Original subtitles

-Mrtvá ženská. -V tuhle chvíli víme jen my a vrah,

že byla uškrcená a čím byla uškrcená.

Jaké to je, být sadistický vrah? -Ověřujete pacienty na psychiatrii?

-Já jsem ji uškrtil punčochama! -Je to příběh toho tvýho kamaráda.

Jmenuje se Láďa Hojer.

RÁNA, TŘÍŠTĚNÍ SKLA

STÉNÁNÍ

-Proboha, co se vám stalo? ZASTÉNÁNÍ

Vydržte. Dojdu pro pomoc.

-Víš, co vznike, když znásilní ježek užovku?

-Ne.

-Ostnatej drát.

Tak pojď. Jdeme na to.

Dobrý den. -Co pro vás můžu udělat?

-Můžete nám zavolat pana Hojera? -To myslíte Láďu?

-Tady dělá víc Hojerů? -No to ne.

-Tak potom zavolejte Láďu.

-Láďo! Máš tady návštěvu.

-Jo! -No. -Už jdu.

-Tak.

Povíš mi, kde bydlíš?

Haló.

Já se tě ptám, kde bydlíš.

ZARACHOCENÍ ŽIDLE Co je?

Ty se mě bojíš?

-Policajti bijou lidi, říkali. -Kdo to říká?

-Kluci v hospodě.

-Nevylučuju, že někde někdy nějaký policajti možná někoho zbijou.

Ale já to nedělám. Slyšíš mě?

My tady to prostě neděláme. Jasný?

V Motole bydlíš, jo?

Hm.

Ty pracuješ jako sklenář. To se asi nezměnilo, viď.

Bydlíš u rodičů?

Co?

Bydlíš s rodičema? -Jsou mrtví.

-To je blbý.

Takže bydlíš sám.

Hele, bydlíš sám, nebo s někým?!

-S někým.

-S kým?

Ty nevíš, s kým bydlíš? -S bráchou.

-S bráchou. Brácha je starší, nebo mladší?

-Mladší. -Co dělá? -Je na vojně.

-Tady koukám, že seš svobodnej.

Ale holku máš, ne?

Co?

Randíš s někým?

Tak holky jsou fajn, ne?

Je s nima sranda, viď?

Nemáš nikoho?

-Tak co?

-Já si myslím, že by ses na něj měl jít podívat.

-Láďo, znáš nějakýho Jindřicha Jonáše?

-Jindru?

-Toho znám, on je blázen. -To už víme.

Nakonec on je každej občas trošku blázen, ne?

-Já byl v Bohnicích jenom jednou a jenom měsíc.

A už je to dlouho.

-A víš, kdy to bylo?

-To jsem ještě chodil do školy.

Já... chodil do zvláštní.

-A od tý doby jsi na psychiatrii nebyl?

A pamatuješ si, proč jsi tam byl?

-To už si nepamatuju.

Ale teď už žádný problémy nemám.

Jsem docela normální, myslím.

-A odkud znáš toho Jindru? -Z hospody. Od nás z Motola.

-U vás v Motole prý zabili nějakou paní. To je pravda?

A ty ses někdy o tý vraždě bavil s Jindrou?

-Já jsem mu ukazoval to místo, kde se to stalo.

-A jak víš, kde se to stalo?

-No...

On je tam teď takovej pomníček.

Je tam i jméno tý paní.

Bylo jí jednapadesát, to je tam napsaný.

-Aha.

-A uškrtil ji punčocháčema.

-A to víš jak?

To je tam taky napsaný, na tom pomníčku?

Tak jak to teda víš?

-Říkal ti o tom Jindra?

Nám se totiž chlubil, že ji zabil on.

-To není pravda.

-Co není pravda? -Že ji zabil Jindra.

-Jak ty můžeš vědět, jestli ji Jindra zabil nebo nezabil?

-Protože jsem ji zabil já.

