All language subtitles for The.Devil.Wears.Prada.2.2026.1080p.AMZN.WEB-DL.DDP5.1.H.264-KyoGo-Czech

af Afrikaans
ak Akan
sq Albanian
am Amharic
ar Arabic
hy Armenian
az Azerbaijani
eu Basque
be Belarusian
bem Bemba
bn Bengali
bh Bihari
bs Bosnian
br Breton
bg Bulgarian Download
km Cambodian
ca Catalan
ceb Cebuano
chr Cherokee
ny Chichewa
zh-CN Chinese (Simplified)
zh-TW Chinese (Traditional)
co Corsican
hr Croatian
cs Czech
da Danish
nl Dutch
en English
eo Esperanto
et Estonian
ee Ewe
fo Faroese
tl Filipino
fi Finnish
fr French
fy Frisian
gaa Ga
gl Galician
ka Georgian
de German
el Greek
gn Guarani
gu Gujarati
ht Haitian Creole
ha Hausa
haw Hawaiian
iw Hebrew Download
hi Hindi
hmn Hmong
hu Hungarian
is Icelandic
ig Igbo
id Indonesian
ia Interlingua
ga Irish
it Italian
ja Japanese
jw Javanese
kn Kannada
kk Kazakh
rw Kinyarwanda
rn Kirundi
kg Kongo
ko Korean
kri Krio (Sierra Leone)
ku Kurdish
ckb Kurdish (Soranî)
ky Kyrgyz
lo Laothian
la Latin
lv Latvian
ln Lingala
lt Lithuanian
loz Lozi
lg Luganda
ach Luo
lb Luxembourgish
mk Macedonian
mg Malagasy
ms Malay
ml Malayalam
mt Maltese
mi Maori
mr Marathi
mfe Mauritian Creole
mo Moldavian
mn Mongolian
my Myanmar (Burmese)
sr-ME Montenegrin
ne Nepali
pcm Nigerian Pidgin
nso Northern Sotho
no Norwegian
nn Norwegian (Nynorsk)
oc Occitan
or Oriya
om Oromo
ps Pashto
fa Persian
pl Polish
pt-BR Portuguese (Brazil) Download
pt Portuguese (Portugal)
pa Punjabi
qu Quechua
ro Romanian
rm Romansh
nyn Runyakitara
ru Russian
sm Samoan
gd Scots Gaelic
sr Serbian Download
sh Serbo-Croatian
st Sesotho
tn Setswana
crs Seychellois Creole
sn Shona
sd Sindhi
si Sinhalese
sk Slovak
sl Slovenian Download
so Somali
es Spanish
es-419 Spanish (Latin American) Download
su Sundanese
sw Swahili
sv Swedish
tg Tajik
ta Tamil
tt Tatar
te Telugu
th Thai
ti Tigrinya
to Tonga
lua Tshiluba
tum Tumbuka
tr Turkish
tk Turkmen
tw Twi
ug Uighur
uk Ukrainian
ur Urdu
uz Uzbek
vi Vietnamese
cy Welsh
wo Wolof
xh Xhosa
yi Yiddish
yo Yoruba
zu Zulu

Original subtitles

Ďábel nosí Pradu 2

JARNÍ KVĚTINOVÉ VZORY

na motivy postav lauren weisbergerové

Jo!

NOVINÁŘSKÉ CENY

Co?

Druhý rok po sobě. Skvěle.

Ano, díky. Dej to do médií.

Počkat, to jsme my.

A nyní se dostáváme k ceně Zlatá klávesa

za reportáž či seriál,

který byl výjimečným počinem investigativní práce.

První nominovaná z New York Vanguard je

Andy Sachsová za „Srdce města: Příběhy odhodlání“.

Druhým nominovaným z Gotham Sentinel

je George Ali za „Hlasy z metra“.

Z Borough Report

Yvonne Simpsonová za „Cena lékařské péče je smrtelná“.

Z New York Metro Constitution

Daniel Goldbaum za „Zahnat oheň ohněm“.

Přišlo to všem.

A vítězem je

Andy Sachsová.

Běž.

Běž.

To je skvělý!

Výborně, Andy!

Moc za tu cenu děkuju.

Pardon. Já vím, že vám připadám zaražená spíš než potěšená,

ale…

to je proto, že…

já i všichni ti úžasní, talentovaní a ocenění profesionálové

z mého časopisu, z Vanguardu,

jsme dostali vyhazov.

Cože?

Esemeskou.

My chápeme, že se žurnalistika mění,

ale stejně je to zdrcující, když se něco takového stane vám.

Ukázalo se,

že naše mateřská firma odepisuje 500 milionů dolarů,

takže jsme teď…

technicky vzato odepsaní.

Novináři vyhození po SMS

Nemůžu uvěřit, že všechny vyhodili.

Aspoň tam máš dobrou fotku.

Je mi hrozně kvůli lidem z redakce.

Johnova žena čeká druhé dítě.

A Allison si zrovna koupila dům.

Je to tak nefér.

Šéf firmy, co nás vlastní, si loni přišel na 11 milionů.

To mi vysvětli.

Já těžko. Ale ty budeš v pohodě.

Já ti nevím, Lil.

Každý, koho znám, si tím prošel.

Vyhazovy, snižování stavů, fúze.

Je to brutální.

No nic…

Já vím, že mám štěstí a že jiní jsou na tom hůř.

Většina lidí je na tom hůř,

ale já to dám.

To je hrozně nefér.

Dvacet let jsi té práci dávala všechno.

Procestovala jsi svět a nikdy tě nelákaly snadno vydělané prachy.

Nikdy jsem nespala s kolegou.

Teda jednou.

Dvakrát.

Jde o to, že nikdy s nikým kvůli povýšení,

jen s těmi sexy, co nic neznamenají.

A určitě nechceš jít ke mně do galerie?

Potřebuju někoho na psaní textů.

A ty zase práci.

Je to milý,

ale ne, díky. Zatím ne.

Co jí teda mám říct?

Tak jo. Dobře. Vydrž.

Víš jistě, že se ta kauza neprovalí už dneska?

Podle PR máme tak den dva.

Dobře. Aspoň něco.

Řeknu jí to tedy až zítra. Není důvod jí kazit večer.

- To je Miranda. - Je to Miranda?

- Mirando! - Mirando!

Mirando!

Mirando!

MIRANDA PRIESTLYOVÁ ZA BLÁZNA:

Runway otiskl oslavný článek o kontroverzní oděvní značce.

Může za to Runway?

Dneska ne.

Ahoj. Chci ti jen říct,

že ta kauza je už venku.

A Svět módy to teď dává na sítě.

- Jak je to zlé? - Katastrofa.

Stal se z toho virál. Chceš se podívat?

Nigele, copak to přečtu?

- Vidíš, že bych měla brýle? - Promiň.

Nicméně, úplně všechno dávají za vinu tobě.

Bože, Irv se z toho zblázní.

- Jo. - A nemohlo to přijít v horší dobu.

Přesně.

Hlavu vzhůru. Jdeme si to vyžrat.

Tahle otřesná společnost jménem SpeedFash.

Lhali nám o svých pracovních podmínkách.

Podvedli naši reportérku,

takže teď

jsme my ti zlí, kteří propagují tuhle naprosto odpornou firmu.

Co všechno lidi neudělají pro zisk.

A teď jsme veřejní nepřátelé číslo jedna.

Naservírovaní světu na stříbrném podnose.

To by ti mohlo prospět.

Padouši jsou vždycky ti zajímavější.

Ach bože, Irv.

To je pro mě znamení jít venčit.

Pojď, Gio, ať to máme za sebou.

Tak honem.

Ahoj, Irve.

Co to má sakra znamenat?

Tati, koukni na tohle.

Na sítích nás úplně cupujou.

Mám naštvané emaily od inzerentů pro Tiffany, Fendi, Bvlgari!

Kdo bude platit za ten tvůj předraženej plátek?

Už jsem obvolala inzerenty.

Zítra ráno se s nimi mám setkat

a hned potom si to s Ashley pěkně vyříkám.

Nemusíš. Já to vyřeším.

To načasování je tragický.

Plánuju pro tebe tu obrovskou změnu, a stane se tohle.

Tati, to je zlý.

Journal se do Runwaye taky naváží. A odnáší to celá firma Elias-Clarke.

Co jsme si navařili…

Já vím.

Jak získáme zpátky aspoň kousek důvěryhodnosti?

Možná něco mám.

VÁLKA PISÁLKA: ŽURNALISTIKA MÁ CO ŘÍCT

Na některých věcech záleží víc než na penězích.

Žurnalistika má do hajzlu pořád co říct!

NOVINKY

AKCIE

co tu ženskou drží pohromadě??

No teda.

BUDETE K TOMU CHTÍT LŽI(ČKU)?

Miranda Priestlyová? Myslela jsem si, že je chytřejší.

V tuhle chvíli je to jedno.

- Bože. - Je to relikvie.

- Je mrtvá. Je to dinosaurus. - Je stará, unavená, vyřízená.

Určitě se dívá na poslední řadu Yellowstone.

Jasný.

Haló?

Andy Sachsová?

Ano.

Irv Ravitz. To byl ale proslov!

- Dobrý den. - Asi budete potřebovat práci.

Nemůžu uvěřit, že vůbec zvažuju jít pro ten časopis zase pracovat.

No a co plat?

Dvakrát víc, než jsem měla ve Vanguardu

a Irv mi slíbil, že budu mít rozpočet na pořádné články

a na pořádné autory jako vy, takže já nevím.

Hele, nikdo tě tu nesoudí.

Já zrovna rediguju paměti

jedné z čivav Paris Hiltonové,

neposlušného psiska jménem Chi-town.

Já to podporuju. Můžeš najmout nás.

To, že opouštíš svoje zásady, už něco znamená.

Hlavně mít na nájem.

Víš, co bys mohla?

Vzít tu práci a napsat knihu.

„Kompletní odhalení o Mirandě Priestlyové.“

Ne, to bych nemohla.

Kniha o Mirandě od někoho zevnitř by byl trhák.

- Napíšu šéfovi. - Ne…

- Jsem zvědavá. - Opovaž se.

- Ve hře je tak 50 tisíc. - Ne…

Vážně to nedělej. Ne…

Nikdy už bych nesehnala práci. Nikde.

