All language subtitles for medivedek 2013

A na střed tady, na střed.

Normální úzor.

Ahoj, zdravím tě.

Děkuji. Děkuji.

Takže budeme si ptát, jo?

Plot v poloze podélné hlavičkou.

Akce srdeční přítomná.

Tak přátelé, já jsem strašně šťastný, že
vás můžu přivítat tady v nové galerii na

první výstavě.

Erika Bornova a Tomáš Ticařovský a teď o
jejich práci musíte si hledat, co se

lépe. Přemýšlel jsem, že to nejlepší, co
bude, když řeknu, že mám prostě radost,

že jsou především moji kamarádi.

Jo a samozřejmě jsem zapomněl poděkovat
za podporu svojí ženě.

Vanděl. Takže doufám, že se vám to bude
líbit.

Tak to vy dva, když do toho taky
praštíte.

Děkujeme.

Jdeme se napít.

Jdeme se napít.

Jdeme se napít.

Jdeme se napít.

Když tu vězdičku, tady na té vězdičce
budu cekat.

Já tam s tebou jít nemůžu.

Dobře, pojď.

Ty kafe, matonku nebo dortík nějakej?

Toho mám dost domova, dortu a kafe. No,
to je pravda.

Tak asi zaplatíme a půjdem, když nic
nechceš.

Já chci mít dítě jako násek.

Živý dítě?

Už mám nejvyšší čas.

Zlobí se, že ti říkám takový věci.

Ale ne, vůbec ne.

Jsi můj nejbližší přítel, Jirko, víš to?

Ty někoho máš?

Nemám. Já taky ani někoho nechci, já
chci mít jenom vlastní dítě. Víš?

Muselo být to.

Od Jirkové jako spíš dárek, víš?

Dárek? Od někoho blízkýho nebo věrně
známýho.

Pro boha, Emo, já jsem přece tvůj švagr.

Nikomu bych to neřekla, přece já. Jak
nikomu, to přece nejde, Emo.

Dobře, zeptám se Romana. Romana přece
znáš, ne?

Ono je jako, že by Romana leže, je
porodník, má nějaký známosti, třeba by

věděla, jak takovou věc zařídit, já
nevím.

Á, příhodný.

Škryste, Emo.

Nezlob se.

Já jsem ženatej chlap, moje žena je
tvoje sestra. Já nechci mít věřit,

mějky.

Ale já jsem byl taky cizí, než jsem
potkal Vandu, to je normální. To jsem ti

neznala, ale ty ti znáš. Emo.

Ty řekneš, že jsi grýl.

To bíže ne.

Ahoj. Tak co?

Já bych vás poprosil, jestli bych si
mohl nechat udělat novou občanku.

Hele, takže kino blbý, jídlo hnusný a
tvoje sestra mě požádala, abych jí

daroval se mene.

Já se s ní podělám.

Řekni mi normálně, kam tohle ještě může
gradovat.

No tak co, máma není, zatím mám na
starosti já, no.

Zhoršuje se to s ní.

No museli jsme jít na pánskej záchod.

Počkej, ona nešla sama?

Protože by chodila sama na dámskej, když
může jít pěkně s klukama na pánskej, že

jo?

Počkej, počkej, šli jste sem?

No nebyli jsme dole, v Praze, tady nic
nehraje. No jo, tak se pak nesmíš divit,

že se bává.

Já jsem ti říkala, abyste chodili tam,
kde to zná. Kdybyste šli tam, kde to

zná, tak není problém.

Co tam hledáš? Vždyť si jedne.

Klid, vařit nic nemusíš. Počítal jsem s
tím, že tady kromě mrkvovýho pyre a

loňských laskonek nic nebude.

Co jo, tak to je neuvěřitelný. Já místo
toho, abych byl na aukci, tak jdu s tím

našim idiotem do kina.

Zatímco ty si tady v pydu ležíš v tom
bordelu s kopytama nahoře. Hele moment,

jako já jsem si lehla až teď, jo.
Doteďka jsem uspávala málo. Tak proč

tady jsme tady ta debilita,

To je všechno úplně debilní, prostě
zlejdem se, nezastavím, tak potřebuji

aspoň večer vypnout.

Tak to vypni, ponič si vyjdem, nevolám.

Panebože, konec zeskýho večera, konec.

No jo, jako někdo barvoslepej, tak to by
odumřeli veškerý bunty, skupný vnímat

nepořádek, ty to prostě nevidíš.

Tak sezuju, jo?

Sezuju a přilepím se k podlaze, he?

Já ti něco řeknu, víš, ostatní jsou na
mateřský, já musím makat v kšeftě. V

kšeftě, jo?

No říkáš ty fí cukrárně, do který nikdo
nechodí. Lítě to monkey business, který

spoliká víc než vydělá.

Jo, a dokážeš pochopit, že mě to třeba
baví? Umíš si to představit, že taky

někoho něco baví?

Ty vole, tak se posere, že se šel za
cahrou do kira.

Romý 37.

Tak dneska děláme holku nebo kluka.

Hlavně se tím už nestresuj.

A nechceš se zabalit na cestu?

Měli bychom si pospíšet.

Jsme tremendi, faciamo perdere tempo.

Volete una bira analkolica per il
viaggio?

Non stojo io a far perdere tempo.

La bira.

Io aspetto giù, aspetto.

Ma prendi almeno la bira. La vuoi?

Vina vole, aspetáre, džů amore.

Mě miluje dívka krásná, já štěstím se

rozplynu dnes.

Všumte mi potůčky mě a nestejí

květiny tam.

A vy ptáčci přeleďte se ke mně, já

radostí zaspívám sám.

Někdo má narozeniny, my máme

přání jediný. Štěstí zdraví, štěstí

zdraví, hlavně pozdraví Vado!

A rete, paní, je pravá běta, prej pekla
na teraským dvoře, takže není vyloučený,

že Ana má modrou krev.

Fakt jo.

No jo, máš pravdu, má pravdu, hele.

Takže je to poslední jídlo ceramikuláře,
jo. A zbytek se žrali mužíci.

Ale pozor, je to geniální. Tak tohle by
si měla pét, podle mě by do cukra

nechodili i lidi. A je to palací? Tak
trošku, jenom.

Tak to bachám, na práci bachám. Ne, ne,
ne, ne, moje ručičky, ne, ne, ne, ne.

Květina ti za něj patří práve.

... ... ...

... ...

Nevíte, kde je Johanka?

