Original subtitles

SVOBODA. POHODLÍ. BEZ OMEZENÍ.

Dám sem tu účtenku.

Moc děkuji.

- Nashle. - Nashle.

Haló, promiňte.

Nechal jste si tady...

Moc děkuji.

Díky, nashle.

Rito. Počkej chvilku.

Tohle je pro tebe.

Děkuju, ale...

To jsi opravdu nemusel.

ZAVŘENO

TRVALE ZAVŘENO. OMLOUVÁME SE ZA NEPŘÍJEMNOSTI.

Ještě nemusíš mluvit.

Vím, co chceš říct.

Ticho.

Uklidni se.

Ty tomu nerozumíš.

Chci pro tebe jen to nejlepší.

Sundám ti to a můžeš se napít.

Poslouchej mě.

Poslouchej mě.

Ale zatím nemusíš nic říkat.

Rozumíš?

Rozumíš?

Pomoc!

Pomoc, unesli mě! Pomoc!

Pomoc! Pomoc!

Unesli ji! Pomoc!

Tady tě nikdo neslyší.

Ale to už přece víš.

Ne!

Ne, přísahám, že...

Přemýšlej o tom, co jsi udělala, jo?

Jak se máš?

Jen když slíbíš, že budeš hodná.

To bolí...

Strašně mě bolí ramena.

- Cože? - A strašně mě bolí nohy.

Bolí?

Moc to bolí.

Pojď.

Tady.

Lepší?

Pomalu.

Neplň si žaludek moc rychle.

Tak.

Pusťte mě.

Pusťte mě, prosím.

- Prosím. Pane... - Oslovuj mě křestním jménem.

Jsem snad pro tebe cizinec?

Vidíš, vždycky je to takhle.

Musíme to dělat pokaždé.

Ne, prosím, nedělejte to. Prosím.

Prosím. Pomozte mi.

Pomozte mi, protože tomu nerozumím.

Pomozte mi, protože tomu nerozumím.

Pomozte mi to pochopit. Prosím.

Vidíš, jak je to jednodušší?

Jsem tu, abych ti pomohl.

Všichni ti chceme pomoct.

Ale proč?

Proč jsem tady?

Ty víš proč jsi tady.

Protože jsi se zatoulala.

Ale tam venku nejsi v bezpečí.

Jak vám mám říkat?

Nemusíte mi říkat své skutečné jméno.

Proč bych ti neměl říct své skutečné jméno?

- Je snad v nepořádku? - Ne.

Jenom...

nevím...

Nevím, jak se jmenujete.

Vidíš?

Je to pořád stejné.

Ty přece znáš moje jméno.

Nevzpomínám si.

Co ti tam venku udělali?

Nepamatuješ si jméno svého vlastního bratra.

Ale já ne...

Já... to je omyl. Nemám žádné sourozence.

Máš spoustu sourozenců, Szilvi.

Szilvi... Szilvi?

Szilvia Árpádová.

Tak se jmenuješ.

Ne, nejmenuju. Já jsem Rita.

Rita Szabová. Tak se jmenuju.

To je omyl.

Ne!

Unesli jste špatnou osobu! Já nejsem Szilvi!

Já jsem Rita! Rita!

Unesli jste špatnou osobu!

Prosím, nedělejte to! Prosím!

Vím přesně, kdo jsi.

A já jsem tě neunesl, Szilvi.

Přivedl jsem tě domů.

Nejsem Szilvi.

Já nejsem Szilvi!

Bolí mě bok.

Všechno mě bolí.

A mám hlad.

A točí se mi hlava.

Slibuješ, že se budeš chovat slušně?

Moc se omlouvám.

Chceš to?

Ano!

Tak mi řekni, jak se jmenuješ.

Nevzpomínám si.

Ale vzpomeneš si.

Vím, že si to pamatuješ.

Rita...

Rita Szabová. Tak se jmenuju.

Tak moc ti chci pomoct, ale ty mi to nedovolíš.

Szilvi... Szilvi...

Szilvi. Tak mi říkají.

Jmenuju se Szilvi.

Tady. Vidíš? Zvládneš to.

A tvoje příjmení?

- Árpádová. - Árpádová.

Szilvi Árpádová. Szilvi Árpádová.

Zopakuj to.

Árpádová.

Szilvi Árpádová. Jmenuji se Szilvi Árpádová.

Nemůžeš mít všechno.

Máš pořád stažený žaludek.

Dobrou chuť.

Tohle už nebudeš potřebovat.

Koupali jsme se spolu, nepamatuješ si?

Je tu ještě jedno pravidlo.

Tam je postel.

Nesmíš si na ni lehat.

Přijdu dovnitř, nevíš kdy.

Jestli tě najdu v posteli nebo bude povlečení zmačkané, zase tě svážu.

Rozumíš?

