Original subtitles

Ahoj, já vás vítám v energetické výměně partnerů. Jmenuji se Verča, jsem strašně

ráda, že jste dneska ke mně přišli.

Porozměřte mi, jak se jmenujete, jak jste spolu dlouho, něco o vašem vztahu.

Tak, já jsem Jona, jsme spolu dvětlet let. V našem vztahu si myslím, že je

relativně v pořádku, až na to, že partner je trošku nárožnější, než já

jsem schopna tak nějak zvládat.

co se týká takového toho běžného života, partnerského.

Takže de facto je to jeho poput toho, že chcete dokázat, že prostě to jde i

jinak. Já si myslím, že to kupí, že ne, že jsem ta pravda.

No tak fajn. A co u vás?

No u nás je to naprosto pořád všechno. My jako byli si jenom pod sobou mít

nějaké věci vědět.

Ale jinak ten život byl tak rád snaditelnější. Akorát, že tady můj

partner má pocit, že se mnou je to někdy extrém, že moje nároživost je...

A to byl ten impuls hlavní, protože

jste sem přišli.

Blázen, nikdy.

Takže jako jdete do toho teda s tím, že partnerka bude moct něco jako dělat.

Jdu do toho s tím, že bych strašně rád někdy třeba vytídal nebo luxoval, aby mi

hned nešel na zre.

Takže se pokládám, že by se mohla trošku srovnat.

Jaký jsou limity, co byste dovolili partnerovi, co už ne?

No, já jsem se na to nepřemýšlel, ale každopádně já si v prvé řadě potřebují

udostnit, jak na tom ve vztahu jsme.

Můj názor je ten, že pro co po partnerce požerují je standard a myslím si,

že když pro nich jsme až příliš nároživí, já si myslím, že jsme prostě

normální chlap a chtít sex jednou za den, myslím, že je optimální

i po deseti letech.

A co vy dva, jaké máte limity? Já jsem přišel na to, že mě rozpálila kamera,

protože je tady půl ročňáha, takže my musíme chodit do televize. A co to

dovolíš partnerce a co už ne?

Jako, tak to, nebo tak to musíte.

No, tak jako vůbec. To bude hodně zlejné.

Můžu vám říct, že výsledku vůbec nejsem nic, ale můžu vám taky říct, že s ním už

toho vzdále jednoduše nejde.

Tak jo, tak v tom případě já ti pomůžu od tvýho trápení a vás oprostím dámy

rozlučte se a prohoďte se.

Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj.

Takže jako v podstatě, jestli se nemýlím, tak se sešly dva jako

naruživci. Nebo to správně. Tak já jsem to pokupil. Aha, perfektní.

Tak v tom případě vy můžete v kůru luxovat, jako bez požahávání. A vy dva

nemusíte luxovat vůbec.

Vím, co mám doma a vím, proč je. Proto jsme tady.

Tak jo, pánové, já vám předám kamery. No.

Prosím, zacházejte s těmi opatrně. Ano.

A my se teda uvidíme za pár dní a jsem velice zvědavá, jak to dopadne s váma.

Budu moc držet palce, ať to zvládnete.

A těším se strašně na historky, co jim budete vyprávit.

Tak.

A jdeme si na svou novou kniželku.

Ahoj. Ahoj.

Tak děkujeme, že jste tady správně. Ano, jste tady velmi správně.

Ahojky. Ahojky. Těší mě.

Petr, ahoj. Čau.

Tak, prosím.

Pojď, já ti vezmu pešku. Dobrý den.

Dobrý den.

Pane, zase dobře máš.

Tak.

Tady dole do kuchyně.

Tak.

Děkuji. Vítej u mě doma.

Děkuji, děkuji.

Tak.

Tak koukejme, tady by se mohlo pomoci takhle tančit pomalu, co? No to jo, jo.

Taky to pořád partnerce říkám, ale nijak na to není.

Netančí, netančí.

No nic ne. To bych teda taky rád.

Tak tady doprava.

Jdeme do bivacího pokoje.

Tak já zpětně můžu jít na ulici.

Taky to třeba. Nemám rád tmou, mám rád redlo.

Akorát rád je to skutečný, já to budu mít přímo zpět na dolu.

Tak když potřebuji, tak si to možná zatáhnu.

Máte zvědomost, že jsem tady?

No rádi se podívají, ale mě to nevadí.

Že byste jim tady po večeru dělal nějaký představníčka. No rádi se podívají, když

se jim to líbí.

Já nejsem zrovna spědlivý typ.

To je panínko.

Tohle už je to tady.

Dobrý den.

Dobrý den.

Pojď dál.

Taky jsem trošku nedoložný.

Pojďte.

Pojďte, Pejku.

Můžeme si teda píkat.

Já bych to taky tak viděl.

Jestli vám to nevadí.

Ne, mě to nevadí.

Očkejte. Já tady takhle návrhu držu. Je tady Pejku?

Pejce, to je moja láska.

Můžu si odložit někde? Hej, vyšel na vyšátku, že opravdu ne?

Tak si možná to tam navěřím.

Tak, jdete dál.

Ten odběh hned od vody, abych vás přijítal, tak to musí moc poměrně být.

Já musím vydat věci.

Hele, ty se, zatím si to mrsní kam chceš.

A já bych ti asi tak nějak ukázal potom, kam si to dáš potom.

A kde vlastně budeš spínkat.

Kde budu spínkat já.

Že jsi nebála.

Tak první dveň.

Tak se zpokávám.

