Original subtitles

To je

rasistická nadávka,

bojující věko.

🎵🎵🎵

Děkujeme.

Prostě mě to s ním nudí.

Nemůžu si vůbec pomoct.

Pani učitelko, myslíte, že si mě někdo vezme na Vánoce?

Ne.

Jedině, když budeš hodnej.

Mě spolu šest let, no.

Nejhorší je, že vždycky přesně vím, jak to bude probíhat.

Slíkne mě, položí mě na břicho, třikrát mě pohladí po zádech a pak mi tam strčí

prst.

Po každý.

Takže vždycky, když mě třikrát pohládí po zádech, úplně přesně vím, co bude

následovat, či jo?

Ještě že aspoň ty prsty nějak střídám.

A jinak je to hrozná nuda.

Jo, bude u nás spát Johanka dneska, jo? Jo.

A Marii to nevadí?

Já nevím.

Čau, brácha.

S kým si píšeš?

S jedním pedofilem.

Píše si, Saničko.

Už dlouho.

Kdy tě jí patná?

No, zapleč pámu, ne?

Bráznická v kotele.

Jo.

A budeš letos zpívat na půlnočí?

Proč bych nespívala?

No nevím, je to na podle, jestli ti to ještě baví.

Jasně, že mě to baví.

Ty si píšeš s Aničkou?

Vždycky 15 je mnohem lepší, než kdyby jí bylo 14, ne?

No počkej, ty myslíš...

Můžu dneska spát u Lukáše?

Ty jsi tam spala včera, ne?

Co mlčíš?

No hele, s Aničkou nechodím já.

Ale tvůj synátor.

Tak mu starší spí tvůj druhej, dej ti.

Máš prima rodinu.

Díky.

Takovou vitální, dej ti.

Jak to myslíš? No ne, máte to v genech, ne?

Co?

To uhrosevače.

U mě už trochu povadla teda.

Máš to.

Zdám.

Co chtěj?

To nevím.

Tak naše děti si to rozdávaj a my.

Kolik?

44. Jenom?

Jak někdo může 10 let záhřet stejný čísla, když o každej týden znovat klamu?

Tanto právě je.

Neměnit to.

Čauky. Ahoj.

Ahoj. Tak co, to muselo být dneska v tom větru. Normálka.

Večer je dneska u nás. Jo, jo.

Tak večer.

To... Keša to otevřela.

Kupilo? Jo.

Já taky.

Nepůjdu.

Smůlu mu daj.

No mě dej.

To je alkohol takový kočky, to snad není možné.

Dal by jsi říct to, starý kocouren.

Uklidně se, Joanko.

No neovážně, podívej se na ně, to snad není možný.

Nedávno to byly děti a teď.

Tati už jsou to kočky.

Ty? Tati?

Co? Jsi trapný. Jsi taky, co?

Proč jsem trapný?

Jsi trapný, ještě o tom nevíš.

Ty jsi snad nejhorší možná kombinace.

No ano.

To mám po tatínkovi, víš?

Trapnost máme v genech.

Těš se.

Čí to byla noha?

Co? Nic.

Já mám nohy v pantoflích.

Dobrou. Dobrou.

Ondra.

Dobrou noc. Dobrou noc.

Za Bahamí?

Kuba. Asi tu.

A to mudrý, to je moře?

Ne, ne, to jsou právě ty plochy zničené hurikánem.

A proč tam nepošlete američany, nebo byli ty, kteří tam byli?

Tak pochopíte, když tam bude cenu. Ty rozhodně už nebyli k to většinu ani před

tým hurikánem.

Takže žádná cizí pojištěna nikoho na tuhle práci nepojistí, ne?

Protože to je v obu?

Ale, hoši, Karibik, co by jiný za to dali?

Tak to řeknem doma.

To nebude problém.

Služibka, no.

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,

23, 24, 25, 26.

Můžu toho počítat?

Dobrý.

Jeden horonok mi řekl, že když u toho nenapočítám osm do pětadvaceti, mám

prostatu tuto dél.

Tady je.

Říkali, že budou doma.

Prosím tě.

Třeba jsou vedle.

Počkej. Ahoj.

