Original subtitles

Haló, slično, mohl bys s váma udělat rozhovor? No.

Ahoj. Jolone. Jak?

Jolone. Jolone, hezký.

Jolonko, chtěl jsem se zeptat v letě 18.

No byla. Jo, super.

Hele, co Vánoce, jak se vás pokená?

Super. Jo, a co dárky?

No, spíš peníze než dárky. Spíš peníze, jo? A co je pro tebe lepší dostat,

peníze nebo dárky?

No spíš ty peníze, když se koupím, co můžu. Aha.

A co jsi dostala od přítele?

Od přítele jsem dostala naušničky.

Naušničky, jo? A nějaký takový, jak je ve zíku, to spodní prádlo a ten ty věci?

To ne.

Nedostala, jo? Ale a přiznej se, Jelonko, nějaký lektivý dárek?

No vůbec ne. Vůbec ne, jo? A čekala jsi něco?

No, ani ne.

No tak počkej, ani ne. No jasný, ale tak třeba nějaký překvápku nečekala jsi?

Vůbec ne. Bůbek, nekecej.

Ne, fakt ne. A ani si o tom, ani si tě to třeba najednou na chvíli nenapadlo?

No.

My jsme spíš hráli dámu na chatě a popíjeli jen tak. To je spíš prýdek. To

je spíš prýdek, jo.

Dobře. Hele to.

Jelonko.

Aha.

A když by ti třeba z někdo nabídnul, že by ti dala peníze na to, aby si si něco

koupila, takovouhle nějakou hračku pro dospělí, kevla by jsi na to, nebo ne?

Kdyby tě třeba nějaký... Jako kdokoliv. No, ne kdokoliv. Kdyby třeba s já nevím,

kdyby třeba s já nevím, tá možka řekla, že to a to třeba svýzkoušela, že to je

dobrý a že by si to měla koupit, taky přemýšlela by si nad tím? No, asi bych

se poradila s přítelem.

Jo, takže seším by si šla za přítelem, no. A už jste se o tom někdy radili?

No, ani ne.

Ještě jste se neradili, jo? Ani ne. A kolik je přesně?

Osmnáct. No, tak to je čas ještě, že jo?

To je to, co se většinou lidi radí, a

Hele Ilonko, tak to, tak já tě nebudu teda zdržovat, když pospícháš a utíkáš.

Jojo, Klara.

Ahoj Klara, čau. Ale já jsem se chtěl zeptat, jak jsi byla spokojená s

Vánocema?

Letos, no v podstatě vůbec.

Jak to?

No, protože se mi letos vůbec nehodilo, jak finančně, tak časově.

No. A prostě neměla jsem na ně vůbec náladu. Aha.

No hele, já jsem se chtěl zeptat, a co? Nějaký takový dárky byly?

Letos nebyly. Aha, a přála jsi si nějaký?

Ani ne.

Jak je ty? Ne, ne, ne.

Protože jsem je rozbalovala všechny před babičkou letos, tak jsem se spíš nepřála

žádný takový dárek. Ale tak jsem myslel, že třeba přítel měl nějaký dárek třeba

zvedle, víš co, který by se nerozbaloval před babičkou.

Neměl, taky mi něco vyrobil letos právě. Taky jo? A jak to udělá, že to vrčí?

No ne vrčí, no, ale jako pěknej dál.

A nikdy si nad tím ničím takový nepřemyslela, jo?

Že by si takovýho chtěla dostat. Jo, jo, asi by mě to potěšilo, jestli jsem něco

podobného už dostala.

Jo, a co?

To tam taky má být prozor, já nechci. Nechci to říkat, jo? Ne, ne.

Aha. Jo, a dostala jsi nějaký hezký spodní prádlo od přítele?

Taky, ale ne letos. Ne letos, jo? Ale už asi dvoje. Aha, a potrpíš si... A

potrpíš si podvazky a takhle mi koukají. Dvojže? No.

Podvazky, jo?

No.

Ej, ty musíš vypadat úžasně, ty podvazka.

No, to nevím, ale bylo to dobrý, no. Jo, a ty normálně nosíš? Ne nosím, ne nosím,

to bylo jenom tak jakože... Jako příležitostně, jo? Příležitostně. Hele,

tak já tě nebudu zdržovat, čověče.

Dobrý, dobrý. Jo, tak hele, děkuju za odpovědi. Díky, taky. Hele, čau, čau.

Je, halo, stečno.

Dobrý den, mohl bys vám udělat rozhovor? No.

Jo, fajn. A tak nestoupneš někam na stranu, tady stojíte v louži zrovna.

Jo, tak tady, tady nechodí tolik lidí.

