Original subtitles

Děkuji.

Děkuji.

To určitě je vysokoškoláčka, nezbývá nic ne, oni se prodávají za prachy, protože

se jim nechci doplňovat z buží někde v regálech za 50 korun na hodinu, tak se

raději sliknou někdo v baru a mají za to 5 tisíc, je to lepší.

A pro kluky to samé.

A kdyby vám někdo nabízel peníze za to, že byste se slikli?

No, ale to byla mimochodem moje první zkušenost tady v Praze, já jsem totiž

původně z Ostravy.

A do Prahy jsem přijela nějak před sedmi nebo před osmi lety a hned první den na

Václavském náměstí měl slovu chlapek, že jsem byla nějak pro něho vyzývavě

oblečená nebo nějak jsem ho zaujala a hned mě poslal na večeři a nabíl mi za

to deset tisíce a že když s ním strávím noc, takže ještě připlatí a to byla hned

první zkušenost tady v Praze.

Tak já nevím, jestli to je hodně nebo málo, ale mě to urazilo a hodně to

vzniklo. Tak ono, už tady vznikají ty reality show různé, kdy lidi jsou

ochotní před kamerou udělat, co pro letného se svítnout, cokoliv pro peníze.

Je jim jedno, jestli se zesměšní nebo ztratí kvůli tomu rodinu přátelé, ale

když dostanou peníze, tak... A kdyby vám někdo nabídnul, já nevím, tisíc, dva

tisíce korun, abyste se slíkli vršek, nemoc, tak vy o to byste nedělali.

Ne.

Tak to

asi

není dost finančně dobrá situace, ne?

A tak, tak byste si tak přála?

Ne, já nevím. Mně to přijde nějaký divoký celý. He? Mně to přijde nějaký

divoký. No tak jo.

Já mu zkusím dát víc, počkejte.

To je asi divný, ne?

Ne, to není divný, to jsou 200 korun.

Já si to natočím.

A mám dva tisíce korun. Dva tisíce mám zaplnout.

He? Já nemyslíme, to si říkáte. A jo, si řájete, no čistě. No ne, já jako bych

řekla.

Pojďte mi ukázat prsa.

Já vám dám dva tisíce korun.

Vidíte, máme to udělali. A ty se ani nezastavila. A ne, oni mě neslyšeli.

A oni by v posledí šli psí na mě.

No.

Tři tisíce!

Tak něco. Co daleko?

Můžete lavičku, co máme?

Prosím? Můžete lavičku, ne? Pojďte, je tady. Můžeme, ne?

Uděláme krátce.

Cože uděláme?

Uděláme krátce, pojďte.

No. Tak jenom takhle.

Tak dvě, tři sekundy určitě. Dvě, tři sekundy. Aby se ta kamera taky zabrala.

Ne,

to je úplně optimální.

Světlo, perfekt.

No. No hned, no prosím vás.

Peníze už máte.

Ježiš, stuntman. Pokud viděli jste to.

Když uvidíte se prostě, tak schoďte ještě jednou. Pojďte.

Pojďte.

Už ty peníze máte.

To je bleskově, než někdo přijde.

Jsou pravý?

No.

Fakt jo? Můžeš přišáhnout?

Ne, ne, ne.

Já bych vám udělal takovou nabitku.

Abychom to dokončili.

Tak já už jsem to dokončila, jsem myslela, nebo ne?

Jo, ale já bych vám dal 10 tisíc.

Pozor, 10 tisíc za to.

Když se mi celá ukázáte.

Slikněte kalhoty, ještě jednou tričko.

10 tisíc. To je celá dolena.

Ale teď si musíte rozmyslet. Tady bych řekl v tom koutku.

Ne,

to je povolený.

Ale ukážete mi to.

Než si mu tečete.

Tak běžte.

No, tady to stačí.

Tak se podívám.

Někdo někde?

Dobrý.

To stačí, když se to vyhrnete, tady člověk? Ne, ne, sem dát, sem dát.

Teď mě se to stisná. A pak kdo pobíží a já co?

A tak, tak utečte. Já taky uteču.

Mějte.

Já vás zakryju malinko.

Jo, to je studie.

Celý život je studie.

Sečíte, jestli to jenom tak jako stáhnu, nebo to chcete až... Ne, ne, úplně,

úplně sliknout.

Úplně do horu.

Takhle? Ne, úplně.

Ne, už se dej.

Ne, jo, úplně, sliknout, sliknout je sliknout.

Otočte si jednoho svojho, když toho Pavle na...

No úplně otočit, prosím.

Jdou tam lidi?

Já vás zakryju.

Ne, ne.

Tak, ještě vás viděj?

Jo, viděj vás? A mají ráda vás?

Nevím.

No víc otočit, prosím.

Otočte se jak jednu.

Pojďte tady člověk.