To jo. Ufňukaná holka, co si stěžuje na šéfovou.

Prý za dobře zpracovaný námět, a všichni víme, že píšeš dobře,

- by ti to hodilo tak sto tisíc. - Ne.

- Já jsem nadšená. - Promiň, já taková nejsem.

Nejsem. Možná z té práce něco vykřešu.

Runway má přece jen tradici skvělých článků.

Já tam zítra nakráčím s pořádným úsměvem na tváři

a něco z té práce vykřešu. Jasný?

Co?

„Vyřešil jsem to. V 9:00 uvidíš. Irv.“

A sám víš, kde máme být na druhém konci města v 9:15,

tak jak stihneme obojí?

Na tohle nemáme čas.

- Co myslí tím „vyřešil“? - Copak já vím?

Návštěva na devátou.

Dobrý den.

Mirando.

Nigele.

Vida, koho nám to módní peklo posílá.

- Ahoj, Šestko. - Ahoj.

Moc děkuju za tuhle příležitost.

Přiznám se, že mě Irvův telefonát trochu překvapil.

Přece jen uteklo dost času a já jsem…

vážně vděčná za tu šanci…

Pardon.

Kdo to je? Ty ji znáš? Znám ji já?

Možná si na Andy pamatuješ. Byla několikátou Emily.

Několikátou co?

- Tou Emily, která… - Andy Sachsová.

Ta chytrá, tlustá holka.

Bývala jsem vaše asistentka. Irv vás asi nezasvětil…

Irv tě sem poslal, abys…

Abych vedla publicistiku.

Dělala šéfredaktorku. Najal mě včera večer.

On vám to neřekl?

Říkal, že potřebujeme…

Že Runway musí převzít kontrolu nad tím, jak se píše o SpeedFash,

a obnovit svou pověst.

A že má pocit, že někdo s mými zkušenostmi bude ta správná trefa,

ale čekala jsem, že jste to nadšeně schválila.

Proto jsem sem naběhla celá…

- Amari? - Ano?

Vytočte mi Ashley, prosím.

Dobrý den, Mirando.

Ashley, změna plánu.

Už vás ráno nepotřebujeme, vlastně už vůbec. Sbalte si věci,

za chvíli za vámi přijde někdo z personálního.

Máš radost?

Právě jsi připravila o práci premiantku z Cornellu.

Byla první z rodiny, kdo vystudoval vysokou.

No nic, tak pojďte.

Jdeme.

Měla by sis to nechat vyšetřit.

To zranění, diagnózu nebo co to je,

kvůli čemu se takhle plahočíš.

Říkala jsem si, že až se vrátíme do kanceláře,

ráda bych si sedla a prošla si vaše priority.

Sdělila bych vám své postřehy o směřování časopisu.

Teď musíme především uchlácholit důležitého inzerenta.

- Tam teď jedeme? - Ano.

Kvůli SpeedFash vidí rudě.

Bůhví co ode mě všechno budou chtít.

Inzerci zdarma? Články na míru?

Oční rohovku?

Naštěstí se nebojím.

Protože mám tebe, svou spasitelku shůry,

která té naší stoleté instituci

udá svou nekonečnou moudrostí nový směr.

Jo a zkušenostmi.

Jo.

Dior představuje 16 % našich výdajů za návrháře.

A jsou hlavní sponzoři našich akcí, a ty nejsou levné.

To vyřešíme. To zvládneme. S kým musíme promluvit?

Já snad mám halucinace.

Ahoj, Emily.

Páni.

Ty ji taky znáš?

Byly jsme v Runwayi ve stejnou dobu, Mirando.

Vážně? Kde jsem byla já?

Dobrá. Půjdeme?

Slečno Charltonová, vy jen záříte. Vidím, že ti prodej pořád svědčí.

Nigele, pořád se tam zuby nehty držíš?

Časopisy už nejsou, co bývaly.

Dobrá, pojďte všichni dál. Posaďte se.

Musíme toho spoustu probrat.

Kde chcete začít?

Takže, já jsem nová editorka hlavních článků.

Ne, to nejsi.

Ty mluvíš vážně?

Zázraky se dějí.

Já teď vlastně dělám novinařinu.

A moje články otiskli… To je jedno.

Jsme si vědomi toho, že ta reportáž byla chyba,

- ale podnikáme kroky… - Nemůžu se z toho vzpamatovat.

To je neskutečné. Hlavní redaktorka v Runwayi. Ty?

Jo.

Jsme z toho nadšení.

Jenom zírám, jak ses změnila. Jsi mnohem sebevědomější.

Na to obočí jsi ale nesáhla.

Nuže, Mirando, jak jste se měla?

Tedy, to je ale fiasko.

Musela jsem urovnat dost nepříjemností, protože jak víte,

naše spolupráce s vámi se zakládá na vaší neochvějné pověsti.

Pouhá chyba v úsudku.

A děláme vše pro to, abychom to u vás napravili.

Dobře, protože jsem z toho byla v šoku.

I když, jak jistě chápeš,

je důležité mít i redakční svobodu.

Zachovat si novinářskou integritu.

Integritu, no jistě.

Nóbl řečičky, Andy. Je to od tebe ušlechtilé.

Klidně se těmi svými standardy zalkni,

ale když nebudeš mít inzerenty, nebude žádná Runway.

Bez nás nejste vy.

To chápeme. Naprosto.

Dobře.

Jako následek vašeho chybného úsudku

bychom chtěli pár věcí, ať to můžeme celé urovnat.

Požadujeme minimálně tři strany reklamního prostoru

a reportáž o otevření naší nové vlajkové lodi.

- Na šest stran. - Tři.

Ne. Pět.

Čtyři.

Jsme snad na rybím trhu, Nigele?

Říkám pět. Se zmínkou o značce v každém popisku.

Mirando?

Spolehni se. Okamžitě se o to postaráme.

Skvělé.

Teď se v tom nevyznám. Vy jste si nechala poroučet?

Jestli vám mám pomoct vrátit důvěryhodnost…

Ty jsi ji neslyšela? Bez nich nejsme my.

Potřebujeme inzerenty.

Zářijové číslo je už tak tenké jako mezizubní nit.

Já vím, že jsou inzerenti důležití. Nejsem žádný nováček, ale…

Aby bylo jasno,

tu práci nemáš za zásluhy, já tě nenajala.

Jsi jen poslední Irvův rozmar.

A mně stačí jenom si počkat, až pohoříš.

A taky že… pohoříš.

Ty můžeš jet metrem.

34. ULICE / HUDSON YARDS

Zvládla jsi to.

Zvládla.

Tak jo.

Co má s tím obočím?

- Ahoj! - Ahoj.

Včera nás nestihli představit. Andy Sachsová.

Charlie. Druhý asistent.

- Ahoj, Charlie. - Ahoj.

Pro všechny jsem Přikovaný Charlie, protože se odsud nesmím hnout.

Ale to neva. Miliony holek by pro tuhle práci vraždily.

To znám.

- Miranda je… - Konečně.

„Konečně?“ Vždyť jdu včas.

Ty si taky myslíš, že včas znamená přesně včas.

Chápu. Tak pojď, ukážu ti kancelář.

Amari, musím čůrat. Prosím, měl jsem velký kafe.

A stálo za to?

- Ne. - Ne.

Měla bych se nejdřív stavit za Mirandou.

Nejdřív kancelář.

- Drž se, Charlie. - Díky.

Jsem tvoje předchůdkyně.

Slyšela jsem. Je to fascinující.

Jo, v roce 2006.

Byla jsem i na Pařížském týdnu módy.

Měla jsem pár kousků z kolekce od Chanelu.

Počkat. To byla ta s tím baretem?

A k tomu ty vysoké kozačky. Jo.

Máš to všechno pořád?

Ne, rozdala jsem to.

- Co? - Do redakce novin by to bylo moc.

Jsme tady.

Dobře.

Ta je po Ashley?

Ne. Miranda ti bůhvíproč přidělila jinou.

Bůhvíproč. Jasně.

Kdo může rozdávat Chanel?

Ukradeno pro tebe.

Všechno z téhle sezóny.

Ale neříkej, od koho je máš.

Můžeš dostat víc, ale zase nehamouni.

- Jdeme do jídelny? - Jo. Mám hotovo.

Tak pojď.

To sako beru na milost. To je…

Margiela.

Ulovila jsem ho v sekáči. Jedenáct dolarů.

Něčemu jsem se tu přiučila, zlato.

Ujde to, zlato.

Ach ten osud.

Klikatá cesta, která nás přivede ke mně, abych koukal, jak si nabíráš tu břečku.

- Tak ráda tě zase vidím, Nigele. - Jo.

Miranda má štěstí, že jsi v tom časopise vydržel.

Jak v časopise?

Musíš přece vědět, že Runway už mnoho let není jen časopis.

Sice pořád máme tištěnou verzi, ale skoro nikdo ji nekupuje.

Ne. Jsme digitální, jsme ke stažení,

jsme na streamech, jsme v éteru.

A rozpočet?

Míval jsem čtyři týdny v Africe s Avedonem na lesklou dvoustranu,

a teď jsem rád za dva dny v Milk Studios,

abych pořídil content, který lidi proscrollují, když čůrají.

- Takže… - Jo?

Připadá to jenom mně, nebo je Miranda nějaká extra nabroušená?

Viděls ji před tím Diorem?

Hlava se jí málem otočila kolem dokola.

Je celá na trní,

protože ji má Irv povýšit na globální šéfku obsahu.

- To je hezký místo. - Jo.

Problémem je, že to fiasko se SpeedFash by to mohlo celé zhatit.

Takže tím chceš říct, že mě potřebuje.

Jo ty to myslíš vážně.

Promiň.

- Vážně. - Jo.

- Zajdu za grafiky. - Tobě se to líbí.

Jo, hodně.

- Vy jste Andy? - Ano.

Já jsem Jin Chao, vaše asistentka.

Super, po vás jsem toužila.

Moc mě těší.

Ráno jsem byla stážistka,

ale když se uvolní místo, stážisti můžou na pohovor.

No a nikdo do vašeho oddělení nechtěl,

protože to není skutečná móda, takže to dali mně. Jste ráda?

Velmi.

- Vy mě nechcete. - To jsem neřekla.