Zpokávám. Zpokávám.

Zpokávám. Zpokávám.

Zpokávám. Zpokávám.

Zpokávám.

Zpokávám.

No a tak.

Já se živím jako fitness trenér, takže já se designem opravdu zabývám.

Profesionálně, ale od toho se koukám, že to je perfektní.

Vemísto ještě chtějíš poznat se, jaká byla cesta.

Ale v pohodě, v pohodě.

Akorát si říkám, že to počasí už by to mělo trošku tohle jako že zlepší to, že

je to takový člověk furt jako ty kalhoty a prostě dlouhý rukály.

Já mám ráda volnost, prostě když člověk má tahou, úplně to neví na sobě.

Tak to si budeme rozumět. Já taky.

Vodička? Tak super, díky.

Tak teda na zdraví. Na zdraví.

Tak.

A ty trénováš tady, jsi ten fitness trénér hlavně ženským nebo chlapicím?

Všechno, všechno, všechno.

No, trénér fitness, kulturistiky, výživový poradce, vůbec tady tu oblast.

No ale tak při dnes, jaké spolupráce trénáš, radši ženským nebo chlapým? No

třeba chlapým, já jsem chlap a mám... Čík, myslím, že to není sprneristické,

ale chceš nenápadně sáhnout na ty srázení party, že potřebuji ten nic

jiný. No hodně mě to k tomu patří, to je prostě potřeba, já mám tu výhodu, že

když jsem na to leta studoval, takže já to můžu schovat.

Odborně si to uměleš. Ano, přesně tak, přesně tak.

Já ne, že můžu, já je musím osahávat. Musí to být. Musí, no sporozum, já to

mám pobytová práce, já předtím musím zkontrolovat výkladek své činnosti.

A Janča je v pohodě? Nevadí to nějak? Ne, ne, ne, já si řekla, on je velmi

tolerantní, on je velmi tolerantní, ale v některých věcech mě to, jakoby bych

řekl slušně, nedostačuje.

Ale máte tady úplně super čistu naklizanou, tak byly by tu nás.

To je v pohodě, to je nepořádek, no to je taky ten důvod, prostě v tý výměně

jsme, jo.

Takže tohle to bych radši moc nenatáčel, tohle to je bordel.

Tak to je trička tady. No to víte, ryšáky už neberou, už nemám místo.

Ale já jsem vás četl, tak jsem chtěl, aby to... Jako že to uklidím.

No právě jsem říkal, ať to nevidíte, aby to nebylo na oči, tak jsem to dal do

dětského. Kdy nevíš, můžeš mít trik?

Taky samozřejmě taky, ale já mám v životě takový prostě někočku priority.

A to je prostě ten můj zlet, na to si prostě potrpím, jo.

Prostě ty tahý nákupy a tak, jo.

To je prostě moje taková specialitka a večeřičky a takhle, jo, takhle.

Takže... Užívá život.

Rozumím, rozumím. A takhle by jste spínkali, jo?

Já? No, jasně.

Ne, ne, ne, ty tady budeš spát, já si to pokud nemůžu říct, no promiň. To je

divný, veď? Je to divný, je to jak vůbec divný, přeji si takový zvláštní.

Musíme povídat. Takže a tam je, protože tam nechodíme, tam je technická... A to

je úpor, jo?

To je technická místnost.

Tam se neuklíte.

To mi taky organizuje nepořádek.

No, a jinak prostě je to malinkatý, ale stačí, no.

Akorát to teda musím uklízet já, protože ta moje na to uklízení jako moc není.

Ona spíš jako má radši jiný věci. Ženská?

Jaký věc?

Ženská neměla uklit. To je divný, co?

Mně to taky připadá prostě nepřirozený. Takže kvůli tomu taky dneska vlastně se

vy, aby sem se přesvědčili, jestli dneska existují ženy, který jsou schopný

uklízet taky, než bych vlastně k tomu chtěl. Já se na to nezvyknu, promiň.

Ne, že bych tě chtěl k tomu klidu zneužívat, ale... Tak já myslím, že jsi

zvykneš, tak pojedu domů.

Jo, no, to bude bezvadný, ano.

Tak třeba, třeba úplně nemíme.

Jo, toho doufám. Tak já jsem tady kvůli tomu mimo, no, protože jsem zase taky

nespokojený, takže málo uspokojovaný.

Ano, jestli on není náhodou mluví, ok.

To je trošku jenom, on trénuje všichni, takže pro ty pohybu a chtěl by toho

pohybu doma asi víc, ale prostě mě to přesně, já nevím. Já mám ráda takový

běžný život, víš, prostě někam jdeš, něco si užiješ, přijdeš domů, dáš si

večeři, prostě máš doma uklidleno, to je prostě takový ten základ, prostě abych

se tomu chlapu vylíbilo doma, abych byl přesně spokojený.

To je jídlo, tohle, to tamhle, to posilovna, pícení. Teď jsem aženská, že

jo, protože prostě každá chce být krásná.

No to si ještě tak.

Hele a to.

A jinak je hodné.

Je hodné, akorát jedinej problém je tohle, no. Prostě jsem cítila zkusit

něco, jakoby, že si myslí, že to může být daleko lepší, no. Tak já dokonce

cítím na to, že ne.

To paní si příští myslí, že vždy to může být i lepší, ale tak uvidíme. Třeba...

Že vám to někde bude lepší.

No tady na té sračce budeš spínka, zvolením.

Já budu spát ve vlahu.

