Original subtitles

Leningrad, 18. ledna 1943

Pozor!

Hovoří Moskva.

Zpravodajská kancelář oznamuje...,

...že po sedmi dnech nepřetržitých bojů...,

...Volchovsko-Leningradský front zlomil tvrdý odpor protivníka...

...a vstoupil 18. ledna do Leningradu.

A tak byla prolomena...

...leningradská blokáda!

Dokázali to!

Přemohli je.

Slávko!

Teď vyrazíme na Berlín! Do Reichstagu! Plnou parou! Jako lokomotiva!

K tomu jsou třeba jiné mašiny.

Pojeďme, generál netoleruje zpoždění.

Byl osvobozen úsek čtyři krát osm kilometrů.

Jsou třeba tři mosty: na Nevě, Nasii a na řece Čornaja.

Oblast je špatně schůdná, plná bažin.

Němci obsadili kopce Siniavina a jsou na dohled.

Štáb dává na stavbu dvacet dní.

Velení přejímá vedoucí stavebního odboru, soudruh Zubkov.

První vlak musí přijet do města nejpozději 7. února.

Materiál je nachystaný. Železničáři jsou připraveni, soudruhu Salambekove?

Mnoho strojvůdců padlo, je jich málo.

Dřevo je vlhké. Jen díky nadšení zvládáme transport potravin.

Nezapomeň, že vlak vydá za tisíc nákladních aut!

Hledej způsob, jak na to!

Soudruhu Salambekove, co pomocníci?

To samé.

Tak proškolíme mladé lidi.

Zvládnou to se ctí.

Uspořádáme kampaň: „Děvčata na lokomotivy!“

Zařídíme to.

Jako členky Mladých komunistů jste bojovaly v protiletecké obraně a pomáhaly při obnově města.

Půjdete i do kurzu průvodčích?

Žily byste v kasárnách, stravovali se v jídelně.

Půjdu.

Průvodčí? Štípat lístky?

Kontrolovat vlaky, návěstidla, soupravy. Zajišťovat přípravu a doprovod.

A kam?

Kam vás pošlou. Přepravovat dřevo, rašelinu.

Nejprve se to ale musíte naučit.

Tedy... Já nevím.

Nemáte orchestr? Umím hrát na flétnu, housle...

...a trochu na buben. - Zkus trubku.

Tenhle nástroj má průvodčí.

Díky.

Orchestr dnes hraje jen při smutečních událostech. Takže?

Souhlasím.

A teď jděte spát! Zítra bude taky den.

Kam, domů? Žijeme na ostrově Vasiljevsky. Nestihneme to do zákazu vycházení.

Druhý vůz napravo. Poproste Klavdiju Ivanovnu Čeremuchovou.

Budíček je v šest. Bez výhrad.

Já, Máša Jabločkinová a moje kamarádka Soňa Višněvská, jsme šly do kurzu pro průvodčí.

Bylo tam jídlo a ubytování.

Co víc si přát v obleženém Leningradě?

Teplo. To je dobře.

Ale ne.

Radši sním svoje hadry, jako mol!

Ale nezůstanu.

Odejdeš?

A co tady mám dělat?

Brzdy, návěstidla, vstávat v šest, kasárenský život.

Aspoň že je tu sprcha. - Ale všichni už žijí jako v kasárnách.

Je lepší hrát ve špitálech. Studovala jsem osm let housle.

Kde je máš? - V kamnech!

Vybrala jsem si pikolu.

Proč?

Je v orchestru jen jedna.

Nejsem hloupá. Nestrávím třicet let v sedmé řadě čekáním na svoji chvíli.

Já zůstávám.

Teplo jídlo a lístky na jídlo.

Vezmu je mámě do nemocnice.

Pro tebe.

Díky.

Děvčata, nezavírejte dveře.

V případě útoku bychom nestihly utéct.

Jdi už.

Člověk nemá chvíli klidu.

Zdravím. Vy jste tu nové?

Ano...

Do kurzu?

A na zkoušky. V šest hodin tam musíme být.

Já už jsem zkoušky složil. - Mladíku, zavři dveře!

Jak se jmenuješ?

Julio Rodríguez. Španělský topič. A ty?

To se dozvíš, topiči Rodríguezi.

Za pár let bude svým přátelům vyprávět, jak náhodou vešel do mého kupé.

Vidíš?

Co očumuješ? Španělé nemají zakázáno vstupovat do kupé děvčat?

Káťo, to jsou umělkyně!

To neznamená, že je budeš okukovat.

Byla tma, nic jsem neviděl!

Vykrucuješ se? Já ti ukážu!

Tímhle to nenapravíš! Ty...

Sotva jsme dorazily a už nás poslali do práce.

Ani jsme nesnídaly. A prý to tu takhle chodí.

Chci vidět hromadu smrkových větví vysokou jako egyptskou pyramidu.

Natáhni si je, ochrání ti ruce.

Kde jsi k nim přišla?

Máma mi je dala.

Jsou krásné.

Roztrhají se.

Nech si je. - A co ty?

Už mám. Vidíš?

Taky od mámy.

A kde pracuje?

V lékárně.

A proč ses přihlásila do kurzu?

To je dlouhý příběh.

To voní jídlo?

Kdo ti dovolil odpočívat? Do práce!

Vstávej! Každý by se jen flákal!

Ženo, vzala jste naši pilu!

Kterou, tuhle? - Ano.

Dal mi ji vedoucí.

A vy jste se rozhodla odnést si ji domů? Ukažte držadla, ta naše měla obě dvě.

Co bys nechtěla! Ty městská flundro, mazej!

Nejste to vy, kdo snědl naši kočku? Byla zrzavá...

K čertu!

Jděte, ženštino, neobtěžujte Mladé komunisty při práci.

Hotová herečka!

Kde ses to naučila?

Účastnila jsem se divadelní činnosti.

Připravovali jsme hru od Zosčenka.

A nelíbí se mi, že s námi takhle jednají.

Výborně, děvčata! Jen tak dál!

V noci jsme všechny spaly na smrkových větvích pod hvězdnatým nebem.

Mezitím přijížděly vlaky a přivážely další obyvatele Leningradu.

Bylo zapotřebí postavit trať co nejdříve.

V lednu 1943, po prolomení blokády, se začala stavět železnice, která by spojila Leningrad se zbytkem země.

Trať 33 kilometrů vybudovaly za 17 dnů většinou ženy, které pracovaly v zimě, o hladu a během útoků.

Fašisti ostřelovali a bombardovali vlaky. Práce tam byla mnohem nebezpečnější než na frontě.

Sedmdesát pět procent nákladu pro Leningrad bylo přepravováno tímto koridorem smrti ze Šlisselburgu.

KORIDOR SMRTI

Pokračujte!

Nezastavovat!

Kupředu, děvčata!

Pojďte!

Rychleji!

Tak tady bude most?

A vlaky se vrátí do Leningradu.

Zatraceně, kam to nesou... Kam to nesete?

Já vám ukážu...

Most bude, i vlaky!

Máš přítele?

Ne.

Budeš ho mít!

Moje koleje ti to umožní! - Opatrně!

Uklouzl jsem!

Kvůli tobě!

Sakra!

Dělejte! - Zranila jsi mé srdce!

Holka jedna!

Pořádně.

Zůstaň ležet!

Trefil ho! Hoří!

Dobře!

Do práce! Všichni!

Řež, Španěli.

Děvče... Umíš zahrát Suliku?

Ne. To není třeba.

Zasloužíš si to.

Děkuju.

Moje dcera je jako ty.

Dělá ošetřovatelku v lazaretním vlaku.

