Original subtitles

Dobrý den, slyšel, čekáte na taxika?

Jsem volnej. Jsem, pojďte, pojďte.

Já už jsem čekáť na podíl smalování. Aha, taky jsou někde.

Tady je spoustu kolegů, tamhle, myslím, ale to nevadí, já jsem rád, že jste u

mě. Tak, teď to tady, abych to tady neměl projíždět, ale já to projedu.

To je hrozný, to je hrozný, dobře.

Tak, kam jedeme vůbec?

No, letňany.

Mý dětská.

Mý dětská, tak jo, já to tady doště paní, já si to tady nějak vynuluju a

tak.

To není pro vás, to je jenom prostě denní rozpis.

Tak, mý dětská, letě nechám.

Ano. Já vám zatopím asi, co?

No, trošku.

A vy jste si volala, nebo jste čekala vyložit mě na ta čítaňa? Já bych čekala.

No vy vypadáte jako, že tam opravdu fouká.

Tak na to fouká. Je to protivní, co? Tam čekám asi půl hodiny. Půl hodiny na

taxika. No ono furt něco jede, projede to a dál.

Půl hodiny nemůžete čekat na taxika, to mi říkejte. No.

Vy nemáte žádný číslo na taxiky?

No, když nevíte, v kolik jedete.

Jo, takhle.

Tak to nemůžete zabát taxika.

A logika, když tam čekáte půl hodiny na taxika, tak už jste si měla dávno

nějakýho zavolat, ne?

Nicméně já jsem vyhrál, že jo? Já vás vezmu.

Každopádně.

Vypadá vás to, že jste promrzlá, tak já to se uberu.

Jste skvělý.

To si obřil.

Tak.

Já vám to někde zapnu.

Už to máte levnější.

Zapnu až teď.

Despr.

Takže je to znoční.

Nebo pracujete přes noc, nebo takhle?

Nepračujeme. Ne.

Já jsem se šla po další době pobavit.

A takhle ve všední den?

Nebo respektive včera, včera byla neděle, že jo?

Jo. Takže v neděli jste byla jako vypařit, nebo?

No, povídat si.

A ono se to nějak prodlhlo, dotáhlo.

U kamarádky, jo?

Kdyby aspoň u kamaráda, nebo... Kamaráda, to ne, to je tožství.

Takže máte i průšvik doma, kde jste?

Tak právě, proto jste krásný, tak jsem ráda, že jsem tady.

Já jsem to musela uhrát na učení, no, to jsem se učila u kamarádky.

Vítra máme písemku a tak... Aha, takže hodíte do školy.

No, samozřejmě.

Co pak dálte?

Takže byla nějaká dámská jízda, nebo jsem to pochopil?

Tak nějak. Aha.

Tak nějak, ano. A doma máte průšvit u přítele?

Jo.

Takže máte přítel.

Ano. Tak tím rozhovor končí tedy.

Ahoj, kraci.

Ahoj, kraci.

Můj přítel je tolerantní, takže... Tak to dá.

Do jaké míry je tolerantní?

Tohle takhle zlobíte ho hodně? Má být... Proč tolerantní?

Jo, je tolerantní.

Jo?

Jakože party, nebo nějaký jiný hoši, nebo tak něco?

Ježiš, ne, jiný hoše ne, to ani nám nezajímá.

No tak říkala, že jste hodná, takže doufám. Ano, samozřejmě.

Tak když se člověk furt učí, tak potřebuje nějaké uvolnění, tak dáme

dámskou party, někam pokytáme, posadíme, ale každý mi to neuvěří.

No jo, a pravda je kde?

No u mě samozřejmě. Jste hodná vážně, nebo? Ano, ano.

Ano. No třísáhnete to tady klidně. Jo.

Takže věrná, hodná studentka. Jako mě na to vztahu záleží, mám byt.

Je starší?

Ano.

A kolik?

Po sedmu, ne?

Takže vám je nějaký...

Dvacet dva, dvacet dvacet nebo nějak, tak?

Ano, tak nějak, ano.

Heco, tak nějak.

Zatim si.

Máte i učení s sebou, jo, ještě? No.

Kam byste měla dobrý alibi?

Holky, jedny studentský, mladý.

Tak by se ptíme, chci tam být na skleničkách. Jo, dychtivé...

Vychtivé mozky potřebují okysličit, že jo? Ano. Takže byly bublinky.

Hodně bubliny. Hodně bubliny.

Jo. Takže máte kosovinku vlastně?

Ne.

Prašku? Ne, ne, ne, ne. Kolik jste toho naspala? Hodinu, dvě?

Tak půl. Půl hodiny? Ne, tak určitě dvě minimálně. Jo.

To jsem si jistá.

A to vypadáte teda fakt moc jako krásně, na to, že jste spala tady dvě hodiny.

A co mám ještě? Teda když... Ano.

Když mám tu kocovinu, tak se probudím teda, třeba, a volám se v té posteli.

A když jsem teda v té posteli sám, což většinou bývám, tak prostě mám chuť

jistě na to.

Abych tam někoho měl, jestli mě rozumíte, já bych si řekl,

ne drzi, ale to docháze do nějakých intimních... Ano, prostě alkohol zvyšuj.

