Original subtitles

VERZE PRO WEB HD1080p (2026)

Víc než jen sekretářka (1936)

Škola pro prvotřídní sekretářky.

"Lomítko, zavináč, pomlčka."

"Lomítko, pomlčka, mřížka, zavináč, vykřičník."

Uvolněte se, děvčata.

Nesápejte se na stroje.

Nezapomínejte, že psací stroj je jenom přístroj, ne muž.

"Peter, Paulin pěkný pudlík pekingského palácového psíka,"

"pomalu plácl palcem popleteného papouška."

"...zavináč, pomlčka..."

- Čmelák čile čmuchá. - ...mřížka, zavináč, vykřičník.

- Dnes jsou ale natvrdlé. - Moje také. Asi jaro.

Moji miláčci mají pořád jaro.

Znají jen jedno roční období, a to je období páření.

Jak je dnes krásně.

Další na řadě je "J".

"Jerryho jarní jablka jásavě jiskří."

Po skončení hodiny přijď ke mně kvůli naší výstavní loutce.

- Musíme s ní něco udělat. - Dobře, přijdu.

Další na řadě je "W".

"Lstivá hnědá liška rychle přeskočila líného psa."

Jsou tři hodiny. Konec vyučování.

Tak jo, děvčata, jsou tři. A nezapomeňte...

Ty z vás, které máte doma stroj, procvičte se.

A vy ostatní si vyzkoušejte, jaké je to jít brzy spát.

- Na shledanou, slečno Baldwinová. - Na shledanou.

Slečno Baldwinová, přišel za vámi pan Houston.

- Víte, co chce? - Sekretářku.

Řekněte mu, že hned přijdu.

Jak ti to jde, Maizie?

Bezva.

A tohle je co?

Píšeš šifrovaně?

Trochu se mi popletly klávesy.

Vypadá to jako lístek z čínské prádelny.

- Nemůžu za to. Popletly se mi... - Klávesy, chápu.

Maizie, máme tu přece vychovávat zkušené sekretářky.

Já mám zkušenosti.

Slečna Baldwinová a já bychom rády věděly, proč tu vlastně jsi.

- Zkuste hádat. - Maizie,

slečna Davisová se tě slušně na něco ptá.

Budiž, a já vám slušně odpovídám.

Jsem tu ze stejného důvodu, proč jsou tu ostatní chytré holky:

chci poznat fajn muže.

My nejsme seznamovací agentura.

To si jen myslíte.

Vážně si myslím, že tě tu nemáme už čemu naučit.

Bude lepší, když kurz opustíš.

Budiž, když si to myslíte.

Nemůžeme dovolit, abys reprezentovala naši školu.

Neumíš hláskovat, psát diktát ani psát na stroji.

Jako podnikatelka jsi úplně selhala.

Zato vy to ovládáte.

A podívejte se na sebe, kam jste to dotáhla.

Neříkejte, že byste si to se mnou nevyměnila.

Sbal si své zkrášlovací serepetičky a co nejrychleji vypadni.

Asi vám je tu nechám.

Potřebovala byste je.

- Hodně štěstí při lovu. - Asi si myslíte,

že se to u žen nehodí. Měla by pěkně sedět a čekat na muže.

Tak si tu klidně seďte, dokud zcela nevyschnete.

Za pět let budete vypadat přesně jako vaše kamarádka Helen.

Zatímco Helen bude vypadat jako...

Sbohem, dámy.

Takže bych si ráda s ní vyměnila místo?

Takže ne?

Co je ti?

Asi jaro.

A Maizie.

Párkrát použila podpásovku.

Snad nepřemýšlíš nad tím, co naplácala ta blbka?

Proč si máme dělat starosti?

Máme tuto školu. Jsme svobodné a nezávislé.

Rozhodně ano. A právě v tom je ten problém.

Neříkej mi, že tě také přepadla jarní únava?

Víš, někdy ti fakt nerozumím.

Loni na jaře jsi chtěla prodat školu,

kupit si karavan a navštívit Yellowstonský park.

Potřebuješ pořádnou dávku síry a melasy.

Dobrý den, slečno Baldwinová. Dobrý den, slečno Davisová.

- Dobrý den, Betty. - Ráda vás opět vidím.

Moje kamarádka Ann Riversová.

- Slečna Baldwinová... - Těší mě. - ...a slečna Davisová. - Těší mě.

Ann chce navštěvovat vaší školu, kvůli tomu, jak jste mi pomohly.

To je skvělé. Rádi vás u nás přivítáme.

U přepážky se můžete hned zaregistrovat. Betty vám to ukáže.

- Děkuji, slečno Baldwinová. - A jak se máte?

- Zdá se, že se vám daří. - To ano, slečno Davisová.

Za dva týdny se vdávám.

Za mladšího viceprezidenta.

Gratuluji.

- To je skvělé. - Taky si myslím.

Tak na shledanou, slečno Davisová.

Na shledanou, slečno Baldwinová. Jdeme, Ann.

Nashle.

Pamatuješ si na ni z před osmi měsíců?

To si piš. Absolvovala jako nejhorší v ročníku.

Byla to Maizie své třídy.

Neříkala jste, že mě hledá pan Houston?

Je v přijímací místnosti.

- No tohle. - Pane Houstone,

už teďka vím, že se mi bude u vás skvěle pracovat.

Výborně. Ruku na to.

- Zdá se, že už našel svou sekretářku. - Jedině přes mou mrtvolu.

Hledáte mě?

Pane Houstone, představuji vám

- slečnu Baldwinovou a slečnu Davisovou. - Těší mě.

Nejmilejší učitelky na celém světě.

Byly pro mě jako matky.

Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat, pane Houstone.

Nevadí, slečno Baldwinová.

Zatímco jsem čekal, měl jsem štěstí potkat slečnu Westovou.

Obávám se, že slečna Westová je ještě nezkušená.

Taky jsem mu to řekla, slečno Baldwinová,

ale zdálo se, že mu to nevadí.

Někdy považuji nedostatek zkušeností u ženy za přednost.

Tedy u sekretářky.

Jak vždy říkám:

"Ohýbej proutek, dokud je mladý".

"Jen Bůh dokáže stvořit strom."

No... Těšilo mě.

Sbohem, dámy.

Počkejte, počkejte.

- Příroda si poradí sama. - Ani neumí hláskovat.

Zato mu vyhláskuje, co on bude chtít slyšet.

- Telefon, slečno Baldwinová. - Děkuji.

Baldwinová u telefonu.

Kdo volá?

Zase Gilbert.

Myslíš toho starého mrzouta z Crosbyho nakladatelství?

Další z našich děvčat vyhodil.

Z kanceláří propustil polovinu zaměstnanců.

Chce vědět, co moderním ženám chybí.

Moderní muž.

Co mu vadilo na té poslední?

Neuměla napsat slovo "antropomorfismus". Představ si Maizie u něho.

Pane Gilberte, lituji,

ale dnes je už pozdě poslat vám další sekretářku, ale...

Samozřejmě.

Samozřejmě udělám vše, co bude v mých silách.

Nač mu posílat další, když ji i tak vyhodí?

Asi s ním hodím řeč.

Ráda bych věděla, co od sekretářky vlastně očekává.

TĚLO A ROZUM - Časopis o vlastním zdraví. Crosbyho vydavatelství.

Kam to kruci...

Tady Tělo a rozum.

Momentálně s ním mluvit nemůžete, telefonuje.

Tady Tělo a rozum.

Vydržte. Musím odpovědět na tentononc...

...diktafon.

- Erneste! - Šéfe, nevím kudy kam.

To nemáte nějakou ženskou, která se o ústřednu postará?

Mají svou vlastní práci.

Já vím, ale neměl byste vyhazovat každou, co se objeví v kanceláři.

- Chci mluvit s Greenleafem. - Však jo.

Spojím vás.

Tady Tělo a rozum.

Kde najdu, prosím, kancelář pana Gilberta?

Slečno.

- Ať to už nikdy neslyším! - Promiňte, hledám pana Gilberta.

To spousta lidí.

Jsem ze Školy pro prvotřídní sekretářky.

Rovnou za nosem.

Chci mluvit s Andrewsem.