Je starší.

A syn...

Je v kopcích Siňavina.

Co myslíš?

Mohl to slyšet?

Ano.

Určitě.

Mohl.

Dobře...

Murmansk. Velitelství.

Fjodorove, co děláš u námořnictva, proč jsi zatajil, že jsi strojvedoucí?

Upadlo mi potvrzení, veliteli, měl jsem ho mezi dokumenty...,

...chtěl jsem ho sebrat, ale na komisariátu bylo tolik lidí...

Co jsi tam dělal?

Přišel jsem to oznámit.

Takže jsi chtěl bojovat proti Adolfu Hitlerovi.

Víš, že ti hrozí trestný prapor?

Jestli nebude vyhnutí, půjdu k trestnému praporu.

Potřebují tě v Leningradu. Rychle se rozmysli.

Tak jo.

Ale chci...

...svoji mandolínu.

Jakou mandolínu? Abys zase někoho praštil?

To bylo futrálem při koncertu.

Teď ji nebudeš potřebovat. - Tak půjdu do trestného praporu.

Je to dárek od otce.

Podívejte se po ní.

Ještě si bude klást podmínky!

Nazdar, Slovani!

Do Leningradu? - Žoro!

Jak je?

Lijočka Ivanov, jsi to ty?

Jasně!

Nazdar!

Ještě žiješ? - Nevidíš?

Proč tu jsi?

Potom ti to povím.

Připijme si...

Na naše letadla, lodě a vlaky.

Můžu?

Taky mířím do Leningradu.

Sedni si!

Jsem Jevdokim Sobakin, z Vologdy.

Letím prvně. Ale s vámi nemám strach ani ze smrti.

Nejedeme umřít.

Dej si!

Díky.

Ale ne.

K čemu máš ten chleba?

Moje žena mi ho dala...

...k jídlu.

Nebo ho vyměním za boty.

Je mazaný...

Ten se neztratí.

My, Sobakinové, víme, jak na to.

Pořád se něco děje.

Už probíhají zkoušky, ale vás posílají kácet.

Dřevorubkyně.

Tu máš.

Najezte se.

Nástup do vagonů! Odjíždíme!

To je Petrovič, náš učitel.

Snad nejstarší leningradský strojvůdce.

Ani už nedokáže vylézt bez pomoci na mašinu.

Ale strach nám uměl nahnat...

Dobře.

Pamatujte si, že na železnici se vám znalosti hodí.

Višněvská, dej znamení k odjezdu.

Rodríguezi, jeď!

Ano.

Stop.

Jabločkinová.

Zpátečku.

Stůj! Zastav!

Pozdě.

Máme zničenou spojku.

Kus se ulomil.

Cože...?

Nic tam není.

Tak zůstal pod koly.

To byl vtip.

Proč jsi nedala signál k couvání? Zapomněla jsi?

Dvakrát dlouze.

To jste říkal.

Bože, takhle žertovat? Život je sám už těžký. - Bude těžší, když se to nenaučíte.

Zapamatujte si!

Velké problémy vznikají z těch malých.

Kvůli našemu městu nemáme právo dělat chyby.

Kde je správa?

Granát!

To bylo krátké.

Jsi naživu?

Ano.

Kdo jsi, děvče?

Kadetka Máša Jabločkinová.

Já Fjodorov.

Sakra!

Na, abys nabrala sílu.

Nevypadáš dobře.

Díky, nic mi nechybí. Dávají nám jídla dost.

To vidím.. . Ber, když říkám.

Kadetko Jabločkinová, kde najdeme Košeleva?

Támhle.

Jabločkinová.

To je ale příjmení...

Takže soudruhu Sobakine...

Tohle je Jevdokim Petrovič.

Je taky strojvůdce. Ale na frontu se nehnal.

Neopustil svou lokomotivu. Pochopil...,

...kde může pomáhat v boji proti nepřátelům.

Je to tak, Jevdokime Petroviči?

Ne.

Soudruhu Košeleve, jako rekrut jsem nastoupil hned první den.

Ale náčelník depa nás prokoukl. Byl jsem ozbrojený.

A všechny nás vrátil.

Ano?

Udělal moudrou věc, ten váš náčelník.

Tak dorazili?

Jsou naživu?

Že jim blahopřeju. Měj se!

Koleje ubránili.

První vlak přijel do stanice Kušelevka.

Převzala ho Piroženkova brigáda.

Kudy vedou koleje?

Blízko Němců. Sám uvidíš.

Temná noc nám poskytuje výhodu, železničáři!

Na náš úspěch.

Abychom dojeli na druhou stranu.

A na váš návrat na železnici.

Teď po téhle trati budou jezdit vlaky. A vaše brigáda je téměř pohromadě.

Jsou to děti, Nikolaji Ivanoviči.

Sedmnáct, osmnáct, devatenáct...

V SSSR jsou dětmi do čtrnácti let.

A od šestnácti jsou občané.

Podívej na ta příjmení! Jabločkinová, Višněvská, Čeremuchová, Lepočkinová...

Vkasiki... - To znamená bříza.

Tohle není brigáda, ale sad v plném květu!

Nikolaji Ivanoviči! Zdravím!

Tak jsem rozmýšlel, přehodnocoval a rozhodl se udělat vážný krok.

Potřebujete topiče ke kotli?

Co třeba já?

Bagdadskij, tohle ale není expres Leningrad-Soči.

Jak se říká u nás doma, vyrazíme na cestu, aniž se kohokoliv ptáme.

Slibuju vám, že nacisty porazíme.

Sedni si, Bagdadskij. - Děkuji, to není třeba.

Tohle není hra. Rozmyslel sis to dobře?

Ale ano.

Lidi jako já se nevzdávají.

Ale mám otázku...

Dávají třikrát denně jídlo?

Zdá se dobrý. Nazdar, Bagdadskij.

Nazdar.

Jak se máš? Taková doba...

Nestěžuju si. Nežádám mléko za práci ve špatných podmínkách ani koňak...

Ale vodku bych si dal.

Už Lenin říkal, pracující lid musí být respektován, zvláště topiči, proletáři páry a ohně.

Díky.

Žoro, jmenuju tě hlavním strojvedoucím.

Budeš velitel vlaku a politruk.

Ale já neumím vést lidi...

Ale umíš.

Každý si pamatuje, jak jsi nutil chlapce, aby tě vzali do restauračního vozu.

Kdyby nebylo Salambekova, vyhodili by tě ze strany.

A kvůli čemu to bylo?

Řídil vlak o 3.000 tunách, ale 300 gramů vodky nezvládl.

Nebylo to 300!

Ale nikdo mi to nedovolí...

Postarám se o to.

Zítra složí kadeti zkoušku.

Připrav si EO 683-32.

Je na třetí koleji.

Jak se říká, provaz může být dlouhý, ale slova ne.

Nemusím vás motivovat k boji za SSSR.

Teď tvoříme vojenský oddíl!

Jste povinni dodržovat válečné zákony.

Pro některé z vás to bude první cesta.

Ale jak se říká, žádný učený z nebe nespadl.

Budete po boku svých zkušenějších soudruhů, kteří vám pomůžou.

Ale i mladí v dnešní době mají také spoustu zkušeností.

Proto se tak snadno nezaleknou.

Je to pravda!

Fašisti nikdy nemůžou vyhrát!

Můžu mít otázku?

Mluv, Višněvská.

Říkal jste, že jsme toho měli až po strop...

Co to znamená?

Měl jsem na mysli po krk...

Ber to tak, že jsme toho měli dost.

Nebylo by snazší, až po píšťalu lokomotivy?

