenko, chudáčku malý, co ty chybíš.

Chuda, chudáčku malý.

Já nevidím na toho psa do křestu.

My jsme sem neměli jezdit, paní. My jsme sem neměli jezdit. Díváte se na ní, ne

na mě, na ní. My jsme sem neměli jezdit.

Tolik nás to stálo peněz. Leník, děti je tady dobře. Děti je tady dobře.

Moře,

jak se jmenuje?

Viktorek, už jsme staří.

Podívej se, Mirečko, to je Viktorek. Koukní, jaký má krásný vocásek.

Jsme oškliví a sami.

Co kdyby jsme toho psa nechali chciknout?

My už patříme do starého železa. Tak já už nevím, co s ním mám dělat.

Neznáším starého pelikané psi.

Tak ještě jednou.

Fuj, ten pes je tak znusný.

Neznáším starého pelikané psi.

Děkuji.

Děkujeme.

To nebylo tak spontánní.

To nebylo ono.

Pane režisére, co tu děláte?

Nic takového už nikdy nedělejte.

Podívejte, jak mi buší srdce.

No, ty jsi v vrhu. Teď vidím, že jsi ochotný všechno. Co vás?

Pojďte, holky.

Já nechci maso.

Minačko, musíš asi.

Děkujeme, dobrou chuť.

Děkujeme. Dobrý večer, pane režisére.

Dobrou chvíli.

Dobrý večer.

Dobrý večer, děkujeme.

Já se ještě jednou omluvám.

Ta ženská o to nikdo musela to vědět.

Poprosíte. Že se rozvádíme.

Odkud tě zajímají drby?

Takže, jako že se nerozvádíme.

To jsem ráda.

Takže se nerozvádíme. Proč se nerozvádíme?

Proč o tom před mě mluvíš? Proč o tom mluvíš před těma dětmi?

Proč o tom mluvíš tady u toho stolu?

Na zdraví, přátelé.

Prosím tě, Jasminko, nekopej těma nohama, co to tam děláš pod tím stolem s

těma nožkama?

To není, to je Karlička, to není Jasminko.

Promiňka, tak, Jasminko, tak.

Karličko, promiň, Jasminko, já se omlouvám, já se omlouvám všem.

No.

Nekopej mě zase těma nohama, ona to dělá schválně.

Nedělá to schválně. Ale dělá to schválně, protože mě všechna tady kopla

a kope pořád, prosím.

Jestli Tomasíčko nechce, tak já to sním.

Myslíš Tomasíčko? Chce.

Říká, že nechce, tak nechce.

Ale to je rodina Pochodička.

Dobrý věčer, jak rád já vidím vás. Dobrý věčer.

Milostivá. To je tak škoda, že nemůžete k nám se připojit.

Škoda. Milostivá, příští filmy jedině s vámi. Já právě jsem chtěl vašemu panu

Choti navrhnout.

sine qua non, sine qua non, jedině s vámi, jedině s vámi.

Tak přátelé, měli jsme tady peklo.

Teď bychom se pokusili najít tu temnou primitivní stránku člověka. To

zvíře, které dřívíme v každém z nás.

Je, to vypadá jako děcko.

Ano, tak, buďme přirození.

Sliny tečou, sliny.

A budete jíst, jest, no jeste.

No ale jak?

Vždyť to pálí. Nemáme nože.

Jak by to udělal primitivní člověk?

No, máte hlad?

Jedzte, jedzte, hezky.

Proč se nás teď nejedzte to ještě?

Já tam mám zbytek, musíme založit.

Ale oni tenkrát měli pan Zourek.

Nebo to nejvíc, já nechtěm realismus, nebuďme realisti.

Já chci takovou skrýdat, ty, rozumíte, takovou mozaiku.

Nějaký dítě, dejte se nějaký, pojďte, pojďte. Tato dítě, prosím vás, pomáž mi

ho omastkem.

Neboj, neboj, neboj. Mami, ne.

Mami, ne.

Nechte to. Nechte to, paní. Nedostali se peníze.

Vidíte, to škoda. Kdo to má pak žrat? Tak, paní, mě nemáš taky.

Tady, pána.

Pojďte pěkně, pojďte, pojďte všichni. Tady, pojďte, vy pojďte.

Pěkně, jeden za druhým, čekáme.

Hezky, pořádně, celý, celý.