Tak já už smutná. No taková vlíká prostorná, takže snad si myslím, že by

to mohla být pohromná. A nebude ti tam smutná?

No já jsem takovej bázlivej, ty víš. No budu to muset nějakou dobu vynažet, víš.

Tak já...

se asi s tebou na chvíli rozloučím, protože já budu chci za chvilku dobrat.

Takže se tady pomaličku rozkoukej, rozhlídni se, kdyby něco, půjdu na

telefonu, není problém.

Jo, já si jmu zbalím věci, jo? Dobře.

No, tak já ti tady nechám a dám tu kávu.

Jo, děkujeme. A kdyby jsi se nechtěla prosvítět, tak tady z druhé strany je

zámeček a večer jsi na knihu.

A to jsem chtěl říct, že prostě ráno spínkej, když chceš a...

A hotovo, jo, žádný takový, jakože, protože já tě, já jsem slyšel, já jsem

slyšel o tobě, že jsi hrozný dříč.

A neboj se, tady nemusíš stávat šest a vydírat, jo.

Tak, pak tady varíš.

Hele, no musím se ti přiznat, že já jako moc na to vaření nejsem, jo.

Ale tak prostě jsem si naštudovala, jo, tady jak jsem tady byla sama, tak jsem

se tam udělala, tak jsem se naštudovala v počítači, že prostě ryže je super.

To je pro vás trošku jako to všechno, jo? Tak počkejte, já si tady vařím si

vodu, rejším a udělám ti prostě nějaký, já chtěm takový risotto.

Jo, proč ne? Tohle pro mě asi žádný zázor k nic, já nevím, já chtěm ořít

Jančeva, ale... Jančeva je jedna kuchařka, no. Jo, taky Jančeva.

Jo, proč ne? Proč ne? Prosím, jo? Prosím, jen to posloučíš. Říš, že maso

to je základní palivo, takže... Tak co myslíš, jako? No, já si myslím, že jako

jo. Jako jo. To je celkově.

To tam vidíš.

Outfit, ano. Tak já si myslím, že se to bude i to tričkoviče k tomu sladit, ne?

Aby to jako ladilo.

Kdybychom říká, víte, prostě já to potrpím jako... Hm, to je věc.

A je to prostě takové většiné, prvěšné, víte, jako... No, to je hodně prvěšné.

No, je, co většině.

Tady vidím, že to taky prodýchá. Tak to taky prodýchává.

Prostě volnost, jako víš. No, tak...

Můžeš vařit, můžeš vařit, nech se rušit, nech se rušit, já zase tady budu, jako

bych tady nebyl. A tak víš co, já ještě mám nějakou chviličku, nech se mi to,

nech se mi to vodat, prostě uložím na to režim, jako víš, tak to.

A ty tepáky teď stají taky doma, tak ho máš něco pod nima, nebo nemáš?

Já pod nima mám, samozřejmě. Takže nějak, jako že...

Ne, ne, musím si ti přiznat, ano, jsem na ostrov, jak jsem říkal, já od těmi

filmky jsem na ostrov.

Přišel jsem při práci, takže, no, jsem na ostrov. Na jaký spodní právno si

potrpíš? No, jako já jsem úplně jasná.

Ne,

tak takový spodní právno mám nejradši. Ten je lepší, tak i spodní právno.

No teda.

Takže takovýhle spodní právno jsem hlavně volatila.

Vážně? Takhle a to ano.

Jo, to by tady boknajte pláky.

To byl zase náročný den, asi víte.

No, ale on ještě neskončil s tím.

Tady ale myslíš, že bychom asi neměli být takhle těm našim partnerům, co?

No, já myslím, že ne.

Já nevím, jak to máš ty, ale já to tady vidím.

Já to mám tady, jako to vidíš.

Já to tady vidím. A myslíš, že se na to můžu podívat zblízka?

Co myslíš? Já si myslím, že na to můžu podívat zblízka.

On si ještě musí ho ochutnat. Jako ten banánek? No, ten banán přesně.

To je ochutnej.

Já mám takový nástroj, že kdybychom vypli rýži a šli si o tom popoví na

vedle.

Samozřejmě, já jsem kluk zvědavá.

No teda, to je paráda.

Tak takové ryzy, to si nám líbí.

Teda, my jsme se úplně posunuli někam jinam, víte.

To nikdo neví.

To už jsem si tady hrála, když jsme tady nebyli.

Vážně? No.

Dobře žívaným, no.

Nevěřím, jak to být.

Tak,

ještě mi otevří.

No krása.

Udělá.

Něho...

Že bych se ještě odtočila zády takhle k tobě?

No keď se myjí, ano.

Něžičky k sobě jestli? Tak.

Jak jsem zrušila, tak jsem okráhla.

Konec.

... ...

...

... ... ...

... ... ... ...

Jsem zrušená hned.

A já tam se prostě miluji.

Konec.

Konec.

Tak já to jenom zpět chvílám.

Kdybychom jen pomoci zavarili.

To je moc kripová.

Tak já bych se tam vysvětlila.

A to já bych si dala,

prosím vás, já vám nevím, kdo vás tu dělá.

Konečně tam, konečně tam, konečně tam, konečně tam, konečně tam, konečně tam,

konečně tam,

Ale tady to je pěkný věc, ale ty můžeš počkat do zítra.

Já to nemám ráda, když po tom stanu a vidím tady prostě, víš, že tohle ruch

lidí tam doklují, že já prostě mám ráda, když večer máš jedno hotelo a prostě ve

dětí to počíváš, ráno staneš, dáš si snída, děkáš. A máš to čistovit?