Že jsme rád přes tohle. Dobrý den.

Počkej.

Ne, ne, ne. Teď nebudeme rušit. Kostiňte, neslíkejte ten kamarík hned

pryč. Pojďte, pojďte se posadit. Ahoj.

Ahoj. Ahoj, Ondra. Ahoj.

Ahoj. Ahoj. Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

On by si to ode mě nevzal.

A pojď.

A co to je?

Na plot.

Prosím vás, jste jediný, kdo mezi sebou nemá plot. Vždyť je to hampa. Jediný v

celé ulici. Řekni, žádný plot nepotřebujeme.

Žádný plot mezi sebou ani nechceme.

Ale máma má pravdu. Jste jediný v celé ulici. Plot potřebujete.

My jsme vám dřív nemohli pomoct, no.

Říš, Maria, prosím tě, jak bysme jim mohli pomáhat, když jsme nic neměli? Já

říkám, že jsme mohli, říkám, že nemohli. A teď, když můžeme, tak jim pomůžeme. A

když nebudeme moc... Dobře, a když nebudeme moc, tak jim hodně pomůžeme.

To je snad jasný. Teď to povídám po radech.

Teď jsi hodně hodnej, ale my se o ten plot postaráme sami, děkujeme. Jasně.

Když tak vydražíme na internetu, Ančino, to nespí.

No, to si ale bude tam chet pospíšit.

Byť, Adame!

Tak zase nic, co?

Že?

Vyhrál jsem 80 tisíc.

A co mám tátovi říct? Líbí se vás po nějakej?

Já nevím, co se nám má líbit na plotě.

Plot je prostě plot. No jo, no, s našimi je to těžký.

Na co?

Těšíte se?

Na co?

No, na ten ostrov.

Ostrov, prosím tě.

Ostrov.

To je ostrovek, kudy dvakrát projín hurikán.

Náhodu. Jsem se na to podívala na internetu, tam je nějakých 27 stupňů.

Noci. Teď.

Proč nás vlastně nevymete sebou, když si vyhrál?

Copak tam jedeme na dovolenou?

Máme služebku.

Přesně. Tam jedeme makat od rána do večera.

No. A v noci.

Kdy se vrátíte z bowlingu? Pozdě.

Mohla by Černovka přespat u nás?

Ne.

Děkujeme.

Jsme děti.

Když vás vezmem sebou, co tady budu celou tu dobu dělat?

Sami? Jaký děti?

Teď už to žádné děti nejsou.

Děkujeme.

Kusat se.

Za týden se zahraje.

Ahoj. Zda.

Co vidíte na obrázku?

Mám budlinky na jablíčko.

Děkujeme za

pozornost.

Konec.

A tohle je super plot. No, to jo.

Jdeme! Jdeme!

Nosíš porožky do postele. No. Já taky nosím porožky do postela. To byla

prasata.

Čokoládové jen jeli.

Takže jenom na dokonce.

Jako vždycky.

Měl chuť. Dobrou.

Konec. Konec.

Konec.

To není elektrické vedení, to je elektrické křetlo.

Co děláš, vole?

Nic.

Živý.

Líbí se ti Marie Kozinská?

Líbí. To víš.

Ale neukáže se ovládnout.

Tobě se dost líbí moje žena, viď?

Líbí.

A ty to víš.

Ale budeš tak hodně ovládneš se taky, jo?

Pokusím se.

A nebo bysme možná mohli zkusit svojím touhám podlehnout.

Tak.

Myslím, samozřejmě, boba.

Zaujal jsem tě určitě, co?

Kuplíře, no jsme.

Maria chodí každou neděli do kostela, jestli jsi na to nezapomněl.

Nezapomněl.

Hele, zahráváš se s Lohnem? Pro.

No jestli to ta tvoje pambičkářka se mnou jednou zpříč, tak už v životě

nebude chtít nic jinýho.

Vidíš, já jsem ochoten, To je skrom.

To mu se říká zdravý mužský sebevědomí. Máš mu ochranňáky? Co?

Ty to snad myslíš vážně.

Máš nebo ne?

Že mám.

Hraje hudba.

No ty vole, jo!

