Original subtitles

-Ružín je přehrada na Slovensku. -Chalani z Prahy sú tu.

-Já jsem chtěl poznat krásy naší vlasti.

-Vražda ve vlaku do Děčína, teď v Děčíně.

-Toto už nie je žiadna sranda. Tu už ide o tvoj život.

-Ty máš toho kamaráda v Děčíně. -Myslíte Maršálka?

-Přišel celej špinavej. Asi od krve.

Říkal, že byl poznávat krásy naší vlasti.

-Řetěz vražd ještě nebyl ukončen.

-INŽENÝR: Vážený pane majore.

V následujících odstavcích jsem se pokusil

o zachycení modelu myšlení sexuálního aberanta.

Nenapadl mě lepší příklad než systém protivzdušné obrany.

Máte k dispozici přehledový a zaměřovací radar.

V případě, že přehledový radar zaznamená cíl, spustí zaměřovač.

Zaměřovač neustále zužuje kužel pozornosti.

Nedojde-li v této fázi k odtržení pozornosti

vlivem okolního prostředí,

zúží se pozornost výhradně na cíl.

Pak už není možný návrat zpět.

OTEVŘENÍ DVEŘÍ

ZRYCHLENÝ DECH PŘÍCHOZÍHO

Já jsem se asi zbláznil.

-Co se děje? Prosím tě, pojď si lehnout.

-Já jsem zabil nějakou ženskou.

Berte to jako malou splátku velkého dluhu.

Všechno, co vím o sadismu.

Třeba vám to k něčemu bude.

-EVA: Čendo, mohl bys toho nechat aspoň u jídla, prosím?

Jsem se dívala, co tam je napsaný.

Nevadí ti to?

-Nevadí.

-Je to hrozný.

-Je. Ale taky je to důležitý.

Já se snažím pochopit jeho motivace, jeho myšlení.

-Ty se snažíš pochopit něco, co je úplně vadný.

-Jo, protože je to moje práce. Kdybych dělal v Koruně,

starám se o chlebíčky. Já dělám na kriminálce, tak se starám o tohle.

-Já se o tebe bojím.

-Nezapomeň, že když se díváš do propasti,

tak se i propast dívá do tebe. Dík.

Ale jestli to v tobě není, tak se prostě nemá co probudit.

A i kdyby to v tobě bylo, tak pořád ještě existuje možnost,

my tomu říkáme "sublimace deviace".

-Co to je? To zní jako nějaký zaklínadlo.

-To je takovej psychologickej mechanismus,

kdy se negativní osobnostní rysy zvrátí pozitivním způsobem.

Třeba pedofil začne psát knížky pro děti.

Nebo z pyromana může bejt skvělej hasič.

Sadista, výbornej chirurg.

Nebo nekrosadista, soudní patolog.

-Budu se muset zeptat na pitevně, jak na tom jsou.

-VANĚK OPODÁL: Injekce nějaká. Nebo šibenice.

Copak jemu to vadí, takovýmu hajzlovi?

Nevadí, samozřejmě. Kluci, to chce prostě bejčák.

S olůvkama, tvrdě. A do prdele ho řezat.

Prostě až cáry budou lítat. Já bych mu ty koule uřízl.

Ale tupou kudlou...

-No, a tomuhle my říkáme kanalizace.

Náhradní způsob neškodné realizace tužeb a uvolnění sexuálního napětí.

Je to v podstatě taková slovní masturbace.

Taky řešení. Pane Vaňku.

Až budete mít čas, stavte se u mě v ordinaci.

Já se na vás podívám. -Už víš, co mu předepíšeš?

-Asi odpočinek. Ten bysme potřebovali všichni.

-MONIKA: Tady píšou, že hrad Střekov založil Jan Lucemburský.

Stavbou pověřil Pešíka z Veitmile.

Pešík. To zní skoro jako pašík.

Hrad postavený pašíkem.

Jedeme na hrad, který postavil pašík.

-Jedeme na výlet. Jedeme na hrad.

Budeš se chtít stavit v tom Ústí? -Jenom na chvilku.