-Láďo, dneska už domů nepůjdeš.

Já tě poprosím, jestli by ses nepostavil.

Láďo. Postav se.

A vyndej na stůl všechno, co máš v kapsách.

Jak se cejtíš?

Chceš pokračovat?

Dobře. Zakouřit si nechceš?

-ŠEPTEM: Kafe. -Co?

-Kafe. -Kafe by sis dal.

-Neměli bychom se ho zeptat, jestli není nějak angažovanej?

-Zdá se ti to v tuhle chvíli nějak důležitý?

-Mně ne, ale tak náčelníka by to mohlo zajímat.

Nebo prokurátora.

-Angažovanej?

-No. Jestli nejseš členem třeba nějaký organizace.

-No...

Jsem v Pražský stavební obnově.

-To je zaměstnavatel. Já myslel nějaký jiný organizace.

-Jako jakou organizaci třeba?

-Třeba jestli nejseš členem nějaký strany.

-Prosím tě, napiš si tam, že je bezpartijní.

-Platím známky, každej měsíc.

-Známky? -Každej měsíc.

-Asi ROH. Já myslím, že tohleto už by stačilo.

Láďo, pověz nám něco o tom, co jsi dělal toho 3. října.

-Já už si to úplně nepamatuju.

Ale byla to sobota, to vím určitě.

-Pil jsi ten den nějakej alkohol? Byl sis třeba sednout v hospodě?

-Pod Homolkou měli zavříno a nikde jinde jsem nebyl.

Možná jsem měl doma nějaký lahváče.

-A to jsi byl celej den doma? -Ne, to ne.

Jsem se šel projít.

K večeru.

-A kam ses šel projít?

-Šel jsem podél potoka k tramvajový zastávce.

Já tam chodím někdy, když mám chvilku.

-A to tam chodíš jenom tak?

-Já tam chodím pozorovat ženský. -A jak dlouho už tohle děláš?

-Asi od dubna. Minulýho roku.

Všiml jsem si ženský.

Měla pěknou kostru.

Myslel jsem, že to je tak nanejvýš třicítka.

Chtěl jsem ji přemluvit k tomu, jako k pohlavnímu styku.

Ale nevěděl jsem, jak na to, tak jsem si řekl,

že to nějak zkusím a že se to nějak vyvine.

Bylo jí sedmačtyřicet.

Táta zemřel taky na rakovinu, ještě předtím.

To jsem chodil do pátý třídy.

Ne, kecám. Kecám, kecám. Ve čtvrtý, myslím.

Ve čtvr... Do pátý. Ale táta byl spravedlivej.

Nikdy mě ani bráchu nebil. Bila nás jenom máma.

Ale jenom když jsme si to zasloužili.

Asi za 14 dní jsem se tam šel podívat, na to místo.

Byl tam ten pomníček. Psali, že jí je jednapadesát.

To jsem nevěděl. V tý tmě vypadala mladší.

Mně se líběj mladý holky, no.

Ale zabít jsem ji nechtěl. Já toho to... lituju.

No...

-Nejvyšší čas to skončit.

-Dej si ještě tady. Pojď ještě jednu.

Ještě jednu lžičku. Tak, ham. Ham, tak.

Za taťku. -Můžu? -Můžeš.

ZASMÁNÍ DCERY

-A to jste si povídali celou noc? -Tomu povídání se říká výslech.

-A nebylo by lepší dělat ten výslech spíš přes den?

-Oni si s námi lidi moc nepovídaj.

A když už někdo začne mluvit, nechceme ho přerušovat. Copak?

-A proč si s váma lidi nechtěj povídat?

-No proč, proč.

-Viděla jsem v DBK takovou šikovnou stoličku.

-Jo? -Mohli bychom do ní dát Jiříka

a nemusel bys ho takhle držet na klíně.

-Mně to nevadí, ho držet. Viď?

-Ale s tou stoličkou bys ho nemusel držet vůbec. Čendo.