Omlouvám se. - Kdo něco nechápe, vše si ujasníme.

Takže.

Dnes nám přidělí vlak naložený výrobky z našich továren. Čekají na ně na frontě.

Budou nás krýt baterie Baltské flotily a dalekonosné dělostřelectvo.

Taková je situace.

Ivanova brigáda dopraví vlak do Volkovstroje. Zatím ta druhá odpočívá.

Ve Volkovstroji se brigády vymění.

Průvodčí Klavo!

Sakra!

Ve vagonu je vše připravené?

Zametla jsem vůz, vyprášila koberečky, povlékla čisté lůžkoviny, zapla ohřívač.

Jestli někdo bude ve voze kouřit, tak mě naštve.

Mluví o tobě.

Děkuji, Klavdijo. Můžeš se zařadit zpět.

Všichni jste nafasovali jídlo za lístky?

Všichni!

Neslyším! - Všichni!

Tak se mi to líbí.

Otázky?

Nerada se ptám...

Ale dostaneme vycházky?

Třeba do divadla...

Nebo aspoň do kina.

Vycházky... Propustku vám dá náčelník.

Mimochodem, tady je.

Nazdar!

Mládeži!

Hitler dostal dvě facky.

U Stalingradu a Leningradu!

To je známo na všech frontách i kontinentech!

Když jsme stavěli železnici...,

...vychloubali se, že se žádný vlak do Leningradu nedostane.

Že všechno rozstřílejí a rozbombardují!

Ale vlaky jsou tady!

A každý vlak je další facka Führerovi!

Každý vagon mouky, uhlí nebo munice!

Jsou hybnou silou pro město i frontu!

Dneska nás sleduje celý svět!

I ti, kteří nepřežili blokádu.

Dívají se na vás i vaše rodiny!

Pojďme nakopat Hitlerovi zadek!

Pojďme mu vlepit dalších pár facek!

Ale všichni se musíte vrátit živí, mládeži.

Živí...

Velitel Polundra rozkazuje připravit k nástupu.

Dobře šlape!

Bylo by hezké takhle dojet do Volkovstroje.

Plán byl následující: za soumraku, kolem šesté by se vlaky měly dostat na smrtící koleje.

Pět tratí je připraveno. Na každé čtyři vlaky.

Stanice Šlisselburg obnovila dodávky vody, dřeva, oleje a kontrolní činnost.

Celkem je v provozu dvacet vlaků.

O půlnoci první vlak přejede přes most, který jsme postavili přes Něvu.

Za ním, v intervalu pěti minut, ostatní. Je to jednokolejka.

Cestou nebude žádné spojení. Jen ruční předávání zpráv a živé semafory.

Abychom udrželi potřebný tlak páry, zastavíme v Lipce, Meždurečiji a Poljaně.

Ze Šlisselburgu do Poljany je to 33 kilometrů.

Stůj! Kdo jsi?

Velitel vlaku, Fjodorov.

Jak to jde, Jabločkinová?

Signalizační zařízení je v dobrém stavu.

Zkontrolovala jsem lampy a očistila skla.

Dobře, průvodčí Jabločkinová.

Nebála ses? - Kdepak.

Co je?

Naháním ti snad strach?

Ne, nebojím se.

Uklidni se, Jabločkinová.

Proč je zatažená brzda?

Zapomněla jsem. Můžu pomoci? - Zvládnu to sám.

Děkuju.

Blíží se někdo další!

To jsem já! Přinesla jsem ti večeři.

Horký čaj s palačinkami.

Jsou moc dobré!

Pojedu s tebou. - Proč?

Příkaz velitele.

Georgije Ivanoviče.

Višněvská, dovol Jabločkinové, aby se šla ohřát.

Půjdu s tebou, pokud...

Neboj se, veliteli, mám tlusté kalhoty, nenachladím se.

Dobře... tak nebuď smutná!

Proč nechceš jít dovnitř?

Bojíš se, že mu podlehneš?

Nebojím se ničeho.

Mám přítele.

Je to zpravodajský důstojník.

Je mladý, silný a zábavný.

Říká, že jakmile válka skončí, bude se nám žít lépe.

Přišel Polundra! - Všichni na svá místa!

Horko jako v pekle!

Vše v pořádku.

Vyrážíme.

Rozjeď se.

Most přes Něvu je první nebezpečné místo, které musíme překonat.

I když ani jako most nevypadá.

Jsou to jen pražce na ledě.

Vydrží jen tak dlouho, dokud bude zima.

Ale za dvacet dnů se nic jiného postavit nestihne.

Už jsme na cestě.

A vezeme náklad, který urychlý porážku nacistů.

Jen ať si, proboha, pospíší.

První je už na břehu. Je řada na nás.

Svatá matko boží!

To byl podezřelý praskot.

Máš strach?

Jako milenec ve skříni.

Kdybys tu nestál vedle mě, strachem bych umřel.

No tak, přihodíme víc dřeva!

Nestřílejí...

Radši buď zticha.

Pusť písek!

Ano.

A víc páry.

Bagdadskij!

Jsme na řadě! Je to tady!

Je to jen měsíc, co prolomili blokádu a my už jsme tady.

Němci nás nesrazí na kolena...

Nedá se to udělat rychle a dobře. - Ale dá.

Víš, co se říká? Zatímco chytrák přemýšlí, hlupák už překročil řeku.

To je náš případ!

Linočkinová!

Za chvíli dorazíme do stanice Lipki.

Připrav se.

Můžu? Učili nás to, mám praxi.

Ne. To je její práce.

Pomůžu jí.

Stůj. Ještě jsi byl ve Španělsku, když ona už předávala zprávy.

Přestalo sněžit. A tady je zpráva.

Odjeďte do Poljany. Tam naberte palivo, v Meždurečije se střílí.

Pozor, oddíle!

Zůstávají tady Sobakin, Stalnoj a Rodríguez!

Linočkinová, ty jdi. - Kdo se postará o předávání?

Jdi, zůstaneme tady.

Pomůžu ti. - To zvládnu.

Sakra! Rychlost 25!

Rodríguezi!

Stáhni ten kouř. - Rozumím!

Sobakine, jdi dopředu, abys vše viděl.

Co má vidět? Jestli vlak zastaví před námi, rozsvítí signální lucerny.

Co když je ale nerozsvítí včas?

Stačí, když budou děvčata v zadní části vlaku.

Holky.

Leningrad je tak velký, ale tady máme holky.

Střílejí!

Co říkáš?

No, jasně.

Zrychlujeme.

Trošku uber.

Kde jsou ti nacisti?

Asi pět kilometrů odsud.

Co když jsou to naši? - Stříleli by na nás?

Žora říkal, že nás budou krýt.

Co když trefí koleje a zastaví nás.

Poběžíš, jak nás učili, 800 metrů zpátky s lampou. - Já?

Ty. - Jak odhadnu potmě 800 metrů? Není nic vidět!

Počítej kroky! - A když se spletu?

Nepropadej panice! Ještě nic nepoškodili!

Živý semafor! Zpráva.

Vagony se uvolnily!

Kruci!

Osud se spiknul proti nám.

Už nebudou střílet?

Teď začnou bombardovat. Už tolik nesněží.

Ty jsi protivná! Požádám o přeložení!

Kam chceš jít od své lásky Žory?

Jsi do něj zamilovaná? Je to vidět.

Nejsem zamilovaná!

Je ve věku mého otce. - To je pravda.

Mohl by být otcem tvého dítěte. Žena nemůže žít bez dětí.

Jinak to nejde.

Říkala jsem ti, že mám přítele. A dost těch nesmyslů.