Jo. Tyhle sníháme ten výlet, já.

Abyš si nevěděla, že jenom ta jíle musíš pracovat.

Ježíš, Maria.

Upadláš to. Ježíš, Maria, je to dobře umytý, tyhle krásně. Ty jsi boží.

Já jsem náhradní tady paní Dumu. Jo, a co tě představ, co tě představ? Já jsem,

ty jsi ten zahradník. Jo, co tě představ?

Jak by nám to slyšelo, OK.

Jak by nám to slyšelo, víš?

Pěkný. No jo.

Výborný. Nebudu vytěrný, no.

To nebudu.

Ale není to moc, ne?

Ne. Ještě chceš zametat?

To ne, ale zametu to. Tak já si udál středovnu z prchu a budu si přijít

ručníky zase, jo?

Forte... Forte... Půjavku!

Ježiš, zbrávě se mít, ty vole. Já musím mít!

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já... Já...

Já... Já

Dobré ráno.

Dobré ráno. Dobré ráno.

Co mám jít s budičkem?

No jasně. Dobré ráno. Já potřebuji nachystat snídaní, svačinku, oběd,

svačinku, druhou svačinku, třetí svačinku, večeři. No já jdu dobrat.

Nekoupíš mě to prostou? O tom žádném případě.

Jak to? Koučí tě kolem PR flash, kolem nějakýho obchodu nebo něco takový, jo?

No to vůbec, nebo by nám mídlo, ne? Já potřebuji něco nutričně

vyváženýho, a ne ty bluffy.

Ale tohle koukám z loští poránu.

Ježiš, já když se vzpomenu na ten ťareček...

Já si tě tak trošku odlepkám, můžu?

Takhle poráno, hned. No jasně, hned poráno.

Jsem ještě celá taková rozuspala.

No horká jseš.

No ty říkala, že máš chuť

pořád. To jo.

Ale musím se nejprve trošku upravit, víš, aby se na mě dalo koukat.

No, na tebe se dá koukat.

Sedím vám kolikoliv denní dobu.

Většinu vím.

Tak to já pozdravím.

Ano, pozdravte se.

Chce hrát takhle poránok, to je krása.

Ta bambulka je super, je překrvená.

Konec.

Děkujeme za pozornost. A když si to takhle krásně připadá, nic,

co?

Nevím, jiné, já pak musím na práce.

Hele, mě tady nebudeš mít každý den.

Já jsem tady jenom teďka na kok.

Pojď!

Podle toho mě čekají v práci klienty, kteří si mě platí jako opravdu.

To nejde.

Nepočkají, to nejde.

Ach jo.

Já si tě přeplatím.

A já zůstaneš doma.

Koukej, jak rád mě to jí.

Koukej, protože je nadržené. Nikdo toho nevědí.

Taky musím být rozumnej.

Vyš, do kuchy, utíkej.

Dělej.

Nebuď furt takový sporný.

Já nejsem sporný, já jsem hladový, no to je hoši.

Nebuď sporný, koupíš jídlo se stále. Ne, nekoupím si jídlo se stále.

Opět nás jde vrátit.

Tak, ne, nebovní.

No tak.

Neobčíkejme s tím párem.

Jdeme do kuchyni.

Tohle to vyvádíš, komu myslíš? Ale prosím tě, musím se pořešit nějaký

pracovní záležitosti.

Neodklenný, bohužel. Nezmíme kontaktovat partnery, to víš? Odklenný partnerově

ne, jsou to opravdu pracovní záležitosti. Dobře, dobře, dobře.

Rádička, dneska je krásný ráno, že?

Půjde nádherně.

Jdeme tady k těm klásným, ne?

Já ho ti tady ukážu.

Paníko. Tak jsem trošku ve sportovním, tak můžem.

Tak doufám, že jsem vzal aspoň ty správné klíče.

To by bylo dostat fajn.

A kam jdem teďka teda? Tak já jsem myslel, že by to podlečila taková prostě

procházečka takhle po krásný vesničce, aby se viděla taky, že nemusí být ve

městě.

No. Po teď nejdu.

No, no neříkej.

Ty si se teďka volíš za vlastné kosory.

Hele, to se mi vyhládlo jako. Můžu dělat?

Ne, sám tak se dáme. To je prostě chuť, já bych si něco nevěděla. Dáme víno?

No já jsem pro.

Já jsem naprosto vždycky dítě o víno. Já jsem pro. Já jsem pro víno. I pro ty

svíčky. I pro ty svíčky.

Mám, mám chuť.

Na víno. Na svíčky. Na svíčky.

Já jsem asi dostala klíče, víš. No já sám.

Jo, ty noviny musíš sebrat, protože se jich fakt podtočejí.

Že jo, víš.

Mám tam i kát, nebo pojďme na romantickou procházku večer. A ty

noviny.

Tím já jsem si ti chtěl plaveřit. A ty jsi naprosto... Jestli probíráme letáky?

Ne. Jestli jsi opravdu tak počlivá.

A teď mám ti do očí.

Ty jsi dostala.

Ne, nebo ti vždycky. No tak, tebe si holkem nechám, asi to tak vypadalo.

Já si odlehčím, můžu?

Já bych poprosil, kdyby jsi mohl odlehčit co nejvíce.

Hele, vidíš, já rádu.