To nedává žádný smysl.

Je to jen postel.

Já pravidla nevymýšlím.

Vedla sis dobře.

Chceš, abych tě nesvázal?

Dej mi to, prosím.

Utři si pusu.

Jestli si to přečteš, nesvážu tě.

SZILVI

Co je to?

Tvůj deník.

Říkala jsi, že si to nepamatuješ.

Že potřebuješ pomoc, abys si vzpomněla.

Tohle je ta pomoc.

Vidíš?

Tady je náš rodokmen.

Tito lidé žijí jinde,

ale mohou se objevit v rozhovorech.

A kdo ví...

možná se sem jednou i přestěhují.

To jsou tvoji příbuzní.

Miklóš,

tvůj nejstarší bratr.

Ti označení červeně,

se k nám přivdali.

Miklóšova manželka,

Juli.

Jsou tu fotky všech.

A popis.

Vidíš?

Charakteristika.

A tady...

Tady jsou tvé myšlenky,

které sis zapsala.

Deník...

do kterého...

jsem si nalepila fotky...

členů mé rodiny?

"Jmenuji se Szilvia Árpádová."

"Jsem žena s pevnou vůlí, ale příliš citlivá."

"Někdy umím být krutá..."

"Moje oblíbená jídla..."

"Moje první hádka s Miklóšem a jeho ženou."

Szilvi...

Co je?

Jak mi můžete dát do rukou takový nesmysl a tvrdit, že jsem to napsala?

Pusťte mě ven.

Pusťte mě ven!

Pusťte mě ven!

Nemůžu s tebou mluvit, když se tak chováš.

Tak začneme od začátku.

Jak se máš?

Jak se jmenuješ?

Szilvia Árpádová.

Budeš se chovat slušně?

Jak se jmenuješ?

Jak se jmenuješ?

Zkusíme to znovu.

To jsou tvoje myšlenky.

Všechno si dobře zapamatuješ,

pokud se budeš chovat, jak jsi popsala.

Jakmile si to vybavíš,

můžeš si dělat, co chceš.

Takže se odtud dostanu?

Nejsi vězeň.

V tomhle bytě jsme všichni svobodní.

Jestli si to přečteš, nesvážu tě.

Ale nesmíš používat postel.

Jestli to uděláš...

víš, co se stane.

MOJE RODINA

MARCI

"Tvrdě pracuje pro svou rodinu."

"Chce být tatínkovým oblíbencem."

"Ale tatínkův miláček je Szilvi."

JULI

ISTVÁNKA A PANNIKA

MIKLÓŠ

STRÝČEK RUDI

ANNA

"Tátu mají všichni rádi."

Můj Bože.

Zvrácení bastardi.

Jak se jmenuješ?

Szilvia Árpádová.

Proč jsi tady?

Přivedl jsi mě domů.

Jaké je tvé oblíbené jídlo?

Nevěřím, že lidé mají nějaké oblíbené věci.

Proč?

Protože...

věřím, že se lidé mění a mění se i jejich vkus.

Chceš mi něco říct?

Nelhala jsem o tom.

Přísahám.

Byla to nehoda.

Zakopla jsem, ale zvládla jsem to. Jen se podívej.

Byla to nehoda.

Nelhala jsem! Přísahám!

Jsem rád, že jsi mi nelhala.

Chtěla bys ses seznámit s rodinou?

Ano.

Moc ráda.

Brzy.

Vidím, že si to začínáš pamatovat.

Ale vzpomínat nestačí.

Rádi bychom dostali zpět naši Szilviu.

Kdy uvidím tatínka?

Chtěla bys se s ním setkat?

A samozřejmě i s ostatními.

Samozřejmě.

Mám ale pocit, že jsem tátovi ublížila nejvíc, když...

Jsem rád, že si to konečně uvědomuješ.

V hloubi duše jsem to vždy věděla, protože to vědí všechny děti,

ale teď konečně chápu, jak moc se snažíš získat tatínkovu lásku.

A jak málo jsem se o ni musela snažit já.

Předstírala jsem, že mi to nic neříká.

Ale...

když jsem se vzdálila...

Táta tě za to určitě jako obvykle vinil.

A ty jsi to trpělivě snášel.

Musel jsi se mnou vydržet, i když jsem tu nebyla.

A celou dobu jsi věděl, že mě miluje víc.

Táta nás všechny miluje.

Jsem tak rád, že ses vrátila domů, Szilvi.

Já taky.

Jsme rádi, že jsi konečně doma, Szilvi.

Zase jsi se zatoulala.

Ale...

Jsem ráda, že jsi doma.

Zdravím tě, drahá Szilvi.

Už bylo na čase se vrátit.

Vyrazit na cestu

za poznáním světa je hračka,

ale vrátit se domů...

To byla moc hezká báseň.

Nebyla hezká.