Vždyť je dole.

Proč myslíš, že jsme tady?

Bude už asi únavená.

Tu můžete přespat.

Ne, rád bych Johance ukázal náš nový
byt. Už se nemůže dočkat.

A už bydlíte, jaký to tam máte?

No, bude to nádherný.

Chci, aby už se malej narodil do novýho.

Přijdete na křtiny?

Chceme jmít v Řevnovském klášteře.

Johanka už se strašně těší.

To nemluvíme.

Přebor bude z věhonky nadšenej.

Tak to je úžasný.

A zrovna jsem chtěl Romana poprosit,
jestli by nám nešel zakmotra.

Tak poprosím tebe.

Nešel bys nám zakmotra, Jirko?

No rád.

Děkuju.

To dítě není Ivana.

Čekám ho s jiným hlapem.

A komu jsi to ještě řekla? Ale nikomu,
prosím tě. Jenom tobě.

Ale prosím na mě. A komu jinýmu?

Ale prosím tě, Bando.

Přísahy, že to nikomu neřekneš.

Přežijte černou hodinku?

Já, ahoj.

Nejsi unavená, Beruško?

Ale ne, prosím tě.

Ale, ale, ale, nejsi to tu přestal? Ne,
Dino čeká venku.

Na stejně jsem chtěl Johance ukázat náš
novej byt.

Půjdeme, lásko.

No, a vy dva s Jirkou jste taky v
pohodě?

No, taky. Jo, taky.

Tak já, díky, bylo to možné.

Jo, to je dobře.

Můžeme jít?

Ano.

Díky. Prosím.

Dáš ještě večku nebo chlebi?

Dáme si večku s marmeládečkou.

Večku.

Másličko.

Výborná je niková marmeládečka.

A plátek země rád.

Mně nikdy nestačí marmalá těťka, víš?

No zkus mi chvíli. Ne, já tě nechci.

Berušku, jak můžeš vědět, že ti to
nebude chutnat, když si to nikdy

neskusím? Dobře.

Dobrou chuť. Dobrou.

Broček už se Berušce narodí doma.

Aha.

No ale...

My jsme doma tady.

My dva?

My dva.

Jsem rád, že už Brouček bude vyrůstat v
Praze.

Není zač?

Blátnil ses?

Funkční cukřenka není?

Jako přijde ti to normální, jo?

Já jsem normální. A ty jsi bývala
čistotnější.

Jako nejsi špujety, hrabacemi v nošených
spodárech.

Špindíro.

Prosím. Já se nechci každý večer brodit
hromadou špinavýho frádla, to je celý.

Nechci v koupelně nacházet tvoje žiletky
mezi svojima.

Chci mít výčko na zubní pastě, chci toho
tak moc, je to nenormální.

Záchodová stětka se taky určitě za
nějakým úcelem vyrábí, že jo? Nebo vlasy

v umyvadle, to přesně je to, co chce
člověk po ránu vidět jako první.

Já si nepamatuju na místo, kde bych
ještě neviděl válet se tvý použitý

uchoťory.

Proč si nenajdete někoho na uklízení,
abych se vám zeptala třeba někde?

Jsem se stala i spát.

A kurvy a ta uklízečku galerie fakt
neviděla.

Myslíš, že někoho má?

Vanda? Ne, to ne, to ne.

To jsem si úplně jistá.

Ale... Říkala mi Vanda, že prý jste se
poprali.

To je pravda?

No tak, když se chce rozvádět.

Co, Aneška?

Hele, ty by si mě nevzala?

Ne.

S Romanem jste asi v pohodě, co? No
jasně.

Ne, hele.

Kolik?

Ježiš mi, je to asi deset třicet osm?

Jak asi?

Kolik?

Jak jsou na tom?

To já nevím.

Jirka říká, že Vanda dělá problémy,
protože se chce rozvádět. Vanda zase

říká, že Jirka dělá problémy, protože se
nechce... Proč se nechce? Zavolejte si

toho pejska!

No, no, no, no.

Zavolejte si toho psa!

Dobrý? Pro mě je to hrozný. Já nemám
ráda oba dva.

Romane! Romane!

Čau. Mami, dolů.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj. Ahoj. Ahoj. Pojďte.

Hele, tak, co si teď tady povíme, to
dostane jenom mezi námi, jo? Protože to,

co jsme dělali, to je trošku mimo zákon.

Takže já bych věděl o jednom dárci.

Je to medik, vysokoškolák, já za něj
ručím. Který samozřejmě smítil, jak se

jmenuje a tak dále.

No a samotný zákrok bych se udělal na
klinice profesora Vašáča. A já?

No jasně, že ne.

To je jako anonimní, to je jako anonimní
darceství, tak to je jako, že ho neznáš.

No. Ale Roman ho zná, takže za něj ručí.

Nějakej medic, takže bude chytrej.

No.

Co je? Chceš děti?

Ale nechci s někým cizím.

Emo, prosím tě, jako lidi nejsou
samozprašní.

To je blázen.

Že prý ty nejsi cizí.

Emo.

Já si toho vážím, že chceš mít se mnou
děti, ale... No, my vezmeme toho medika.

Roman je taky doktor.

Ne!

No nech toho neprostě.

Jo, jo, počkej, to by zmrzlý, nechť ho.

Ty jsi byla tak dlouho, čiči?

Pojď.

Ne, ne, ne, tady ne.

Dobrý den, je doma pan Štecha?

Ne, není.

A můžeme s vámi hovoriť?

No, tak pojďte nahoru.

Děkuji.

Dobrý den. Dobrý den.

No, to je dobře, ty ho můžeš pozdravit.

Máme mě řečet čůra.

Aha, čůra, no to je samozřejmě, tak
pojďte dál, pojď, já ti to ukážu, kdo to

je. Pojďte, pojďte.

Já jí to ukážu, jo. Pojď tady.

Tak,

sunám ti čepičku, jo.

A tohle rukavičky, co máš poděleno
klíkající. A víš, co je hezká pětka?

A měla by ses i čaja cukrový.

Co? Jo? Máma!

Jmenuji probátky.

To se nezačne.

To jste pěkla vy.

No ale v tom případě mě naozaj zaujímal
váš názor, protože já dymám belgickou

čokoládu. Beru to len velké firmy a beru
mi to iba hoteliček, kterým například

můžu kupovat.

Si upeču buchty a vůbec nemají záujem
zpoznávat belgickou čokoládu.