Vidíš? No, já to právě vidím moc dobře. Já ti třeba rozsvítím, jo? No.

Oboušku z pytle ven.

Ne,

dáme ti to víno. Já bych dala to víno.

Víš to, jak je krásná.

Oborninečka.

Oborninečka, překrásná.

Překrásná.

Překrásná. Ale aby tady nedošlo k nějakým znátelněním třeba. Ne, to určitě

ne. To je krásný jiný text.

No, bude moc líbit.

moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc

moc moc moc moc moc

moc

moc moc moc moc moc

Tak ať. Ty byste mi to chtěl podělat? To úplně nevím, ale... Nevím, ale nechci si

podělat to prádlo prostě z blízkosti, jestli bych mohl.

Trošku. No.

Hezký prádlo, co říkáte?

Hezlouký prádělko to je.

Hezlouký prádělko.

Hezlouký.

Moc hezlouký.

Dělá to fakt něco jenom.

Ty mě chceš navlhčit.

Mám si na to tričko? Nebo se ti to líbí takhle půl na půl?

Já si myslím, že to nechám čistě na sobě.

Takhle upravím holky, jo?

Holky.

Holky. Já ti dám hodně strašně malinu, protože já tady musím volit dva takhle z

boku.

Ahoj holčičky.

No, ahoj holčičky. To je taková dobrá hračka, víš, na večer.

Nech mi moje cecky!

A nebo raciné. Ještě zvíře, no.

Ještě zvíře, víš.

Pojď se na něj, na čubičku krásnou.

Je ti tam čubička?

Ještě tam čubička.

Ještě tam čubička.

Ještě tam čubička.

Tak býte se s tím dobře mozlit, nebo ten pes?

Tak jsem peska, já to nevím, já vás budu mozlit.

Budu se mozlit s váma, jo? Pojď. Jo.

Čup. A když si ji takhle podívám, jo.

Hele, to je čuňák.

Podívejte na ní.

To je čuňák.

Hele, ty čuňáku jeden.

Ty čuňáku jeden.

Jsme tam zkusili něco strčit.

Zkusím.

Jo, něco malinkýho tam strčíme, jo?

Malinkýho chlapečka? Takyho malýho, jo, jenom chvíličku.

Pani Bely, jo. Bože.

To je žalud.

To je žalud.

Pohýbá to pomoci většinou.

Můžete si to zvládnout?

Jeho. Jeho. Jeho. Jeho.

Jeho.

Hele.

Hej.

Možný mu to bylo pěkné.

Neskutečně pěkné.

A teď to podívám, jaké to tam mělo, jo?

Ojevečky. Takhle.

Pomaleň mi povede.

Takhle bolo.

To je kladáš. To je krásný.

Tak lásko.

Ježiš, to bylo krásný.

To bylo krásný.

To byl teda hodně kladací.

Jo,

já dobrý, pracovní je velmi náročný, ale dobrý. Vidím, že se tady uklidila.

Hele, my jsme malé, tak jsem to všechno dýchala jenom.

Nezajdem tady, nejsem tvoje manželka, takže víš jak.

Hele, ale koukla jsem tady, koukla jsem tady a našla jsem tady publikně nějakou

restauretku, s čím bych tě poznala na jídlo.

No, za to ráno.

No, za to ráno, no. Já prostě mám jiný předměty a potřeby, které jsou pro mě

životně důležitější, než prostě nějaký vedení.

Tak.

Hele, nejsem tvoje, tak to se mnou tady chvilku vydržíš a potřebuji.

Takže to zase dělejte podle sebe, ale jak se to jako... Já bych chtěla mě

najíst, nebo já už... Já tu hladu mě jako pes.

Dobře. To jdeme.

Panebože, když jsme tady takhle krásně připravena, ty jsi úžasná.

To bych, to bych tě přál.

A máme i salátek, no.

A teď já to budu muset, muset nechat. Ježíš.

Promiň, promiň.

Nepřemochte laku teda.

Pomluvám se.

Ty jste spolu naposledy takhle objevovali.

To už není pravda.

To je ono.

Ono radši píchá, ne?

Ono radši píchá, ano.

Já říkám.

Já bych se tady proběhl k jídlu.

Ty máš, že jsi se podrbej. Jo, jo, že to řeknu.

Mám pocit, že si to musím nějak odměnit.

Kdy by jsi to měl odměnit?

Třeba, já nevím, například měj brzy na autě.

Že by si to podělala na spodek.

Jako na podvozek, myslím. Na podvozek.

Tak, vždycky to zvednu a musím se na podvozek, viď? Jsi měla podvozek zatím v

pořádku, jako.

To musím okontrolovat.

Promiň.

Chápuš to? Po takových letech jsem byl krásný hnutký.

A když vám udělá jednoduché, to je pořádno. No, a když jsi měl

lásku, chci.

To je bonu.

Ano.

No.

Vrátíme se z restauračky, můj náhradní mužiček spokojený znotu.

Spokojený, napopanej, vymrnul náladu.

Už se napotřebovali kusů. Ty to snad teda neuvažila, to je tu má hlavní

variantu, což mě to bylo vyčteno, že?

Ano, ty jak?

Co jsi říkala? Já jsem tady na chvíli a nejsi tvoje manželka.

Byla výborná, teda.

Ale teď bych si pochválil, nečeho jiný.

Co večera, než to zase dá. No to cítím.

A je vidím.

No jo.

Tak já to zkusím nažít takhle.

Tak jo.

To je zvláštní nabražená.

