Original subtitles

Tvář.

Loďstvo.

Válka.

Muž.

Myšlenka.

Lest.

Lest, která prolomí zdi Tróje.

A vypálí ji, křičící do země.

Co to znamená?

Dar pro Athénu.

Obyčejní bohové ctí své oběti.

Zachraňte ji před vlnami a odneste do Athénina chrámu.

Válka skončila.

Dost!

Tuhle píseň ne.

Chci jim připomenout, čí víno pijí.

Nechci Odysseovu píseň, chci Odyssea.

Proč hostíš nápadníky v jeho domě noc co noc?

V tomhle světě muž dělá, co se mu zachce, já dělám, co můžu.

Už jsem muž, mami.

Tak je vyhoď.

Poruš Diův zákon a uvidíš, co s tebou udělají, když jim k tomu dáš záminku.

Už jsem ztratila manžela.

Nechci ztratit syna.

Táta se vrací.

Kde je?

Osm let od pádu Tróje.

Skoro 20 let od té doby, co nás opustil.

Kde je?

Musíme ho přivítat tak, jako jsme přivítali vás všechny.

To nás nazýváš žebráky?

Říkám, že jste tu vítáni už tři roky.

Užíváme si vaší pohostinnosti už příliš dlouho.

Protože tvoje matka si nechce vybrat.

Ona už vdaná je.

Odysseus je mrtvý.

Co ty víš o mém otci?

Vím, že choval vychrtlý dobytek a pil špatné víno.

První dvě sezóny jste si užili to nejlepší.

Vím, že se nikdy nevrátil domů.

Zatím ne.

Stýská se jim po tátovi, kterého ani neznal.

Jako nějakému ubrečenému parchantovi.

No, když nikdo z nás vlastně nemůže vědět, kdo jsou naši otcové, netvrď, že znáš toho mého.

Ale já ho znal.

Jako kluci.

Dívali jsme se, jak loví.

Chtěl jsem se dobrovolně přihlásit na jeho výpravu do Tróje,

ale řekl mi, ať zůstanu tady a dávám na tebe pozor.

Ach tak, na mě, nebo na mou matku.

Nemůžeš mě vinit za to, že mám štěstí.

Můj otec se vrací domů a jeho pohostinnost nebude tak velkorysá jako matčina.

Takže se neřídí Diovým zákonem?

Diův zákon nám káže zacházet s cizinci tak, jak

bychom chtěli, aby se zacházelo s námi, protože to mohou být přestrojení bohové.

Myslím, že jsme si ujasnili, Antinoe, že nejsi bůh.

Tenhle rozhodně jako bůh nevoní.

Kdyby voněl, nebyl by to moc dobrý převlek.

Opatrně.

Mohl by tě srazit k zemi, právě teď.

Ten hrom byla náhoda.

Nevím.

Máš moudré oči.

Féminy oči.

Tady, vidíš všechny ty zrádce?

Ze Sparty.

Ty muže, co nám dovolili vrátit se z války domů.

Před lety.

Odysseus se nikdy nevrátil?

Ani nevíme, jestli je naživu.

Slyšel jsi něco?

Píseň o tom, jak vyhrál válku.

To už jsme všichni slyšeli.

Něco dalšího?

Ne.

Ale... Sparta je plná veteránů z trojské války.

Někdo bude něco vědět.

Ty jsi Odysseův syn?

Jeď do Sparty.

Jeď.

Najdi Meneláa.

Přivítá tě.

Královna chce mluvit s tím cizincem.

Žije jen pro zprávy.

Jen se jí nesnaž dávat falešnou naději.

Pozná, když jí někdo lže o tom, že skutečně viděl Odyssea.

Vidíš toho muže?

Už toho moc nevidí, ale to mu nebrání v tom, aby utloukl cestovatele

k smrti výměnou za lži o mém otci.

Ne, ne, moc rychle.

Jak to můžeš vědět?

Nepotřebuješ oči, abys slyšel ukvapenou kombinaci.

Mentore, přitlač na něj.

Příliš rychle.

Je stejně přátelský jako ty.

Poslouchal jen tvého otce.

Kde ho vzal?

Potkali se přímo tady.

Vezmu si ho.

Pro tvého kluka?

Jako loveckého psa.

K čertu, měl pravdu.

Stůj klidně.

Jak moc hlubokou jizvu chceš?

Proč pořád brnkáš na tětivu?

Je to fér.

Varovat svou kořist?

Bojovat se ctí.

Ale ty jsi nebojoval, ty jsi lovil.

Lov není nic.

Bojovat lstí.

Chytré.

Chytré, ale ta tvá chytrost tě dostane do problémů.

Zkus to znovu.

Tentokrát ne tak rychle ani přesně.

S dokonalou obranou nevyhraješ.

Vylákej útok.

Jak?

Zaváhej.

Nastav břicho soupeřově čepeli.

Jejich útok se stane tvou šancí.

Naučil to mého otce?

Ne, ne, naučil to mě.

Říkal, že nebudeš vždycky ten

nejsilnější nebo nejrychlejší, tak buď ten nejchytřejší.

Co by asi udělal, kdyby se vrátil sem a našel v domě všechny ty nápadníky?

Nedělej to.

Ani si nechci představovat, co by jim udělal.

Je jich tolik.

Pár jich skolíš a ostatní povolí, jsou to zbabělci a tyrani.

Většina z nich je dost stará na to, aby šli do Tróje, ale když uviděli Agamemnonovy plachty,

jejich otcové je zmlátili.

A on věděl, že Agamemnonova válka si vyžádá mnoho let a mnoho životů.

Takže svou armádu sestavil losem.

Jméno?

Sivan.

Tahuj.

Ne.

Jméno?

Antinoos.

Tahuj.

Ano, losem.

Antinoos mi řekl, že se přihlásil dobrovolně.

Tvůj kluk se snaží zaujmout Sinonovo místo.

Nenechám ho.

Musí zůstat tady a postarat se o svou rodinu.

Můžeš dohlížet i na svého kluka.

Samozřejmě.

Je se mnou.

Chtěl, aby na mě dohlížel Antinoos?

Ne, ne, ne.

Ale Odysseus byl citlivý na otcovu hanbu.

S těmito otci cítil.

Ty a tvá matka jste pro něj znamenali víc než sliby slávy.

Takže věděl, že to bude trvat roky.

Řekl to mé matce?

To je otázka na ni.

Můžeš se ptát, jestli se někdy vrátí?

Argos si to myslí.

Nikdy jsem neviděl psa, který by se dožil 20 let.

Ale svého pána už dávno přežil.

Nechtěl jsem tě zastavit.

Nespěchám.

Starší rozhodli, kdy dokončím tvého dědečka

pohřební rubáš, bude čas se znovu vdát.

Proč?

Ithaka je příliš dlouho bez krále.

Chtějí bezpečí.

Před čím?

Lidmi z moře.

To jsou jen cestovatelské povídačky.

Vše, co o světě víme, jsou cestovatelské povídačky.

Tak jsme se dozvěděli, že Trója padla.

Teď všichni vyprávějí příběhy o útocích lidí z moře.

A kdo jsou ti lidé z moře?

Nikdo neví, ale starší chtěli, aby se dobro připravilo.

Připravilo?

Součást té největší civilizace, jaká kdy byla známa.

Podívej se na tento velký dům.

Kameny staré jako samo vědění.

Na milost nějakým chamtivým, nevítaným hostům.

Ta stavba není ničím bez úcty lidí k jejímu významu.

Diův zákon.

Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.

Pokud ho zneužijí, zničí všechno.

Tak jak tě mohlo napadnout vdát se za jednoho z nich?

Protože mě o to tvůj otec před dávnou dobou požádal.

Agamemnón je náš král.

Trójané vzali ženu jeho bratra.

Nebo s ním utekla.

Ať tak či onak, o hradbách Tróje se říká, že jsou nedobytné.

Budeme sedět před tím velkým městem, a pokusíme se je vylákat do bitvy.

Jak léta plynou, Télemachos roste, a ty se učíš žít beze mě.

Meneláos se Heleny vzdá.

Pro Agamemnona je to záminka, jak zlomit trojskou kontrolu nad obchodními cestami.

Nenechá to jen tak.

Nikdy.

Co když odmítneš?

Vezme si našeho syna.

To by nikdy neudělal.

Obětoval vlastní dceru pro příznivý vítr.

Proč by bohové chtěli život jeho dcery?

Síla oběti spočívá v ceně, kterou za ni člověk zaplatí.

To je zrůdné.

A odhodlané.

Nevrátím se brzy.

Pokud vůbec.

Co kdybychom utekli?

Naložili tě na rychlou loď.

S tou nejlepší posádkou.

A zamířili k obzoru.

Drželi se za ruce na palubě.

Zatímco bychom za soumraku jeli na západ.

A pronásledovali prchající slunce.