Třeba podvažujem nějaký romantický dobrodružství.

A s kým, kdy tady nikdo není.

To se třeba tak úplně nevyhlučuje.

No to se teda vyhlučuje.

Kdy jindy, když ne teď. Tady.

Co?

Jako skupina?

Jako všichni čtyři dohromady?

Jasně.

Tak to mi dej deset minut, než se do tebe zamiluju.

Tak šaškováním, čtyřka nevznikne.

Jseš pro?

Jsem pro.

I kdyby to nakrásně vyšlo, jako že tohle nevíte, tak nic nebudete dělat za mýma

zádama, jasný?

To se ale nesmíš otočit na bok.

Takže na boku ne.

Základní pravidlo číslo jedna. Jdem pokoj, pořád všichni spolu, nikdo nikde

jinde a když se řekne spát, tak ruce na deku.

Pravidlo číslo dvě.

Nikdo se do nikoho nezamiluje.

Platí.

Jako komplet všechno, jo?

Komplet všechno. Jako i... No tak na to můžeš rovnou zapomenout. To jsem zažil s

Marí jednou a nebylo to nic moc.

V tom případě je to tabu i pro tebe.

Pro ho?

Ahoj. Ahoj.

Ale není to blbý, jak se na to ditoful koukáš?

No ne, mě to nevadí, já jenom jasný, to není nepříjemný.

A kam jsi jako koukal?

Všude.

Myslíš?

Ty si to dovedeš představit?

A ty?

Já jsem se ptal první.

Já stejně vím, že ty to chceš.

No ty to taky chceš, ne?

Žádlíš?

Trošku.

Ale mnohem jině, než bych čekal.

To ty nežádlíš vůbec, víš?

Na Marie ne.

Hele, já bych to fakt přála.

Jo, ale sebe bys to taky přála, víš?

No, sebe bych to taky přála, ale Marie bych to přála.

Že jo?

Jasně.

I kdyby to nakrásně vyšlo, jako že to nevýjde, protože známe Marie,

tak u toho vždycky chci být jasný.

Jasný.

Přísáhnu.

Přísáhnu.

Hele, a proč vlastně?

Už že to chceš mít pod kontrolou, nebo že se chceš koukat?

Prostě u toho chci být, no.

Když jsem u doktora a berou mi krev, tak se taky dívám, jak mi tam vraze je hlup.

Tak se na mě takhle nadívej. Jak?

No takhle.

Dobrý. Kolky?

Tak tak.

Kdybyste nám udělali striptýzek?

Ani náhodou.

Proč ne vlastně?

Mimo jiný, protože mám špekej.

Náhodou tady Ondrovi se tvoje faldičky moc líběj, že jo?

Já mám oči jenom pro tebe, lásko.

Nekecej.

Ty bys byl upřímný.

Třeba tady Ondra dneska říká,

Že to jo.

Že se mu Maria hodně líbí.

Jo. Říkal.

On to ví.

No a všichni víme víc, Marie, že já to mám zbytou podobně.

Fakt. No.

A mě to vůbec nevadí.

Ty víš, Marie, že mě taky nevadí, že se líbíš Ondrovi.

Naopak.

Žijem jenom jednou přece.

Ne, ne, prostě ne.

Já nejsem žádná hedonistka. To nejsi, až náhodou jsi krásná.

Co to je?

Hedonistka? Ne, to je, jak když se... Jsme chtěli přece zažít něco jinýho,

než... plo.

Přece nemůžeme vzniknout takhle.

Ta vaše štyřka.

Když tak naše.

No to je jedno, tak naše.

Řekla naše.

Jak podle tebe vznikne štiska?

Jak nějak je to konkrétnějc?

To já vím, no tak nějak spontánějc, když už.

Hlavně si napřed musí lidi na sebe navzájem nějak zvyknout, ne?

To nebude problém.

Co tu děláš?

Chci se vysprchovat.

Já na seda musím nadříkat.

Čeho se bojíš?

Že se to všecko pokazí.

A ty experimenty nikdy nefungujou.

Ale já myslím, že nám by to mohl vít.

Když se máme všichni tak rádi.

