Original subtitles

To se často zdá, že jsem se ještě nenarodil.

Že jenom tak plynu, takové to bláho.

Nevědění, sladké nic nevědění.

To já, já se taky probouzím jako úplný idiot.

Teprve jak ten den tak asi kina, jak se probouzí, tak se stávám sám

sebou, takzvaně sám sebou. Takže už neustínáš jako idiot.

Probudíš se.

Idiota, usíláš jako ty. Četám si to naopak, pravdějím se já.

Génius.

Teď postupně ten den nabíjá a tam manželka, tam děti, tam práce,

tam cigaretka, tam nějaký ten panáček a usílám jako

naprostý kreten.

To je byla blbost.

Pane Vrchný.

Čím se vlastně lišíme, budete?

Ty budete přát?

Já bych prosil jedno pivo.

Já jednu kávu, prosím.

Co je vlastně člověk?

Bůh?

Nebo ďápel?

Víš, já jsem ďápel.

Prosím tě, co to říkáš za houkost?

Člověk je přece v podstatě dobrá bytost.

Princip dobrá existuje.

Já například...

V Boha věří.

Prosím tě, stejně se rozvedeš. Prostě chybí ten kříh.

Lidi chtějí žít bez utrpení. Oni chtějí všechno bezbolesně a pokud mohli to

zadarmo. Není to jedno? Co? No, o čem jste tady mluvili?

No ne, jak je tvůj názor? Je člověk spíš Bůh nebo ďábel? Dobrý nebo svý? Jak je

tvůj názor?

Bych já měl mít nějaký názor.

Všichni máte názory. Na co máte ty názory?

Tudě borděla a tam jí názory.

Nejdůležitější na světě jsou prachy. To je můj názor. To je názor ze všechny

prachy. Tak ty blbče, teď byste tady ani nebyli, kdyby nebylo peněz. Teď, prosím

tě, uklidni se.

Byly celé civilizace, peníze nebyly a lidi žili.

To je tady jinde doktor. To ještě byly opice, když peníze nebyly.

Doktora!

Zatříte jinde doktor.

No to je přesné, no. To jsme celými.

Já si myslel, že jsi přísahal. Jo, já jsem asi, vole, přísahal, že první den

na mý dovolení vstanu a budu pracovat. To jsem asi přísahal.

Víte, doktor?

No je.

Je? Prosím vás, pojďte se mnou. My vás tam nutně potřebujeme, pane doktory. Je

to akutní.

Zase pojďte.

Tam jdeme, prosím vás.

Tady koustek, do ráje.

Co to jste?

Prosím vás, pojďte, pane doktore.

Pojďte rychle, je to akutní.

Pojďte, pane doktore.

Kde

to je já?

Že mluvil? Kam mě dovedeš? Tady na nuda, do ráje.

Jdete tady kousec.

Když jste tady a chcete tak dlouho v kourách, kde jste?

Zkušuji kurva, vedu doktora, to je doktor, pojďte doktore. Pojďte doktor,

pojďte.

Pojďte, pojďte, pojďte.

To je doktora tady, pojďte doktore.

Pojďte doktore.

Tak se, pane doktore,

tak se, doktore, podívejte.

Viděli jste už něco takovýho?

Opravdu povádíš mi tomu exkrementu. No vám se to taky nezdá normální, že jo?

Měli by to mít alespoň normální barvu.

No jo, no.

A bylo to už vždyckrát takový? Já to viděl poprvé.

Vždycky chodil do lesíka. Teď to asi nedonest.

No a či je to vlastně? Mýho kluka. Je to opravdu lidský? Ano, opravdu je to

lidský. My to viděli a teď to tady hlídáme.

Kde je?

Honza!

Honziku! Honza!

Honziku!

Honza!

Pojď, tamhle je pan doktor. Pojď.

Pojď.

Honziku.

Honziku.

Co jsi snědl?

Myslíte, pane doktore, že to je nebezpečné?

Bolí?

Co snědl, paní? Co snědl? Honzo, tak řekni, co jsi snědl.

Tak nebreč.

Honzíku, nebreč. Tak paní, co to bylo?

Co to bylo?

Já si něco červenýho. Tak co to bylo? Co to bylo? Už se to nejíbalo.

Tak paní, co jsi tak klidná?

No. No, co jsi snědl?

A já nevím, co mám dělat dřív. Já jsem pak stov.

Nepřiánějte, nepřiánějte.

Mě už to nebaví, už jdu hůři.