Za těmito hradbami existuje jiný svět.

Agamemnonova pomsta...

by dopadla na celou Ithaku.

A slib mi...

pokud se nevrátím... až Télemachos dospěje...

slib mi...

že si vezmeš jiného muže.

Dost bylo obětí.

Láska není oběť.

Samozřejmě, že je.

Nechci, abys to dělal.

Nerozhoduješ o tom ty.

Slib mi to.

Ne.

Slib mi, že se vrátíš.

Co když to nedokážu?

Pak za mě nebude rozhodovat tvá vzpomínka.

Vezmi si mou sponu.

Nos ji, vždycky.

Athéna tě přivede domů.

Nejsem si jistá, jestli se mi hodí.

Až budou cestovatelé tvrdit, že tě viděli, zeptám se, co máš na sobě,

a budu vědět, jestli říkají pravdu.

Jestli jsou ti lidé z moře skuteční, právě teď Ithaka nemá krále, který by svolal armádu.

Mohla bych si vzít tuhle místnost.

Pojď.

Natáhni ji.

To není fér.

Řekla jsi, že ten luk dokáže napnout jen on.

Rád nechal zkoušet ostatní.

Srovnal by všechny sekery do řady.

Nikdo jiný to nikdy nedokázal.

Mami, vysávají z nás všechno, abychom byli nuceni

vybrat si jednoho z nich, než budu moci sám usednout na trůn.

Poutník mi řekl, že Meneláos se vrátil už před lety.

Všichni se vrátili.

Všichni, kdo přežili.

Možná je mrtvý.

A pokud je, pak je tohle můj palác.

Musíme to vědět.

Musím jít za Meneláem, abych zjistil pravdu.

Protože ti nápadníci ti chtějí ublížit.

Ach, myslíš, že to nevím?

Každou noc mě tlačí, abych jim dala záminku, kterou potřebují.

A tam venku na moři?

Na cestě?

Nebudou potřebovat záminku.

Prostě se nevrátíš.

Nechceš, abych si nárokoval trůn sám.

Jen mě chceš držet zkrátka, abys mohla zůstat královnou Ithaky.

Už mám dost toho být královnou Ithaky bez svého krále!

Bez tvého krále?

Nebo krále vůbec?

A ty si myslíš, že jsi připraven zaujmout otcovo místo?

To dítě.

Jsi příliš hlučný, Melanthie.

Nenos v paláci ostruhy, jsi pasák krav, ne jezdec.

A ty jsi pasák vepřů, kdo jsi ty, že se mnou takhle mluvíš?

Služebník, kterého náš pán pověřil dohledem nad svými pastýři.

Pán je dávno pryč, ty starý slepý blázne.

A jsi tu vítaný asi tak jako ten pes.

Argu!

Argu!

Argu!

Argu!

Nic neudělal.

Takže ten zápach jde z tebe?

Nech toho starého psa být.

Kterého?

Nás oba.

Co jsi mu to řekl, Slade?

Jen se trochu nechal unést.

Argo je otcův lovecký pes.

Jeho lovecký pes?

Podívej se na tu věc.

Dostaň ho odsud, než ho sním.

Ne!

Nevidíš, že trpí?

Dobrá.

Tak ho zbavím trápení.

Nech ho být!

Vidíte?

Vidíte to všichni?

Napadl mě!

Mám právo.

.. prosím, neubližujte mému synovi!

Klid, klid.

Všichni z nás.

Ten mladý štěně ztratilo hlavu.

Prokažte trochu slitování.

Napijte se ještě trochu jeho vína.

Já se o to postarám.

Je to lovecký pes mého otce.

Žije jen proto, aby se dožil Odysseova návratu.

To je v pořádku.

Dám ho na hnojiště před dům, aby mohl pozdravit svého pána o něco dříve.

Ten pes zůstane venku.

Příště si dvakrát rozmysli, než obětuješ svůj život pro zvíře.

Ty jsi Clint.

Připrav zásoby, odnes je k lodím, nikomu nic neříkej.

Využij jen lidi, kterým věříš.

Bodl jsi svou matku do srdce.

Když zůstanu, donutí mě bojovat.

Nikdo se za mě nepostaví.

Musím zjistit, co se stalo s mým otcem.

Ithaka půjde za mnou, pokud budou vědět, že je Odysseus mrtvý.

Nápadníci se to nikdy nedozví.

Nikdy se nevrátíš živý.

Řekni Mentorovi, ať se se mnou sejde u lodí těsně před úsvitem.

Co mám říct tvé matce?

Aby vydržela tak dlouho, jak jen může.

Loď je připravená.

Příliv je příznivý.

Už jsem ti někdy říkal, že máš moudré oči?

Athéniny oči?

Jednou nebo dvakrát.

Ještě ses mě ani nezeptal, kam jdeme.

Kam to jdeme?

Najít mého otce.

Je naživu.

Cítím to ve větru a ve vlnách.

Je někde tam venku.

Toulá se.

Zraněný.

Ztracený.

Nevím.

Ale je naživu.

Další sny?

Muži se topí.

Uvnitř.

Nějaký...

temný prostor.

Žár ohně na kameni.

Nevím.

Nechceš si vzpomenout?

Proč Bůh nemluví způsobem, kterému rozumíme?

Kdo nerozumí hromu?

Ohni.

Dětskému úsměvu.

Dobré sklizni.

Schováváte se před námi?

Podívej.

Kdo hýbe tím mrakem?

Kdo shlukuje ty ptáky?

Kdo hýbe vodou?

S kým jsi to mluvil?

Athéna za mnou zase přišla.

Říká mi, abych si vzpomněl.

Abych odešel.

Proč bys odcházel?

Máme vše, co potřebujeme.

Jak dlouho už jsem tady, Kalypso?

Někde mám domov.

Je tam někdo venku.

Jak to víš?

Nevím.

Cítím to.

To, co máme tady, by mohlo trvat věčně.

Věčnost je pro bohy.

Jsi bůh?

Chceš si pamatovat, ale co když vám vzpomínky zničí štěstí?

Pak to nebylo skutečné.

Ne.

Už nikdy.

Ale já to miluju.

Přestaň nenávidět, Lótosi.

Řekni mi, co si pamatuješ.

Po Tróji.

Trója.

Vyhráli jsme válku.

A co potom?

Deset let na téhle zasrané pláži.

Jeďme domů.

Pamatuj, koho tu necháváme.

Máme dost zásob?

Z Tróje jsme si jich vzali dost.

Jedna nebo dvě zastávky nás nezabijí.

Kormidlo!

Pozor!

Kormidlo!

Zasuňte vesla.

Risk!

Risk!

Zasuňte vesla!

Zasuňte vesla!

Vytáhneme plachtu.

Budeme následovat jižní větry.

Ano, pane.

Agamemnón pluje na západ po známé zásobovací trase.

Má víc mil, které musí nakrmit.

Najdeme místa, kde zakotvit.

Jsi si jistý?

Je to risk.

Následoval jsem Agamemnóna dost dlouho.

S trochou štěstí a správným větrem uvidíme

kus světa a budeme doma dřív než Agamemnón.

Jen drž toho medvěda napravo.

Ty šťastný parchante, docházejí nám poslední zásoby.

Sestav vyloďovací skupinu, jídlo a vodu, na tři týdny.

Co když nám to nedají?

Jak moc se chceš vrátit domů?

Připravte zbraně!

Žebrat, vypůjčit si, drancovat.

Zeptej se jich, proč opustili svou vesnici, místo aby nás přivítali.

Říkají, že si mysleli, že jsme mořský lid.

Ne.

Jsme Řekové.

Z Ithaky.

Možná jste slyšeli o našem vítězství u Tróje.

Míříme na západ s jižními větry.

Říká, že když půjdeme tudy, nebudou se nám líbit věci, které tam najdeme.

Po letech války by se nikdo nemohl postavit mezi mé muže a domov.

Dokonce ani já.

Stalo se něco?

Pronásledující prchajícího syna.

Tady to máš.

Šťastný parchante.

Ne, ne, ne, ne.

Ovce chodí ve stádech.

Pojďme za nimi.

Někdo tu bydlí.

Jo, vyrábějí sýr.

Docela dobrý.

Je ho tu spousta.

Měli bychom vypadnout.

Nemáme nic na výměnu.

Diův zákon.

Nevím, jestli ten, kdo tu bydlí, někdy slyšel o Diově zákoně.

Nebo o Diovi, když už jsme u toho.

Všichni slyšeli o Diově zákoně.

Rozdělejte oheň.

Přivítáme majitele, až se vrátí.

Pryč od toho ohně.

Ne!

Ne!

Ne!

Rozptylte se!

Myslím, že spí.

Počkej.

Nemůžeme s tím balvanem pohnout.

Byli bychom uvězněni.

Jasně.

Ráno.

Až vypustí stádo.