To nejste vy? Najděte někoho, kdo ví, kde je.

Dále!

A pohněte si s tím!

Tak co chcete?

- Pan Gilbert? - Osobně.

- Šéfredaktor? - Ano.

Slečna Baldwinová ze Školy pro prvotřídní sekretářky.

- Ráda bych... - Opravdu?

Na první pohled vás nedokážu posoudit.

Řekl bych však, že z vás vyzařuje jistá skromnost.

- Předešlé vypadaly jako sboristky. - Ale já nejsem...

Přehlédl bych to, kdyby projevily trochu schopností,

iniciativy, ryzí a střízlivé inteligence.

Potřebuji ženu, která se zapojí do práce, bude stát po mé pravici a pomůže.

- Chápu, ale... - Kolik je vám?

Nevadí, nevadí. Neříkejte mi to.

Na první pohled vidím, že je vám přes pětadvacet.

- Jste pracovitá? - No... - Vyzkouším vás. Hlaste se ráno.

Ráno?

- Co je? Děsí vás představa práce? - Ne, o to nejde.

Nechcete tu práci?

Chci tu práci.

- V půl desáté? - V půl deváté.

Dobře.

Máš školu, vlastní živnost, a zahodíš to kvůli práci

- za 25 dolarů týdně? - Helen, nechápeš to.

Je mladý a velmi pohledný.

Vypadá zdravě, je inteligentní a svobodný.

No a co? Ty nejsi žádná Maizie.

Nakonec zjistíš, že jen marníš čas.

Vyčítáš mi, že to chci zkusit?

Prober se, zlato. Koho mu pošleš?

Kdybych mu poslala jednu z našich,

do smrti bych si to vyčítala.

- Dobré ráno. - Jdete pozdě.

Podle mých hodinek jen minutu a půl.

- Co to má být? - Jenom květinka.

Květiny způsobují sennou rýmu. Dejte mi ji.

Promiňte.

- Máte na rtech růž. - Mám.

Včera jste ho neměla.

Nejprve, mladá dámo, vám objasním, o jakou kancelář se jedná.

Ctíme tu určité zásady. Zdraví a správný životní styl.

Lidé, kteří u nás pracují, nejsou jen zaměstnanci.

Patří k jednomu řádu.

Zasvětili se ušlechtilému cíli.

Tato kancelář je svatyní. Svatyní zdraví.

Můžeme přejít k diktátu?

- Ano, pane. - Výborně.

"Po staletí bylo srdce v lidském těle"

"povyšováno na objekt prvořadého významu."

"K tomuto povýšení přispěli jak básníci, tak vědci,"

"takže dnes je tento omyl všeobecně přijímanou skutečností."

"Rád bych tento mýtus vyvrátil. Srdce není sídlem našich emocí."

"Toto čestné místo patří játrům."

"Proč myslíte, že Napoleon prohrál bitvu u Waterloo?"

"Přetížená játra."

- Máte to? - Ano.

Pokud diktuji příliš rychle, stačí mě upozornit.

Na mě nestačíte.

"Co myslíte, proč upadl Řím?"

"Protože Italové měli liknavá játra."

"Jak člověk jí, tak smýšlí."

"Svět si stále myslí, že může jíst, co se mu zlíbí, a přesto přežít."

Jsou to kecy! Dáte si mrkev?

- Ne, děkuji. - Je zdravá. Posiluje mozkové buňky.

Vážně? A já myslela, že jsou to ryby...

Ryby. Častý blud.

- Kde jsem skončil? - U keců.

Dobré ráno.

Dobré ráno.

- Jak se má šéf? - Zdravě.

To mi povídejte. Dnes v půl osmé jsme si zacvičili.

Jsem čilej jako rybička.

Tohle nebylo zrovna nejchytřejší.

Promiňte. Pořád zapomínám, jak jsem silnej.

Není nad to bejt v nejlepší fyzické kondici.

A přesně tak na tom jsem. Nevěříte mi?

- Koukejte. - Erneste,

nemohl byste si jít hrát někam jinam?

Co je? Hnusí se vám lidské tělo?

Nehnusí, jsem jen trochu unavená.

Po dvou hodinách přednášky o lidských játrech

je mi šumafuk, jestli ještě někdy uvidím tělo.

Hele.

- Mrkněte na tohle. - Teda.

To jsem já.

- To bylo ještě před nehodou? - Jak to myslíte?

Nejlepší část toho obrázku jsem já. Koukejte na trup.

Jen obličej není můj. Vidíte tu drzost?

Dokonalý exemplář svalnaté postavy,

a oni k ní přilepí fešnou tvářičku.

Podle mě je to sabotáž.

- Nepanikařte, to není požár. - Tak co to tedy je? - Sledujte.

Jedna.

Dvě.

Tři.

Čtyři.

Připraveni?

Jedna, dvě,

tři, čtyři.

Jedna, dvě,

tři, čtyři.

Zaujměte místo, slečno Baldwinová.

Tohle je náš dopolední vyprošťovák.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět...

- Páni. - Nechte toho. Začněte.

Protahovací cvik.

Dopředu, dozadu,

doleva, doprava.

Dřepy.

Jeden,

dva,

tři,

čtyři...

Obávám se, že zítra budete trochu ztuhlá.

To ne, jen ochrnutá.

- Jeden. - Našla jste ty údaje o vláknině?

- Ano. - Dva. - Chci už ten úvodník dokončit.

- Tři. - Musíte počkat, až se vrátím do normálu.

Čtyři.

Výdrž.

Vpřed. Výdrž.

Dobré ráno, pane Crosby.

Plazíme se.

- K čemu je to dobré, pane Gilberte? - Stimuluje to játra.

- Portugalci to dělají už léta. - Nepovídejte?

Teď číslo šest.

Připraveni?

No tak, mladíku!

Hele, o co vám jde?

[lat] Z mnoha jeden.

Co se tu děje?

Pane Crosby, jsem rád, že jste dorazil včas, abyste to viděl.

Já taky! Takhle si představujete vést časopis?

- Nádech. Výdech. - Dopolední vyprošťovák pana Gilberta.

Pět minut cvičení výrazně zvyšuje efektivitu práce.

V nakladatelské branži působím 30 let,

ale poprvé vidím kancelář proměněnou v hřiště!

Dneska to má pořádnej říz, šéfe.

- Jde jim to eňo ňůňo. - Nepřerušujte mě, mladíku.

Pane Gilberte, plně zodpovídáte za redakční politiku časopisu.

Ale nemyslíte, že by naši zaměstnanci měli pracovat?

Ale díky cvičení pracují lépe.

- Zlepšuje to jejich kondici. - Kondici? Co je mi po ní?

To vidí každej. Podívejte, měkké jako huspenina.

Je načase, abyste se začal starat o svou kondici.

Zadrž, Erneste. Tohle je pan Crosby, ředitel Crosbyho nakladatelství.

I tak nechce zemřít mladý. Chcete?

Ovšemže ne.

Prohlédněte si Freda, je tvrdej jako skála. Proč?

Protože ho každé ráno budím kvůli cvičení.

A vy potřebujete to samé. Pojďte, ukážu vám to.

Ale já nechci. Nemám v úmyslu...

Čím déle to budete odkládat, tím těžší to bude.

Já nechci. Pusťte mě, slyšíte?

"A pokud se tato jednoduchá životní pravidla začnou uplatňovat,"

"Amerika zvýší svou výkonnost. Bude..."

- Asi další cvičení, co? - Ne, oběd.

- Super, mám hrozný hlad. - Posaďte se.

- Oběd nebude? - Bude.

Za poplatek vám jídlo přinesou přímo k vašemu stolu.

- Ne! - Ovšem.

To je skvělé.

- Co je to? - Oběd.

Otrubový muffin s podmáslím.

Nebudete mít těžký žaludek.

Vlastně ani nepoznáte, že jste něco jedla.

Víte, pane Gilberte, stejného výsledku dosáhnete, když nebudete vůbec jíst.

Jsem velmi potěšen, jak jste se hned v první den zapracovala.

- Jak je vám? - Bylo mi dobře, než jsem se uzdravila.

- Já jsem čilý jako na začátku dne. - Vážně? - Ano.