Já se jmenu Tomáš.

Majka. Ahoj, Lení.

Jo, jak se máš, Lení? Dobře. Odkud, kam jdeš?

Z pohodu jsem šla. Prosím? Jsem byla na pohodu. Na pohodu, takže ty hledáš

práci, jo? A co hledáš za práci?

Chci udělat trenérku ve fitnessu.

Prosím, trenérku ve fitnessu, jo? Takže ty sportuješ, jo?

Ano. A povíš to?

Ano. Asi jo, víš. A ty máš nějaký trenerský zkušky?

No, to se budu dělat.

Budeš je dělat, jo? A je to drahý?

No, docela, jo. Kolik to stojí? Osm tisíc. Kolik? Osm tisíc. Osm tisíc, jo?

No to je pěkný danes. A dá se ty prachy už si vydělat nějak zpátky, jako trenér.

Určitě asi jo. Jo. Hele, a co Vánoce?

Dobrý. No, dobrý znamená co?

Jo, byly pěkný.

Jo, užila jsi to?

Určitě. A co dárky?

Jo,

na svých bylo.

A co nějaký věci pro dospělí dostala jsi?

Jaký věci pro dospělí?

Pro velký holky.

Ne, to jsem nedostala. Ne? A přála jsi si?

Tak mohly by být.

Mohly by být, jo? Hele, tak nechci koupit něco pro velký holky.

Ne, chci, děkuju.

Hele, a...

Co by jsi si tak představovala? Nebo máš nějakou kámošku, co něco takový dostala?

Nemusí říkat, hlavně neříkej jméno její.

Nemám. A dostal jsi nějaký spodní prádlo?

Nedostala, bohužel.

Nedostala, jo? Jak to?

Přítele to nenapadlo, jo? Ne, jako, tak ho neví, co mu má koupit. Neví, co má

koupit, jo? A ty jsi mu neporadila?

Ne, tak já jsem si říkala, že překvapení.

Jako překvapení? A jsi překvapená, že tě nepřekvapil?

Takový vlastně dal jiné věci. Jo, jiný věci, ty hodinky a tohle.

Aha, a jaké prádlo si si představovala, nebo jaké máš nejradši? Mám ráda bílé

prádlo, krajkový. Aha, takže jako andílek takový, prostě nějaký.

Andílek. Jo.

A krajkový teda, nebo nějaký sportovní?

Krajkový i sportovní. I sportovní, aha.

A ty si teda vybíráš prádlo sama?

Sama. Jo, a máš dobrý vpust?

Mám. A mohl byš to posoudit?

Ne.

Nemohl, jo?

Hele, poslouchej.

A co ty na to, že bys mu ukázala?

Ti vám nic nejde, ne?

Hm, hm, hm.

Co? Hm, hm, hm. Já ukážu.

A je pěkný, nebo není pěkný? Ne, je pěkný.

Bude se, jo?

Ok.

Tak ukazuj teda.

A to je zmrzný.

Nezmrzný. Tak já ti zapnu topení, počkej. No už je zaplý.

No počkej, to není nic, pořádně to otevří. Ne.

Tak to jsme se takhle nedomluvili.

Pořádně, ať to vidí.

Puká.

No. Zuby. Super, zuby, no.

Tak jo, pěkný.

Vy viděli lidi. Ale nikdo tě neviděl.

Ale pěkný pradlo, a to jsi si vyhrála sama?

Co? No. To jsi si vyhrála sama?

Sama, já jsem jenom sladí pradlo. Hele.

A poslouchej, a že jsi byla ke mně tak hodná, chci za to nějaké peníze. Nechci.

To je zadarmo to bylo, jo?

Co? To je zadarmo, jsi mi to ukázala. Tak když vidíš každou ženskou ve spodním

právě, ne? No to je taky pravda. Třeba na plání na plavču, taky vidíš, takže...

To je pravda, to je pravda. No tak vidíš.

A tak jaký to nastupíš, jo? To tam ještě není. Ze školy, jo?

Aha, jo, já jsem jen útomný.

Jsem se zapojen představit.

Ahoj. Jak se jmenuješ?

Veronika. A co studuješ za školu?

Dopráva. A v jakém ročníku?

Prváku.

Takže teď máte zkouškový, ne?

Ještě mám čas, ještě až v únoru.

Až v únoru, jo? A už byl nějaký zápočet a tohle je hotové?

A jako... Je to takový divný, že se mě na to ptáte tady na nádraží.

Co na nádraží?

No tak...

Na školu a... To je normálka, ne? Dobře.

Hele, a co Vánoce, dobrý?