Přesvědčíme si, že to zase mokrá. Ano, to teda, jo, to cítím.

Pěkný fomanka.

Pořád na to myslíš.

Pořád. Nehodnoty.

Pořád, musíš mít v sobě.

Když tu kuchy nevyžívám ničemu jinému, tak ji odpoňuji, že na tohleto.

Moment, mě to vždycky taky vyrovalo. To má své kouzlo.

Tak si tě můžeš nasedovat.

Já se ještě ale odvažím, abych to měla lepší.

Aby vlastně nejce pohybila.

To oblíčení je nepraktické, já to říkám furt.

Chcete boty a to statí.

Jak to hraje těma svalama.

Ono to je baktán sex, jak se hlasá o sobě.

Ne.

A co myslíš?

Já jsem dobrá. Tak jo.

Přece nevíš, že ta kocheň myť.

Martinko mě nebude líbit.

No, uvidíme.

Že mě vrátíš jedno okou.

Ale zbližitě to.

Jo, to jsem ráda teda.

Moje ženoška mě vítala na večerní procházku.

Abychom jenom pořád nesto vložili, abychom moc neunavila.

Svobodní, ty.

No ne, já jsem v tom nevinně.

Právě, a když potom je pořád jenom obsala, tak... Tak se volá provětrat.

No, tak se provětráme hlavy, víš.

Výšlenky budou trošku jiná mimo ten sex, víš.

Chudák Martin ti řeknu teda. No jo.

Nejčasto hodí spolu.

No.

Je to takový, poslední dobou už je takový slabší, jako no.

To je takhle do týdne, já nevím, člověče.

Třikrát, čtyřikrát, ale někdy víc, no někdy i míň, ale tak pro mě slabší. Co?

Pro mě už je to hodně špatný. Vůbec netočím.

Jinak jsem slušná, paní sekretář, to samozřejmě.

Pochopitelně. No a pak se to kompenzuje, samozřejmě mám doma hračky nějaký, víc.

No to bych chtěla taky vidět s těmi hračky. Hračky si kompenzujeme, bota i

ruka, víc. To je vlastně nejlepší u vás. To neskladně.

No, no.

Takže to, takže takhle já chci vyplnout vám, když už je úplně nejhůř, no, jako.

Jo, tak jsme právě zkusili tohleto, aby byl tam pohled z jiného muže, jak

to vidí se mnou a tak, no.

No, zepředu, zezadu, zboku, zvrchu, vypadáš výborně.

Pohled jiného muža. No jo, ale co tam má nároživost?

To je tvoje nároživost, jo. To je právě takový ten trošičku kámenům.

Pro mě je ten sex cířený, prostě. A přesto nebevlak.

To jsem pochopil.

Jinak jsem nervózní, hnusná, bolest v hlavi, jo. Prostě to pak mi takhle

vystřelil z pánky, jo, úplně migréna, prostě šílená, jo.

To je prostě, no.

No a jak bys toho dělala? Co jsi takhle měla odježdžovat?

Člověče, asi bych se takhle mohla odježdžovat.

Prostě na mě jde, no.

Ještě jsem úchylák na to, když se to někde venku vyjde, nebo to, to je

prostě. No to jsem si všiml, pokud každý, když jdeme spolu ven, to máš taky

hned posahávat.

pořádně taháš. No ale řekně, tak jsi prostě teďka chviličku užil zase

nějakýho trošku jinýho extrému. No to je problém. Já jsem zase podle toho mýho

doma soustředá extrém, tak prostě jsi se s tím vyzkoušel něco jiného, ne? No čím

víc tě poznávám, tím víc mu věřím.

Jsi nevlazný? Tak jsem bělá dole.

Zpínka. Zpínka? Zpínka.

Takže bych měl jen pustinku?

Ježiši Maria.

Takovou?

No normálně věřili byste tomu, my jdeme na vycházku a ona

dostane strašnou touhu se

vyslít na veřejnosti a procházit se nám.

No ale to jsi zapomněla říct, že jsi mě k tomu tak trošku vyhecoval. Já vůbec

ne, mě do toho netáhli. Já vůbec ne.

Normálně.

Jasná, to nevěřím.

No to je

nádhera. Pojď, pojď, pojď.

Jdeme se projít.

Pozor, nebo se zakopní.

Ať se měl.

Pojď se měl.

Ne, ne, ne. Pojď se procházet.

Tak vidíte, takhle to dopadá, když mě někdo vyhitruje.

Nevěřil, že to udělám, tak jsem to udělal.

To je neskutečný.

Pojď, pojď, pojď, pojď. Pokud chce mít.

Pojď, pojď, pojď.

Hmm, teda.

Prosím, ale necháš třebovat.

Ještě chvilku se nevím, co mluvím. To i ten můj, že mě tady ohnul, tak to už by

nevydržel, co veď.

Dáš to ruku pryč? Jdu po tobě. Dáš to ruku pryč?

Nedám. Jdu po tobě.

Rádi sežít děláme.

Učíme ho.

Tak papáni, můžu podávat ti papáni? Ne, myslím, že si, protože jste už jeli.

Kafičku v Latingwood, vy?

Jo.

Tak, půjdeme.

Tak jenom.

Tak asi pojedeme, pojedeme domů, víš?

Jak domů? To je téměř právně někde.

Jako ty chceš mě koupit?

Tak jako když tam nic moc nemáš, tak jsme si dali večer něco dobrýho, abychom

měli na někdy mít večer. To jsem z toho úplně, úplně hin.