No a zaujíma mě, jako bude vám konkrétně
chutiť, protože ta chuť tej belgickej

čokolády, To je 90 % kaká, skoro žiadné
Ečka.

To je hustá, luxusná, ušlachtilá chuť.
To se rozplyně na jazyku. Počkejte, já

vyberu jen pro vás. Vás tak typuji
mentol. Dajte ručičku.

Dajte ručičku.

Dajte si to neprodout, nic v něhovorce.
Zavřete oči, nechajte si to přesno.

Jo, je to vážně dobrý. A my se známe
přes Romana?

No, tak co bych se co neformulovala?

Odejte, to je tak povíte.

Já se vás strašně vážím.

Mně? A za co?

Za to, jak oboje věděm.

Jak věděm.

Sledočno.

Já vám asi vůbec nerozumím, nezlobte se.

Děkujeme, taťka.

Roman vám nechce upryšit.

Já vlastně těžně.

Já jsem to brala tak, jako to išlo
všetko, ale potom to narodila Natálka,

úplná malipka.

Ona už je velká a nepotká mu rozumění.

Ano, já bych chtěla, jestli že jsem tu
byla.

Ale pochopte mě, prosím, snažíte se mě
důležitě pochopit.

Snažíte se. Já to nechcem pro sebe, já
jsem dospělý člověk, mně v podstatě

vůbec nič nechybá, ale já to dělám kvůli
tomu dětsku.

No, tak to.

Já chcem od vás jen jednu jedinou věc.

Aby bylo Romino na Věnoce s námi.

Na Ježíška, na Stramčenko.

Dobre? Aspoň kým je Natálka malička.

Nahráli jsme tatínkovi kazetu.

Tatínko, buď s náma na Ježíška.

Byl to můj gynekolog.

A teda zpěl je.

Ty jsi moc nemocná, teto.

Já?

Tatka to říkal, že jsi moc nemocná a že
když se o tebe nebude

starat, tak umřeš.

Proto nemůže bydlet s náma a musí bydlet
s tebou.

Aha.

A jakou nemoc nevymyslela?

Roztruženou sklerozu.

Počkáme na doma. No jo.

Tak pojď. A nebreč, nebreč. Tak

pojď.

A nic jen k ní.

Tato Janíčka nikdo není.

Ahoj. Světím tady trigarety? Tady měla
vandu?

Hm.

Je to kouřený tývan, nikdo vůbec to
nevěděl.

Bůh to běží, když to neodřekne.

Stalo se něco?

Ne, nic. No nebo ne.

A kdy vůbec vodešla?

Ne.

Když doufám, nevkouřilo.

Přijde mi to jenom škoda.

Vydržela 105 let, stává tě to takového
přemáhání, tak mi to přijde jenom škoda,

nic víc.

A co Vanda?

Teďka už přistoupím na ten rozvod.

Co?

Přišla také s Natálkou, viď?

Ještě podobné.

Ale já jsem ti tohle nechtěl.

Já vím.

Ještě tohle nevíš, jak strašně se ti
uhlavilo.

Nevidíš mě, viď?

Kolik? Dva.

Co budeme dělat?

Já si budu hned.

Mám vypadnout?

Stejně musíš je utěrit.

Ale mi ty rukavy jsou tam.

Ano. Můžu?

Ano.

Já nevím, co mám dělat.

Co mi to děláš?

Ahoj, Olky.

Ahoj, Natálko.

To jsme tři leta ti.

Plný ranec, pus a ještě něco.

Který více to máme?

Tři let.

Dobře, tady je.

Děkuji. Ale až po večeři, jo?

Ahoj.

Doufám, že dne dělám ta taráka.

Byl jsi doma?

A jen na policiách.

To musíte nabývat.

Nebyl by to cítáš.

Tak jestli si myslíš, že jsi to
tímhletím vyřešila, tak to se nepleť.

Protože přijdu ještě na skok mezi
svátkama a po novým roce každý úterý,

jako vždycky.

Jak dlouho jsme vlastně spolu?

Devět let?

Jsi pořád stejně klidnej. Přijdeš v
úterý a pak v liché čtvrtek zaplatíš

inkaslo, dáreček pro Natálko a pak
píchačka, ještě se nažereš. Ty sem choď,

řekna, zkouš, vole.

Tušíš vůbec, co jsi provedla?

Jak se prosím, že takhle můžeš chovat
holce, která má možná před sebou dva

měsíce života

Tisíc obvodů.

Teď vypadní si roztroušená sklova.

Ahoj mami. A ty jsi se zbláznil, prosím
tebe. V tomhletom počasí jezdíš po Praze

na kole.

Ahoj.

Takhle jste chová doktor, jo?

Pojď, co ty tady děláš. Ahoj taty.

Hele, on to pochopí, jo? To chce čas, on
to pochopí. Ne, já potřebuju vanu.

No jo, no, tak máš to na sebe. Jo, jo,
to mám tady.

Já se předlaču.

Pravda je jedna.

Náš syn je životní amatér, který jen tak
z plezíru likviduje

dvě ženský a dítě navrch.

Jak kdo to chtěl takhle tutlat?

Doba.

Někdo se ptá, jestli je to vůbec můj
syn.

Jsi se jistá, že je?

No dovol, prosím tě.

Ty jsi hned ze všem hotov, jo?

Roman je pro tebe podvodník, kalhář a
hotovo, že jo?

Hele, řekni mi, když se tak zaklínáš
pravdou, jo?

Ty jsi mi vždycky říkal pravdu.

Nikdy jsem ti nelhal.

No, protože jsem se tě taky nikdy na nic
neptala, protože já vím, že pravdy jsou

vždycky dvě.

Nikde nejedna.

Ty můj zlatý relativisto.

Co řekneš Aně?

Až se dozví, že jsme to celou tu dobu
věděli a drželi s tím basu.

Chciš to brát tak, že kdyby neměl
Milenku, tak by nebyla na světě asi

Natálka, ne?

Takže ty jsi mi někde lhal, co?

Ty jsi mi lhala?

Ty jsi tady hrál na svatýho rozhodčího.
Takže lhala.

Prosím tě, Přembu, zeptej se mě na co
chceš, mě to úplně jedno. Já nevím, co

bych měla před svou tající.

Co by mě po čtyřiceti letech mohlo ještě
na tobě zajímat? No, to je teda otázka,

třeba by si se divila.

Třeba právě proto se radši neptám. No,
protože se bojíš, co?

Čeho? Že by nakonec pravdy.