-Tak až bude víc času, zajedem se tam podívat.

ZVONEK

Tak.

-Markovičová.

Jo, vezme si kabát, za minutku je u vás.

Možná spíš za tři.

Dobře. Nashle.

Tak co, máte ho?

-Jo. -A jakej je?

-No, jmenuje se Láďa.

A je to takovej... Láďa.

-Dva mladý kluci sami v bytě. To si asi umíte představit.

Každej tejden mejdan. Musel jsem je tam chodit umravňovat.

Ale když je člověk trošku seřval, tak se dali hnedka do rychtyku.

To drzý nebyli.

On by mně taky takovej mladej hajzl mohl něco říkat.

Já bych mu tu klapačku rychle zavřel.

To by si mohl zkusit, si na mě otvírat hubu.

Ten než by se vzpamatoval, už by ji měl.

-Páni, prosím vás, hľadám majora Markoviča.

-Co šel ten brácha na vojnu, tak se to uklidnilo.

Hlavně tam chodili kamarádi toho bráchy.

Mně se zdá, že Láďa snad ani žádný kamarády nemá.

-Pán Markovič? -To jsem já.

-Dobrý. Ja som Žabimajerský.

Bola na vás uvalená väzba. V takom prípade musíte mať obhájcu.

Hovorí sa tomu nutná obhajoba.

A keďže ste si obhájcu nezvolili sám,

bol som súdom stanovený jako váš advokát ex offo.

-Já žádnýho obhájce nechci.

-Ale v takomto prípade musíte mať obhájcu.

-A kolik to stojí?

-Je to zadarmo. To je práve ten inštitút ex offo.

-Ex... -Offo.

-Pánové, jak to vypadá? Budeme moct začít?

-Tak dúfam, že snaď hej.

-ZE ZÁZNAMU: Je přesně 10 hodin 45 minut.

Zahajuji domovní prohlídku v bytě obviněného Ladislava Hojera

v Kudrnově ulici 17b v Praze 5 ― Motole.

Vstupujeme do malé předsíně.

Po pravé straně jsou dveře do pokoje,

který obviněný určil jako obývací pokoj.

HUDEBNÍ PODKRES, DIALOGY NEJSOU SLYŠET

HUDEBNÍ PODKRES, DIALOGY NEJSOU SLYŠET

-Pánové, dá si někdo?

-Tím... Tím jsem jí rozpáral šaty.

Tady tou špičkou, jak je zahnutá nahoru.

To dáte takhle ženský pod šaty...

A je nahatá.

-No to je šikovný, člověče. -To je ozkoušený.

Sám jsem si ho brousil. Víte, jak se po...

Víte, jak se pozná, že je dobře nabroušenej?

-No to nevím.

Jak?

-Tak ale to snáď nie je potrebné.

-Když ho přiložím takhle kolmo na palec,

tak se mi musí přilepit.

Zkuste.

Pozor.

-No, tenhle je dobře nabroušenej.

-Já umím brousit nože.

Za půl roku přebrousím čepel tak, že je o polovinu užší.

A tohle, to jsem dělal sám.

-To je z překližky, viď?

Vyřezaný lupénkovou pilkou.

-Jo.

Jak to víte? Vy se vyznáte.

Jo.

A to jsem tam vypálil.

To je smrťák. Ten přiveze dřevěnej spacák na konec.

-To jsi to pěkně udělal.

-Líbí se vám to?

-Jo, pěkný. Že jo?

-No, je.

-Tak...

Jestli se vám to líbí,

tak si to nechte.

-Můžu?

-Jestli se vám to líbí.

-Dobrý ráno. ZAŽVATLÁNÍ BATOLETE

-Co to je?

-No, to je takovej dárek. Pěkný, viď?

-A od koho to je dárek? -Od Ládi.-A od jakýho Ládi?

Jako od Ládi?