Červená!

Zatraceně!

Záchrannou brzdu!

Jdeme!

Skoč! Skoč!

Skoč!

Skoč!

Skoč!

Skoč!

Bože můj!

Pomoz mi...

Jdi do kabiny.

Páru na maximum!

Nezvládneme stoupání...

Kruci! Zastavili jsme v kopci.

Proč jsi nepřidal páru? - Páry je dost!

Má sílu!

Došel písek nebo co?

Kdo to plnil? Nesype to.

Já sám tam naházel půl tuny!

Co když zamrzly rozvody?

Sobakine!

Podej mi lopatu.

Tady!

Ještě! A další!

Zaber! Ty železná potvoro!

Jak to vypadá?

Jede! Všichni nahoru!

Višněvská!

Ano.

Naskoč!

Moje čepice!

Mockrát díky.

Pokračujeme! Rychle!

Vojákyně Višněvská.

Jsem ti moc vděčný za nápad!

Sloužím vlasti. - Ale ukládám ti trest za neposlušnost.

Rozkaz zněl nastoupit a ne házet sníh pod lokomotivu!

Já... - Jste všichni?

Nemůžu uvěřit, že jsme dojeli do Čerepovce.

Tady je život naprosto odlišný.

Žádná blokáda ani hlad.

Odtud se vozí chléb do Leningradu, kde je ho moc zapotřebí.

Dáme nahoru polena a projektily nás tak neohrozí.

A jak budeme brát dříví?

Je to můj nápad. Hoď s sebou.

Aspoň budeš užitečný.

Nebo jsi mohl zůstat na centrále.

Uvidíme...

Tohle?

K čemu?

To je na ucpání děr v nádržích.

Naučil jsem se to v Estonsku, když jsme odtamtud vozili palivo.

Co já se najezdil po Estonsku...

V restauraci v centru Tartu jsem vyhrál spoustu peněz.

Strčil jsem si je všechny za rubášku. Měl jsem takovouhle hruď.

Ne... - Bylo to hodně peněz.

A pak mě obvinili, že jsem hrál s cinknutými kartami.

Cože? - Prý moje karty byly označené.

Rozvázal jsem si pásek kalhot a všechny bankovky vysypal.

Vrátný je nacpal do kbelíku a šel pro svého šéfa.

Naštěstí jsem utekl.

Rusy nemají rádi...

A hrál jsi čistě?

Měl jsi to vidět, jak říkám.

Jsi falešný hráč?

To je profese.

Ten se vyžívá ve svých podvodech. Já jsem jen amatér.

Kočka!

A taky pes...

Ten chlap je tak vypasený! Žijí si tu moc dobře!

Přestaň si jich všímat. Zeptej se mě na spojku.

Čím se spojují automatické spojky s těmi manuálními?

Automatické spojky jsou spojeny s manuálními prostřednictvím...

Všude se žije jinak, v Leningradě lidí umírají hlady.

A tady, vidíš, mají slepice.

Myslíš, že nemám hlad?

Slepice tě ruší v soustředění.

Já už tě vyléčím z nepozornosti.

Tak odpověz.

Kde by měl být signalista, když se sestavuje vlak?

Signalista musí zůstat...

Nevzpomínám si.

Černá nit vypadá špatně.

Děvčata, jídlo!

To je Klava!

Co? - Máte bílou nit?

Nit?

Je vám malé prádlo?

Snad jste nepřibraly?

Podívám se, co najdu...

Ty nevíš.

Pojďme jíst.

Alfrede, mám dotaz.

Proč nemají Estonci rádi Rusy?

Kdo ví.

Prostě nás nemají rádi.

Od doby, co jsme je obsadili.

V roce 1941 seděli v kavárnách oblečení v bílém...

...a čekali na příjezd nacistů.

Topiči jako já evakuovali zatím archívy a stroje...

Třikrát na nás stříleli v lese.

Kateřina je z Estonska, ale je jiná. Je proti nacistům.

Ano, ano.

Už jste spolu něco měli? - Cože?

Ne.

A drž jazyk za zuby.

Vidíš! Povaha každé ženy se projeví v posteli!

A co když bude mluvit německy nebo říkat Heil Hitler?

Já ti jednu vrazím! Drž hubu!

Jen klid...

Uklidni se, toreadore! - Co se děje?

Jak to jde?

Máme hotovo.

Úkryt pro vlakovou četu je připraven.

Není to úkryt, ale štít.

Nahoře ti chybí výztuž. Jak budete odebírat dřevo?

Taky mě to napadlo...

Zrovna jsme se tě chtěli zeptat.

Chápu.

Sundejte ten vršek, nebo vám to spadne na palici.

Hrdinové...

Jaké je dřevo?

Syrové. Sotva k řezání.

Potřebujeme uhlí.

Brzy ho dostaneme.

Brzy budeme mít vše...

Ještě bude přebývat.

Hoď mi!

Hned!

Rodríguezi! Rychle!

Já? - Ty!

Proč? - Protože jsem to řekl!

Proč ho trápíš?

Musí pracovat, aby nebyl smutný.

Je třeba ho rozveselit.

Osvobodíme Španělsko. Měl by mi být vděčný.

A pozvat mě na návštěvu.

Prostřeme stoly, zahrajeme si karty...

Moc kecáš, Bagdadskij.

Táhni!

Vidíš? Říkal jsem ti, že všechno jde.

Nauč mě to, Žoro!

Víš, že mi Fjodor poděkoval?

Ano. A potom potrestal.

Poděkování má větší cenu než dva tresty.

Zvlášť od muže, jako je on... - Víš, co říkal Stalnoj?

Je to parašutista. První skok se bojíš, druhý ještě víc, protože víš, že to bude hrozné.

Říkám si, jestli se vrátíme?

Jabločkinová, Višněvská.

Děvčata, Španělé...

Po návratu do Leningradu požádám o jejich výměnu.

Pochybuji, Žoro. - O čem?

Že požádáš o výměnu.

Jsou šikovné.

Zvyknou si.

Naučí se.

Poslouchej! Poslouchej! - Jo.

Jak jsem to dělal...

Projektil padá nalevo, další napravo, jsme pod palbou...

Byl jsem u dělostřelectva, znám to.

Chtějí nás rozdrtit.

Dokud nabíjejí zbraně, radši zastavím.

Hodím dýmovnice.

Němci uvidí páru a kouř a uvěří, že mě zasáhli.

Nestřílí, mlčí, aby je neodhalila protiletecká baterie.

Já taky.

Počkám, a potom dám plnou rychlost.

Zatímco přemýšlí, co se stalo, ujel jsem kilometr.

Jenže v téhle chvíli pálí.

Tak potom kličkuju jako králík přes minové pole.

Co když přiletí letadla? - Stačí jen kouř.

Co když skryjeme celý vlak?

Stejně jako při útoku torpédových člunů...

Kousek popojet a vypustit kouř.

Mezitím prolétnou letadla.

Jak vystřelí, vypustíme kouřovou clonu a zpět.

To bylo na moři! Tady je železnice! Kouř pomůže letadlům v míření.

Je nebezpečí, že se srazíme mezi sebou.

A každý vlak veze munici...

Přesně. - Ale udržují odstup.

Co v případě, že Němci poškodí koleje?

V kouři nic neuvidíme, vykolejíme.

A bude po nás. - Jen, když se nám to nepovede.

A případný soud tě může poslat jen na frontu.

Námořník má dobrý nápad. Ale kde seženeme tolik dýmovnic?

Kde je vzali oni? - Od protiletadlových jednotek. Vyměnili za vodku.