Hin tamu. No hin, ty jsi to snad normální, ne?

Normální.

Tamu je, protože jsem tě by šla načít na masáč, než jsi by šla koupit.

Tak jako masáč si můžu udělat doma, ne?

Tak jo, tak jdeme.

To bych chtěl, jak jich bylo.

Je to sex?

Je to sex, jo.

Chceš mi pomoct? Ne, potřebuji toho pomoct začít.

Počkejme se, dobře.

Koukejš mi k tomu, jak to vypadá.

Vypadá to krásně.

Vypadá to fantasticky. Hlavně ta barva je hezká.

Barva je úžasná.

Líbí se ti to?

Jo, je krásná.

Co dělíš mi tady malinko? Boha dělá.

Sněk je vypálený.

Ahoj. To máš hltinku.

No, tohle je to.

Bůh.

Ale opravdu, teda jsem překvapenej, že to je ty necílší našky.

Ty jsi dobře vychovaná.

Já jsem vytrinovaná, protože to je můj signatroner. To je hustý. On je hodný

všechno, ale prostě... Je přísně hodný.

On je zvyklý někoho trénovat, někomu, co máš, jak máš.

Má to znažitý.

Tak víš, co má znažitý, to je moje.

Vždycky musím ta štíra, jako jeli to.

Mně to tak vypadá normální, celá vždycky má noc a prstí, že jo.

Ale... Ale prostě u nády se sem nese jako princezníčka, že jo?

Tak jsi tak nechal to?

Rozmazlit? Protože jsem tak hodný, až jsem blbý, no.

To je přesně ono. Tak jo, pědeme domů, jo? Tak, měj mišiček na tělo práce.

A vydělávac.

Měj si jídlo.

Tak.

Jojojoj. Lucí, kde mám prostě něco jídlo?

Co tady vyvádíš?

Kde mám to jídlo?

No to je super. To jídlo jsi udělala?

Neudělala? Neudělala. Jídlo pečka. No to si tady děláš, která kdo doprčí?

Nedělám. No tak to snad ne. Já tady na celý den ti padnu pryč, jako já budu

hladem kvůli tomu. Je nemoc toho?

Ale já nechci tvoje manželka, já bych tě tady čistila jídlo. No to je opravdu

jako paráda. No tak to je hezky.

Ježišmarja, různotná Jana. Mám tady prostě nějakou potřebu, kterou se musím

udělat. Šmaréto, nemohla to potřeba deset minut počkat? Nepočká, nepočká.

Tak tě teda pěkně děkuju. Jsem strašně nadržená. No to vidím, ale ty jsi

nadržená, já jsem hladnej.

Jedeme pomalinku na pěkný divadýlko. Tak jsem teda zvědavej,

jak to dopadne ta naše nebata mezi o sedmi očima.

Jestli bude pán temperamentní, nebo co, se bude nic.

Ježiš, za to já si napomínám mobil.

Tak počkej, já tam ještě mluvím. No teda.

Tak se tam pak nechala, nebo ještě má v kabelci. Ahoj, lalko.

Můžu na zakup přijedu s pravou paníčkou, jel?

Aaaaaa.

Pokoj, no.

E pá, ty ženský jsou prostě všechny stejný, ve.

Telefon, klíče.

Jsem zvědavej, jak to napadne dneska.

Tak už si bale, no.

Tak jsem myslela teda, jakože... Že vám nejšla, kterou... Vyslala jsem konečně,

že narazím na někoho prostě, kdo porozumí mým potřebám a zase nic, no.

Tak já si jdu balit, jo.

Že... Já tě rozumím, ale... Zase takovou... Do toho to jsem jakoby

s ním šla, prostě ne. Že jsem doufala to, že najdu konečně nějakýho muže,

který pochopí mě.

A zase nic. Ach jo.

No chápeš, když třeba byl sadík, když třeba byl sadík, nemůžou jenom se

oložit, ale musí hodně čas chodit do práce. No chápeš, když třeba byl sadík,

nemůžou jenom se oložit, ale musí hodně čas chodit do práce.

No chápeš, když třeba byl sadík, nemůžou jenom se oložit, ale musí hodně čas

chodit do práce.

No chápeš, když třeba byl sadík, nemůžou jenom se oložit, ale musí hodně čas

chodit do práce.

No

chápeš,

když třeba byl Takže náhradní partnerka mě opuští.

No tak, tam tak hrozně to nebylo. Ale ne, tohle to nebylo, ale opět sklánání.

Jsem jenom člověk.

To já taky.

No v některých pohledech na to pochybuji. Ale jsem nepochopený člověk.

V některých věcech jsem nepochopený člověk. Jsme ukojený člověk, ne?

Jedem. Už se těším.

Mám tak ochotného náhradního tačku.

No, dělám co můžu.

Právě jsme dojeli na místo předání. Na místo činu.

Na místo předání. Na místo činu. Na místo činu, ano.

No ale...

Neříkej, myslím, že by se tam ještě kousek něčeho nenašlo.

Já už teď normálně, regulérně těším na tu mou malou, frigidní partnerku. Já si

říkám, to je hrozný slovo, to vůbec ani Fidenu nevíš.

Jako to je. No tak před tebou to říkám, nemusím, protože ty ho rozhodně taková

nemusíš. Hele, já bych si ti ještě dala člověče takové.

Takhle, hele, narozdavčeno.

Ještě na noc, ne, dej to ruku pryč.