Ne, dneska už ničeho.

No, a Ken se neboj a klidně do toho.

Tak dobře.

Co jiný chlapi?

Měla jsi nikdy někoho?

Měla nebo na někoho myslela.

No oboje.

No tak tu spousty samozřejmě.

Co to je za blbost?

Ty na nikoho ani jednou nepomyslela, jo?
Tak to jsi teda blázen.

A na druhý čas otázky odpovídám. Nikdy
nikoho.

Na koho jsi myslela? Sny se nepočítají,
skutky se počítají.

Ale že jsi to ty, tak ti řeknu, kdo ti
vážně konkuroval.

Jelka Huml.

Žera Filip.

Pan Filipa. Tak moment.

Teď jsem na řadě já.

To si s tebou radši zahranou člověče než
noc. No, to se má myslet.

Co? No, že uhneš.

No tak dobře, tak se ptej, no.

No, ale na sny se neptám.

Byl jsi mi nikdy nevěrnej?

Já? No.

Vzískáváš čas, co?

A to je jednoduchá odpověď. Ano nebo ne,
nad tím nemusí nikdo moc dlouho

přemýšlet. To je nedostojné.

Kdo to byl?

Já řekl jsem, že to někdo byl.

Kdy to bylo?

Ty se tady zaklínal pravdou.

Jak dlouho to trvalo?

Spal jsi s ní?

Tak dobře, jak chceš.

Jednou. Co jednou?

Jednou jsem se vyspal s těmi lidmi.

Stačí? No to teda nestačí.

Znala jsem jí, co?

Byl jsem ožralý a nic to neznamenalo.

Je tu pravěk.

Filu, Devon, Karbon.

Tak mi způsobíte za týs.

Ber to tak, že chlapce musí ubezpečit,
kam patří. Komet, ty krý nohy, jo?

Ke komu?

Ahoj, tati.

Takže to už román byl na světě, co?
Znala jsem ji, že jo?

Vyražili mě obě.

Prosím tě, běž dání, ona tě odpustí.

Koho máš namyslit?

Která mu má odpustit? Hele, ty mlčo, ty
máš zrna nejméně do toho, co mluvit.

Nemyslíš Anu, jeho zákonitou manželku?

Samozřejmě myslím tu, se kterou má dítě
asi. To je sobecký postoj.

Ana nemůže za to, že nemůže mít děti.
Hele, ty máš nejmenší právo někoho

moralizovat, ty jeden. Co to je, tati?

Zeptej se maminky. Hele, já nejsem tady
ta, která někomu dluží odpověď.

Tak ty nedáš pokoj.

Ty do toho budeš pořád rejpat.

A ty si snad myslíš na tím mávnou rukou
asi, nebo co, ne?

V jiných případech to uděláš ani
neblkneš.

Mami, co se stalo?

Tady si zeptej tatínka.

Tak ty nedáš pokoje. Ne.

Tak dobře.

Ale důsledky si pomysleš sama.

No?

Evita.

Jsi spokojena?

Jsi konečně spokojená?

Můžu tady přespat, tati.

Dělej si, co chceš. Já se tady o ničem
nerozhoduju.

Třeba se sem nastěhuji.

Co se vlastně stalo, mami?

Jak mi to mohla udělat?

A kdo?

No Edita.

Moje nejlepší kamarádka.

Edita Tichá?

Viděla tady 20 let Matvá?

No právě.

Tak jasný a veselý.

A si tady napřed rok ve zdraví se jdeme.

Jak ti jdou všechny?

No, zatím je to tak nějak, jak ty říkáš,
pičovka z dědů.

Co stojí tenhle obrázek?

Tenhle je šedesát tisíc. A?

Bez proběhů.

Hele, jak vypadá člověk, který si koupí
takovou věc za šedesát tisíc? No, to

právě chytřá taky věc.

Mám na nájem tak na dva měsíce, ale
jestli se to nezvedne, tak to budu muset

zabalit. Co ty, kde vlastně bydlíš?

Vítěz rodičem. No, buď rád, že máš
kamín.

Jo, to víš, že i on má syna? Jo.

Ludvíka. Ludvíčka?

Přež vidět fotky?

Hm.

Já jim vlastně závidím člověče. Hm.

Co vlastně s Jutkou od Natálkou?

Odyli na Slovensku.

Co, Ana?

Jsem viděl, že poslali s kočkou.

Myslíš, že někoho má?

Já nevím. Tak jí zavolej.

Já ji volám pořád a nebere mi to.

Vidí, že to jde, když se chce.

To je... My někam jedeme?

Už dva měsíce tě prosím, aby si odešel.

Můžeš mi říct, co ti na mě vadí?

Všecko. Všecko.

Tak tobě na mě vadí všecko.

Tohle nebyl ten důvod, proč se mě
zbavila.

Proč se mnou začala chodit, proč se mnou
chtěla mít dítě.

Nebo jo, je to první chlap, na který mi
vadí všecko, toho si musím vzít.

Proč nás oba takhle trápíš?

Já se tě snažím pochopit, Miláč. Víš, o
to ty se vůbec nesnaž, rozumíš, to je na

tvoje síly.

A proč se to prodlužuješ?

Jako ty vidíš v tomhle soužití ještě
nějaký smysl?

Nech mě přemýšlet.

Výšovat sary.

To bude ono. Co bude k večeři?

Jirko, prosím tě, nech nás žít.

Co jsem udělal špatně?

Chci jenom večeři.

Můžu klidně něco uvařit, jestli se na to
necítíš. Prosím tě, je konec! Dokážeš to

pochopit, že je konec?

kde budeš chtít.

Aha.

Takže ty si bereš naše dítě jako
rukovým, já rozumím tomu správně.

Hele, dala by si špagety, nebo mám
udělat obligátní pazole s párkem?

Co tady do brda neděláš?

Přidím odpad.

Pomáhal jsi balit moje věci, nebo co?

Přišel jsem domluvit křtiny.

Poprosila jsem Ivana, aby tedy ještě
chvilku zůstal.

Posadíme se?

Jistě, samozřejmě.

Promiň, posaď se u nás doma.

Johanka si vysloveně přeje, abys nám šel
za kmotrajíko.

Věří ti Johance, že nemusí mít obavy.

Už se na to s Vandou moc těšíme, viď?

Ivan, nemůžu se tě na něco zeptat?

Jistě. Co tě opíchat, moje žena?

Myslím, že ne.