Dám vám učebnici o lidském zdraví, přečtěte si ji.

A tohle jsou starší čísla časopisu.

Chci, abyste se takříkajíc ponořila do ideálů a principů naší práce.

- Co mám přečíst nejdřív? - Všechno.

Kniha vám poskytne pouze základní znalosti o lidském zdraví.

Časopisy vám ukážou, jak se ho snažíme zlepšit.

Prostudujte si knihu a pak si pro zábavu přečtěte časopisy.

- Máte ještě něco? - Ne, to by stačilo.

Mám radost z vašeho zájmu.

Jen mě mrzí, že nemám teď víc času, abych vám o tom řekl víc.

Poslyšte, nemáte na dnes večer domluvenou večeři?

- Nemám. - Co kdybychom spolu povečeřeli?

- Moc ráda. - Máte hlad, co?

- Umírám hlady. - To je dobré znamení. Dohodnuto.

Neexistuje důvod, proč bychom u nás nemohli být dvakrát tak zdraví.

Což znamená dvakrát šťastnější a dvakrát výkonnější.

To je úžasný nápad.

Už jste viděla naše květnové číslo o tělesné kondici a výkonnosti v kanceláři?

- Ne. - Prosím.

Přejete si už objednat, pane?

- Co si dáte, slečno Baldwinová? - Velký steak prošpikovaný cibulí.

To zní skvěle. Přineste nám dva, s míchanou zeleninou.

Ano, pane.

Tady je.

Nejlepší článek, jaký jsem kdy napsal. Jsem zvědav, co na něj řeknete.

"Co člověka napadne jako první, když se ráno probudí?"

"Pokud je zdravý a normální, bude se dychtivě těšit na problémy dne."

Ano.

Není důvodu, proč by se tak neměli pořád cítit všichni.

- Vypadá dobře, viďte? - Nevadí, když se do něj rovnou pustím?

Do toho.

Bílkoviny.

Nejlepší náhražka masa na světě.

Směs zeleniny a mletých ořechů.

Ale vypadá to přesně jako steak, viďte?

A přitom je to zdravější.

Chutná vám?

Už bylo načase. Začala jsem si dělat starosti.

Hej! Stalo se něco?

Copak jsi nevečeřela?

Večeřela. Koňské žíně a výplň z matrace.

- Co to meleš? - Můj šéf mě vzal na večeři.

- A nakrmil tě koňskými žíněmi? - A slámou.

- Zbláznila ses? - To on je blázen.

Čekala jsem roky, než jsem si vybrala muže.

A co jsem dostala? Otrokáře a odborníka na gymnastiku.

Chlapa, který se živí výplní z matrací.

Vidíš? To je maso.

Ale je škodlivé. Přijdeš o zuby, zrak, mozkové buňky.

Je to pomalá smrt.

Steaku, pojď usmrtit maminku.

Dívá se ti do očí, aby zjistil stav tvých jater.

Není na něm nic lidského. Je to beznadějný případ.

A právě toho jsem klofla.

Helen, ani mě nevnímal.

- Já tě varovala. - Jak?

Nejsi žádná Maizie. Vybrala sis chlapa a co jsi dostala?

Úchyláka.

Vrať se do školy.

Taková smůla.

Vypadá mile, a když se usměje...

Dnes se usmál až dvakrát.

Říkám ti, to tě zahřeje až u srdce.

Kam jdeš?

Pro pořádnou dávku síry a melasy.

Frede! Frede!

- Frede, ty starej vitamíne. - Ahoj. - Jak se máš?

Neviděl jsem tě věky. Co tě přimělo vyjít ven tak brzy?

Já nevycházím, právě přicházím.

Vypadáš stejně nechutně zdravě jako vždycky.

Zato vy ne. Měl byste se k nám připojit a zaběhat si.

Zmiz! Točí se mi z tebe hlava, jen co se na tebe podívám.

Měli bychom si někdy poklábosit, ale když ty jsi pořád

- zatraceně zaneprázdněnej. - Tak mi někdy zavolej.

Kroť se, ty rachejtle.

Málem jsem zapomněl.

Díky za tip na tu školu pro sekretářky.

Měl jsem šťastnou ruku. Je to naprostá pecka.

Taky jsem měl štěstí. Je u mě dva týdny, je dokonalá.

- Fajn. Tak zatím. - Jasně.

Měj se, Frede!

Pohni, starouši.

- Dobré ráno, slečno Baldwinová. - Dobré ráno.

Zase jste mě předběhla.

Jéje... další květina.

Vím, co řeknete, ale tu sennou rýmu risknu.

Už jsem jich asi 14 vyhodil. Jak dlouho to budu muset ještě snášet?

- Dokud se nezhroutíte. - Vyhrála jste.

- Přišli fotky z grafického oddělení? - Mám je tady. - Dobře.

- Mohu je vidět? - Ano.

Okamžik!

Překvapujete mě, slečno.

Proč?

Měla jste sehnat pár fotek, které by dokreslili můj článek

o selském rozumu při sportech v přírodě.

To jsou ony.

Doufal jsem, že jste tu dost dlouho na to, abyste si vážila ideje časopisu.

Takovéto fotky jsou nevkusné a bulvární.

Nechápu proč. Všechny jsou oblečené sportovně.

Spíše jsou nahé.

Samé polonahé ženy.

Víte, každý se rád podívá

na hezkou ženu, tak jsem si myslela...

Kancelář pana Gilberta.

Hned, pane.

Pan Crosby vás volá.

Tyhle se nehodí.

Vraťte je a sežeňte mi nějaké rozumné fotky.

Ano, pane.

A teď se uvolněte. Tohle cvičení se týká i vás.

Trochu soudržnosti.

Z tohohle se nikdy nevzpamatuju.

Hej, hej, hej!

Co to děláte?

Šetřete si dech na cvičení.

Nyní se zhluboka nadechněte. Nadechněte se.

Vydechněte.

Paráda.

Hej, hej, hej!

Těpic, šéfe! Cvičíme.

Raději počkám, až s vámi Ernest skončí, pane Crosby.

Nebudu mluvit dlouho.

Ze všech mých časopisů mám pocit, že Tělo a rozum

- má nejlepší koncepci. - To rád slyším.

Ale náklad minulého čísla dosáhl nového minima.

A tento měsíc se to opakuje.

Máte nějaké návrhy na vylepšení časopisu?

Na to jste tu vy.

Já chci výsledky, Gilberte.

Výsledky.

- Uvolněte se. - Nemůžu.

Pár dní vás to bude bolet, ale toho si nevšímejte.

Je to jen v hlavě.

Jsou tyhle fotky dostatečně rozumné, pane Gilberte?

Tiskař na vás čeká. Chcete se s ním setkat?

Ne.

Stalo se něco?

Ne.

Okamžik, slečno.

- Chci si s vámi promluvit. - Ano?

Máte večer čas?

Mám.

Přišla byste, řekněme, do Central Parku?

Moc ráda.

No... co tak v půl deváté?

Hned u vchodu 96. ulice?

V půl deváté u vchodu 96. ulice.

Správně.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

Projdeme se?

S oblibou se večer hodinku projdu.

Slečno Baldwinová, budu k vám zcela upřímný. Moc se mi líbíte.

- To mě těší, pane... - A zdá se mi, že se vám taky líbím.

- Líbíte. - Jo.

Ráno jsem byl ohledně těch fotografií na vás trochu příkrý.

Nevadí. Jen jsem chtěla trochu oživit časopis.

Takže podle vás potřebuje oživit?

Vydáváte časopis, aby ho lidé četli, tak mě napadlo...

Nebojte se říct, co si myslíte. Vážím si upřímnosti.

Člověk s tak vážným posláním, jaké mám já, má sklon k zaujatosti.

Mohl bych přijít i o správný nadhled.

I v tak vědeckém oboru, jako je strava a posilování,

je třeba mít na paměti, že oslovujeme veřejnost.

Takže bychom měli zajistit, aby časopis oslovil co nejvíce lidí.

Ba neváhal bych zajít ještě dál...

Zašel byste až tak daleko, že byste o něco zpomalil?

