Original subtitles

Ahoj, neruším? Ne.

Je tady místo, můžeš se sem dnout? Jo.

Děkuji.

Jsi tady dělá taková hezká holka sama.

Čekám na přitele, až přijde.

Tak to jo.

A co ty tady?

Jen tak, teď brouzdám.

Ty jsi o tuď? Ne, nejsem jistý.

Tak procházím, koukám taková hezká slešna, zkusím štěstí a koukám, že

zadaná. A co se dá dělat, no.

Jsem z Prahy.

Jdete do Prahy? Čekáš na autobus?

Promiň, že jsem takhle přysvětl, ale jen se zeptám.

Nechtěla bys udělat nějaké peníze?

Jsi taková hezká holka, koukám.

Máš docela hezký prstíčka.

Co bys si řekla, že bys chtěla dva tisíce a ty bys mi je ukázala?

To asi ne.

To nejde, no. Tak si mu přijďte lepší, co když za chvíli přijde, tyjo.

Ty nemůžeš takhle snučat.

Já jsem tady ještě zmlátil, sakra. No to jo, teda.

No. Ne na tebe.

Aha.

Dobrá, dobrá.

To,

že mě neukážeš.

No, asi ne, no. Ne?

Dobrá, víš co? To je takový diskantní výšek, tady.

Teď mě všichni znají.

Jo, ty jsi místník. No, právě, jakože.

Ne. Vidíš? Dva tisíce korun, nekecám.

Jo, já je vidím.

Máš nějakou brigádu? Děláš něco?

Jo, mám. A kolik si vyděláš na brigádě?

No, tak čtyři tisíce.

Čtyři tisíce?

Za jak dlouho?

Za měsíc.

Za měsíc?

To není možný.

Pak tak málo.

Tady asi není žádná práce, no, předpokládám. Moc ne, protože tady je to

hrozně málo. Tady je to hrozně málo.

A to je vždycky každý den do Prahy.

Rozumím. Čtyři tisíce.

Co by se řekla, že já bych ti ty čtyři tisíce dal?

Čtyři tisíce korun.

To se takhle zahalilo, jo.

Aby tě to nelákalo víš.

Aha.

Víš co, vem si je do ruky jenom. Vem si je do ruky.

Je to hezký.

Můžou být tvoje, no.

Čtyři tisíce.

Za prsa.

Já nevím, já koukám přijít, ale tady nikdo nevidím teda. No, ještě nejdeme.

Ještě nikdo nevidím, jestli ještě nepřišel.

Jak mu to trvá?

Než přijde, co? My jsme zaslouchli.

To nejde přece.

A když ti přidám ještě dva tisíce korun, že by si měla šest,

což znamená, že teda máš...

Měsíc a půl brigády, je to tak?

Hele, ty si ty peníze bereš, ale.

To neže já ti je dávám, ty si je bereš.

Rozmyšlím.

Zase když to tak vezmeš, je to vlastně za nic.

Vyhrnej si tričko, ukážeš mi prsa a máš šest tisíc korun.

Jako jo.

To je zase docela skvělý biznis.

Přítel to nemusí vědět.

Šeska doma.

To bude minimálně nějaká hezká kabelka. To jo.

Boty a ještě restaurace.

No, no.

Nevím, nevím.

Přemýšlej, máš čas.

To jsem ráda, že na mě nenaléháš.

Ne, ne, ne, to ne.

No. No.

Protože jenom ukážu.

On nic nejde, ne?

To je všude i ve filmu, že tam soudek plavká, či jo. Je to podobný? Já bych

řekl samý. Takže jo.

Dost podobný.

Jo.

Tak jo.

Počkej, řekla jsi jo?

Jo. Řekla jsem jo? Fakt? Ale neptej se vícka, nebo se to rozvislí.

Ok, ok, ok, ok.

Tak já to vedu teda.

Tak peníze jsou tvojí?

Schovej si je prosím, ať to nevznikne. Aha, funká docela vítre.

Tak jistě opočkáme, jestli jde to auto. Jo, tady mě znajdíš, to by bylo.

Rozumím.

Tak teď nic nejde.

Nic nejde.

Ty máš velký prsa.

No počkej, ale to musí jako z podprsenky být.

To není možný.

To jsou tvé prsa? Jo.

Napravdu? Ano.

Můžu si něčehnout v rychlosti?