Pojďte, no.

Ne, ještě nejste, nezdobte se.

Vás pořádně si musím navazit.

Tak, další, tak, takhle to musí být, no.

Takže přátelé, prosím vás, až já řeknu akce, tak se na to vrhneme, ano, teď ne.

Ale samozřejmě vrhnete se, berete to, kdo co urne, to má.

žena a dětem házeli muži jen zbytky.

Pojďte, zkusíme to, ano, prosím vás. Ženy, pojďte, ženy, pojďte sem.

Jděte tam, jděte tam, jděte tam.

Děti, děti, děti sem, ženy sem, děti, které říkám. Tak, a ty házeli, Mati,

hezky.

Tak, tady, tady, jo, jo, to je velká kostra.

Tak, děti, děti, pojďte, pojďte, pojďte ke mně, pojďte, tak, a hopinky, děkám.

Berejte to, se za mě to berete.

Tak, šup, hop.

No tak ale dot, je to odporné.

No víte, jak budete takhle se nechat manipulovat, víte, jako čvičené opice,

nebo co.

Je to dobrý, ať to zahradlo.

Jsme za to placení.

Jsme prezidenta. Posluňte, poleně, nenahodávejte tady.

Jestli se ti to nebývá, odejďte od toho.

No opravdu na to nemusím se podívat.

Ale jste špikný zyběře, kamaráde.

Na dar.

Ty nám něco vyprávěj o manipulaci. Ty nám něco vyprávěj.

Prosím vás, přátelé, pěkně, přirozeně, jdeme dál. Nesme žádní realisti za

prdění. Hop.

Hop.

Hezky. A zezeně to vemte, zezeně, pozor.

Tak přátelé, výborně, skvělý jste, ještě jí žerte chvilku.

Tady už nic není, vole.

Já jsem neměla ještě ani kousek.

Příšmarja, není to tak, já nevím, no tak snad Matěj vysvětlím, já nemám nervy na

to.

Přátelé, prosím vás, žereme to jako, nejíme to doopravdy, ale děláme jako,

jako.

Výborně, tak pěkně, dejte se na jedliň.

Teď bych chtěl vědět, natáněte se, jako je to, sladké právení,

zahývání, útroby odpukujeme.

Tak, ano, uvolněte se, steček, nažraní.

Mami, mami, někdo tam je?

Bože můj,

chtěl nás zabít. Kdo? Kdo? No, tam, nevím kdo.

Odběr na něj.

Bože můj.

Ne, rejzo, to je ten rejza, kdo to vyhodil, vysil, ty mě ty nášmíroval.

Moment, moment, moment, moment, moment, moment.

Člověče, jak jste si to mohl dovolit?

Pane rejchlere, vemte mě zase zpátky.

Já jsem strašně sám.

Já se na vás každý den musím z dálky dívat, jak tady krásně žijete.

se mnou nikdo nepromluví.

Pane režisére, já se moc omlouvám, že jsem vás vyděsil, ale

samota je strašná.

No co, to jo, to jo.

No dám.

Pane režisére, já vám, já vám slibuju, pane režisére, že mě už nikdy nebude

zjímat.

Nakonec do vás, prosím, pane režisére!

Vem tebe zpátky, smilujte se, pane režisére!

Pane režisére!

Dobrý den, máš to?

Jo, jo, dobrý den.

No, tak... Tak si to rozhodněte sami.

Ten týden, co tady nebyl, bych mu neplatil. Já bych mu zaplatil vůbec!

Já bych mu taky nedala. A já bych ho zabila!

Taky bych ho nebral. Nejdřív něco udělá a pak se omlouvá.

Přece to tak nemůžeme nechat.

Já na to nemám zvlášť vyhraněný názor. Já bych to nechal na kolektivu.

Mně je to jedno.

Prosím vás, pojďte už radši domů.

Pane režisére, když on je tak smutný, vemte ho.

Tak dobře, jak zůstane.

Fakt jo?

Děkuji, pane režisére, děkuji.

Díky, díky.

Jo, jo.

Kdo je to tam v té vodě?

Jak si čistou hladinu?

Jsem nervózní.

Jsi došla vykoupat, lidi tady čekají, nic se neděje.

Lidi čekají a za to jsou taky placeni. Dneska je strašně náročný den.

Co tam zase bledlo?