Jistě. Ale celý přínos cvičení spočívá v tempu, které si sama určíte.

Když já nejsem na zátěž stavěná.

Pane Gilberte, o čem jste si chtěl promluvit?

O časopise. Jak se vám jeví?

No...

Kdybych chtěla lidi oslovit, použila bych trochu šoumenství.

Dopřála bych jim něco pro zasmání. Smích lidem prospívá.

Navíc nikdo nechce platit za poučování. Musíte je k tomu nalákat.

Takže udělat z toho šaškárnu?

A proč ne? Všichni to tak dělají.

Kupujete si zubní pastu, protože vás pár komiků s nabarvenými obličeji rozesměje.

Kafe už dávno není kafe, je to vyloženě fušeřina.

A romantika... To je už cesta za láskou.

- Lidé letí na křiklavou reklamu. - Vážně? - Ano.

Zdá se, že o časopisech hodně víte.

Dva roky jsem byla redaktorkou našeho vysokoškolského časopisu.

Vážně? A co přesně navrhujete?

Jen pár vylepšení stávajícího časopisu.

Vezměte si třeba obálku.

Kdo se chce dívat na muže s obrovsky vypracovanými svaly?

Zato se každý rád podívá na hezkou ženu.

Navlečte ji do plavek, kterými byste provlékl nit,

a všichni se zastaví a podívají se. Ženy budou přemýšlet, jak by...

Zadržte, slečno Baldwinová.

Nevydávám erotický časopis.

- Tělo a rozum je seriózní časopis. - Ale nemusí být nudný.

Tak v tomto se neshodneme. Mně nudný nepřipadá.

Nezdá se mi, že vás procházka baví, slečno.

- Máte ještě další připomínky? - Mám.

- Začíná pršet. - Skvělé, miluji déšť.

- Já taky, když jsem za oknem. - Jste rozmazlená a zmlsaná.

- Je mi zima a jsem promočená. - Tak přidejte. Rozproudíte si krev.

A zhluboka dýchejte.

- Nachladím se. - Hloupost.

Nechápu, jak jste se mohl nachladit.

Žijete zdravě, správně se stravujete, zhluboka dýcháte.

- Nejde mi to do palice. - Dej to pryč. Přines mi boty.

- Proč? - Jdu do kanceláře.

Chcete se zabít?

Člověk s tělesnou odolností, jakou má já, se nezabije.

Hele, šéfe, srandě rozumím, ale do kanceláře nepůjdete.

Tentokrát přebírám velení já.

- A co časopis? - Neuteče.

Ale zítra je uzávěrka.

Jestli dnes vstanete, zítra bude mít svou uzávěrku.

Nátisk je schválen, včetně ostatního.

Odkážu slečně Baldwinové, ať to urychlí.

Neříkej ji, že jsem nachlazený, mám vyvrtnutý kotník.

Sdělte prosím tiskaři, že v nátisku dojde k změnám.

Konečnou verzi vám pošleme až pozdě odpoledne.

Děkuju.

Neuvěříte, ale ten chlap na obálce jsem opravdu já.

Musím vám věřit.

Ale pořád tomu nevěřím.

Někdo se tu zbláznil.

Dobré ráno, pane Gilberte.

- Dobré ráno, pane Gilberte. - Dobré ráno, pane Gilberte.

Dobré ráno, pane Gilberte.

- Proč jste to udělala? - Aha, myslíte časopis.

A co jinýho?

Zneužila jste mé nepřítomnosti a dala vytlačit tu ohavnost. Proč?

Vím, že jsem překročila svou pravomoc, ale chtěla jsem vám pomoct.

Myslela jsem, že když uvidíte jedno polidštěné číslo,

- uvědomíte si jeho hodnotu. - Polidštěné číslo?

- Zničila jste časopis. - To není fér.

Všechny články i s úvodníkem jsou vaše. Přesně jak jste je seřadil.

Dala jsem tomu nový kabát, trochu nafoukla, aby to šlo líp na odbyt.

A co můj článek o domácím cvičení?

Doložen fotkou herečky, opalující se hlavou dolů.

A mou dietní tabulku jste nahradila

dvěma stránkami herců, kteří blbnou v Palm Springs.

Všichni se zajímají o filmové hvězdy. Co dělají a jak se udržují v kondici.

Tohle je časopis o zdraví.

O zdraví! Ne o cirkuse!

Přijal jsem vás jako sekretářku, ne jako poradkyni.

Jen proto, že já blbec se vás zeptal na názor, využila jste toho.

Jste jako všechny ostatní ženské, neumíte si udržet místo!

- Něco vám povím... - Ne, já vám něco povím!

Urážíte lidi a chováte se jako cvok.

- Cože? - Konečně jsem si ulevila.

- To už stačí! - Ne, nestačí.

Vy nemáte redigovat časopis o zdraví, ale vydávat časopis pro blázny.

Vy nejste člověk, ale oživlá mrkev!

- Máte padáka! - Nemám. Dala jsem výpověď.

Nemá cenu se ukouřit k smrti jen proto, že tě vyhodili.

Nevyhodili mě. Dala jsem výpověď.

Nejvíc mě štve, že jsem se mu snažila pomoct s časopisem,

a on se mi poděkoval pěstí do nosu.

- Co na to říkáš? - Nelíbí se mi to.

Ale to máš za to, že se pořád tváříš, že jsi chytřejší než muži.

To oni nesnesou.

Od začátku to byla hovadina.

Když sis už zaskotačila, vrať se do školy, kam patříš.

Jestli to bude zase ten Ernest...

Vyhoď ho.

Sleduj.

- No? - Co no?

- Já se ptám. - Co jste tak nabroušená?

- Vy... - Muži nemají rádi bojechtivé ženy.

S vámi si nechci nic začínat.

Seznamte se s panem Gilbertem.

- Jdu za slečnou Baldwinovou. - Za slečnou Baldwinovou? - Správně.

Ach ano, za Carol.

Není doma.

Nevadí, rád počkám.

Proč jste přišel?

No... chci vám něco říct.

Copak jste se ráno už nevyjádřil?

Zapomněl jsem vám říct, že jste nám zachránila časopis.

A tím pravděpodobně i moje místo.

Je vyprodáno.

A postarám se, aby se o tom dozvěděl pan Crosby.

Taková kravina.

Vždyť jsem nic neudělala. Jen vzala časopis, který jste sám napsal,

zabalila ho do celofánu a ovázala stužkou.

Ano, ale právě to pomohlo.

Vždyť je to absurdní. To by dokázal leckdo.

Poslyšte, Carol. My dva společně bychom

mohli vydávat skvělý časopis.

Tedy, pokud byste se vrátila.

Ne. Nějak se mi do toho nechce.

Ne? Proč ne?

Víte...

Žijete podle tolika pravidel, že bych si na ně nezvykla.

Tak se řiďte svými pravidly.

Už jste mi ukázala, že upadám do stereotypu.

Tak mi pomozte se z něho dostat.

- To myslíte vážně? - Naprosto vážně.

Oslavme to. Pojďme na večeři.

- Do Zdravé restaurace? - V žádném případě.

Řekl jsem, že to oslavíme.

Dobrá. Posaďte se a udělejte si pohodlí.

Hned se vrátím.

Nejdřív si dáme martini...

...pak ustřice...

...a pak hovězí steak. Asi takto tlustý.

- Středně propečený? - Ale ne, krvavý.

Ani tomu nemůžu uvěřit.

Slíbil jsem vám oslavu.

Taková večeře je jako se opít.

Nezabije vás, pokud k tomu nedochází často.

Asi jsem se ve vás od začátku nemýlila.

Co jste si o mně poprvé pomyslela?

Že byste se měl pořád usmívat.

Dále!

Dobré ráno, Erneste.

- Co je se šéfem? - Nevím.

- Proč? Stalo se mu něco? - Nemusíte vyšilovat, nic mu není.

Tak proč mě děsíte k smrti?

Proč jste nervózní? Taky se o něj bojíte?

Mluvíte o panu Gilbertovi?

Jasně. Poslední týden se chová divně.

Chodí sem a tam, píská si a usmívá se.

Už ani cvičení nebere vážně.

Znepokojuje mě to.