A co vy? Tady stojíte, díváte se.

Co kdyby to byla infekce?

Lidi, je to infekce!

Prosím vás, ať nechodí do té vody.

Honzíku!

Honzíku, nechce!

Prosím vás, ať nechodí do té vody, co když je to infekce. Tak nespojím a dělám

něco. Provedu!

Mocem!

Mocem!

Pojď sem!

Pojď sem, Honzo!

Pojď sem!

Honziku!

Pojď sem!

Au!

Ďauaj! Tak tohleto se neřeklo!

Já jsem nevěděl, že to tady bude být! On mě kopá!

Nech to, ty nanebáku!

A ono, mě to taky bolí! To je přirozený, tak ho prostě držíte, vězníte ho, no tak

prostě... Prosím se brání, chováte přirozeně, no.

Kdybychom byli všichni takhle přirození, jako tady to dítě.

Tak se tady všichni ukopeme.

Prosím vás, já nestojím vaše názory. Já chtěl bychom se chovali přirozeně.

Když jste šťastní, tak prosím, budeš šťastný.

Přirozeně je šťastný.

Já,

pane režisére, když dovolíte, já bych toho kluka vzal.

Tak zkusme.

Počkej, počkej, pojď za panem režiserem, pojď, pojď, pojď. Někde se to dělá, no

už, tak.

Mami ne.

Mami ne.

Mami ne.

Mami ne.

Mami ne.

Tak tady budeš, teď ti neboj.

Tak, no, teď někde.

No, pojď jak jsme.

Tak se opořít, ty vole, a pak se umlat. No kdybych já měl svýho kluka, tak aspoň

nekopej do dospělech, ty vole.

Tak ty to netočíš, nebo co?

Ty vole, detail, pohyblivý... Ty to netočíš, nebo co? Tady se mě klásně

hádají lidi, a on to netočí. A když jsem točil, teď... Já se s tebe zvlázím.

Ježiši běžte.

Stráta, co se děje? Tak já mám tady nádhernou scénu, kdy se mi hádají lidi,

prostě.

Spontáně, jste na jako prace. On to netočil, čekáš, budu řeknout. Teď není

slunce, ještě do toho přeší. Není slunce, není slunce, ty budeš to chytit,

já ti řeknu.

Kamera, já ti řeknu, stop, tak skončíš. Já tě bětu až něco neboť zkažu. Ty

vzdělaješ tolko, co v scenárii a ti zabil vše tvoje chujové improvizácie.

Co improvizace? Tak prostě, když budu se řídit podle scénáře, tak co bude?

Řidionký příběh, pěkně, s takovým sladkou kyselím, nějakým happy endem?

Prostě tady je příliš, abychom se doviděli něco o člověku, něco o nám,

něco krásnýho, něco důležitýho. Vy tady voláte podle nám po příběhu.

Jaký řidionký příběh?

Jaký příběh, řidionký? Lice ti to líbilo, když jsi to četl?

Řidionký příběh, no víš co? Víš co, Petře? Igore,

dejte si to sami.

Já končím. Já

končím.

Ale my se chádáme. A my jsme si řekli, že se tu nebudeme chádat před těmi

opicami.

Tak a postavíme hrad pro princicnu a ta princicna bude štěna, no? Podívej se,

jak se krásně hrajou.

Ona o něm pořád povídá.

To víš, chybí její táta.

Ale prosím tě, a teď on ji vůbec nezná.

Teď odešel, ještě byly čtyři měsíce, akorát musí dát peníze na konto.

Stop, stop, stop. Dobře, dobře.

Musí dát peníze, dobře. A potom je potřeba tak šrénk, tak to dítě, víš? A

tak musí už dítě dítě.

Mouřička prostě.

Ježišmarja. Není to tam?

No hele, to je, myslím, ta známá herečka. Já si nevzpomínám, jak ona se

jmenuje. Valéry Štejnová.

Prý jsou rozvedení.

No a to jsou jejich dvojčata.

Já jsem dokonce nikdy četla, že se mají moc rád.

Pryhraje něco v Americe.

Pánové, prosím vás, nechoďte, nechoďte, pánové, jste tady na něco úplně jiného,

pánové, prosím vás, kdo tady nemusí být, tak ať tady nechoďte.

Myslíte si, že bude hrát s náma?

Prosím tě, taková herečka se nepotřebuje vzlíkat.

No dovol, jak to myslíš?

