Original subtitles

Bontonfilm uvádí

Na bitevním poli Tirgoviště v podhůří Karpat,

transylvánský kníže Janko de Hunedoara zajal Vlada Drákulu,

panovníka rumunského Valašska.

Po boku se svým nejstarším synem Mirčou,

se Drákula postavil nepříteli.

Jeho dva mladší synové, Vlad a Radu, bezmocně přihlíželi potupě.

Já jsem vás zajal a všichni se stanete mými poddanými. Prohrál jsi.

Plivu ti do tváře, Huňády.

Veškerá hanba na tvou hlavu, zrádče!

Otevři oči, Vlade Drákulo!

Nespatříš jen mé muže, i tví vlastní bojaři stojí při mně!

- Víš, co to znamená. - Ano! Žes jim dobře zaplatil.

Dovolím ti žít. Ale musíš uznat, kdo je tvým pánem.

A budeš mi sloužit.

Pamatuj si.

Já jsem Vlad, syn Vlada Drákuly, vnuk Mirče Velikého.

Mně nerozkazuje nikdo!

Tyhle dva zahrabat!

Tváří v tvář smrti, hodil Drákula posvátný medailon

přes bojiště nejstaršímu ze svých synů.

Tím Vlad Drákula starší předal vládcovství

své země Vladu Drákulovi mladšímu.

Medailon, který má mystickou moc,

nese emblém drakonického řádu,

tajného spolku k němuž otec náležel.

Vy zrádci!

Tohle zaplatíte svou hlavou! Jednou přijde ten den!

Odvahu, bratře!

Vlad se mstil těm, kdo jeho otce zradili.

Vysloužil si jméno Vlad Narážeč a zabíjel a mučil tisíce lidí.

Tak dal vzniknout legendě, že i po své smrti přichází

Vlad na svět za soumraku jako mstitel.

Upír, Nosferatu... Drákula.

Ještě pět set let poté v Rumunsku drakonický řád existuje.

A hledá posvátný medailon.

Kde to vázne? Čekám ty čtyři výměnné studenty.

- Kdy dorazí? - Všichni čtyři jsou tady.

Přijeli asi před hodinou. Zrovna vyrážejí z hotelu.

Recepce na jejich počest může začít.

Adriane, kdy zjistíte, z jakého důvodu má medailon?

Za pár dní, nanejvýš za týden.

To je dlouho.

Excelence, nevíme, proč ho sem veze.

Může to být naprosto nevinné Vždyť je to Rumunka.

A co když ne?

Budu s nimi. Zjistím pravdu.

Dobře, týden, víc ne.

Adriane, ta dívka je v nebezpečí. A vy i ti ostatní také.

Mnozí z našeho řádu dávají přednost rychlému jednání.

Mohli by zasáhnout bez domluvy.

Učiním náležitá opatření.

Bůh s vámi.

Copak ty doma nemáš kluka?

Vsadím se, že jsi panna nebo lesba. Promiňte.

Přibrzdi šampióne. Už jsou čtyři.

Sire Jeffe, klid. Tady nejsi v Kalifornii.

Pij a kuř, život je krátký.

Neprovokuj, nebo tě zabijem. Jasný?

No nazdar! Bratr a sestřička. Máme tu silnou dvojku.

Že by protialkoholní četa?

Pan děkan vás očekává. Prosím, pojďte se mnou.

Trhni si nohou.

Hele, Romeo. Sáhni mi na ségru a zabiju tě.

Hezký sako. Jdeš taky?

Vítám vás na naší univerzitě. Byli jste vybráni ze stovky

postgraduálních studentů z celého světa.

Jste tady proto, že vaši práci a studijní výsledky

považujeme za vynikající a přínosné.

To bych prosil.

Nevím, nakolik jste se už seznámili, takže nám sdělte své jméno

a sumarizujte hlavní téma vaší teze.

Jeff Myer, Stanford.

Analyzuji modely sjednocování národů

v západní Evropě a srovnávám je s nově vznikajícím Rumunskem

za Vlada Tepeše Drákuly, který vládl v letech 1456 až 1462.

Marilena Constantinová. Sorbona.

Mýty a pověry v karpatské kultuře.

- Marilena, jinak též Linsey... - Ano.

...se narodila v Karpatech. Přímo ve Vistieuru,

sousední vesnici Vladova rodného města Tirgoviště.

Těší nás, že tu máme Rumunku.