Začínám si myslet, že je to jen obyčejný člověk.

To jen dokazuje, jak jste nevšímavý.

Já v něm poznala člověka hned napoprvé.

- Ano, pane Gilberte? - Přijďte. - Hned.

- Nové šaty? - Ano. Líběj? - Moc.

- Zvýrazňují barvu vašich očí. - To jsem ráda.

Vezmu ho.

Haló?

Ahoj, Bille. Jak se vede?

To si piš, že přijdu.

Udělám si čas.

Jo. Co takhle ve čtyři?

Dobře. Měj se.

Nadiktuji vám dopis panu Crosbymu.

"Vážený pane Crosby."

Ahoj, Frances. Volala jsi mi před chvilkou?

Byla jsem na poradě.

Jo, poslední dny je strašně skleslej.

Odkdy se dozvěděl, že se mu manželka vrací domů.

Dneska byl zvlášť skleslej.

Jo.

Co myslíš? Možná zítra odjedu.

Jak to "vyhozená"?

Hele, dostanu měsíční plat a prémii.

A taky mi zajistí mnohem lepší místo.

Neznám, ale je mladý a svobodný.

Velkej vydavatel. Vydává časopis Tělo a rozum.

Ječíš? Jo.

Jo. Když mi poprvé řekl "mrkev a ořechy"...

Mám schůzku s panem Houstonem.

- Ahoj, Frede. - Jak se vede, Bille?

Moc si toho vážím, starej brachu.

Vím, jak seš zaneprázdněnej, ale... Prostě jsem tě musel vidět.

- Vážně? - Ano. - Co se stalo?

Abych pravdu řekl, jsem v pořádné šlamastice.

Proto jsem to nemohl probrat po telefonu.

Tak povídej.

Jde o tohle.

Zítra mi přiletí žena z Evropy. No však znáš Elsu.

- Je to s ní velmi těžké. - Znám Elsu.

- Je podezřívavá a vznětlivá. - Ale chytrá.

Přesně. Teď jsi na to kápl. Hele, že mi pomůžeš?

- A co mám udělat? - No...

Pamatuješ si na tu sekretářku, o které jsem ti říkal?

Pamatuju. Říkals, že je to pecka.

Přesně tak. Víš, Frede, ona je víc než jen sekretářka.

Chci říct, že v kanceláři je to dříč.

Osobnost. K nezaplacení. Věru.

- Platím jí 50 dolarů týdně. - To musí být fakt dobrá.

Stojí za každý cent. Vysoce kvalitní sorta.

Už chápu. Asi bude pro Elsu až moc výjimečná.

- Co? - Jo. Ne?

Promiňte, že vyrušuji, ale přišel pan Egan.

Slečno Westová, pojďte sem na chvilku, prosím.

Pane Gilberte, představuji vám mou sekretářku, slečnu Westovou.

Těší mě.

S panem Gilbertem jsme byli spolužáci na vysoké škole.

Jéje, kéž bych tam mohla být s vámi, hoši.

Myslím, že vzdělání je strašně důležité.

Sama jsem k němu málem přičichla.

Můj otec měl se mnou velké plány.

Jako bych ho slyšela včera, jak říká mámě:

"Mámo, měli bychom něco udělat s Maizieiným vzděláním."

Jenomže se k tomu už nikdy nedostal, jelikož natáhl bačkory,

a já se musela postarat o chuděru maminku.

Ale i když jsem nemohla studovat, pořád jsem nasávala vzdělání.

Musím zajít za panem Eganem.

Maizie, možná by si pan Gilbert dal whiskey se sodou.

- Dáte si? - Díky, ale nechci.

To je úžasné. Kéž by takových mužů bylo víc.

Lidé se mi smějí, že jsem střídmá,

ale vážně mě štve, když vidím muže, jak chlastají.

Samozřejmě je to jen můj názor.

A docela pádný názor, mohu-li to tak říct.

- Prosím, posaďte se, pane Gilberte. - Děkuji.

Snad... se neurazíte, když vám řeknu, jak moc vás obdivuji, pane Gilberte.

Proč byste mě měla obdivovat, slečno Westová?

Protože jste vydavatel a tak dále.

Obdivuju muže, kteří se zajímají o literaturu.

Ne? Snad nečtete Tělo a rozum?

- Každej tejden. - Jsme měsíčník.

Já ho čtu každej tejden.

Je mi velkou inspirací.

Ze všech sil se snažím žít, jak to popisujete ve vašem časopise.

Podle mě je lidské tělo strašně důležité, že jo, pane Gilberte?

Nesmírně důležité.

Moje máma byla stejnýho názoru.

Jako bych ji slyšela: "Dávej si bacha na své tělo, Maizie."

"Je to vše, co máš."

Zrovna snadné to nebylo, protože jsem jen slaboučké děvče.

Někdy si myslím, že mé tělo je můj nejhorší nepřítel.

Tak co?

Promiňte, pane Houstone.

S panem Gilbertem jsme se bavili o našich tělech.

- Tak co na ni říkáš? - Velmi, velmi neobvyklá dívka.

Že ano?

Když jsi ji teď viděl, musíš uznat, že návrat mé ženy

mě staví do nesmírně trapné situace.

- Chápu tě. - Nechápej mě špatně, Frede.

Jde jen o to, že Elsa je strašně žárlivá.

Každopádně... se s ní musím rozejít.

- S Elsou? - Ale ne, se sekretářkou.

Ale nechci ji jen tak vyhodit.

Takže...

- Vezmi si ji k sobě. - Já?

Frede, prosím, musíš mi pomoct.

Já už mám dokonalou sekretářku.

Frede, pomoz mi!

Moje práce je vysoce odborná.

Potřebuji vyškolený kádr.

Ale snad by to šlo zařídit.

Mohl bych ji zařadit do našeho stenografického oddělení.

To v žádném případě.

Maizie... chci říct, slečna Westová, je velmi ambiciózní.

Ji uspokojí jenom místo osobní sekretářky.

Přeci pro tak důležitého muže, jako jsi ty...

Lituji, Bille.

Rád bych ti pomohl, ale přeju si, abys na tom netrval.

U mě opravdu nemám pro ni místo.

Měj se, Bille.

Kde jsme to skončili?

Nikde, ještě jste nezačal.

- Ne? - Ne.

Chtěl jste mluvit o "Jak si udržet zdravé zuby".

Vážně?

Víte, tak jsem přemýšlel...

Vzhledem k tomu, jak se nám hromadí práce,

začne být pro nás vyčerpávající.

To je jen dobře.

Jo. Ale příliš mnoho práce nikomu neprospívá.

Jsme přece zdraví. Měli bychom to vydržet.

Ne, teď to myslím vážně.

Nic člověka neubíjí víc než přepracovanost.

Pane Gilberte, takhle jste předtím nemluvil.

Nenachladil jste se opět?

Ovšemže ne.

- Diktujete? - Cože? Jo, samozřejmě.

Pište.

"Jednou z funkcí zubů je žvýkání."

Čekám.

Je pozoruhodné, jak jste se u nás uchytila.

Opravdu pozoruhodné.

Chci vám pomoct.

Jasně, ale kdybych vás zbavil menších

kancelářských povinností, měla byste víc času na časopis.

Copak jsem to doteď nezvládala?

Ale ovšem. Jen jsem měl na mysli,

že kdybyste měla někoho po ruce, kdo by zvedal telefon,

zapisoval diktáty a podobné věci, byla byste mi více nápomocná.

Podle mě by další žena v kanceláři jen překážela.

Nepotřebujete další sekretářku.

- Nemyslíte si to? - Ne!

- Vy ano? - Ale ne.

Kdepak, ani by mě to nenapadlo.

- Asi ne. - Ovšemže ne.

Nepotřebujete další sekretářku o nic víc než já.

- To je naprosto absurdní. - Souhlasím.

Slečna Carol Baldwinová zástupkyně šéfredaktora

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Jak se cítí zástupkyně šéfredaktora?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového plánujete.

Onehdy jsem to naznačil, když jsem mluvil o nové sekretářce.

Tak to jste měl na mysli?

Jak legrační, já myslela, že jste nemocný.

Vážně? Opravdu vtipné.