Tak to vem a vyhoď to pryč. -Proč?

Vždyť to je jen taková blbost. Tobě se nelíbí?

-Jestli to nevezmeš ty, tak to já vyhodím do koše.

Vystavovat si dárky od vrahů. Kdo to kdy slyšel.

Tohle je byt, ne panoptikum, Čendíčku. Vzpamatuj se.

-Jiříku, tohleto je byt, ne panoptikum.

-Já myslím, že je to moc pěkná krabička.

Já bych si ji klidně nechala, jako kasičku.

-To radši ne. Dobrý den. -Dobrý den. -Dobrý den.

To dělali v práci? -To mám od jednoho takovýho kluka,

co s ním teď trávím hodně času, víš?

-Vyhodíš ji, jak říkala máma? Já myslím, že by to byla škoda.

-Láďo, dneska bych si s tebou chtěl promluvit trochu víc o tom,

jak to máš s holkama.

Nevadilo by ti se bavit o takovejch věcech?

Nemusíš se stydět, vždyť už se známe.

-Mně to je blbý takhle... přede všema.

-No a kdybysme si o tom povídali jenom my dva?

To by ti nevadilo?

-Poprvý... to bylo, když jsem chodil do devátý třídy.

-On chodil o rok vejš.

Ale za celou tu dobu si ke mně nic nedovolil.

-S jednou spolužačkou jsme chodili kolem takovýho lesíčka

vždycky ze školy domů.

A jednou jsem ji tam vohnul. Jako že...

Jsem jí stáhnul sukni a kalhotky.

-Jednou mě u toho lesíčku načapal učitel.

Ale ne s Láďou.

S dvěma jeho spolužákama.

-A souložili jste spolu?

-No...

Já jsem se do ní dostal jenom kousek.

A neudělal jsem se.

-DÍVKA: Rozhodně jsme spolu nespali.

My jsme si jenom navzájem ukazovali přirození.

Tak jestli to se mu třeba nějak nemohlo pomotat.

-HOJER: S jinou spolužačkou jsme hráli vadí-nevadí. Znáte?

-Vadí-nevadí jsme hráli, ale došlo jenom k tomu, že jsme se líbali.

-Jsme si dávali pusy, svlíkali jsme se.

-Rozhodně jsme se nesvlíkali. -A taky jsme souložili.

-Rozhodně jsme neměli pohlavní styk. -Víckrát.

No, a pak ještě s kamarádkou mýho bráchy.

-Já se znám s jeho bráchou. Seznámil mě s ním Míla Kačer.

Je pravda, že na tom večírku jsem tehdy byla jediná holka.

-Ona byla trochu napitá.

Tak...

-S tím Láďou jsem tančila, on chtěl pusu,

já jsem řekla ne, a tím to skončilo.

Pak jsem tam teda přespala, jak je ta manželská postel vzadu.

-Jsem si počkal, až půjde na záchod,

a zatáhl jsem ji k sobě do pokojíčku.SMÍCH

-Spala jsem tam právě s tím Mílou Kačerem.

Je pravda, že s tím jsem teda pohlavní styk měla.

-Když nebudeš chtít o něčem mluvit, tak o tom nemluv. Ale nevymýšlej si.

Můžeš tomu věřit nebo ne, ale já jsem ti nikdy nelhal. A lhát nebudu.

Hraju fér. Ale ty musíš taky, Láďo.

-Ale inak sa Láďa snaží spolupracovať.

Aj sa priznal.

-Já se styděl.

-Přede mnou?

-Já jsem ještě neměl žádnou holku.

Neumím s nima začít, no.

Já...

Neumím s nima mluvit, no.

Já myslím, že ošklivej nejsem, to ne.

Ale nedokážu se s nima bavit.

Jinak mluvit umím, ale...

Když se mi nějaká líbí, tak...

Nedokážu se s nima bavit.

-Dobrý, dobrý. A gratuluju, pánové.