Můžete si pozvat někoho jiného.

- To je v pohodě. - Já…

Vystudovala jsem Yale, byla jsem první soprán ve sboru,

skóre ACT jsem měla 36 hned napoprvé…

Vážně, přijdeš mi skvělá. Spolu nám to půjde.

- Skvělý! - Výborně. Tak jo.

Dneska tu jsem až do večera,

takže budu potřebovat pár věcí. Zaprvé…

To si Miranda věší kabát sama?

Jo. Byly na ni stížnosti z personálního.

Předtím prý ty kabáty po lidech házela.

Tady se to ale změnilo.

Takže, budu tu až do noci.

SLIB NAŠIM ČTENÁŘŮM Andrea Sachsová

Ty pořád musíš čekat na knihu, jo?

No jo. Pořád ji chce vytištěnou.

Pořád?

A můžu ti pro ni něco dát?

Jasně, zanesu jí to.

- Děkuju. - Jo.

Až půjdeš k ní domů, za žádnou cenu nechoď

nahoru do patra. Nikdy.

Kterej trouba by to udělal?

- Žádnej. - Dobře.

RUNWAY A SPEEDFASH Tolik jsme se spletli

JAK SE VĚCI VYMKLY KONTROLE

Udělali jste správnou věc!

The Times píšou, že ta reportáž od Andy byla „osvěžující přiznání viny“.

Jo, ale kliknul na ten článek vůbec někdo jiný než kritici?

To ani ne. Ale touhle optikou nám to zachránilo krk, ne?

Uvidíme. Ještě není vyhráno.

- Dobré ráno. - Ahoj.

Nigel není?

Ne. Ještě nepřišel.

Četl jsem tvůj článek.

- Četl jsem tvůj článek. Dobrá práce. - Děkuju.

Tohle byl skvělý portrét.

To jo. Článek o Barnesových.

VLIVNÝ PÁR

Ještě z doby, než se rozešli.

Jo.

- Sashu zbožňuju. - Já taky.

O rozhovor s ní jsem se snažila asi milionkrát, ale vždycky marně.

- Tak to nejsi jediná. - Vážně?

Miranda by za to vraždila.

Po rozvodu se Sasha řadí k nejbohatším ženám na světě.

Zajímavé.

O něm bych napsal knihu „předtím a potom“.

Jako, tohle je původní Benji Barnes, ajťák s propadlými rameny,

co v životě neviděl posilovnu.

Ale nedávno se objevila jeho fotka.

Steroidy, pár výplní, Ozempic…

Král datových center

- …a voilà! - Novodobý zázrak.

Novodobý zázrak.

Miluju tyhle proměny.

Má to sílu.

Tak jo.

Vzali jsme pár archivních kousků od Muglera a Westwoodové

a nafotili je v centru u Washington Mews.

Tys u toho byl,

když se ty snímky dělaly?

Ano, byl.

Takže to mělo působit fádně a unyle.

Neřekl bych, že to byl ten záměr.

Modelky dostaly pokyn se tam poflakovat jako hladové kozy

na parkovišti metadonové kliniky v New Jersey.

- Co je? - To neříkáme.

Co nesmím říkat? Metadon? New Jersey?

No nic…

S tímhle fotografem jsme dělali poprvé, takže to můžeme přefotit.

Ano, napravte to.

Kdo další? Marto? Co chystáš ty?

V letošní resort kolekci vidíme hodně gorpcore,

a tak mě napadla interaktivní vychytávka v aplikaci,

kde si zvolíte národní park a k tomu pohorky a ledvinku.

Ledvinku? Nechť to mám za sebou rychle a bezbolestně.

- Ne ne. - Co zas?

Jaké „ne ne“?

Já nemluvím o zabíjení ostatních. Zatím.

Dobře, fajn. Kdo další?

Ilano, co máš ty?

Ten vysvětlující článek o SpeedFash měl dobrou odezvu.

Mediální kritici kvitovali naši upřímnost a to, že jsme převzali zodpovědnost.

Dobře. Ale četl ten článek někdo?

Já to nevím.

Nigele, co nám ukázala čísla?

Víš, jsi tu od toho, abys psala a redigovala články, které lidé čtou.

Až se tak stane, pak ano, můžeš přerušovat poradu.

Ale do té doby…

Teď si probereme rodeo motýlky. Tenhle je hezký.

To už bylo přes čáru.

Přece jsem nás zrovna vyvedla z krize.

To je to tak těžký uznat?

No ovšem, ta, která se neobejde bez uznání.

Že ti rodiče dávali na ledničku i čmáranice prstem?

O to nejde. Nepotřebuju pohladit po vlasech.

Potřebuju vědět, co chce.

Potřebuju konstruktivní zpětnou vazbu.

Zpětnou vazbu. A lízátko k tomu, nebo jenom zpětnou vazbu?

Potřebovala jsi tu práci?

A vzala jsi tu práci?

Tak se v té práci nauč chodit.

- Ahoj. - Ahoj.

Ahoj.

Technologie NASA v kosmetických produktech

Podzimní trendy

Sdíleno.

Když už se bavíme o tom…

Držet se módní stránky věci a jak to navazuje…

Globální oteplování a kulturní tvář Evropy

Iniciativa na podporu studentů módních oborů

Co to má být?

Je to moc růžové, Kene.

My jsme decentní. Nejsme Valentino, rozumíte?

Je to ten správný vzorek? „Tulipánový šepot.“

To je on.

To si nemyslím. To se mi nezdá.

Fíha.

Vida, kdo jde.

To jsi zařizovala ty?

- Všechno. - Máš můj obdiv.

Vím, že máš moc práce. Díky za tvůj čas.

Naším záměrem je napsat o vaší vlajkové lodi

a o tvé roli při jejím vzniku.

To byl Mirandin nápad?

Ne, můj.

Jestli myslíš, že to tak bude nejlepší, proč ne.

Výborně. Provedeš mě tu?

Dobře.

Kene, tohle není šepot, ale volání o pomoc.

Tohle je samozřejmě pocta

velkolepému schodišti v původním ateliéru Dior na Avenue Montaigne.

- Tohle je neskutečný. - Já vím.

A kolik to stálo?

O tom nesmím mluvit, Andy, ale je to pálka.

Co je? Co ten nechutný výraz?

Nic. Jen je hezké vidět tě takhle dospělou.

Bože, sladký řečičky.

Tenhle výraz ti ale zůstal.

Ty jsi byla pořád tak otravná.

Zato ty jsi byla studnice zábavy.

Ne, poslouchej, opravdu tě ráda vidím.

- Co máš nového? Kým teď jsi? - Ne.

Ne do toho článku. Jen tak, mezi náma.

Fajn. Jsem rozvedená s patologickým narcisem, bohudík.

Ale mám dvě hezké děti, Bronwyn a Roark.

Jsou na Collegiate a na Chapinu.

- Ty se máš. - Rozkošní, že?

- Jo. - Ty?

Já jsem na 15 let odešla z New Yorku.

Žila jsem všude možně, hnala se za příběhy.

Nejsem provdaná, nenašla jsem toho pravého.

A děti mám u doktora na 85. ulici.

Sice zmražená vajíčka,

ale beru je jako svoje prcky, Siobhan a Esther.

Proč jsi opustila Runway?

Promiň, jsem u výslechu?

- Jen se ptám. - To není podstatné.

Zbožňovala jsi to tam. A Mirandu. Tak proč jsi odešla?

Proč se mě ptáš proč?

Vždyť se tu trochu rozhlídni.

Luxusní obchod je jediný sektor módního byznysu,

který ještě vydělává peníze. Jenom ten. Na ostatní zapomeň.

Ano, jsem ráda, že jsem tady.

Před 20 lety se kabelka za sto dolarů považovala za rozmařilost.

Značky jako my to změnily.

Využily loga a branding, aby každý pochopil,

a došlo to všem, že tvoje taška, šátek, parfém nebo deštník…

To si zapiš.

Ukazuje světu, kdo jsi. Na čem ti záleží.

A teď tu jsou hospodyňky v Banffu,

které nevyjdou z domu bez naší kabelky za tři tácy.

A to je dobře?

Je snad špatné zprostředkovat krásu a design každému?

Každému, kdo má tři tácy.

Říkají ti něco Vánoce?

Poslyš, už se nestarej o mě a moji kariéru,

starej se o sebe.

Zatím žádný tvůj článek neměl ohlas.

Nic, co by zahýbalo s čísly.

Co na to říká Miranda?

Je na tebe tvrdá?

To je u Mirandy normální.

Ano, Irve. Ta čísla mám teď před sebou.

To je nepřijatelné.

- Začni konat! - Dobře…

To znělo jako pohlazení po duši.

Jako by zapomněl, že ji najal on.

Jeho akvizice, můj problém.

Říkal něco o té globální redaktorské pozici?

Ne, nezmínil se jediným slovem.

Mně šlo vždy o to, co by lidi měli vědět,

a teď řeším, na co mají kliknout…

Možná jen musíš nějak skloubit obě věci najednou.

Prostě ty chytré věci i ty zábavné.

Bože můj.

Dobrý den. Nechcete si…

Ne. Nebudu si sedat.

Volal Irv. Je frustrovaný. Tvoje články nemají odezvu.

To jo, ale musím říct,

že některé si čtenáře našly.

Konkrétně koho?

Já chápu, že chceš přilákat Runwayi nové čtenáře, a to je skvělé.

Ale taky nechceš odradit ty, které už máme.

Jo, to nechci…

Ale chystáme pár důležitých věcí.

- Dobře. - Já…

Rýsuje se profil Sashy Barnesové.

Ty s ní máš domluvený článek?

Skoro. Ještě dolaďujeme detaily, ale je to slibné.

Sasha Barnesová nedala rozhovor

- tři roky. - Tři roky.

Z pohledu novináře je to svatý grál.

A proto je to tak vzrušující.

Tak jak k ní?

To právě nevím.

- A je to tu. - Ne, to je…

To je ale dům. Páni.

Vila ve Vermontu

Už tehdy byli tak neskutečně bohatí.

Abych si to shrnul, nemáš jak se k Sashe dostat,

ale Mirandě jsi řekla, že jo.

Správně.

Nezahráváš si tak trochu s ohněm?

Já jsem ten oheň.

Ostatním to neříkej.