Ne, promiň, Marie, že se k tomu ještě vracím, ale... Zažil někdo z vás ctiřku?

Tě přetrhnu, jestli se dozvím, že ty jo.

Já?

Já nezažil ani trojku, ty.

A ty?

Nebo taky ne, pochopitelně.

Jak pochopitelně?

Proč pochopitelně?

A ty?

Ježíš sám dobře ví, že já ne, tak se mnou tady zkoušíš.

Já?

Zmáznili jste se. No.

Přesně.

Takhle na to jsme.

Já třeba znám plno kamaráde, který jsou 20 let věný svýmu manželovi, jsou

dotrávený.

Jsem toho velký.

Ona to nechtěla.

Chce, ale pasivně.

Tak třeba by se mohla Maruška jenom dívat.

No tak teda nesouhlasím. To teda dásadně nesouhlasím. To by bylo pěkně nefén.

No tak můžeme se třeba jenom maltlit, ne?

Ale budu se rovně stydět.

Řekla, budu.

Slyšeli jste to?

Já bych řekla, budu.

Řekla. Neřekla, budu.

Nechte toho.

Já si taky stydím.

A to je právě na tomto hezký.

Proč bychom se měli stydět?

Vzděláme jeden druhýmu radost.

A sex je radost, sakra.

Neklej, prosím tě.

Počkej.

Konec.

Dobrý ráno, miláčkové. Dobré ráno.

Dobré ráno.

Jsi mě posryntal.

Sorry.

Když se vyčistíte, zhruby, tak vás slova poríbím.

Co to máš?

Jakou jsou vlastní žena.

Je vůbec tě... Jde?

Mare? No.

Myslím, že nedělá také v kostele.

A myslím, že to byl tý prostý.

Děkujeme. Děkujeme.

Zdravou bratře!

Nerauhej se!

Pořádně! To, že nevěříš v Boha, ještě neznamená, že ho můžeš ignorovat. To máš

jako si elektrikové.

Brát může být podpojený, jestli k němu musíš ho řeknout, když se podporuje.

Ne?

Jsi v pohodě?

Tak se divnej.

Já bych vám chtěla něco říct.

Půjmařitýho.

Že je políbánka, že jo?

Ne, to není.

Thank you.

Ale vyslechněte mě, prosím vás.

Včera to bylo tak bolí.

Trochu. Promiň.

Ne, bylo to fakt.

No znáte mě, já o tom nemluvím. No tak teď o tom nemusíme mluvit, abych řekl,

že to bylo dobrý.

Moc dobrý. Jo.

Jo, ale nesmí se z toho stát zvyk, myslíš.

Musí to zůstat jako výjimečný, jako svátek.

Třeba jako Vánoce?

Ty to ale jenom jednou z rok.

Nedělej taky svátek.

Jste pitomý a vím, jak to Marie myslí.

Jako svátek. Rozumíš.

Já chci taky něco říct.

Hele.

Jak víme, tyhle věci nikdy nefunkují, ale nám to prostě vyšlo.

Máme se fakt rádi.

To je skvělý. To je?

Nikdo nedělá žádný žádlivý scény. To je vůbec skvělý, jak to zvládáte.

Ostatní chlapi proti vám jsou zamindrákovaný žádlivý sobci.

Líb bych to neřekl. Já to myslím vážně, fakt.

Dík. Dík. Chci říct.

Teď mu to prostě zažíváme.

Splněnej sen.

Milionů manželských dvojic.

A za to musíme být osudu vděčný.

Doufám, že si v kostele zapálila zvíčku.

Promiň se, můj.

No to teda seš.

Tvoj muž je někdy vůl, ale já ho mám ráda. Thank you.

Teď říkám, že to funguje.

Ale?

Zažil někdo z vás všetku?

Jak vlastně vznikne taková šestka?

No, tak řečma ne.

Ne, tak už žádný šestky s váma nejdu, teda.

Nejsem žádná. Nejdu do městka.

Tak

co

tam říkáte?

Co to je?

A ty plot, ne?

Aha.

Vám se to nelíbí?

Co se vám na tom nelíbí?

To jste snad ukradli na smetišti.

No a co?

To můžeme předchyt.