Vtrhneme ke vchodu.

Odpočiňte si.

Můžeme něco vrazit do ústí jeskyně, nechat tam mezeru?

Možná.

Ale co?

Je to zamčené.

Všimne si toho.

Ale popadni tenký konec, dej ho do ohně.

Kolik máme provazu?

Jak velké je to stádo?

Nějaké dvě tucty, možná.

To je nás moc.

Až se vrátí, dva z nás se musí dostat ven.

Nebo být alespoň zabiti.

Běžte nízko přes stádo směrem ke vchodu, pak se rozprchněte.

Aby mohl chytit jen jednoho z nás.

Dobře.

Čtyři z nás by měli běžet.

Dva a dva.

Proč riskovat víc mužů?

Včera v noci nás tam nebylo dost.

Bude chtít další dva, než usne.

Běžte, běžte, běžte!

Já...

sakra!

Co jeho tělo?

Co s ním?

Jen ho tu necháme shnít?

Jako potravu pro tu věc?

My uctíváme své mrtvé, Odyssea.

Zemřel, aby nám pomohl utéct.

Uctíme ho tím, že utečeme.

On umí mluvit.

Proč nemluvil dřív?

Mluvíš snad s mravenci?

Měli bychom s ním vyjednávat?

Myslím, že to už máme za sebou.

Co to děláš?

Ne!

Ne, ne, ne, ne!

Ne!

Dostaňte ho z něj!

Ano, dostaňte ho z něj!

Dostaňte ho z něj!

Běžte!

Běžte!

Běžte!

Běžte, běžte, běžte!

Běžte!

Proč jsi musel vystřelit ten šíp?

Ztratili jsme kvůli té bestii dobré vojáky.

Jo, a ta bestie byla Poseidonův syn.

Cože?

Když jsme mu vypíchli oko, slyšeli jsme, jak volá jeho jméno.

Ta věc byla zrůda.

Slyšel jsem to taky.

Takže teď je moře proti nám?

I vítr.

Jak se máme dostat domů, když je Poseidon proti nám?

Nemůžeme žít jen ze znamení a obětí.

Víš, kolikrát jsem tě slyšel

plakat a modlit se k Athéně, od té doby, co jsme opustili Tróju?

Nemohl jsi projevit trochu milosrdenství?

Vezmi si tohle.

Nos to.

Abys nezapomněl na ty, které jsme nemohli pohřbít.

Bohové pomáhají těm, kteří si pomáhají sami.

Od té chvíle každé rozbouřené moře nebo protivítr posádce říkaly, že jsme prokletí.

Ale kde je moje posádka?

Kdy mi dovolíš vidět mé muže?

Kdybych s nimi mohl mluvit, pomohli by mi vzpomenout si.

Měl jsem ženu, děti, možná syna?

Jak dlouho už jsem tady?

Dlouho.

Kdybych měl syna, kolik by mu teď bylo let?

Nevím, jak mám mluvit s králem.

Budeš v pořádku.

Drž pusu na zámek.

Ale kdyby se někdo ptal, jsme obchodníci z Kréty,

a my už přijdeme na to, jak ke králi přistoupit.

Vítejte.

Děkujeme.

Zdá se, že se dobře bavíte.

Tudy.

Kam nás to vedete?

Král si přeje setkat se s cizinci osobně.

Říkal jsi, že nejsem ty, že jsem ty.

Užívejte naší pohostinnosti, jak žádá Zeus, ale možná nám prozradíte, kdo jste.

Vybral sis pro svůj příchod ten pravý den, hoduj na svatbě mé dcery.

Zítra odchází začít nový život.

Nevypadáš jako žebrák.

Představ si, že víš, kdo jsem.

Nejsem poslední.

Syn Atreův.

Bratr Agamemnónův.

Manžel Heleny.

Možná jsi o Heleně slyšel.

Tvář.

Kvůli ní jsem spustil tisíc lodí.

Dnes už možná jen pět set.

Někdo zůstal na bojištích Tróje kvůli té tváři.

Kvůli ambicím tvého bratra.

Tenhle vypadá povědomě.

Aiax.

Šaškové.

Achájci.

Nestýská se mi po něm tolik, jako po jednom konkrétním bojovníkovi.

Byl z nás všech nejchytřejší.

Deset let jsme to táhli na té pláži.

V patové situaci, bojovali jsme mezi sebou, dokud nepřišel jeden muž.

On našel způsob.

Odysseus.

Slyšels někdy ten příběh o koni?

Nebo jsi ho slyšel zevnitř?

Byli jsme tam zavření celé dny.

Nacpali jsme se dovnitř dřív, než loď vyplula.

Odysseus věděl, že nikdo nesmí vědět, že jsme uvnitř, ani Sinon,

ten voják, kterého jsme tam nechali.

Během prvních dvou přílivů se naši muži topí přímo před námi.

Jsou zticha, nebo se počůrávají a kálejí?

Dar pro Athénu.

Ó bohové, respektujte jejich obětiny.

Au!

Tahle je ta nejlepší!

Je to tak vtipné!

Jsem tak rád, že jsme to udělali.

Je to pro mě lekce?

Nevěděl jsem, že to byl vtip.

RIP.

Je to obětina pro Athénu!

Je to obětina pro Athénu!

Věděl, že má počkat na bezměsíčnou noc kolem trojských plání.

Běž!

Běž!

Dostaňte se k bráně!

Jsou mrtví!

Utíkej!

Běž!

Běž!

Potřebují peníze v bance!

Utíkej!

Utíkej!

Dělej!

Ne!

Ne!

Já.

myslím, že zbytek znáš.

Dojímá tě mé vyprávění?

Jsi si jistý, že slyšíš zpívat ptáky?

Slyšel jsem.

Ale nebyli tam s vámi všemi.

S tvým otcem, Odysseem.

Pořád ho máš rád?

Kdy jsi ho viděl naposledy?

Trója.

Bohové nám dopřáli spravedlivé vítězství.

Spravedlivé?

Bohové nám dopřáli spravedlivé vítězství, ale naše cesty nepožehnali.

Trvalo mi roky, než jsem se dostal domů.

Ne, nedostal.

Někteří se vrátili a přáli si, aby to neudělali.

Řekni mu to.

Řekni mu o svém bratrovi.

Ne.

O osudu, který mu bohové přichystali po vašem spravedlivém boji.

Ne.

O tom, jaké přivítání se mu jako hrdinovi dostalo.

Ne.

O tom, jak se Agamemnón vrátil domů roky před námi.

Řekni mu, jak ho přivítala jeho královna, moje sestra dvojče Klytaimnéstra.

Ne.

Ne.

Řekni mu, jak ona – Ne!

Nechce slyšet o mém bratrovi!

Kdosi mi kdysi vyprávěl o jeho otci, ale o Odysseovi od dob Tróje nevím vůbec nic.

Nic?

Ani od nikoho z tvých mužů.

Ani od Agamemnónových, ani od zrádců, ani od cestovatelů.

Chodíš sem už několik let.

To tě zajímá?

Drby.

Ale jsi na správném místě.

Chce někdo vyprávět příběh o Odysseovi?

Někdo říká, že je bohatý, někdo zas, že chudý.

Někteří tvrdí, že zahynul.

A jiní říkají, že je ve vězení.

Co říkáš ty?

Ve vězení?

Jaké vězení by udrželo muže, jako je on?

Řekni mi, co si pamatuješ.

Zbytek se vybaví sám.

A ten muž byl čím dál tím víc přesvědčený, že jsem urazil Poseidona.

Zasáhla nás jedna bouře za druhou, všechny nás

zaháněly z kurzu, až jsme byli úplně ztracení.

Dobrý den, přicházíme v míru.

Potřebujeme jen trochu jídla.

Potřebujeme jídlo.

Rozumíš tomu?

Je to jen dítě.

Jestli je to dítě, kde jsou jeho rodiče?

Hej, pšš, to je dobrý.

Ne, ne, ne, ne.

Pšš, pšš.

Jdi!

Jdi!

Zpátky do boudy!

Bůh nás poslal, Bůh nás poslal, Bůh nás poslal, Bůh nás poslal.

Vezmi telefon!

Můj telefon!

Vezmi telefon!

Moore!

Počkej!

Moore!

Počkej!

Moore!

Moore!

Moore!

Jdi!

Jdi!

Počkej!

Hej,

pohni tím parchantem!

Toč na levobok.

Sleduj pobřeží.

Co když mají lodě?

Musíme se dostat co nejdál.

Nemáme zásoby na plavbu naslepo.

Ztratili jsme směr.

Musíme najít jídlo a zorientovat se.

Otočte na levobok.

Vzduch!

Tamhle kouř!

Jeďte dál, najděte kotviště na pláži!

Jsme vyřízení!

Sestavte výsadkovou skupinu.

Zítra.

Zítra.

Nechte někoho u člunů.