Istváne, měl ses ji naučit.

Učil ses, nebo ne?

No tak, běž!

Szilvi, drahá.

Jsem tak rád, že jsi zase doma.

Strašně jsi nám chyběla, ani si nedokážeš představit jak.

Přestaň už, jo?

Okamžitě přestaň.

Nechala jsem za tebou otevřené dveře.

Víte, že nejsem Szilvi.

Že jo?

Musíš být opatrná, Szilvi.

Ať už ti znovu není špatně.

Kam jdeš, teto Szilvi?

Nerad se vracím k minulosti.

Víš?

Zvlášť když je člověk už tak starý jako já...

K minulosti se vrací proto, že mu v přítomnosti něco chybí.

Pak ti vzpomínání nic nepřináší.

Jen ti to něco bere.

Proto se soustředím na přítomnost.

Ale...

někdy mě to přece jen vtáhne.

A kromě toho,

bez naší minulosti nemáme ani přítomnost.

Na své štěstí si vždy vzpomínáme intenzivněji,

než jak jsme ho prožívali, když jsme byli šťastní.

Nemyslíš si to?

Pokud nejsme smutní...

ani netrpíme...

velkou bolestí, to je štěstí.

Není to tak?

Možná je to tam venku pravda.

Ale tady doma...

se není čeho bát.

Samozřejmě, ty...

ty jsi vždycky byla dobrodružnější.

Možná jsi na těžkosti lépe připravená než mnozí z nás tady.

Ale i tak vidím, že ses stala tvrdší.

Zahořklejší. Beznadějnější.

Ale tady nemusíš být zahořklá.

Nemusíš bojovat.

I když...

po té dlouhé době venku se z toho stává reflex.

Možná jsem kdysi takový byl...

ale o to víc jsem se zoufale snažil

zajistit bezpečí sobě i těm, které miluji.

A ty víš, jak moc tě miluju.

A jak moc se bojím, že zahořkneš.

Kdy jsi naposledy napsala báseň?

Když jsem byla ve druhé třídě.

Nedělej si ze mě srandu.

Tvoje básně byly vždycky tak krásné.

Vnesla jsi světlo do našich životů.

Ostatní jim možná nerozuměli, ale...

já jsem na tebe byl vždycky velmi pyšný.

Pamatuješ si to?

Tohle...

bylo vyfoceno týden předtím, než si odešla.

I tehdy v tobě byl jakýsi smutek.

Dnes v noci tady spát nemusíš.

Jdi si něco dát k jídlu.

Já...

Všechny vás chápu.

Rozumím tátovi.

Na těch fotkách...

to nejsem já.

To si musíš uvědomovat.

Já...

Ne... nevím, co... se stalo se Szilvi, ale...

ale chápu, že se chcete postarat o svého otce.

On se zřejmě...

On se zřejmě...

On se zřejmě s tou ztrátou

nedokázal vyrovnat.

A pokud to pomůže,

ráda sem zase přijdu.

Každý den, dokonce si s ním promluvím,

nebo mu přečtu nějakou báseň...

Tenhle muž...

Náš otec...

tě miluje jako nikdo jiný na téhle zasrané zemi.

A ty bys lhala?

Lhala takovému muži?

Jsi taková, jaká jsi, Szilvi.

Pokud ses narodila jako Árpádová,

vždycky budeš Árpádová.

Ať už jsi se potulovala kdekoli.

Jestli nechceš být součástí rodiny...

já nevím.

Nevím, co se pak stane, Szilvi.

To by mi zlomilo srdce.

Budu si to lépe pamatovat.

Tak si to sněz.

V tomhle domě se nic nevyhazuje.

Nemám hlad.

Anno.

Pomoz své sestře, prosím.

Ne.

Prosím, nedělej to.

Byl to vždycky můj pokoj?

Vždycky.

Můj pokoj není daleko od tvého.

Kde to je?

Vzpomeneš si.

Až budeš zase jedním z nás.

- Čím víc jsem Szilvi... - Tím víc jsi Árpádová.

A členové rodiny se mohou volně pohybovat

dovnitř a ven z bytu.

Tak se pokusím si všechno zapamatovat.

Je tak fajn, že jsi zase doma.

Proč mi pomáháš?

Jsi moje sestra.

Ty jsi mi taky strašně moc pomohla.

Brzy si na všechno vzpomeneš.

Jaké to je být zase doma, Szilvi?

Dobré.

Je fajn být zase ve svém pokoji.

Jasně, že je to fajn.

Potom, co jsme to tam pěkně uklidili,

zatímco ty jsi dělala bůhvíco

a bůhvíkde.

Teď na to není vhodná chvíle, Juli.

To už nemůžu říct ani slovo?

Už s tím přestaň!

Kde je Pannika?

Kdo?

Tvé druhé dítě.

Dobré ráno.