Ti jich mají dost.

Dobře.

Otevři to.

To se mi líbí. Kde jste to vzali?

Člověk musí znát ta správná místa.

Lidé pochopí, když se jim vše dobře vysvětlí. Buď po dobrém nebo po zlém.

Dobře, chlapi. Uděláme to tak. Pojedu první a vypustím kouř.

My budeme pokračovat.

Myslím, že tady žádné jiné možnosti nejsou.

Připravte se!

Odtrhnout, hodit!

Brzdi!

Plnou parou!

Klavo! Hoří!

Hadice praskla!

Všichni jděte hledat poškozený díl!

Objevil nás a krouží! Už ho vidím!

Jevdokime Petroviči, slez dolů! Nezapalovat oheň a mlčet!

Odvedu jejich pozornost, a pak se vrátím.

Nemůžeš jet sám.

Našel jsi to?

Žoro! Žoro!

Veselova zabili.

Žoro!

K čertu se vším!

Petroviči, seskoč!

Říkám ti, že nevyskočím.

Nemůžeš tu zůstat sám!

Nejsem sám!

Kdo ještě?

Sedí na schodech.

Ať tě bůh ochraňuje...

Snad bude hořet...

Cigareta se vyplatí...

Pořád jsem ještě mladý...

Potkal jsem roztomilou dívku...

Tak jeď!

Pomozte mi!

Zbabělci!

Myslí si, že můžou vyhrát!

My nebudeme žádat o milost!

Musí se vrátit do půl hodiny...

Jen si přileťte pro další medaile, ale my odsud mezitím zmizíme.

Je to tak!

To je smůla...!

Co mám dělat?

Veliteli Fjodorove! Jsi zraněný?

Stůj! Stůj!

Stůj!

Kde je ten klíč?

Srazíme se...

Miláčku, kde je klíč k záchranné brzdě?

Lásko..., no tak..., pověz mi, kde je ten klíč?

Jabločkinová...

Jsem to já.

Klid, klid...

Kde je? - Tady.

Přitáhni to k sobě.

Bolí tě to? Hodně? Vydrž, prosím.

Teď...

Byla jsem na tendru...

Přimáčklo mě to tam.

To je ono.

Roztrhnu to...

V pořádku.

To je ono.

Správně.

Miláčku, lásko moje...

Tahle slova by probrala i mrtvolu.

Lásko...

Miláčku můj...

Tohle nemůžeš říkat komukoli!

Neříkám je...

...komukoliv.

Jsi naživu.

To už stačí.

Běž se podívat, jestli je ten zmetek pryč...

Co se stalo? Kam zmizel vlak? - Je maskovaný. Teď s ním vyjedeme.

Proč stojí?

Zakrýváme průstřely. Máme díry v zadní části vlaku...

Představ si, kdyby se trefil.

Naštěstí zastavili včas.

Cítíš se špatně?

To je dobrý.

Jeď.

Já?

Je tady snad někdo další? Rychle!

Nevím, jak na to.

Toč proti směru hodinových ručiček.

Nastav regulátor.

Na čtvrtý zub.

Tenhle tady? - Ano.

Nech to tak.

Georgiji Ivanoviči...

Minuli jsme živý semafor, pozdravila mě.

Jedničku dolů.

To je ono.

Vidím červenou.

Brzdi, Jabločkinová.

Fjodorov je zraněný!

Máme dvacet minut zpoždění! Celý okruh stojí! Půjdeš k soudu!

Radši mu nech dát metály místo soudu. Mohli jsme všichni umřít.

Jak to myslíš? - Vezeme čtyři vagony munice!

Zabili Veselova. - Cože? Kdy?

Než jsi odjel.

Máš dobrého anděla-opatrovníka.

Omlouvám se, Jevdokime Petroviči.

Dobře, dobře. Nastup.

To jsou granáty z lodí.

Kryjí nás! Vyrazíme!

Soňo, už jsem tu dlouho nebyla! To je nádhera!

Pojďme! V nemocnici už čeká doktor.

Nechápu, jak jsi zvládla řídit tu mašinu?

Fjodorov mi radil a já jela.

Taky bys to zvládla, kdyby bylo třeba.

Máš ho ráda?

Je to dobrý velitel.

Je statečný, zábavný, ale mám přítele.

A mně se líbí muži jako je on! S kníry!

Nezdržujte se...

Nazdar, děti! - Dobrý den, pane veliteli!

Pojďme, pojďme.

Od 22. února se zvyšuje množství chleba pro každou kategorii občanů.

Pracovníci, inženýři z muničních továren a dělníci v dílnách dostanou 700 gramů.

Ostatní pracující budou mít 600 gramů.

Zaměstnanci dostanou 500 gramů.

Starší osoby a děti 400 gramů.

Bylo také navýšeno množství ostatních produktů.

Zvýšili? - Zvýšili!

Zvýšili!

Hurá!

Včera zasáhla bomba dvě místnosti...

Děvčata! Proč jste tak smutná?

Zvýšili příděly jídla!

Přežijeme, krasavice!

Kudy?

Směrem k márnici! Tam jsou všichni!

Jabločkinová! Jabločkinová!

Ty jsi Máša, dcera Serafimy Petrovny?

Oni se spletli. Tu evakuovali už včera.

Podepsala potvrzení a odvezli ji lazaretním vlakem.

Je to pravda?

Jistě.

Děvčata! Neplačte! Je naživu! Odvezli ji odsud! Buďte rády!

To jsme!

Jak prosté.

Napřed jsem málem dostala infarkt a teď chcete, abych se radovala?

Proč to říkáš, děvče?

Včera zabili sestru přímo v nemocnici a dokumenty...

Tvoji mámu jsem ošetřovala.

Kam ji odvezli?

Napíše ti. Určitě. Nejdůležitější je, že ji evakuovali!

Říká se, že lazaretní vlaky mají ohřívače a dávají jim horký čaj...

Vezměte si to.

Pro koho? - Přinesla jsem je matce.

Děkuju.

A ty čekej na dopis. Opatruj se! Vlaky už odjíždějí!

Soňo... Včera ji evakuovali.

To byla naše směna

Říkám ti to za svistu střel...

Za svitu mihotavého světla.

Mluvím s tebou z Leningradu.

Má vlast... Má ubohá vlast.

Duje pobřežní vítr, silný a krutý...,

...šlehá mě do tváří.

V přístřešcích už spí děti.

Noční strážní vyšli do ulic.

Leningrad byl ve vážném nebezpečí.

Nespali jsme a život ztrácel svoji cenu.

Zapomněli jsme, že máme slzy.

Zapomněli jsme, čemu se říká strach a modlitba.

Říkám vám, že nás, obyvatele Leningradu...,

...nemůže vyděsit zvuk střelby.

A pokud zítra postaví barikády, budeme stát za nimi.

Ženy se postaví po bok mužů.

Děti nám přinesou náboje.

Zavlají staré vlajky Petrohradu.

Mé ruce svírají tlukoucí srdce.

Dám vám svůj slib.

Jsem matka mrtvého vojáka, který zemřel v bitvě.

Budeme bojovat jako nikdy předtím.

A porazíme tyhle vzteklé bestie.

Zvítězíme, to ti přísahám, Rusko.

Přísahám jménem všech ruských matek.

Bravo!

Žoro.

Můžeš vzít do oddílu mého synovce?

Je to emigrant, dokončil střední školu, teď opravuje vlaky. Takové potřebujeme.

Jak se jmenuješ?

Keša.

Inokventin. Dokončil jsem kurz ve fabrice.

Pak jsem pracoval na železnici v Lotyšsku.