Myslíme si, že bys měl zůstat.

My?

Všichni.

Co jsme ještě naživu.

To je vzpoura?

To záleží na tobě.

Dej mi svou loď.

Postarám se, abychom se dnes najedli.

Bez ohledu na to, co najdeš.

Ne, ne, je to v pořádku.

Je to v pořádku.

Jsi v pořádku.

Nic se neděje.

Nikdo ti neublíží.

Pokud udělám, co chceš.

Nikdo ti neublíží.

Jmenuji se Eurylochos.

Jak se jmenuješ ty?

Kirké.

Kirké, zoufale potřebujeme jídlo.

Jídlo mám.

Spoustu jídla.

Dovolíš mi?

Tvé zbraně byly jen ozdoba.

Vynes to ven zadními dveřmi.

Chutná ti moje maso?

Proč?

Máš ho tolik?

Nikdy nevíš, kdy přijdou cizinci.

A pak jsou tu jejich chutě.

Příliš mnoho není nikdy dost.

Kvik!

Eurylochi!

Ještě se nevrátili!

Zase ne?

Ne!

Podej mi dýku.

Zůstaň u lodi.

Proč prostě nepřijdeš blíž?

Přišel jsi od moře?

Jsi sám?

Mým prasatům jsi padl do oka.

Máš hlad?

Nech své zbraně přede dveřmi.

Užij si pohostinnost Diovu.

Popadni jedno z prasat, můžeš ho porazit k večeři.

Ať jsi kdokoli, farmář rozhodně nejsi.

Tady.

Ten guláš voní dobře.

To je jen pro nás dva.

Kdo říká, že jen pro nás?

Kdo je tu ještě?

Kdo vlastně?

Říkáš, že jsi úplně sám, ale nikdo sem nechodí sám.

Ne?

Na toto místo se dostanete pouze po moři.

Tak kde jsou vaši druhové z lodi?

Hledám je.

Nezastavil se tu někdo?

Ale vždyť jste připravila všechno tohle jídlo.

Vy mě vyslýcháte?

Vás?

Cestovatele, který zjevně hladoví, a přesto se ani nedotkl jídla před sebou.

Tvrdí, že je námořník, a přitom nosí zbroj velkého válečníka.

A který porušuje Diův zákon tím, že si přinesl dýku do domu své hostitelky.

Máte bystrý zrak.

Zbystřený bohy.

Poskytují vám vhled?

Pravdy.

Někdy.

Řekli by vám, kde najdu své muže?

Vaše muže?

Přesně tak.

Řekli.

A řeknete mi to vy?

Možná.

Pokud mi odevzdáte svou dýku.

Proč bych pomáhala lháři, který odmítá mou pohostinnost?

Ti muži tu byli dříve.

Ne, nebyli.

Šli dál?

Ano.

A nechali tu své prsteny?

Já bych...

Ne!

Nevím, co pro vás znamená tahle veverka.

Jestli ten nůž nepoložíte, tak ji uškrtím, abych to zjistil.

Neubližuj jí.

Rodina.

Matka.

Tvoje sestra.

Udělat jsi to jí, jako jsi mé muže proměnil v prasata.

Já tvé muže v nic neproměnila!

Podívej se na ně!

Tohle jsou oni!

Podívej se na ně!

Nízké, odporné, prvotní pudy, kterých si v bitvě ceníš.

Znásilňovali a drancovali po celém světě pro tebe.

A ty si myslíš, že je to proti jejich přirozenosti?

Myslíš si, že to dělali jen proto, že jsi jim to rozkázal?

Pravý velitel si myslí, že krutost jeho mužů je ve skutečnosti disciplína.

Ty tak zmatený nevypadáš.

Ale poslal jsi je ke mně, sem, ke mně domů.

Bandu špinavých vojáků s prázdnými žaludky a horkou krví.

Myslel jsi, že budou respektovat mě a můj domov?

Podívej se na ně.

Poznej své vlastní muže.

Ublížili ti?

Udělali by to.

Chtějí jen domů.

Nech je jít.

Vrať se.

Vrať se.

Odyssee.

Zpátky na loď.

Vezměte všechno jídlo, co unesete.

Nechte maso.

Nenecháš ji žít.

Je to čarodějnice.

Kdo jí dal ty schopnosti?

Vy jste bohové.

Naplňte džbány a měchy z potoka.

Buďte připraveni vyplout za úsvitu.

Proč ji takhle necháváš?

Takhle nám to jde lépe.

Omlouvám se, jestli jsme vás urazili.

Bez vaší pomoci se zpátky nedostaneme.

Potřebujeme znát cestu k obchodním stezkám.

Jste příliš ztracení.

Co tím myslíte?

Jen slepý Teiresiás vám může říct, jak se dostat domů.

Teiresiás?

V Hádově říši.

Nikdo nepluje do pekla a nevrací se zpět.

Vy ano.

Vydejte se na sever do soumraku,

a jděte do vnitrozemí, dokud se řeka ohně nesetká s řekou ledu.

Tam musíte vykopat příkop a naplnit ho obětní krví.

Shromážděte mrtvé a dozvíte se, jak se dostat domů.

Vy, ne vaši muži.

Uvrhl byste na ně kletbu?

Není to kletba, ale pravda.

Vaši muži nechtějí, abyste se vzepřel bohům.

Bohové říkají, že domů se vrátíte jen vy.

Potom se bohům vzepřu.

Senno.

To je Odysseus.

Senno.

To je Odysseus.

Nechte ho pít, Odyssee.

Pak uslyšíte jeho svědectví.

Odyssee?

Ano.

Všem lhal.

Musel jsi lhát i mně?

Potřeboval jsem, abys mi věřila.

Proč jsi se musel přihlásit dobrovolně?

Nepamatuješ si, jak jsem se sem dostal?

Prosil jsem, abych mohl zaujmout Antinoovo místo.

Byl povolán.

Nabídl peníze pro tvou rodinu, když zaujmeš jeho místo.

Pokud mi Trójané nedovolí přežít.

Pokud se nikdy nevrátím domů.

Vrať tohle mému otci.

Řekni mu všechno, co jsem udělal.

Odyssee.

Klidně si tam něco přidej.

Nevěřila jsi mi natolik, abys mi řekla pravdu.

Věděla jsi, že bych pro tebe zemřel.

Zemřít znamenalo říct pravdu.

Potřeboval jsem, abys mi věřila.

Na té pláži jsem zemřel kvůli tvé lži.

Já vím.

Byl jsem tam s tebou.

Slyšel jsem, jak jsi tu lež opakoval svým posledním dechem, čímž jsi nám vyhrál válku.

Byl jsem přímo tam, pár centimetrů od tebe, cítil jsem tvou krev.

Jakou útěchu mi to mohlo přinést?

Že jsem nevěděl, že jsi byl v tom koni, dokud mi to neřekli mrtví.

Kteří mrtví?

Mnoho veteránů tvých tažení chodí po těchto březích.

Mrtví se scházejí, aby oplakávali živé a vítali ty nově mrtvé.

Můj otec byl prvním stínem, který mě našel.

Aby tě utěšil?

Stíny neutěšují.

Chtějí zprávy o živých, kteří jim ublížili.

Můj otec zemřel v chudobě, sám, a žebral o zbytky od lidí, jako je Antinoos.

Antinoos tě okradl?

Stejně jako nepochybně okrádá tebe.

Jak?

Kdo se v Ithace stará o tvou ženu a syna?

Moje žena není podstatná.

Promluv si s Agamemnonem o návratech domů.

Agamemnon je tady?

Pohřbil jsi mě u Tróje s úctou.

Děkuji.

Ale mysli i na ty, které jsi nepohřbil.

Ne vždy je to možné.

Až se vrátíš domů, vezmi loď, vydej se do neznáma na západ, dokud nenajdeš

pevninu, a tam obětuj a ucti své muže.

Pořád ten los máš?

Samozřejmě.

Pokud se dostaneš domů, vrať Antinoovi jeho hanbu.

Vrátím.

Můj pane.

Odyssee.

Jak jsi tady?

Vyhráli jsme válku, ty ses vydal domů.

Odysseu, nejobratnější ze všech mých generálů.

Tebe by nikdy nepolapili tak jako mě.

Byl jsi vržen na širé moře, stejně jako my?

Ne.

Mým neštěstím bylo, že jsem se dostal domů.

Že mě přivítala má krásná žena.

Okoupala mě.

Pomazala.

Učinila mě křehkým.

Abych se naučil tu nejtěžší lekci.

Že jsem jí roky předtím zanechal v srdci jed.

Velká část jejího srdce byla pryč.

Ona a její milenec roky plánovali mou vraždu.

Odysseu.

Ano.

Můj syn Orestés, pomstil mě?

Můj pane, jak bych to mohl vědět?

Stále se snažím dostat domů.