- Dobré ráno, tati. - Dobré ráno.

Takže mám malou sestřičku?

Jen jsem se ptal.

Na nic se neptej!

O co tady jde?

Teta Szilvi mi řekla, že mám malou sestřičku.

Musela si to špatně zapamatovat.

Ne.

Pamatovala jsem si to velmi dobře.

A můžu vám ukázat, jak dobře,

protože to mám v hlavě...

ve svých vzpomínkách.

To rozhodně.

Vidíš?

Tohle je... starší verze.

Ale jak se to sem dostalo?

Moje chyba.

Musíš své sestře pomoct, aby si vzpomněla.

A taková chyba...

Pokračuj!

Omluv se Szilvi za to, že jsi ji tak zmátl.

- Szilvi... - Udělej to pořádně!

Odpusť mi, Szilvi.

Odpusť mi, prosím.

Dal jsem ti špatný deník.

No tak!

Donutil jsem tě si to špatně pamatovat.

Byla to moje chyba.

No tak!

Odpusť mi!

Pannika se narodila mrtvá!

Žádná Pannika neexistuje.

Odpusť mi, prosím.

Odpouštím ti.

To jsi nemyslela vážně.

"Odpustit" není jen slovo.

Nepřijmeš to, pokud to není opravdová omluva.

Odpouštím. Odpouštím!

Já ne! To on byl ten idiot.

Odpusť mu, jako jeho sestra.

Nebo mu neodpouštěj vůbec.

Marci...

Promiň. Není to tvoje vina.

Odpouštím ti. Vzpomněla jsem...

Vzpomněla jsem si špatně...

Ale ty mi pomůžeš.

Odpouštím ti.

- Odpouštím ti. - Ano. Vidíš to?

Teď jste opravdoví sourozenci.

Má pravdu.

Táta má vždycky pravdu.

Ale to už jsi věděla.

Pospěš si, ještě musíš uklidit chodbu.

Nemusíš na mě dohlížet.

Vážně?

Promiň, že jsem se zmínila o Pannice.

Nevěděla jsem, že zemřela.

To muselo být strašné.

Je to tam pořád špinavé.

Nezapomeň na plynové potrubí.

Je to pokryté prachem.

Tatínkovi se to nelíbí.

Pamatuješ?

Tam jsi dřív psala.

Určitě se nemůžeš dočkat, až tu báseň dokončíš.

Táta bude nadšený.

Teď je tvoje chvíle.

Dvě hodiny.

Radši si pospěš.

Táta je netrpělivý.

"Tvá duše je tak vzácná, že se bojím, abych nezničila její světlo."

"Jmenuji se Rita Szabová."

Umíš psát, Szilvi?

Chápu, že jsi tam venku nemohla psát.

Víte, co se tam dneska stalo?

Hořelo.

Žhářství.

Hned za rohem vyhořel obchodní dům.

Kdo ví, kolik lidí zemřelo.

Stále je počítají, protože těla jsou tak strašně spálená.

Když si představím, že to mohl být někdo z vás...

Zemřít v plamenech je strašná věc.

Pokud budete mít štěstí, jen se vyzvracíte a udusíte se kouřem.

Jestli ne,

uhoříte zaživa.

Jsem tak rád, že jste všichni v pořádku doma.

Hořelo někde poblíž?

Neslyšela jsem žádné sirény.

Tady nahoře je neslyšíš.

Všechno shořelo, viď, tati?

Úplně to shořelo.

Na to nepotřebujeme hasiče.

Navíc není ekonomické udržovat hasiče.

Pokud má budova shořet, tak shoří.

A kolik peněz utratíme za hasiče.

Ale než se tam dostanou, škoda už je napáchána.

Oheň má mít prostor, aby udělal svou práci.

A peníze investovat do obnovy.

Takže ani sanitky nejsou potřeba?

Ten, kdo má zemřít, stejně zemře, ne?

Koneckonců…

Ano… ano.

A tvůj milovaný tatínek?

Stejně jednou natáhne bačkory.

A pak, co bude dál?

Necháš ho aspoň odvézt pohřebáky?

Víš, že jsem to tak nemyslel.

Víme, jak jsi to myslel.

Táta má soukromého lékaře, Szilvi.

Za zdraví si můžeme zaplatit.

Ti, kteří na to nemají, si to nezaslouží.

Jasně, ten rodinný účetní,

který celý den nemůže v účetnictví najít ty ztracené peníze...

Já je hledám.

Nakládání s penězi je záležitost, která vyžaduje zodpovědnost.

Stejně jako péče o manželku.

V žádném z toho nejsi dobrý.

To se mi nelíbí.

Takhle jsem tě nevychoval.

A tolik jsem v tebe věřil.

Odpusť mi, tati.

"Odpusť mi, tati."

Když se nedokážeš chovat u stolu, tak tolik nepij.