Rychlé. Ale to jsi neříkal. Já vím, že ne, ale v rychlosti máš šest tisíc.

Tak jo.

Ty kráso.

Máš nádherný kozy, víš to.

To já takhle schovám, aby toho to nevidělo, jo?

Počkej.

To se ani neuvšiml.

Myslíš, že se neuvšiml? Já myslím, že si ušiml.

Ty prděho, děkuju.

No.

Máš šest tisíc, to je paráda, ne? No to jo, za chviličku, že? Nebylo to tak

hrozný, ne?

Ne.

Ne.

Hele, teď mě tak napadlo. Přijde ho pořád nikde?

Ne. Nechce, aby se šli nějaký prachy.

Moc je.

Docela se bojím, z čeho přijdeš teď, ty vole.

Ne, nebudem nikdy zraznit, ale... Já bych ti dal deset tisíc.

Ty bys mě vykouřila.

No.

To nejde.

To už je jako moc, teď to je ještě dobrý, jo, ale... Takže to je moc?

Jako skončení.

Nic nám jako neznáme, víš, to je takový... To je sice pravda, tak třeba

se poznáme. Jo, ti vole.

My se těmi poznáme.

Nekecám. Tady je deset tisíc.

Za jak dlouho ti jede autobus? Deset minut?

Patnáct? No tak 15 minut. 15 minut?

Co celnou.

Tak řekněme, že to zvládneme za pět minut.

A já ti za pět minut dám deset tisíc.

No.

Nemusím chodit daleko, já koukám, že tady je kukuřice. Jo, tam nikdo jako

není.

Maximálně nějaký prase.

Jo, to je bolší.

Takže myslím, že je přítel.

Přeběhneme tam?

Já ti dám do chytky.

Je tady

předtím mávášek.

Já si snažím nalákat sakra na ty peníze aspoň.

To je hrozně hezká, víš, tak proto, to je snad jasný.

Opravdu? Tak jo, než si to rozmyslím, protože...

Budeme vypadat jako zloději.

Ještě kousit dál, choď, musíme kousit dovnitř, víš? Jo, ještě snad.

Musíme dál zpět.

Ještě, ještě, tady jsou ty vlpna. Pojď, pojď.

Je to celý plácek, ne? Jo, tady je to.

Tady je to dobrý.

Tak, pokažeme ještě ty prsá. Pojď.

Ty můžeš tě pozdravit.

Hmm, pokažeme je tu drhou, sakra.

Hehehe.

Jaký? Tam, kde šoutíš nějaký prachy.

Dál bych ti ještě desítku.

A za co?

Jsme si zapíchali.

Co? Tady, jo?

Tady asi ne. Tady asi ne?

Tak se kousek můžeme přesunout. A víš co? Ty jdeš do Prahy?

Jo, jo.

Co bych chtěl udělat do Prahy?

Fakt, jo.

Při tom, že je to autobusem. A ty mu řekneš, že ti zelenáky známe, co?

To je dobrý nápad, ne?

No. Přítel se to nerozvíjí.

No ty pešmi třicetá, co?

Co? No, no, no. Tak jo.

Jo? Asi jo.

Tak já mám oto ten kusíček, tam jak jsme byli.

Tak se odlítí.

Tak jo, tak jdeme.

Tak.

Taková hezká polní cesta, ne?

Jo, jo, ale tohle není cesta jako do Prahy nějak.

Mně to tak přijde, tak jako že je to tady... Vím, vím, vím, neboj. To bude

dobrý.

Pak jenom tady vyjedeme, ještě nás tady nikdo neuvidí.

Ani tvůj přítel nás tady neuvidí.

Tady ne.

Děkujeme.

Hmm...

Podá se lepší, víte?

Přelezeš tam.

Zatím to nejde.

To je to, co se děje.

Ježiš čekal.

Co, když je nemal?

Cože?

Kdo ti říkal, že jo?

No, já jsem si trošku kecal.

Cože? Ne.

Tak jsme se jsme zapíchali, ne?

No.

Hodím tě do Prahy, je to lepší, ne?

Ne. Ne? Ne.

No, co teď?

Samozřejmě nic.

To jo, to jo.

Nekecám, neboj.

Prahy mám například, já jsem tě jen zkoušel.

Tak jo, tak se oblíknějme a hojme se ti do Prahy, jo?

Jo. Tak jo.