Nebo se mě snad bojíš, že tady musíš mít
bodygárda?

Tak kdy se vy dva re-emigranti vlastně
vzběhujete do novýho bytu?

Johanka se strašně těší.

Dokonce už kupila nábytek do dětského
pokojičku.

Jo, málem bych zapomněl.

Přivezl jsem na Ludvíčkovi všichni
nevynikající Mondavino Private

Selection. Je to výborný víno.

Dostal jsem ho od Madeleine Albrighton.
Hmm,

vypadá skvěle.

Jirko, je mi to hrozně líto, ale neměli
bychom ji ubližovat dětem.

Ty, Vane, kolikrát jsi se rozváděl, co?
Že jsi nám přišel takhle poradit. Nebo

tady jenom sáváš svoje pozitivní
vibrace?

Nebuď ho vadl.

Víš co, strč si svýho Mondávio od
Albrightový do prdele, jo? A těm

křtinám. Obřad jsem vyjednal na desátou,
ale vy dva byste tam měli být už devět.

Jestli nemůžeš jít, tak my to s Johankou
pochopíme.

Tak konec může požádat Romana.

Jak teď na tom Roman je?

Jak teď na tom normalně je?

Fantasticky, famózně. Je na tom tak
skvěle jako já, oběho manželky okopit do

prdele a on teď bydlí u rodičů.

Fajn.

Nám bude nějakou dobu trvat, než se
přemýšlíme sem.

Johanka chce odkojit Mariu ještě ve
starým bytě hřímě.

Náš byt je tedy volný a nějakou dobu
volný bude.

Aha.

Vám jít bydlet do Ivanova asilového
domu, to jste tady upekli.

Jenže já nevodejdu.

Nikdy se s tebou nerozvedu.

My katolíci se nerozvádíme.

Slib pro nás něco znamená.

Já jsem neženil na soudu ani na
píslávně, takže se tam nebudu ani

rozvádět.

Hele, jasný, že to chceš koupit jenom ze
soucitu. Takže to tady ani maskuj těma

snobskýma kecama, jo?

Já jsem to nekoupil ze soucitu.

Hele, dík, ale kvůli tomu, že jsem v
prdeli, to vážně dělat nemusíš.

No, ne, mě to prostě oslovilo, no.

Co ti oslovilo? Kdo ti oslovil, brum,
brum? Prosím tě, takovýhle hlavnostce,

či mám na hlavu Natálka Pořík, když jí
byly tři, nebo pak to jeden zakázanejho

večerníčka?

Jo, tak.

Takže to, co se tobě neríbí, je ošklivý.

Když si někdo myslí něco jiného, tak je
snob nebo rovnou blbec?

Za splátku?

Za splátku.

Ty bys si za ty peníze koupil nejspíš
něco jiného, že jo?

Kolik stálo to tvoje kolo?

No, půlku.

Tak už je třicet tisíc stálo to kolo. No
a co?

Tak Roman rád jezdí na kole, že jo?

Sem, tam.

Každý člověk je jedinečnou záhadou a
nelze ho poznat.

Ani vlastní ženu nepoznáš tím, že si ji
vezmeš za maďáku.

Proč nejsi sanou?

Protože Jana je pes a já mám rád kočky.

Ty jsi alergik, ty vole.

Hele, neměl bys tam takovou nějakou
malou grafiku nebo známku? Něco tak do

400 tisíc?

Nejlíp s kolem, že jo?

Chodte častěji k sobě.

Konec.

Taky bomba, tenhle obraz, viď?

A nepřipomíná vám moje Janko?

My všichni jsme nyní s vámi vyznali víru
z zelé církve.

Chcete, aby také váš Ludvík Jiří byl v
této víře pokřtěn? Ano. Tak je poprosím

k motra s dítětem a rodiče, aby
přistoupili v víře.

Takže nyní poprosím maminku, aby sundala
čepičku.

Ludvíku Jiří, já tě přijím ve jménu
otce, syna

i ducha svatého.

A jako Bůh pomáhal svému syna, našeho
pána Ježíše Krista, na kněze, proroka a

krále, otváču je posvátným olejem i
sebe, neboť patříš ke prstu na věci.

Říkali jsme si, Johanko, že bychom vás
rádi pozvali na malé pohoštění.

Počkej, Miláčka, ale Dino si na vydržení
ještě dnes odvedl zpátky domů. A

domluvili jsme se, že malou oslavu
uděláme, ne?

No, já jenom nechci, aby Dino jí
opřesnul.

Není problém jezdit ve noc.

Zavrhnout není problém. No, není
problém. Fajn, žádný problém. A to tak

může být snad? No, tam já nesmím, že jo?

A já bych na stoničku šel. Smíš?

Jo, já vlastně nejdu, já nemůžu.

Tak kdyby to měl být nějaký problém,
tak... Ježiši, on se počural.

No, to se stává. Tak nic, tak přebalíme
ho v autě, jo?

To není prostá.

Tak počas, pojď na chvíli.

Jo, anka by byla smutná.

Rozumíš, najdi si normálního chlapa,
pohodáře, na půl alkoholi, kterej tě

protáhne barama a vernisářima a tak.

A potom, když si ho vezmeš, tak on chce,
aby si mu želila fusekle.

No, to je normální, ne? Žehlit ponožky,
to je kvůli bakteriím dobrý.

Ne.

A nechop. A to taky jo. Tak to by
nepříležitý, že mi vůbec neřekl.

Že Roman má nějaký milenko, ať mu se má
sedmiletý nebo osmiletý dítě.

To já ho chápu.

Já ti to nemohu říct, protože bys si mi
to hned vykecala. No tak to si píš, že

bys ti to vykecala.

Protože jsi moje nejlepší kamarádka, tak
se mi nestarbu a pindu.

Hele, proč si splací DPH, když nechci
splátit DPH?

Nevím.

No proč nechci splátit DPH?

Já nevím prostě.

Já to tady zavřu a bude.

Já to tady mám ráda.

Miláčku, ty to tady máš ráda, protože
sem nikdo nechodí. Jedinej, kdo tady

dělá nějakou saslu, tak to je naša
Januska.

Hele, ty v tom máš úplně přísirný
bordel, já ti to dám do pořádku.

Pro mě je jednodušší řešit tvůj život
než ten můj a pak bysme to tady mohli

vymalovat.

Já to vymaluju.

Co ty vymaluju?

Můžeme si promluvit, Ida, ne?

Už trochu zpěchám, lásko.