Jo, ten obraz znám.

To je Cecily Brownová. V roce 2009 se prodal za víc než 600 tisíc.

Dobře. A nevíš, kdo jim to prodal?

Asi kamarádka Paula. Ta pro Cecily prodává nejvíc.

Sežene mi na ni číslo?

Možná. Zkusím Paule brnknout.

- Můžeš si pospíšit? - Jen klid.

- Já vím. - Dobře.

Paula říkala, že máte číslo na Sashu Barnesovou.

Nemáte.

Trenéra psů? To beru.

Chci se jí jenom na něco zeptat.

Ano, slibuju, že to na vás neřeknu.

Děkuju!

Sasho? Tady zase Andy Sachsová z časopisu Runway.

Ráda bych si s vámi promluvila.

Zavolejte mi kdykoli. Vážně kdykoli.

Mobil nepouštím z ruky. Děkuju.

Promiň, jsem tolik upnutá na ten rozhovor.

- Nevadí. - Nechala jsem jí 18 vzkazů

a oslovila každého, koho zná a s kým se kdy potkala.

- Já ti to přeju. - Tak kde je ta restaurace?

Tamhle.

Lily, co…

Viděla jsem to na netu. Není nádhernej?

I kdyby se mi líbil, nemůžu si to dovolit.

Ale můžeš. Bereš dvakrát tolik co dřív.

- Ale na jak dlouho? - Tak pojď.

Jenom mrkneme na vzorovej byt, jo?

Chci, abys měla byt, jakej si zasloužíš.

No teda. Musíš uznat, že…

Jo, docela ujde.

Tady bys nemusela přemlouvat kohoutek, aby ti tekla voda.

Laťka je nastavená nízko.

Jdu omrknout ložnici.

- Zdravím. - Dobrý den.

To je ale byt.

Docela hezký, co?

Jo, když na tohle jste.

Na rekonstrukce?

Na to, co je se společností špatně.

Jo, přesně, naprosto.

Nechápejte mě špatně. Totiž, já miluju nový byty,

ale drásá mi to srdce, vzít starou budovu

- a udělat z ní… - Tohle.

Rve to srdce, ale druhá věc je,

že jsem to byl já.

Jo, já… Tohle je moje budova.

To nic, v pohodě.

- Ne. Já jsem husa. - Těší mě.

- Já jsem Peter. - Andy.

Rád vás poznávám.

Ale já nejsem žádný nenasytný developer. Nejsem.

Já jsem dodavatel. Našel jsem tenhle barák,

sehnal pár postarších zbohatlíků,

těch příšerných, nechutných, bezcitných lidí, a ti to koupili.

Mě to nechali opravit a dali mi menší podíl.

Radnice ten dům chtěla zbourat. Byl v hrozném stavu.

- Opravdu v hrozném. - To ne.

- Byly tu krysy. - Vy jste ho zachránil.

Hrdina je to slovo. Ne že bych se do té role pasoval.

Běhaly tu krysy velké jako lidi.

- Promiňte. - Jo.

- Jste v pořádku? - Jo, jsem.

- Dobře. - Omlouvám se.

- Ahoj. Lily, tohle je… - Zdravím.

- Peter Warburton. - Peter.

- A já teď… musím jít. - Jo.

- Pardon, že jsem urazila váš dům. - To nic.

Ozvu se, Lily!

Něco tady proběhlo.

Myslíte?

- Jaké je vaše pozadí? - Pozadí?

- Jste singl? - Jo.

- Proč? - No…

- Rozvedenej? - Ano.

- Děti? - Žádný.

- Máte vizitku? - Jo, jo. Tady.

- Proklepnu si vás na sockách. - Dobře.

Já…

- Kde je? - Proč?

Přikovanej Charlie, kde je?

Dobře, podívám se.

Přemýšleli jsme o viktoriánském a eduardovském oblečení

a o tom neuvěřitelném spodním prádle

a jak zveličuje a zvýrazňuje ženskou postavu.

Nelíbí se vám ta mašle.

Mně taky ne. Michaeli, říkal jsem ti, že se jí nebude líbit.

Mám ten svatý grál.

Proč dáváte rozhovor teď?

Já jsem neměla v plánu žít veřejným životem.

Udělala jsem si doktorát a učila antropologii. Benji pořád programoval.

Netušila jsem, že by mě to mohlo

vystřelit na oběžnou dráhu do tohohle zrcadlového bludiště.

Trochu teď míchám metafory.

Ale jsem tady, mám tohle sídlo, sbírku umění, a mým cílem je…

tedy mou povinností je všechno, co mám, nakonec rozdat.

Jsme vám vděční, že jste svolila k rozhovoru zrovna s námi.

Poslední dobou se zajímám o vaše články.

Mají větší váhu a skutečně osobitý pohled.

Víte, nepoložila jste mi jedinou otázku na Benjiho.

Ani na starého Benjiho, ani na verzi 2.0.

Přece se tím manželstvím nenecháte definovat.

On to nedělá.

Máte pravdu. Nenechám. A nenechám se definovat ani tím druhým.

Jsem zasnoubená.

Potkala jsem někoho, kdo má vlastní život

a kašle na všechen ten humbuk kolem mě.

Zasnoubená.

Tak o tom jsem neměla nejmenší tušení.

To nikdo, jste první.

Nevím, proč to lidi zajímá, ale očividně ano.

Jo.

Ale klidně s tím přijďte jako první.

Je to můj dárek pro vás.

To je něco.

Dechberoucí rozhovor,

který přinášíme o jedné ikonické a nedostižitelné ženě.

Fotky jsou boží.

Tvůj článek je skvělý.

Můj styling geniální.

Tohle umí Runway nejlíp.

Bude se jí to vůbec líbit?

- Nebuď pesimistka. - Proč bych byla pesimistka?

Přestaň.

Od nuly SASHA BARNESOVÁ

Tuhle.

Geniální.

- Že? - Jo.

Takže to…

dáme jako hlavní článek.

Rozešleme předplatitelům a přilepíme na všechny sociální sítě.

To je skvělý.

Možná by měl zvážit změnu léků…

Sám nevím, jak s tím naložit.

- Zdravím. - Vy jste se vrátila.

Vrátila.

Bezva.

Zbyly ještě nějaké byty?

Asi tak patnáct, dvacet. Kolik jich chcete?

Zatím jeden.

Myslím, že se povedl,

ale taky jsem dneska musela vydat 11 dalších článků.

O kokosovém mléku,

o vtipkování mezi vámi a vaším milencem

a o enzymatickém peelingu.

Enzymatickém?

Přesně tak.

Co to je? Na co je ten peeling?

Sloupne ti kůži z obličeje.

- Opravdu? - Z celého.

Páni. A za to lidi platí?

To potřebuju. Mám starou kůži.

- Kdepak, to už je úplně out. - Já si připadám out.

Tak to jsi skončil.

Ale dostaneš se i k pořádné novinařině. Řekni, že jo.

Víš, co bylo úžasné?

Ta tvoje série o Federálním rezervním systému pro Vanguard.

Ty se mi zdáš.

Ty jsi četl 4dílnou sérii

o vnitřním fungování FEDu,

a nevěděl, jestli mě ještě uvidíš?

Četl. A je to asi divný, co?

Když to slyším od tebe, je to divný. Neměl jsem ti to říkat.

Je to milý.

Vážně moc.

Měla jsem dlouholeté vztahy s chlapy,

co nepřečetli jediný můj článek. Takže je to moc milý.

To je hrozný.

Já vím, šílený, ale…

ale nemůžu si pomoct.

Tak trochu doufám, že Runway je jen zastávka

a odrazový můstek

a že se zase vrátím k opravdové novinařině, jako…

psát pro noviny nebo seriózní časopis.

Nebo napsat knihu.

Knihu? Na to si troufáš?

Dostala jsem na knihu nabídku.

To je paráda.

Kamarádka chce, abych napsala knihu o někom slavném.

Jenže ona chce takový ten laciný bulvár.

Ale já chci, aby to mělo úroveň.

To bych asi dokázala.

Z FEDu jsi udělala sexy téma.

S nějakou celebritou si taky poradíš.

To bys pak randil se spisovatelkou.

Protože tohle je…

tohle je… rande.

Když o tom mluvíme, je to menší rande?

Řekl bych, že spíš větší.

My jsme na větším rande?

Na větším rande než předtím.

- Líbí se mi tohle větší rande. - Na zdraví.

Talio, nemám zájem psát laciný bulvár.

Muselo by to mít zpracování na úrovni.

Myslíš, že by to tvého vydavatele zajímalo?

Děláš si legraci? Byl by paf.

Tak dobře.

Pošlu pár stránek

a námět a…

Andy, myslíš to vážně?

Ve firmě by mi to šíleně pomohlo.

Běda, jestli mě taháš za nos.

Protože já se zblázním!

Co si vezmeme na křest?

- Prosím… - Budou nám ladit šaty?

…nech si to zatím pro sebe.

- Díky, čau. - Budeme dvojčata.

Páni.

Ahoj.

Dostala jsem zprávu, že mám přijít v sobotu k Mirandě.

K ní domů v Hamptons.

Ano, pozvala na víkend pár lidí.

Počkat, já jsem „lidi“?

Možná tě tam chce Irv. Prosím?

Irv tam bude taky?

Charlie, co jsme si říkali o tom smíchu?

Stello. Ahoj.

- Kolik je outfitů? - Jen tři.

Dobře.

Proboha, co je?

Nemám co na sebe do Hamptons.

Já nejsem typ pro Hamptons.

Uklidni se.

Jednou jsem sestavil celý letní šatník

pro Ruth Ginsburgovou a všem vytřela zrak.

Dobrá, takže víkend v Hamptons…

Vzala mě teda na milost?

- Ne. - Tak kdy si oddechnu?

Nejdřív v rakvi.

Na to nejsem stavěná.

Dobrá, tady to máme.

Fendi, to se hodí.

Kalhoty od Brunella Cucinelliho. Ty miluju.

A kde… ano.

Gabriela Hearstová. Nádhera…

A k tomu kabelku Kelly.

A co tohle?

Ne.

Hledáme tichý luxus.

Tak tichý, že na něj potřebuješ naslouchátko.

Budeš potřebovat vyšívaný komplet od Toteme,

ale ne v terakotě, protože jsi strašně bledá.