Prej už jste ho čapli. No, jestli jste ho měli v prádle.

Je důležitý, kolik vlastně těch ženskejch zamordoval.

-A proč si myslíte, pane Vaňku, že jich zabil víc?

-To je přece jasný. Takovej magor, tomu nestačí jedna ženská.

Ten jich musí oddělat dvě, tři, čtyři, aby se uklidnil.

Takovýhle hovado, jako policajtovi vám to musí bejt jasný.

-Ale já nejsem policajt. Já jsem psychiatr.

-Psychouš? Tak tím spíš vám to musí bejt jasný.

-Sexuolog. -Se...

To je zajímavý, s jakejma lidma já se dostanu do styku.

-Jen nechte na hlavě, pane Vaňku.

Abyste mě taky ještě jednou nepotřeboval.

-VLASTA: Nebudete se bát? -Už jsem velká holka.

-Kdyby něco, tak zavolejte a já přijdu na pomoc.

-Já se o sebe dokážu postarat sama.

Ale kdyby něco, tak zavolám.

-Kouříte ameriky?

-Já mám svoji značku.

-Kluci říkali, že nejlepší jsou ameriky.

-Kluci tomu prd rozuměj.

Ty kouříš?

-Někdy. Když piju a tak.

-Hm.

KAŠEL

Opravdu kouříš?

-Já právě nejsem zvyklej na ty ameriky.

-Jirko, pojďme začít.

Vědět jsme mu dali, měl tady bejt před hodinou.

Co se děje?

-HOJER: Říkal jsem si, že bych ji mohl nějak přemluvit.

-A co jsi teda udělal?

-No, vyšel jsem odsud a šel jsem proti ní.

-Tak mi to ukaž.

-No, potkali jsme se asi tady v těch místech.

-Tady? -Tady.

-Poprosím figurantku nadstrážmistra Irenu Marečkovou,

aby se postavila na místo označené obviněným.

Tady? -Jo.

-Něco jsi jí řekl?

-Že jsem doma sám, jestli by ke mně nešla,

a ona, že pospíchá, a šla dál.

-A co jsi udělal ty?

-Já ji nechal jít před sebe a chytil ji zezadu,

aby na to nebyla připravená.

-To tě napadlo v tu chvíli?

-To je ozkoušený.

-Poprosím figurantku, aby se rozešla přes mostek.

Co bylo potom, Láďo?

-Chytil jsem ji tady.

-Tady?

Ukaž, jak jsi ji chytil.

A co bylo potom?

-Potřeboval jsem ji odtáhnout někde, kde budeme mít klid,

kde nás nebude nikdo rušit. -A kam jsi ji teda odtáhl?

-Odtáhnul jsem ji až sem.

-Deku.

-Svlíknul jsem jí kabát.

-Tak to předveď.

-Ona chtěla křičet, tak jsem jí řekl,

že když bude křičet, tak ji zabiju, a položil jsem ji na zem.

-Jak?

-Takhle.

-A dál? -No, vzal jsem nůž...

-Nůž.

-Založil jsem ho takhle tady za krk pod šaty a jel jsem dolů.

Pak jsem ho založil takhle pod punčochy úplně stejně.

A jel jsem dolů.

Ona se hrozně mrskala.

Ona chtěla křičet.

Tak...

Tak jsem jí dal ránu, aby se nemrskala.

A vzal jsem ji za punčocháče a trhnul jsem s nima.

A ona byla nahatá, tak jsem jí to...

-Znásilnil. -No.

-No a dál? -Házela sebou.

Tak jsem vzal ty punčocháče...

A dal jí je kolem huby.

Omotal jsem jí je kolem krku, abych jí ubral trochu kyslík.

A ubíral jsem kyslík.

A ubíral jsem kyslík.

Ubíral jsem kyslík. Ubíral jsem kyslík.

Ubíral jsem kyslík. Ubíral jsem kyslík.