V klidu, já jsem jenom na nožíčce.

Já bych si tě to dělala ještě nějak na rozvolučenou, víš? Ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne,

ne,

ne

Ale já

myslím,

že bychom ještě něco

dali.

A nebo takhle, že si bude udělat to v té, že ho si nenapravit ráda.

Ale to je s ní, protože je dobře to dělat. A tady drahý milovaný. A víš, že

my máme tě spodně ležít, tak jo. Já jsem se vrátila, že máš moc spokojená, že má

nějaký takový domněnky.

Takže takhle.

Takhle jo.

Dneska já mi to pomalu odpusám. Ale jsem spokojený, že vlastně se mi to

posprdilo. Ale vím, že jsme spolu byli, protože se láska umí mít moc dobře, viď?

A co u vás?

Já jsem se přesvědčil o tom, že bych měl jiný. Já jsem se vrátil k

partnerce a i když jsem měl z začátku pochybnosti, tak si vím, že ona je

opravdu ta pravá pro mě.

Co se na to už ptáte? Říkám poslouchej, tak je to vypadá v normálních hodinách.

Jo? No.

My jsme taky normální. Takhle taky fungujeme.

Takhle taky fungujeme.

Takhle taky fungujeme.

Takhle taky fungujeme.

Takhle taky fungujeme.

Takhle taky fungujeme.

Takhle taky fungujeme. že to není jenom zepředu, zezadu, ale že prostě bychom...

Polské předměty jsou tak stereotypní. Ne, stereotypní zbozem je nejlepší. No

toto ne, ale moc se nás o tom bavili, že bychom nějaký malý zpětření, aspoň malý.

Někteří to je doma.

No,

co to mě zajímá, proč jako vy jste tak... No tak jo.

No pak se stalo.

No je vlastně nic v podstatě. Ale tady má nějaký podezrení, něco si pořád

myslí, že... Ale vrátilo si se. Ale nechce. A slední se celou dobu. Ale

nechce. Takže říkáš, že mám hlavě okurku, nebo co?

Říkáš, že máte kaktus, ty vole, nebo něco?

Tak jim je jasný, že už jste tak dobře cvičili. A nebo jste hodně běhali, ale

prostě je na tebe víc, že jsi šťastná. Takže jestli jsi zamilovaná, nebo jestli

jste šikala, já to nevím. Ale každopádně ho máš ráda, jo?

Mě nehrzí to jako, promiň. Ale je to blázně, je to blázně, je to úplně jasný

v nočátku, víš. A proto tady jsme se kamarádi dělali hodně blízké, víš?

Moment, moment, moment, to je kámo, to je kámo, to je kámo, to je kámo,

to je

kámo.

No já tomu rozumím, ale to je zvláštní.

Jak vzl se na mě do prdele? Ne, pochop, tak pochop, že já jsem to myslel s ní

úplně jiný. Já ti učím na týden manželku, ty první jsou děla, všechny jí

ohneš. Dobře, dobře, tak já ti říkám,

jak temnou nespíš.

Já s tebou spím.

Prosím tě, jednou za čtrnáct dní, co to je, pod každým jiným frajerem a první

co, tak mu hned odpíš do posledního.

Co s tím mám o tom říkat, pane bože?

A co tady málo být velmi technický? To je už je naše věc. A ty jsi mi tvrdý, že

ona je tak náruživá?

Tobě se to vlastně líbí? Tak když to chceš vědět, bylo.

Zašukali jsme si a bylo to krásný. A víš proč?

A víš proč? Protože nám jistou dvě pokažky.

Běh teď tě prostým, abychom s tím něco dělali.

K ničemu to nebylo.

Pustím tě za frajera a první co uděláš, tak mu dopadneš kopita. Ano, zašukali

jsme si, tak bylo to lepší.

Jak si myslíte, že to bude dál teda, jako ve vašem vztahu, jak u vás, tak u

vás? No chci teď chvíli rozhodnit, nevím.

Opravdu nevím, já potřebuji čas, musím to nějakým způsobem strávit. A já asi

ne.

Ty jsi nás do toho přihlásila, já tady mám s lidí to být spokojena. Já jsem tě

do toho přihlásil. Ne, nás dva hodla.

Dobrý, si to tak, tak to se zbylo.

Paráda.

Jsme si spokojeni.

A co vy dva?

No, my to máme v pořádku.

Věď?

Některé věci jsem vyjasněný.

Vy si jako každý zapíšete někde jinde, kde jste spokojně domů, jo?

A doma si to rozdáte a bude to spokojně.

Já si říkám, že to je vlastně spavoduj se a vždycky tamhle na tu stranu. Chtěla

jsi to takomáč, ne? Víš to? Já to myslím.

Každopádně já moc doufám, že si to vyříkáte.

Hlavně vy dva teda, že nějakým způsobem to dáte dohromady. Že třeba vás to

posílí nakonec tady ta věc.

A vám teda přeju, nebo vůbec všem čtyřem přeju, ať jste spokojený, ať se zlepší

vůbec jak ta sexuální situace, tak obecně ten vztah.

Hrozně ráda jsem vás poznala.

Co pak je?

Takhle vypadá láska.

Lásko, takhle vypadá láska, jo? Tak já se na to kouknu takhle.

Škoda, že si tačím ty kabelky.

Tak jo, kamery jste mi přinesli, jedna, druhá, to je fajn.

Tak já vám moc krát děkuju, mějte se krásně a snad se ještě někdy uvidíme.

Ahoj.