Original subtitles

[Hudba]

[Hudba]

pořád

sám. Máš tady dlouhou

chvíli. Už je to let, co pan Rabia

umřel.

[Hudba]

[Potlesk]

Taky už mi to začíná být

dlouhý. Brzy půjdu za ním.

Budete zase spolu válčit?

Tam se prý neválčí.

[Hudba]

H

Jsi pro mě víc než slunce. Snad, když

přijdeš, den jen

plán. Když přejdeš, však je mráz a

chlad. A kolem noc je

zlá. Jsi pro mně víc, než smím ti říct.

Když přijdeš den, jen plát.

Když přejdeš, však tak nechci

žít. A kolem noci je

zlá. Ty víš, že vím, že

víš, jak toužím k tobě

blíž. V tvých rukách leží naše setkání.

Tvá láska, cos mi

dal, se

proměnila

žá, jak tým sedlem

tišem do

dlaní. Jsi to ty.

Jsi to ty.

Jsi pro mě víc než slunce snad. Když

přijdeš, den jen

plán. Když přejdeš, však je mráz a

chlad. A kolem noci je

zlá. Jsi pro mě víc, než smím ti říct.

Když přijdeš den, jen

plát. Když přejdeš, však tak nechci

žít. A kolem noc je

zlá. Ty víš, že vím, že

víš, jak toužím k tobě blíž.

V tvých rukou

leží naše

setkání. Tvá láska, cos mi

dal, se

proměnila

vžá jak

motý sedla

tiše do dlaní.

To není

možné. Přece není možné.

večer. Chcete něco jíst?

Kdo přijel na zámek?

Ale nevím, asi milost, paní. Posaďte

se. Připrav pánovi pokoj.

[Hudba]

Poslouchejte, jaká milost, paní?

Jaká? Paní

Raběnka se sestrou. Jsou tu dlouho?

Dneska

přijeli.

Opravdu nebudete něco jíst? Ne.

Přijeli na dlouho? To nevím. Jsou

bohaté? Ježíši, já nic nevím, pane.

Nevím. Asi

jo. Chudý

nejsou. Přijel s nimi nějaký muž?

Muž.

Ne, muž

ne. Muž asi, ale já nic nevím.

[Hudba]

Jestli chcete, pokoj už je připraven.

Jak stará je paní hraběnka? Asi 50 nebo

víc.

[Hudba]

Ta její sestra je mladší.

Tak jí bude přes 40.

To jsou řeči.

A vy to musíte vědět líp.

Nechte to bejt,

pane. Ženský za to nestojí.

[Hudba]

Jsi pro mě víc než slunce. Snad. Když

přijdeš den, jen plán.

Když přejdeš, však je mráz a chlad a

kolem noci je

zlá. Jsi pro mně víc, než smím ti říct.

Když přijdeš den, jen

plán, když přejdeš, však tak nechci

žít. A kolem noc je zlá.

Ah.

[Hudba]

Víš, že vím, že

víš, jak toužím k tobě

blíž v tvých rukou. Ou,

leží naše

[Hudba]

setkání. Tvá láska, cos mi

dal, se

proměnila

žád jak

mladým

sedlantiše do dlaní.

[Potlesk]

[Hudba]

Ty víš, že vím, že

víš. Ty víš, že vím, že

víš. Ty víš, že vím, že

víš. Ty

[Smích]

co je?

[Hudba]

Eh ráčíte tak časně?

Prý přijela paní Hraběnka. Přijela.

[Hudba]

sama

slyšíš se slečnou

[Hudba]

sestrou neměli včera hosty?

Co si vlastně přejete?

Prosím

tě, kolik je paní hraběnce let?

Kolik? Nevím.

[Hudba]

Tak kolik je paní hraběnce let?

Něco přes 50.

[Hudba]

A její

sestře.

No, už táhne taky 40ítka.

Je hezká. Kdo? Ta sestra paní hrabě.

Přijde na

to. Já bych

řek, že není.

[Hudba]

A jinak už sem nepřijel něikdo?

Kdo by jsem

[Hudba]

jezdil?