Vzlí? To je podle toho, kolik jsi trčej, to je vždycky otázka, benze, solze, jak

se říká česky, kardina, kardina, jo, kardina.

Má ženka přijechala.

Karošo, krasá lavica. No tak pokračujeme.

Kde jste skončili?

Tady jenom posílá peníze. Jo, jo.

Ty peníze.

Tak pojďte, zopakovujeme si to ještě jednou, tu poslední repliku.

No a na co čekáte?

Sosudu po třetí.

Prosím, že Zdeněk si s ním nikdy nehrál. Vyšel, když jí byly čtyři měsíce. Akorát

posílá peníze.

Vidíte, tenhle Pavel si s ní hraje jenom proto, aby na sebe upozornil tebe.

Udělíte si takhle něco s tím, abych byl sám, a?

Víte, tenhle Pavel si s ní hraje jenom proto, aby na sebe upozornil tebe.

Co na sebe upozorňuji tebe? Co, co, co říkáš? Na sebe upozorňuji tebe. To

vyprývá tady zesitace.

Ale já říkám, co je ve scénáři.

Co je ve scénáři? No na sebe upozorňuji tebe, hergot.

Co jste za těšinu divnou?

Na sebe tebe.

No tak, jestli to tam nechci. Nechci.

Prosím vás, mohla bych s váma mluvit, pane režisere?

No prosím.

Ale v soukromí.

Prosím?

Tak dobře, pojď, pojďte.

Já mám si prosit dát pauzu 10 minut, ano?

Děkuju.

Prosím tě.

Co je?

Prosím tě, rozdělám, nechci bejt matka.

Kdy to, kdy to víš?

Ale... Ale ne, to není to, co si myslíš. Tak to zase blbneš.

Ježišmarja, ty si mi slíbil zavilovaný...

Ale prosím tě, ale jen když si vysvětluji, to se netočí chronologicky.

Ale že? To tady bude.

Ale že?

Co tady dělá? Jak to, že je tady?

To tak třeba, no.

Ona tady bude hrát? Nebude, sakra.

Ty mi prostě vůbec nedáváš žádný zamilovaný role.

Já si to si teď vzneš na celou pláž. Ty bys si žárlil.

No dobře, tak by žárlil, no.

Ne, ty se bojíš, že bude žárlet ona.

No, tak slečna nechce být matka, no.

Tak co se dá dělat? Já jsem chtěl, aby ta postava byla, Petře, rozumím, aby to

bylo bohatší, ta postava.

A ještě kešovou, je tam to sprostý slovo.

Taky sprostý slovo.

No to na té straně 32, to já prostě neřeknu.

Co je na straně 32?

Lěnička, něňa, rvojstě. Ne, já to neřeknu!

Já to natočím za píši týden.

Co je na straně 32, Lenko, prosím vás?

Že miluje mačku, nebo tady ta kapavka, nebo co?

To asi nechce říct to slovo prdel.

Já to prostě neřeknu.

Mně to je jedno, jestli teď. To je

prostě falešnost.

Já to neřeknu.

Mně to jedno, jestli teď, nebo za týden, nebo za měsíc, nebo za rok.

Mně to jedno, já to prostě nikdy, nikdy neřeknu.

Ale včera si to řekla, Lenko.

Ona se dělá rumění a neřekne prde.

Prostě uspokojte, ona to řekne, ona to řekne. Ale ona ji má, ale ona ji

nepojmenuje. Ona ji tady ukazuje celý pláž.

Prosím tě, co to děláš? Holky, breče.

Musím, musím, musím odpočinout. Ale, oni ty holky se těší víc na tebe, víš?

Tak pojďte, holky, veště tam. Ještě tam já přijdu za chvilku, já tady uklidím.

Teď musíš to nechat všechno, že jo?

Co to máš?

Je to tak těžký pochopit, že si musím

odpočinout. Je to tak těžký pochopit.

Ty si musíš pořád odpočinout, víš? A to je ten problém.

Jenom já, já potřebuji se odpočinout. Já potřebuji tohle, já potřebuji tohle.

Nestale, já, já, já. A co ti děti? A co holky?

Na nimi střeš?

Nemáš cigaretu?

Budě.

Budě.

V takovou kožené už.

No, to teda nejsou.

To je velé, no.

Velé. A zavří.

Je velé a zavří.

Jdeme, jdeme vážně, sterdosévači, jdete zúrodit tu zem, tu

prahmotu, stop!