Co tam zase, Matěj?

Ten je docela přitažlivý, ten Pavel.

Kde jste ho našel?

Tak jsme potřebovali někoho, kdo to umí s koťma, kdo umí prostě.

A pak jste potřebovali hezkou holku, která má zatátníka producenta.

No a?

No tak dobrá dvojka, no. To se vám líbí, Talenka, ne?

Prosím vás.

No tam to snad není.

A o čem to je?

O nás.

O tom, jak kysle.

Hlavně o vás. Jaký jste vy?

Jaký jsem?

Ctižádostivý, bezohledný, arrogantní, zlostný,

egocentrický,

povýšený suverén, vilný.

Vilný, to jsem dlouho nevěděl.

Já jsem věděl, že existuje sedm...

Hlavních hříchů?

Vy jste skoro všechny vyjmenovala.

Zapomněla jste na to, že jsem vrah.

No kdo ví, taky všechno nevím.

Jednu rodinu jste prý opustil.

Co to vy jste?

Ušlechtilá, odpouštějící, altruistická.

Příjemná, přemýšlivá, inteligentní, skromná.

Herečka z Budějic.

Jak to víte?

Je to na vás vidět.

Ale když jsem si to samozřejmě nechal uvěřit, jdeme ho asi středit.

Jste ale bestie zákeřná.

Přátelé, prosím vás, akce!

Pomalu nespěcháme.

Dobře, tak.

Nespěchat!

Počkejte si, podívejte se na tu vodu.

Je to ten živel, se kterého jsme se zrodili. Těšíte se.

Těšíme se domů, do vody. Tam vznikly, tam končíme.

Voda, přátelé, ten chce očistit.

Všichni směřujeme k čistotě. Jdete vstříjit své svobodě. Jste svobodní.

Otevřený prostor před sebou.

A teď, milenci, počátek všeho. Pavlíku!

Všechno nám tady zaspradí a zase neolijem!

Kralce nejdem!

Pak a babušku!

Počkej, co jsi to udělal?

Jenka, co s tobou?

Jenička, Jenička!

Co, co si, co za koje? Nic nic, to se točí, to se točí. Jenička! Točíme,

chovej se, vidíme tě zatímko. Vidíme, chovej se na té obvodě.

Hezky.

Tigore, vidím nohy, herbot.

Tigore, čuva ti prdel, chovej se.

Pláč, pláč, pláč.

Pláč, hezky.

Zabíj v koně!

Zabíj v koně!

A co?

On nebyl mrtvý! To je náš člověk! To je náš člověk!

To je zbytečný, Den už nežije.

Co to dělá, co dělá?

Vy na vás, zvol na vás ještě, řote.

Kde je náš kameraman?

Byl takhle, byl narežírovaný.

On to na nás hrají, se podívejte, tak obyla žije.

No jasný, on to točil na kameru, to bylo domluvené.

Vy se toč, vy zde hrajeme.

Já na vás ještě řůl.

Já jsem vám s vámi nic neříkal.

Já jsem vám nic neříkal, abyste byli prostě co nejpřirozenější. Abyste

ukázali, jak jste.

Abyste ho zabili.

Jste vrahové!

Stov, stov! Stov dát! Stov dát!

Konec.

To není možné.

Pojď Honzíku, pojď.

A už mu neporostou vlásky?

Ale porostou, to víš, že porostou. Pojď za maminkou.

Dobrý, pousy porostou a ty nechty.

Aspoň jde, já jsem to četl. Co den?

Tejden. Co tejden, vole, dva tři dny, maximálně, říkali chlapi. To je

zajímavý, to jsem nevěděla.

Ježišmarja, prosím vás, dejte na to něco, přikryjte to!

Rostislav?

Haló? Prosím vás, můžete mě zavolat, pane režisér?

Madame, nezlobte se, prosím vás, ale já myslím, že...

Teď bychom neměli pana režisera vyrušovat. Víte, on tam má takový malý

problém. Aha, má problém.

Výborně. Má pořád problém.

Míte taky jeho problém.

Panebože, panebože!

Já jsem chtěl... Já jsem přece nechtěl. Já...

Já přece ne...

... ... ...

... ... ... ...

Děkujeme. Děkujeme.

Když si představím, že ta země kvůle letí vesmírem, ty

lidi si to snad ani neuvědomují.