Děkuji za květiny.

Děkuji za všechno. Jste milý.

Zasloužíte si mnohem víc.

A co nová sekretářka?

- Co je s ní? - Můžu s nimi za vás udělat pohovory.

Nemusíte.

Ani by mě nenapadlo obtěžovat vás s takovou maličkostí.

Kdepak. Vlastně už jednu mám.

Pane Gilberte,

právě jste mi splnil jeden z mých snů.

To je od vás laskavé, ale nejprve by vás měla

posoudit moje zástupkyně. Čistě formálně, samozřejmě.

- Ano? - Přijďte ke mně.

- Je to žena? - Ano.

Jéje, doufám, že si mě oblíbí.

Ne vždy mě ženy mají v lásce.

A já bych tak ráda pro vás pracovala.

Carol, moje nová sekretářka, slečna Westová.

- Nová sekretářka? - Ano, právě nastupuje do práce.

Dobrý den, slečno Baldwinová.

- Dobrý den. - Vy dvě se znáte?

Ano, známe se.

Slečna Baldwinová byla moje učitelka na obchodní škole.

Skvělé. Lepší doporučení jste mi ani nemohla dát.

Ke mně se chovala úžasně, spíš jako matka než jako dcera.

Fajn.

Carol, vezměte si slečnu Westovou

a zasvěťte ji do tajů její práce.

Nemyslím, že bych ji ještě něco naučila,

ale matka Baldwinová udělá, co bude v jejích silách.

To je ale překvápko, slečno Baldwinová. Já myslela, že jste ve škole, a vy tady.

Já se asi picnu.

Rozhodně jsi mě překvapila, že tě vidím.

Doufám, že jsem vám nevyfoukla místo?

Ne, s tím se netrap.

Ví pan Gilbert něco o tvé práci?

Úplně všecičko. Víte, Bill... teda pan Houston,

u kterýho jsem předtím pracovala, je starý přítel pana Gilberta.

A proč jsi odešla?

Kvůli jeho ženě, právě se vrátila z Evropy.

Dokážete si to představit?

Některé ženy jsou v tomto ohledu divné.

Už vím, že tu budu šťastná.

Obávám se, že tady to bude jiné.

Myslím, že se mi tu bude líbit. Pan Gilbert má tak podmanivou osobnost.

Ohledně pana Gilberta ti něco poradím.

Neplýtvej municí.

Máme tu celoroční zákaz lovu.

Neříkejte? Jak to víte?

Náhodou vím, že v téhle kanceláři se jenom pracuje.

Mám dojem, že žárlíte.

Vy ho milujete, že jo?

Maizie, copak tě v té tvé hlavě nenapadne i něco jiného?

Už přeháníš.

Vážně si myslíte, že u něj máte šanci?

Větší šílenost jsem v životě neslyšela.

Neuvěřitelný.

Jste opravdu skvělým příkladem pro mladé Američany.

Kolik je hodin?

Jak vás napadlo odplazit se po ranním tréninku zpět do postele?

Byl jsem úplně vyřízenej.

Neválejte vinu na mě.

Za poslední dva týdny jste

vynechal všechny večerní tréninky.

Stydím se za vás, šéfe.

Po vší mé průpravě najednou vyměknete.

- Vemte si příklad s Maizie. - Byla se mnou.

To vím, pořád jste spolu, ale nese to mnohem líp než vy.

Kdepak Maizie.

Právě jsme měli v kanceláři dopolední vyprošťovák,

a Maizie byla čilá, rozjařená a veselá jako bleška.

Víte, šéfe, vaším problém je, že stárnete.

Je to jako s kolikou.

Když to zasáhne muže vašeho věku, dá mu to pořádně sežrat.

- Kolik jich ještě je? - Asi dvacet, slečno Baldwinová.

Udělejte si volno na oběd. Půjdete se mnou na schůzku

s tím reklamním agentem z Chicaga. A pošlete mi Gilberta.

Ano, pane Crosby.

Pokud vůbec přijde.

Haló? Pan Gilbert má jednání. A pošlete mi rukopis.

- Ano? - Pošta pro vás, slečno Baldwinová.

Celé dopoledne v čudu kvůli pár dopisům.

Maizie!

To jsi psala na svém malém psacím stroji?

Ano, svýma malýma prstíky.

- A vymýšlíš si vlastní slovíčka? - Copak neumíte číst?

Budu si muset najmout tlumočníka, aby mi to přeložil.

Nechápu vás, slečno Baldwinová.

Pan Gilbert je tak milej. Nikdy mi nic nevyčítá.

Všimla jsem si.

Zrovna včera mi řekl:

"Maizie, v životě jsem neměl takovou sekretářku, jako jste vy."

Zřejmě to myslel vážně.

Tady seš. Tedy aspoň tělo.

S mozkem nejsem si jistej.

Už musím jít.

To je ale něco.

Včera večer s ní zas někam vyrazil.

Vrátili se až v pět hodin nad ránem.

Zdá se, že jí to vyhovuje, ale on to už dlouho nevydrží.

Já taky ne.

Zjistím, jestli vás přijme.

Dobrý den. Vypadáte rozrušeně. Stalo se něco?

Pane Gilberte, příští týden jdeme do tisku,

a vy jste neschválil jedinou stránku.

Musela jsem za vás napsat dva úvodníky, vybrat ilustrace,

promluvit si s inzerenty a uklidňovat Crosbyho.

Už mi začínají docházet výmluvy.

Hej, to už stačí. Vypadá to bledě.

Jmenoval jsem vás mým zástupcem, abyste za mě uděláte většinu práce.

Já toho snesu fakt hodně, ale Maizieiny dopisy nesnesu.

Tento brilantní příklad jsem si schovala speciálně pro vás.

"Vážený pane Hotchkissi."

Maizie jméno píše bez CH.

Takže rektora univerzity, otce rodiny s plnovousem,

oslovuje: "Vážený pane Hotkissi." [pan Líbač]

Nejspíš byla duchem jinde.

Asi na okružní jízdě. Poslouchejte dál.

"Váš fundovaný článek o hodnotě mléčného duetu..."

Mléčný duet.

To bude asi mléko ze dvou plechovek.

Ne, měla na mysli mléčnou dietu.

"Váš učený článek o hodnotě mléčného duetu"

"bude publikován v našem příštím třísle [čísle]".

Chudinka Maizie, nebylo jí dáno, aby pracovala v byznysu.

Obávám se, že ne.

Budeme s tím muset něco udělat.

- Co navrhujete? - Je to vaše sekretářka, ne moje.

To je pravda. Ale nerad bych ji ranil.

Myslím, že to snese.

Kdyby se ten dopis dostal ven, byli bychom terčem posměchu.

To musí přestat.

Pošlete mi ji.

- Ano, pane Gilberte. - Ještě okamžik.

Jen chci říct, že si uvědomuji, že jsem práci flákal...

Už se to nebude opakovat.

Také si uvědomuji, že na vás zbylo až moc práce.

Měli bychom se sejít a společně prodiskutovat návrh budoucího čísla.

Nebude vám vadit, když to probereme v sobotu odpoledne?

- Samozřejmě že ne. - Fajn.

Jakmile vyřeším ten problém s Maizie.

Slečno Baldwinová, jsou ve slově "játra" dvě T?

S tím se už netrap. Pan Gilbert tě čeká.

- Ahoj. - Ahoj.

- Co jít na oběd? - Nemůžu, Helen. Odpoledne pracuji.

A co je na tom tak úžasného?

Vypadáš jako kočka, co právě sežrala čtyři kanáry.

- Už je to tady. - A co?

- Právě vyhazuje Maizie. - Nevěřím.

Mluvím pravdu. Právě je v jeho kanceláři. Už je tam přes hodinu.

- Vsadím se, že jí dává co proto. - To nevypadá moc povzbudivě.

Tenhle způsob propouštění ještě nikoho o práci nepřipravil.

Pšt! Už jde.

Něco mi říká, že tvá tetička Helen by měla co nejrychleji vypadnout.

Na chvíli odejdu. Ale hned jak se vrátím, dáme se do práce.

Řekněme o půl třetí?

Takže jste se postaral o Maizie?