Myerová, Univerzita Los Angeles. Znamení krve.

Sexuální represe v literatuře a kinematografie s tématem upírů.

No páni, to je teda téma.

Justin Wyley, Cambridge.

Zřejmě tady se sirem Jeffem máme podobné téma.

Moje je "Hrabě Vlad a Král Artuš. Duše spřízněné nebo trýzněné?

Byl mýtický Kamelot a skutečný hrad hraběte Drákuly alternativní

variantou budování státu na konci středověku, nebo je to náhoda."

Uvidíme. Nechť zvítězí nejlepší.

Turnaj právě začíná. Promiňte, pane.

Až zítra pocestujete do Karpat,

doporučuji vám pozorně je sledovat a dobře vnímat.

Důkladně analyzovat cokoli co uvidíte a pečlivě si vše zapisovat.

Všem vám přeji hodně štěstí a příjemnou cestu.

- Studuješ ve Francii a nepiješ víno? - Ne...

- Dáš si aspoň trochu? - Dobře.

Děkuji.

Bacha na něj, pořád si kreslí nějaký sprostý obrázky...

Pozor, sire Jeffe. Kdo se se mnou vsadí,

že vyjmenuju aspoň deset způsobů, jak Vlad Narážeč zabíjel své nepřátele?

Třeba zajímavý způsob, jak protáhl prut řitním otvorem, dámy prominou,

přes střeva do žaludku až k hlasivkám. Jak rozkošné.

A ovšem, také upálení, rdoušení, stahování z kůže, ukřižování, oslepení,

rozdupání, setnutí, natahování na skřipec a pohřbení zaživa.

Myslím, že to je deset. A to není všechno.

Stačilo, ušetři nás.

Máme velmi známou báseň o Vladu Tepešovi.

- Prosím? - To je Imascu.

Ano.

Oslavuje Vlada jako národního hrdinu.

To si pamatuj, až si z něj příště budeš dělat legraci.

Jasně. Starý dobrý "Vladimír".

Nemůžu se dočkat, až budeme v horách

a domorodci tě poženou vidlema. Přidám se k nim.

Já taky.

- To snad ne. - To teda jo.

- To víš, že jo. - Vy cizáci.

Dobrou noc.

Počkejte. Někdo tady je. Cítím to.

Justine, prohlídni ostatní pokoje. Počkej venku.

- Teče ti krev. - Ne, to nic. Musíme to hlásit.

Rumunské policii?

A strávit s nimi několik dnů? Ne, teď půjdeme spát. Nic to není.

Nemám strach. To zvládnu.

Pomůžu ti tu uklidit.

Dobře, díky.

Tak hotovo a zajistil ti okno. Určitě to zvládneš?

- Neboj se. - Tak jo.

Dobře, děkuju, Jeffe. Dobrou noc.

Dobrou.

Alexo, ty těm nesmyslům o Vladu Narážeči, zvaném Drákula věříš?

Na to se mě zeptej zítra, po návštěvě pevnosti.

Pevnosti? Já nejsem blázen, víš...

- Ne. - To víš, že ne.

- Podnikáme stejnou cestu jako Vlad. Kdy to bylo, Jeffe? - 1459. - Jo.

Odvedl všechny šlechtice nahoru a tam vystavěli hrad.

- Ne, já mám strach. Zůstanu v autě. - Jasně.

Pěknej průvod...

No to jsme potřebovali. Šílený domorodci zablokujou cestu.

- Co je to? - Posmrtná svatba.

A co to znamená?

To je tady v Karpatech tradice.

Když má dívka věk na vdávání, ale zemře bez ženicha,

tak se nejprve provdá a teprve pak pohřbí.

- Je to zvláštní, ale... - Co? - V jistém smyslu dojemné.

Má prateta zemřela, když jí bylo jednadvacet.

Svobodná. Takhle ji pohřbili.

Když jsem se narodila, matka mi chtěla na její jméno Maria,

ale babička řekla ne. Prý bych v jednadvaceti zemřela.

Tak se jmenuju Marilena.

Teď už je mi pětadvacet, ale když mi bylo dvacet jedna,

všichni měli strach, včetně mě.

Neuvěřitelné.

Už jsou tady, návštěva z daleka! Vítejte ve Valašsku!

Pojďte! Pálenka čeká.

Není to takový blázen, jak se zdá.