Prosím vás, ještě jednou omlváme se. Víme,

rodili jsme se z moře, vycházíme z moře, zúrodili zem, tu prahmotu. Tak, jdeme,

kamera, ponořit!

Pozdě, pozdě se tam noříte, pozdě se noříte, já chci všechny pod vodou a

potom zase všechny pomalinku nad vodou. Musíme spolu, společně, já řeknu jedna,

dvě, pod vodu, tři, čtyři, pod vodou, na pět se vynoříme. Pojďte ještě jednou.

Kamera! Kde?

Ke dnu!

Co je to tam zase? Co je to tam zase? Stop, stop, stop, stop.

Prosím vás, ještě vydržme. Vy máme pro vás nachystané čajek, rogy, prosím vás.

Uděláme si bohýnek, vydržme ještě, prosím vydržme.

Raníčka, jsi připravená, čekáš na Adama.

Vás, pojďte to rychle udělat, mě je taky zimá, ať se ten Pavel necourá.

Pavlíku, a ty trošinku rychle, já už se na ní dívám, už se na ní dívám. Na ní,

rozumím. Tak ještě jednou.

Moment ještě, stop, stop. A ty Leničko, prosím tě, čekám. Jako Eva čeká na

Adama, rozumíš mě?

Tam asi vymyslí mě to.

No nejde tam za... Jako ukřižované tamto. Zase má pěkný bradašky v tý země.

Grazie, jako Venuše, nebo jak ti to mám popsat, prosím tě. Tak přátelé, jenom

trošku trpte mimo. Teď už to bude naposled, všichni se... Ponoříme,

vydržíme, to čeká na vás, čajíček máme pro vás, teplé kamáty, odpočineme si,

pojďme ještě jednou. Bez dechu ponořit, nechci vidět žádnou prdel, prdejme!

Přejďme ještě jednou zpátky.

Tak to nemá cenu, ta vůra je úplně ledová.

Já se s lidmi velkým tady všichni pomrznem.

Jsem celý stvrklý.

Co je?

Co? Co jste stvrklý? No jsem celý stvrklý, no tak co?

Někdo zvímá, že jste tu úplně ledový.

No tak jděte.

Kam?

No pryč.

Já jdu pryč, co pryč? Prostě pryč.

Nezdržujte nás, držujete, jděte pryč.

Odměňte ho, pojďte sem. A proč? A prostě pryč, jste to nepochopili, jdete pryč,

vyjdete pryč, vykončíte.

Tak a my přátelé se soustředíme, uděláme to ještě jednou, nebo dopadneme všichni

jako ten blbec.

Kamera!

Tak, Pavlíko, ty pěkně k té Evě, ten Adam, k té Evě.

Dí, hezky, elegantně, ne tak dřevěně, Pavlíku, jdeš jako zmrzlý muž.

Hezky, poskoč si utop.

Tak, máš radost.

Evo, rozcáhle ruce.

Tak, Lenko, nepadlej tě tam.

A teď na kolena, netrkotáš se. Na kolena.

Tak.

Díváte se oba na moře, kde kterým vzešel Pavlík. Na moře se díváš,

nedíváš se na moře, na mě se nedíváš.

Děkujete mu.

Děkujete tomu moři.

Obejmete se a padnete mě na píseň.

Pomaleši a jako kdybych chtěl začít plodit.

Nohu, přehoď nohu.

Jít.

Hezky, tak, tak, tak.

Ne, ne, to už je moc, to už je moc. Stop, stop, stop, stop.

Stop, to už je moc. Až pak tě vidím přes ty brýle, no.

Hezky si to děláme drkotáž.

Lenko, to nebuď pořád takhle navstekaná.

Znova všechno objevuje, znova, znova. Heba všechno objevuje poprvé, chápeš to?

Tak ještě jednou, znova, pojďte.

Tak, země se pohodla a Adam a Eva jsou vyhnáni z

ráje.

Erectus rozsévači

obsazují

zem.

Tak mě včeta, prosím vás. Jak píše básnik?

Můž má tou rozsévače, žena úrodný klín, že?

Jak klín?

Jak klín. Ne, ne, ne. Nebojte se ničeho. Všechno je přirozené.

Prostě je vás skryta, bych řekl, síla přírody, ano? Vydáváte rozkoš. Vy jste

prostě prasílou. Vy jste takovou prahmotou.

Zrozenou z moře, ano?

Rozumíme si?

Tak pojďte, tak si mě pěkně lehněte.

Lehněte si mě.