-Dej ruce pryč.

-Pomoc.

-Už je dobrej, už je dobrej. Už je dobrej.

-Já jsem to chtěl jenom ukázat.

Je tu moc lidí. Moc lidí!

-Dobrý? -Je tady moc lidí, moc lidí.

Nemůžu to ukazovat, když je tady moc lidí.

-Dobrý? Tak, dejchej. Dobrý. Jo?

Mladej už se uklidnil. Budeme pokračovat?

-Dejte mu ještě aspoň tak deset minut.

-Turista.

Já si ho dávám s chlebem a hořčicí. Je to pošmak.

-Ospravedlňujem sa, páni. Nestihol som električku.

Prišiel som o niečo?

-HOJER ZE ZÁZNAMU: Já ji nechal jít před sebe a chytil ji zezadu,

aby na to nebyla připravená. -To tě napadlo v tu chvíli?

-To je ozkoušený.

-Co je?-Jirko, prosím tě... -Ty už neklepeš, když sem lezeš?

-Ehm, tak snad tady neděláš nic hroznýho, tohle je důležitý.

Nevadí, že jsem to otevřel? -Čí jméno je na tý obálce?

-Tvoje. -Tak potom mi to teda vadí.

-Promiň, no.

-Když už jsi to otevřel, tak co tam píšou?

-Že ve výsavcích z kalhot podezřelého

byla zjištěna černá syntetická vlákna,

která byla základním materiálem sukně oběti.

Když k tomu připočtu fakt, že Hojer má stejnou krevní skupinu

jako vzorek spermatu z pochvy oběti...

-V pracovní době by se nemělo, ale tohle musíme oslavit.

-Ještě jsem ten spis nedodělal. -To už je formalita.

To dorazíš. Na, Jirko. Měl jsem fakt sevřenou prdel.

Anonymní magor, co zaškrtí ženskou. To mohl bejt pěknej pomníček.

Kolik lidí jsme prověřili? -Vlasto. -Tři a půl tisíce.

-Tři a půl tisíce! Tak tomu říkám nasazení.

Pojďte, dáme druhý kolo. -A do dna. -Druhý kolo.

-Copak? Ty neslavíš?

To mě namaloval Vlasta.

Že jsem byla statečná při tý rekonstrukci.

-Hezký.

-Hm.

-Teď už to můžeš aspoň rychle uzavřít.

Napíšeš ten návrh konečnýho opatření.

To ti půjde rychle, to máš vyzkoušený.

Budeš mít klid, vezmeš si dovolenou, uděláme si nějaký výlet.

Mohli bychom na hory. Tam jsme dlouho nebyli. Nebo na Moravu.

Prý v Moravským krasu jsou hezký jeskyně. Sloupsko-šošůvský...

-Ozkoušený.

-Jmenovali mě knihovníkem.

Nakonec se mi podařilo udělat kariéru i tady.

To je symptomatické pro celý můj život.

Nikam se moc netlačím, a stejně dělám kariéru.

Dokonce i v SSM jsem byl předsedou celozávodního výboru.

A teď jsem knihovník.

Ale pozor, pro celý Valdice. A to už něco znamená.

Tady je veliká a zajímavá knihovna. Nemyslete si.

Kdybyste třeba chtěli doporučit nějakou knížku...

-Ta nejzajímavější knížka tady jste pro nás vy, pane inženýre.

-A kterou kapitolu ze mě byste si chtěli přečíst?

-Kdybyste nebyl tady, pokračoval byste?

To je kapitola, která mě zajímá.

-Já se prostě rozhodl nepokračovat.

Byl to projev mojí svobodné vůle a tu vůli řídilo jakési, řekněme,

jakési vnitřní morální nastavení, které mi nedovolovalo,

abych nádale uspokojoval svoje tužby na úkor druhých.

Jak moc je ten váš vrah inteligentní?