No, víte, jak budou vaši koukat, tak to uviděj.

Ano, to můžeme předchyt.

Dobrý!

Děkujeme.

No.

To je dneska za den.

To úplně přesně nevím.

Ale jednou vím určitě, že je dneska za den.

Konec.

se jim to líbí, vidíš?

To bylo jasné, že se jim to bude líbit, já jsem ti to říkala.

Tak co?

V podstatě, je, no, když, no, no, tak je to.

Jo.

Nastrý rotul tady.

No, Tonečku.

Můžu být rádi, že má tom.

Pěkná barva.

Taky mám.

No, no a to hlavně.

Šmanec.

Zdraví. Zdraví.

Děkuju.

Hodná. Dobrý, držím.

Dovítejte.

Bylo to pěkný.

Dobrý.

Zkuseněli.

Měli jsme se.

Krásně.

Co je?

Co to je? Nic, co bylo.

Pohoda.

Uj, ten je strašně černej.

Babi je rasistka.

Trošiče, jaká rasistka.

No tak koukám, je černý.

No co jí? No.

Teda mám i já s vírom.

Ahoj, úplná sexbomba.

Vyšel jich dvojí panu Faráře, tohle.

Pan Farář ví o životě pendrek.

Cože? Že pan Farář ví o životě pendrek.

Jak může víc? Proč by se mu to nelíbilo? Já se mu líbilo, by se mu to určitě, no.

Vždyť taky, že celý život káže vodu, tak když potom má víno, tak... Ale no, jo,

jo.

Proč se, prosím tě, tak čílíš? Já se nečílím, ale...

Tak rémulky ne.

A to už nic nebude?

Samozřejmě ne.

Dáte si někdo ještě panáka? No já určitě.

A je, no co pak si to snažíme?

O manželský sex, miláčku.

No náhražkovej sex.

Po dvaceti letech je každej sex náhražkovej, princezna.

Takže já jsem teď vlastně taková princezna náhražku.

Možná nám ta změna prospěje. Určitě.

Ale jestli mi přitom jednou jedinkrát řekneš vítku.

Tak na dosmrti s Maruškovým sexem končíme, jestli?

Ty vole, to se budou se tam úplně soustředit.

Hlavně nemluv, láska.

Hele, ale ty mě můžeš říkat Maruško, no to nemůžeme dělat. Skvapni.

Svátek. Svátek.

Proč se tam zavírají tak brzy?

Protože tam chodíme jenom my.

To nejsou problémy.

Můžu já tě nestojit?

Dobře, měj na celky.

Ahoj. Ahoj.

Luce, když ten nelepěj doma?

Věděná.

No a kolik je?

Deset. No tak šupme.

Spát. Dobrou chuť. Dobrou noc.

Dobrou.

Dobrou noc.

Mně se dává k větši poznat.

Nedává.

Potkali jsme se na poště a šáhl mi na břicho.

Tyhle co máš co mý ženě, šáhl mi na břicho na poštu. Jsme normální lidi.

Jsme normální lidi. Já vím, ale normálního tě se točí zdravě jinak. Jsi

dej maximálně pusu.

Andra mě chtěla na ulici líbat.

Tyhle co máš co mý ženě, co líbat pusu. Pus mi ujel, to přece nebylo to.

Jak to, že jemu nalýváš matonku prvním? Ať jdu.

Proč se mnou v sobotu sánkovat?

Rád bych, ale nemůžu.

Proč? Protože bych těm porušil pravidlo číslo jedna. A teď co?

Ninja je o zády.

Nesmíme být spolu sami.

Ježíš, když tam nebudeme chlaměli, tam bude celý dětsák.

No, proč by nemohli sánkovat? To je jedno.

Společný sankování vlastně nebudu to uvědomovat. To je teda pravidlo číslo

dvě.

Nezamilovat se.

Jasný.

Děkuji.

Jsem ti říkal, že letos už půjdeme pro stromeček sami.

Rodiny, tradice se nemají porušovat. Jo, i když směl dostat infarkt, že jo?

Já ti něco řeknu.

Říkej.

Víš, já jsem v divočce taky nebyl svatý, že jo?