Potřebuju si tam něco zařídit.

-A nechtěl bys, aby se svět taky jednou točil bez tebe?

-To bude rychlý, uvidíte. Jenom si něco vyzvednu a pokračujeme.

Ani si nevšimnete, že jsme tam zastavili.

-Tak, a teďkon plác. Zase plácni. Plácni.

Jo! Jo! Ještě jednou. To tě baví, co?

-No, to je překvapení. Žes nezavolal?

-Zrovna jsme jeli kolem. Navíc na to docela spěcháme, víš?

-Na takový věci obvykle potřebujeme nějakou žádost oficiální.

-Mně to přišlo takový zbytečně komisní.

To dělaj člověci, když se neznaj, ale my?

Hele, na tom vlaku to byla bezvadná spolupráce.

-No, vynikající.

My na tom dělali dva roky,

a vy v Praze si za to připíšete plusový body za vyřešení. Děkujeme.

-No jo, no.

A co vnuci vlastně? Rostou jak z vody, co?

-No jo. To víš. V tomhle věku je znát každej měsíc.

No... A kdy se to mělo stát?

-V jednaosmdesátým. Někdy v létě.

-Takže červenec, srpen.

-Radši i květen a červen. Možná i září.

Vraždy se sexuálním motivem. Oběť byla nejspíš i znásilněna.

-Ty jo. Pět měsíců, to je pěkný.

To bude chvíli trvat. -Prosím tě.

Takovýmu starýmu rutinérovi?

-Tak pojď dovnitř. -Počkej, já nemůžu.

Já jsem na dovolený. Já mám dole rodinu.

-Přeci nebudeš stát na chodbě. Pojď, mrknem na to.

-Mami.

POVZDECH EVY, ŽVATLÁNÍ JIŘÍKA

-Ano. ZAŽVATLÁNÍ,ŠTĚKOT

-No prosím tě. Čerte!

Hop. ZAŠTĚKÁNÍ

-Já jsem si myslel, že bych si ten spis odvezl do Prahy.

-No jo, to víš, projít archiv trvá chvíli i takovýmu rutinérovi,

jako jsem já. Zatím užívej dovolenou.

Hele, na Střekově už jste byli?

Parádní výhledy. Založeno Janem Lucemburským.

-Vystavěno Pešíkem z Veitmile. Ahoj.

-Á, vidíš. To jsem nevěděl ani já.

Čau.

-Láďo, nelekni se.

Tak.

Neboj se, nic to nedělá.

Tak, Láďo.

Kdyby tě nechytili, pokračoval bys dál?

-Nevím.

Nikdy jsem nic neplánoval.

Někdy vidím nějakou holku,

dostanu na ni chuť a musím ji mít.

-A nemůžeš se udržet. -No.

-Jak často se ti to stává, že se takhle nemůžeš udržet?

-Nevím.

Když se ocas postaví, mozek se mi zastaví.

-Začneme s aktivací alkoholu.

Jedná se o dvě deci 40procentní lihoviny.

Tak, jenom jednu, Láďo, jo?

Alkohol aplikován. Objekt nápoj vypil s chutí.

-Prosím tě, neříkej mi zlato. -Irčo, říkám, že jsem nikde nebyl.

-Tak mi řekni pravdu. Jednou aspoň. -Byl jsem s klukama.

-A ty tam nebyli? -Ahoj.-Ahoj.

-Mohl bych mít na tebe jednu prosbu? -Mohl.

-Měl by sem přijít jeden spis z Ústí.

-Na tvoje jméno? -To právě ne.

Ale je to pro mě strašně důležitý. Až to přijde, můžeš mi hned zavolat?

Já bych si pro ten spis došel. -Jasně.-A ještě jedna věc.

ŠEPTEM: V žádným případě se to nesmí dozvědět náčelník.

Můžu se na tebe spolehnout? -To víš, že můžeš.

-Stačil by špendlík a z těch pout bych se dostal.

Dáte mi ještě, doktore?

Chytil jsem slinu. Klidně bych vypil celou lahev vodky.