Předpokládám, že jste si ho zkoušeli nějak profilovat, nebo ne?

Nebo ho dokonce už máte pod zámkem a jenom se mu to snažíte dokázat?

-Žádný náš vrah neexistuje, pane inženýre.

To byla čistě hypotetická otázka.

-Dobře.

Tak na hypotetickou otázku hypotetická odpověď.

Pokud bych si neuvědomal dopad a rozměr svých činů,

pak bych pokračoval zcela jistě.

A zcela jistě bych s každým dalším činem získával jistou zručnost

a efektivitu.

-Pověs si ho v ložnici.

Eva bude nadšená.

Proč jsi mu na rovinu nepřiznal, že potřebuješ poradit?

-Nepotřebuju poradit. -Aha.

-Já si inženýra svým způsobem vážím. Za to, jak k tomu přistoupil.

Ale sebevědomí není něco, co potřebuje pan inženýr posilovat.

SMÍCH

On ji přepadne, znásilní, zabije,

všechno neuvěřitelně efektivně. -Hlavně rychle, že jo.

Hlavně rychle to udělal. -Právě.

Je to jeho první vražda, a on je rychlej a efektivní.

-Co štěstí začátečníka?

-Ale on se chová, jako by měl každej pohyb předem nacvičenej.

Vezme si nůž se zahnutou špičkou, protože ví,

že tak tý ženský může snadno rozpárat šaty.

On to má ozkoušený.

Ozkoušený.

Jenomže kdy to ozkoušel? A na kom to ozkoušel?

-Dopijem, jdem do archivu a probereme nevyřešený případy.

Jo, dotaz.

Za jaký období? Jemu je čtyřiadvacet, ne?

To mohl klidně vraždit pět let.

Jo, a ještě jedna otázečka. Jakej mohl mít akční rádius?

Co když vraždil po celým Československu?

-Tak prověříme celou republiku. -Jo? No vida.

To beru tak, že ty se hlásíš jako dobrovolník.

Chceš ještě pivo?

Chceš pivo, nebo ne? Proč si neřekneš, kurva?

Pane vrchní, dejte tady mladýmu ještě jedno. Mně taky!

A rychle, my spěcháme do archivu.

Líná huba holý neštěstí.

Líná huba holý neštěstí.

Jiříčku.

Co kdyby ses ho zkusil zeptat?

Ivanka. Jak je vážná.

Jak je strašně soustředěná, když řídí. Že jo?

-Nech mě řídit, prosím tě. -To je Fittipaldi.

To je zlatá ženská.

Neříkal jsem to? Jirko?

Ty spíš? Nespi!

-Nespím. Ehm, nespím.-Spíš. -Je soustředěná.

-Ale.-Jsem poslouchal celou dobu. -Jeď k moři. Oni chrápou.

Vyhodíme je někde za Bratislavou. Ráno, Jugoslávie.

-Tak dobře. -Jeď. -Nech mě řídit.

-Pamatuješ? -Jo. -Jak jsem dělal fóry.

Samozřejmě trapný jako vždycky. Ty ses ale smála.

-No. -A pak, co bylo pak?

No? Marika. -Pak byla lekce slovenštiny.

-Marika.

ZPĚV: Som ten krásny blázon, ktorý kráča v oblakoch.

Túžim s tebou lietať aj túlať sa po vlakoch.

-Počkej, řídím.

-Predstav mi šťastie, zázrak pre mňa sprav. Marika.

OBA: Predstav mi šťastie, zázrak pre mňa sprav.

No tak požičaj mi nádej, dvakrát ti ju vrátim späť.

PÍSNIČKA: No tak daj mi svoju lásku, na pomoc mi rýchlo leť.

No tak požičaj mi nádej, dvakrát ti ju vrátim späť.

Daj mi svoju lásku, na pomoc mi rýchlo leť.

Požičaj mi nádej, dvakrát ti ju vrátim späť.