Odpusť mi, tati.

Moje dcera se vrací domů a ty ji takhle vítáš?

Tím, že se opíjíš?

Můžu něco říct?

Dneska jsem šla do obchodu

a sluníčko tak krásně svítilo.

A lidé byli tak milí.

A v obchodě mi dali květinu.

Úplně zadarmo.

Protože jsi tak krásná.

BÁSNĚ

Co se stalo s tou květinou?

Lhala jsem.

Žádné květiny jsem nedostala.

Ani jsem nebyla venku.

Táta tyhle příběhy miluje.

Rád ví, že se nám dějí hezké věci.

I když to není pravda?

To je tátův pokoj!

Tam nemůžeme jít! Copak si to nepamatuješ?

Táta potřebuje novou báseň.

Jinak bude zuřit.

A to by bylo špatné pro všechny.

Rozumíš?

Rozumíš?

Pamatuj si to.

Bez kultury nejsme nic.

Pomoz mi si vzpomenout.

Na tohle nemám čas.

A táta...

Co řekne táta, když mu řeknu, že jsi mi nepomohl?

Čím se táta živí?

Táta má nějaké investice.

Táta má peníze.

To je jeho práce.

A mým úkolem je ty peníze spravovat.

Přesouvat je, vést účetnictví.

Ale nemůžu dělat svou práci, protože musím sledovat,

jak tam sedíš a neděláš vůbec nic.

Ale pokud nedokážeš dělat svou práci, možná tě vůbec nepotřebujeme.

Protože jsme dobře fungující rodina.

Každý má v tom stroji své místo.

Mluvíš, jako bychom byli továrna.

Tohle je rodina.

Ne stroj.

Bezpečnost a štěstí se musí vytvářet.

To se nestává jen tak.

Kdybychom tě teď vzali

a zavřeli do místnosti bez jídla a pití, svázanou.

- To by se ti nelíbilo, že? - Ne.

Ale my tě nezavřeme.

Takže ti zajišťujeme bezpečnost.

A tak to zůstane,

dokud budeš dělat svou práci.

Abychom mohli zůstat rodinou.

Rozumíš, že?

"Až už nic nezbude"

"A smrt by byla"

"sladká,"

"asi v tomto smyslu..."

"Diamant"

"Stala jsem se nocí,"

"můj hlas je ticho."

"Toužila jsem po slunci,"

"pak všechno"

"shořelo."

Je to už tak dlouho.

Horký letní večer.

Na břehu Tisy ta žena hledala...

kde je její stan.

Vzpomíná si, že ho postavila někde tam vzadu.

Říkám jí...

že pokud se bojí být v noci sama,

může zůstat u mě.

Máme dost spacáků.

U mě se večírek...

právě chystá začít.

Právě chystá začít.

Jaká krásná báseň.

Jak tě vůbec napadlo něco takového...

Umýval jsem se, přísahám.

U mě se večírek právě chystá začít.

U mě se večírek právě chystá začít.

Právě chystá začít.

Není to lepší?

Jak dlouho už tu jsi?

A jak dlouho jsem tady já?

Čas tady nemá žádný význam.

Jak se jmenuješ?

Pravé jméno.

Anna Árpádová.

Vždycky jsem byla Anna Árpádová.

Drželi mě v té místnosti tak dlouho.

Museli mě zmlátit, protože...

Měla jsem potíže si vzpomenout.

Ale pak jsem si vzpomněla.

Je to tvoje vina, Szilvi.

Smířila jsem se, že jsem Anna.

Ale slíbilas, že mě odtud dostaneš.

A pak jsi odešla.

Ale já jsem se vrátila.

A my se odtud dostaneme.

Ty a já. Slibuju.

Jak jsem se odsud minule dostala?

To ví jen Marci.

Může z bytu odejít ještě někdo kromě něj?

Koho vybírají?

Toho, kterým věří.

Juli může jít ven.

A občas taky Miklóš.

Já zatím nesmím.

Možná jsi šla ven...

a pak ses možná zatoulala.

Zase půjdu ven.

Moje skutečné jméno je Rita.

Nikdy neříkej své skutečné jméno.

Zapomeneš, kým tady máš být.

Szilvi.

Běž za nimi a podívej se, co dělají.

Pak to řekni tátovi.

To je tvoje vina, Szilvi.

Mají sex.

Napadlo mě, že by zítra mohla jít nakoupit Szilvi.

Musíme nechat vyvolat ty fotky.

Proč nepošleš mě? Taky tam chci jít.

Ty ty peníze utratíš za alkohol.

Venku se pije líp.

Měl bych jít já.

Jsem ten nejzodpovědnější člověk.

Prostě ty peníze najdi.

Já chci jít!

Szilvi půjde.

Jen slavím.

Upřímně.