-Když piješ, tak jsi agresivní?

-Agresivní? -Jestli se třeba chceš s někým prát.

-Ne.

Když se do mě nikdo nesere, tak se neperu.

-To je dobře.

-Já se snažila udělat to nenápadně. Ale on se začal vyptávat,

co to je za spis, odkud, kdo si ho nechal poslat.

A já prostě neumím lhát.

-No...

Teď už s tím stejně nic neuděláme.

-Asi ne. -NÁČELNÍK: Jirko, pojď sem dovnitř.

Zavři za sebou dveře.

-Už mě to sere!

Celý tohle vyšetření.

Tyhle pouta.

Já bych to tady nejradši celý roztřískal na maděru.

TLUMENÝ ZVRHLÝ SMÍCH

Nejsem žádnej pokusnej králík.

Pokusy se maj dělat na zvířatech a ne na mně!

-NÁČELNÍK: Řetěz vražd ještě nebyl ukončen.

Co to jako znamená? On je básník?

-Tak mi to prostě řekl, no. Já jsem si chtěl jenom porovnat ten spis...

-S čím sis to chtěl porovnat? Ty máš jeho výpověď?

Já jsem ti jasně řekl, ať v tom nepokračuješ.

-Tak jsem pokračoval. Já jsem si chtěl jenom ověřit,

jestli to, co přiznal, odpovídá tomu, co je ve spisu.

-POVZDECH Kde máš tu výpověď?

-Chlapi to...

To maj o hodně horší než ženský.

-V čem to maj chlapi těžší? -V čem...HLESNUTÍ

Ve všem. Ve všem.

Ale to je jedno. To je...

O tom se teď nebudu šířit.

ZE SLUCHÁTEK HOJEROVA VÝPOVĚĎ: Já v těch místech byl úplně poprvý.

Vůbec jsem se neorientoval. Jen jsem se snažil dostat pryč.

Já jsem se hrozně bál.

Povedlo se mi dostat na takový jako rozcestí

a tam byly takový ty cedulky turistický a značky.

POVZDECH, VYPNUTÍ MAGNETOFONU

-Poslouchal to někdo? -Ne.

-Dělal sis od toho nějakou kopii?

Říkal jsi o tom někomu? -Zatím ne.

-Tak o tom nikomu nic neříkej. Tohle zůstane u mě.

Dokončíš ty dvě vraždy a uzavřeš to, jo?

-Můžu se do toho spisu aspoň... -Ne!

-Podíváš se tam teda ty? -Já ho ani neotevřu.

-Copak ty nechceš vědět... -Ne, nechci!

-ŘEMEN: Obviněný je primitivní, psychopatická osobnost

s amorálními, asociálními a schizoidními rysy

a asociálními tendencemi.

Trestného jednání se dopouští při neporušeném vědomí

a s rozmyslem znesnadnit svoje odhalení.

Ani závažné snížení intelektu, ani jeho psychopatické vlastnosti,

ani jeho deviantní sklony nesnižovaly

jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti.

Od ochranného léčení nelze očekávat úspěch.

Možnosti resocializace obviněného nejsou podle našeho názoru žádné.

-Tak takhle to teda vidíš.

-Takhle já to vidím, proto jsem to tak napsal.

-Už jsi to poslal?

-Hele, nečekáš, že to budu ještě nějak měnit, že ne?

Zabil pět mladejch, krásnejch ženskejch.

Takhle už žádnou další mladou, krásnou ženskou nezabije.

-Kdyby mě dneska někdo hledal, tak už nebudu, jo? Čau.

ZABZUČENÍ ZÁMKU

-Počítej do padesáti.

-Dvacet šest, dvacet pět, dvacet čtyři, dvacet tři, dvacet dva...

-Náčelník je tady?-Není. -Osmnáct...

-To nevadí. Já tady na něj počkám. -Třináct...-Je to důležitý.

-Ale on jel na prokuraturu a dneska už se nevrátí.

-To nevadí.-Jak nevadí? -Pět, čtyři, tři, dva, jedna.