Dáme slonovinovou. Ano?

A pamatuj, všechno je jen půjčené.

V pondělí to chci všechno do posledního kousku zpátky.

- Jasný. - Tak jo. Dobře.

Ne. To není tichý.

To je vřískající kytarový sólo.

To je tak krásný.

Ano, to je.

Ale na tuhle příležitost se to nehodí. Promiň.

Ani skvrnku.

Ani náznak skvrnky.

Nic. Naprosto nic.

Prosím tě, nejsem malá.

Bože, na to se nemůžu dívat.

Boty. Řekni si o boty.

…ta čísla hned, jak budou, Jin.

Tak jo. Díky.

- Ahoj. - Ahoj.

- Andy Sachsová. - Andy Sachsová.

- Jo, jste tu. - Děkuju.

Tady to je.

Moc vám děkuju. A hezký den.

Vy budete Andy.

A vy Stuart Simmons.

To jsem. Ukažte, pomůžu vám.

- Moc mě těší. - Mě taky.

- Jsem fanynka vašeho kvarteta. - Vážně?

Od včera, kdy jsem se dozvěděla, že se tu potkáme

- a našla si vás na Spotify. - To vás lituju.

Ne, líbilo se mi to.

Jste opravdu moc milá.

- A máte úžasné šaty. - Moc děkuju.

Představím ti mé dva oblíbence.

To je Suleika a Jon.

Viděla jsem vaši symfonii.

- Ano. - V Carnegie Hall.

Výjimečný zážitek.

Kara Swisherová.

- Zdravím. - Těší mě.

Nová editorka hlavních článků.

Ten váš článek byl skvělý.

- Moc děkuju. - Jo.

- Já jsem Karl. - Anthony Towns.

Ano, ano.

Ahoj.

- Jak je? - Vážně skvělá série.

- To rád slyším, díky. - Byl to…

pro Newyorčanku zážitek.

Jenna Bush Hagerová.

- Dobrý den. Ráda vás poznávám. - Taky mě moc těší.

To byl panečku rozhovor.

Největší čtenářská odezva za posledních osm let.

Tomi Adeyemi a Ronny Chieng.

Tohle je Tina Brownová. Tino, Andy Sachsová.

- Jsem váš fanda. - Ten váš článek? Neskutečný.

Virál. Každou chvíli pípne notifikace.

Bože. Nemáme dost růžového.

Omluvte mě na vteřinku.

Ať to nezaschne. Ať to nezaschne.

- Mirando. - Ahoj.

Díky, že jste mě sem pozvala.

Jsou to všechno báječní lidé.

Teď jsem mluvila s Irvem.

Víš o té oslavě, kterou mu Elias-Clarke chystá k 75. narozeninám?

Tam oznámí tu mou novou pozici.

Bude ze mě globální šéfka obsahu pro všechny publikace Elias-Clarke.

Tedy to je… věc.

Předhazuje mi to už tak dlouho.

Ani nevím, proč ti to říkám.

Už jsem se toho pomalu vzdala.

Gratuluju. Zasloužíte si to.

A taky říkal, že reportážní rubrice navýší rozpočet.

- Ne. - Ano.

Vážně?

Takže ti možná budu muset brzo pořídit i slušnou kancelář.

To by bylo fajn.

Já jsem vždycky věděla, že to dotáhneš daleko.

Zapomněla jste, že existuju.

Pravda. Ale předtím jsem to věděla.

Abys věděl, tyhle vybíral Nigel.

- Jsou výrazný. - Mně se líbí výrazný.

- Opravdu? - Jo.

- Tak jo, už jdu. - Jo, pojď.

Jsou výrazný.

Jestli tomuhle říkáš výrazný,

tak se mi to líbí.

- Jako hodně. - Děkuju.

Až tak, že tam možná ani nedorazíme.

Míň je někdy víc.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ, IRVE

Jede v Ozempicu tolik, že když snědla hot dog…

vyletěla šavle.

- Neznám… - Chicken Shop Date.

- Myslím, že nemusíme vědět proč. - Dobře.

Docela dobrá pracovní party.

Když na tohle jsi.

Na všechno, co je v naší společnosti špatně? Jo.

Zastav. To je Hugh Jackman?

Je to Hugh Jackman.

Měl bych ho jít pozdravit. Co myslíš? Asi jo.

Ty se s ním znáš?

To ne, ale když se Australani nepozdraví v zámoří,

je z toho strašný haló.

Takže mu prostě řeknu nazdar. Nazdar.

- Tak fajn. - Dobře.

Ahoj.

Je to jenom prostá věda.

V budoucnosti nebudeme potřebovat krk.

To je šílený.

Vážně. Je to nová technologie. Eliminace průdušnice.

Mám svůj krk rád.

- Ten se hodí. - Kravaty můžeš rovnou vyhodit.

Věřila bys tomu?

Emily chodí s…

S Benjim Barnesem, správně. Koukni na něj. Je do ní blázen.

Jen tělo a krk. Takhle budeme ve vesmíru.

Promítá si do ní holky, které s ním na střední ani nepromluvily.

Vyšpul je na mě. Ty vousy překážejí.

Neboli… úplně všechny.

Pojďme popřát Irvovi k narozeninám.

To bude zábava.

Dobrý den. Pardon.

Ty večírky bývaly lepší, když jsem ještě pil.

Pro mě ani ne.

Tady je náš oslavenec.

Ahoj, Mirando. Děkuji, že jste přišli.

Rád vás zase vidím.

- Vypadáš báječně. - Děkuju. Vy taky.

- Všechno nejlepší, Irve. - Mockrát děkuju.

- Držíš se? - Ano.

Takže Irv se chystá oznámit Mirandinu novou pozici.

Jako teď?

Na konci svého projevu.

Vezmi si.

Mockrát děkuju.

Za málo. Na zdraví.

Na zdraví.

Docela obdivuju,

jak ses přenesl přes to, co se mezi vámi stalo.

- Co myslíš? - Tu Paříž.

Když dala to místo Jacqueline.

Před dvaceti lety?

Od té doby mi různé podobné kousky zopakovala milionkrát.

A přesto jsem tu.

Po jejím boku.

Tedy kousek stranou a pár kroků za ní.

A nechtěl bys být vepředu?

Možná bys jí měl říct, co chceš.

Tak jako ty?

Jako všichni ostatní?

Benji, seznámím tě s pár lidmi,

se kterými jsem v dřevních dobách pracovala.

Tohle je Nigel Kipling.

- Nigel. - Těší mě.

- A tohle je Andy kdovíjaká. - Andy.

- Sachsová. - Promiň, nepamatuju se.

- Ahoj. - Andy. Ahoj.

Bože, ty šaty jsou… pecka!

- Pro tebe je všechno pecka. - Promiň…

Moc hezké. Sice konfekce, nic na zakázku, ale jsou hezké.

Nejsi ty ta, která napsala ten článek pro Runway o mojí Emily?

- To jsem. - Bože, za to ti musím poděkovat.

- Vážně? - Bylo to naprosto fascinující.

Ten text?

- Ty fotky. Ty fotky byly výborný. - To téma.

Že?

Proboha!

Není tu doktor?

Tati? Tati?

- Proboha, tati. - Irve.

Tati?

NA PAMÁTKU IRVA RAVITZE

Nutí vás to k zamyšlení.

Takový den člověku srovná priority o tom, jak ten čas letí.

Že se máme soustředit na to podstatné. A na priority.

Můj otec Runway miloval.

Přesně tak. Stejně jako váš dědeček.

Jo.

To on mě najal, víte?

A když pak všechno předal Irvovi…

- Jo. - …byli jsme stejně staří.

Úzce jsme spolupracovali.

Jo, jasně.

A teď jsme tu my dva.

Těším se, jak to spolu úspěšně

dotáhneme až do finále.

Do finále. Překrásně řečeno.

Není to hrozné?

Nemůžu uvěřit, že se to děje.

Je to moc smutný.

Ano, velice smutné.

Dolce tu oblékl snad úplně každého.

Celý tenhle pohřeb je jejich podzim ’26.

Určitě to rozvezli všem až domů

a rozdávali to zdarma.

Ten všivák Domenico je tak úlisný.

Mstí se mi, že jsem do našeho finále v roce ’24 protlačila Kendall.

No není úžasná?

Celou tu dobu se na pomstu jenom třese.

- Jo. - Kvůli Kendall.

Co to je sakra za jméno?

Co hodlá Jay udělat? Nevíš to?

Nemáme tušení, co s Runwayí provede?

Ne, nemám tušení,

ale viděla jsi ho sama.

Módní ikona to zrovna není.

Od hlavy k patě v technických tkaninách.

Dej k němu sirku a bafne jako vánoční stromeček v březnu.

Ale budeme v pohodě, viď?

Runway má pořád svou cenu, viď?

I bez Irva. To musí vědět, viď?

Promiň, to byly řečnické otázky.

Nevím, co se bude dít.

Musíme zatnout zuby a jít dál.

Italská pobočka Runwaye udělala z Milána

jednu z nejdůležitějších módních základen,

a proto si můžeme dovolit obsadit…

RUNWAY A MILÁNO

…Akademii Brera.

Budeme mít speciální molo pro módní přehlídky

a i hudební vystoupení.

Večer zahájí Miranda jedním ze svých pověstných projevů.

Bude o tom, jak je Runway úzce spjatá s italskou módou.

Ten projev už skoro mám.

Do konce týdne ti ho pošlu do e-mailu.

Ano, Marto?

Ta záležitost s Irvovým úmrtím…

Kdy se dozvíme o změnách?

Jaký má Jay s časopisem plány? Přebírá ho?

Má vůbec rád módu? Vždyť používá Drakkar Noir.

- Ne, nemá. - Bože můj.

Ráda bych probrala modely,

které představíme na přehlídce v Akademii Brera.

Některé ty tvary jsou zajímavé, velmi…

body negative.

Nenaznačuj, já vím. Body positive.

- Ale proč? Když si vezmete, že… - Panebože, on je tady.

Jo, to je ten nový majitel.

Tu vaši kancelář miluju. Tenhle výhled už jinde nenajdete.

A ta velikost. Páni.

Pamatuju si, jak jsi sem s otcem chodil jako kluk.