Kdo si kurva myslíš, že jsi?

Kdo si kurva myslíš, že jsi, strýčku Rudolfe?

Piješ ostružinový džus.

Borůvkový.

S červeným potravinářským barvivem.

Já taky piju alkohol.

Někdy jo, přísahám.

Máš být přece alkoholik.

Já vím.

Pořád se snažím...

Ale já nerad piju. Nikdy jsem nepil.

Jak dlouho už tu jsi?

Nevím.

Už je to dávno.

Kolik dalších je jako my?

Jako Anna?

Co se stalo s tou předchozí Szilvi?

Kdyby dodržovala pravidla,

byla by pořád tady.

Vím, na co myslíš.

Zpočátku jsem si myslel totéž.

Jaká to je zvrácená blbost, hrát si na něco, co není...

Ale když jsem...

těsně předtím,

než mě unesli, moje firma zkrachovala.

Byl jsem zadlužený až po uši.

Moje rodina byla pryč.

Zůstal jsem sám.

Ale teď mám rodinu.

Jsem v bezpečí.

Den za dnem hraješ roli alkoholického ztroskotance.

Takové lidi vídáš na ulici, že jo?

Sedí tam s cedulí kolem krku, na které je napsáno:

"Byl jsem tam, kde ty, a ty můžeš skončit tam, kde jsem já."

Nebo potřebují peníze na jídlo.

V tomhle městě je tak snadné být nikým.

A tak těžké být někým.

Ale pokud budeš hrát roli, kterou ti táta přidělil,

nikdy ti nic nebude chybět.

Už teď mi něco chybí, když jsem tady zavřená.

Cítíš to taky?

Ten zápach z postele nejde vyprat.

Tvůj tam taky zůstane.

Já...

nejsem ona.

Ale mohla bys to zkusit...

aniž by to někdo věděl...

Já nejsem ona!

Co se s ní stalo?

Vyfotil jsem ji.

Ukradl jsem foťák a tajně se tam vrátil.

Řekni mi to.

Nevzpomínám si.

Musel jsem zapomenout. Takové jsou pravidla.

Ale nemůžu zapomenout na její vůni.

Fotky budou na druhém filmu.

Budeme předstírat, že jsem tu nebyl.

Nezapomeň je nechat vyvolat.

Rád bych viděl tvoje nové fotky.

Teď běž, užij si trochu sluníčka.

Těším se na tvůj návrat.

Jestli se zase ztratíš,

Anna toho bude litovat.

Buď doma do večeře.

Szilvi, drahá. To je od milé, že jsi přišla.

Jdeš do obchodu?

Pojď, drahá.

Jdeme stejným směrem.

Za chvíli začne pršet.

Strašně mě bolí kosti, to se mi v té chvíli stává vždycky.

Jsem tak ráda, že tě zase vidím.

Vždycky jsi byla má nejoblíbenější

s těmi svými hloupými básničkami.

Neprodáváte zapalovače, že ne?

- Pomozte mi. - Jak jen budu moct.

Byla jsem unesena a držena v zajetí.

Já i ostatní.

Musíte zavolat policii.

Hele, já se do toho fakt nechci zaplést.

- Ale... - Nevím, o čem to mluvíte.

Takže... Takže odmítáte pomoct?

Kdybych visela z auta s krvavou hlavou, projel byste kolem mě?

Ale vy z auta nevisíte.

Vlastně to máte snadné.

Já tady pracuju v obchodě s fotoaparáty, který si pronajímám od Árpádových.

Rozumíte?

Proč mě chcete zatahovat do svých rodinných záležitostí?

Jsem jen fotograf.

Tady bydlím a vydělávám si na živobytí.

K čertu s vámi

a s vaším zasraným obchodem s fotoaparáty.

Za hodinu to bude hotové.

Miláčku, šlo všechno dobře?

Brzy se vrátíme pro ty fotky.

Teď ti ukážu, kde je ten obchod.

Proč byste mi ho ukazovala?

Vždycky jsem tady bydlela, ne?

Ach, drahá, jen to tak říkám.

Chci pomáhat, jak to půjde.

Je ten byt...

váš, nebo si ho pronajímáte?

Zlatíčko, přestaň si hrát na hloupou.

Všechno v této ulici patří rodině Árpádů.

Nemám žádné peníze.

Tady nemusíte platit.

Kdybych vás prosila...

vrhla bych se na zem a tak...

Zavolal byste mi policii?

Můžu vám ještě s něčím pomoct?

Prosím, pomozte mi, unesli mě...

Promiňte...

Unesli mě...

Zavolejte policii!

Zkurvysynu!

Vidíš, všichni tě tady mají rádi.

Ať už uděláš cokoliv.

Celá tahle čtvrť vyrostla z tvé rodiny.

Zapomněla jsem si koupit zapalovač.