Dědo, počkej.

Řekni mi

[Hudba]

[Potlesk]

[Hudba]

pravdu. Pane jste znal?

Tak paní Hraběnka, to byla jeho

žena. Jak se jmenuje ten

starý sluha? Pane

Hraběte, co říkáš?

No tak budeš stát,

mrcho. Já se s tebou budu

párat. Drž ho pořádně. Já se s ním

nebudu hrát celý

dopoledne. Je to divo. Teď děda se

jmenuje Ladislav.

Pan Ladislav. Paní Hravěnka včera

přijela i se sestrou. Přijeli z města.

Kolik je paní Rabiencové?

No 2 3

Krasavice

nejsou. Ale paní hrabinka je hezčí než

kdo? než ta její sestra. To bude tak k

50.

Jo. Krasavice to teda

není. Připravil jsem vám snídani,

pane. A ty koukej, pánovi uklidni

[Hudba]

pokoj. Tak pojďte.

Raďte,

pane, ať vám

to nevychladne.

[Potlesk]

[Hudba]

[Potlesk]

[Hudba]

Dobrý den,

[Hudba]

dědo. Vyšel sis

ven. Proč sis ho nevzal?

To nejsou moje peníze.

Rád bych ti dal i

víc. Za

co? Na ten krajíc se ještě

zmůžu. Stejně už ho

nedojím.

Člověk nikdy neví.

[Hudba]

Počkej,

dědo. Je už paní hraběnka vzhůru?

Je a je doma?

Není.

Jela někam

do města.

[Hudba]

města. Ale ráno přece byla

tady. Byla tu přes noc?

Byla. Je to asi hodina, co jela zpátky

do města. Odila ji se

sestrou. Takže teď v domě není nikdo.

Ne. Kdo by tu byl? Říkáš, že tu nikdo

není.

Můžeš mě tím domem provést?

To si jako chcete prohlédnout pokoje?

Ano, kdybych mohl.

Tak

račte, prosím.

[Hudba]

[Hudba]

Tak to je

všechno. Jinak tu žádné pokoje nemáme.

A co je támhle?

Nic. To jen tak.

Co? Jen

tak. Bývalá knihovna.

Knihovna? Mohl bych ji vidět.

A že se vám chce mlst, pane, na mou

duši. Co byste tam viděl?

Knihy staré haraburdí.

Hm.

Nic. Ukaž

[Hudba]

mi. Můžeš mi ji snad ukázat?

R

[Hudba]

[Hudba]

Jste spokojený?

Ano, děkuji.

Kdo je ta dáma, co byla u vás včera na

návštěvě?

Dáma.

Potkal jsem i ráno v lese.

M

[Hudba]

[Potlesk]

[Hudba]

[Potlesk]

[Hudba]

[Potlesk]

[Hudba]

[Potlesk]

[Hudba]

Pane, probte se. Pane, co se stalo?

Pane, probuďte se, prosím vás, pane Ne.

[Hudba]

Dobrý den, pane. Co se stalo? Pan

Ladislav

umřel. Byl už moc

starej. Bojoval už s panem Hravětem.

Děkuju.

[Hudba]

[Potlesk]

[Hudba]

Adijo,

padre

adijo,

[Hudba]

rikord

dám mam plo

[Hudba]

Dum

[Hudba]

rord

di

ricordati

ricordati di

me ricordati.

[Hudba]

Padre

ado

padre

ado

rekord

da mam blesa.

[Hudba]

Dum rord

[Hudba]

[Potlesk]

Pojďte, představím

vás. Manželův bratranec.

To je moje sestra.

Hleniště dobře

znám. Jezdíváte tam často? Já málokdy.

Jednou za pár roků manžel tam býval

věčně. Nebyla jste tam před rokem? Před

rokem? Počkejte. Myslím, že ano. Ano,

ovšem byla. Byla jste tam sama nebo se

slečnou sestrou? Se sestrou. Byli jsme

tam jen na pár dní. Potřebovali jsme

něco zařídit, ale s nikým jsme se

nestýkali.