Co, vás chcete pořádně natočit?

Rozkažte si, prosím, podpasování.

To je hezký zadeček.

A fakt dál nejdeme, jo.

Ani za žádný prachy.

Takže máme dvacet tisíc.

Za pohlavní styk.

Dvacet tisíc za pohlavní styk, jo. Jo?

To je vážně? Jo.

Ne?

Asi to už je asi fakt moc.

Podle mě i tohle je extrém, já si myslím, že už to, že se rozloučíme.

Přijde to, neuvídí.

Přijde to, neuvídí. No, to je sice božný, ale přece to byla nějaký,

nechtěla jsem říct soudnost, ale to asi ne, když se tady svíkáte křoví, ale to

už by bylo pak moc.

To je škoda.

Dobrý den, stačí.

Dobrý den. Musím vám dát pár otázek.

Zkuste to, pokusni mezi.

Jste studentky, nebo studujete, nebo pracujete?

Co si pracujete, můžete ptát?

Dělám na ministrství vnitra administrativní práce.

Ježišma, jak zbavky chceš.

Ježišma.

Kdyby vám někdo nabízel 1000 Kč na to, že že si slíknete ten

tričko nebo tu psenku.

To záleží kde.

Nezáleží, než na veřejnost. Tak to ne.

A za tisíc korun byste prostě neukázali takhle na veřejnosti, třeba teď.

No jako přišlo by mě to hrozně zbytečně.

Co ty peníze?

Tady máte slečnu od, jak se to říkají, oborany? Vítro.

No to já pak ne.

A většinou z prejnzu fakt dali.

Já to myslím vážně, protože když si to nezačíná penězem, tak ti lidi to

nemyslej, že to myslím vážně.

Tak tady máme ženskou.

Můžeš se bejt, můžu?

Super,

to je všechno.

Já jsem Láďa, já jsem z Austrálie a tady potkávám různý lidi a bavím se s nimi.

Jo,

projdou, ale nejsou tak krásní jako vy.

To není úchylné, dneska má každý kameru. Nemáte kameru doma?

No máme no. No vidíte, tak jsem tebe. Takhle už nikdy dítel nechodí takhle po

parku a neptá se holek, jestli tohle je to.

No, tak já už jsem taky tal chlapi a... Už předpadnete mě tady někde. Ne,

vypadám úchylně.

No, kamerou jako jo. Ne, já teď mám vypnutou, ale já musím držet, teda,

abych mě nespadla.

A odkaď z Prahy jste?

No, no, z Prahy no. A odkaď.

Ježišmarja, spořilo v práci.

Ježišmarja.

To asi nevíš, kde to je, když jsi to usměl.

Ne, to ne.

No tak když si říkáš, že je osmá, tak si můžu ani nezahazovat, že jo.

Má to říča?

Ne, nemoc.

Že začne, rozbila hroznou silnici.

A ježišmarja.

A říča je drahý, že jo, to je dneska už není zrané.

Má mě auto.

Přítel mi půjčil auto, jakože jsem poprvé životě sedla za volant, no a

nabožila jsem jako to auto a rozbila jsem ho, protože jsem narazila do zvíru.

Jo, a teď zadlužená.

Nejsem zadlužená, musím zaplatit opravdu.

Ale bylo to takový zbytečný, úplně zbytečný peníze.

Jakože nikdo nechápal, jak se mohla narazit do zdi.

Člověk dneska těžko vydělá prachy, tak na extra něco.

Si nemůžeš dovolit, co? Praze je život drahý, ne?

Je drahý život?

Záleží, jak ten člověk žije.

Já jsem taková, že prostě neumím ušetřit peníze. Jsou utráchy.

Abych vám dal nějakou příležitost, co si děláte?

U mě doma uklízet.

Tak to ne.

Na haty.

To ne?

Ne. Já uklízet neumím.

Uklízet neumíte? Ne.

Bylo by hodně dobře, hlasím.

Tak já jsem sladný, musím říct.

Co tady máte dobré?

Jo, dobré mají doma.

A chcete pivo?

Ne, pivo nechci.

Zkuste? Ne.

To je dobrý? Ne.

Český pivo nechcete?

Jako já nemám rádu, protože je to hořký. Je to hořký?

Jo, je hořký.

Život je hořký.

On mě měl dostat v světě.

No to ani protože já alkohol nepiju, takže je hořkej.

Co by si před tím nedělala s námi nocma, prsama?

Kdyby jsi natočila si prsa?

To se neuvázím.

Nikomu? Nikdy?

Nikdy. Tak co jiného?

Tak jako záda asi vidět nechci, že jo?

A ruku? Celý mu náruhu uvidím v ruku.

A co kalotky máte na sobě?

No mám, skutečně.

Tak si směl.

No.

Co byš dostal za odměnu?

Za co? Za ty tam hůřky.