Teď už jsi trochu sama se sebou, že?

Mám nějakou šanci?

Víš, spousta lidí by chtěla být na tvém místě.

Tam, kde jsi, tě mají rádi.

Ostatní...

Co teď?

Zase mě svážeš?

Jak dlouho jsi tu byla?

Čtrnáct měsíců?

Určitě jsi chtěla být něčím víc než tohle.

A ani tohle se ti nepodařilo.

Našla bych něco jiného.

K PRONÁJMU MARCELL ÁRPÁD

Tady jsi bydlela, že?

Co ode mě chceš?

Něco ti ukážu.

Dobrý den.

Omlouvám se, že vás obtěžuji.

Ano?

Můžu se na něco zeptat?

Ano?

Kdy jste se sem nastěhovali?

Před pár měsíci.

Ahoj.

Víte, kdo tu bydlel před vámi?

Ne, a je mi to taky jedno.

Hezký den.

Sousedé si tě možná pamatují.

Já si je nepamatuju.

A tvoje rodina?

Známí?

Příbuzní?

Co se snažíš dokázat?

Že si mě nikdo nepamatuje?

Nikomu nechybím?

Ne.

Jsou lidé, kterým chybíš.

Nám.

Co se stalo s tou předchozí Szilvi?

Udělala něco, co se neslučovalo s tím, být Szilvi.

Tak odešla.

Zamilovala se do Miklóše.

Že jo?

Ale Miklóš má raději sám sebe, než aby miloval Szilvi.

A Szilvi už v tu chvíli...

v očích tatínka přestala být Szilvi.

Kdyby nebylo Anny,

nevrátila bych se.

Nemůžeš pořád hrát nějakou roli.

Jsi lepší Szilvi než jakákoli Szilvi před tebou.

Bude to 7 200 forintů.

Víte, kdo jsem?

Chcete tu zítra ještě pracovat?

Promiňte mi.

Jaké to tam venku bylo, Szilvi?

Skvělé.

Je hezké vidět, jak moc nás lidé milují.

Příště nechte jít mě.

Potřebujeme pro toho kluka nové oblečení.

Ach, můj Bože.

Máš tady dost práce.

A musíš pomoct Miklóšovi najít ty ztracené peníze.

Jen proto, že Szilvi je tvoje oblíbená.

Ztratil jsem chuť k jídlu.

Chtěl by ses natáhnout, tati?

Ne.

Chci, aby moje rodina žila v klidu

a přestala mě otravovat s těmihle nesmysly.

Půjdeš ven, až si pořádně splníš své povinnosti.

Kdybychom měli vlastní byt...

Dneska nikdo nebude jíst.

Možná se z toho poučíš.

To se stane, když ho naštveš.

Myslela jsem, že se už nevrátíš.

Slíbila jsem to, ne?

Pamatuju si, jak jsem se minule ztratila.

Marci...

o tobě mluví samé dobré věci, co ses vrátila domů.

Proto jsem se rozhodl rozšířit rodinu.

Je čas, abys se provdala.

SZILVI ↑ TAMÁŠ

Nezaměstnaný informatik.

Poprvé jste se potkali před pár lety na plese.

Pamatuješ si to?

Samozřejmě.

Je to dobrý člověk, jen mu nejde dotahovat věci do konce.

Chystal se změnit práci, ale pak přišla finanční krize.

Zůstane tu dočasně, než spolu opustíte rodné hnízdo.

Ale...

my přece neodcházíme, že ne?

Samozřejmě že ne.

A co víc...

už brzy si budete moci pořídit Panniku.

Původně jsem ji chtěl dát Miklóšovi a Juli.

Ale pro tebe bude dokonalým dítětem.

Jediný problém s Tamášem je, že je nepořádný.

Takže se kvůli tomu budete hodně hádat.

Szilvi...

Ty přece nekouříš.

Padej ven.

Nezapomeň za sebou zavřít dveře.

Mám dva kandidáty.

Můžeš si vybrat, který se ti líbí víc.

Tento týden ho vyhodí.

Nemá žádný kontakt se svou rodinou.

Alkoholik.

Právě se sem přistěhoval.

Ještě nemá žádné nové přátele

a s těmi starými není v kontaktu,

protože jsou v zahraničí.

Je jako já.

Jako my všichni.

Už roky ho prosím, aby mi někoho našel.

Partnerku.

Ale on nechce.

Jsem pro něj příliš důležitý.

Aspoň to říká.

Máš velké štěstí.

Nechci partnera.

Zvlášť ne programátora.

Vydělávají slušné peníze.

Ale tenhle je nezaměstnaný.

Víte, co se včera v noci stalo?

Vražda!

Za bílého dne.

Byl pobodán kolemjdoucí.

Teď si to představte.

Bodnou vás do plic. A přitom se jen vracíte domů.