Je to přední vědec na téma valašských dějin,

zvláště na Vladovo období.

Tak pojďte. Hlavně držte ruce a nohy dál od jeho zubů.

Už se to nese! Ta nejlepší! Všem chutná.

- Vemte si. - Co je to?

To je pálenka. Dělám si ji sám.

Musíte to vypít na jeden doušek.

To je tradice. Do toho. Na zdraví!

Na zdraví!

Ta se mi líbí.

To je pro mrtvé.

Slyšíte je? "Děti noci zpívají". Jak líbezná hudba.

Vlci jsou v Karpatech běžní i dneska.

- Chtěla bych je vidět. - Jistě.

Kdysi dávno se tady v Rumunsku věřilo,

že bojovník na sebe bere podobu zvířete.

Vlka, medvěda nebo kance.

A toto zvíře že mu dodává odvahu v boji a chrání ho.

Jak mohli získat jejich podobu?

Bojovník odešel do lesa žít jako vlk.

Naučil se zanechávat svůj pach.

Všude.

Anebo se naopak vyválel v bahně.

Tak zakryl pach a mohl lépe zabíjet.

Bojovník žil hluboko v lese, lovil jeleny a rval z nich maso svými zuby.

Pil jejich krev, až se nakonec z něj stal vlk.

Ale to jsou jen pověsti. Samozřejmě, že to nikdo nedělal.

No, a teď k zítřku.

Jsme tady, nedaleko Tirgoviště, někdejšího hlavního města.

Zítra se vydáme do pevnosti Poenari.

Bude nám to trvat dva dny. Strávíme jednu noc v lese.

Pak půjdeme za Andreou, která na nás bude čekat na

vegetariánské výzkumné stanici.

Ne vegetariánské, veterinární!

Veterinární...

Veterinární výzkumné stanici, kterou vede jeho bývalá žena.

Ukradly mu ji ovce.

Chudák Adrian.

Říkají mi tati.

Ahoj!

Linsey...

Co se stalo?

Je to tak. Jeffe, to nebyl sen.

Celou dobu jsem byla vzhůru.

Nejdřív ta žena, potom to dítě, jako kdyby spadlo přímo k mým nohám.

A nakonec ten boj, mrtví a krev.

Já jsem to cítila, Jeffe. Bylo to tak skutečné.

A tvář toho muže na koni. Byl to Vlad, že jo?

Jestli něco víš, řekni mi to, Jeffe.

V roce 1462 obléhala jeho hrad turecká vojska a Vlad vedl

noční nájezd na sultána Mehmeda II. Dopadlo to bídně.

Vladu se podařilo uprchnout, ale jeho ženě řekli, že padl.

Těsně předtím, než se vrátil, spáchala sebevraždu.

A tak sebral pár svých sloužících a své dítě a uprchl.

Turci ho pronásledovali. Kdesi v lese za hradem jeho sloužící dítě upustil.

A s nepřáteli v patách si Vlad musel vybrat mezi dítětem a svobodou.

- Zvolil si svobodu. - Já to viděla.

Viděla jsem jeho oči.

Ztratil svou ženu, dítě i lidskost v jediném dni.

Viděla jsem mu to v očích.

Věříš mi, že jo, Jeffe?

Vím, že nelžeš.

Sire Jeffe, vaše sestra chce vědět, co tam venku děláte.

Vteřinku. Mám vaše batohy. Přinesu vám je.

- Nejradši bych tenhle výlet zrušil. - Pozdě.

- Copak jsi, Justine nevěděl, co studuješ? - Věděl, nevěděl, je to tu divný

- Jak je ti? - Dobrý. - Určitě? - Jo.

Nic mi není. Určitě, díky.

Jmenuje se Vlad třetí, hrabě Drákula.

Ale naši lidé mu říkali "Tepeš" nebo "Narážeč" nebo "Drákula".

Turci mu říkali "Sheytan Bey" - "Narážeč".

Fajn. Jdeme ve stopách Hraběte Drákuly.

Poslouchejte, deset minut pauza, pak pokračujeme.

- Ukaž, pomůžu ti. - Nech to. Nechci, aby sis ublížil.

- Jen jsem ti chtěl pomoct. - Jasně.

- Vypadáte ustaraně, Adriane. - Prohledali jí pokoj.

Ve městě nikdo nic neví. Kdo to nařídil?

Pokaždé, když se medailon ztratil nebo vrátil, to stálo životy.