V dílně. Jako opravárenský zámečník.

V roce 1941... - Znáš důkladně vlak?

Znám.

Dělal jsi na vlaku ve čtyřech?

Ano.

Tak přijď zítra, promluvíme si.

Kdo další chce něco říct?

Můžu já?

Do toho, Soňo.

Ochucená voda.

Dneska je smutný den...,

...ale současně i dobrý.

Všichni víme, proč je smutný.

A to je dobře, protože od včerejška se všem lidem tady...

...zvedly přídavky.

Dětem, dospělým. Starým i mladým.

Babičkám i dědům.

Matkám, sestrám.

Soudruhům i sousedům.

Těm, kteří nás tahali za copánky, a potom pomáhali nést tašku do školy.

Všem zvedli příděly.

Anatolij Ivanovič zemřel, aby nám dnes mohli zvýšit tyhle příděly.

A on je teď také rád! Raduje se!

Jeho duše zpívá.

Protože jinak by jeho smrt neměla žádný smysl.

Chci připít na zvýšení.

Na zvýšení!

Na zvýšení!

Na zvýšení!

Na zvýšení! Na zvýšení! - Slečny!

Dezert!

Na zvýšení!

Na zvýšení! Na zvýšení! - Nic takového!

Mně řekli, že je zvýší koncem měsíce, až se vrátíme z další jízdy.

Je málo času, přátelé.

V každém případě máme důvod k oslavě!

Nejdůležitější je, aby je už nesnižovali. - Moc mluvíš, Bagdadskij.

Na Anatolije!

Tady, nabídni si.

Vezmi si.

Nalej mi.

Mášo.

Malý dárek ke Dni ozbrojených sil.

Nová košile nebyla zrovna po ruce...

To nebylo třeba...

Nic neříkej.

Nařizuju ti, abys ho nosila místo košile, kterou jsi roztrhala na obvaz.

Díky.

O čem jste mluvili?

Nevzpomínám si.

Ale políbili jste se aspoň?

Beru to jako ano.

Spi, Soňo. Spi.

Čert, aby to vzal!

Byla to špatná karta...

Ztratil jsem cvik.

Ale časem ho zase získám.

Tvá posádka dostane v Kušelevce zvláštní náklad.

Jestli o něj přijdeš, zaplatíš mi za něj hlavou.

Nestraš, Nikolaji Ivanoviči.

Každá naše souprava přepravuje zvláštní náklad.

Budeme mít krytí? - Borisi Pavloviči? Letadla?

Ne, bude tam obrněný vlak.

Nechceme to rozšiřovat.

Pojedeš s ním jako obyčejně.

Jako kdyby byl prázdný.

Aby se nacistům nevyplatilo na něj střílet.

Kromě toho se objevila spousta sabotérů...

Budeš mít jen jednu posádku.

Staneš se neviditelným.

Jako chameleon...

Nic pro tebe nebude důležitější než tenhle okruh.

Dva měsíce. Padesát jízd.

Ani mě to nebaví už počítat.

Posádka je teď moje rodina.

Nedovedu si představit, jak budu žít bez nich, až válka skončí.

Od interní zpravodajské služby.

Pro sedm osob.

To je naše posádka.

Do Moskvy.

Pojď, zavíráme.

To je zvláštní náklad.

Uhlí je? - Ano.

Voda, světlo, maskování, všechno je připravené?

Vše je na místě.

Jídlo?

Děti jsou z Leningradu.

Některé ani ještě neumí číst, ale dovedou rozpoznat letadla.

Naše nebo nepřátelská.

Až vjedeme do koridoru...,

...drž děti pohromadě a v případě palby, ať všechny zalehnou na zem.

Ano. - Poslouchejte Klavu.

Tak už dost!

To je kvůli Kátě! Perou se o to, kdo bude sedět vedle ní!

A mají sílu! - Uklidněte se!

Tady je jídlo pro děti.

Suchý chléb, mouka...

Perfektní! Uděláme jim palačinky!

Budou na nás střílet nebo bombardovat?

Ne, to neudělají.

Vím, jak odpálit světlici!

Jsi šikula, to se ti v životě hodí.

Neznáte mého otce?

Tvého otce?

Ne, neznám.

Jestli ho potkáte, řekněte mu, že máma umřela a mě zachránili.

Ovšem, vyřídím mu to.

Neměli bychom mít na voze namalovaný červený kříž?

Němci bombardují i nemocniční vlaky.

Co ty víš o Červeném kříži?

Šel jsem se podívat.

Ljocha.

Takhle se to nedělá, Ljocho. Ruku by ti měl prvně nabídnout starší.

Já jsem starší. Tak mi říkají - Ljocha Starší.

Nebuď smutný, Ljocho. Všechno dobře dopadne.

Slibuju. Jsem Žora Polundra.

Ljocha Starší.

Táhni!

Tohle je co?

Kdo to dovolil?

Pro jistotu. Je to povolené.

Proboha!

Tohle nejde!

Uhni!

Všichni jsou tady dospělí!

Jen Fjodorov se chová jako dítě.

Tohle je proti letadlům.

Teď stáhneme tu plachtu.

Nemáš strach?

Strach máš, když tě bombardují a nemůžeš jim odpovědět.

Je to stejné, jako kdybys vyhazovala uhlíky do vzduchu!

Tohle bych měla zkusit taky.

Přece neopustíš svého milého Žora.

Trocha praxe a můžeš si zažádat o přeložení.

Jen se ale neunáhli, jo? - Chtěla jsem si zažádat co nejdříve.

Dělat rychlá rozhodnutí se nevyplácí. Už jsi zapomněla?

Musíme počkat. Jsme druzí.

Vyjedeme ve 12.40.

Zní jako naše.

Naše. Ty se připravují.

První vyjel.

Připravte se!

Vyrážíme.

Cestou jsou přestřelky. Na 16. kilometru je trať podmáčená.

Rychlost pět kilometrů v hodině.

Šťastnou cestu!

Rychlost deset!

Proč s námi jedou vojáci?

A všichni se tváří vážně.

Zvlášť kapitán.

Ani nemluví.

Žora je zval dovnitř, ale odmítli. - Asi jsou tu zapotřebí.

Možná kvůli dětem.

Nebo něčemu jinému.

Všichni muži jsou hlupáci.

Nic nechápou.

Ti bastardi!

Těžké dělostřelectvo na nás střílelo denně ze všech stran.

My ho máme taky.

Nedá se to srovnávat s tím, co bylo v únoru.

Za každý granát šly dva naše.

Jsme naživu, to je dobře. Dokud vlak nebude kouřit.

Všichni nás podporují. Chcete jídlo? Tady máte.

Dokonce nám dají i salám!

A vše je bez lístků.

To ti říkám já.

Je tam nevybuchlý granát!

Málem jsme ho přehlédly!

Kde je?

Na 17. kilometru.

Označili jsme ho, ale ženisti dorazí až ráno. Celá trasa bude stát.

Je dobře, že nevybuchl, protože jinak by zničil kus kolejí. Jak se jmenuješ?

Lída.

Tumáš, Lído.

926, 927, 928, 929...

Stát!

Vraťte se! Pomalu...

Žoro! - Řekl jsem, zpátky!

Nestoupejte na koleje!

Skryjte se.

Může zničit celou trať. Je třeba počkat na ženisty.

Do té doby začne svítat. Budeme vidět ze všech stran.

Tiše.

Uklidni se, odpočiň si.

Veliteli! Dovol mi ho odnést!

Hodím ho do bažiny.

Musí se s ním jednat s citem, jako se ženou.