Jaké štěstí, že jsme v bezpečí doma, tatínku.

Ano.

Táta už není takový, jaký býval.

Stárne.

Dřív mě bolelo jeho bití.

Teď musím předstírat, že to bolí.

Nevím, jak takhle udržíme rodinu pohromadě.

Rozrůstá se příliš rychle.

Ale to mu neřekneš.

Společně to zvládneme.

Vždycky jsi byla tak silná.

Szilvi! Pojďme.

Jak to jde, Miklóši?

Ty peníze nikdy nenajde, že?

Samozřejmě že ne.

Ta čísla nedávají smysl.

Víš, proč jsi pořád jen ten poslední bez talentu v účetnictví?

Protože jsi v sobě objevil něco lidského.

A pak jsi je nechal, aby ji pověsili na plynové potrubí.

Pomohl jsi jim taky?

Nebo jsi to udělal sám?

Tak moc jsem tě miloval.

A přesto jsi mě nechal zemřít.

Co kdybych ti řekla, že se můžeš pomstít?

Že můžeš být svobodný?

Juli...

kdybychom Julii oběsili...

Přede mnou můžeš mluvit otevřeně,

přede mnou můžeš být svobodný.

A Juli může být taky svobodná.

Ona není ten problém.

- Masku! - Sakra.

- Dobrý večer. - Ahoj, zlatíčko.

- Dobrý večer. - Ahoj.

- Dobrý večer. - Ahoj.

Ještě nemusíš mluvit.

Víme, co chceš říct.

Chceme ti jen pomoct.

Sundáme ti tu pásku.

Jestli slíbíš, že se budeš chovat slušně.

Znám vás.

Pracujete v tom obchodě s botami.

- Koupil jsem si u vás boty. - Cože?

Drž mu hlavu! Drž ho!

To je špatné.

To je fakt špatné.

Táta z toho nebude mít radost.

Ty tomu nerozumíš.

Poznal tě.

Může všechno zničit.

Táta tomu nedopustí.

Ale tys nevěděl, že mě zná.

Tys ho vybral, aniž bys to věděl.

Szilvi...

Omlouvám se.

To nestačí.

Na zem.

Pak se to táta nedozví.

Promiň.

Je to moje vina.

Odpusť mi.

Udělal jsem chybu.

Odpouštím ti.

Nemůžu tě ztratit.

Jak se mu daří?

Jak to zvládá?

Je to těžké...

ale víš, jak to chodí.

Brzy si vzpomene.

Samozřejmě, pro tebe je to nejtěžší...

Vidět svého manžela v takovém stavu.

Jen se podívej na tuhle fotku,

jestli si myslíš, že tohle je život, který chceš.

Co kdybys věděla, že bys mohla být svobodná?

Jsem zklamaný.

Szilviin manžel Tamáš

je na cestě domů a tys mu na stole nepřipravila talíř.

Jak můžeme být rodina, když nedokážeš ani to?

Jen jsme chtěli strávit ještě jeden večer spolu.

Jen my, rodina.

Protože si musíme promluvit, tatínku.

Nemáme si o čem povídat a já už ani nemám tak velký hlad.

Problém je v tom, tatínku...

že my naopak ano.

Jsi moje nejoblíbenější, Szilvi.

Ale nerozčiluj mě.

Budeš toho litovat.

Tatínku...

to jsou jen prázdná slova.

Bezvýznamné výhrůžky.

Ale tahle rodina potřebuje opravdovou oporu.

Aby mohla držet krok s vnějším světem.

Budeš toho litovat.

Všichni toho budete litovat.

Myslíte si, že jste nenahraditelní?

To nemůžeš udělat.

To já tě stvořil.

Všechny jsem stvořil já, a teď...

byste poslouchali nějakou bezvýznamnou malou děvku?

Vždyť ani není Szilvi.

Tohle není moje dcera.

Je to cizí osoba!

Ne!

Zůstaňte.

Rito!

Jmenuješ se Rita a nejsi moje dcera.

Jdi pryč. Už nejsi členem mé rodiny.

O čem to mluvíš, tatínku?

Jsem přece Szilvi.

Szilvia Árpádová.

Ale ty...

Nevím, kdo jsi.

Miluju vás...

Mám vás všechny tak moc rád.

Copak to nevidíte?

Odpusť mi, tati.

Odpusť mi, tati.

Odpusť mi, tati.

Řekni, že tě to mrzí.

Odpusť mi, tati.

Bodni do rány,

to je jednodušší.

Odpusť mi, tati.

POTŘEBUJI PENÍZE NA JÍDLO.

SVOBODA. POHODLÍ. BEZ OMEZENÍ.

Mysleli jsme, že jsi odešla.

Kam?

Domů.

Tady se cítím jako doma.

Táta se někam zatoulal.

Žádný strach.

Zase ho najdeme.

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)