Není důvod myslet si, že tentokrát to bude jiné.

Lidé vraždí, aby ho získali. Kdo s nimi šel?

Jeden náš. Mirča Ravinu.

- Dá se mu věřit? - Ano.

- Ví ještě někdo, kde teď jsou? - Ne, kromě vás a mě nikdo.

Tak se k nim vraťte a modlete se, aby váš přítel Mirča

- byl skutečně spolehlivý. - Ano.

- Kde to je? - Co?

- Nejsem hlupák. - O čem to mluvíš?

Pojedeš za tím autem.

Drž se mezi těma autama, nebo tě zabiju.

- Kam mě to vezete? - Jeď dál.

Za ním! Dělejte ať nezdrhne.

Kde je?

Počkejte!

- Slyšeli jste něco? - Vy ano, sire?

To nic. Jdeme. To nic.

To je síla, musím si odskočit.

Tys v tom lese něco viděl.

Jeffe?

- Tos mi dala do kletru ty? - Jo. Abys mi uvěřil.

Chtěla jsem, abys to viděl.

Ten medailon, patřil Vladovi. Nebo je to perfektní replika.

Kdes to vzala?

Někdo mi to dal. Řekl, že to přinese Karpatům štěstí a klid.

V tom medailonu je prý zaklet Vladův život.

A pozůstatky drakonického řádu ho prý stále hledají.

- Věří v jeho moc. - Moc? V jakou moc?

Netuším.

Určitě víš, co děláš?

Určitě nevím nic.

Justine!

Justine!

Ježíši! Málem jsem tě zabil!

Na co to proboha máš? Koukejte.

- Co je to? - Deavra Draculi "Ďáblovo koření".

- Marihuana, ne? - Marihuana, jo!

Všichni jsou přesvědčeni, že ten medailon má.

Excelence, co se stane, jestli ho nevrátí?

Jestli ho přinese na Poenari a nevrátí na správné místo?

- Ano. - Jeho přítomnost pocítíme.

Mstitel se vrátí. Nastane zmatek.

Všechny životy budou v ohrožení, i ten váš.

Jednejte uvážlivě. Budou hlídat váš vůz. Nechte ho tady.

Ujistěte se, že vás nesledují. Mám doma dodávku. Vemte si ji.

Zítra se k nim vraťte. Musíte tu dívku chránit.

Ano.

Nebuď tak votravnej, Jeffe. No tak.

Dám si, když si dá i Linsey.

- Ne. - Fajn nápad.

- To je poprvé. - Tím líp. - Dáme si všichni.

Dýchej.

To je slušný. Měli jste vidět mě poprvé.

To... je síla.

Alexo, má tvůj bratr nějakej sen? Nějaký tajemství?

Můj bratr píše poezii.

Nevytahuj to, Alexo.

Knihy básní. Nikomu je neukáže. Ale já je viděla.

Utajený básník. Zajímavé.

A Linsey? Co ty?

Mí rodiče už nežijí, ale dům, ve kterém jsem vyrostla, pořád stojí.

Sice prázdný, ale věci tam jsou, i zahrada a vzpomínky.

Až budu stará, tak se tam usadím, v domě svého dětství. To je můj sen.

A ty. O čem sníš?

No, dnešní Anglie vypadá jak šedivá stařenka. Strašně otupělá.

Ale dřív...

Tak především, Kamelot nikdy neexistoval.

Ani Merlin, ani Excalibur, ani Kulatý stůl.

Ale v historii Británie jistý Artuš existoval, vojevůdce.

Se svým vojskem složeným z povstalců.

A ten sjednotil Anglii proti saským útočníkům.

Žít v té době, mezi těmi lidmi.

Když má zem byla teprve formující se ideou.

Jo o tom sním.

A je to venku. No jo, jsem směšnej.

Sir Justin.

Básník nám odpadl.

- Budeme tu v bezpečí? - Pokud vlci zůstanou opodál.

Měl jsem sen. Nebo myslím, že to byl sen.

A ona byla v něm.

To nic.

To bude dobrý.

Není zraněná.

V tom snu poranila nějakého muže dýkou, a tohle je jeho krev.

To nic, to nic.

Je tu někde nějaký město? Mirčo?

Ne. Nejblíž je výzkumná veterinární stanice,

kde čeká Andrea.

To tam být nějaký doktor nebo aspoň veterinář, ne?