No, v pohodě, tak... No, to bylo... Hele, a co jsi dostala k Vánocu?

To znáš, ne? Tak... Neznám.

Vánoce nesla je, neznám. Povídej.

No, tak... Takový maličkosti samou. Třeba?

Takový kravinky.

Dělám tvojí prsten.

Tak to zrovna ne, že jo.

Takže ponožky.

Ano, přesně tak. To víš, že to znáš.

To znám z výprávění, protože po Vánocích každý v tramvaji nadává, že dostává

úsekle. No tak my jsme na tom všichni stejně.

Aha. Hele, jak ti jde škola?

Nebo jak se ti tam líbí?

Snažím se, no. Zatím jsem v prváku, tak ještě je to dobrý.

Hele, jak je tam nejtěžší předmět?

No pro mě? Pro mě asi ta historie právě. Pak jo? No to jsem si všimnul.

Hele, dobře. A tak asi chodíš na Karlovu univerzitu, ne?

Chodím, no. Jo, tak kdo jí založil?

No, kdo asi ne.

Po kom se to jmenuje? Co? Po kom se to jmenuje? No, nevím právě, tak kdo?

Po Karlu Švětém.

Fakt, jo?

Aha, to se nevěděl, člověče. To jsou nové informace.

Hele, dobře, a kdo jí založil?

No, dělej, dělej, nebo ti vyrazí ze školy.

Já tak jako... Nevíš.

No, samozřejmě, že to vím. Tak dělej.

Tak to řekni, no, vzpomínáš, víš, nevíš nic, dělej.

A tak, proč by ti to měla říkat teďka?

Prosím? Proč by ti to měla říkat? No tak samozřejmě mi to říkat nemusíš, protože

to nevíš, víš, tak se vymluvaš, tak dělej. 13.48.

No tak já to nevím, tak ti musím věřit, víš, co za... Nebo já si to místo s

někým vyměním, ne? Bože, co ti to povede?

Prosím? Co ti to povede, tak proč ne?

A tak když někoho slušně požárám, tak víš, tak co se děje?

Ale odkaď, z jakého sektoru to jede

A kam chodíte pařit v Brně?

No, taky kupíme pařit ze školou tady v Praze spíš. Aha, tady v Praze, a kam

chodíte? Tak já nevím, třeba na Hvězdu, tam je to dobrý. Na Hvězdu, jo?

Ale tam máte někde koleje, ne?

Přesně, no.

Přijde v ráno a... Ale ty máš puka?

Ne, nemám. Nemáš, jo? Jak to? Taková lécká, slyšená?

A, nevím, no.

Co nevíš?

Jsi žádný nechtevý? Tak já jsem taková stydlivá, jako... Stydlivá jsi, jo?

Ale jaký je tvůj typ kluků, čověče?

Ale já nemám žádný vyhraněný typ. Nejo?

Ale co tě víc přitahuji? Normální kluci nebo grázlové?

A tak když jsi šturovaná, tak určitě grázlové, ne?

Ne, když jsem šturovaná, tak právě normální. Jo, takhle, aha, právě že

normální, jo.

Takže ti imponují takový ty, co mají moc peníze a tohle, jo?

Tak to není všechno, ale tak jako, to je dobrý, ne?

Co? To je dobrý, ne? Tak já nevím, já nemám moc ani peníze, takže nevím.

Co myslíš, tak kdyby jsi měl tak jako?

Co, kdybych měl moca peníze, takže by to bylo lepší, jako všechno.

Co já vím třeba, jo. A ty jsi na peníze, jo?

A kdo není?

Nevím, tak kdo není na peníze, tak, no, každý je potřebuje, ale...

Ale ne, tak jako v normálu.

V normálu, jo. Ale a ty děláš někde nějaký koncipienta, nějakou brigádu?

Ne, zatím ne, tak jako jsem nebyla z prváku, tak to ještě ne. A tak mohla bys

si někde nosit svačiny, ne?

No tak teď je jako, když mě tady první slíkáš, tak mě někdy slyšíš o sobě, ne?

O sobě, jo?

Mně je to tak blbý o sobě mluvit, ne?

Ale dobře, tak já se přiznám.

Tak já to řeknu.

Ale víš, jak se v Americe psalo o tom Spider-Manovi?

No. A jak o něm natočili ten film. Ano. Tak já jsem ten Spider-Man.

Ne,

tak co bych tě mohl o sobě říct, no?

Tak, dostudoval jsem základní školu do třetí cílí. No, jak jsi dostal k

tomuhle, jako? K čemu?

Poslovuješ lidi na nádraží a jako vytáváš se jich na celý život, jako.