A lakrosovou holí sis tu pohazoval míčkem.

Odnesla to váza.

Vážně? To už ani nevím.

Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho se tu zastavit nebo zavolat.

Ani jsme si nevšimli.

Ale teď jsem připraven udělat si v tom pořádek,

probrat s vámi koncepty, odškrtat si položky. Oběd?

- Teď? - Nevhod? Máte fofry?

Ovšemže ne. Nechám nám udělat rezervaci v…

Jídelna postačí.

Stejně si musím vyřídit pár hovorů.

Sejdeme se tam za deset minut.

Amari?

Ano?

My tady máme jídelnu?

- Ano. - Opravdu?

Do jídelny?

Na tom patře v životě nebyla.

Zase se to kouslo.

Přijdu za 20 minut.

Tak co tady mají?

Všechno…

možné.

Víte co?

Než se najíme, seznámím vás s pár chlápky.

S lidmi. S pár lidmi.

Nechtěl jsem je na vás vybalit všechny najednou.

A přesto…

Tohle jsou jen konzultanti, které jsem přizval k reorganizaci.

Ti nejlepší chlápci. Lidi. Nejlepší lidi.

Vyjádří se k našemu organizačnímu uspořádání,

provozní strategii, finanční architektuře,

digitální transformaci, dojmu uživatelů, ke všemu.

Ke všemu.

Sandeepe, zasvětíš paní Priestlyovou do našich konceptů?

Samozřejmě. Sandeep Kapoor, MBA z Harvardu. O to nejde.

U nás v práci vám říkáme Miranda Krutopřísná.

Jste v branži zvíře.

A bohužel to vypadá, že to zvíře je teď na vodítku.

A my musíme to zvíře odvázat. Pustit ze řetězu.

To jsou hrobníci.

Cože? Ne. Poradci managementu.

Vždyť to říkám.

Vidím to na McKinsey.

Bezva.

Slyšet tak, o čem se baví.

Přesně.

Chce někdo mražený jogurt?

- Co? - Co je? Tady mají nejlepší.

Tahle generace dětí mi dělá starosti.

To je stav národní nouze.

Trvalo to hodinu.

Miranda v kroužku kravaťáků.

Netuším, na čem se dohodli.

Určitě zkrouhnou reportáže. Ty škrtají jako první.

Podívej, Miranda je vynalézavá.

Ona si v té situaci cestu najde.

Věř mi, je vždycky o krok napřed.

To, že mám konečně pořádnou práci,

bylo fakt skvělý, víš?

Jo, já vím.

- Ahoj. Musím s tebou mluvit. - Bože.

- Omluv mě. Co je? - Dobře.

Říkala jsi, že bys ráda věděla,

o čem se Miranda a Jay v té jídelně baví.

Jo.

Takže…

Co to je?

Když jsem si šla pro ten jogurt, upustila jsem lžičku,

pod židli zastrčila mobil a ten celou dobu nahrával.

Jin!

- Jo, jo, jo. - Ty jsi tak prohnaná!

Jo, já vím.

Zkoumali jsme rozpočet

a rovnou máme pár nápadů na ořezání.

Dáme trhům najevo, že vyšponujeme zisk.

Já jenom…

To nechtěj slyšet.

Tak mi to neříkej.

To byl vtip. Ven s tím, mluv.

Nigele, chtějí všechno ořezat.

Reportáže? Zredukované na nulu.

Móda a krása? Jen torzo.

Škrty ve všech odděleních.

A každý, kdo je tu déle než pět let, je drahý a půjde.

Mrzí mě to.

To dává smysl.

- A víš, co řekla ona? - Ne.

Ani jediné slovo.

Nigele.

Víš, co si myslím?

Myslím, že se mi ta kabelka líbí křížem.

Tohle si myslím.

Dobře.

Tak už tě nechám.

Nemůžu uvěřit, že je to tu znova. Další titul vymazán ze světa.

- Mrzí mě to, Andy. - Je to v háji.

Všechno se ubírá tímhle směrem, víš?

Děje se to všude. Lékárny, knihkupectví, na co si vzpomeneš.

Všechno se redukuje. Všechno se konsoliduje.

Tohle já neberu.

Přece nemůžeme všechno oholit úplně na kost,

rozkuchat a prodat v novém obalu.

K čemu to je?

My to… jenom to nahrazujeme. Zrovna jsi popsala to, co jsem udělal s tímhle domem.

Petere, teď tu ale nemluvíme o tobě.

Přece žurnalistika je něco víc než luxusní byty.

To je pravda.

Promiň, je to…

Tohle je tak neuvěřitelně přínosná konverzace. Děkuju.

- Není snad? - Ne.

Asi ti dám chvilku.

Díky.

Já vím, že musíš letět do Itálie,

ale kdybys chtěla… rád tě zase uvidím, až se vrátíš.

Ale je to na tobě.

Ne.

- Dobrý večer. - Andy?

- Ano. - Jste v pořádku?

- Můžu dál? - Jistě, samozřejmě.

Sice jsme vás nečekali…

Omlouvám se, že ruším. Potřebuju…

- Myslím… - Vydýchejte se.

Dobře. Nejde to. Je doma?

Jo. Nahoře.

Odvážná.

Nechci rušit, ale musím s vámi mluvit.

- Mluv. - Musím vědět…

Máte plán, že jo? Tajný plán jako…

- jako tehdy… - Neslyším tě.

Nemůžete někomu zavolat?

Já jenom nechci, aby všichni přišli o práci.

Prosím, Mirando. Začali jsme odvádět skvělou práci.

Lákáme skvělé autory

a o časopise se zase začíná mluvit.

Díky téhle práci jsem zase začala doufat v naši budoucnost, ve svou.

Mohla bych si nechat rozmrazit vajíčka.

Běž domů.

- Ale… - Je pozdě.

S tímhle si starosti dělat nemusíš.

Tebe se to netýká.

Námět na knihu: Biografie Mirandy Priestlyové

Allora, Milano…

Nigele, říkal jsi, že máš nějaká nová nařízení shora.

Zase škrty?

Ano, takže co se týče Milána,

nebude John Legend.

Chtěl tam dopravit svoje piano, což je nákladné.

Takže žádná hudba.

Leda využít jedné laskavosti.

Ne.

Ne, je nemožná.

Ta obálka mě málem…

zabila.

Fajn. Hudba nebude. Hudbu škrtáme.

- Tak dobře, já jí zavolám. - Děkuji.

A pár nových směrnic napříč vedením.

První, žádná soukromá auta. Pouze Uber.

A pokud jde o letenky…

Dobrý den, dámy a pánové,

vítejte na palubě letu 19 společnosti United Airlines do italského Milána.

Cestujícím s business třídou Polaris budeme podávat šampaňské.

Sedíte-li v ekonomické třídě, dnešní let je plně obsazen,

uložte si tedy svá příruční zavazadla do horních přihrádek

a případné tašky si zajistěte pod sedadlem před vámi.

Já to nevydržím. Potřebuju se napít.

Co to s Mirandou je? Proč si tohle nechá líbit?

Promiňte. Promiňte?

Paní Priestlyová si dá skleničku šampaňského.

Je mi líto. To se v této třídě nepodává.

Mají tu svačinové balíčky.

Nedáte si třeba svačinu?

Ten je tak nádherný.

Zacvakni to.

- Podívej se na to. - Co myslíš?

- Jo. - Co myslíš, Benji?

Co to děláš?

Nechala jsem se unést. Benji kupuje Emily krásný náhrdelník.

Ano. To mě nepřekvapuje.

Před týdnem jí koupil Moneta. A Klimta.

- Vážně? - Ano.

Tak pojď.

- Co? - Asi si vezmeme…

Připište mi to na účet.

Ano, na číslo pokoje.

Mami, Roark říká, že chce ten éclair od Miss Madeleine,

ale byl to můj nápad tam jít.

Zlatíčko, co děláme, když nás něco rozčílí?

- Správně, dýcháme. - Nádech, zadržet…

…a výdech.

A nezapomeň si u toho poťukávat po obličeji.

To je ono. Už je to lepší?

Dobře, jsi andílek. Dáš mi teď taťku?

Mám tě ráda.

- Co je? - Franku,

jsem v Miláně a jak vidíš,

jsem napnutější než stahovací prádlo.

Tak zkus být taky chvíli rodič,

běž k Miss Madeleine a kup jim ten éclair.

- Nemůžu dělat všechno. - Ty jsi v Itálii, já tady, takže…

Kéž mi mosty, které spálím, posvítí na cestu.

Bože.

Ahoj.

- Andy? - Máš vteřinku?

- Ano. - Tak jo.

Dobrá.

Ahoj.

- Ahoj. - Vida, vzhůru před úsvitem.

Já se byl projít. Co děláš ty?

- Já? - Jo. Kam máš namířeno?

Na Como.

Jo, kvůli článku o vinařstvích.

No jo.

To je super.

Stihneš večeři?

Scházíme se s Tomem Fordem v Da Giacomo.

Na trochu drbů.

Bezva, napíšu ti.

- Dobře. - Dobře.

Přidej.

Vytáhni okýnko, Nigel se kouká.

Co? Sakra práce.

Tak tady jsi.

Ahoj, zlato. Nedělej to.

Promiň, jen jsem tě chtěl pozdravit.

Jak dlouho ten dům už máš?

Já?

Bože.

- Nemám tušení. - On si nic nepamatuje.

Nic.

- Ne, ne, ne. - Ne, díky, Massimo.

Ty si nic nedáš?

Ne, já teď vodu moc nepiju.

Funguju totiž v akvadeficitu.

- Je to jed. - Žádný jed.

- Je to jed. - Takže…

zvládneme to provést?

Až kolik bude chtít.

- Ale jdi, Benji. - Co?

Ty přesvědčíš kohokoliv o čemkoliv.

To je pravda.

Takhle jsem ji dostal…

…na rande s tebou.

Já vím.

I přes ty chlupy v uších.

Bože můj, prosím.

To bylo tak strašný.

Andy, kdybys mě tehdy viděla.

Chlupy v uších…

- Hotová džungle. - Celé trsy.

Musela jsem mu koupit…

- Tu věcičku. - Ten strojek.

A na zbytek sekačku na trávu.

Představ si, jak mi jedeš sekačkou po hrudi.