Já ti chtěj ještě něco říct.

Poslouchám.

Ten vlaset je hodná.

Říkala jsi, že bereš antikoncepci?

Hm, mohla jsem.

Proč?

Protože proto.

Fajn.

Nevíš, kde je ten Svetřík, co jsi mi
dala k Vánocu?

A to je všecko, co k tomu řeknáš?

Tobě to stejně nepomůže.

Pojď, pojď.

Prosím tě, vůbec se tady nezove, protože
já tady mám fakt příšerný bordel.

Pojď.

Tyko, ani se tady prostě nerozlížit.

Dáme něco?

Bílý tady mám.

Dobrý bílý.

A co?

Co?

To podívej, ty jo.

To mám taky.

Nech to!

A tak, víš co, teď to má zítě, to má
zdraví. No já s dítěta mám, ale už mám

tři roky dítě a furt nemůžu říkat, že to
má zítě.

To mám taky. Já jsem normálně a než se
ukazovala, že jo, diriguju. To je

šílené. Ale počkej, moje nejhezitější
vzpomínka v dětství, je moja babička,

když byla.

Počkej, ona pekla kolač a když také
dělala to těsto, tak prostě si to také

dělala. Já jsem tak chodila, tak jsem si
taky dělala na to hlavu, jak měla to...

Promiň. Jak měla to... Prostě už takovou
tu papírovou kůži, tak jsem to měla

ráda.

No, tak jsou sežrání, viď.

Co? To je blázen.

Nebo jsi takhle rychle za sebou?

Máš štěstí, ne?

To my máme štěstí, ne? Na to se
napijeme.

Na svobodný holke. Čau.

Jo, no tak možná, že jim nemáme až tak
úplně to závědí.

Jo, až nám lásku, porozumění,

trvalý vztah, zajímavý život, krásné
děti

neznaknit. A že by se ono všechno nemusí
mít tak úplně jak to vypadá, víš?

Ne, já jsem slíbala, že to nikomu
neprozradím. Jako komu?

No na mě.

Tak myslím, že vlákně nikomu nedotkneš.
Ano.

Ale vlákně.

No, přísahám.

Bože, ty všechny lidi miluješ.

Požehnej všem, kdo se tu sešli.

Žehnej tomuto dítěti, jeho rodičům a
kmotrovi, příbuzným a přátelům.

Chrani ode všeho zlého a dej jim svůj
mír.

Požehnej vás, všemohoucí Bůh, Otec i Syn
i Duch Svatý.

Amen.

A přijměte ještě jednou moje blahopřání,
narození této dítěte. A doufám, že se

tady nesetkáváme naposledy při takové
radostné události.

Pokusíme tě vlastně, říkám vám.

No je to vážně moc dobrý.

Jo.

A voní, voní krásně. No krásně. Tak dám
ještě.

Já myslím, že smutné. Jo, jo, jo, to
musíš.

Tak jo, děkuji. A kolik myslíte, že
byste takto byli schopni od nás

odebírat? Ať jo, to je trošku asi
problém, víte co.

Já jsem měl zeptat šéfa, ale my všechny
tyhle zákusky bereme od velkododavatelů,

takže bohužel, chápete.

No, to to má.

Nezlobte se. No, já se nezlobím.

Nechce to.

Proč? Já nevím, prostě to nechce. Víš mu
to chutná. No chutná mu to, ale nechce

to prostě, no.

Já mu vím, že tohoto nejde.

To chce nějakou vtírku.

Chutná, no, ale nechce to, no.

Já bych o jedním věděla.

Aleško, ahoj.

Tak pozor na hlavu.

Dobrý. Tak koukej, co tu je.

To se ti líbí, jo?

Tak já ti pomůžu.

Kam až dojde.

Podívej. Podle mě vy koleji.

Vidíš?

Jako já.

Podívej.

O, ta mašinka vypadá jako kravička.

No, tady už pěkně vypadá jako kravička,
hlavně taky ne.

Co jsou krárna?

Dobrý. Co máma?

To taky dobrý.

Nestěžovala si, že jsem neposlal peníze?

Ne.

Máma je hodná.

No.

To vědno.

Jsi jako ohýnek,

který mi zhasl pod rukama.

Jsi jako pramínek,

který si teče do neznáma.

Ní...

A já, co musím dělat?

Měl jsi představit, že budeš s mnou,
když byste vše organizovali.

Od tři lety mi říkáš, že budeš s námi.

To vždycky říkal, protože to říkal.

Možná taky si to myslel.

Říkal jsi, že mě byste vytvořil, že
bychom vždycky žili.

Všichni dva čekáváme, že by to vědělo a
mě to vzal.

Co musím dělat teď?

Myslím, že on tě takto líbí, jako nikdo
na světě.

Jsi věděk.

Jak dlouho jsem tady nebyl, jak jsi to
prosím tě dokázala? Moc se tady

nerozlížej. Teď prostě rozjíždíme.

Viděl jsi naše webovky?

Rozjíždíme, jo.

Můžu se teď ptát s kým? No nemusíš mi to
říkat.

Líbí se ti to tady?

Pěkný, jo.

Ale řekni mi, tebe to vážně baví?

Vařit lidem kafe?

Hele, miláčku, já mám na to lidi.

Ahoj, Jirko.

Jsi tady pracuješ?

Neříkej mi, že ti Vandal vykořistuje.

Ne, my jsme partnerky.

Čuně, obchodní samozřejmě.

Já tě vidím.

Vůbec se s nebo zvoláni.

Telefony si nebrala.

Nevěděl, co se s tebou je.

Dáte si něco?

Ne, nic, děkuji.

Proč to?

No, teď to vyjednou. A když se tedy
přistýpe.

Mrzí mě, co se stalo.

Co se stalo?

No, ty s Romanem.

A jak dlouho my se známe, Jirko?

Od té chvíli, co tě přivel Roman mezi
nás, já nevím, dvanáct let, to je, si

pamatuju přesně, když tě přivel.

A jak dlouho víš, že mě Roman podváděl?

A co jsem měl dělat?

Rozblouvat mu to?

Já nevím od kamaráda, já bych to čekala,
ale vy jste všichni močili.

Myslím, že vaše přátelství se tím
utužilo, ale pro mě to je zrada.

Co mě mrzí, že to takhle bereš?

Jak to mám brát jinak?

Osm let jsi měl helpu, každý, kdy jsi mi
podíval do očí.