Jak na celý život?

Víš co, protože já se příští rok budu hlásit na famu, víš?

Jo, to, že schráníš materiálu.

No materiál, spíš si zkouším, já chci být kamerama, ne, tak si prostě zkouším

s kamerou, jaký to dělá záběry a tohle, to víš, a kecám prostě, já chodím to

konzultovat s jedním kámošem, který už tam prostě je a říkám mu, tak to, dělám

ty záběry dobře, blablabla, on mi radí, víš, on mi třeba řekne, tady to si

natočil, blbě, támhle, to víš, tak se takhle prostě kecám s lidma, tak kdybych

nepotkal tebe, tak kecám klidně s někým jiným, víš

Ale poslouchej, já se ti musím k něčemu přiznat.

Já jsem to tam na nádraží z tebe vytáhnul, kam jedeš a jedu s tebou,

protože jsi mi hrozně sympatická a chtěl jsem s tebou kecat, víš co.

Já bych řekl, dobrnám, nejedu.

No teď jako jedu, ale nechtěl jsem tam původně jet, víš co, chtěl jsem jet

úplně jinak, ale jinam.

No já bych se tě prokoukala, že to bude nějak jasný.

Počkej, co oni říkají?

Ne, nemusíš.

To mi nemusí říkat přece.

Já nevím, tak půl roku.

Jako půl roku nic jo.

A jak můžeš ve škole se dětky jdou, čovéče?

Že se tam nevošíváš, jo?

Půl roku nic.

Verčo, a ty někde makáš?

Ne. Neděláš, jo? A kde budeš prachy? V Praze je to drahý všechno. Od rodičů.

Od rodičů, jo? A kolik ti takhle rodiče dájí?

Co neříká.

Neříká se, jo? Tak to je tolik, že se to radši neříká, víš?

Ti by ostatní brečili a záviděli, víš, ve škole. Tak to radšej nechci říci.

Hele, a kolik je pro tebe hodně peněz třeba?

Tak jak na co?

No hele, jakkoliv by si chtěla třeba vydělávat, až půjdeš ze školy.

Až půjdu ze školy, tak ukončeným uděláním, jo?

No.

No, tak třeba půjdeš jít ze školy a to udělání ukončeným mít nebudeš, jo? To se

taky může stát.

Já na tomhle variantu nepočítám, tak kdyby to bylo lepší, tak třeba tak 40.

40, jo?

Jako 40 korun na hodinu, jo?

Ne.

Co 40?

No povídej, čeho 40?

Tak nedělám, že jsi nechápavej.

No to já právě nedělám, že jsem nechápavej a nechápavej jsem, víš co,

tak se ptávám, čeho 40.

A za co jako? 40 tisíc tisíc.

Tolik, jo?

Herbko, to se dá někde udělat ještě dneska, jo?

Já myslím, když máš školu. Fakt jo.

Jako hrubýho nebo čistýho?

Hrubýho. Hrubýho jo.

Tolik peněz jo.

Ty to je 480 tisíc ročně.

A měla jsi někdy nějakou brigádu?

Jo, měla. A co jsi třeba dělala?

Třeba na střední jsem byla v jedný personální agentury.

Fakt jo. A co dělají personální agentury?

Ty zaříkej, že to nevíš.

Tak já jsem personální agentury nedělal, víš co. A já jsem ještě... Ani lidem

práce, ne? Aha.

Ne, já jsem dělal, když jsem chodil do školy, já jsem dělal McDonalu za rvatsku

na hodinu, tyvo.

A ty za 8 pětek, jo. Taková velká firma, že koupila ti jen 20, jo. No, taky to už

je taky hodně let zpátky.

8 pětek na hodinu, jo.

No, hele.

Ty jsi neusvažil mozambulku?

No, právě jsem namákal jak Fredka, člověče. Tam na mě řvali, odtíkal si a

řvali, cheeseburger prosím, hamburger bez lokůrky.

Cheeseburger bez síra a já jsem hrval zpátky. Co to je za cheeseburger bez

síra? Co to tam v té záde byla? Cheeseburger se sírem.

Cheeseburger bez síra. Víš, celkyhle lidi tam chodili třeba.

Takže ty jsi si seděla za 8 pětek, jo, a prostě je pohodička chvíliček, jo. Já

bych ti mohl dát, třeba, já nevím, pětik, jo, bych ti dal.

Když bychom si zahráli na hru pravdy, víš co, spolu.

Víš, ať mám něco na kameře, víš, ať je to trochu zajímavý, jaký drama.

Víš to, že si budeme hrát napravdu, já ti mám pěti kilo.