TELEFON

-Prosím?

Co mi chceš vysvětlovat?

Zlatko, budeš mi vysvětlovat, že se nic nestalo,

když se očividně něco stalo. Teď se o tom bavit nebudu.

Blokuješ služební linku.

Dobře, ale máš na to pět minut. Mám tu nějakou práci.

Nezlob se, Jirko, ale já budu muset jít na chvíli pryč.

-To nevadí, já tady počkám. -Ale já jsem tady chtěla zamknout.

-Já ti to tady pohlídám.

OTEVŘENÍ DVEŘÍ

-Děláš to schválně?

Chceš to schválně zdržovat, abys mu prodloužil život?

-Jardo, já přeci jenom chci vědět, jak to celý opravdu bylo.

Jsem policajt.

-Tak se podle toho chovej.

Tu složku jsi tady asi chtěl nechat, viď?

-To mi tam nalepila Irenka ráno při snídani.

-Vynikající.

-Jsme byli včera na večeři. Jsme si to všechno tak nějak vyříkali.

-Tak aspoň něco.

-Říkala, že náčelník volal kvůli tomu spisu do Ústí,

že to nikomu od nás nemají půjčovat.

Mají hlásit, kdyby někdo od nás volal.

Já jsem si pro jistotu napsal číslo toho spisu, kdyby něco.

-No, už to asi stejně nebudeme potřebovat, ale dík.

-HOJER: Na vojně jsme zvedali židle jednou rukou nad hlavu.

-VLASTA: To je těžký jak kráva. -Proč by to nezvedl?-Vyzkoušíme to.

PŘES SKLO DIALOGŮM NENÍ ROZUMĚT

-Ale to je blbost. -Takto, takto.SMÍCH

-Pane Žabimajerský, to neuděláte.SMÍCH

-Láďo, tak ukaž. -Jo.

-Jo!

-Láďo, ty blázne, ještě nám to tady zničíš.

Láďo, tohleto byl náš poslední výslech.

-To už se jako neuvidíme? -Uvidíme.

Ale už to nebude výslech.

-Co to jako bude?

-Projdeme si spolu spis.

-Spis?

-Všechno, o čem jsme si ty dva roky povídali.

Zkontrolujeme, jestli tam něco nechybí.

Jestli tam není něco špatně. Jinak, než jsi to vypověděl.

-Hovorí sa tomu zoznamovanie so spisom.

-To už jako spolu nikam nepojedem? -Ne.

-Už ani za Maršálkem, jo?

-Ne, už ani za Maršálkem.

-Na místo činu ho přivedla jeho stará.

On se okamžitě přiznal. -Copak vyvedl?

-Vystoupil z autobusu, sledoval nějakou mladou holku,

pak do ní šestkrát bodnul.

To vyvedl. Sympaťák.

-INŽENÝR: Nic jsem nezapíral. Přiznal jsem se.

Pojďme to prosím už zbytečně neprodlužovat.

Podívejte se, mně tady není dvakrát příjemně. Počítám, že vám taky ne.

-Pořád ještě neznám váš příběh.

-Máte pachatele. Proč potřebujete znát jeho příběh?

-Abych si mohl ověřit, jestli mám správnýho pachatele.

-Tohle vám nestačí?

Nebojte se. Jsem váš člověk.

-Co mi řeknete k tomuhle?

-Ano, to je můj nůž.

Našli jste ho pravděpodobně na místě činu.

Kde jsem ho upustil. Gratuluju.

-Co jste tam dělal?

-Vracel jsem se z práce. -O půlnoci?

-Ještě jsem si byl chvíli sednout s kolegy.

Oslavovali jsme moje povýšení.

-A to běžně takhle jezdíte po Praze s nožem?

-Měl jsem ho v aktovce.

Občas je potřeba v práci něco uříznout. Třeba kabel.

Každý správný muž má u sebe nůž.

-Ale tenhle váš má čepel dlouhou 20 centimetrů.

Když už jste si potřeboval v práci něco uříznout,

tak proč jste ho potom vozil s sebou?