- Jo. - Dobře, vezmem ji tam, aby ji prohlíd lékař.

Jestli nepotřebuje někam odvézt. Zítra půjdem dál do Poenari. Ano?

Dobře.

Adriene?

- Já jsem ti zkoušel zavolat. - Telefon tu často nefunguje.

Petere, mohl bys to dodělat?

Další napadení vlkem. Tři zahynuli, ale tahle to přežije.

Pojď, promluvíme si.

Hodně štěstí.

Tady si odpočinem.

Pět minut, víc ne. Snažte se držet pohromadě. Brzo bude tma.

Máš žízeň? Musíš se napít.

Vidíš?

Jmenuju se Linsey.

Jmenuje se llona.

- Co? - Je to středověká angličtina.

Citoval jsem Chaucera a rozuměla dokonale.

Pak že je klasický vzdělání dneska k ničemu...

Pojďme. Za půl hodiny jsme tam. Jdeme.

Tak tohle si dám líbit.

Byla to venkovská nemocnice a potom hotel pro komunisty.

Je to Angličanka, ale kde se tu vzala?

Musí to mít nějaký vysvětlení.

Buďte u ní. Hned přijdu.

Jsem veterinářka, ne lékařka.

Ale dokážete ji vyšetřit?

Je unavená a vystrašená. Jinak normální.

Dá se něčím dokázat nebo vyvrátit, že je v něčem jiná?

Žádné zubní plomby, stopy po očkování, žádné pooperační jizvy,

což je neobvyklé. Ale nedokazuje to nic.

Ano?

Pojďte dál.

Vím o tom medailonu.

Pokračujte. Poslouchám.

Ta dívka a meč. To je začátek.

Je tu velké nebezpečí. Větší, než si dovedete představit.

- Musíte mi ho dát. - Proč? Co s ním chcete dělat?

Vrátit ho kam patří, aby už nikomu nepřinesl neštěstí.

Žádám vás ještě jednou. Linsey, prosím vás, dejte mi ho.

- Ne, teď ne. - Zítra nejpozději. Je to v zájmu všech.

A když ne?

Vyhrožujete mi?

Ne, ale vy ohrožujete všechny tím, že to máte u sebe.

Dobrou noc.

Co se děje?

Říká, že je z Oxfordu a že když jí matka zemřela,

šla se svým otcem, který byl žoldnéř, do Konstantinopole.

Šel hájit město proti osmanským vojskům.

- Kde je teď její otec? - To neví.

Když Konstantinopol padla, už ho nikdy neviděla.

Byla v malém houfu, který ustupoval před Turky,

když je zajali ozbrojenci vedení Vladem.

Odvlekli je na nějaký místo. Nevěděla kam. Pak zaútočili Turci.

Brzo ráno vyrazíme. Měli byste si odpočinout.

Pojď se mnou, prosím tě.

Jdu si lehnout.

Tak, má milá, asi jsme zůstali sami.

Posaď se, prosím tě.

Co když existuje něco, co opravdu není možný, co nejde pochopit?

- Musíš mi o něm říct pravdu. Celou. - Nechtěla jsem ti lhát.

Vysvětli mi to.

Loni v Paříži mi dědeček vyprávěl, co jednou zažil.

A dál?

V roce 1943, za války, se účastnil odboje.

V horách blízko pevnosti Poenari náhodou objevil podzemní skrýš.

Byla tam hrobka s kostrou a nějaký medailon.

Ten medailon si odtamtud odnesl.

Myslím, že to byla Vladova hrobka. Ale to on nevěděl.

Když můj dědeček ten medailon v pevnosti Poenari nosil,

stalo se mu něco podobného, jako se stalo mně a tobě.

Každopádně se tak vylekal, že poslal medailon svýmu bratrovi do Paříže.

Po válce se do Francie přestěhoval a padesát let měl ten medailon u sebe.

Ale měl výčitky a...

před pár týdny mi ho dal a požádal mě,

abych ho vrátila do hrobu, kde ho našel.

Dal mi mapu.

Zlobíš se na mě?

- Ne. - Děkuju.

Co je to?

- Co se děje? - Nevím.

Pojď!

- Kde je Alexa? - Všichni do sálu!

- Běžte! - Alexo!

Mirčo!

Drž hubu!

- Co o tom ví? - Řekni mu to.

Říká, že ten muž je Vlad Tepeš,

že má zlé úmysly a určitě bude zabíjet.