Nedělej mou chybu.

Nevcházej předními dveřmi v očekávání věnců a chvály.

Vejdi v přestrojení.

Nespěchej.

Zhodnoť situaci.

Vidíš?

Vím, co musím udělat.

Něco z toho, co musíš udělat.

Moje věštba není určena pro jejich uši.

Zpátky na loď.

Pluj na jihozápad, kolem Sirén.

Jejich zpěv naláká tvé muže na skály.

Všichni zemřou.

To nedopustím.

Ucpám jim uši voskem.

Za Sirénami si vybereš mezi vírem Charybdou a nestvůrou Skylly.

Ten mořský vír si vezme všechny vaše životy.

Ta nestvůra v útesech?

Jen šest.

Ale tvé odhodlání neobětovat žádné další životy zabije všechny.

Udělám, co bude nutné.

Když hrozí hladomor a vzpoura, dožadují se

přistání tam, kde se pase dobytek boha slunce.

Pobijí Apollónovo stádo.

Zeus je za to zabije.

Vidíš?

Já jim v tom zabráním.

Proč si vážíš životů těchto mužů víc než těch, které jsi už ztratil?

Stále je můžu zachránit před bohy.

Ale ne před nimi samými.

Co to je?

Tvá vlastní pohřbená posádka.

Dožadují se, abys sdílel jejich hanbu.

Jdeme!

My.

jsme vyvázli z pekla.

Nechali jsme tam tolik padlých druhů.

Musím zachránit zbytek.

Co se jim stalo?

Nechali mě tu?

Vrátí se?

Udělal jsi jim něco?

Udělal jsi jim něco?

Možná.

Říkal jsi mi, abych nejedl květ lotosu.

Jen pro dnešní noc.

Abys se mohl trochu vyspat.

A zítra, až budeš připraven, si vzpomeneš.

On si vzpomene na tvou posádku.

A na tvou rodinu.

Rodinu?

Manželku?

Mám snad manželku?

Tak co, Melanthó?

Cizinci sem nechodí.

Ať už za zástěnou nebo bez ní, po třech letech

společného hodování už nejsme vůbec žádní cizinci.

Snažíš se mě snad pojmout za ženu, nebo mi zničit pověst?

Melanthó umí být diskrétní.

Ve skutečnosti jsem tady kvůli obavám o vaši pověst.

Ach?

Všichni vidí, jak tvrdě pracujete.

Pomalý, vytrvalý pokrok.

Ale každou noc tu práci znovu páráte.

Odejděte.

Nemůžete čekat, že bude loajální pánovi, kterého ani neznala.

Očekávám, že bude loajální mně.

Pak bude, až si mě vezmete.

Otroci nemají na vybranou, musí být loajální budoucnosti.

Tohle je domácnost čekající na pána, prostě

protože Ithaka má království čekající na krále.

Ithacký král se vrací.

Ne, nevrací.

Věděl jsi, že jako kluk jsem se s ním pokusil jet do Tróje?

To mi nikdy neřekl.

Odysseus mi to nedovolil.

Věděl, že Ithaka potřebuje budoucnost bez něj.

A viděl mě jako součást té budoucnosti.

Nikdy ostatním nápadníkům neřeknu o tvém... klamu.

Dokonči své tkaní.

Je čas ho nechat jít.

Proč by ses chtěla vdát za někoho, kdo miluje někoho jiného?

Tvoje věrnost ztracené věci je jednou z tvých nejlepších vlastností.

Miluji tě.

Chci, abys ses rozhodla pro mě a ukončila tohle všechno.

Nemůžeš mi říct, že nejsi unavená.

To čekání.

Ta nejistota.

Splnila jsi svou povinnost.

Rok co rok, rok co rok.

Je čas myslet na sebe.

Je čas znovu žít.

To je to, co by si nemoc přála.

Postarám se o všechny tvé potřeby.

A můj syn?

Trůn je jeho.

Je to dědic.

Pokud nebudeme mít vlastní dítě.

Kde je Télemachos?

Odešel do vnitrozemí navštívit svého dědečka.

Odešel hledat zprávy o svém otci.

Kde?

Odešel do Sparty, za Meneláem.

Ale měli bychom tam jet?

Ne.

Příliš hlučné, vy hlupáci.

Říkal jsem ti, že jsi zbabělec.

Poslouchal.

Ne, ne, ne, ne.

Přišel jsem za Argem.

Říkal jsem ti, že ten pes zůstane tam.

Vrať se na farmu.

Až budeme potřebovat tvá prasata, pošleme Melanthia.

V tomhle paláci už nejsi vítán, staříku.

Zodpovídám se své paní.

Vůbec zná tvoje jméno?

Teď vypadni!

Telemachos se bude muset vrátit přes chrám v Pylu.

Vezmi své muže a počkej tam na něj.

No, takže ty můžeš zůstat a zkusit okouzlit královnu.

To si nemyslím.

Musí zemřít na té cestě.

A Árés má plán.

Eris!

Potřebuji, aby všichni v téhle skupině byli mrtví.

V příkopu, s podříznutými hrdly.

Telemachos a jeho muži budou připraveni na

bandity, kteří přepadávají cestu mezi námi a Pylem.

Ale co kdyby někteří z nich obsadili chrám dřív, než kněží dorazí...

Pak mi přines část Telemachova důkazu.

Jeho nos.

Poznal bys ho jen podle nosu?

I podle uší.

Kdo tě to naučil?

Pastýř mého otce.

Pastýř?

Jo, jeho nejvěrnější služebník.

Odysseus nechal svého nejvěrnějšího služebníka za sebou.

Vždycky byl nejchytřejší.

Jediný, koho kdy Agamemnón poslouchal.

Měl poslouchat pozorněji.

Můžu se zeptat, co se stalo tvému bratrovi?

Jeho žena ho zradila.

Zavraždila ho.

Co jsi mu to udělal?

Poslali jsme zatýkací komando.

Zabil je oba.

Počkej, on zabil vlastní matku?

Pomstil svého otce.

Ale nemusíš si dělat starosti.

Tvoje matka nemá nic společného s Klytaiméstrou.

Možná ne.

Ale nápadníci přesvědčili starší, že je čas, aby se znovu vdala.

Jo.

Není vhodná doba na prázdný trůn.

Slyšel jsem ty příběhy.

Lidé z moře.

Byli jste přepadeni?

Zatím ne, ale ty útoky, zdají se být blíž.

Jednotka je připravena.

Co Ithaka?

Bude schopná postavit armádu, bránit se.

Někdo musí usednout na trůn.

Tou dobou už se bitva odehrává tam, ne tady, synu.

Utekl jsi od problému.

Nechal jsi svou matku napospas nápadníkům.

Mám si najmout žoldáky?

Vrátit se a všechny je pozabíjet?

Zavraždit bohaté a mocné hosty ve vlastním domě.

Byl bys vyhoštěn.

Co potom?

Musíš je vystěhovat, aniž bys porušil Diův zákon.

Musím usednout na trůn.

Musím vědět, jestli je Odysseus naživu.

To nemá nic společného s otcem, kterého jsi nikdy nepoznal.

Musíš vést, synu.

Bez ohledu na to, co se stalo Odysseovi.

Musíš si vzpomenout.

Ne, nemusím.

Nepotřebuji znát pravdu.

Jsem tady s tebou šťastný.

A proč tedy sbíráš kusy své staré lodi, abys postavil vor?

Vzpomeň si na svou posádku.

Na svou cestu.

Slyšel jsem zpěv sirén.

Dej mužům vosk do uší.

Mně ne.

Přivažte mě ke stěžni.

Proč?

Chci slyšet zpěv sirén.

Ne.

To je špatný nápad.

Ještě nikdo nikdy ten zpěv neslyšel a přežil.

Proto je to dobrý nápad.

Budu první.

Ať prosím sebevíc, nerozvažujte mě, dokud nebudeme v bezpečné vzdálenosti.

Zkontrolujte mužům uši.

Týdenní příděly pro prvního, ano pane!

Co to bylo za píseň Sirén?

Všechno, čím jsi chtěl být.

Potom všechno, co si přeješ, abys nikdy nepřál.

Bylo to to lahodné svědění, které jdeš podrbat.

Abys zjistil, že je pod kůží, kam nedosáhneš.

Takže to lahodné svědění se stane nesnesitelným.

Řeklo mi to, že to, co nejvíc chceš, je to, co nejvíc mít nemůžeš, a to, co nejvíc mít

nemůžeš, je to, co jsi už měl, a ztratil.

Byla

to píseň všech slibů, které jsem nedodržel.

A řekla mi, že se vlastně ani nechci vrátit domů.

Černá voda!

Před námi černá voda!

Charybda.

Monstrózní vír.

Natočte plachty!

Dělejte, jedem!

Je to vlna, jedem!

Až vyplujeme na moře?

Už nás to má!