Proč jste si ho prostě v práci jednoduše nenechal?

-Mohl by se hodit ještě na něco jiného.

-Takhle dlouhej nůž? Na co jinýho by se ještě mohl hodit?

-Prosím vás, nechte toho! Proč vás...

Proč vás zajímá ten nůž?

Máte přiznání. Je přece úplně jedno, čím jsem ji zabil, ne?

-Podívejte se, k vraždám se nám tady přiznává kdekdo.

Třeba jste blázen. Exhibicionista.

Nebo prostě jenom vejtaha.

Mě přiznání nezajímá.

-A co vás teda zajímá?

-Zajímá mě proč.

Proč by někdo zabil a hned potom se přiznal.

-Já...

Já jsem sadista.

Už v pubertě jsem věděl, že je něco špatně.

Začalo to představami. Ty byly...

...stále neodbytnější.

Stále extrémnější.

A myslím, že jsem celkem inteligentní člověk,

takže mi brzy došlo, že to je problém.

Vyhledal jsem si určitou literaturu na to téma.

Pečlivě ji prostudoval.

A moje podezření se potvrdilo.

-Zkoušel jste vyhledat nějakou pomoc?

-Jít k lékaři?

To by bylo přiznání prohry a já nejsem zvyklý prohrávat.

Myslel jsem, že to dokážu nějak zvládnout.

Jako doteď všechno.

Ale nezvládl.

Selhal jsem.

-Pomalu si to projdi.

Kdyby se ti něco nezdálo, kdybys něčemu nerozuměl,

cokoli k tomu budeš mít, tak mi to řekni.

-Tak sa na to pozrime spoločne, dobre?

Začnime trebárs...

...týmto tu.

-Ty ženský jsem zabít nechtěl.

Chtěl jsem si jen zapíchat. Já...

Mrzí mě, že to takhle dopadlo.

PÍSNIČKA: Krajina posedlá tmou.

Vzpomínky do sedla zvou.

Nutí mě vrátit se tam,

kde budu navěky sám.

Kde místo úsměvů tvých čeká jen řada snů zlých.

Co je tohle za slovo?

Re-so-cia... za...

-Resocializace. Aha.

Ako by som ti to čo najlepšie vysvetlil...

To je taká ako že schopnosť žiť znova medzi ľuďmi.

A s ľuďmi.

-Resocia...

Není možná.

To už mě jako nepustíte ven, jo?

-Už toho jeho právníka pozoruju několik dní.

Snaží se mu vymluvit díru do palice.

Bacha na něj. Ať nevymyslí nějakou kravinu.

-Přiznal se. Manévrováním nebo mlžením by si mohl akorát přitížit.

Co by mohl v týhle situaci vymyslet? -Říkám, nějakou kravinu.

-Rozhodl jsem se po pravdě, bez nánosu lží a polopravd vylíčit,

co přesně se stalo a proč jsem vraždil.

Na podzim minulého roku jsem potkal asi 17letou dívku.

Líbila se mi. Dali jsme se do řeči.

A začali jsme se scházet pravidelně.

Chtěla, abych se kvůli ní rozvedl.

Hrozila, že půjde za mojí ženou a o všem jí řekne.

Byl jsem pod velkým psychickým tlakem.

Nevěděl jsem, jak celou situaci řešit.

A tím nožem jsem jí chtěl jenom pohrozit.

Myslel jsem si, že se mi podaří ji nějak přemluvit,

nějak odradit od toho, co chtěla udělat.

Ale vysmála se mi a pak...

Pak se všechno seběhlo hrozně rychle.

-Proč jste se rozhodl změnit výpověď až teď, měsíc po vraždě?

-Pochopil jsem, že se mi manželství nepodaří zachránit.

A tím se zhroutila moje hlavní motivace předstírat sadismus.

-NÁČELNÍK: Do prdele!

To je vaše práce? -Čože?

-Tahle bejkárna. To jste mu poradil vy?

-Na to vám nemusím odpovedať. -Tak jo, nebo ne?! -A keby hej?