Že to nepřestane, dokud prokletý nedojde svého klidu.

- Musíme se spojit s úřady. - Na to není čas. Musíme jít.

Dostat se civilizaci trvá dva dny. On nepřežije víc než jeden.

Znám člověka, který býval v drakonickém řádu, je to duchovní.

Ilie. Žije tu blízko. Snad, když najdeme jeho...

Potřebujeme policii, ne kněze.

Poslouchejte mě. Jsme ve značném nebezpečí,

a když se dostaneme k Iliemu, tak to možná přežije.

Tak dobře. Uděláme to po tvým.

- Za jak dlouho můžeme k tomu člověku dojít? - Asi za dvě hodiny.

Když rychle vyrazíme. Pojďme hned.

Žije hluboko v lese. Půjdeme, ano?

Mám o tebe takový strach. Děje se něco hrozného, viď?

Bude zas dobře. Pojďte, prosím.

- Tady je to. - Vítejte.

Čekal jsem vás. Pojďte.

- Podívejte. - To je ona. Ilona. - Ne.

To je jeho žena.

Ten muž, kterého jste viděli, je Vlad Tepeš Drákula.

Je zdrojem všech legend, které vás sem přivedly.

Člověk, který ospravedlňoval krutosti ve jménu vyššího blaha.

Ale natolik propadl týrání jiných lidí, byl tak bezcitný,

že ho Bůh připravil o všechny, které nejvíc na světě miloval a

seslal na něj trest věčnosti.

Je uvězněn v čase, nemůže zemřít a nemůže žít.

Je proklet tak, jako nikdo jiný.

Neustále hledá klid a nikdy ho nenalezne.

A medailon?

Když se vrátí do hrobky, kde prokleté tělo leží,

a vykonají se určité obřady, Vlad Tepeš konečně spočine v pokoji.

To pomůže?

Samotným sarkofágem protéká pramen.

Medailon se musí do toho pramene celý ponořit

a teprve pak dát na správné místo...

Je blízko. Až ho uvidíte, poznáte ho.

Kůži má pružnou a chladnou, jeho tvář je bledá,

pohledem hypnotizuje, a když jeho hostina končí, tělo má nasáklé krví.

Pojď

Vydej mi tu, kterou hledám.

Vydej mi tu, kterou hledám, nebo zemřeš.

- Jsou horší věci než smrt. - Tedy zemři.

Pojďte! Možná je už příliš pozdě.

- Adrien je mrtev. - Má mou sestru. Půjdu za ním.

Ten medailon, dej mi ho.

Drakonický řád stále existuje. Tento muž je jeho členem.

Nahoru.

Vlad Tepeš nechal v Tirgovišti u hluboké studny zlatý pohár.

Každý ho mohl použít. Nikdo ho neukradl. Taková byla moje země.

Musí přežít. Má země je teď slabá. S Vladem znovu zesílí.

Vy to nezastavíte.

Jsi hlupák.

Vlad, kterého hledáš, je člověk, který zemřel před pěti sty lety.

Ten Vlad, který je teď mezi námi, není člověk. Je to stvůra.

Neživá, vedená jen svými pudy.

Snadno tě zabije, jako by zabil kohokoli z nás. Mladý příteli,

tvůj cíl není jeho cílem On k mrtvým nepatří.

Buď zticha, dědku!

Dej mi ten medailon.

Jdu za Vladem.

Kde je Alexa?

Musíte vrátit ten medailon. Teprve pak bude tvá sestra v bezpečí.

Pojďme.

Počkejte! Možná jsem starý blázen,

ale půjdu s vámi.

No tak, to stačí. Jdeme.

Kdo jsi?

Čas nic neznamená.

Ani mé jméno nic neznamená.

Tak jako mě vede padlý anděl, vedu já tebe a ty mě následuješ.

Buď tiše.

Připozdívá se. Za hodinu můžem dojít do pevnosti Poenari.

Je opuštěná, ale poskytne nám útočiště.

Vrátit medailon do jeskyně půjdem zítra.

- Ne. Jdeme rovnou do hrobky. - Ne, to nejde.

Proč ne?

Vede k ní cesta po příkrém srázu. To je v noci nemožné.

Jeffe, musíme mu věřit.

Tam!

- Jak se tam dostaneme? -Bude lepší, když zůstanete tady.

Ale já musím dovnitř.