Prsty dovedu rozlišit piky od žalud, když hraju karty. Ženy věří, že je hladí vánek...

Tohle není žena.

Má pojistku v zemi.

Takže není šance ho vytáhnout, chápeš?

Že by nás ve tmě viděli?

Je to tím, že ty moc mluvíš.

Že by? - Dobře, pojď sem.

Stalnoji!

Vrať se na lokomotivu.

Ať sem nikdo nechodí. - Ano.

Tak povídej!

Co?

Co s ním?

Silně ho sevři.

Dělej.

A teď...

Dobře.

Vypadneme odsud.

Svinská práce!

Co je?

Nechal jsem tam cigarety a dokumenty!

"Hvězdy"?

Ne, "Bogaty."

Cigarety jsou posvátné...

Zvedni ho.

Ale buď moc opatrný, prosím tě...

Jdeme pryč!

No tak, rychle!

Hej! Počkej, veliteli!

Co je?

Moje čepice! - Stůj! Stůj!

Hned jsem zpátky!

Bagdadskij!

Jsi naživu? - Jasně.

A mám čepici.

Ti parchanti nic nezmůžou!

Teď se najíte, ano? Vezměte si.

Berte, berte.

Lízo, chceš moji placku?

Nic se neděje, naši odpovídají na německou palbu.

Co je? Pojď sem.

Vezmi si palačinku. Jez.

Dobře, dobře.

To je ono.

Granát jsme zneškodnili.

Řekni ženistům, že to mám u nich.

Vyřídím. Děti děkují za suchary.

Odjíždíme!

Od roku 1940 nepublikovali ani článek.

Něco se děje.

Teď jsou v ilegalitě. - Vy máte ale silnou vůli, Felixi Davidoviči.

Střílejí na nás a vás zajímá jen věda.

Příteli, tím se rozptyluji.

Kdyby ne, už dávno bych si nadělal do kalhot.

MacMilon a Abelson se odmlčeli, protože už dál neexistují.

Chceš? - Ano, díky.

Říkám to pořád. Všichni spěchají.

Chtějí získat prvek jako první.

Abyste věděli, tohle vypadá na obrněný vlak.

Jak to, že ho nezasáhnou?

Je to chytré, střílí otvorem z úkrytu.

Vystrčí hlaveň, několikrát vystřelí a vrátí ji zpátky, aby na ně naši nestříleli.

Tam to musí být...

Zapalte všechny dýmovnice najednou!

Rozumíte?

Ano.

Zapalte je na můj rozkaz.

Připravit!

Zapálit!

Jste naživu?

Ano.

Tak další.

Tady Fjodorov!

Běžná palba, soudruhu kapitáne.

Nevidíš, že nás obkličují?

Jeď, kurva!

Cože?

O jaké rychlosti to mluvíš...!

Jeď, přidej!

Na maximum!

Stejně jako při nácviku!

Střílí na nás z bezprostřední blízkosti!

1, 2, 3, 4...

Dělostřelectvo je asi šest kilometrů.

Nebojte se. Projedeme.

Nikdo nemá strach.

Jeď, Sobakine! Jeď.

Klid, Kotikove!

Já jsem klidný.

Nefuň mi do ucha... - Ticho.

Má vteřinu na nabití než projedeme.

Projeli jsme!

Projeli jsme!

Projeli jsme!

Projeli jsme! - Už nás nedostanou!

Nikdo nás nedostane!

Jeď, Jevdokime Petroviči!

Takhle na ně, Jevdokime Petroviči.

Vlak je poškozený!

Brzdi!

Ne, Soňo! Nebrzdi.

Potřebujeme ještě popojet.

Už! Teď můžeš!

Soňo...

Soňo, nemůžou se pro nás vrátit.

Ale zvládly jsme to rychle... - Ano. Až moc.

Potřebujeme, aby nás zatlačily.

Jdu pro pomoc. Za námi je vlak, který nás potlačí.

Radši půjdu já. Mám delší nohy.

Zůstaň tady a chovej se slušně.

Soňo!

Řekni jim o dětech!

Dobře.

Konstantine, pomoz mi!

Opatrně! - Vyzvedni mě!

Snažím se.

Je v pořádku. - Ani škrábnutí.

Jen se vysypalo sklo.

Všechno je v pořádku.

Jak se daří sirotkům?

Drží se.

Co s tím je?

Hák je uražený. Zasáhla ho střepina.

Štěstí že už jsme projeli tu proluku.

Můžeme pokračovat?

Můžeme. A co zbytek vozů?

Opravte to!

Prý nejlepší posádka.

Řetěz je roztržený. Je třeba ho vyměnit.

Tak na co čekáte! Rychle!

Kapitáne, není tak snadné to místo najít.

Ačkoliv...

Vlak je roztržený?

Roztrhl se. Vozy zůstaly za prolukou. Vzniklou mezeru odstřelují nacisti. - Co děti?

Jsou rády, že naši porazili Němce.

Ještě nevíme, jestli jsme vyhráli nebo ne.

Klavo, podívám se, co se děje. Dohlédni tady na to!

Jasně.

Našel jsem to!

K zemi!

Tak tímhle nás překvapili...

Mají moždíř na pevném podstavci.

Nemůžou nám pomoc. Moždíř není dělo, nedá se tak snadno zaměřit.

Nevidí nás, střílí jen naslepo.

Můj bože, máme tady 27 dětí...

Nevidí nás.

Jen tuší, že jsme někde tady.

Mají dálkoměr.

Rychle, musíme se skrýt.

Odvezte nás do proluky. Zničíme palbou základnu a v kouři se pak přesuneme.

A kam? - Pro děti. Kam jinam?

Zatímco budeš zaměřovat, zabíjí tě.

Ne. Už se odhalili, mají strach. Budou střílet jen z moždíře.

A jestli vystřelí z většího kalibru, naši to schytají.

Zabíjí děti.

Utrhnu hlavu každému, kdo se odváží...

Svedeš to? - Ano, jistě.

Rozptyl zbraně nám neumožňuje přesně střílet.

Pokropíme je jako hurikán.

To stojí za zkoušku.

Zatracení zbabělci!

Mě nedostanete!

Nic se mi nestane, nic se mi nestane...

Jsem statečná!

Soňu nedostanou!

Nic se mi nestane, nic se mi nestane...

Mami...

Majetek sirotčince číslo 17

Kapitáne, nechci předbíhat událostem...

Jestli se ale řetěz nepovede nasadit, budeme muset sundat váš náklad.

To nejde! Půjdeš před soud! Nebo tě tady na místě zastřelím!

Mám rozkazy!

Taky mám rozkaz zastřelit kohokoliv, kdo mi bude klást překážky.

Víš...

Víš, co je to za náklad?

Víš, kdo zůstal v těch vozech dole?

Může je vyzvednout další vlak.

A pokud nasadíme řetěz, nemá smysl...

Nahoru se nedostanou bez zatlačení.

Kopec je příkrý, budou potřebovat pomoc.

Další vlak!

Proč běžíš tak pomalu?

Radši buď zticha!

Cože?

O kousek vedle a už bych se zpátky po válce nevrátil.

Do Španělska. - Přesně tak.

To ti povím, tohle je tvrdá práce.

Radši bych šel na frontu.

Uvízl.

Opravdu ten vlak není vidět?

Jedině, že bychom ho osvětlili tvými zuby.

Podej mi páku!

Když se budeš hodně křenit, uvidí všech tvých 32 zubů.

Co tady děláš? Jdi pryč! A zavři pusu, ať nevidí tvé zuby.

Němci tě můžou spatřit! - Nevadí. Už nám přerazili řetěz.