Rozhodně.

- V kanceláři skončila. - A ví o tom?

Ještě ne. Tedy ne tak docela.

Taková věc přece jen vyžaduje určitou dávku diplomacie.

Vysvětlím Maizie, co si myslíme o její práci, a...

- Jistě. - Jo. Jdu si s ní promluvit.

Proto ji beru na oběd.

To jí dá za vyučenou.

Ne. V takovéhle delikátní situaci moudrý člověk postupuje diplomaticky.

A jak v delikátní situaci postupuje žena?

Vrátím se po obědě.

Ano?

Moc se omlouvám, Carol.

Nechtěl jsem vás nechat čekat, ale...

Moje tetička Agnes právě přijela ze Schenectady.

A musím ji vzít na večeři.

Můžeme se po večeři sejít v kanceláři?

Tím se přece nic nemění. Práce nepočká.

Jo, hodná holka. Takže v osm.

Ahoj, Carol. Ještě jste neskončili?

- Kde je šéf? - Mě se neptejte.

- Myslela jsem, že pracujete spolu. - To já taky.

To víš, muž nemyslí pořád jen na práci.

- To je ale chudák. - Ne, Erneste, to já jsem chuděra.

A kdyby se vás někdo ptal, chuděra právě odchází.

Haló? Tak jak?

Hele, Carol... Nechtěl jsem vás zdržet, vážně ne.

Hned po večeři jsem chtěl tetičku Agnes vyexpedovat domů.

Ale naléhala na tom, že mě vezme do Atlantic City.

Samozřejmě jsem se bránil zuby nehty,

ale víte, jaké ženské jsou.

Vím přesně, pane Gilberte, jaké jsou ženské.

Podle mě byste měl jet. Aspoň si odpočinete.

Jste přepracovaný. A Atlantic City vám moc prospěje.

Hezký víkend.

Musel se zbláznit.

Ne, Erneste, je to jen člověk.

- A jak k tomu přišel? - Je to má zásluha.

Osekala jsem ho svou sekyrkou.

A ze zdravého vajíčka se vylíhl v lidskou bytost.

A připravila pro Maizie, aby si ho mohla ulovit.

Bude-li zájem, zařídím to i jiným lidem.

Protože jsem produktivní. Jsem podnikatelka.

Ale to už neplatí.

Kdepak, ať si na svou práci najde někoho jiného.

Pane Gilberte, můžete na chvilku zajít do výtvarného oddělení?

- Máte hned volat pana Lawrence. - Musíte ihned schválit tento návrh.

Pane Gilberte, pan Crosby se vám snaží dovolat od časného rána.

Zavolejte mu.

Pane Gilberte, bez vašeho souhlasu to nemůžu schválit.

- Co se to tady děje? - Podepíšete, prosím, úvodník?

Mohu si aspoň sundat klobouk?

Carol. Carol!

Dobré ráno, broučku.

Co je s mým štěňátkem?

- Neříkej mi štěňátko. - Proč ne?

Nezapomínej, že v kanceláři jsem pro tebe pan Gilbert.

Budiž. Jak myslíš, štěňátko.

Čeká na vás vedoucí dílny, pane.

Nemůžeme pokračovat, dokud neschválíte barevné štočky.

Carol!

Těpic, šéfe.

Rád vás opět vidím.

- Jak se má tetička Agnes? - Kde je Carol?

Myslíte to lidské dynamo, které udržovalo chod celé kanceláře?

- Kde je? - Proč vás to zajímá?

- Vedete si dobře. A máte Maizie. - Zmlkni! Kde je?

Vy o tom nevíte? Odešla. Práskla do bot. Vzdala to.

Hodila ručník do ringu. Dala výpověď.

Jmenuji se Gilbert. Jdu za slečnou Baldwinovou.

- Má práci. - Jak dlouho? - Říkala, že celý den.

- Musím s ní mluvit, je to důležité. - Lituju, pane Gilberte.

Slečno Davisová, musím mluvit s Carol.

- Je zaneprázdněná. - Ale já s ní musím mluvit.

Nechce vás vidět. Ani s vámi mluvit.

- Ani to nemá v úmyslu. - Tak nemá?

"Zavináč, pomlčka, mřížka, pomlčka."

- Musím s vámi mluvit. - Mám práci.

- Nemohl jsem vás najít. - "Mřížka, zavináč".

Odejděte, prosím, rušíte výuku.

Dokud se na pět minut neuvolníte, budu vyrušovat dále.

Děvčata, procvičujte, než se vrátím.

Vím, Carol, že je to částečně moje chyba,

ale už opět pracuji a potřebuji vás.

Už se nevrátím.

- Proč ne? - Protože nechci.

Nesnáším tu práci a kancelář. Nerada pro vás pracuji.

A teď mě už, prosím, přestaňte otravovat.

Slibuji vám, že se to už nebude opakovat.

Od teď budu pracovat přímo po vašem boku.

Po mém boku?

Asi očekáváte, že si teď zaskotačím.

Myslíte si o sobě kdoví co, a přitom děláte jednu chybu za druhou.

Zaprvé, chováte se jako upjatá stará panna.

Za další, chováte se hloupěji než nějaký študák na flámu.

Chybí vám soudnost.

Kdokoli vám přece mohl poradit, jak časopis vylepšit.

A do toho se mám vrátit? Rozhodně ne.

Jste tvrdohlavý, namyšlený a sobecký.

Jste neschopný hlupák.

Už mi nelezte na oči!

Hoplá. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají.

Vzhůru, šéfíku.

No vida, chlapeček je už vzhůru.

- Nemohl jste spát? - Ne.

- Co je, zbláznil jste se? - Ne, byl jsem blázen, ale přešlo to.

- Zadržte, možná jsem se zbláznil já. - Erneste, už jsem na to přišel.

Nemohl jsem spát, tak jsem seděl a přemýšlel,

a najednou mě osvítilo.

- Cože? - Jsem zamilovaný.

To mě podrž.

Že já trouba na to nepřišel dřív.

Erneste, je tak úžasná.

Když si vzpomenu, co jsem navyváděl, a jak byla trpělivá, věrná a milá...

Zbytek života se budu snažit udělat ji šťastnou.

Proto mě líbat ještě nemusíte. To by nikoho nepotěšilo.

Ne, ale ona je skutečný anděl.

Tak tohle mi žíly netrhá. Nechte si to pro Maizie.

Maizie? Mluvím o Carol.

- Carol? Myslíte tu Carol... - Jasně.

To je teda něco.

Už týdny ji miluju, a ani jsem o tom nevěděl.

Víš, jak je to úžasné?

Nevíš, co se to s tebou děje, ale najednou to pochopíš.

Jako v milostném příběhu, šéfe.

V krásném milostném příběhu.

- Ale jedna věc mě trápí. - Jaká?

Maizie. Co s ní uděláte?

Neboj, s ní nebudou ani ty nejmenší potíže.

- Ano? - Budu diktovat.

- Musím, drahoušku? - Když dovolíš.

"Vážený pane Jonesi." Budu-li mluvit rychle, upozorni mě.

"Se zájmem jsem prostudoval váš systém regulace výkonových norem kancelářské práce,"

"pomocí grafů zaznamenávajících relativní křivky účinnosti."

- To poslední jsem nepochopila. - Proč ne?

Jak tě mám slyšet, když jen mumláš.

- Já nemumlám. - To si jen myslíš.

Zopakuju ti to. A tentokrát buď tak laskavá a poslouchej.

Uslyším tě, pokud nebudeš mumlat.

"Se zájmem jsem prostudoval váš systém regulace výkonových norem"

"kancelářské práce, pomocí grafů"

"zaznamenávajících relativní křivky účinnosti."

- Jak se píše "účinnost"? - Nevíš, jak se píše slovo "účinnost"?

- Ty ani nevíš, co to znamená! - Prosím tě, nemumlej.

- Tak hele, Maizie... - O co ti jde? Chceš se mě zbavit?

Protože jestli ano, snažíš se zbytečně.

Já neodejdu. Líbí se mi tu.

Líbí se mi pracovní doba a líbí se mi i plat.

Někteří lidé jsou tu jako osina v zadku, ale člověk nemůže mít všechno.