Herko, teď nechajte teď. Teď já si to naradím a potom prosím tě všechno se

dovolím. Všechno se domluvím.

Hlehněte si mě, prosím vás. A jste v moře.

Jste ta prasíra, ze které všechno vychází, ano? A já bych chtěl vidět,

abyste se vlnili trošku.

Vy byste měli být vlnou, hladinou, jestli mě rozumíte.

Leonce, já nechci nádvoj erotiku. Takhle jste jenom. Nebojte se, vlníme se.

Tady tohle bokem, bokem spíš. Sakra, bokem tady spíš.

Ale to ne, to ne, to ne.

Ještě jednou, pojďte, pojďte, pojďte.

Pojď si to, pojď, pojď si to sem, pojď si na strany, kde jsi?

Pojď sem.

Pojď sem.

Co?

Zapomeňte na to, že jste ženy, jste hmota, ano, jste prahmota, prahmota,

veníme cestky.

Já chci být taky prahmota.

Ale ty jsi ještě malá.

Tak dobře, tak pojď sem, pojď.

Pojď, pojď.

Obateně, pojď ty pragmotu.

Tak, pojď.

Víš co, pojď, pojď.

Vždycky jdi do prostřed, vždycky jdi do prostřed.

Uhnitý, trošku uhnitý, tak.

Uvolněně, přirozeně, pragmota.

Jak může člověk něco pořádného dělat?

Když ideálem člověka je prostě ležet. Válit, čumět.

Promiň.

Ale o tom to přece je.

Jo, taky je to o tom, taky je to o tom.

Víš, proč ten Igor, ten blbec, pořád chce jenom akci, akci, akci?

Protože chce, aby lidi čuměli a na nic nemysleli.

Protože víš, lidi nic nezajímá, ani co se děje, ani proč se to děje.

Ani co se stane se světem.

No a tebe to zajíma? Co?

No a co se stane se světem?

Co měliť, proto tady ten film děláme.

Prosím tě.

Tebe nezajíma ani tvoje vlastní děti.

Klid, klid, čátele.

Je to sobě.

Egocentrika.

No je kurva sobec!

Prosím tě, uklidni se.

Já snad už nemůžu existovat. No vidíš, ale právě proto je důležitá víra,

protože víra je naděje a dává smysl té existenci.

Rostě, prosím tě, to bude nádherné.

Čím dál víc je tady vidět, že tu vzniká film, jakási freska o...

patosu, lidské existence.

Prosím tě, Petře, nechte ty kaci.

Ryžo, ještě vás pořád bolí tak ta hlava.

Ale bolí, bolí.

Kdo jsou ty holky?

Ty už tady byly, ty holky?

Jo, ty jsou tady od začátku.

Ty, ale ty kačerné, to je přesně to, na kterou jsem myslel. To je přesně to,

kterou potřebujeme.

Ryžo, já jsem to hned tušil.

Prostě, co mě to dáváš, kafe mě přináš, děkuji.

Je to nevonací věc.

Co je?

Jsi žil rypáku?

Ne.

Už jste jedli?

Už tě ne?

Ne. To byl můj oběd.

Kde fakt?

Nahoře. Nahoře jo? No. Tak to se jdem najít.

A co tam maj?

Plněný papriky a risotto.

Jo.

By jim to nevychladlo.

Bednavo.

Co to jsi?

Nahou opět?

To je věc, který si každý dělá, co chce.

Ale Ryžo, to je přesně to ono, ne?

Tady máte to kafíčko.

Máte tam ty dva cukřičky, jak jste říkal.

Cukr nevěděl. A on už je uvnitř. A jo.

Ne, to jsem se neodvážel.

Co děláš?

Ty se styníš.

Ne, proč?

Slikni se.

Proč? Proto.

Bude se svobodnější.

Prosvělá, zvemte si to dítě, matko.

Já se cítím svobodný v trenirkách.

A vůbec, už to mám dost.

Co je? Co si děje?

Co se děje? Končím, no.

Ježišmarja! Pane doktore, vy nesmíte odejít.

Co kdyby se mu přitížilo?

To bude v pořádku, paní. Já se vám musím přiznat, já nejsem přesvědčený nudistou.

Ale hlavně, že jste doktor. Jo, hlavně, že jste doktor.

Ale my přece nejsme tak ortodoxní.

Jsme přece demokrati, nemohl byste se mě podívat na tu prdel.

Kde je?

Kde?