Je to moja práca a ja nie som váš podriadený.

Na to nezabúdajte. -Já s ním promluvím.

Proč jsi to udělal, Láďo? Proč jsi odvolal výpověď?

Řekl jsi nám přece jenom to, co jsi nám říct chtěl. Nebo ne?

Nikdo tě přece do ničeho nenutil. Ty si myslíš, že jo?

Ty si myslíš, že já jsem tě do něčeho nutil?

-Nechci, aby to skončilo.

-Ale my to nemůžeme protahovat donekonečna.

-Mohl bych ještě mluvit i o jinejch věcech.

VZTEKLE: Jste přece policajt. Tohle by vás mělo zajímat!

-Láďo, my to prostě musíme skončit. -A já to nechci skončit!-Láďo!

-Já jsem ho viděl.

-Koho jsi viděl?

-Dřevěnej spacák.

Zdálo se mi o něm.

Viděl jsem, jak tam na mě čeká.

Smrťák s dřevěným spacákem.

Já se... Já se bojím.

Já se bojím, co bude. Bojím se všeho. Bojím se trestu, soudu.

Bojím se, že už neuvidím kamarády.

-Kamarádi.

To je moc pěkná věc.

Jenomže víš, jak se pozná, že jsou lidi kamarádi?

Takoví kamarádi si nelžou, Láďo.

Nepředstírají něco, co nejsou.

Nechluběj se věcma, který neudělali,

a nestyděj se před sebou za věci, který udělali. Protože...

Protože by to prostě potom už nebyli kamarádi.

Podle našich zkušeností má první výpověď větší pravdivost.

-Přesto trvám na své nové výpovědi.

-Já nevím.

Celá ta představa, že vás k vraždě dožene chování 17letý holky...

Mně to přijde jako konstrukt. Já vám to prostě nevěřím.

-My tady nejsme kvůli tomu, abychom poslouchali vaše pocity.

-Já si myslím, že si dáme pauzičku, ne?

Už to všichni potřebujeme. -Souhlasím.

-Dá si někdo kafe? -Ježiš, to bych si dal.

-Já si dám taky, Pepíku. -Omluvte mě na chvilku.

Kafíčko.

ZAVŘENÍ DVEŘÍ

-Naměřili vám IQ 120.

-Možná udělali nějakou chybu při vyhodnocování.

-Neříkejte mi, že byste se nepohodlný milenky

nedokázal zbavit nějak míň debilně.

-Myslel jsem, že máme pauzu.

-Děláte z tý holky vyděračku. -Neměli bysme spolu mluvit.

-Z holky, která se už nemůže bránit. -Dokud se nevrátí můj advokát.

-Sadistická deviace je vaše jediná polehčující okolnost.

-Ticho. -Zabít nepohodlnou milenku,

to je úkladná vražda.-Mlčte. -Jak můžete bejt tak blbej?

-Držte hubu!

-Ta vaše nová výpověď, to je přímá jízdenka na popraviště.

-Můj advokát si zjevně myslí něco jinýho.

-Možná byste ho neměl tolik poslouchat.

-Jo.

Měl bych začít poslouchat spíš vás, že jo.

-Mohlo by vám to zachránit život. Věřte mi.

-Proč bych vám měl věřit?

Proč bych měl věřit tomu, že zrovna vy mě nechcete dostat na šibenici?

-Rádlovou jsem nezabil. -Soud prosí obžalovaného,

aby mluvil víc nahlas. Není mu dobře rozumět.

-HLASITĚ: Rádlovou jsem nezabil!

A ty věci jsem taky neudělal. Nedokázal bych to.

Já nesnáším pohled na krev.

Žravej jsem, to jo, ale když mám hlad,

tak jdu do krámu a něco k jídlu si koupím.

Třeba imitaci nebo lovečák. Klidně celou štangli.

A k tomu housky, klidně pět, deset jenom k obědu.

Můžete se zeptat u nás v práci, kolik jsem toho dokázal sníst.

-Dokáže obžalovaný vysvětlit,

proč tedy do protokolů vypovídal jinak?