Předpařoval jsi se přede mnou a nechal
jsi mě v tom žít.

Osm let života jste mi sebrali, ukradli,
prostě nejsou.

Počkej, jestli ti nejlepší kamarádka
věří s tím, že má milence za přísahátě,

zároveň, že se to nesmí nikdo dozvědět,
tak půjdeš a čestně všecko jejímu muži

vyklopíš. To mi přece nechceš tvrdit.

Já bych jí řekla asi tohle.

Jseš moje nejlepší kamarádka, známe se
spoustu let, před lety nás známe od tvůj

muž a přál si, aby z nás byli přátelé.

Přál si, abychom společně slavili
Silvestry, trávili dovolení, chodili na

večeře do divadel, otvírali galerie,
křtili si děti.

Přesně to, co jsi přál, jsem já udělala.

Teď jsem se dozvěděla, že svýho muže
podvádíš.

Dávám ti nějaký čas na to, aby si to
dala do pořádku a jestli to neuděláš,

postanu se s tebou stýkat.

Tak vím, že ti možná ztratím nejenom
tebe, ale za co mi takový přátelství

stojí.

Ale tatu, proto jsem se přestala stýkat
s Johanou.

Ty to nevíš?

Ty to opravdu nevíš?

Co mám vědět?

Tak se zeptej svýho kamaráda Romanem.

Na co se ho mám zeptat?

Na svýho kamaráda Ivana.

Takže byste si vzali těch pětset kusů?

Dobře, to vůbec pro nás není podobné.

Dobře, pětset kusů a pak třista na ten
čtvrtek.

Aha.

Tak dáme tu cenu za sto tisíc a pak se
domluvíme dál. Jo?

Já si myslím, že budete spokojení,
protože začali jsme neměli žádný výhled.

Fajn. Ahoj.

Dobře. Dobře, taky vám děkuju.

Mějte se hezky.

Naschledanou.

Ahoj. Dobře.

Dobrý.

Jo, my to vůbec nestříháme. Děkuji.

Holky, nechcete do zoo?

Tak pojďte.

Pojďte.

Pojďte.

Podíváme se na co.

Na slony zase.

Já taky zjíral.

A od koho to máte?

Ona mi to řekla.

Kdy? Tak nás rozvedli.

Jšli jsme spolu na kafé, proběhli jsme
nějak naši situaci, já nevím, jak se

zvrtla debata na Ivana, no a řekla mi
to.

Já tomu prostě nemůžu uvěřit. Od koho to
má, Ana?

Od Vandy, prej. Od Vandy, jo. Tak vy to
víte všichni, jenom já se to rozvídám až

teď. Já si připadám jako naprostej
vocas, jo. Víš, jak já si připadám, jako

kdyby někdo ojebal mě.

Co je tím vše zrazený? Takhle to nemůžeš
brát. To je přece jeho život. No tak,

přece se netýká jenom jeho.

Jak dlouho třeba nevěděl, že já mám
dceru Nat

Řekl jsi jo, Natálii jsem nebyl za
Kmotra, jo.

A proč to dělá? Co ho k tomu vede, ty?

Umíš na to odpovědět, Kmotře? No,
neumím, Kmotře. No tak nám to bude muset

odpovědět vám. No počkej, neblbni. Na co
ho zeptám? Nedělej to, ho vůbec netuší,

že něco víme.

Tak to je od nás potom ale sprostý, že
mu to neřekneme, víš.

To můžeš vyloučit, že je teplej?

Ivan?

Nepamatuješ na Gimplu?

Kterou jsi za minutu vojel?

Tak lidi se změní, že jo?

Zbuzně. A te blbost.

To byš přece vycítil z námého léta.

Měl jsi někdy nějaký blbej pocit nebo
tak nějak? No tak posledních pár let

jsme ho trochu ztratili z dohledu.

To je pravda.

Co?

No, prostě nemůže mít děti. Mají spolu
nějakou zvláštní tichou dohodu.

Já nevím.

Možná, že nemůžou mít děti spolu. Prostě
ona má nějaký immunologický problém.

Tak ale proč by nám tohle neřekl, to by
přece každej pochopil, že jo? Na druhou

stranu, proč by to Johana vykecala?

Tak toho kamaráda může mít po straně
každý jinak. Ti říkám, že je neplodnej.

Johana řekla Vandě, že už prý spolu pět
let nespí, tak si to přeber.

No nebo spolu chtějí mít děti Ivana, ten
druhej, a Johana jim to jenom umožňuje,

že jo? No to je asi blbost.

Ty ale proč nejdou od sebe, to nechápu.

Přitom jak se tváří, jak je celý svět
vnímá.

Harmonie, vzorný vztah, ideál. To
podívej

Podívej se na něj, jak jim to klape.

Tak třeba jenom jít vodním, nedokáže
odejít.

Má jiný práh volesti, jinou hranici
světlivosti, jiný přepíček hodnot, no.

Protože, ale proč je s ním teda do
prdele voná?

To nevím.

Řid, prachy, nebo spoločeská prestíž,
nevím, kulturný zázemí.

Čověče na tohle ona spíš kašle.

Ale má dvě malý děti, je porád doma, a
Iva neví, že někde v prdeli, že jo.

To je si to představ. Přijdeš domů a
vítají ti si zítěti.

Na jejich křesty tě vozí jejich pokrevní
otec. Jejich pokrevní otec ti dělá

šoféra. Občas vezme děti do parku, občas
je vyzvedne ve školce, protože ty máš

rovna služku s papežem.

Přijde domů, vymění pojistky, rozmrazí
hledničku, opraví topení, přiveze

vitaminy. No a naštěká tvý ženě do
boudy.

Hle, mě by to bylo uprděle, ať si zařídí
každej svůj život, jak chce. Ale to bych

se to nespěl dozvědět jako veřejný
tajemství.

Normálně sere, do jaký pozice.

Mě můj nejlepší kamarád staví do pozice
trubky, která se jako poslední na světě

dozví, jak to ve skutečnosti je.

Vůlí. A myslíš, že tohle z toho bude
taky?

Už to je hezká.

No.

No tak hele, jestli si myslíš, že já si
dám víno, tak to jsi teda šeredně

plečeš.

To mi

koupila Johanka.

Tak, tady máte listky, jsou to nejlepší
místa. Hned vedle prezidentský lože, tam

vás nechtějí.

Tady je prezidentská loža? Tak, ještě
nějaké otázky?