A ty sexuální, že jo, hlavně. Ano.

Tak to mývám, takže je nějaký výrozný pozor po ráno.

To je pravda.

Mlíko, pravačka nebo levačka.

A já bojím.

Tak to někdy dopadne, no.

Jak se jmenujete, jestli se můžu zeptat?

Tyva. Tyva. Tak když už víte, jak se jmenuju já, že jo.

Já jsem pan Taxikáus Marti, těší mě.

Tyva, ne?

Co děláš?

To mi líbíte, co mi totiž líbíte a nejradši bych vás teda pohladil, no,

jako po těch vlástech, po té tvářišci.

Ne? Ne.

Opravdu ne? Ne. Takhle.

Nebejte se.

Jdeme, pojďte.

Jdeme, jdeme, děkujeme.

Děkujeme. Děkujeme.

Děkujeme.

Děkujeme. Děkujeme.

Děkujeme. Děkujeme.

Tak jo,

někde na pumpe?

Nebo někde u keře. Někde u keře, tak tady u koní třeba.

Někde do tebe nejblíž.

Tak tam je benzinová pumpa, čousek, tam zastavíme a tam odtud jakoby vjedeme

okolo globusu do těch hodin.

Tak jo, tak já zůstavím tady třeba.

Počíváš na mě?

Ještě jednou?

Musíte na mě počítat.

Ale jo, počkám, počítám, já zaparkuju, já to nechám tady takhle.

Na tý žlutý čáře, kde se nesmí stát.

Tak.

Čekám. Tak jo, učení, jo?

No. Nebude to nám dlouho.

Tak půl hodiny jsme.

A ty má ty venčiny.

Co pak?

Nezamčil, jste se zamčila a stala sama, jste se tam popřela.

Jej, děkáš, tak hodného.

Tak začím, čekáš? No čekám, jdu.

Máš to tady asi o 400 zatím, tak se vrátíš tu.

No tady!

Ještě mě nemohla najít málem, koukám.

No právě.

Ale jste dobrý. Jste dobrý, našla. Má to ptá fronte, ale... Já vidíte, já myslel,

že jste tam usnula.

Máš, naštěstí ne, ale nechápete.

Tak jo, tak jo. Já se naštěstí nevadí, ale... To se musí, musí pustit.

To je umlost.

Takhle.

Vy jste stále odvázala.

Stončíte u tohohle?

Kam to jedete?

Koukáte, co?

No to koukáte, když pak nebydlím, jako. Tady nebydlíte? Ne.

Já vám šetřím ten kredit.

Aha. Vždyť to vezmete přes.

A víte, mě a je levnější.

Tady taky nebydlím. Tady taky nebydlíte? Ne.

Tak je.

Tady určitě nebydlím.

No.

Myslím, že to se načalo.

Aha.

A dále to.

To je jako nejlepší nápad.

To je nejlepší nápad, kdy bude několik nástrojů. To je nejhorší.

Mě to kusilo tady.

... ...

...

... ... ...

Že nejde do tady, pojď.

To je suvenýr.

aaaah

Pojď, pojď, pojď.

Pojď!

Ano.

Dobrý den, tak patře, tak jo.

Ty

brdě.

Chceš jít dopředu?

Tak pojď.

Ještě volno, stejně to máš, botičky.

No, to je jenom.

Máš tričičko, ne, jo?

No, to jak se, jak se ještě můžu.

Svajně jde v záruk.

Ale až v kufru asi.

Tak si běžme se zase skočit.

A tak to tam takhle může být, ne? No, jako, pravděpodobně za mě můžeš, no.

Ty jsi to už viděl.

Tak jo, výborně.

Jo, tady je to hned.

Tak já se ještě skočím po ty věci, jo? Tak.

Skákat, skákat, skákat.

Otrvně. Neboj, tak já tě přibrzím, ať tě tady nevidí třeba známý, nebo tak,

rodiček.

Tak, který to bude vchod? Nebo kde?

Tamhle. Tam.

No,

máš to za 749.

A 50%?

50% je, nevím.

Dej mi tři stovky.

Tři stovky, jo.

Jsi už ten kup?

Ne, prosím.

Ne? Jo, jo, jo, dva desi.

Fakt? Konečně jsi říkal tři stovky?

Dej mi tři, jo.

Máš? Ano, díky.

No, tak já mám teď způsob, no, tak... Tak to nech bejt.

Cože? Příště, až zavolej mi, jo, na tu výzorku. Příště? Jo.

Tak díky.

Díky, začnu teď.

Dobře.

To jsem trefala dobrýho, tak příště.

Myslíš? No jasně. Jo.

Když se tam budu potřebovat, tak ti ho si zavolám, jo? Mhm, mhm.

Super. Tak, počkej, teď tam tady pojď. Jo, jasný.

Patrně nerozvědám to auto.

Máš všechno?

Chci, že zamknu, jo?

Můžu, já mám, trošku mám, můžu zavolat všechno.

Tak papas.

Ahoj. Dobrý den.

Tobě taky.

Ahoj. Přeskynkej se.

Papasím se, ahoj.

Papá.

Zde jí rozbíjíš.

Ježiši. Ženská báza, jo.

Pa,

pa.