Jezdil jsem tam na lov. Bydlel jsem v

Hostinci na

protizámku. Každé ráno jsem se zdravil s

dědou Ladislavem. S Ladislavem? Vy jste

ho znal? To byl takový člověk zdravý,

tak silný a pak tak

najednou představ si, pán znal našeho

Ladislava. Opravdu?

Chodíval jsem na hlinni ještě často na

lov. Zrovna když jste tam byla před

rokem. Já jistě.

Nevím. Jistě, že copak si

nepamatuješ? Já si

jen si vzpomeň.

Ano. Ano. Ovšem.

Teto Paulíno, zazpívejte nám ještě. A co

ti mám zazpívat? Co chcete?

Neznáte

náhodou tu

píseň Ty víš, že Vím, že víš.

No ne.

Nezlobte se, jsem už trochu unavená.

Pojďte zase chvilku vy.

[Hudba]

Alma

mia e

che

sarà alma

mia alma

[Hudba]

mia

sara

netrová. Škoda, že

takáí to

[Hudba]

hezký následo.

Hrozně dotěrný.

[Hudba]

Netrovar

liberta

[Hudba]

netrovar poj libert

[Hudba]

[Hudba]

Š.

[Hudba]

Ty víš, že vím, že

víš.

Vzpomínáte 6. března před třemi roky v

10:00 večer váženské

[Hudba]

ulici na hliništi o rok

později

[Hudba]

tiše posílá vás

[Hudba]

on. Ne, on ne.

Vy ho znáte?

Znám.

Ovšem. Čekala jste na

něho. Zaklepal na

branku. Ale předtím jste oslovila cizí

stín. Jsi to

ty. Setkali jste se na

[Hudba]

hliništi? Vyjížděli jste si

spolu vy v dámském sedle.

[Hudba]

Jak jste mohl?

Já

vím. Všechno vím.

Jste mi odněkud

povědomí nebo ne?

Těžko. Neznáme se.

[Hudba]

Tak co tedy ode mne chcete? Všechno

vím. Vím

všechno. Proboha, vyslechněte

[Hudba]

mě. Pojďte.

Nic

[Hudba]

nevím. Vůbec nic

nevím. Nevím dokonce ani kdo

jste. Nezlobte se na

mě, ale musím vám to říct.

Neuvěřitelná náhoda mě učinila svědkem

něčeho, co jste možná chtěla uchovat v

tajnosti.

Ah

[Hudba]

Nemyslete si proboha, že o tom chci

někomu vyprávět nebo že jsem

[Hudba]

byděrdač. Teď víte

všechno. Těžko vám

vypovím. Bylo to jako

šílenství. Ve dne v noci jsem za vámi

bloudil. Věřte

mi. Nerad bych si dělal nějaké pošetilé

naděje, ale pochopte ten úžas, kdy jsem

vás teď

uviděl. Promiňte mi tu lézt, ale musel

jsem vás na sebe nějak upozornit.

Co tedy ode mě chcete?

Já já už nechci nic.

Nemohu. Už i tak jsem

šťastný. Vážím si cizího tajemství.

Ale dosud jste

[Hudba]

myslím. Nechci vám nic

vyčítat. Náhoda nás opravdu zbližovala.

[Hudba]

Máte právo

[Hudba]

na nepatřím k těm nešťastným a

nepochopeným ženám, které na potkání

vyprávěj, jak

trpí. Nestojím o žádný

[Hudba]

soucit. Musíte pochopit, že nemám ani

pomyšlení na nějaké

[Hudba]

výlevy. Dlouho jsem žila v cizině.

Paní hraběnka je moje

příbuzná. Na hliništi jsem byla pod

jménem její

[Hudba]

sestry. Tenkrát jsem se s ním ještě

nesměla stýkat. Stejně se už začly

trousit pověsti. Nebyl

volný. Pak všechny překážky zmizely.

Milovala jsem

[Hudba]

ho,

ale stejně mě

[Hudba]

opustil. Opravdu ho

neznáte? Nestýkal jste se s ním?

Ne,

nikdy. Celý ten čas byl v

cizině. Teď je tady.