Že já ti tady budu sobě říkat jako všechno? No nebo... Prostě jenom pěti

kilo, jo?

Jak jenom pěti kilo?

Snad... Jak jenom pěti kilo, jo?

Ale tak pěti kilo za to, že tady spolu kecáme, že si zahráme napravdu, co ty na

to?

No nevím, já můžu to zkusit, ale jako... Jo.

Když to budou blbý otázky, tak... Ale když to budou blbý otázky a ty nebudeš

odpovídat, tak mi to pětikilo vrátíš, jo.

Domluvíme se taky. Tak to ani nedáš, čo. Tak já ti ho dám dopředu, až jsi si

nemyslela, že kecám. No tak čo, tak mi ho dej.

Hele, a natáčím tě, jo, takže... Byl asi problém.

Co problém? Tak já si nechám tu dvojku, jo.

Cože si necháš?

Tady menší nemáš, tak jsem ho měla.

No, když si jdu koupit rohlíky a nemají zpátky na pětikilo, taky si nekoupím

deset rohlíků za pět set.

kde ji máš u sebe, tak aspoň dvacet litrů.

No kolik to je?

Hru na prdu za dvojku, jo?

Když menší nemáš.

A ty nemáš spátky, jo?

Jsem chudá studentka, já nemám spátky.

Ale tak, cože jsi chudá studentka, jo?

Ty mi takhle hraješ na cici, jo?

Úplně mi to zastálo do srdíčka, jsi chudá studentka.

A je tak, já půjdu na talíř, takže rozměníme tu dvojku a třeba ti nechám za

to talíř. Víš, teď jsi mi řekla, že nemáš peníze, tak víš co, zase taky

nechci být.

Hele, jestli budeš kecat, a já poznám, že kecáš, tak mu mají ten litr, vemu

a... Vemu ti ten litr a nebude nic. Hele, takže, hra na pravdu, jo. Takže

začínáme první otázku.

Počkej, jak nám jde k tektoru, že jestli řeš nebo ne, jo.

Hele, poslouchej, kdy jsi o to přišla?

No.

To jsou nějaký držtý otázky na začátek teda, ne?

To je hra na Pradu, ne?

No.

Tak co? Tak jako... Dělej. V sedmnácti.

Tak pozdě, jo? Co kecáš?

Tak to nemá cenu, když mi nevěříš. Jo, hele, ať počasí.

Můžeš nějakým svým přítelem, nebo jsi někdy náhodě.

Přítelem? Ať jste spolu byli.

Tak měsíc, no.

Fok, jokste do toho jako vítli, jo? A už byla nadrželá, ne?

To.

Nechám na tvý fantazii.

A počkej, na tvý fantazii. Na mý fantazii jsem ti nemusel dávat talíř,

ne? To je jenom mojí fantazii.

Ale bavilo tě to poprvé, nebo ne?

Co?

Já myslím, že čím víc, tím lepší.

Jako čím to bylo opakovanější, že jsi to začala víc užívat, jo?

No ale tak teď už jsi to neměla půl roku, ale jsi si to pěkně vypadla, co?

Já myslím, že ne, to se nezrobí, ne?

No tak to, že to nezapomeneš, to je jak na kole, že nezapomeňš jezdit. Ale

nebočíváš si takhle ve škole?

Ne, nebočívám. Ne?

Jako nesvrbí tě nikde nic, jo?

A my mi říkej, když jsi někde v baru a jsi trochu napitá, jsou tam nějaký

pěkní fréry, že nepřemejslíš.

Tak přemejslit můžu, tedy konec.

A na čím?

To.

Tak jo, tak já se podívám zatím z okna, přemýšlej. Hele, a vnímáš ty chlapi

jinak, když jsi nadržená?

Co? Koukáš víc po ní?

No ještě ženejš, už jsi se teď zakuckala, víš?

Tak to máme asi všichni stejně, ne?

Jak všichni stejně? Ne, ne, ne. Jak to máš ty?

Nebavíme se o všichni stejně, bavíme se o tobě, jo? Pozor na tohle to, jo? Ať já

bych se taky ráda musel vědět, co o tobě máš. Tak mi dej litra, budu ti vyprávět.

Víš co?

Ať to mám, ať prostě, ať je ta rovnoprávnost mezi náma dvěma. Já se tě

ptám na intimní věci, dal jsem ti talíř?

Hele, nakoupal jsi, koukáš na faréry.

No jasně. Ano, co jen koukáš. Co se ti nejvýslednější napadá? Dělej, povídej.

Rychle, rychle, rychle.

Nepřemešlej. Dělej, dělej.

Zajímá mě to.