To já přece vím, to neříkáš nic novýho, ty. Ale víš, prdla jsem.

Tak dva roky jsi s náma nebydlel.

No a co to? To ještě neznamená, že jsi... Co to znamená, tatě? Já přesně

jsem blbý.

Tak můžu vysvětlit nikomu, kdo nedělal v textilce, že ty lezeš celý den po

sloupech a ženskou vidíš akorát ráno v trafice. Ještě k tomu už klivou. No i

tak strašná.

Já chodil na noční s šedesáti ženskýma.

Nadrženýma.

Oni mě učili si detailů, jo. Ale to nebyla žádná sranda.

Vydržet to pokusení.

To byly útoky.

Pátra. Jo.

Víš, já ti chci říct, že... Já tomu rozumím, no, to

chápu, ale... To chápuš celý. Hodinný tradice se mají dodržovat, ale... Určitě

musíš sakra být taky opatrnej, ne?

Jako předtím?

To máš napřed na čele.

Co mám napřed na čele? Miluju Marii, jsem z ní úplně štajf.

Takovýhle velkýma písmenama jako kráva.

Jo, to je tak vidět.

Tak co těda, dobrý, udecháš to. Ale neměj starost, víš, že jo.

Hele, tati, ti musíme něco říct.

Já jsem trapný a nevím o tom.

No, vlastně jo.

Víte, když jsi něco začal s mámou.

Viděli jsme, jak se líbají.

Přesáňkování.

Já jsem jim zakázal sánkování, sloveně jsem jim zakázal sánkování.

To je všechno, co jste mi chtěli říct?

Tobě to připadá málo?

Docela hustý.

No to je, to si přece nenecháš líbit tohleto.

No tato, to je jako... No to je od svého nejlepšího kamaráda, si takhle necháš

dát na hlavu to umělejce šalátné zlobce. Tak ten, nějak se to někdy světlitne.

My bychom chtěli jenom dostat vědět.

No, abys právě nebyl trapnej.

Protože ta ti uznej, když ty o tom nevíš a všichni ostatní, jo.

Děkuji.

Jsi docela jako fraj, a když si to budeš tak lejný.

Můžský by dělal žádlivý scény, ale jsi docela v pohodě.

Myslím, že hlavně to nevyčítej mámě, jo. Ale prosím tě, nevyčítej mámě, to jsou

veči tohleto. Já nic takového neplánuju, neboj se. Přísaháš?

Jo, přísahám. Protože ona za to taky nemůže.

Tati, nikdo toto nemůže. Jak to myslíš?

No, jakože spát s jedním a tím samým člověkem 20 let.

To je fakt sodá, to musíš umrát.

No, no, to já chápu, no.

Taky spím s jedním a tím samým člověkem 20 let.

No, ale tepstejší.

Vy zase pochopíte, že já to mě začal s Marí.

S Marí?

Jako s letou?

Kdo je tady ví, tak to samozřejmě ví.

Táta to ví taky.

Jakoby jste si to jako prohodili, ne?

Prohodili, jo.

Prostě jsme si to jako zpestřili.

Zpestřili, jo.

Takže se to já někdy vyřetlím, pět těm jezdím a má chuť nakusit.

No pojďte.

Mám já tohleto poslouchat?

No tak když jsi s tím začal.

Tak ty myslíš, že je to v pohodě?

To je tak jo.

Podle mě to v pohodě není.

Ale asi to vzniklo fakt z lásky.

Si na ně podívej. Jsou trapný.

A nevěděj o tom, víť.

Ale to by nikdy nenapadlo, že bysme si to nikdy s někým zpestřili?

A jako s kým?

To já nevím.

S nějakým příjemným, vaněvým, mladým párem.

Doufám, že už si máš promyšlený.

Ale ne.

Tebe to vážně nikdy nenapadlo?

Já bych asi neustál toho druhýho kluka.

Ale tu druhou holku by si ustal, viď?

Jo. To bych asi problém neměl.

Samozřejmě.

No, proč by měl bůh chápat cizološtví? Skvělý to sníh, no. Ale to nebylo žádný

cizološtví. Už si ji neudíříš si tak vysvětlit.

Nezpíšíte, jako měla kvůli světla.