Tam takový, našel jsem jim klidný místo.

Ryžo,

Ryžo, nebojte, nebojte, to je naprosto spolehlivý, to je v pohodě, já to

sklíram.

Zdaří tam tu, tu černou, jak ve zvody.

No, tu černou.

Prosím vás, aby klid tady, klid.

Nedíváte se na mě všichni jako telata?

Pane režisér, vás nekousne?

Vaše jméno?

Andrea. Andrejko, prosím vás, Andrejko, lehněte si mě tady pěkně na ten písek,

ano? Na bříško.

Masky! Ano, prosím. Tady potřebuju tu popáleninu tady na ty půlce.

Ano? Já jsem režisér.

Já vím, pane režisér.

Já vím, že víte, Andrejko.

Hezky. Hezky víc, víc.

Mě měla to hrát Lenka?

Ty čete, měla to hrát Lenka?

Měla, ale nebude.

Ono by to stejně bylo proti příběhu, že Petře? A taky byl ještě na říct, ne?

Z toho nechtěla říct. Z toho nechtěla říct. Z toho nechtěla říct. Prostě

nechtěla říct tu prdel.

No nemůžu prostě, nezlobste, já si to nemůžu rozházet. S oběma.

S kým oběma?

S kým? No s režisérem a s tvým tátou.

A každej ví, že s tím chodíš. Jo, s tátou chodím. No ale s tátou, s

režisérem. Ale teď já s tím chodím.

Ale máš, když to půjde.

Pavlíku, já jsem vás sem poslal, abyste tady zkoušeli, kdybyste tady po sobě

normálně válíte.

Ty to dovolíš, ty poskoků? Co sem lezeš? Vypadni odsáč! No co?

No já to snad oznámím panu režiserovi. Já jsem vám říkal, abyste zkoušeli text.

Vypadni odsáč!

To jsi mě teda fakt zklamal.

Víš, kdo já jsem? Víš, s kým mluvíš?

Já mám sto chutí to oznámit panu režiserovi, víš? Ne, zůstaň tady! Ne,

ne, ne! Pojď, Pavlíku, nezlobte, jdeme. Pojď, Pavlíku, nemám tady ručník. Ne,

ne, ne!

Pojď, Pavlíku, já to oznámím panu režiserovi.

Děkujeme.

To je přece dojímné, že děti mají děti.

Ne, no prostě zamilovala se, vzdala se,

zklamala se, rozumíš, rozvedla se.

No a teď najde prostě životní lásku, zamiluje se.

No ono jim to spolu sluší, ale aby to potom nebylo doopravdy.

Já se ptám, co on je vlastně sáč?

Není on to nějaký takový vziga?

No... Proč by to nemohl být Rom?

Já to měl myslit nějak razisticky.

To mě, ale... Chápěš.

Podívej, ty tu máš k dispozici 112 nahých lidí.

Já ti opět se platím. A co ty? Ty to nevyužíváš. Já to si nevyužívám.

Mistře, prosím vás, nemohl byste se mě podepsat pro hnučku?

A tetušku?

Nemám.

Tak se jdem ze tušku. Tak já přijdu později.

No říkám, že to je na dobré cestě. Rostě tady vytváří takovou fresku a teprve na

jím pozadí vynikne ta love story.

Dva mladí lidé čistí ve své nahotě. No co už chcete lepšího?

To je právě ten problém. Tady se pořád vytváří nějaké fresky a

kompozicie a co?

Chovno.

Tak ať se po sobě válej, ať se po sobě leazovat slientají.

Vidíš, co jsem ti říkala? Se bojíš, blbečku. Já nemyslím o ní.

No tak to musí dělat i do jiný.

Nezdob se na mě a pornografii nedělá.

Ale prosím tě, Rostilo.

Prosím tě, no tak to. No, vy si nerozumíte. Igor myslí určitě takovou tu

apokalyptickou vizi, takové to dantovo peklo, to zrůznění tvarů, že Igor?

Přesně, tohle. Myslím, vole, přesně to.

Vidím, že se tady rodí umění.

Ale milostivá páni, já vás viděl ve filmu vašem posledním na festivalu.

Byla jste úžasná. Jako vždy, jako vždy.

A proč ty vlastně neobsadíš tady milostivou páni? To by byla taková

krásná love story.

Tady i náš Pavel. Děti, děti, pojďte, pojďte k nám, pojďte sem.

A náš nový talentovaný mladý oběd?

Blíden, já jsem Pavel.