Jsi romantický typ, jo? Tak se pojď na ty moje oči.

Co?

Nic moc, víš?

No. Ne?

Nic moc?

Pořád nic?

Dobrý, víš?

Koukáš do kamery, ty se ani nepodíváš na mě pořádně. No kdyby se na tebe

podívali, bych tě propálil.

Jsem ti říkal, já jsem Spiderman, ale neříkaj to nikde. No ještě, že sedím,

jak jsem byl na kolenu. Víš, je nádherná. A to půjčinko krásná.

Zopět prdličí.

No hele, no tak dobře, tak se podíváš na oči a na co ještě teda.

No tak pak nějak s tónem. No co nějak s tónem.

Takže se někomu podíváš do očí a hned se začneš bavit.

Takže když si říci, že je na koupališti okolo někdo tebere, tak se mu podíváš do

očí a začneš se hned bavit.

To mi nějak nesedí, to mi nějak nesedí. Tak když se taky volá se bavit. Když se

taky volá se bavit, tak se baví každý.

Myslíš si, že ne?

No já bych řekl, když tě tak vidím, jak jsi krásná, půjčinku krásnou, očíčka,

vlásky, postava.

Já si myslím, že s tebou se chtěj bavit vědi furt, ne?

No hele, takže na oči a na co pak třeba se podíváš? Co se ti líbí na chlapa?

No?

Tak já nevím, je tak celkově zjevné, tak mě posuzuje na druhé části těla.

Nejo.

Tak ty to máš... Tak potom třeba, když se poznáme, že? Jo, tak to třeba

posuzuje.

Co?

Ježiš, ty ty...

Hrozný jsem, jo.

Odkud máš ty prachy, no? Z bankomatu.

No a jak to?

Kde jsi je vydělal? No, to mi dali kamarádi. Za to bankomatu. Máš tři dvuhy

u kamarádů? Ne, ne, ne, to mi tam dali doprovolně.

Máš ale dobrý kamarády. No, oni mi to dali, oni mi to dali, abych si mohl

koupit kazetku do kamery, víš.

Jdu na kazetku, potřebuješ přitit.

Hele, poslouchej, chodíš na... Já neznám. Hele, na koupáku se... To.

Co? Vopaluješ nahoře té? Ne.

Nevopaluješ jo, proč? Vstydím. Vstydíš se?

Kvůli čemu?

Co?

Pomazané. Jo. A kámoši se vopalujou? No.

Že chcou podívat.

Jo, a kam?

A kdy?

Víš co, mě byl být tady chodit po vláku a rozměňovat ty prachy. Nechceš si ten

zbělej litr nechat?

Proč ne?

Jo, proč ne, víš?

Pamatuj si to, jak jsi řekla, proč ne, jo? Jen tak, jo.

Prosím? Jen tak, že si tam jeho necháš. No, jen tak ne, že jo? Tak jako... Jseš

rozumná, ne? Takže víš, že jen tak něco není, ne? A ještě úplně, co není tak...

Co?

Nevím, co si myslela třeba.

A co si myslela?

A napadá ti něco, za co by si se mohla nechát?

Co?

Nevím. Jsi říkala, že ti líbím.

No.

Co za to?

No, teď si myslím, že se nevěděl, co na to říct, abych ti pravořil.

Jako za to, že si mě líbíš, že bych ti dal litra za to, že spolu kecáme, a

další jenom za to, že si mě líbíš. Aha.

Jedu se mu do Brna jen tak.

Jedu se mu do Brna jen tak, aha.

Takže bych ti to mohl dát jen takhle, ano.

No tak já zkusím něco navrhnout, jo, tohle to, tohle to, zase nechci, aby si

si myslela, jo, líbí se ti to, to zase nechci, aby si si myslela, že jsem

blázen, víš co.

Hele, tady už nejsme v Praze, tak tady už nejsou blázně ani není nic drahýho,

jo, takže bacha na to.

A příští je Pardubice a to ještě je dál od Prahy, takže tam ještě všechno na ně

učit.

Hele to, tak já ti řeknu, jo, za co teda.

Takže, Verčo, hele, vem si ty tvoje krásní ruce, co máš.

Takhle si chytni spodek toho svetru růžový, hezkýho.

Chytni si to, no.

No, chytni si to, chytni si ty mokré.

Tak mi řekni, co ti jde na rovinu, ne?

Postupně, postupně ti to říkám.

Chytni si to.

Net? Jo, tak mám ti to říct přesně, o co mi jde, jo.

Hele Verťo, tak mě poslouchej. Teď ti říkám přesně, o co mi jde.

Veroníčko, kočíčko, ty nádherná princezno.