Já ho mám ráda jako kostku mýdla.

Přesně tak, bez chloupků.

Už jede.

Potřebujeme sehnat čtyři lidi.

Musíme sehnat účetního, obchodního manažera.

Zapojit celý tým. Úplně všechny.

Jayi!

Ale rychle.

Jestli něco chceš, tak rychle.

Jay-Jayi!

Mluvíš hrozně pomalu.

- To nás nevidí? - Vůbec.

Tady jsi.

- Ahoj. - Ahoj.

Ahoj, jaká byla večeře?

Příjemná. A tvoje?

- Já měla jen donášku na pokoj. - Jo?

Dělají skvělé baccalà mantecato.

- Bylo moc dobrý. - Až na to, že to tu nedělají.

To je benátské jídlo, ne milánské.

Tak s pravdou ven. O co tu jde?

Co? Nigele?

Ty něco tajíš.

- Já mám na tajnosti čich. - Já nic…

- Tak mluv. - Už je tady.

- Dobré ráno. - To je nemožný zapínání.

Můžeme?

Samozřejmě tu bude velmi přísná ostraha.

A najali jsme rozsáhlou protezione na ta díla.

Dobrá, vážení,

rád bych si prošel tu večeři pro klienty

a zasedací pořádek.

Bude tu stůl ve tvaru U.

Tamhle nahoře bude čelo.

A končit bude někde tady.

Asi pro čtyřicet lidí, ne-li víc.

Vezmeme jednotlivé značky

a vzájemně je propojíme…

Víš toho hodně o Poslední večeři?

Ne tolik, kolik bych měla.

Malba této konkrétní scény nebyla nic nového.

Fresky na stejné téma jsou po celé Evropě.

V jiných verzích je však ten nejvyšší obvykle vyobrazen se svatozáří.

Lidé se domnívají, že tím chtěl da Vinci sdělit,

že jsme jen lidé. Nikdo není dokonalý.

Člověk je zároveň vznešený, zároveň chybující.

A nevyhnutelně klameme a zrazujeme jeden druhého. Podrážíme se.

K tomu jsme přímo stvoření.

Nemám pravdu?

Dobře. Ano.

Proč se tady motá Andy?

- Chceš něco? - Miranda to ví.

- Co tím myslíš? - Ví to.

- Jak to? Prokecla ses? - Ne, ale…

dala mi jasně najevo, že ví, že se něco chystá.

- Prokrista. - Já vím,

že jí tím chceme pomoct,

ale já ty tajnosti už nezvládám, musíme jí to říct.

Ne. Počkáme, až to bude hotové. Prosím.

Soustřeď se.

Miranda to musí vědět. Musíme jí to hned říct.

Je mi nevolno.

Jsem nervózní, nemůžu dýchat, vyschlo mi v krku.

Zkus aspoň jednou něco nedávat najevo, prosím.

Obě Emily.

Myslela jsem, že je to Amari.

Čekám na toho Armaniho.

To ji někdo unesl?

Jay se plácnul přes kapsu.

Je to trochu stísněné. Ale vydržím to.

S čím vám mohu pomoci?

Dobře. Mirando?

To, co chce Jay udělat s Runwayí…

oseká ji natolik, že už nikdy nebude připomínat, čím bývala.

Zredukuje mé oddělení, Nigela a jeho oddělení…

Jak o tomhle víš?

Všichni dobře víme, jak byla Runway vždycky důležitá.

Runway je v podstatě náboženství a musí se chránit.

Myslím, že otázka zní, kdo má prostředky na to, aby ji získal?

Vymáčknete se už konečně?

Benji kupuje Runway.

Benji? Benji Barnes?

Můj Benji udělal Jayovi Ravitzovi nabídku a ten ji s nadšením přijal.

A vy jste v tom měly prsty?

Udělaly jsme to, abychom Runway ochránily. A vás.

Budete šéfredaktorkou tak dlouho, jak budete chtít.

Já se omlouvám.

Vím, že jsme měly neshody,

ale nikdy jsem…

Nikdy jsem netušila, že jste schopné až takovéhle zrady.

Zrady? Ne, Mirando. My Runway zachraňujeme. Pro vás.

Ne, kdepak. Tahle Emily nezachraňuje nic a pro nikoho.

Ale ano, samozřejmě že ano.

Emily.

Emily, řekni jí to.

Jo, Emily.

Řekni jí to.

Má pravdu.

Benji kupuje Runway pro mě.

Abych ji mohla vést.

O čem to tu mluvíš?

Má za sebou dlouhou éru.

Historickou éru.

Ale došel jí dech.

A já jsem svěžejší a mladší.

Chci vkus udávat, ne mu jen sloužit.

Proč jsi to udělala?

Ona ví proč.

Já nemám tušení.

Zbavila jste se mě. Je to tak?

Nic takového jsem neudělala.

Zajistila jste mi místo u Diora, abyste se mě zbavila.

Proč? Proč jste to udělala?

Ze stejného důvodu,

pro který bys nikdy neměla vést Runway, Emily.

Jsi sice krásná a inteligentní,

ale ne…

nemáš na to, holka.

Je mi líto, ale ty nejsi vizionářka.

Jsi prodavačka.

To nemůžete vědět.

Nic o mně nevíte. Nikdy jste se nezajímala…

Myslím, že vím. A myslím, že i ty sama víš,

že mám pravdu.

To je vše.

Brzy se vám ozvou Benjiho právníci

se všemi detaily.

O tomhle jsem nevěděla. Moc mě to mrzí.

Musela jsem něco udělat.

Doufám, že v tomhle na tu večeři nejdeš.

Ahoj. Copak, děje se něco?

Ty stránky, co jsi poslala… Můj šéf z toho šílí.

Je to dokonalý.

Já jsem o tom přemýšlela…

Je v tom obrovskej potenciál.

Posílám ti nabídku a smlouvu.

Jo a Andy, není to 50.

Není to 100.

Je to 350.

Tři sta padesát tisíc!

- Ne. - Ne?

Jak jako „ne“? Nemyslíš spíš „hurá“?

Ta kniha by mohla Mirandě ublížit. Já ne…

Co na tom? Stejně je to megera.

Ono je to trochu složitější.

Jasně, volal Stockholm. Chtějí zpátky svůj syndrom.

Já jen… Můžu ti zavolat potom?

Díky, že jsi mi dala vědět. Ahoj.

Na Měsíc? Tam už jsme ale byli.

A teď všichni chtějí na Mars.

Kašlu na Mars.

Leťme radši k tý oranžový hvězdě, který říkáme Slunce.

Je zcela neprobádaná!

Díváme se na ni už po staletí.

Postavím raketu. Pojmenuju ji Ikaros.

Ikaros doletěl moc blízko.

- Doletěl moc blízko k Slunci. - A tam vzplál.

Tobě uniká ta pointa, zlato.

Je to ironie.

- Ne, ani bych neřekl. - Co se děje?

Vypadáš jako naježená kočka.

- Kompliment? - Ne.

- Vydrž chvilku. - Co se děje?

Já nevím. Jdu to zjistit.

Pardon.

Jsem připravena to oznámit,

jestli i vy.

Zatím ještě ne.

Stále dolaďujeme detaily.

Chápu.

Je to tak velkorysé, co pro Emily děláte.

Vím, že má spoustu plánů.

Ale doufám, že některé tradice Runwaye budou moci zůstat.

Kdo ví?

Svět se mění rychlostí, na kterou ani já už někdy nestačím.

Takže tradice…

Můj odhad je, že brzy přijde doba,

kdy už Runway nebude potřebovat modelky, lokace ani návrháře.

Všechno zastane AI.

Něco jistě zůstane při starém.

Oddanost kráse, umění,

tomu nejlepšímu z lidských úspěchů. Možná.

Možná.

Ale…

rozhlédněte se kolem.

Jsme ve starobylém městě, které kdysi patřilo

k jedné z největších říší, jaké kdy svět poznal.

A teď jsou z ní jen trosky.

Světu vládne změna,

a to lidé nechtějí pochopit.

Budoucnost se na nás řítí jako…

jako láva na Pompeje.

A my jí musíme dovolit, ať si vezme, co chce, ne?

A jednoho dne nás všechny zadusí.

A možná to tak má být.

Možná.

Promiňte.

TAK VYPADÁ ŠTĚSTÍ NIALL WILLIAMS

Ahoj.

Ty jsi to zvládl!

Jo, promiň.

Už bych měl vědět, že lety z Kodaně mívají vždy zpoždění.

Copak se stalo?

Jak poznám, že nadešel čas?

To poznáš.

A když odejdu,

co se stane?

Co mi zbyde?

Co ti zbyde?

Zbydou ti dvojčata.

Pak taky jeden neposlušný pes. O něm si promluvíme.

A…

máš mě.

Ano?

Ano.

Jo.

To si piš.

To si piš.

Co mi zbyde…

Nerozhoduj se podle toho, jak se cítíš teď.

Představ si zítřek.

Probudíš se, dáš si espresso,

podíváš se z okna na všechny podoby Milána.

Pak se zamyslíš, co dalšího budeš chtít udělat.

Honem.

Dej se dohromady, čeká nás práce.

A tím nás myslím tebe.

Já musím na přehlídky,

ty musíš telefonovat.

Mám dlouhý seznam lidí, které musíš obvolat.

Musíš teď pro mě něco udělat.

Prosím, vzbuď ji.

Můžeš ji vzbudit.

Tohle za to stojí. Ještě mi poděkuješ.

Zavolám ti zpátky. Tak ho vzbuď.

Je to pro dobrou věc. Čas běží.

To číslo, a já zmlknu.

Ano, ty informace máte.

Moje šéfová je lepší než vaše.

Musím s nimi mluvit,

a to co nejdřív.

Zkouším to celý den.

Můžete ho vzbudit?

Jsem napumpovaná kofeinem, ano.

Mirando!

Už je tady Andrea?

Můžete to zkusit znovu?

Ne teoreticky hned. Ale hned teď.

Ty nechceš vyhrát?

Pardon.

Už je čas.

Už se ozvala Andrea?

Ne, zatím ne.

- Takže kudy mám jít? - Tudy.

Gaga!

Překvapilo mě, že jste se ozvala.

Vážně?

Pročpak?

Protože mě nemáte ráda.

To je ale hloupá představa.