A internacionální zvěsta?

No to by byla bomba.

A ty, Lěničko, Lěničko, představ se.

Pojď se představit.

Lěnka, no teď každý je spokojný noc. No tak to, co ti je? To vůj

nový oběd?

No ano, vůj nový oběd.

To je dceruška pana producenta. Á, už já rozumím.

Prosím tě, čemu zase rozmluvíš?

No, dvě muchy jednou ráno, ne?

Co si dáš?

No já... Vína?

Já se omlouvám, ale já prostě potřebuji, aby na to chodili lidi. Ať to by bylo

krásný. Mladá pani, prostě.

Představ si ten krásný vztah těch dvou mladých lidí. Do toho ta pláž. A

přichází na návštěvu matka naší Lenky.

A Pavel páha, nebo těstra.

Starší těstra.

Míchat, běžíme, běžíme, promíkáme se,

zástupní obřady, herkot, tágesky, nevěsty,

tačíme.

Pojďte na lokátě.

A co to tedy je? To není špatný, ne?

Lidi dobrý, dobrý jste byli, dobrý lidi, dobrý. Pavel dobrý, Lenka dobrý.

Ale ta mašina, to není cuka, takhle ta mašina.

To jsou ty tvoje pozad vymysly, vymysly. To nemá cenu prostě toto, ně? Já

nechci, aby to cukalo jenom. Já chci jenom, aby oni vysteli a krásně se

znášeli.

Opouštějí to přízemní, to vaše, pane producente.

A když to, když letáli, letáli a viděli, jak tady letáli, ně?

Neviděli, jak letáli! Klid, klid, přátelé, klid.

Já zkusím ještě jednou, uklidníme se znova.

Neskutečná láska se vznáší nad obyčejným dávem.

Stop!

Papír! Co tam, prosím tě, děláš?

No to vždycky cukně, pane režisére, jak jedem nahoru.

Toti mě už to nebaví, já mám žízeň a padám jenom.

Přivezte je sem.

To je to špatný, vodu nějakou, prosím vás.

Rozumíš, já chci, aby se vznášely jako andělé nad tím davem nějak prostě

a oni tady se cukají. To je pro jedné, tak když se šetří. Co šetří, šetří? Co

chtěš, co chtěš?

Víš co to, všechno zaplátím, co vy tady potřebujete, co si vymyslíte.

Víš co, stojí taková mašina. A mi to nezajíma, kolik to stojí, já chci

provazy, já bych se znášel, jestli mi rozumí. To vůbec nevadí, že to je na tom

jeřábu, no, pane Igore.

Nevadí, já chci, já bych se znášel, já si anděle a to by nevadí. Tak to může

být duchovní rozměry, no, tak to. Duchovní, koš, to je tenhle koš, má

duchovní rozměry, to má duchovní rozměry, bože tebe. Může být, no, víš

co. Já chci provazy.

Bliden.

To bych

Proč se ptáš?

Ještě dvě minuty a konec. Kde je Matěj?

Matěji, Matěji, Matěji, pane asistente.

Prosím tě, Matěji, zorganizuj to.

Budeme zase začínat, jo?

Rejžo, tady je problém, že jak jsou ty dvě ženky spolu a tančej.

Tak ta jedna, ta tlustá.

Tam má spálený prsa.

Ta druhá se o ní třeje, jí to hrozně bolí.

Tak vem nějakou hubenou.

Tam máš jinou hubenou.

Ne, tu rád či mě, ta by nám dala.

O, pardon, to je vaše dcera.

Promiňte, že jsem jí nepoznala.

Vidíte, je to ještě dítě. Ona nemůže být jako vy. Taková srala.

Srala. Myslíte, že zrala?

Myslíte, že jsem stará? Ne, stará. Zrala. To je radši

starší.

Létej mě!

Létej mě!

Brále, je to znak. Ty ženery!

A teď bychom

měli všechny stančit do moře!

Teď bychom všechny měli zmizet do pěny!

To bude nádherný! Prosím vás, připravená se kamera, uklidni se!

Kde jsem si to naučila?

Tak se mě ptáš pořád o takových samozřejmosti.

Ten tvůj tatíček taky, on mě vytrhne megafon a začne to režidovat.

Rozumíš, on si asi myslel, když má prachy, že si může dovolit všechno.

A potom, ať se někdo nediví, že jo?

Prostě jsem to nevytržel, no tak jsem to nevytržel.

Stejně.