Chytni si těma tvýma nádhernýma ručkama dole ten svetr, za ten okraj a nadzvědni

si, abych viděl tvoje spodní prádlo. O tohle to mi jde, přesně.

Teď už jsi spokojená a můžeš si nechat ten vytrhnout. A stačí mi, když to

uděláš na 10 sekund.

10 sekund? To je hodně.

Cože? No a teď já čekám, jaké na to řekneš paragraf, jako teda, že to je

tvoje, jako na základě čo si ty peníze přihlasíme, teda.

Na základě toho, že jsi mi je dobrovolně dal.

No to je pravda, že jsem ti dobrovolně dal, já jsem ti dal dobrovolně litr a

čekám, že mi litr vráží zpátky.

Podmínky naší dohody pískají. Už jsme se ale nějak nedohodli, že jo.

A to se z toho tvůj ženu ty, ne já, že ti ten litr dám zpátky.

Jo takhle, no tak se nazvej díka Svetr.

Jestli mi to chceš říct takhle, že prostě, že, no tak to není, a nechci ho,

a dvojka dobrý ne, kecáme, hele, koupil jsem ti McDonald, podívej se, kudy jsem

ti koupil McDonaldu jídlo. Taky si toho pokuseš, no.

Už to bude bez kamery.

Bez jaký kamery?

Bez ty, co držíš v noci.

Já jsem úplně na nich zapomněl, no jo, vidíš to, ano, já jim mám stejnou

kytlou.

Nemáš červení světíko.

Jo, to svítí červení světíko, že dochází baterka. Aha, ale já nejsem blbá, já

nemohu jenom srčit i základníčko.

Tak to mám zaplý, dobře, no.

Víš, proč to mám zaplý? Protože když je to jenom těch deset sekund, tak já se

pak na to půjdu dělat doma, víš, abys to vychutnul.

No, anebo to udělám bez kamery, budu na tebe tady koukat hodinu.

No, no, no, dělej. Ne, ne.

Ale to nemohlo stačit.

Ale to si ze mě teď děláš srandu, ne?

Za tohle to jsi chtěla talíř, jo?

Ukázala jsem ti spodní trádlo.

Verčo, neblázní, tohle to nebylo nic, tohle mi vrať, fakt.

Tak mi vrať 900, protože jsi mi to ukázala jednu sekundu a domluvili jsme

se nějakej talíř, nebo teď už ani přesně nevím, tak to rozpočítáme, ukázala jsi

mi... Už ani 900, to nechám všechno. Ukáž mi to, prosím. Já jsem fakt nic

neměl, já ti to klidně přetočím zpátky. To mi to teda přetočím.

Že prostě jsi viděla, že má 230 papíru, ale zase taky idiot nejsem, víš co.

To si musíme vyjastnit na začátku. Já jsem to říkala na začátku, že nejsi.

A jo, tak jako můžu si tak tvářit, ale nech mít o země dělat, víš jo.

Dobře, tak jak chceš, tak koukej.

Jeden,

dva... Ti to uvíhá nějak, ale hodně rychle. Ne, ne, ne, to je to no

relativní. Vytáhni to vejše, já nic nevidím.

No, uuuu... No, hele, máme dvě sekundy. Ne, ne, ne, ne.

Verčo, tři sekundy chyběly. Já koukecl jsem s tím, ale tři dobroby chyběly.

Pokaž mi, kolik máš dotočeno.

No podívej si, jenom sedm sekund.

Hele, beri si něco na zkoušky na sebe, aby ti prošly líp zkoušky.

Beri si něco. Co si o mě myslíš?

Pardon, tak jako...

Tak já jsem nechtěl tak jako urazit jako tě, to se omlouvám teda, sorry, sorry,

sorry. Já bych potřeboval s tebou projednat takový biznis, jo, potřeboval

bych o tebe prostě poradit, jo, protože já nejsem žádný študovaný, na výšku jsem

se nedostal, jo, prostě tři, tří, dvě základky, takže potřebuji poradit. A

úplně, úplně, když říš ta rity, že si můžu nechat poradit o tebe, jo, že ty

určitě budeš mě počítat a trochu ti to myslí, jo.

Hele, kolik může stát, tak v obyčejná normální podpersenka, klasika

Tak pěti kilo.

Kolik? Pěti kilo.

Pěti kilo, jo. Aha.

No a kolik třeba, kolik jsi zadala za podprstníku, třeba za tvůj?

Tak jako pro zajímavost.

Za tuhle. No.

Za tuhle?