Máme vás moc rádi

a jsme velmi vděční, že do toho jdete.

Ovšemže do toho jdu.

Nigel říkal, že jinak bych se už znova na obálku nedostala.

To že říkal?

Nějak mi to k němu nejde.

Ne.

Máte pravdu.

Sedí mi to spíš na někoho jiného.

Už se můžete obléknout.

Tak já půjdu.

Zlomte vaz.

Nashle.

Kdo ji sem pustil?

Rozumím, jo.

Ale kdybyste…

Vážně?

To je skvělý! Děkuju.

Ne, děkuju. Jdu jí to říct.

Mockrát děkuju.

Trvalo to celý den a z účtu za telefon mě asi trefí, ale…

zvládla jsem to.

Váš plán vyšel.

Určitě?

Ano, ale musíme jet hned.

- Hned? - Jdeme do toho, ne?

Je tu menší problém. Ten večer uvádím já.

A musím pronést tu řeč.

To může udělat někdo jiný.

Někdo, kdo může mluvit za Runway

a reprezentovat ji stejně dobře jako vy.

Kdo?

On nebude chtít.

Nestojí o to.

O tom bych věděla, kdyby chtěl…

…někdy vystoupit.

Zkombinujte to s těmi černými.

Uděláte to pro mě? Tak honem.

Brala jsem tě jako samozřejmost?

Co?

Vedle těch, co jen křičí, nadávají,

všechno jenom zvorají a pak to překrucují…

jsi tu ty.

Vždycky jsi tady byl.

Jo, no…

Potřebuju tě, abys mi pomohl.

Ano?

Protože teď musím odjet.

A potřebuju, abys promluvil za nás místo mě.

Ne. To nemůžu.

- Ale můžeš. Jsi geniální. - Nemůžu… Nejsem.

Ovšemže jsi.

A stejně jsi ten projev psal ty.

Takže vím, že ho umíš.

Prosím, Nigele.

Dobře, dobře. Dobře.

Děkuju.

Dobře.

Dnes večer bych rád pohovořil o milostném poměru

mezi Runwayí a Itálií.

A také o neskonalém úsilí Runwaye o dokonalost a výjimečnost

ve světě, který tolik milujeme.

Ve světě módy.

Tady nejde o peníze.

A ani o cenovku.

Beru to tak, že za ty peníze dostávám maximum,

protože získávám časopis,

ale také kreativní mysl, která dokáže něco, co já ne.

Dostala jsem jeden nápad.

A řekni, jestli to už není trochu moc,

ale pro to první číslo

by na obálku mohla přijít…

třeba…

Krotitelka lvů? Asistentka kouzelníka?

- Akrobatka. - Bože, ty pracuješ v cirkuse?

Ne. Já. Já. Myslím sebe.

No jo!

Výbornej nápad.

Ano!

Ano!

Jsem vzorem pro ostatní

a moc vzorů nemá předváděcí velikost, ne?

- Pravda. - Bývají obvykle statnější.

Zavolám svojí PR manažerce

a nechám je vydat prohlášení neprodleně,

- že budeš na obálce ty. - Tenhle mě furt nahání.

Co se děje, Brade?

Udržíme ty body?

O kolik jde?

Akcie?

Je v tom syndikát?

- Čistá elegance. - Jasně.

Dobře.

Domluveno.

Kreativitu nech na mně.

Nafotíme to černobíle.

Já to nechci černobíle.

- Ne? - Bylo by to staromódní.

Bylo by to šik. Starej Hollywood.

Věc se má takhle.

Už roky se snažím Elias-Clarke zbavit.

Ale táta to nechtěl,

měl k tomu citový pouto.

Ale teď mi jednu nabídku sneslo nebe.

Tak jsem ji vzal.

- Promiň… - Promiň.

Naznačuješ, že jsi prodal Runway někomu jinýmu?

Prodal jsem celej Elias-Clarke včetně Runwaye někomu jinýmu.

No to ne.

Je mi líto, chlapi.

Teda lidi.

- Ne. Počkat… - Třeba je to nakonec dobře.

- Počkat, počkat… - Nerozčiluj se.

…počkat, počkat.

Nemám to rád.

Jak jsi tohle mohl dopustit?

Kdo mi tohle udělal? Kdo?

Máte mou naprostou důvěru.

Dobrý den.

Jako šéfredaktorka Runwaye a naše globální šéfka obsahu

budete mít všechny nezbytné prostředky.

Ukažte světu, co dokážete.

Ukážeme.

Ukážeme.

A nebude se nám do toho plést?

Slyšela jsi. Dává ruce pryč. Zatím.

Asi bych ti měla poděkovat.

Nějak se ti podařilo mě… probrat.

Ale tu knihu bys napsat měla.

350 tisíc není vůbec k zahození.

Jak jsem to věděla? Ale Andy,

lidi vždy přispěchají takovou věc prásknout.

Přetrhnou se.

Ne, napiš ji

a dej tam všechny ty pikantnosti.

Jak moc jsem netrpělivá.

A… jak náročná a panovačná.

A taky…

kolik času ze života svých dětí jsem ztratila a…

Jo…

všechno to tam dej.

Lidé by to měli vědět.

Měli by vědět, že to něco stojí.

Ale bože, já tak miluju práci.

Opravdu, ty ne?

Jo, já ji miluju.

A když tu knihu napíšeš pravdivě,

mohlo by mě to udržet dalších pár let na vrcholu.

To vám neudělám, Mirando.

Teď už ne.

Proč ne? Protože jsme teď tým?

Inu, jen do toho,

namlouvej si, že jsi mě chtěla zachránit.

Je to hezký příběh.

A ty jsi dobrá vypravěčka, ale to, co jsi chtěla zachránit, jsi byla ty sama.

Elias-Clarke je poslední kus dřeva, co pluje hned vedle Titaniku.

Ano, zatím je tu místo pro nás obě,

ale…

Možná máte pravdu.

Možná jsem si tím chtěla udržet život…

I tak můžeme odvést dobrou práci.

Taky nemáme na vybranou.

Pinocchio.

Proboha.

Andy, to je… Děkuju. Jsi moc hodná,

ale ona žádnýho nepotřebuje.

Nikdo nic nepotřebuje, ale kdo by nechtěl něco zadarmo?

To je Valentino. Proboha.

Líbí se ti?

- Ty mě miluješ. - Šíleně.

- Děkuju. - Nemáš zač.

Tak… už jsi mu volala?

Ne.

Bojím se, že bych řekla hloupost.

Andy, běž za ním. Řekni mu hloupost.

To k tomu patří.

Stůj.

Naučil jsem se: „Rád tě vidím.“

- V italštině? - Jo, to bylo italsky.

Sono…

Taky tě ráda vidím italsky.

Poslouchej…

neměli jsme dokonalý setkání

a rozhodně jsme neměli dokonalý rozloučení.

Ale možná to znamená jenom to, že nejsme dokonalí.

A možná bychom měli být nedokonalí spolu.

To bych si přál.

- Tak znova ahoj. - Znova ahoj.

Ahoj.

- Hezký vlasy. - Děkuji.

Zvorala jsem to. A velkolepě.

To je v pohodě.

Vážně?

Každý občas něco zvoře.

To od tebe ráda slyším,

i když mě šokuje, že bys kvůli mně obětovala ty své proklamované hodnoty.

Znáš to, někdy člověk musí.

Jak to jde v Coach?

Docela fajn. Celkem.

Je to fajn.

Ale ti lidi tam si mě dobírali kvůli mojí francouzštině.

Už mi to lezlo krkem.

Víš, že jsem ti volala?

No jasně, proto tu teď sedíme.

Ne, když jsi tehdy odešla z Runwaye.

Já ti volala.

- Tys mi volala? - Volala.

Ty…

Už vím, vytočila jsi mě v kapse.

Ne, do háje.

Ne, chtěla jsem,

abychom byly kamarádky.

- Ne, zas ten tvůj výraz. - Ne. Ale…

- Co bylo, bylo. - Chtěla ses kamarádit?

Ano, ale teď už je na to pozdě, že?

- Proč? - Protože jsem persona non grata.

Proto.

U mě ne.

A můžu ti říct,

že jednou dostaneš šanci být tím, kým chceš být.

Tím si nejsem jistá. Benji se se mnou rozešel.

A takového mecenáše už horko těžko najdu.

Ale ty ho nepotřebuješ, ani módní dům, ani sponzora, nikoho.

Vůbec. Ty jsi totiž… legenda.

Tak to byl krásný kompliment.

Takže…

kamarádky?

Nechci tě vzít za ruku, ale ano, kamarádky.

Dobře.

A co máš pořád s mým obočím?

Hele, není to… tragédie.

Někam tě vezmu a bude to transformace.

- Dobrá. - Dobrá.

- Moc děkuju. - Tohle jsem si…

Ne, objednala jsem to já.

Nepoučuj mě o sacharidech. Je to na chuť.

Ty nevíš, že sdílené sacharidy neobsahují kalorie?

Představ si, že to vím.

Jin, tohle už nemusíš. Teď jsi redaktorka.

Aspoň ladíme. Dávám si co ty, protože chci být jako ty.

Děkuju. Ty šaty jsou…

Gaultier? Jo, z druhé ruky. Ale v inzerátu měli překlep. Krádež.

- Dostal jsi ten… - Ano.

Musíme si hlídat rozpočet.

To je hezký. My dva zase spolu na dlouhé trati.

Jak jsi říkal, osud si s námi pohrál.

Jo, to je pravda.

Osud a pár zpráv Jayovi Ravitzovi v tu správnou chvíli.

S mým vřelým doporučením, samozřejmě.

Celou tu dobu sis myslela, že ti ta práce spadla do klína.

Pojď ke mně.

To je milý.

Navždy moje holka.

Nesu poslední složku pro asistenta číslo jedna.

To jsem já. Děkuju.

Gratuluju k povýšení, Amari.

Děkuju. Ale že jsem si to zasloužila, co?

Rozhodně.

- Gratuluju. - Děkuju.

Ahoj.

Kancelář Mirandy Priestlyové.

Koncept dalšího hlavního článku. Na papíře.

- Děkuji. - Není zač.

Ještě něco?

Zatím ne.

Běž.

Ďábel nosí Pradu 2

České titulky: Petr Finkous

Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.