Já jdu domů. Já jdu od toho, končím.

Sakra mě. Ne.

Prosím tě, dej mě to sakra, sakra. Ne, ne, ne.

Nemůžeš odejít.

To nemůžeš udělat.

Je to můj první film, kdy jsi mi to slíbil.

A ty to režiruješ sám.

Co říkáš, když on to neumí, když on neumí. Nic doprčit! Vždyť jsi mi

slebovala, že tam budu hrát, že budu herečka.

Nebo chceš, abych mu to všechno řekla, co se mnou děláš?

Prosím tě, co s tebou dělám? Co s tebou dělám?

No to, že se máme rádi a že to spolu to... Ty, Lenko, dívej se na mě.

Ty bys byla schopna mu to říct. Prosím tě, ty bys byla schopna to někomu říct.

A proč ne? Já taky mu řeknu, že jak dlouho se mnou seš.

Ty přece víš, že nikdy s nikým mě nebyl jako s tebou.

Lenko, ty víš, že ti mám rád.

Že jsme spolušťastní.

Ty to přece víš.

No jsme spolušťastní, nebo ne, no?

Nejsme, já jsem s tebou taky šťastná.

A to ti někde moc hodní.

Že to dotočíš, že mu nehodědeš.

Věno!

Igore! Juliano!

Papá? Tady jsme, Igore, tady.

Papá? Papá?

Chodí.

Děkujeme.

Uvidíme, uvidíme. Prosím, nedělejte, zaklesu. V tom dětsku ta máma chytí.

Dědě, dědě, dědě, dědě, dědě, dědě, dědě, dědě, dědě, dědě, dědě, dědě,

dědě.

Já miluji tátu, já miluji mámu, já je prostě vůbec miluji, já nesnáším to. Kud

mě začala popisovat, jak jste se rozvláděli, teď začala brečet. Pane

režisére, prosím vás, mohlo byste se mě tady podezvat? Máme tady pracovní

debatu, prosím vás.

Rozumíš, začala mě to všechno popisovat, celý, jak to prostě proběhl, ten váš

rozvod a tady tyhle věci, prostě hnusný. No tak co, tak se mi nechá vybrečet,

vyplakat.

Hergot! Ať to všechno řekne, co se sebe dostane, no.

Co je, Jorku, kamaráda?

Já vím, je to smutný. Já jí mám pořád rád, no.

Ona byla nejlepší ženská, jakou já jsem znal. Kdo?

Zubla děma.

Je ty mi na to děcko někdo šáhne.

Já ho zabiju. Já ti přiznam, já ho zabiju.

Já mám možnosti. Já mám velké možnosti.

Já mám přátelé, kteří pro mě udělají cokoliv!

Já ho zničím! Já mu utrhnu koule!

Máte problém?

Ale ne, nedorozumění.

Já křivdil vašemu manželu. Já myslím, že on s mojí děvočkou...

Nedorozumění, prosím.

Já rozumím.

Můj manžel je velký psychologi.

Tak už to dneska natočíme, Ryžo. No to že ne.

Protože bude přečet za půl hodiny. Tak to můžeš vědět.

No i to vidím, ne?

Nevodmluvej a poslouchej pana režiséra.

Postavte mi tady jízdu, grypáci. Nechci, nechci, nechci jízdu. Z ruky, pěkně, z

ruky. Pánové, kde jste?

Kde jste?

Ryžo, Ryžo, kam až dozadu to uvidíme.

To neřešte.

Tak prosím vás, Beku, kluci jsou tam, tady byla Lenka, malice, přítelky nemá.

Chlupy, jo?

Máš všechny? Ne, ne, ne. Tak to tady mají skoro všechny. Tak to jsou

starší, ale teď mají všechny. Vyhledný chlupy. To je normálně. To je teď

moda, víš. Tak volky, pojďme pomalu, jo?

Pánové, a vy normálně se volně bavíte ty vaše keci, jak jsou?

Jo? No říkáš, to říkáš. To je fakt jedno, já se vzmu klidně, která zbyde.

Říkáš tohle.

Já říkám, to je vůl.

Jo, jo, jo.

Dobrý, dobrý. Takže ještě jedno se to řekni. To je fakt jedno, já se vzmu

klidně, která zbyde. Tak, kluci, a jak to jste v oblečení zase?

No jsem myslel, jakože by se to teď jako.

Jako co?

Ne, to je zkouška, já točím zkoušku.

Já točím zkoušku, já chci vidět všechny.