No tak daj mi svoju lásku...

-Já byla, asi takhle nějak jsem byla.

A najednou začaly lítat ty rány.

A já jsem si říkala, že musím co nejdřív vstát,

protože když mě srazí na zem, tak mě začne kopat.

A jak mě začne kopat, tak mě přece může zabít,

takže jsem takhle vstala, jsem si pomohla po zádech,

a pak jsem si začala znovu chránit hlavu, takhle rukama,

protože zase mě tloukl pěstma.

On totiž si myslel, že já někoho mám.

Já jsem přitom nikoho neměla.

A pak se mi zdálo, že ty rány, že ta intenzita jejich zeslábla,

a já když jsem si všimla, že couvá,

tak jsem ho trošku strčila a on tak jako zacouval,

až sem, až takhle dovnitř. -Takhle tady?-Takhle tady.

-A nůž už jste měla u sebe?

-Ne, já jsem neměla žádnej, ne.

-Takže jste si ten nůž vzala až tady vevnitř.

-Ne. Já jsem dovnitř vůbec nešla.

Snažila jsem se zabouchnout ty dveře,

pak mně ta klika zůstala v ruce.

A on tam zůstal vevnitř zabouchnutej.

-Můžu poprosit tu kliku?

-Jo, takhle. Takhle mi to zůstalo v ruce.

-To znamená, že tou částí kliky, která zůstala v ruce manželovi,

tou si ty dveře otevřít nemohl. -Ne. To nemohl.

On křičel, nadával, lomcoval dveřma.

-A nůž jste pořád neměla. -Ne.

-Dobře. Co jste dělala potom?

-Pak jsem šla nahoru, tam, jak jsou pokoje.

-Tak mi to ukažte.

-Můžeš se mnou ven na chvilku? Díky.

Co to vyvádíš?

Asi desetkrát ses jí ptal na ten nůž.

Takhle můžeš celou rekonstrukci pokurvit.

-Kdyby ho bodla při tom, jak ji tady dole napadnul,

dalo by se to uhrát na nutnou obranu.

Ale jestli ho zavřela, šla si pro nůž a vrátila se ho ubodat,

tak je to úmyslná vražda. -No a? Tak by se ukázalo, že je.

-Ten chlap ji už nějakou dobu řezal. Byla dokonce tady na obvodě.

Tam se na to vysrali. -Kurva, tohle není tvoje práce.

-Proč? Protože za to nejsem placenej?

-Ne.

Protože bys to taky nemusel unýst.

-Láďo.

Já mám rád, když spolu lidi jednají na rovinu.

Víš, co to znamená, jednat na rovinu?

-Říkat si všechno.

-Přesně tak.

Říkat si všechno a nelhat si.

A... já bych ti musel lhát.

Poněvadž já si nemyslím,

že ta paní u Motolskýho potoka byla první, kterou jsi napadl.

Už jsi něco takovýho udělal, že jo?

Láďo.

I pan doktor ti potvrdí, že je lepší mluvit pravdu.

-Áno.

Bola by to poľahčujúca okolnosť.

-Láďo, já po tobě nechci, abys mi to řekl hned.

Klidně si to rozmysli.

Ale jak jsme si řekli, na rovinu.

Hm?

-Láďa o tom popremýšľa.

Čo, Láďa?

Hej?

-Hej.

Neměl byste tužku a papír?

-Co? -Jestli nemáte tužku a papír.

-V Praze jsi nějakou popadl zezadu.

Litvínov, pořádně jsem ji vojel, měla pěknou kostru.

Zasunul jsem prut.

A tohleto v Brně,

ten křížek tady.

Má to nějakej význam?

Jinde jsi křížek nenakreslil.

-Tam...

...mi zůstala pod rukama.

-Ako že pod rukama?

-Taky jsem něco vyřízl.

-Co jsi vyřízl, Láďo?

Skryté titulky: AZ Tools s. r. o., 2024