No, mohli bysme jít potom někam na
skloničko, ne? No to je škoda.

Po koncertu bude úžasný round.

Škubánky, trejt, pličky.

Čuj čo.

Musel jsem jen takhle vypřejt jako ze
starých časů.

Výborný nápad.

Ano, už jdu.

Musím jít, čekají na mě. Takže listky
máte, po koncertě se uvidíme. Ať se vám

to líbí. A nechrápejte.

Děkuji.

Dámy a pánové, tu i vám krásný zažitek.

Půjdu vybrat vínu.

Půjdu za ním, on tomu nerozumí. Jo,
prosím.

Třeba to vůbec neví.

Dovedli si představit, co ti můžeš
způsobit?

Tak neví.

Přece ví, kde ho měl a kde ne.

Jak můžeš vědět, že Johana nekecá?

Co vy spolu normálně spěj?

Říkám ti, že on nepochybuje žalcem
svojich dětí.

A podívej se na něj, jak je v pohodě.

Jak jsi jistý.

Říkám ti, nic netuší.

Hra je to, ty vole. Hra je to. Na nás,
na tebe, na mě, na všecky.

Čím dál tím víc, tím se.

Pojď.

Tady Linda se sama nabídla, že nám něco
ubere.

Tak se necháme to sklapit, ne?

Dáte si něco jiného?

Ne, díky.

Chcete si to přelít do dekantovací
karafy?

Určitě.

A vy nejste těžká, že? Co to původno?

A odkud jste?

Nařeknu.

Pani Pernicko?

Ano. Máte radost.

Jak se to podlal?

Podle očí.

Máte vkus.

Lindo. Díky.

Co jim říkáte?

Škoda.

Škoda či ano?

Jasně, že ne.

Tak teda na ten tvoj dnešní úspěch. Na
tebe. Na vás, že jste mě unesli z

tohohle blázince.

No, co jste říkali koncertu? Strašně
pěkný. Jo. A než zvláštně pro mě je to

trochu házení peroslíní.

Kamarádům. Nebo svým. Převlíčujeme za
kamarády.

Nikoliv já jsem tak rád, že už vřímně
končíme.

My se s Johankou nemůžeme dočkat, až se
přestěhujeme.

Už dlouho, co?

Co? To nemůžete dočkat. No jo.

No ještě si nějaký čas asi počkáme.

A propoj, Jirko, ta nabídka, že můžeš
bydlet v našem bytě, stále trvala.

Jak to?

Nevažilo by ti, kdybychom s Johankou
poprosili Vondu, aby nám šlo za kmotlou?

Chlapět mu tři už došli.

Nekečej.

Johana je zase v tom?

Mím to tři dny.

Co si dáte zpět?

Nesmírno. Já normálně ztrácím přehled,
kolik vás vlastně je.

No tak na děti.

No a Johana? V pohodě. Johanka?

Nešťastná.

Jenom hrozně litovala, že nemůže přijet
na koncert.

Nemá nám dohlídat cviště.

Uvažujeme přechodně o nějaké opér.
Mluvil jsem o tom třemu.

Je nadšená.

Těší se.

Například ti, Jirka, nějak ten syn.

My to víme, Ivane.

Co víte?

Jirka a já víme to.

Musíš nám pomoct.

Rád. Jak vám můžu pomoct?

Johana to sama všechno řekla Vandě ještě
před lety.

Co řekla Johanka Vandě?

Já nevím, možná řeket se, ale pak je
úplně blázen, teda blázínek.

Tak je pravda, že Johanka měla malou
krizi?

To se po dětech stálo.

Je to pič.

Kdyby bylo něco v nepořádku, tak by si
nám to řekl, viď?

Jistě.

No a co by mělo být v nepořádku?

Co máte vy dva? Děje se něco?

Hledá to z vás jako sklupatý deky.

Jestli se něco děje, no.

Jestli se něco děje.

No to se děje, kamaráde. Děje se to, že
z nás děláš debily.

Počkej. Jak dlouho si myslíš, že s náma
budeš hrát tohleto hnusné divadlo, co?

Kdo si myslíš, že jsme? Jaký kokoti, s
kterýma můžeš vyjebávat?

Uklidni se, nebo jdu domů.

Klidče mám já.

Já si nemyslím, že jste kokoti. No,
nechováš se tak. Děláš nás kokoty?

Tak jdu z toho Antonama cenu. Jednoduchá
otázka, jednoduchá odpověď.

Je Ludovík, Johánek a ten příšep.

Jsou to tvoje vlastní děti, nebo nejsou?

No, jsou tvý vlastní, nebo ne.

A není to jedno.

Jsou on nebo nejsou?

Jsou to moji synové.

Pokrevní?

Proč je to tak důležitý? Je tohle to jo
nebo ne?

Je to jedno. Bylo by to jedno, kdyby
Johanka nechodila po holkách a

nesvěřovala se jim.

Řekl jsem, že jsme měli malou krizi, ale
tu jsme překonali, je to pryč.

Johanka dostala rozum.

Ale je to moje žena, jsou to moje děti a
je to moje rodina.

Záleží mi na nich jako na ničem na světě
a byl bych rád, abyste to tak prali.

Nemusíme přece všechno pochopit.

Stačí to přijmout, ne?

Vy máme ten termin, maminko?

Za devět dní, pane doktore.

Ahoj. Ahoj Evo.

Ahoj. Děti, ukáž kostičku náš a umyslí
hodit s tou kostičkou.

Je, teď jsem to zboural. A úplně, tak to
postavíme znovu rychle.

Tak.

S Joankou jsi vyrovnaná?

Jo. Vždy máš teď příště?

Ano.

No a co tým?

Já... ...věřím, že ho mám.

No fajn.

Jsi jako dlouhý most,

jenž vůbec druhou stranu

nemáš. Jsi jako milý host,

kterého marně někdo čekal.

Jsi jako píseň.

A mě má ty pod mou

lodí myzející

řeka.

Jsi jako měsíček,

který jen svítí a nehřeje.

Jsi jako střevíček,

který se zlomil o koleje

v deštní kutířa.

Vynku právě leje

si cigareta.

spadla do závěje.

Příměry, které v hlavě se mi pletou, a
já

chci boudet více jedlou.

Větou, jak vzdálený jsi, i když tě mám

blízko. Marně, marně hledám výchočisko,

jsi jako omířne, který

mi zhasl pod rukama.

Jsi jako pramířne,

který si teď to neznáma.

Ruky tolik sama.