-Policajti mě mučili.

-Prosíme obžalovaného, aby mluvil hlasitěji.

-Policajti mě mučili! Psychicky!

-Můžete uvést, kteří příslušníci vás konkrétně mučili?

-No...

To už si takhle z hlavy nedokážu vzpomenout.

Ale major Markovič to nebyl. Ten se choval vždycky slušně.

-Můj mandant se během vyšetřování vyjádřil k případu jasně a obsáhle.

V tuhle chvíli už není nic jiného, co by k tomu chtěl dodat.

-Tohle je poslední příležitost. -Můj mandant se vyjádřil jasně.

A nic nechce dodat.

-No tak jo.

Tak to ukončíme?

-Nevypínejte to ještě.

Odvolávám svoji poslední výpověď.

Oběť pro mě byla neznámou dívkou, kterou jsem zabil,

protože jsem nedokázal potlačit silné puzení sadistických sklonů.

Sklonů, které se u mě projevily už v mládí.

Snažil jsem se s nimi celý život bojovat.

Bohužel marně.

-Jako svědka předvolávám vyšetřovatele

majora Jiřího Markoviče.

Můžete nám říct něco k tomu,

jaká vládla atmosféra v průběhu výslechů a rekonstrukcí?

Rozuměl jste dobře otázce, nebo ji mám zopakovat?

-My jsme se snažili přímo do protokolů uvádět,

jak se obviněný v jednotlivých fázích,

ať už výslechu, nebo rekonstrukce, choval.

To by mělo pomoct udělat si představu o tom,

jaká atmosféra na místě panovala.

Také pořízené audionahrávky dostatečně dokreslují to,

jak obviněný spolupracoval.

-Městský soud v Praze...

...odsuzuje obžalovaného Ladislava Hojera

podle paragrafu 219 a 241 lomeno 1 a 3

a paragrafu 247 lomeno 1 trestního zákona číslo 140 lomeno 1961 Sb...

...za vraždu, znásilnění a krádež...

...k trestu smrti.

VESELÝ HUDEBNÍ PODKRES, DIALOGY NEJSOU SLYŠET

-Byly to pěkný roky tady s váma, některý jsem možná trošku sral.

To je mi líto. A některý taky srali mě.

-Súdruh tajomník, a to je ktorý, ten Hojer?

-ŠEPTEM: Soudruhu prezidente, to je ten, co snědl tu dívku.

-Nech odpadne, čo je kolísavé.

-A vy už jste s někým z nich mluvili?

OTEVŘENÍ DVEŘÍ -Tohle. -Náčelníku...

-Vlasto, už jdi do hajzlu. Ty se vážně klepat nenaučíš?

-Příští tejden bude poprava. Tak co, půjdeme se podívat?

Co? Tak půjdeme, ne?

Já jsem popravu ještě neviděl. -Abys tam sebou nepraštil.

Ty si nepamatuješ, jak jsi byl prvně na pitevně?

-Pitevnu zvládám už docela dobře, tak bych se šel podívat na popravu.

-Víš, proč chodíme do pitevny? -Cože?

-Ptám se tě, jestli víš, proč chodíme na pitevnu.

-No, abychom se něco naučili.

-Přesně tak.

A teď mi řekni, co se chceš naučit na takový popravě.

-Říkám, že jsem popravu neviděl. -To není žádná estráda, ty blbe!

Tam bude umírat člověk. -Jiří, on to tak nemyslel.

On se jenom tak neohrabaně vyjádřil, víš?

Na popravu nejdeme. Na popravy nechodíme.

-Hele, víš co? Vidím to, že máš roupy.

Tak tady máš.

Jestli chceš vidět něco, co jsi ještě neviděl, pojedeš do Ústí.

To je svým způsobem taky zážitek. Mají tam nějakýho chlápka.

Myslej si, že může mít něco na svědomí i tady u nás.

Pojedeš to prověřit.

-Kdy mám vyrazit? -Hned!

Nechci tě mít chvíli na očích.

-Ještě pako, co? Mladej kluk, no.