Možná ten průliv proplujeme.

Je příliš úzký.

Namiř to k tomu víru.

Když se sklouzneme po svahu, nabereme dostatečnou rychlost, abychom vyletěli na druhé straně.

Neboj se.

My to dokážeme.

Ne, ne.

Míříme k průlivu.

Míříme k průlivu.

Popadni koně.

Popadni koně.

Popadni koně.

Budu brzdit!

Na můj povel!

Tři...

Dva...

Jedna... Držet!

Držte se!

Držte se!

Neooo!

Ne!

Neoo!

My.

to zvládli!

Dokázali jsme to!

Vy jste to zvládli.

Neoo!

Držte kurz!

Držte kurz!

Ježíši Kriste.

Věděl jsi to, a neřekl jsi nám to!

Kdybych vám to řekl, nevybrali byste si tuhle cestu.

A ti muži by byli stále naživu!

Všichni bychom byli mrtví!

Neměl jsi právo!

Měl jsem veškeré právo!

A veškerou zodpovědnost!

Ten vír by zničil loď a nás všechny!

Takhle budeme žít!

Někteří z nás budou žít!

Ano!

Co dalšího ti Teiresiás řekl?

Zakotvíme tam.

Tam přistát nemůžeme.

To je ostrov boha slunce.

Potřebujeme opravy.

Ti muži jsou vyčerpaní.

Chci šest námořníků.

Zakotvím.

Odpočinu si na suché zemi.

Všichni zemřete.

Ptali jste se mě, co mi řekl Teiresiás.

Řekl, že všichni zemřete.

Pokud porazíte dobytek boha slunce, který se na tom ostrově pase, všichni zemřete.

To je v pořádku.

Zakotvíme, uvaříme si vlastní zásoby,

nasbíráme ovoce, nabereme vodu, nic víc.

Příshejte mi to, všichni.

Vidíš?

Vítr nás zanesl přímo dovnitř.

Odpočineme si, provedeme opravy a vyplujeme, jakmile se vítr otočí.

Chytni to lano.

Dodržela posádka svůj slib?

Ano.

Dlouhou dobu.

Ale vítr se nikdy neotočil.

Stálý vánek od moře, díky kterému bylo tak snadné

přistát, znemožnil nám odplout. A naše zásoby došly.

Ne!

Myslel sis, že když budeš jíst potichu, bůh slunce si toho nevšimne?

Mysleli jsme, že si toho nevšimneš ty.

Já nejsem ten problém.

Chtěla jsem, abys žil.

Teiresiás ti to řekl.

Kirké ti to řekla.

Bohové ti to řekli.

Vy bohové nemluvíte způsobem, kterému bychom rozuměli.

Kdo nerozumí bolesti?

Nebo krvi?

Nebo smrti?

Když se díváš, jak tvoji muži umírají, vidíš náhodu, nebo vidíš následek?

Vidím následek.

Vidím své selhání.

Co když jejich smrt není tvé selhání, ale jejich vlastní?

Já je vedu.

Já jsem je sem dovedl.

A kdo vedl tebe?

Proč se povyšuješ nad bohy?

Proč na sebe bereš odpovědnost?

Proč nechceš jít domů?

Co čekáš?

Došlo jim jídlo.

Měj trochu soucitu.

Můj soucit nás dostal na tenhle zatracený ostrov.

Říkal jsem ti, co se stane.

Ano, říkal.

A my jsme se rozhodli, že se raději utopíme, než abychom umřeli hlady.

No, teď máme příležitost.

Vítr ustal!

Vítr ustal!

To bezvětří trvalo jen tak dlouho, aby nás vylákalo na Poseidónův oceán.

Pod Diovu oblohu.

Co jsi to řekl?

Víc, víc.

Řekl jsem víc.

Víc.

Víc.

Víc.

Víc.

Víc.

Víc.

Víc.

Víc.

Víc.

Aaaaahhh Jdi k čertu, malý schovávající se andílku!

Sněz hovno, zatracená čarodějnice!

RAAAHHHHH!

GAHHHH!

POLKNI HOVNO!

Musíme tě odsud dostat!

Ustupte nám z cesty!

Odevzdej se bohům!

Modli se k Poseidónovi!

UTÍKEJ!

UTÍKEJ PRO ODPUŠTĚNÍ!

To poslední, co si pamatuji, byla tvrdá Diova ruka.

Eurylochu!

Nevím, co se stalo mým mužům.

Víš.

Přesně to, co jsi jim řekl, že se stalo.

Vyplavilo mě to samotného na tvůj břeh.

Vyplavilo tě to na můj břeh.

S kusem tvé lodi a bez jediného člena posádky.

Polomrtvého, v bezvědomí.

Dívala jsem se, jak ses celé dny a týdny ztrácel.

Věděla jsem, že lotos tvé probouzení usnadní, takže

tvá bolest byla spíše tělesná než duševní.

A taky že byla.

Tak moc se mi to líbilo.

Jedl jsi ho tak ochotně.

Ale jak jsem se o tebe starala...

Děkuji.

Začala jsem tě milovat.

Jak dlouho už tu jsem?

Pořád jsem si říkala, že ti ho musím přestat dávat.

Že jsi dost silný na to, abys vzpomínal.

Jak dlouho, Kalypsó?

Byl jsi tak šťastný.

Byl jsi šťastný?

Byli jsme tak šťastní.

Celé roky.

Roky?

Sedm let.

Krmila jsi mě lotosovým květem a držela jsi mě v zajetí.

Zachránila jsem ti život.

Obnovila jsem tvé tělo.

Jen jsem se nedokázala přimět k tomu, abych obnovila i tvou mysl.

Byl jsi šťastný.

Jen tvé srdce bylo vždycky někde jinde.

A tvoje mysl byla odsouzena k tomu, aby nakonec následovala.

Jak jsi mohl?

Lotos zatemňuje mysl a vyčerpává vůli, ale nemění to, kým jsi.

Z nějakého důvodu jsi nebyl připravený vrátit se domů.

Teď už jsem.

Jak jsem vždycky věděla, že budeš.

Teď?

Když jsem tě našla, něco jsi svíral v pěsti.

Týdny ses nechtěl pustit.

Volal jsi.

Většinou Athénu, ale občas jsi vyslovil jiné jméno.

Penelopo.

Pomoz mi vrátit se domů.

Pomáhám.

Jsi muž, který potřebuje ovládat svůj osud.

Ale tohle nemůžeš ovládat.

Musíš se odevzdat bouři.

Odevzdej se Poseidónovi.

A přijmi svůj trest.

Zeus nedovolí, aby tě zabil.

Vzdej se boje.

Vzdej se kontroly a žij.

Je to skok víry, který jsi ještě nikdy neudělal, Odysseu.

Odysseu.

Kde to jsem?

Nepoznáváš svůj vlastní domov?

Zeus vás vítá, cizinci.

Kolik vás je?

Půl tuctu.

Potřebujete jídlo?

A zásoby.

Na cestu.

Kam máte namířeno?

Potřebujeme prasata.

Jdeme až do Pylu.

Jste poutníci?

Vypadáme snad jako poutníci?

Vidím špatně.

Zeus po mně žádá, abych vám nabídl jídlo, ale tahle prasata nejsou moje, abych je prodával.

Ó, neboj se.

Nebudeme platit.

Vyřiď pozdrav své matce.

Omlouvám se, o tvém otci jsem neměl žádné zprávy.

Ne, ty jsi měl zprávy.

Ne o tom, kde je, ale kdo je.

A teď víc než kdy jindy doufám, že se s ním jednou setkám.

Kde máš hlídací psy, starče?

Pálím jejich těla.

Může ti Zeus nabídnout jídlo, Drakeu cizinče?

Byli jste napadeni?

Ten pes zachránil vaše čeledíny.

Ach, nejdřív vypálil své bratry.

Co se stalo s Ithakou?

Temnota.

Diův zákon je roztříštěn na kusy.

Království bez krále, od té doby, co můj pán zemřel.

Tvůj pán?

Odysseus.

Hrdina trojské války.

Ale Odysseus žije.

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Už ne!

Telemachos.

Telemachos.

Telemachos.

Telemachos.

Je v nebezpečí.

Je v nebezpečí a já mu nemohu pomoci.

Na Ithace musí být i jiní, kteří by pomohli Odysseovu synovi.

Palác ovládají nápadníci.

Nikdo už není věrný Odysseovi.

A co královna?

Půvabná manželka, Penelopé.

Držena jako rukojmí těmi nejhoršími muži, brzy bude nucena ke svatbě.

Co může dělat, když nemá ani svého syna?

Tady, napij se.

V čem spočívá nebezpečí pro Telemacha?

Vrací se ze Sparty.

Nápadníci poslali bandity do Pylu, aby ho přepadli u chrámu.

Dej mi jídlo na cestu.

Ty bandity nikdy nedoženeš.