Je tam kaple zasvěcená svatým Otcům.

Musím se za nás pomodlit.

Promiň, Jeffe. Je to moje chyba.

Nechtěla jet. Donutil jsem ji.

Netušil jsi, že se to stane.

Netušil?

Copak jsme všichni těm věcem tak trochu potají nevěřili?

Legendy... Copak nás všechny nefascinovaly? Tebe ne?

Najdeme ji.

Smrt je nablízku, Otče. Už cítím její dech.

Modli se se mnou.

Amen.

- Co to je? - Voda.

Ne.

Teď budu tvým pánem. Nad tvou krásu není.

Radost je jedinou odměnou.

Bojím se tě.

Strach je živý. Strach je láska

Přijmi svůj strach, odevzdej se mi.

Ne!

Jsem jen tvá.

Jsem jen tvůj.

Alexo!

- Co to děláš? - Půjdu s tebou. - Ne.

Ano, Jeffe. Já to začala. Musím to skončit.

- Skončíme to spolu. - Dobře.

Jsme spolu. Není se čeho bát.

Neopustím tě.

Co to bylo?

Půjdeme oba spolu.

Proč jsi mi to udělal?

Je v tobě oheň. Udržuj ho, zmocni se ho a přijmi ho.

Ne!

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes

a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás všeho zlého...

Ne!

Tudy.

- Drž se za mnou. - Opatrně, Jeffe.

Já vím, že tu jsi.

Ne!

Víš to moc dobře. Tohle tě nezachrání.

Před tebou mě nezachrání, ale nakonec mě spasí.

Poslouchej mě, Vlade Třetí, synu Vlada Drákuly, vnuku Mirči Velikého.

Já tě znám. Znám tě. Znám tvé utrpení, tvá tajemství.

Vím, cos zažil jako mladý v sultánově vězení.

Vím, že tvého otce zaživa pohřbili, když ho zradili jeho muži.

Že tvůj bratr, Radu Charvramos, se obrátil proti tobě

Že všichni, komu jsi v životě důvěřoval, tě zradili

kromě jediné, a ta si vzala život v domnění, že jsi mrtev.

To všechno vím a chápu to.

Zkoušíš na mně svůj důvtip.

Já vedl vojsko staletí předtím, než ses narodil.

Ty nechápeš nic.

Počkej!

Alexo?

Rychle!

Opatrně, Jeffe. Někdo tu je.

Slyšíte mě?

Díky bohu. Jsi v pořádku.

Jeffe...

Láska? Je to láska, že?

Nedovolím ti, aby sis ji vzal.

Mě nezastavíš.

Vydej mi ji a jste všichni volní.

Neutěšujte se něčím, o čem nic nevíte.

To nemá smysl.

Zabíjíš nevinné.

Nevinnost není. Nevinnost je iluze.

Moc tě prosím, žádný z nich ti neublížil.

- Žádný z nich si nezaslouží žít. - Ne!

Nabídla se za vaše životy, ale na tomhle místě se rána nedočkáte.

Odejděte, nebo zemřete. Zvolte si sami.

Rozuměli jste, co říkala?

Říkala "dejte hada odpočinout".

Myslela tím: Vraťte medailon a budu zachráněna před zatracením.

Poslyš, Jeffe, musíme odtud zmizet čím dřív, tím líp.

Vy musíte jít, oba. Ale já ne.

Já to sem přinesla. Musím to vrátit.

Poslechni ji, Jeffe. Udělej, co říká.

Udělal jsi, co jsi mohl. Je načase odejít.

Ta hrobka je blízko.

Máme čas. Ještě máme čas.

Neboj se toho, kdo před tebou klečí.

Ani věčnosti, se kterou tě sblížím. Svět tě mine.

Čas ztratí význam. Čas bude překonán.

Už to vidím! Je to nahoře!

Tohle není ta hrobka.

Tak kde je?

Podívej!

Pomozte mi. Zatlačte!

Je to hrobka, ale je prázdná.

Jeffe, podívej, ten pramen

a schránka pro medailon.

Našli jsme to.

Linsey, dej pozor.

Nemá sílu! To ten medailon! Linsey, vem ho!

To je Vlad.

Je konec.

To nic. Už je dobře.

Co se stalo?

Nemůžem ven.

Kde je Ilona?

Nahoře je světlo! Vidím ho.

Paní, neznáme se?

Justine.

Pojďte se mnou.