-Zas tak mladej už není. Jak je tady dlouho? Pět let?

Za tu dobu už se mohl něco naučit. Aspoň klepat.

Nebo neotvírat cizí dopisy. Ježišikriste!

Dva roky s ním jezdíme po republice. Děláme s ním srandičky.

A on se chce podívat, jak ho budou věšet.

To je, jak kdyby mu plivnul do ksichtu.

-Láďa zabil pět holek. Možná víc.

Ten provaz si tak trochu zaslouží.

-Jestli si začneme myslet, že si někdo smrt zaslouží a někdo ne,

tak jakej je pak rozdíl nezi náma a těma, co se snažíme chytit?

ZAKLEPÁNÍ Dále.

-Klepal jsem. Všiml sis?

-No. Zlepšuješ se.

-Seš na mě pořád nasranej?

Jsem byl v tom Ústí.

-No, co jsi zjistil?

-To ti napíšu do zprávy.

-Tak mně to napiš do zprávy.

-Pamatuješ, jak jsem si tenkrát zapisoval číslo toho spisu?

-Jakýho?

-Tohohle.

Je tam dost možná Láďova šestá vražda.

Jsem si říkal, že když seš teďka ten náčelník...

Ono to asi k ničemu nebude, ale že by tě to přece jen mohlo zajímat.

Čau.

-Prvně jsem si myslel, že mi budete chtít rozbít hubu.

-Měl bych zapracovat na prvním dojmu.

Je to moje Achillova pata.

-Ale nakonec jste mě překvapil.

Zachránil jste mi život.

-Teď trochu přeceňujete moji roli.

Já jsem jenom chtěl... -Znát celou pravdu.

-Abyste dostal odpovídající trest.

-A víte, jak se tomu říká? -Jak?

-Spravedlnost.

-Spravedlnost je záležitostí soudu, pane inženýre.

-Tak kdybyste si chtěl někdy třeba popovídat...

Víte, kde mě najdete. Příštích pětadvacet let.

-Měl bys jít spát.

-Já si ještě potřebuju něco přečíst.

Přes den na to není čas ani klid.

-Stejně u toho usneš. -Neusnu.

Dělám si kafe. -Kolikátý máš?

-To nevím, asi čtrnáctý.

-Ty máš čtrnáctý kafe? Čendo. SMÍCH

-Teď si to dočtu a za hodinu jsem u tebe.

-Miluju tě. -Já vím.

-Tak dobrou. -Dobrou.

PÍSKÁNÍ KONVICE

RÁNA, ŘINKOT NÁDOBÍ

-Jirko! Panebože!

Jiří! Jirko, haló!

PLESKÁNÍ Jiříku. Slyšíš mě? Haló! Jirko. Jirko!

-Nechci, já nechci! Já nechci.

Já nechci. Já nechci! Nechci!

ZOUFALÝ KŘIK

VZLYKY

ZOUFALÉ MRUČENÍ

KŘUPNUTÍ

ROZHOVOR NENÍ SLYŠET

-Konečně. Po takový době. Děkuju, Pepíku.

-Moc do všeho vkládáš srdce, Čendo. Pak to takhle dopadá.

-Když já to jinak ani neumím.

-Jo, mluvil jsem se Žabimajerským.

Říkal, že to prej bylo ošklivý.

Pomocníkovi kata zlomil prst a rval se...

-Já si o tom nechci povídat, Pepíku. O tomhle fakt ne.

Dáš mi ještě cigáro? ÚSMĚŠEK

-Jsi v pohodě? Zvládneš to?

-Kdybych to nezvládnul, tak si mě tam mohli nechat.

Dej mi to, přece mi nebudeš nosit tašku.

-Ale tak, Jirko. -Já jsem v pořádku.

Dobrý den.

-Dobrý den. -EVA:Dobrý den.

SKANDOVÁNÍ: Táta! Táta! Táta!

-MUŽ: Pojď.

No pojď sem, synku.

Pořádně se na sebe podívej. Copak takhle vypadá policajt?

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2024