Pokud se dostanu do Bylosu dříve než Telemachos, můžu ho varovat.

Proč pomáháš?

Když ti to řeknu, nezlob se.

Sloužil jsem s Odysseem u Tróje.

Vážně?

Byl to přísný velitel.

Ale spravedlivý.

Spravedlivý a hodný následování.

Měl jsi ho rád.

Jako syna.

No, není mrtvý.

Vrací se domů?

Brzy.

Přinese pomstu.

Přinese všechno.

Promluvím si.

Nechceme, aby lidé zjistili, kdo jsi.

No, možná jsme neměli brát stráž.

Budeme rádi, že jsme ji vzali, pokud budeme mít na cestě potíže.

Mám zprávu.

Počkej!

Možná jsi mě poslal ty.

Najdi toho žebráka.

Vaši muži musí počkat venku.

Zbraně taky.

Zeus vás vítá, cizinci.

Cestovali jste zdaleka?

Ne tak daleko.

Jste tu, abyste si na noc odpočinuli.

Jsme tu, abychom přinesli oběť Athéně.

A jakákoliv pohostinnost, kterou můžete nabídnout, by byla zvážena.

Samozřejmě.

Dostaňte toho žebráka odsud.

Má pro mě zprávu.

Možná jsi poslal sám sebe?

Ano, pane.

Takže, co je to za zprávu?

Je soukromá.

Tito muži jsou souk...

Tihle muži jsou pri...

Tohle je tvá chvíle k odchodu, starče.

Jdi, cizinče.

Už jsem tento týden ušetřil jednoho starce.

Ale ten byl slepý.

Já neušetřím...

Není to špatné na žebráka.

Nikdo se nerodí jako žebrák.

Vezmeme kněžské roucho, dáme ho přes tvou zbroj.

Pomoz mi s jeho tělem.

Musíme ho tu nechat.

Ne.

Musíme se odsud vytratit.

Takto se mrtvým čest nevzdává.

Takto se ale zůstává naživu.

Byl to můj učitel.

Možná to byla Athéna v přestrojení.

Jmenoval se Mentor.

A až budeš v bezpečí, vydáme se na cestu do neznámého západu.

A tam ho uctíme.

Tyhle muže poslali nápadníci.

Bude jich víc, musíme vyrazit na cestu.

V noci?

Je to bezpečnější než zůstat tady.

Mentor je v srdci nejstaršího chrámu Athény.

Zatím ho uctíme plamenem.

Tak jak to, že žebrák znal Mentora?

Říkal jsem ti, že jsem nebyl vždycky žebrák.

Máš moudré oči.

Athéniny oči.

Nehledej bohy v lidech.

Budeš jen zklamaný.

Tak mi tedy řekni, kdo jsi.

Jmenuji se Sinon.

Jsem starý voják, který bojoval pod tvým otcem v Tróji.

Znal jsi mého otce?

Dostával jsem od něj rozkazy déle, než bych si chtěl pamatovat.

Počkej, on žije?

Žije.

No a kde je?

Je blízko.

Poslal mě napřed, abych zhodnotil situaci.

Moje matka tomu nebude věřit.

Ne, nesmíš jí to říct.

Cože, vůbec nic?

Řekni jí to.

Řekni jí, že ses rozhodl, že je na čase, aby se znovu vdala.

Nemusí mou matku zkoušet.

Jak o ní může pochybovat?

Nepochybuje.

Ale má každý důvod na něj zapomenout.

Jsou tu nějací věrní sluhové?

Někteří.

Jeden z nich se jen předvádí.

Musíme shromáždit nápadníky v paláci.

To nikdy není problém.

Máš dary pro Meneláa?

Jo, na své lodi.

Dobrá.

Vrať se jako princ.

Svolej hostinu.

Budu tam.

Co budeš na té hostině dělat?

Žebrat.

Nejlepší pohled na člověka je zespodu.

Kolik je tam nápadníků?

On nepochybuje.

Pokud jsou všichni jeho muži jako ty, pak... Nemá žádné muže.

Ale ty jsi na to sama?

A ty taky.

Telemachos je zpátky.

Cože?

Telemachos je zpátky.

Kdo to říká?

Všichni to říkají.

Kde je Telemachos?

Moje královno!

Bude tady co nevidět.

Je to pravda.

Jsi doma.

Jsem zpátky.

Myslela jsem, že bychom dnes večer mohli slavit.

Pokud nám zbylo něco, co můžeme oslavovat.

Neboj se.

Mí odvážní nápadníci nás zahrnou dary na počest tvého návratu.

Jsem tak rád, že ses v pořádku vrátil.

Rád tě vidím na nohou.

Už je na čase, abychom tě vzali zpátky do paláce.

Co jsi slyšel o svém otci?

Nic.

Příběhy z války, ale nikdo nevěděl, co se s ním stalo poté, co opustil Tróju.

Je mi to líto, mami.

Všichni ve Spartě mluví o blížící se katastrofě.

Věk temnoty přinesený lidmi z moře, porušující Diův zákon.

Některé příběhy jsou pravdivé.

Naše civilizace se hroutí.

Menelaos má obavy, že nedokážeme postavit armádu s prázdným trůnem.

Tak jsme vymysleli plán.

Jaký plán?

Jediný způsob, jak přimět nápadníky odejít, je čas, abys vybrala.

Chceš, abych se znovu vdala?

Pokud se znovu vdáš, ostatní nápadníci odejdou

a já budu muset řešit jen jednoho z nich.

Už jsem skoro dospělý.

Řeknu starším, že jsem se dozvěděl o Odysseově smrti ve Spartě.

Menelaos mě podpoří a dovolí mi převzít trůn.

Takže popřeš svého otce a já opustím svůj domov a půjdu žít s jedním z těch hadů.

To je tvůj plán?

Máš snad lepší?

Zamknout dveře, založit oheň a upálit ty parchanty.

Myslíš, že když se znovu vdám, život se vrátí do starých kolejí?

Ten svět je pryč.

A v tomhle světě ti moc dobrovolně nepředají.

Ani Odysseovi.

Kdyby se vrátil, musel by je pozabíjet.

Stejně jako ty.

Když je zabiju, jejich rodiny budou žádat pomstu.

Byl bych vyhoštěn.

A beze mě bude trůn ztracen.

Protože na něm může sedět jen muž.

Prázdný trůn?

Sedím na tom prázdném trůně už dvacet let!

Moje znalosti, mé roky zkušeností, to všechno je

nic ve srovnání se strništěm na tvé bradě.

Chceš mír?

Nebo chceš pomstu?

Chci neshodu!

Zpívej Múzo o tváři, o tváři,

o loďstvu, o válce, o útrapách.

Zpívej o muži, o muži,

o myšlence, o lsti.

Můžeš jít napřed, Argu.

Měl bys ho pohřbít na útesech.

Kde ses setkal,

ty jsi Odysseus.

Jsi můj otec.

Jsem žebrák.

A ty jsi důstojným, krásným synem Odyssea.

Na kterého, až se konečně setkáte, bude tak pyšný.

Vítej doma, cizinče.

Protože temnota vítězství halí autory legend.

A dělá z nás všech básníky a slepé lákače.

Přijmi pohostinnost Dia.

Přineste cizinci nějaké jídlo.

Ne, pane.

Jen s nimi skoncuji jedním plesknutím.

Musel jsem dnes pozvat dalšího z těch špinavých olizovačů talířů.

Co je to o jednoho žebráka na téhle hostině víc?

Musíme ho zabít, než znovu získá svou pozici u starších.

Jak?

Provokuj ho.

Donuť ho popadnout jednu ze zbraní.

Už to není to mladé štěně, pane Bape, musíte se vrátit dnes večer,

nebo jsme se mohli zastavit.

Jdi do hajzlu, starče.

Prosím.

Už je to několik dní, co jsem jedl.

Říkal jsem ti, ať vypadneš!

Nemůžeš být štědrý s jídlem, které ani není tvoje.

V tvé misce není místo.

Ale je.

Tak vidíš, že je.

Tady máš.

Předpokládám, že teď ode mě něco chceš.

Ne.

Mám něco pro tebe.

Ty máš něco pro mě?

Ty máš něco pro mě!

Co by takový špinavý starý olizovač talířů, jako jsi ty, mohl mít, co bych já mohl chtít?

Vlastně je to tvoje.

Bylo mi řečeno, abych ti to vrátil.

Není to moje.

Ne?

Kdes to vzal?

Neotáčej se ke mně zády!

Je to nečestné.

Takhle se k žebrákovi chovat nemůžeš.

Je to Diův zákon.

Diův zákon.

Myslíš, že je to bůh?

Myslíš, že je to bůh v převleku?

Jsi?

Jsi bůh?

Bílá kořalka?

Ne.

Jsem veterán trojské války.

Veterán trojské války.