Tak na to zapomeň, štěňátko. Odejdu, až já budu chtít.

Šéfe, jak jste dopadl?

Naslouchal jsem u dveří, ale slyšel jsem jen mumlání.

Maizie neodejde, protože se jí tu líbí.

Co ale nechápu, jak jste k ní vůbec přišel.

Jak jsem k ní přišel?

Erneste, seč génius, kouzelník. Opravdový Einstein.

Jak jsem k ní... A teď padej, mám spoustu práce.

Haló, okamžitě mě spojte s panem Houstonem.

Frede, starej brachu, jak se máš?

Zrovna jsem si ráno říkal, že musím zavolat

svému drahému Fredovi, a ty hned na to voláš.

Čím více se s telepatií setkávám, tím více v ni věřím. Věru.

Ale sklapni. Kecá, kecá a nic neřekne.

- Jak se má Maizie? - Fajn.

Poslyš, Bille, kvůli ní ti vlastně volám.

Není k pomilování? I já mám takovej poklad.

Vypadá jako po výbuchu. Jo, žena si ji vybrala.

Hele, Bille. Vyslechneš mě, až zavřeš hubu?

Nejsem pro Maizie ten pravý, chci ti ji vrátit.

Pane Crosby, ani netušíte, jak rád vás vidím.

- Přemýšlel jsem... - Opravdu mě těší, že jste se uráčil.

Když jste vešel, zrovna jsem na vás myslel.

- Mám pro vás něco důležitého. - Důvod, proč jsem... - No tak.

Většina sekretářek jsou jen stroje, ale věřte mi, ona je víc než stroj.

- Je opravdu výjimečná. - Nejsem...

Pane Crosby, udělal jste pro mě hodně.

Teď vám chci laskavost oplatit.

Po tom, co u mě předvedla, by slečna Westová měla

dostat větší příležitost, než co jí já mohu nabídnout.

Její osobnost ji předurčuje, aby byla osobní sekretářkou významného muže, jako...

Jako jste vy.

Volal jste, pane Gilberte?

Ano, Maizie. Rád bych vám představil pana Crosbyho, ředitele naší společnosti.

Je mi nesmírným potěšením vás poznat, pane Crosby.

Tolikrát jsem slyšela váš hlas v telefonu

a představovala si, jak asi vypadáte.

Ano, po telefonu.

Omlouvám se, že jsem byl dnes ráno na vás trochu strohý.

Jéje, to mi nevadí.

Vlastně mám raději malé muže.

Několik největších mužů historie byli malí.

Například takovej Napoleon,

pro mě je věčným ideálem.

Asi bych to neměla říkat, pane Crosby,

ale hned v první den, co jsem vás uslyšela v telefonu,

jsem si řekla: "To je celej Napoleon".

Nepovídejte. Vážně?

Vážně, protože pevně věřím v sud [osud].

Chtěla byste pro mě pracovat?

Pane Crosby, splnil byste mi celoživotní sen.

Tak pojďme do mé kanceláře. Tam si lépe popovídáme.

Jak si přejete, pane Crosby. Dojdu si pro klobouk.

Vím jen, že se vzdali bytu, přičemž měli předem

zaplacený nájem na celej měsíc, ale já se nevyptával.

- Nenechali žádnou adresu? - Ne. Naložili věci do karavanu...

- Do karavanu? - Jo, znáte tu obytnou loď na kolech.

Jo, a odjeli novým autem.

Ale musíte vědět, kterým směrem odjeli.

Jasně, jeli támhletou ulicí.

Kdybych věděla, jaký je to požitek přestat pracovat,

věř mi, že bych posledních 18 let nedřela bez jediné dovolené.

Sedni si, prosím tě! Jak mám takhle pracovat?

Přemýšlím.

A ve stoje se mi špatně přemýšlí.

Tak se jdi proběhnout kolem bloku.

Nechápu, jak se dokážete soustředit na práci.

Nedokážu. Ale časopis musí jít do tisku.

- Přihlásil se někdo na ty inzeráty? - Ne.

Měl jsem skvělej nápad, ale poldové mi ho zatrhli.

O co šlo?

Vyvěsit fotky Carol a Helen na každé poště v zemi.

Jako to dělá policie,

a pak vypsat odměnu pro toho, kdo je uvidí a dá nám vědět.

Ale poliši nechtěli spolupracovat.

Prý nejsou společensky nebezpečné živly.

- Kdybychom... - Zadrž.

Něco mě napadlo.

Zavolej Jonesovi z výtvarného, ať sem honem nakluše.

Dobrá.

Proč zase zastavuješ? Asi pro další noviny.

Chci žvýkačku.

Pokud hledáš nové číslo Těla a rozumu,

je venku ve stojanu.

Prosím jeden výtisk Těla a rozumu.

- Nezapomněla jste na něco? - Cože?

Zubní kartáčky, pasta na zuby, opalovací krém?

Ne, děkuji.

Když sis ho konečně koupila, doufám, že se cítíš líp.

Jen se chci podívat na grafickou úpravu.

ZBLÁZNILA SES? strana 27.

Před životem neutečeš. Staromódní žena, jako jsi ty,

potřebuje moderního muže, jako jsem já. Vrať se a postav se tomu jako ženská.

Jsem blázen?

No a jsi?

Bude si to myslet, až s ním skončím.

Beru všechny.

Hej, k čemu ti jsou?

Donutím ho je sníst, nebo ho rovnou zastřelím.

Koukej, co děláš. Ráda bych se toho dožila.

Časopis byl včera ve všech novinových stáncích.

I kdyby dojeli až do Bostonu nebo Baltimoru,

dnes by se Carol měla ukázat.

Hele, už jsou tady! Vyšlo to. Podívejte.

Erneste, běž dolů a nepusť Helen nahoru.

Chci s ní mluvit o samotě. Pospěš si.

Dále.

Ahoj, štěňátko.

Maizie, dnes ráno mám hodně práce.

Zastavila jsem se jen na chvilku. Doufala jsem, že budeš rád.

To jsem, ale...

Chci ti poděkovat za všechno, cos pro mě udělal.

- Zbožňuju práci pro pana Crosbyho. - Já to věděl, ale víš...

Mám fůru práce. Hrozně moc práce, takže...

- Proč jste to udělal? Proč? - No tak, Carol...

Kvůli vám jsem odjela z města, tak proč mě pronásledujete?

- Poslouchejte, Carol... - Nechápu to. Prostě to nechápu.

Pracovala jsem dnem i nocí. Udělala jsem vše, abych vám pomohla.

A odešla jsem, protože jsem to už dál nemohla snášet.

Slečno Baldwinová, celá jste zrudla.

Maizie, osud se naplnil.

Tohle jsem chtěla udělat od chvíle, co jsem tě poznala.

- Jsi otravná a nebezpečná! - Jak to můžete říct?

Až skončím s ním, můžeš si ho nechat. Do té doby tě nechci vidět.

Buďte bez obav, slečno Baldwinová.

Teď pracuji pro pana Crosbyho.

- Cože? - Pracuji přímo pro něj.

Nepochopíte, jak moc na mě spoléhá.

Vím, choval jsem se jako hlupák, ale zbavil jsem se jí tak rychle,

jak to jen šlo. Vlastně hned den poté, co jste odešla.

Proč jste mě ztrapnil?

Byla to jediná možnost, jak vás donutit vrátit se.

Nehodlám se vrátit.

- Zbláznila ses? - Cože?

Dost na to, aby sis mě vzala?

Nadechnout se.

Vydechnout.

Nemůžu tomu uvěřit.

Překlad a úprava anglických titulků > < 2026

Překlad a úprava anglických titulků > c

Překlad a úprava anglických titulků > cl

Překlad a úprava anglických titulků > cla

Překlad a úprava anglických titulků > clas

Překlad a úprava anglických titulků > class

Překlad a úprava anglických titulků > classi

Překlad a úprava anglických titulků > classic

Překlad a úprava anglických titulků > classico

Překlad a úprava anglických titulků >i classico

Překlad a úprava anglických titulků >il classico

Překlad a úprava anglických titulků >

Překlad a úprava anglických titulků >il classico