Co to je

vidět? Nám ukáže.

Až pět tisíc děláš mě, tak chodáš mi je za kalhotky.

Proč ne?

To přinesu kamarádovi.

On je sbírá.

On je sbíratel kalhotek. Já nevysoký, mám kalhotku.

A to je jedno, na co je potřebované. Mně jde o to, že jo, o tu sásku. Že ty si to

uděláš nebo ne.

Když si dám kalhotky a se na mě ustalaš. No co, když mi nedáš kalhotky? A když se

jdeš se na mě?

Tak bys to udělal tak.

Ty mi přidáš kalhotky a já ti přidám peníze.

V stejným čase.

Ha? Dáš kalhotky na stůl, sykneš je, dáš je na stůl a já ti přidám peníze.

Koukej, koukej, žení koukej na tebe.

Koukej.

Koukej. Koukej. Koukej. Koukej.

Koukej.

A tak víš, tak já mám dneska vlastně poprvé.

A fakt vážně.

Jsem toho říkal, že si to dneska zkusím.

Takže jsem dobrý člověk a mám fakt radost z toho. To ti fakt moc děkuji.

Tak některé holky jsou úplně takový proti, že jo? Že třeba některé holky by

ti vůbec neukázaly nic. A naopak třeba některé holky, že by třeba zdali prsty,

to by zašikaly prostě. Jo, to znáš takový, jo?

No neznám právě, jakože teda znám. No já se znám s nimi.

Jako Vojtro bych tam nechal žádná možná nějaká, která by to vážně potřebovala.

Za kolik by šli takhle holky, co myslíš?

Za kolik bych to holky takhle zapíchl?

Nebo nechal opíchl? No tak jako víš co, ještě třeba neznáj a tak, nevím, tak já

nevím, podle mě to bude asi dost, no.

Ne, co myslíš, jako kamarádky nebo někoho, koho znáš, za kolik by to

udělal? Tak mám kamarádky, co by to neudělali vůbec a kamarádky, kteří by to

dělali část do trojku.

Fakt jo.

A za desítku?

No za desítku by bylo víc, no asi.

Bylo by víc.

To si taky myslím. Já jsem tak přemýšlel, no.

Takový by to udělali, no.

Ale bys mě dal za sexu.

15 tisíc, jo.

To je taková celebrita, ne?

Hej, ale je to pro mě.

No napíš se pořádně, no.

Že jsi panáka.

Panáka chceš.

Jsi moc neskovávej.

Pojď sem, pojď.

Pojď sem.

Ukaž, ukáž mi zrečení.

Vzal tu tašku někde, prosím tě.

Tak to mě půjde.

Tak to mě půjde.

Tak to mě půjde.

Tak to mě půjde. Tak to mě půjde.

Ať se půjde důležitě. Děkujeme. Děkujeme.

Děkujeme.

Děkujeme.

Pojď,

nebo ti prafí.

Pojď, nebo

ti prafí.

Dělej.

Mě mi lepusi, mě mi lepusi.

Jdeme do zadku.

Tak to můžeme taky.

Děkujeme.

Dobrý potvrdu, ne?

Jo.

Jo? Jo? Jo? Jo? Jo? Jo?

Vidíš, jak to jde.

No vidíš.

Já to tady ukážu, já to chci taky zkusit. Já to jenom zkusím, já ti

přiblatím. Já prostříček.

Tak tady můžeme dělat.

... ... ... ... ...

... ... ... ... ...

se tím jak roztrhnu, no.

Sorry. Ale to má jako příklad i nějak, ne?

Zase jdou lidi, ježišmarja.

Nějaký australcani tady lepěj.

Češi. Na půl, na půl.

No, tak sorry, no.

Já jsem úplně to, tak jak už je.

Vyčurej tady někde, ne? Tady třeba. Já tady jako běž točit, jo? Já jsem čurání,

jo? No to jedno, běž tam.

Počkej.

Tak pojď.

Tak já nevyčurám. Jo, vyčurej se, zkus si to.

Teda to je ale úlevo. No vidíš,

hezky to vytlačí.

Už to už nevadí, já jsem křovák. Jsem přírodní typ.

Tak pojď už, pojď.

Tady je slimák.

A kolik toho chceš, kdyby jsi dostat slimáka do popětky?

Co? To už hraničí z zoofíry.

Jo? Jo. Tak můžeme jenom tu boudu nastrpa.

Kolik? Ne, slimáka na čas nebudu.

Slimáka do prpiny, he? Ne.

Do zadku?

No, vždycky.

Pořičit, kam šel, malinko. Na slimáka, my jsme nadspali, co?

Nemůžeš na slintany.

Tak si vše moje tričko jistře, ještě jako dárek. Ne, jo, nechci.

Můžu si přikryt obliče.

Ahoj. Čau.