Hm. Já myslím, že se to tak pohybovalo. Jo. A pak jsem se chtěl zeptat,

myslíš si, že by byl dobrý biznis, když bych něco koupil za pěti kilo a prodal

to za šest tisíc?

Myslíš, že by to byl pro mě dobrý biznis, nebo ne?

Já myslím, že by to byl dobrý věc pro každý.

Tak a kolik bych vydělal, protože to už jsou na mě moc velký částky, dal bych

šest tisíc, dal bych pětset za něco, koupil bych si něco za pětset a za šest

tisíc bych to prodal, kolik bych vydělal?

No, to ti stačí i ty tři tisíce. Počkej, počkej, no jenže se se nám učuje jenom

do dvacíti počítat, víš co, já se právě na to ptám, kolik?

Tak jako já myslím, že tak pět a půl tisíce.

A proč ty bys chtěl kupovat takovou podvrsenku? A je proto, že jsem vždy v

té podvrsnice viděl a tuhle podvrsenku musím mít.

To musím mít, prosím.

Úplně mě to bere, ta podvrsenka tvoje.

Uuu,

jak z tom úžasně vypadáš, víš co. A mě se pak líp pojede vlakem, když budu...

Jsi divnej. A mě se pak líp pojede vlakem, když vím, že nebudu mít

podvrsenku na sobě, víš co.

Tak co?

Tak si ji zahodinu nestupujeme, pak už se asi nevidíme.

No, a třeba si, víš co.

Třeba řekneš, já toho blbice chci najít, budu z něj tahat prachy.

Víš jak.

Tak.

Tak jo, jdem do toho, ne, hele.

Proto nevím, proč to děláš, ale... No, tak to ti může být jedno, ne?

Víš co, hele.

Raz, dva, tři. Tří krát dva je šest, takže no.

To fakt takhle uděláš, jo? To není ti to blbý, jo? Já jsem počítal s jinýma

věcma.

A ty jsi takhle jenom z těch nechtěl podprsit?

Opravdu. To jsem úplně... To jsi opravdu myslí vážně, jo. To je nějaká bouda na

mě.

Co? Co jsi myslí vážně?

Těch 10 tisíc, že si ji můžu nechat.

No tak co jsem řekl, to platí, ne? Může být nějaký divný.

Přijde ti to divný?

Tak já nevím, seznámíme si na nádraží, tak jdeš do Brna jen tak, pro ně za nic,

a tady úplně mi dáš 10 tisíc.

Taky jako... No a co by ne, přijde ti to divný, jo?

To je teda hodně. Jo.

Hele, naporátě, jak by si země vytáhla tu zbrodvacku, když vidíš, jak to země

leze ty prchy.

Naporátě něco.

Můžu ti pomoct.

Já jsem ti sympatický trošku.

Tak to byš tady asi jinak nesoděláš, jo? Jo, tak jsem ti trochu sympatický. Ty mě

jsi taky sympatická. Překudová.

Jo, a ty mě moc, hele.

No, vidíš to?

Ani to nebolí, viď?

No.

No, vidíš to? Ani to.

Copa.

Ale tady se nic nedělá.

130 tisíc, víš co.

Neřeknu, kdyby byl 70 tisíc, jak se dělá.

Já, ty jsi krásný.

Jaký to je mít po půl roku puse ptáka?

Co?

No to ti mám říkat.

Asi nic.

A podívej se na městníčko náhled, podívej se.

No a kus mi ptáka, to je ono.

Podívej se na mě, klikni, podívej se.

Děkuji.

Dobrý den, dovolte vaše jízdanky, prosím.

Prostě stáváš. No už ti pískají, máš pokračovat.

Víte hned cestující, co právě začaly sprcat.

Tyhle máš kohotky, jo? Jo, ty si je sundávaj zároveň, aha.

Uka, jaký máš kohotky?

Wow, takovýhle srandovný, jo?

Hodně pohodlný, jo?

Uka mi ten předej, chrničko. Uka, pojď sem.

Jo, ty máš takovouhle pipinku pěknou, jo.

To je to, co mi řekla dřív, já jsem ti dal víc peněz.

No to musíš ještě napravit, jo.

No já už ty žádný nemám.

Já jsem ti vlastně dal všechny, jo.

Ukaž, jdem mi ho takhle do ruky a přejeď si s ním, přejeď tu pipinku.

No, přejeď si to.

Co myslíš, bude tam?

Jo, tak se otoč.

No, pořádně se vykoná.

Tak a myslíš?

No já myslím, ale tak a myslíš ty?

Zakloň hlavičku, zakloň hlavičku. To je ono.

Vyřej mi to úplně s trubem, tu lásku pojď.

A to ani jak brčky.