Opravíme ho, a pak pokračujeme.

Jak mám pomoct?

Jdi k našim, řekni jim, ať se připraví, že to opravíme.

Jdu.

Vezměte nářadí a pojďte se mnou.

Je zlomený.

Tušil jsem to.

Kdo tam zůstal? - Čeremuchová.

Soňa šla naproti dalšímu vlaku, požádat o pomoc.

Pomáháme jim.

Připravit!

Mám ho. - Jaká délka?

Výška 2.700! Pal!

Nestřílejte! - Pal!

Nestřílejte! Nevidí nás!

Co to děláš?

Zastřelím tě vlastní rukou!

Uklidni se, kapitáne!

Velitelka družstva vyhodnocuje podmínky útoku.

Klid!

Takhle mu označí pozici!

Neumíš střílet, vrať se k plotně!

Teď přiletí další letadla!

Uvidíte ten rachot.

Idiote!

To stačí! Jste připraveni? - Ano.

Všichni na místa! Rychle!

Sobakine! Jeď dozadu!

Stát! Jeď!

Co bude teď...

Naštval se.

Občas se mu to stává.

Rodríguezi! Připrav dýmovnice!

Ano.

Tak co jsem ti říkal?

Necháme tam ty vozy a odjedeme. Kalidove! - Zde!

Nalož věci do vagonu. Nezapomeň telefon.

Nespěchej, kapitáne. Vypustíme kouř a projedeme. Vozy tam nemůžeme nechat.

O čem to mluvíš?

Za úsvitu nás všechny pozabíjejí!

Tady Polundra! Všichni na místa!

Zamítá se!

Obkličte ho!

Ty chceš dávat rozkazy veliteli vlaku?

A ohrožovat mě zbraní?

Jsem kapitán státní bezpečnosti z Leningradu.

Mám zvláštní úkol a nařizuju ti, abys do svítání odvezl náklad.

Stejně ty vozy nemůžeme zachránit.

Jede za nimi další vlak.

Jestli mě neposlechneš, budu muset použít násilí.

Co to je vlastně za náklad...

Snad odpad?

Chceš nechat děti Němcům?

Stůj!

Jsem kapitán státní bezpečnosti a rozkazuju...

...posádce, aby se vrátila na svá místa.

Velitel vlaku Fjodorov nesplnil svou povinnost a je zatčen.

Vlak budou řídit Ivanov a Stalnoj.

Vyrážíme!

Rozumím! Všichni na místa!

Svině...

Kam jdeš? - Nestarej se!

Idiote! Všichni na místa!

Bagdadskij!

Rozumím! Zpátky na místa!

Soudruhu kapitáne, co mám udělat s ním?

Georgiji Ivanoviči! Georgiji Ivanoviči!

Georgiji Ivanoviči!

Georgiji Ivanoviči! - Jsou tam všichni naživu.

Ano. Ale střílí se a děti se ptají, kdy pojedeme.

Soňa se vrátila?

Ne.

Koho jsi nechala vzadu?

Berezka je tam...

Klavo, najdi mi Soňu.

Jdi.

Jdi!

Ano.

Vyjíždíme.

Mášo.

Stát!

Jabločkinová!

Stát! - Nestřílej!

Stůj! Stůj! - Nestřílej!

Klid, kapitáne! Střílej na nepřátele, tady držíme všichni při sobě.

Nemůžeš nic dělat.

To je konec...

Skončíme před soudem.

Pusťte ho! Ať velí...

Jsi hlupák! Co budeme teď dělat?

Přijdeme o náklad i o děti...

Zkusíme to? Jen třicet vteřin. Ten moždíř musí zmlknout, jinak neprojedeme.

Nemáš strach?

Ano, mám.

Ale modlit se nebudu.

Buď ho trefíme nebo bude souboj. Ale moždíř sám nepřestane.

Tak jo. Přidám se k vám.

To nemůžeš.

Každý má svou vlastní práci.

Všichni na místa!

Višněvská...

Nepřekáží ti to?

Je to perfektní.

Pojeď!

Tak jedeme, holka.

Na můj rozkaz, pal!

Stáhni se! Hned!

Příteli, dej mi vodu, mám velkou žízeň.

Je tam konvice.

Jsi vystrašený?

Trochu. Děkuju.

Není zač, Kešo. Není zač.

K čertu se vším!

Co to děláte, vy ničemové...

Teď budete mít další cíl.

Ne! Zakaž mu, aby tam chodil!

Nemá právo. - To já nemám právo riskovat znova vaše životy.

Tak ty po mně střílíš! Asi nevíš, kdo tě dráždí?

K zemi!

Mášo! Co tady děláš?

Budu ti podávat náboje.

Zvládnu to.

Dostaň ho ven!

Vytáhni ho!

Petroviči, zpátečka je bloklá. Podívej se na to.

Už jdu!

Vytáhni ho! Vytáhni!

Bože! Co to je...

Mášo! Náboje!

Stůj!

Stůj!

Stůj! Hlupáku!

Stůj!

Co to děláš?

Proč, Kešo? Mám tě rád jako svého syna!

Nenávidím tě! A s tebou celý Sovětský svaz! Moje matka mi o tobě vše řekla.

To ty jsi zabil mého otce!

A moji matku taky! - Idiote... ty idiote...

Jeď!

Jeď! Sobakine, jeď!

Kešo!

Stejně nás zabijou.

Komu dáváš ty signály?

Zvedni se, ty hajzle!

Ty parchante!

Hajzle! Co to děláš?

Co mi povíš?

To jsou naši.

Naši!

Hurá!

Hurá!

Žoro...

Miláčku, lásko moje...

My...

...jsme je porazili.

Vyhráli jsme!

Jabločkinová...

Žoro...

Žoro.

Ne, ne...

Ne...

Ne!

Ne! Ne!

Ne!

Ne!

Vystoupíme.

Opatrně.

Jeden za druhým, opatrně.

Ljocho, pomoz jim.

Ruku!

Opatrně, postupně. - První.

Druhý.

Třetí!

Čtvrtý!

Ten není odsud. Vyměnili ho? Nebo přivezli z Leningradu?

Vyměnili ho.

Vyměnili...

Osmý!

Podej mi moji tašku.

Desátý!

Konstantine, následuj mě.

Tak, dolů.

Dvanáctý!

Třináctý!

Čtrnáctý. - Neskákejte!

V pořádku. Jste tu všichni?

26.

Mám tě.

Klavo, všechny děti vystoupily? - Opatrně.

Ano.

Kde je ještě to jedno?

Co říkáš?

Počítal jsi je?

Ano, samozřejmě. 27.

Děti, řekněte Klavě sbohem.

Sbohem, teto Klavo.

Teto Klavo, půjdeš s námi?

Doženu vás.

Jděte.

Odcházíme.

Sbohem, teto Klavo!

Mášo, tohle je od strýčka Žora.

Nech si ji.

Teto Klavo! Chci jít s tebou!

Kam chceš se mnou jít?

Běž, za chvíli vás doběhnu.

Hraj na ni.

V dubnu 1943 cestoval koridorem smrti do moskevské laboratoře...

...Igor Kurčatov z Leningradu, který se zasloužil o první cyklotron.

Vytvořili ho v roce 1941 v leningradském Fyzikálně-technickém institutu...

...a na začátku války ukryli na dvoře areálu.

Realizovali s ním vrcholně důležité experimenty jaderného projektu...,

...které vedly ke vzniku sovětské jaderné bomby v roce 1949.

Ze španělských titulků volně přeložil a načasoval jahr, 10/2019.