A jak se jmenuješ, veteráne?

Synod.

Říká ti to jméno něco?

Ne.

Používám ho, abych uctil toho nejstatečnějšího mladého muže, kterého jsem kdy potkal.

Sinan?

Nejsem tvůj pastýřský chlapec.

Na to si nevzpomínám.

Jo, jo, chtěl, abys zaujal jeho místo.

Kdes to našel?

Tam, kde brzy bude.

A kde to je?

V Hádu.

Dost!

Hostina skončila!

Verbeži.

Nebyla moje.

Královna by s tebou chtěla mluvit.

Zůstaň, dokud všichni neskončí v plamenech pekla.

Buď zdráv, poutníku.

Má královno.

Melantho, ať tvůj Clay umyje tomu cizinci nohy.

To není nutné.

Můj manžel trval na tom, abychom hosty ctili jako rodinu.

Víš něco o Odysseovi, mém manželovi?

Samozřejmě.

Z těch písní?

Byl jsem u Tróje, paní.

A ty písně vám nejspíš připadaly pošetilé.

Dohánějí mě k pláči.

Proč?

Kvůli tomu, co bylo ztraceno.

Ty životy?

A ty roky.

Všechno.

Znal jste Odyssea u Tróje?

Znal.

Byl nějaký detail v tom, jak se oblékal?

Něco, co nosil?

Nosil zvláštní sponu.

Zvláštní?

Nádhernou, ale nepatřičnou.

Popište ji.

Přinesu víc vody.

Byla to krásná zlatá spona.

Postava Athény obklopená révou.

Sundával ji někdy?

Nikdy ji nesundal.

Jak je možné, že vy jste se vrátil domů, když Odysseus nemohl?

Nejsem doma, ještě ne.

Proč ne?

Návrat domů není vždycky snadná věc.

To platí pro Odyssea stejně jako pro mě.

Odysseus, kterého jsem znala, by si našel nebo probojoval cestu zpět ke mně za každou cenu.

Co když ten Odysseus, kterého jste znala, ztratil cestu?

Co když jedné noci v cizím městě spatřil věci, které ho přiměly

myslí si snad, že domov, který znal, už tam ani nemůže být?

Co když ve chvíli, kdy vylezl z břicha toho koně.

A otevřel brány Tróje.

Spatřil, jak se deset let zuřivosti vlije do toho města během jediné noci.

Zabiju tě!

Zabiju tě!

Á!

Á!

Á!

Á!

Á!

Á!

Ne!

Nechali jsme jim dar, oběť míru, kterou si vzali do svého domu.

Porušili jsme vše, co je kdy bylo posvátné.

Mezi lidmi.

A změnili boj.

V lov.

Abychom.

spálili hradby Tróje.

Měl v plánu vypálit celý svět.

Včetně toho svého.

Co kdyby to věděl?

Právě té noci.

Když kráčel ohni anarchie a bolesti.

A v dnech následných prolhaných oslav.

Co kdyby přesně věděl, co provedl?

Co jste provedli vy všichni.

Nápad jednoho muže.

Trik jednoho muže.

Navždy porušit Diův zákon.

Žili jsme ve světě paláců a obchodu.

Jazyka, slepí k jeho kráse.

Dokud jsme ho nezlomili.

Vy jste lidé z moře?

Ano, má královno.

Porušování Diova zákona se šíří jako mor.

Náš věk bronzu se hroutí a možná nedokázal

snést pohled na trosky toho, co způsobil, kdekoli.

A ze všeho nejméně doma.

Ale Odysseus žije.

A bude tady, až ho budete nejvíc potřebovat.

V jeho troskách už žiju dost dlouho.

Přiveďte nápadníky za úsvitu, odneste zbraně ze síně.

Za pár hodin bude jeden nápadník šťastný, a ti ostatní budou naštvaní, pomstychtiví muži.

Ron odláká jednoho z nich, takže nebudeme mít žádné zbraně

u soudu a dveře budou zamčené.

Vdám se za toho, kdo splní mou výzvu.

Jak se vypořádáme s nápadníky?

My ne.

Jejich krev musí být na mých rukou.

Jinak bys čelil vyhnanství.

Že ano?

Jen se ujisti, že se k těm zbraním nedostanou.

Postarám se o to.

I když je jich tolik, že nám ani ruka nebude stačit.

A nebudeš mít zbraň.

Oh, já zbraň mít budu.

Tvoje matka se o to postarala.

Shromáždi služebnictvo, kterému věříš.

Zamkni zbraně v horní komoře.

Zdá se, že ji výsledek zajímá.

Ale co je tou zkouškou?

Celá léta, co je můj manžel pryč, jste

obsadili tento palác svými hody.

Vaší výmluvou bylo, že chcete získat mou ruku v manželství.

Zatímco vás poslouchám, jak slavíte a bojujete, kazíte mé služebnictvo a nerespektujete mou

domov, nic jiného jsem si nepřála než to, aby

Odysseus se vrátil a uviděl to vše na vlastní oči.

Ale včera v noci jsem si uvědomila, že on tu teď není.

A nikdy nebude.

Proto jsem připravena vzít si kohokoli z vás, kdo dokáže napnout tento

lovecký luk a prostřelit šípem těch dvanáct seker.

Předstupte.

A ukažte mi, kdo jste.

Můžete, pane.

Kdo je první?

Dejte mi ten luk.

Hrrrraaaaaaaaaaaghhh!

Toho nelze dosáhnout.

Vámi.

Ten kluk je tvrdý, a pokud to zvládne s lehkostí, pak to zvládneš i ty.

Počkám, až na mě přijde řada.

Co kdybychom ten luk zahřáli a naolejovali?

Tento luk nebyl roky napnutý.

Hmm-mm.

Hmm!

Jsi na řadě.

Není třeba.

Moje královna jasně vyjádřila svůj názor.

Odyssea nahradit nemůžeme.

Někteří z nás to věděli vždycky.

Někteří z nás by následovali toho velkého muže až k Tróji, kdyby nám to dovolil.

Ale on se nikdy nevrátil.

Tak si vyber toho nejlepšího z nás.

Ze všech nás, kteří jsme v tvé zkoušce neuspěli.

Já jsem neuspěl.

Ať už někdo tyhle žebráky odsud vyprovodí!

Dveře jsou zamčené, dokud soud neskončí.

Soud skončil.

Chci to zkusit.

Má právo to zkusit.

Když to neudělá on, může to udělat on.

Děláte si posměch z přání své matky.

Přáním mé matky je, abyste všichni uhořeli.

Je to stará garda, šerife.

Podívejte se na mistra při práci.

Počkej, Rickere!

Dělej!

Ale no tak, starý muži, vykašli se na to!

Dobře, příteli.

Příteli, už toho bylo dost.

Ach, nechte ho jít!

Jsi jako mor.

Tvé místo je jistě dole.

Je to on?

Je to on.

Je to on.

Co to sakra?

Nezajišťujte zbraně!

Kde jsou zbraně?

Jsou ve skladu.

Přineste je!

Na co čekáte?

Zabiju nás všechny!

Pozor!

Říkal jsem ti, že jsi moc hlučný pasáčku.

Ne!

Ne!

To je ono.

Ke dveřím!

Vezměte štíty!

Vezměte štíty!

Ne!

Kopí!

Zabijte toho ducha!

Zabijte toho ducha!

Myslel jsem, že nás dokážeš všechny pozabíjet.

Dokud zabiju tebe, dokončím to.

Jsem mrtvý!

Ne!

Ne!

Ne!

Až dorazíš do Hádu, vyřiď mým mužům, že zamířím na západ.

A ucti jejich památku,

a řekni Sinonovi, že jsem ti vrátil tvou hanbu.

Co.

se stalo?

Porazil je?

Je mrtvý?

Přetrhali jsme křehká pouta mezi lidmi.

A po staletí temnoty, která přijdou, se budou o Tróji jen zpívat písně.

Potřebuji jen kouzlo.

Potřebuji jen kouzlo.

Má lásko, nemůžeš zemřít.

Konečně, ty nesmíš.

Naposledy spatřit svého milovaného, myslím.

Ne, ne, ne, to nesmíš.

Nesmíš.

Nesmíš.

Teď ne.

Teď ne, prosím.

Tak dlouho jsem čekala.

Nesmíš zemřít.

Ne smrt.

Vyhnanství,

Telemachos bude králem.

Vydáme se do neznáma na západ, abychom uctili mé muže.

Společně.

Vezmi svou nejrychlejší loď, tu nejlepší posádku, a vydej se k obzoru.

Pronásledovat prchající slunce.

Proč se o tom budou jen zpívat písně?

Protože písně budou to jediné, co jim zbude, aby si pamatovali ty z nás, kteří uměli psát.

Civilizace znovu povstane.

Nad temným světem svitne nový úsvit.

A na naše chyby se opět zapomene.