To je všechno. Celý můj

příběh. Vidíte, není na něm nic

zvláštního ani

[Hudba]

tajemného. Zatančíme si.

[Hudba]

Jsi pro mě víc než slunce snad. Když

přijdeš den, jen

plán. Když přejdeš, však je mraz a

chlad. A kolem noc je

zlá. Jsi pro mně víc, než smím ti říct.

Když přijdeš den, jen

plán. Když přejdeš však tak nechci

žít a kolem noc je zlá.

[Hudba]

Víš, že vím, že

víš, jak toužím k tobě

blíž. V tvých rukou

leží naše setkání.

Tvá láska, cos mi

dal, se

[Hudba]

proměnila.

Jaký sedí.

[Hudba]

60. léta malá pražská hospoda a vní své

rázná Eliška Rabasová, její rodina a

lidé kolem ní. To je svět jednoho z

prvních komediálních seriálů Jaroslava

Dla. Sedmidílný seriál Eliška a její rod

s bonusem v podobě seriálu Tři chlapy v

kalupě na DVD objednávejte na telefonním

čísle

387 222 5555 vopu České televize nebo u

Dobrých prodejců. 28. června 1914

navštívil rakouský následník trůnu

František Ferdinand se svou chodní žofií

Sarajev. Události tohoto dne změnily

chod světových dějin. Scílelo se na

císavřskou místnost a vé vodkyni. Což je

film Sarajevo 1914 na DVD žádejte na

telefonním čísle 387 222 5555 hopu České

televize nebo u prodejců.

[Hudba]

[Hudba]

[Hudba]

Na dotek zážitkům.

Tak blízko skutečnému umění, jak to jen

jde z první

řady každé pondělí na

Artu o kulturním dění s těmi, kdo k němu

mají co

říci. Jasná řeč Josefa

Chuchmy. Každé pondělí večer na Artu.

Loňské 50átiny oslavila legendární

kapela ve velkém stylu. Svědkem bylo 19

kamer, díky kterým se této koncertní

události roku můžete zúčastnit i vy.

Rolling Stones Hde Park 2013, první část

zítra večer na Artu. Underground není

ani zdaleka v podzemí. Underground je

život, ale má se čile k světu. Prožíváme

čas renesance českýho undergroundu.

Fenomén underground. Ty lidi tu myšlenku

mají pořád stejnou. Chtěj se vlastně

radovat z tý muziky a z toho umění.

Pátek večer na Artu.

Bejt sám s sebou často znamená bejt sám.

[Hudba]

Salvador Dal posvačil na bříšku

plavovlasé dívky a já se divit nestačil,

když dal si růži do polívky a za tím

kolem běžel čas a mně unikly

souvislosti. No nedivte se, prosím

vás, v takový krásný společnosti.

Já jsem chtěl bejt malířem. Já jsem

bydlel na takový dlouhatánský chodbě, z

který vedlo do jedný strany pět dveří do

ateliérů a do druhý strany taky pět

dveří do samostatnejch ateliérů. A já

jsem vyrůstal mezi malíři, takže jako to

byl vlastně takovej byt pana eh Oty

Janečka, slavnýho malíře, ale on by to

nezvládl vohospodaři, takže tam měl

spoustu ještě dalších kluků, který se

chtěli stát malíři a já jsem i maloval.

Já jsem jim bral ty chlupatý štětce,

který už nepotřebovali a tak a a patlal

jsem nějaký plátýnko, ale oni to z toho

měli takovou jako hezkou hru. Oni se

vždycky seřadili u mě v tom pokojíku

jednou za rok, za půl roku a měli

nacvičenou takovou větu a takovou

hříčku, že koukali na to, co jsem

splodil na tom plátně. Pak si dali

znamení a unizon řekli:„To je dobře, že

jdeš k divadlu, protože to, co jsem

plodil já, bylo asi z malířskýho pohledu

velice špatný a velice takový no

nepodařený a nepoužitelný.

Já nevím, jestli já tajně nemaluju, když

ještě žiju, protože už jsem v takovým

věku.