No, jestli se tam zítra půjdete producírovat, tak já nejdu.

Člověk tě chtěl vidět zpívat, Aničku.

Máma by tě chtěla vidět zpívat.

Ne, prostě ne.

Tak ne, no.

Chápu, že to je celkem šok, ale proč brečíš?

Protože je to hnusný.

Proto hodinu a půl brečíš? Jo.

Tobě to nepřipadá nechudný?

No, jak když si představím naší mámu a vašeho tátu,

mně to přijde spíš směšný.

A mně se chce blajit. A nic tak strašnýho se zase nestalo.

Co bys dělala, kdyby s nima třeba spadlo letadlo?

Někdy, když bylo patnáct, taky se mi chtělo bolej, tuším, když jsem si

představoval naší mámu s naším tátou.

Když se to nebudeš představovat, tak je to v pohodě.

Si to prostě nepředstavuj.

Tak my jsme tady dva týdny s řemeským plotem a oni tam... Jdou v Tarantárii

to... No co, co?

Šuka jak rálíci.

Hlavně, že máme ten pník.

Ty jsi byl ty dva roky v Trantárii, tak já jsem tady sama dřela s dětmi.

Ty jsi měl taky tu svoji textilku.

Prosím tě, připomeň.

To byly útoky, prosím tě. Útoky, chodáčko mámej.

Panebože.

No, já jsem měla taky.

Kdy jsi takovou komu?

Jakou komu?

No víte, na koleji.

Taky jsme se měli všichni takhle nějak hrát.

Počkej, počkej, počkej, jak takhle? Jako takhle dohromady všichni, že?

Jo.

A to mě vykážeš teď?

Prosím tě.

Krásný dárek.

Naštědej jdem, to ti pěkně děkuju.

Prosím tě.

Pětačtyřicet let. No právě, po tolika letech se rozvídám takovýhle věci.

Ale co?

Prosím tě.

Nestrkej do mě ještě, spadnu do ty vody.

Děláš taky, ne? Ale věci.

Teď se mají mít rádi, víš? Jo.

Pancíku, pojď mi pomoct.

To už snad vážně přeráníte.

Co to je?

Je to nějaká výstava nebo co? Ne, máme dva Betlemy, tačí to je celý. Já jsem

byla proti.

Mně to už přišlo vtipný.

Mně taky. Máme dvě Marie.

Dva Josefy.

Dvě Zulátyka.

Anděli.

Dva oslíky. Dvě travičky. Dvě oveťky. Před králu. No, svatou pětnici. Svatou

pětnici. No to je sranda, ne?

A to je moje, a to je moje, co se mění ve stání, a hlava ruce, no i u mě nemaj

stání, něco se mi dobilo, pak není. A to je moje, a to je moje, co se

mění ve stání, a hlava ruce, no i u mě nemaj stání, něco se mi dobilo, pak

není.

Něco se ti mění, něco se odezdá a vy, něco se ti můží, něco

se...

se mění na my, se mění na ty, se mění na já,

se mění na my, se mění na vy, se mění

na my.

Někde jsme udělali chybu té hrny.

A to je tvoje, to je moje.

To je moje, to je můj, bez ptání, a hlava, ruce, nohy, mě nemaj stání, a co

se nedomilovalo, tak není. A to je, to je, to je moje, to je moje, to je můj,

bez ptání, a hlava, ruce, nohy, mě nemaj stání, a co se nedomilovalo, tak není.

A já... Mě to se předmění, něco se odebrá, a teď...

Mě to teplý moudí, mě to tehlkutí, a já...

Někdo se obsahová, někdo se odvádí a ten, někdo se připustí, někdo se

neveká.

A já jsem lidí na ty,

jsem lidí na já, jsem lidí na my.

To se mění na ty, to se mění na já, to se mění na vy,

to se mění na vy, to se mění na ty. To je, to je moje, a co je

moje, to se mění, proto stání, a hlava, nohy u mě nemají stání, a co se

nedomilovalo, tak není, a to je, to je, to je moje.

A co je moje patrní petrání? Láva, roce, nohy, úny nemají stání, co se

nedobylovalo, tak není.